Tajemství oslího ostrova

Český název: Tajemství oslího ostrova, Žánr: Adventura – pirátská, Výrobce: Pterodon Software, Distributor: Vochozka Trading, Rok vydání: 1994,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: freeware / on-line , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

 

Napravuji své resty! I tak by mohl klidně znít nadpis dnešního příspěvku. Nebudu Vám tedy mazat med kolem pusy a rovnou se přiznám, že zase nejsem tak velký adventurista, jak se může zdát. Mám totiž své adventurní mezery, či přímo obrovské krátery, a to paradoxně v české herní scéně, kde jsem začínal až s hrami jako Horké Léto, Polda 1 a Posel Bohů na přelomu roku 1998/1999.

Bohužel dnes s tím mohu udělat jen jediné - čas od času se kouknout zpět, hry si pořídit a zapařit. Aktuálně bych se s Vámi chtěl podívat na nějakou klasiku, klasiku všech klasik a vůbec první komerční PC adventuru v České republice - Tajemství oslího ostrova!

 

Kde hru sehnat?

Hru si od roku 2000 můžete zahrát jako freeware. Jedna verze se vyskytuje na oldgames.sk, ale tu se mi ani s vypětím všech sil nepodařilo spustit. Stejnou českou verzi si můžete zahrát i on-line. Zde již hra funguje jako celek, ale nemůžete si uložit aktuální progres (pozici). Je tak záhodno sáhnout po návodu a dokončit ji ve zrychleném módu - cca za hodinku.

Hru, kterou jsem se však rozhodl vyzkoušet je nedávno vydaná anglická verze, kterou seženete na adrese donkeyisland.zip. Hru si můžete opět zahrát on-line nebo si ji stáhnout do počítače - ať už spojenou s DOSBoxem (nemusíte se o nic dalšího starat) nebo bez něj (můžete použít vlastní emulátor).

Úvodní obrazovka anglické verze.

Škola základ života

Původně jsem chtěl vývoj hry trošičku popsat, ale na internetu se vyskytuje tolik, ale opravdu tolik kvalitních článků (TOO - první CZ hra, Jarek Kolář o počátcích ..., Rozhovor o Tajemství oslího ostrova, TOO na RetroNation, atd.), že ač bych se snažil sebevíc a sebelíp, udělal bych z nich pouze recyklát. Pravdou však zůstává, že za hrou stojí dva studenti brněnského gymnázia na Slovanském náměstí a nespočet hodin v místní počítačové učebně. Kamarádi Jaroslav "Jarek" Kolář (scénář a grafika) a Petr Vlček (programování) si zkrátka padli do noty a v roce 1992 spolu začali dělat "pokusnou" hru, aby si vyzkoušeli, že jsou schopni vůbec něco společně vytvořit. Protože byli ovlivněni hrami převážně od LukasArts (Indiana Jones III, IV a Monkey Island I, II), příběh se rychle stočil k "parodii" zmíněného Opičího ostrova. 

Vývoj hry trval skoro dva roky a letní prázdniny se nesly v duchu vzájemné spolupráce. Jakmile bylo hotovo, hru poslali k hodnocení do Excaliburu, redaktoři kontaktovali Petra Vochozku, kluci si za ním udělali výlet a ... no a zbytek už je profláknutý. Zkrátka všechno klaplo, hra se začala masivněji prodávat, měla úspěch a penízky se jen hrnuly. Pomyslný základní kámen české adventurní scény byl položen!

Jmenuji se Gajbraš Trípvůd a chci být mocným pirátem!

Pojďme vzít představení hry trošku zrychleně. V roce 1990 vychází The Secret of Monkey Island, v roce 1991 pak jeho pokračování Monkey Island 2: LeChuck´s Revenge. Příběh Tajemství Oslího ostrova nás seznamuje s pirátem Gajbrašem Trípvůdem (prosté počeštění originálu) v roce 1994 a děj se odehrává hned po tom z prvního originálu. LeChuck byl poražen a Gajbraš se vrací na Šklebb Island, aby se v místní hospůdce opět pokusil stát mocným pirátem. 

V hospodě "U chobotnice"

Místní skupince štamgastů prozradí tajné informace o lodi naplněné zlatem mířící do Španělska. Ti ho za odměnu pozvou na pirátskou výpravu při které skutečně dojde k přepadení oné lodi a jejímu vydrancování. Užívání si nakradeného španělského zlata však netrvá dlouho a loď je z hladiny smetena obrovskou tajuplnou bouří. Loď je potopena, zlato klesne na dno oceánu a veškerá posádka bídně zhyne - tedy počkat! Jeden nebožák, slavný Gajbraš Trípvůd, byl vyplaven na pláž neznámého ostrova.

 

Skrz oslí ostrov do blázince

Gajbraš se začne dívat okolo. Žádný extrémní sandbox však nečekejte neboť na ostrově toho moc není -  pár lokací lesa, pobřeží, nějaký mys, chatka, velký strom, vulkán a pár posledních přeživších oslů - odtud název ostrova. A pokud píšu pár, myslím tím opravdu jen dva! Jeden na Vás bude vykukovat a ukolovat Vás ze závěsu v chatce a druhý je výrobce věcí z gumy - komu je však prodává, to netuším.

Mapka Oslího ostrova

 

Gajbraš se tedy z ostrova musí dostat, ale jak na to? To je otázečka, která nedala spát mnoha hráčům dlouhé hodiny, dny, týdny, někdy i měsíce! Tak prvně, ve hře nehledejte žádný nápovědy, ty ještě několik dobrých let absolutně neexistovaly. Nečekejte ani přílišnou logiku - jedna akce nemusí a zpravidla ani nenavazuje na druhou. Prostě a jednoduše, toto je hra ze staré školy (obrazně řečeno!). Pro dokreslení situace si můžete představit tyto situace:

1. Na pobřeží seberete láhev a chcete jí naplnit vodou z moře. Jenže to nefunguje. Vodu můžete "sebrat" jen do "úst". Takže ručičkou musíte kliknout na moře, Gajbraš se napije a voda je v inventáři. Neptejte se mě, jak přes to všechno dokáže ještě mluvit a komentovat vše okolo :)

2. Chcete se dostat komínem do chatky? No tak na něj klikněte! Že to nejde? Ahá, já zapomněl, Gajbraš musí být téměř za chatkou, aby na komín vůbec vylezl :)

3. Osel Barum má hlad. Tak seberte nějakou trávu na jinak extra zeleném ostrově. Nejde? Ale kdeže, existuje zde políčko 10x10 pixelů u vulkánu, kde roste krásný šťavnatý jetelíček. Že to není vidět? Co na to říct :)

 

Osel Barum (nebo Dunlop v angličtině)

Co je však na hře úplný úlet jsou její slepé konce. Je až neuvěřitelné, kolik jich existuje a upřímně si myslím, že existuje jen málo lidí, kteří hru dohráli aniž by se podívali do návodu. Já už jsem se různých adventur nahrál dost a dost, ale na takto těžkou hru jsem snad ještě nenarazil. Schválně:

1. Poté co se již dostanete do chatky, skončíte na půdě. Zde musíte prvně 2x prohledat bordel a najdete prasklý měch. Poté můžete zmáčknout divné tlačítko, které otevře sklápěcí dveře. Pokud bordel prohledáte jen jednou, nic nenajdete! Pokud pak zmáčkene tlačítko, ven se sice dostanete, ale již neexistuje cesta zpět! Nemáte měch a nemůžete nafouknout člun - smolííík.

2. Seberete dřívka u chatky  a projdete skrz ně přes lávu. Jenže co dál? Nemáte krystaly a cesta zpět neexistuje - smolííík. 

3. Řekněme, že si chcete vyrobit návnadu na žraloka. Co takhle zkombinovat buřty s kotvou a liánou. Ale ne, po kliknutí na buřty je Gajbraš sežere!! Co teď? Bohužel nic - cesta dál nevede - musíte prostě kliknout na kotvu s liánou a až poté na buřty :-). 

Získání samotných buřtů je taky pěkný psycho, ale to Vám raději už vyzrazovat nebudu! Schválně si to zkuste sami a hned uvidíte o čem mluvím, teda píšu.

 

Slunná pláž

No mohl bych zde pokračovat pěkně dlouho. A když tvrdím pěkně dlouho, tak tím myslím, že bych tímto způsobem mohl popsat skoro každou lokaci, kde Vás něco podobného čeká. Až s odstupem skoro 30 let tak rozumím, proč byl koutek zoufalců ve SCORE zaplněn tolika otázkami na TOo. Kdybych v té době byl už starší a měl počítač a uměl vůbec něco hrát, pak by moje dotazy na hru nebraly konců!

ČUK a GEK je prostě klasika

Moje žena si z názvu legendární knihy Arkadije Gajdara dělá vždy trošku srandu (překřtila ji nehezky na Šuk a Hek), ale i tak kniha patří mezi klasiku, která byla dříve v každé doporučené četbě. A proč ji vůbec zmiňuji? Nakonec příspěvku chci totiž trošičku zaspoilovat. Jak známo LeChuck [LeČak či LeČuk] byl v originále Opičího ostrova hlavním pirátským padouchem, který škodil každému koho potkal - dokud se tedy nestřetl s Gajbrašem. Pokud chcete vytvořit parodii z východního bloku, pak nejjednodušší je stvořit bratrského ničemu a jaké jiné jméno mu dát než LeGek, že? A skutečně LeGek je podle úvodního intra za vším, co našeho hrdinu potká. Usadil se totiž se svojí zlotřilou partou pod Oslím ostrovem a koná tak, jak konal jeho bratr. Jakmile se to Gajbraš dozví, má ihned o jeden důvod se na ostrově zdržet a s LeGekem si to vyřídit stejně jako si to vyřídil s jeho bratrem. Jestli se mu nakonec podaří, závisí jen a jen na vaší obří trpělivosti!

 

 

Ovládání, grafika a zvuk

Zdá se Vám, že jsem byl moc kritický? Nikoliv! Hra je obecně velmi povedená a vše co jsem zmínil, je jen a jen díky dané době, málo zkušenostem, atd. Ovládání hry je třeba naprosto super. Postavička chodí a nikde se neseká - pathfinding tedy funguje velmi hezky. Ve hře existuje několik "Sieráckých" ukazatelů jako prozkoumej, promluv si, vem si, použij a vše je brilantně čistě jasné. Že nefunguje dvojklik? Kde v té době fungoval? Inventář je prostorný a nikdy se nezaplní celý - navíc jak již zmíněno, v této hře není doporučeno zkoušet všechno na všechno!

Ukázka stylu rozhovorů

 

Grafická stránka je taky velmi hezká (anglická verze běží ve 256 barvách a rozlišení 640x320). Hra má originální obrázky, pozadí, koláže. Vše je navíc krásně stínováno a je jasné, že pan Kolář musel velmi dobře počítat, aby odhadl počet barev na menu a pak zbytek na pozadí. K tomu všemu se moře vlní, láva teče, ze stromu kape kaučuk, no co víc si můžeme přát? Klobouk dolů!

A co víc, ve hře jsou schovány malé, ale milé animace, které Gajbraš provádí s různými předměty. Na důkaz toho, že nůž je tupý se s ním zkusí probodnout, po nabroušení si zase zkusí uříznout hlavu. Kotvu si může strčit do pusy a žužlat jako dudlík. Možná, že to jsou pro někoho prkotiny, ale v roce 1994 to byl "top".

 

A co zvuk? No tak v tom je bohužel trošku problém. Ozvučit se totiž zvládlo jen úvodní intro a i to je zázrak, neboť školní 386ka (na které se programovalo) nebyla v té době vybavena žádnou zvukovou kartou. Vadí to? Ani v nejmenším. Hra stejně nemá dabing a kdyby do všech těch flustrujících zákysů hrála nějaká hudba, asi bych se skutečně musel přihlásit do Bohnic.

Závěr

Hra má svoje mouchy, přímo masařky, které hru bez předem správně zvoleného postupu dělají téměř nedohratelnou. Navíc hra kromě původní animace ani nezvučí. Vrcholem všeho snad je i fakt, že se jedná o parodii na známější hru a hlavní zápletka je tak trošku "obšlehnutá". Ale možná přesně tohle jsme zde v roce 1994 potřebovali a tak vše, co bychom normálně strhali, zde naopak vyzdvihujeme. Je to takový herní Paradox, který se již nikdy neopakoval. Být první se v tomto případě skutečně vyplatilo!

Díky Pterodon Software!

55%

 

Historické časopisy

Hra se objevila v roce 1994 ve dvou českých časopisech. Již v červenci  v Excaliburu č. 29 (vyšel 2.7.1994) a pak v září, tj. o dva měsíce později, ve SCORE č. 9.  Návod vyšel v Excaliburu č. 32 (vyšel 16.9.1994) a pak až ve SCORE č. 41 - a to spíše z toho důvodu, že Irena Formánková byla již zoufalá jak neustále odpovídala v Koutku zoufalců na stále stejné zákysové otázky.

V Excaliburu hru recenzoval Jan Tománek alias Beast a hodnotil ji 95% čímž se hra zařadila i před Monkey Island 2. Reakce zbytku redakce však na sebe nenechala dlouho čekat a tak si k recenzi můžete počíst ještě 4 další názory, jak vydavatele, tak šéfredaktora, tak kolegů. Já hodnocení beru jako hooodně přepálené.

O poznání lépe se ke hře zachovali ve SCORE a se zahrnutím hry do nové rubriky "lidová tvořivost" nelze než souhlasit. Navíc závěrečné hodnocení, které zní " ... nebudeme přidávat tabulku hodnocení, protože by to nebylo správné. Tahle hra, ač dobrá a zábavná, se pochopitelně nemůže srovnat s produkty herních gigantů, které chrlí stovky a tisíce her již po několik let. Přesto je TO příslibem něčeho, co u nás v současné době chybí - příslibem domácího herního trhu s tituly, za které by se nemusel stydět žádný profesionální výrobce her.", by se mohlo vytesat do kamene.

Zajímavé že? Kdo by to do SCORE, do toho SCORE, které se vždy pyšnilo EXPERTY a recenzenty JEN TOHO NEJLEPŠÍHO, řekl. Neumím si ani představit tu bouři na schůzi redaktorů... :-)

 

Návod:

 

Další obrázky ze hry

 

Logo Pterodon Software

Credits

Pravá pirátská loď

Tak ta bouře nebyla náhoda ...!

Slunná pláž - první obrazovka ve hře

Uvnitř chatrče

V džungli

Na malém přidruženém ostrůvku s mrtvolou kapitána Kida

V koruně Velkého stromu

Kouzelný strom a klobásy, pro které musíte vyskočit 6x

Na dně moře.

Oslí chrám - poslední zbytky oslí civilizace

Chci křídla a letět ... domů ...

Říkal jsem domů, né do kráteru!

Dárek pro LeGeka :)

Konec

A nebo ne?

 

Věděli jste?

Ve hře se vyskytuje několik Easter-Eggů, ale vůbec nejzajímavějším je jakási malá upoutávka na (asi) původně chystanou hru. Na konci hry je v několika větách zmíněno něco o dávné Mayské civilizaci, Mayských indiánech, atd. Dokonce Gajbraš na konci hry vytáhne disketu a tvrdí, že musí rychle plavat domů jen proto, aby si tuto novou hru zahrál.

Bohužel žádná taková hra nikdy nevznikla a dodnes nikdo ani neví, zda to byl jen pouhý plán nebo zda se skutečně začalo něco tvořit.

Posel Bohů

Český název: Posel Bohů, Žánr: Adventura – detektivní, sci-fi, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 1998,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Shareware, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Na přelomu roku 1998 / 1999 se téměř odnikud vyřítil Posel Bohů. Adventura od malého studia Unknown Identity tvořeného dvěma programátory, dvěma grafiky a jedním zvukařem si zasloužil pozornost tehdy a zaslouží si pozornost i v dnešní době. Proč? To si hned napíšeme.

Úvodní obrazovka

Výjimka potvrzuje pravidlo

Posel Bohů se v roce 1998 vymykal zajetému trendu vtipných či pohádkových adventur, které se u nás šířily od roku 1994. Začalo to Tajemstvím Oslího Ostrova, což byla parodie na zahraniční Monkey Island. Agawa zkoušela pohádkový příběh ve Swigridově kletbě. O pohádku šlo v podstatě i v případě Dračí Historie. Léto s Oskarem, Agent mlíčňák, Horké léto či Polda byly komediálními kousky a ačkoliv jsem vynechal pár dalších, všechny hry si byly podobné jako vejce vejci. Sranda, sranda a zase sranda.

Příběh této hry je jiný. Je to čistokrevná temnější pátrací adventura s příběhem o nacistech, bájné Mayské civilizaci a jejich božstvu. Smrt číhá u každého špatného rozhodnutí (tahání za kořenový systém v nestabilní štole není úplně dvakrát dobrý nápad). Vše ve first person stylu (FPS). A jako bonus - několik velmi kvalitních hádanek, jejichž vyřešení trvalo i několik dní a dodnes jsou považovány svojí obtížností za "overkill". To vše je Posel Bohů - hra, kterou v té době žádné jiné české studio nevytvořilo!

Flegmatický archeolog z Prahy

Hra začíná pohledem do minulosti, konkrétně do dubna roku 1945. Jak jistě z dějepisu všichni víme, byl to téměř konec 2. světové války a nacisté měli v hlavách totálně vyhrabáno. Buďto pálili či bořili co mohli, nebo naopak schovávali nakradené poklady do různých štol či bunkrů s myšlenkou, že se jednou vrátí a vše zužitkují při budování třetí říše. Nic z toho se logicky nestalo a tak i do dnešní doby stále slýcháme o hledačích pokladů, kteří se snaží ukradené nacistické poklady najít.

Štola v roce 1945 před vyhozením do povětří

Nejinak je tomu v případě našeho příběhu. Ústřední hrdina příběhu, Stanislav Novotný, pracuje na pražském památkovém úřadu, chystá se zrovinka na zaslouženou dovolenou pro flegmatiky (pardon, já prostě musel), když mu volá jeho nadřízený s tím, že zrovinka včera obdržel anonymní telefonát od nějaké starší paní ze západních Čech. Ta prý jako malá viděla nacisty něco schovávat v lese v místě, kde se aktuálně usadila místní společnost Terrastav, která zde chystá pokládat potrubí (ať už pro cokoliv). Stavební firmě je logicky jedno co a kde a kdy vedlo, všechno mají v plánu zasypat a zarovnat.  To by však, v případě prokázání pravosti anonymu odkazující na ukryté nacistické poklady, mohla být nedozírná škoda a tak jste vysláni na "služebku", abyste vše prověřili. 

Dělníci při "práci"

Po příjezdu na místo jsou samozřejmě všichni strašně rádi (ironie), že Vám musí odpovídat na vaše všetečné otázky, ale na konci boje proti dělníkům skutečně najdete malou německou orlici ukazující na přítomnost nacistických jednotek. Šéfovi sepíše malý report a s pomocí stavebního úřadu dělníkům práci zastavíte.

Standova kancelář - pozor na tu kartičku do knihovny pod oknem!

Tajemná civilizace

Protože má Standa pro strach uděláno, vydává se dokonce na průzkum oné tajemné štoly. Záhy objevuje skutečný bunkr s generátorem a všemožným dalším vybavením. V bunkru jsou také zapečetěné dveře vedoucí do nejcennější místnosti - malé pokladnice, kde se v sejfu ukrývá záhadná starodávná pozlacená soška, nejspíše Mayská.

Pozlacená soška - nebo spíše klíč, který spolu s dalšími odemkne komunikaci s "bohy".

Od nálezu však příběh začíná mít ten pravý spád. Jste sledováni, profesor, který Vám měl o sošce povědět více je násilně zavražděn a jediná šance na dotažení příběhu dokonce je vycestovat do států jižní Ameriky a zkusit na vlastní pěst zjistit proč jen ta tajemná soška může být tak cenná, že kvůli ní umírají lidé. 

To je vražda napsala.

Do příběhu vstupují potomci Mayů, legenda o bílém muži a znovukontaktování prastarých božstev skrz tři mystické klíče boha Slunce. No zkrátka o napětí a adventurní prvky není v poslední třetině hry vůbec nouze.

Extrémní počet hádanek je fajn, ale složitost je až moc brutální

Zdá se Vám hra z výše uvedeného popisu příliš krátká? Chyba lávky. Ve hře vás budou provázet (otravovat, pokud nejste ten typ správného hardcore hráče) různé hádanky či minihry chcete-li. Vše přitom začíná poměrně nevině, kdy nejprve máte uhádnout heslo k Vašemu počítači či sestavit znak pod německou orlicí. 

Kus skládačky, obtížnost: primitivní

Následně se však hádanky z módu "celkem fajn" mění do módu "overkill". Máte například namačkat kombinaci 3 tlačítek z devítimístného pole či dát dohromady číselné heslo k sejfu na základě datačních údajů z ukradených obrazů. A nyní pozor! K některým hádankám neexistují žádné indicie, žádné tipy či hinty. Prostě nic. Jako příklad uvádím situaci, kdy máte otevřít kufřík zlodějů, kteří Vám ukradli sošku. Jak to už na takových kufřících bývá, máte zadat trojmístný číselný kód ale nápověda neexistuje. Musíte tak postupně jet od nejnižší možnosti 001 a zkoušet různé variace až se pokusně zastavíte na čísle 614, kdy to Standa okomentuje vtipně "No, to je dost!"

Navíc to co se později rozjede v jižní Americe, to je už peklo samo o sobě a musím se přiznat, že jsem to v roce, kdy jsem si koupil Posla Bohů neprošel. Internet jsem neměl, návod jsem používat nechtěl a tak jsem se s hrou zasekl někde u konce u přemísťování kuliček na jedněch dveřích. I v současné době to pro mě nebylo snadné, ale nakonec jsem to pokořil. A myslíte si, že je to nejhorší? Ani omylem! Hned po "psycho kuličkách" následuje Mayské počítání, které moje mozkové závity prostě nedaly. Bez ostychu jsem tedy i zde musel kouknout do návodu, co se po mě chce.

Prý Rubikova kostka v rovině. No a co mám dělat, když jsem nesložil ani tu ve 3D?? :D

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání je stylem FPS. Pomocí myši klikáte na šipky směrů v dolním menu obrazovky a postavička se tam vydá. Někdy šipka chybí a vy se dostanete dál pomocí kliknutí na dveře. Sbírání předmětů a jejich kombinace je řešeno levým tlačítkem myši. Pravým tlačítkem měníte kurzor z "ruky" na "oko" či "ústa" podle toho, zda chce změnit interakci ze "sebrat" na "prohlížet" nebo "mluvit". 

Ukázka inventáře a celkového menu

Inventář je umístěn ve spodní části obrazovky ale je strašně nepřehledný. Máte celkem 6 pozic k zobrazení, ale někdy máte předmětů 3x tolik a musíte tak klikat nahoru a dolů, aby jste si prohlédli nebo našli předmět jiný.

Scénář je naprosto v pohodě (až na ten konec!!), ale někdy mě překvapilo zvláštní chování. Například Standa dostal úkol napsat něco o německé orlici a dát to šéfovi. Člověk by čekal, že to sepíše na PC, že? No nicméně náš Standa na to jde lišácky. Najde si knihu v knihovně, vykopíruje z ní pár stránek, připne k tomu orlici a tumáš šéfe! Počítač použije jen k nalezení stavebního úřadu. No, trošku divné, ale budiž.

Sem a tam si taky zanadáváte při pixel-huntingu. Ve Vaší kanceláři lehce přehlédnete kartičku do knihovny, v německém bunkru zase přehlédnete dílky skládačky a v Mexiku rozbité dílky oltáře. 

Ve hře také můžete, ač ne moc často, umřít. Nesmíte se prostě chovat neuváženě. Například nesmíte tahat za kořeny ve štole, nesmíte rozlít benzín do ohně (kdo to normálně dělá, že?), atd.

Animace při Vašem úmrtí.

Rozhovory s postavy jsou poměrně krátké (uff) ale někdy mě štvalo, že nejdou přeskočit. Mimochodem u postav jsem měl někdy pocit, že se autoři inspirovali známými herci. Děda před muzeem mi přijde jako Sean Connery a pilot letadla v Mexiku zase jako Liam Neeson s dlouhými vlasy jaký měl ve Star Wars (ač Posel Bohů vyšel dříve - čili je to asi jen domněnka).

Grafika je plně ve VGA s 256 barvami v trošku takovém tom zdravém pixel-art duchu. Ve hře Vás navíc čeká velké množství herních obrazovek - autoři mluví až o stovce a desítkách animovaných sekvencí. Všechno navíc působí velmi příjemně.

Zvuková stránka je fajn. Hlasy postavám propůjčili profesionální herci / dabéři jako Pavel Soukup, Jan Hanžlík, Jakub Saic, Eva Spoustová a další. Pavel Soukup obecně není špatný a všichni ho známe jako dabéra č. 1 pro Arnolda Schwarzeneggera, ale styl mluvení ve hře samotné je až neuvěřitelně "nudný".  Nevím jestli to byl záměr jakožto role úředníka památkové úřadu, ale hlas skutečně působí neuvěřitelně flegmaticky. Bez špetky intonace nahoru či dolů a to já u napínavějších adventur prostě rád nemám.

Hratelnost dříve a dnes?

Už v době, kdy vyšel Posel Bohů jako hra v edici GAME4U si někteří hráči hru ani nezahráli. Striktně řečeno, hra byla optimalizována pro Windows 95 či 98 a pokud jste vlastnili systém novější, pak jste neměli šanci si hru zahrát. Bohužel dnes již firma Unknown Identity ani firma Future Games neexistuje, zdrojové kódy chybí a tak nikdo nemůže napsat patch, který by hry zprovoznil na nových systémech. Jedinou možností je tak zabloudit na oldgames.sk a hru stáhnout jako shareware. Hra Vám pojede přesně v tom módu, který jsem napsal výše. Nejprve se přes DosBox naemuluje Windows 98, následně se hra pod tímto systémem spustí. Je to trošku psycho, ale je to vlastně jediný možný způsob jak si v dnešní době hru znovu zahrát.

Závěr:

Posel bohů je výborná, tajemná FPS adventura. Paradoxně ji trošku sráží extrémní obtížnost hádanek, dabing hlavního hrdiny a WTF konec. Vše ostatní je však extrémně kvalitní (na české poměry v roce 1998). Zcela se distancuji od dobových hodnocení typu "hra by normálně obdržela 30%, ale z důvodu, že je z Česka, dáme jí víc" a hře natvrdo dávám 70%. Tyto procenta dávám nezávisle na době!

Více obrázků ze hry:

Herr General německé SS dává příkaz k zavalení štoly.

Před památkovým úřadem v Praze.

Západní Čechy.

Děda před muzeem. Nepřipomíná Vám Seana Conneryho?

Šéf stavebního úřadu při výkonu své práce - sledování formulí F1!

Zavalený německý voják v boční chodbě.

Jedna z místností bunkru.

Malá pokladnice s nakradenými věcmi - ta stěna vzadu vypadá uměle.

Profesor Wilde.

Hotel Rivoll v Amsterodamu.

Wilde ještě krátce před smrtí.

Atmosféra houstne.

V Mexiku ve vesničce Tecolut.

Místní tržiště.

Místní přepravce Rick Doneli. Nepřipomíná Vám Liama Neesona?

Bílý Medvěd - poslední náčelník Mayů.

Představení Voladorů

Cesta za druhou soškou (klíčem) prolomena.

Třetí soška se skrývá ve sloupu uprostřed, ale nejdříve si musíte trošku započítat.

Na průniku všech tří kružnic leží poslední piramida - poslední lokace ve hře.

Sošky slouží jako klíče pro aktivaci mechanismu, který kontaktuje "bohy".

Výšlap na poslední piramidu

Důmyslný mechanismus.

Ale co to? To jsou ti šmejdi, co mě sleduji už od začátku hru.

Ahoj!

A letííííme!