sobota 11. dubna 2026

King's Quest IV: The Perils of Rosella

Žánr: Adventura –  fantazy, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-LineRok vydání: 1988,  Info: wikipediemobygamesdatabaze-her, Dostupnost: Steam, GOG,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Pokud sledujete hry na portálu GOG, pak jistě víte, že zrovinka série King´s Quest je rozdělana na tři samostatné balíky. První balík obsahuje první tři hry (I., II., III.), které vznikly ještě pod enginem AGI (Adventure Game Interpreter). Druhý balík, a podle mě ten nejlepší, obsahuje díl čtvrtý, pátý a šestý - tedy díly, které již běží pod enginem SCI (Sierra Creative Interpreter) a jsou hodnoceny velmi kladně. Poslední skupina je pak složena ze sedmého a osmého dílu, které však většina skalních retrohráčů jednoduše nehraje.

Pojďme ale zpět do roku 1988, kdy byl vydán čtvrtý díl, o kterém bude i dnešní příspěvek. Ten byl svým způsobem průkopnický. Poprvé byl využit zmíněný engine SCI (avšak hra vyšla i pod AGI), poprvé si grafici oťukávali techniku ditheringu a poprvé hra nejen pípala pomocí PC speakeru, ale i zvučela líbeznou pohádkovou hudbou od profesionálního skladatele. Co víc, Roberta Williams si do hry opět vydupala časové akce (limit na dohrání hry) a hlavního hrdinu v podobě půvabné a odvážné princezny.  

Dokonalá hra, zdalo by se. V kontextu tehdejší doby možná, ale upřímně jsem hrál od Sierry už lepší a hlavě přívětivější hry. 

Úvodní obrazovka hry

Poprvé v roli odvážné princezny 

Nejprve příběh. Ten začíná ihned poté, co se dávno unesený synek Alexander navrátil domů a cestou ještě stihl osvobodit vlastní sestru Rosellu ze spárů hladového draka (viz King´s Quest III). Rodina se tedy ocitla opět pohromadě. Ne však na dlouho. 

Král Graham se ve svém pokročilém věku (jako v pátém díle má muskulaturu lepší než já ve svých 37 letech, hehe) rozhodl pověsit veškerá dobrodružství na hřebík a chtěl je symbolickým vyhozením své hučky darovat potomkům. Jenže ouha, než klobouk stačil dopadnout na zem, zachvátil krále infarkt (remake II. a III. dílu odkazuje na kletbu) a odsoudil ho k pobytu na smrtelné posteli s velmi špatnou vyhlídkou na život.

Král Graham umírá.

Mezi všemi členy rodiny je to právě Rosella, která by chtěla otci nejvíce pomoci. V tom jí napomůže kouzelé zrcadlo, skrz které k Roselle promlouvá hodná víla Genesta s krásnou historkou o tom, že jedině bájné ovoce z daleké země Tamir může otci zachránit život. Ale jak už to tak bývá, je v tom malý háček...

Jakmile je Rosella přenesena do Tamiru, začne se to z Genesty sypat jako písek ze sandálí při průchodu pouští. Genesta Roselle poví, že jí zrovna nedávno byl odcizen magický talisman, který jí dává její sílu a má posledních 24 hodin než bez něj umře. Zlodějem je zlá víla Lolotte, která krajinu tyranizuje se svými přisluhovači - Goony.

Rozmluva Roselly (vlevo) s Genestou (vlevo).

Krajinka Tamiru je  jinak poměrně hezká, jen to autoři opět mírně přehnali s tím, co se zde vše dá najít. Máme tu například na pasece se pasoucího jednorožce (např. Poslední jednorožec od Petera S. Beaglea), chaloupku a důl sedmi trpaslíků (např. Sněhurka a sedm trpaslíků od Walta Disneyho), lidožravý manželský pár zlobrů se slepicí snášející zlatá vejce (Ezopovy bajky či Jack a kouzelné fazole), opuštěný strašidelný dům, zakletého žabáka (Bratři Grimové - Žabí princ), dravou velrybu (Jonáš a velryba), špatně hrajícího fauna (římská mytologie), egyptskou hrobku s Pandořinou skříňkou (řecká mytologie) či Styžské čarodějnice (Souboj Titánů) a další ... Někdy to působí tak, jakoby pes s kočičkou vařili dort - od každého prostě trošku.

Krásný ale arogantní princ. Raději měl zůstat žábou.

Hra jen pro pokročilé 

Vraťme se ale zatím na pláž Tamiru, kde stojí chudák Rosella proměněná do šatů německé Mädchen z Octoberfestu a pojďme si to nějak ujasnit - máme zde několik úkolů. Zaprvé musíme získat ono ovoce pro otce, ale bez toho aniž bychom zachránili Genestu je to k prdu, protože se bez ní nedostaneme domů. To znamená, že musíme vypátrat zlou vílu a vyžádat si ukradený talisman. Jenže už se někdy stalo, že by zlá víla něco vydala jen tak? I zde si Lolotte bude žádat pár již zmíněných drobností na oplátku - jednoho jednorožce,  kuře snášející zlaté vejce a obyčejnou Pandořinu skříňku. Hmm, prostě klasická skromná žena :-). 

Lolotte v celé své kráse.

Jenže, kde to všechno hledat? To je samozřejmě otázka za milión. Narozdíl od ostatních her, které jsem už zmínil, hra mlčí. CHYBÍ ZDE ZCELA ZÁSADNÍ PŘÍKAZ ASK ABOUT. 

Dobře, zkusíme manuál, který u většiny her nabízí mapky a nějaký ten úvod do hry. Otevřu ho, čtu příběh prvního dílu, druhého a pak třetího, kouknu na list sloves (z níž jsem mimochodem použil tak třetinu) a na tip hráčům ve znění: "Dělejte si mapku". A? A dál nic. V krabici je ještě přibalena pohlednice "Srdečné pozdravy z Tamiru" a tím končíme. No tak to není vůbec dobré! 

Ve zmíněném strašidelném domě navíc zjišťuji, že skutečně odbíjí herní čas a že oněch zmíněných 24 hodin se smrskne na 1/4 času reálného. Přepočet je totiž takový, že  

1 min ve hře = 15 sekund v reálu, 

což ve finále znamená, že na celý průchod máte cca 6 hodin. Stále málo hard-core? Přidejte si slepé konce (ty umí být extrémně kruté) a nespočet smrtí (hlavně ty na schodech :-)) Pokud tedy nejste zkušený hráč Sierrovek, bůh s vámi!

 

Pár hintů se vždy hodí

Zní to jako psycho - je to psycho. Ale pochlubím se, že jsem alespoň ono ovoce pro krále Grahama  našel. Bohužel na všem ostatním jsem si vylámal zuby a návod přišel více než vhod. Níže vám proto napíši pár věcí, nad kterými jsem asi nejvíce nadával a budu doufat, že vy už nebudete :).

Zaprvé, jak jsem už zmínil, to bylo neskutečné ticho od všech NPC. Ačkoliv je jich ve hře jen několik a ačkoliv můžete použít sloveso TALK, nikdy se nic nedozvíte. Nikdo vám neporadí kam jít, co dělat nebo nedej bože, kdyby vám dali hint, že něco potřebují. Takový rybář shrábne pytlík plný diamantů a dá vám za to jednu starou udičku. To, že by řekl, že je v oceánu velryba, která vás může spolknout, to ho ani nehne. To stejné platí u trpaslíků, potulném bardovi nebo dokonce o duchách ze starého domu (mimochodem proč chtějí věci, se kterými jsou v klidu pohřbeni, nechápu).

Domeček sedmi trpaslíků.

Zadruhé mi nesedlo, že programátorsky nikdo neošetřil slepé konce (hlavně ty dementní). Nepokusíte se například zmíněný pytlík diamantů prvně vrátit trpaslíkům, nedostanete nikdy lucernu do tajných chodeb za vodopádem. Nepodíváte-li se za vrakem jedné lodi do písku, nikdy nenajdete zlatou oprátku pro jednorožce. Nebo pokud si například vystřílíte zásobu dvou šípů z luku, na úplném konci prostě nezničíte Lolotte. A co třeba taková legendární lopata, kterou můžete použít přesně 5x? Zkusíte-li to vícekrát, lopata se jednoduše zlomí. 

A má snad smyl zmiňovat, že předtím než vás spolkne velryba (mimochodem pravděpodobnost, že se vůbec ukáže je cca 35%) musíte mít v inventáři rybu a péro od páva? Jako to jsem měl zjistit kde? 

No a když už jsme u té velryby, pak musím zmínit ještě dvě "vochcávky". Zaprvé uvnitř velryby máte přesně 4 minuty na to se dostat pryč, jinak následuje konec. Zadruhé, velrybí jazyk je rozdělen na specifické oblasti, ohraničené zelenou neviditelnou barvou, která vám nedovolí ji překročit. Aby jste se tedy dostali nahoru a polechtali pérem od páva tu bimbajicí věc (ahááá, tak proto to péro potřebuji!), musíte lést mimo zelenou barvu.

Zelené a červené oblasti - červené OK, zelené NOK.

Bohužel. Tak to celé je. Chcete-li hrát bez návodu, můžete, ale bude to čiště pokus-omyl a zbytečné načítání dříve uložených pozic (pokud poznáte fakt tu dobrou, kde vám nic nechybí :-/). A to je sakra debilní a věčná škoda, protože je to hra, která by jinak byla opravdu unikátní! 

 

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra vyšla jako vůbec první pod novým enginem SCI. Ten umožnil implentovat myšoidní ovládaní, které oceníte především při pohybu po schodech nebo úzkých skalních římsách. Jádro však zůstává "parserové" - tj. založené na textových příkazech, které musíte bouchat do příkazového řádku, aby se vykonala nějaká akce. Jak jsem už však zmínil dříve, z celé palety sloves si vystačíte s těmi základními, jako "LOOK", "TALK", "PICK UP", "GIVE", atd.  Nejtěžší mi přišlo snad jen zapsat něco jako "chytat s návnadou", kdy musíte použít kombinaci " BAIT HOOK".

Točité schody - to musel být dříve bez myši horor.

Do inventáře se podíváte klasickým napsáním "INVENTORY", nebo z menu hry. Předmětů je tu celá řada a kromě pár vůbec nemizí počas hry.

Závěrem znovu připomínám, že máte pouhých 6 hodin na to, aby jste hru dohráli. Jinak Genesta umře a vy máte prostě smolíka. 

Grafika

Engine SCI také dovolil grafikům pracovat s rozlišením 320x200 s podporou 16 barev (engine AGI uměl jen 160x200). Grafici si také vyzkoušeli jemnější přechody mezi jednotlivými paletami barev pomocí ditheringu, který mistrně rozvinuli znovu o rok později ve hře The Colonel´s Bequest

Celkově se graficky jedná o vynikající dílo a asi mi dáte za pravdu, že obrázky níže patří k tomu nejlepšímu ze hry a právem se staly legendárními - nebyl časopis či stránky, které by na ně neodkazovaly. 

Rybářova chata.

Menší koupák.

Jeskyně Styžských čarodějnic z filmu Souboj titánů.

Zvuk

Hra neměla zatím dabing, přesto je krásně ozvučena množstvím zajímavých zvuků (útok zombie, Goonů, skoky, pády, kopání trpaslíků, aj) a známý americký skladatel William Goldstein složil několik působivých soundtracků. Ty se bohužel aktivuji většinou jen jednou a jakmile dohrají nebo z obrazu zdrhnete příliš rychle, nikdy si je už znovu nevychutnáte. To je mimochodem důvod, proč se obecně udává, že hra je tak z 80% totálně bez zvuků.

 

Hodnocení

V hodnocení začnu pozitivně. Hra má jednoznačně úchvatnou grafiku a některé obrázky se staly vpravdě legendární. Pěkné je také detailně provedené intro a outro. Stejně je na tom hudba a ani zápletka není úplně marná.  

Jenže i tak provedenou hru dohnala neschopnost tvůrců pracovat s adventurní částí a OPĚT se vše nese ve smyslu "čmárej si mapu", "zkoušej", "umírej" a "zkoušej znovu". Ve hře totiž existuje tolik nenápadných, nepředvídatelných, nepochopitelných či jinak nelogických věcí, které neskutečně zabíjí jakýkoliv požitek z hraní.

Hře nakonec dávám vyšší hodnocení jen z kontextu doby, ve které vyšla. 

70% 

 

Dobové recenze

Excalibur 18+ s hodnotící tabulkou 80%



 

Další obrázky ze hry 

Začátek hry. Jsi v tom sama, Rosello.

Malý mostek pod kterým je zlatý balónek.

Domek sedmi trpaslíků.

Trocha úklidu.

Strašidelný dům.

Zajímavý epitaf :)
 
Kontrola času. Zatím vše v pořádku.

Tajná místnost za zdí objevena - lopata se bude hodit.

Sakra, jak se ohromné piáno dostalo tam nahoru?

Před vopodáped.

Za vodopádem.

Tajné ovoce bude za chvilku mé.

Na ostrově po vyflusnutí velrybou. Nezapomeňte na použít LOOK  u vraku lodi!!

Jednorožec je můj, hurá!

Cesta k Genestě.

Hnusá zlobřice / obříce. Bacha na ně - jsou to i lidojedi!

Uvnitř domu zlobrů.

Střídá se den a noc.

Dům v noci. Moc se nezměnil, co? 

Jeden z pěti neklidných duchů.

Mumie a Pandořina skříňka - koho ta kombinace napadla?

Hele, Edgar se do nás asi zabouchl.

Končíš, mrcho!

Sebrat slepici, Pandořinu skříňku a hurá pryč.

A ještě vypustit chyceného jednorožce.

Ty vole, s těma očima je jak sjetá. Ale žije :)

Slépka vrácena.

A hele, Edgar! Synáček Lolotte - zakletý princ.

No vida - vše je už fajn :)

Ok. Tak zatím zdarec u pátého dílu.



pátek 3. dubna 2026

Hotel U mrtvého alpinisty

Žánr: Sci-fi, Výrobce: Electronic Paradise, Distributor: Akella, Rok vydání: 2009 Info: wikipediemobygamesdatabaze-her, Dostupnost: Steam, Lonely Wood, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

 

Poznámky: 

1. Z nějakého důvodu jsem nebyl schopen uložit ani jediný obrázek ze hry. Print-screen selhal, nahrávaní videa také. Naštěstí mi poradil pan Martin "Kovi" Kovář, s tím, že ve hře funguje klávesa F9, která uloží obrazovku do složky .../Documents/ElectronicParadise/Hotel/ScreenShots.

2. Článek na Vortexu o tom, jak se hra lokalizovala. 

 

Na hru hotel U mrtvého alpinisty jsem byl opravdu zvědavý. Proč? Sám jsem kdysi přečetl knižní předlohu a fakt se mi líbila. Bratrům Strugackým se podařilo navodit velmi stísněnou atmosféru panující v hotelu, kde je uvězněno několik lidí, mrtvola v pokoji a tichý boj mezi gangstery a mimozemšťany. Naproti tomu lidé kritizovali (estonskou) filmovou verzi hotelu U mrtvého horolezce, která se prý vleče a nedaří se jí navodit tu pravou atmosféru z knihy.

Pak jsem zase viděl super reklamu na facebooku od Lonely Wood, zvučná jména jako Petr Ticháček, který se podílel na překladu a říkám si, jdu do toho! Jenže když už jsem hru měl koupenou a chystal se ji zahrát, zahlédl jsem komentář od Pluta na databazi-her s hodnocením pouze 30%! "Stojí hra vůbec za to?", říkal jsem si.

Hru jsem tak odložil na více než rok! Až v rámci jarních prázdnin roku 2026 jsem si zakoupil fyzickou verzi knihy, znovu ji přečetl a popsal v minulém příspěvku. A okamžitě poté jsem začal pařit samotnou hru, abych měl co nejlepší srovnání. Co na ní říkám se dočtete v příspěvku níže.

Úvodní obrazovka hry.

Mé jméno je Glebsky, Peter Glebsky

Pokud nepatříte mezi fanoušky sci-fi literatury a knihu ani film jste nikdy nečetli nebo neviděli, rád vám trochu z příběhu popíši. Ústřední postavou knihy, filmu i hry je Peter Glebsky, policejní inspektor, který si přijel odpočinout do malého hotýlku kdesi v alpách. Ten hotel se jmenuje U mrtvého alpinisty a doporučil mu ho jeho kolega, inspektor Zgut. Po dobu čtrnácti dní si má v hotelu vychutnávat horské slunce, lyžovačky a spoustu likérů s přídavkem alpské protěže (to je taková bylinka).

S čím však nepočítá, jsou podivní hosté a vražda ukazující na spory mezi gangstery a mimozemšťany. Jo, opravdu je tu od každého trošku. Říkáte si, že to musí být zajímavé? No uvidíte sami v dále v textu... 

Příjezd do hotelu stylovým Moskvičem :)

Zpět do hotelu - ten vlastní jistý Alek Snewar a služebnou mu dělá dívka jménem Kajsa. V hotelu je s nimi i bernardýn Lelius, který zde zůstal po mrtvém alpinistovi, který kdysi v horách zahynul. V hotelu je ubytován podivný fyzik Simone Simonet, významný kouzelník du Barnstoker s neteří Brun a starý tlustý zbohatlík Mauses se svojí ženou Olgou. Později do hotelu přijíždí i muž severského vzhledu Olaf Advarafors a podezřelý skrček Hincus [čti Hinkus]... a ... a ... a co dál?

No bohužel nic! Hru dohrajete za cca 3 hodiny a z toho 2 a půl hodiny jen lítáte po obrovském hotelu, mluvíte se všemi zmíněnými lidmi a sem a tam si vyřešíte nějaký ten puzzle. Autorům hry se totiž vůbec nepovedlo navodit atmosféru stísněného prostoru a podivných charakterů. 

Hotel je na rozdíl od knihy velký jako kráva (sestává se z velkého sklepení, obrovského atria, prvního patra, druhého patra, skleníku a střechy) a všichni ti lidé se drží striktně dialogů z knihy bez špetky invence. Pocit naprostého zmaru pak dodává podivný (originální) dabing. 

Takový menší hotýlek.

Adventurně bez nápadu

Pokud byste chtěli vědět něco více o adventurní části, tak mohu zmínit, že prvním úkolem bude zaparkovat auto do garáže (v knize žádná garáž není - auto stojí před domem) a překážkou bude zamrzlý zámek. Pokud však objevíte rychlovarnou konvici a termosku, problém jistě vyřešíte. 

Druhým úkolem bude ... chvilka překvapení ... svolat lidi k večeři! Jenže majitelovi nefunguje zvonkový systém a tak mu budete muset trošku pomoci, běhat po hotelu a zjišťovat, jakou barvu má tlačítko zvonku v daném pokoji a pak pospojovat správně barevné drátky a čísla pokojů. 

Oprava zvonkového telefonu.

Třetím super-duper úkolem bude vybrat si jídlo k večeři. No vážně! Všichni ti milí hosté vás neustále vysírají tím, že vám kecaj do toho, co máte a nemáte jíst. Vezmete si houbovou polévku - nelíbí se to jednomu hostovi, vezmete si hovězí - nelíbí se druhému, atd. 

A pak až dojíte? Pak prosím pěkně končí první den. Nic jste nezjistili, nic se nestalo (ona zmíněná vražda je až v posledních 30 minutách). Bez znalosti knižní předlohy si tak asi budete říkat: "co to sakra hraju, proč to hraju a o co tu jde?". A to je vlastně dobrá čtvrtina hry pryč! 

A co druhý den ráno? No máte se vysprchovat, ale sprcha je obsazena a náš super-duper detektiv se rozhodne zjistit, kdo se to koupe a vy s ním tak OPĚT musíte obíhat hotel jak idioti (opět mimo knižní předlohu). Ne pardon, idioti nejste, protože idiotský je ten scénář, který je totálně mimo. Hra prostě nepůsobí adventurně vůbec dobře. A ačkoliv jsem popsal cca hodinku hraní, stejné chujoviny budete provádět do konce hry.

Hru bohužel nezachraňují ani minihry, kterých je sice několik, ale které jsou opět bídně provedené. Máte zde např. možnost zablbnout si zapřaženi na lyžích za motorkou (minihru nemůžete z nějakého důvodu vyhrát), máte zde možnost zahrát si kulečník se Simonetem (štěstím je, že automat je naprostý debil), zaházet si šipky (ani nevím jak jsem vlastně vyhrál) či dát si partičku black jacka (to ujde, ale je to nuda).

Minihra co nemůžete vyhrát.
 
Black Jack.

Kulečník.

Zajímavá změna na konci? Bohužel ne!

Až doposud jsem hru kritizoval, přesto mě jedna věc dokázala (mile) překvapit. V knize je totiž hlavním mimozemšťanem pan Mauses a jeho žena Olga je robotem. Stejně tak je robot Olaf Advarafors. Při náhlém sesuvu laviny se však rozbijí robotům generátory a oba se tím pádem vypnou. Olga je Mausesem oživena skrz příruční nabíječku, Olaf má však smůlu - není zde nikdo, kdo by ho oživil a končí tak v podivné křečovité pozici se zkrouceným krkem.

Jenže ve hře se vám může stát (a já opravdu nevím, jak jsem toho dosáhl, ale stalo se), že místo Olafa "byl zabit" Simonet. A tím pádem ani Mauses a Olga nebyly těmi, za které jsem je díky knize považoval. Z hlediska příběhu tak svitlo malé světélko naděje, že alespoň ten konec bude propracovaný, ale bohužel nebyl.

Pokud jste nečetli knihu, pak vám děj ke konci knihy vyzradím:

Petr Glebsky v něm bude řešit osobní dilema, zda-li má mimozemšťanům pomoci nebo ne. Mimozemšťané totiž dříve spolupracovali s gangstery (prostě první lidi, které potkali byli holt zlí a ne hodní). Jakmile však zjistili, jak se situace má, od gangsterů se odprostili a chtějí ze Země odletět. Jeden by řekl "fajn", ale náš hlavní hrdina je zarytý zásadový policista. Vydání osobních věcí mimozemšťanů blokuje a nebýt hoteliéra Aleka a fyzika Simona, nikdy by je nenechal odejít. No a díky všem těm průtahům, které Glebsky dělá nestihnou mimozemšťané utéci a jsou "zadrženi" a odvlečeni v helikoptéře, která se však nikdy nenajde. Až v epilogu se můžeme dočíst pár detailů okolo a také to, jak svého rozhodnutí Glebsky lituje ...

Poslední rozhovor ve hře.

Hra má tedy nepřekvapivě konce dva - ten knižní a ten, který by nastal, kdyby se Glebsky zachoval "správně". Jenže samotný konec je tááák násilně ukončen, že hráč, který nečetl knižní předlohu může mít nepříjemný "wtf" pocit o tom "co to zase mělo znamenat". Je to prostě jen pár nic neříkajících cut-scén úniku lidí, přeletu helikoptéry a vytí psa Leila. A je to nesmírná škoda, protože teprve posledních 30 minut hry mě začalo bavit a jen to chtělo trošku dokončit. 


Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra je klasická 2.5D point-and-click adventura ovládaná myší. Levým tlačítkem chodíte, sbíráte věci a komunikujete s dalšími postavami. Průzkum aktivních lokací či předmětů zde není implementován (divné u detektivní hry, že?). Pravé tlačítko myši slouží k otevření menu, ve které se nalézá brašna (inventář) a deník. Deník samotný je u detektivních her skvělá věc, protože supluje poznámky hráče, které by si stejně musel dělat na papír. Nejinak je tomu i zde. Deník se vyplňuje automaticky podle pokroku ve hře a najdete v něm informace o všech postavách ve hře, myšlenky detektiva Glebskeho a mapku hotelu (není bohužel určena na rychlé cestování).

S inventářem je to složité. Sice do něho nasbíráte kolem 20 předmětů, použití ve hře je však značně omezené. Použijete jich tak 5 a zbytek buďto použít nejde, nebo jsem nepřišel na to jak.

Ve sklepě je např. generátor, který asi slouží k tomu, aby někde rozsvítil. V různých koutech můžete najít i trychtýř (sklep) a klínový řemen (půda), ale nepovedlo se mi najít palivo. Tím pádem absolutně nevím, zda-li je to jen nevyužitý puzzle nebo nějaká odbočka od děje, kterou jsem neodhalil.

Ukázka inventáře.

Ukázka deníku.

Grafika

Grafická stránka hry je velmi povedená. Ve hře jsou realisticky vykresleny (předrenderovány) jak exteriéry (zasněžené svahy, hory), tak interiéry hotelu v němž je velké množství drobných objektů a dekorací. Jen škoda, že nejsou aktivní. 

Dohromady je zde kolem 100 obrazovek, což je tak akorát, aby se člověk v hotelu neztratil (ze začátku jsem ale bloudil). Většina exteriérů je udělána samostatně pro den i noc a opravdu hezky se na ně dívá. 

Terasa na střeše - den.

Terasa na střeše - noc.

Hra běží ve fixním rozlišení 1024*768 a nedá se v nastavení změnit. Detaily nastavení lze pozměnit v souborů "game_options", který se nachází v .../Documents/ElectronicParadise/Hotel/.

Zvuk

Hra obsahuje kvalitní zvuky - kroky, vrzání dveří, vítr, praskání dříví a jsou součástí aspoň nějaké atmosféry (která je jinak docela nezáživná). Hudebně se mi hra moc nelíbila. Je to totiž hrozný mix žánru vážné hudby, kdy v pokoji u du Barnstokera hraje Romeo a Juliee: Fantasy Overture od Čajkovkého nebo 5. Symfonie (Osudová) od Ludwiga van Beethovena a hraní na elektrickou kytaru, která neuvěřitlně silně hraje v dalších pokojích. Do toho se po hotelu procházíte v takové mírně temné hudbě jako z nějakého hororu. Prostě to složení je fakt děsné a nějak nejde dohromady.

Původní hra vyšla v ruštině, později i s anglickým překladem. Česká verze na Lonely Wood však obsahuje dabing od studia Fénix ProDabing. Logicky to tedy není žádné top provedení, ale když jsem měl možnost slyšet anglický dabing, byl jsem rád i za ten amatérský :).  


Hodnocení

Už dlouho se mi nestalo, abych se při hraní hry tak strašně nudil. Pokus o převedení knihy bratrů Strugackých se podle mě absolutně nepodařil. Autorům se totiž nepovedlo vystavět stísněnou atmosféru, ani se jim nedaří zaujmout charaktery nebo, nedejbože, jejich dialogy. 

Jediné dvě pozitiva tak vidím v grafice, která se autorům fakt povedla a v nelinearitě příběhu, který se umí otočit tak, jak by jste to asi nečekali. Pár plusových bodů získává i snaha Martina Kováře o českou lokalizaci včetně dabingu. 

55% 

 

 

Další obrázky ze hry 

Portér mrtvého alpinisty.

Atrium hotelu.

Hlavní ubytovací část hotelu.

Ve sklepení.

V garáži.

V jedné z mnoha slepých ulic.

Na návštěvě u Mausesových.

Simone Simonet - zabit?

Společná večeře.

Loutka Brun? :-) Tady se to nějak vůči knize přehodilo.

Rozhovor s Alekem v jeho kanceláři.

King's Quest IV: The Perils of Rosella

Žánr:  Adventura –  fantazy , Výrobce:  Sierra On-Line,  Distributor:  Sierra On-Line ,  Rok vydání:  1988 ,   Info:  wikipedie ,  mobygames...