Alice a dračí magie

Žánr: Adventura, Výrobce: Petr Mandík / Bispiral s.r.o., Distributor: Bispiral s.r.o., Rok vydání: 2017,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Google Play, oficiální stránky,  Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

 

Minulý příspěvěk jsem vám začal popisovat netradičně. Moje drahá polovička trpěla na zubařském křesle, zatímco já pařil v čekárně. Ani dneska to nebude jiné. Zubařský zákrok totiž pokračoval a já jsem den předem opět nelenil, zaplatil symbolických 50 Kč (protože druhý díl již není freeware) a hru si stáhl. To víte - to je daň za to, že si vezmete v práci volno a děláte řidiče :-).

Ale nechme té omáčky okolo a zaměřme se spíše na níže popisovanou hru. Ta je totiž opět povedená - je delší (tentokrát mi zabrala přibližně dvě a půl hodiny), je magičtější (přítomnost magických lektvarů), je těžší (logicky podmíněné puzzly), ale také mi na ní trošku něco vadilo. Co, to se dočtete níže.  

Úvodní obrazovka hry.

Alice v magickém světě 

Začneme ale více informativně a pozitivně. I přes již zmíněnou úplatu 50Kč si hru do dnešní doby stáhlo více než deset tisíc uživatelů a hodnocení od nich je dokonce 4.8 hvězdiček z 5. Hra je navíc "doporučována učiteli" :-).

Příběh čarodějky Alice pokračuje tam, kde skončil v prvním díle. Připomenu, že Alice se znelíbila místní vrchnosti kvůli jejím čarodějnickým schopnostem a byla odvlečena do místní magické polepšovny, aby z ní tu magii dostali. To se naštěstí nepovedlo a Alice utekla. Na cestě potkala lebku čarodějky Agáty, která ji sice předala nějaké čarovné dovednosti, nicméně ji také varovala, že vrchnost si pro Alici určitě přijde. A tak se i stalo! Jednoho dne, když se Alice vracela ze sběru lesních plodů, byl její dosavadní přístřešek pod nějakým magickým štítem a nemohla tak do něj vstoupit. Radu jí poskytla jen malá veverka, která jí řekla, že jí prý může pomoci čarodějka z bažin... 

A hurá do bažin!

A tak začíná příběh již druhého dílu o čarodějce Alici. Alice je sama v magickém světě a zdá se, že se v žádném případě nehodlá vrátit. Neví však kam jít, kde by se mohla schovat, ani to, komu může věřit. Na své cestě tak postupně potkává různé, většinou dost poblázněné, čaroděje a čarodějky, kteří jí však nejenže vůbec nepomáhají, ale honí ji od čerta k ďáblu a zadávají ji nejpodivnější úkoly.

Městečko mágů.

Záchranou pro Alici se zdá být až setkání s bájnými draky. Ti většinou žijí stranou a nevidí je nikdo kromě těch, kteří pochází ze země lidí (což je trošku paradox). Alice navíc později odhalí, že draky využívá a ohrožuje záhadný kouzelník Darold M. a rozhodne se jim pomoci. 

Uvězněný drak. Kdo je asi loví?

Adventurní záseky se objeví i bez magie

Tolik asi k příběhu. K příběhu, který mě na jednu stranu bavil, na druhou stranu mě však strašně štval. Scénarista si totiž vůbec nepohrál s detaily magického světa a já jako zvídavý hráč jsem nedostal odpovědi na některé otázky. Chtěl bych vědět víc o celém světě, o kouzelnících, ježibabách, dracích a já nevím o čem dalším, ale bohužel. Z větší části jsem se ptal sám sebe - "Kam vlastně s tou Alicí směřuji?" nebo "Co je můj ultimátní úkol ve hře?" a nebo "A teď kam?". 

A docela často jsem měl pocit, že i sami autoři byli někdy ztraceni a někdy si museli vypomoci stylem "Deus ex machina". V jeden moment jsem se například ocitl zamknutý v chalupě čarodějky z bažin a na první pohled cesta dál žádná nebyla. Tedy až do doby, dokud jsem neobjevil magický komunikátor a nespojil se s někým, kdo mi řekl, že mám přiletět do města a to tak, že pomažu létající šutr bahnem. Uff.

Pak jsem splnil všechno i ve městě a nevěděl kam pokračovat - a najednou puff a byl tam nějaký delfín, který mě přepravil dál do zátoky s draky. 

Chalupa v bažinách.

Často se i stávalo, například hned na začátku hry, kdy jsem se měl dostat přes propast, že na první pohled nic nefunguje. Jenže stačí z obrazovky vyjít, opět se vrátit a řešení dříve neřešitelného problému se ukáže - náhodou přiletí orel a rozpohybuje levitující kameny. 

Specifikem hry jsou také hádanky, které se dají řešit až postupem času. Tedy až objevíte důvod k tomu je vlastně řešit. Příkladem budiž chalupa na obrázku výše. Jakmile zkusíte přečíst knihy, Alice to odmítne. Pokud však otevřete skříňku, objevíte magický komunikátor. Až pak Alice zahlásí, že neví co s ním a vy tak musíte hledat nápovědu v knihách. 

V jiný moment jste v obchodě ve městě a zkoušíte vzít skleničky, což nefunguje. Až za pár okamžiků později, kdy po vás starý kouzelník chce zahrát nějakou melodii, tak tehdy se půjde do obchodu vrátit a skleničky sebrat. Sem tam je to docela protivný (hlavně kvůli tomu, že se musíte často vracet dost daleko a prohledávat již jednou prohledané věci), na druhou stranu si nemohu stěžovat a kvituji, že hra není tak jednoduchá, jako třeba adventury od české televize, které každým rokem ubírají na obtížnosti.

V místním obchůdku

Co mě naopak bavilo, bylo učení se jak namíchat určitý lektvar a to, že je pak aktivním prvkem ve hře. Lektvar weedio vám pomůže zničit plevel, který většinou blokuje cesty, lektvar visio zase ukáže neviditelné věci, lektvar repairo zase věci opravuje (například i roztrhaný plakát ve městě!). Ke konci hry pak ještě získáte lekvar, který umí odhalit tajné cesty. Sice to není nějak propracované kouzlení, ale v případě 2D mobilní adventury je to plně dostačující.

Alice se na svých cestách naučí i nějaká kouzla.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra vyšla hlavně pro mobilní zařízení. Pohyb postavy, rozhovory, sběr a používání předmětů je tedy podřízeno "prstům" :-). 

Aktivní místa nejsou ve hře zvýrazněna a ani se zvýraznit nedají. Pokud byste se však někde přece jen zasekli, návod na hru jde zobrazit přes tlačítko "super help"). Návod je "interaktivní" a zobrazí se podle místa, kde jste se právě zasekli, viz níže.

Ukáza "Super Help".

Podezřelé předměty se však válí všude okolo a inventář je jimi poměrně rychle zaplněn. Předměty je možné kombinovat jak uvnitř inventáře, tak vně a jejich kombinace je většinou logická záležitost. Předmětů je obecně asi tolik, jako v prvním díle.

Ukázka inventáře.

Grafika

Grafická stránka hry je, stejně jako v prvním díle, od paní Jany Buštíkové, tatérky z Frýdku Místku a grafičky na volné noze. Tentokrát pro hru nakreslila více než dvojnásobný počet lokací oproti prvnímu dílu. Pro zajímost uvedu, že ve druhém díle jsem jich napočítal 24 (kromě intra a outra), kdežto v prvním díle jich bylo pouze 10 (opět nezapočítávám intro a outro). Ve hře tak budete s Alicí putovat od chaloupky čarodějky Agáty k zrádným bažinám, skrz kouzelnické městečko, pevnost Montena až ke sluji bájných draků. 

Zvuk 

Stejně tak jako v prvním díle, tak i zde hraje v pozadí jedna skladba, sem a tam něco vrzne a dabing ve hře není. 

Hodnocení

Druhá část příběhů o čarodějce Alici přináší delší a náročnější dobrodružství s větším množstvím lokací, zajímavým systémem magických lektvarů a logicky vystavěnými hádankami, které dokážou potěšit zkušenější hráče. Atmosferický magický svět a sympatická hrdinka však doplácejí na slabší scénář, který často nedokáže uspokojivě vysvětlit fungování světa ani jasně naznačit další směr postupu. Některá řešení navíc působí nahodile a hráč je občas nucen vracet se na dříve prozkoumaná místa jen proto, aby se zpřístupnily nové interakce. Přesto jde o povedenou mobilní adventuru, která díky své délce, rozmanitosti a příjemné obtížnosti nabídne několik hodin zábavného hraní.

65% 

PS: Přede mnou je nyní první kniha shrnující Polepšovnu pro čarodějnice a Dračí magii. Doufám, že ji mezi vánočními svátky stihnu přečíst. A pokud se tak vážně stane, udělám o ní malý přispěvek někdy na začátku roku 2027!

 

Kniha dorazila. Nyní už jen zbývá najít si na ni čas!

 

 

Další obrázky ze hry

V úkrytu s čarodějkou Agátou (ta lebka na komínovém potrubí).

Kámoška z prvního dílu se vrátila do světa obyčejných lidí.

 

Vrchnost si přišla pro Alici.

Cesta k bažinám. Jak se jen dostat přes propast?

Další překážka.

Konečně na místě.

Hodný čaroděj. Kéž by se tak chovala i jeho žena.

Alice se naučí i pár kouzel.

Pár pěkných miniher.

Děda dostal infarkt.

A Alice zůstala zamklá v bažinách.

Další lokace - u vodopádů před městem.

Městečko čarodějů a alchymistů.

Místní obchůdek.

U alchymisty.

V zátoce s drakem.

Za zátokou kdesi v jeskyni.

Pevnost Montena.

"Telefonát" s Daroldem M.

Na skaliskách.

Před dračí svatyní.

Uvnitř svatyně.

Rozhovor s draky.

A konec Darolda M.

Konec hry a pokračování ve třetím díle!

 

Cruise for a Corpse

Žánr: Sci-fi, Výrobce: Delphine Software, Distributor: Delphine Software, Rok vydání: 1991,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Není v oficiální distribuci,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Tak jsem konečně zapařil i poslední adventuru firmy Delphine Software jménem Cruise for a Corpse. Firma Delphine se již dříve hráčům zapsala do podvědomí hrami jako Future Wars: Time Travellers a James Bond: The Stealth Affair. Já osobně jsem si zamiloval Future Wars s úžasným grafickým zpracováním od Érica Chahiho. Naproti tomu James Bond mi přišel ... no prostě jako James Bond. Přeci jen když vidíte asi dvacet filmů o tajném agentovi, tak ten jednadvacátý je už strašně okoukaný. A stejně tak okoukané to je i v případě vzniklé hry.

Že by se autoři poučili a přišli do třetice s něčím originálním? Bohužel ne. Vzali si jen jinou okoukanou detektivní šablonu ve stylu Agathy Christie. A hádejte o čem ten příběh asi tak může být? Že by nějaká ta vraždička a okolo tak tucet lidí, kteří mohou být vrazi a jeden detektiv k tomu? Omlouvám se, že jsem mírně sarkastický, ale bohužel nic jiného nečekejte. 

Na druhou stranu nechci hru příliš hanit, protože co se nelíbí mně, může mít rád někdo jiný. Mou snahou je hru co nejlépe popsat a nechám na každém, aby se rozhodl sám, zda mu hra za jeho čas stojí nebo nestojí. Tak pojďme na to!

Poznámka: Text obsahuje spoilery, ale vůbec poprvé jsem je skryl jako jsou skryty například na databázi her. 

Úvodní obrazovka hry.

Mrtvola dřív než snídaně - to není dobré

Čtrnáct dní a 5 papírů formátu A4. Tolik času mi zabralo hraní této hry a přesně tolik poznámek jsem si během hraní udělal. A všechno to bylo k ničemu - protože ten závěr, ten mě opravdu dostal!

Pojďme ale postupně. Jak už jsem to naznačil výše, hra je doslova opisem knih Agathy Christie, ve kterých vystupuje světoznámý detektiv Hercule Poirot [Erkil Poaró]. Konkrétně vám hra bude silně připomínat romány Vražda v Orient Expressu a Vražda na Nilu. Po vzoru druhého se dokonce bude odehrávat na výletní lodi. 

Příběh hry se konkrétně odehrává v roce 1927 a jako hráči se ujmete francouzského policejního detektiva Raula Dusentiera [Dysentijéra]. Ten dostal (podezřelé) pozvání na plavbu výletní lodí od známého milionáře Niklose Karaboudjana [Karabudžana]. Není moc jasné, proč detektiv Dusentier tuto pozvánku přijal, ale stalo se tak. Krátce po nalodění navíc zjišťuje, že je zde dalších devět pasažérů, ať už členů rodiny nebo blízkých přátel onoho milionáře. K tomu ještě jedna služebná, mladík co myje palubu, barman, mechanik a kapitán lodi.

Legendární obrázek - nalodění na loď jménem Karaboudjan III.

Když už by se detektiv konečně rád zabydlel a šel by si užívat sílu mořského podnebí, vtrhne mu do kajuty komorník hostitele se smrtelným výrazem ve tváři. Stala se totiž vražda a hostitel byl zamordován přímo ve své pracovně!

A sakra, něco se stalo!

Natažený a mrtvý.

Jenže než se detektiv stihne k mrtvole vůbec přiblížit, je i s komorníkem omráčen. Po probuzení (překvapivě opět oním komorníkem) je navíc mrtvola pryč. Detektivní příběh rozprostřený na klidně několik desítek chladných zimních večerů právě začíná!

Mrtvola a vražedná zbraň jsou pryč. Jdeme na to!

Tak kdopak bude vrahem tentokrát?

Podobná tématika detektivního příběhu, silně inspirovaná Agathou Christie, nebyla a není nic neobvyklého. Přeci jen tajemné vraždy jsme řešili již ve stařičké hře Mystery House. Později i ve francouzských hrách Mortville Manor nebo Maupiti Island či znovu v hrách od Sierry, konkrétně ve hře Colonel´s Bequest (aka Laura Bow 1) a v The Dagger of Amon Ra (aka Laura Bow 2). Podobnou hrou, In the Dead of Night, začínalo i italské studio Trecision.

Herně to vždy znamená, že náš hrdina je uvězněn spolu s podezřelými. Ti mají tendenci se hýbat (takže nutnou mechanikou ve hře je běžící čas nebo alespoň časové akce) a v drtivé většině si musíme vést deníky (například ten, co jsem sepsal o Laura Bow 2), spojovat indicie a mít slušnou dávku dedukce.  Milovníci žánru (nebo v dnešní době i speedruneři) pak většinou hru hrají znovu a znovu a nacházejí možné i nemožné cestičky k alternativním koncům, k nepřebernému množství cest jak umřít, atd.

V kuchyni a při rozhovoru s otcem Fabianim.

Na podezřelé pasažéry se můžeme mimochodem podívat společně. Prvně tu máme pozůstalou arogantní manželku a zlatokopku Rebeccu. Dále zde máme komorníka Hectora, bývalého trestance. Máme tu také otce Fabianiho, ve skutečnosti gamblera, který prohrál Karaboudjanovi prachy a dobrou přítelkyni rodiny Suzanne Plum, alkoholičku. 

Do příběhu promlouvá i dcera zavražděného milionáře z jeho prvního manželství Daphne, o kterou se milionář nikdy moc nestaral a navíc ji chtěl násilně provdat za automobilového závodníka Julia Esperanzu, který je taktéž přítomen na palubě.

Poslední tři lidé, kteří stojí za zmínku, jsou rodinný právník Thomas Logan se svojí manželkou Rose Logan, kterou neustále podvádí (s Rebeccou) a které Karaboudjan zničil její první manželství. A úplně poslední je tu Dick Schmock, levoboček jisté tety Agnes, který ale po její smrti zdědil drtivou většinu rodinného jmění. 

Hlavní podezřelí.

Až sem by mi rodinní příslušníci sedli, protože je to skvělá sorta potenciálních vrahů ( :-) ), ale problémem bylo, že po desítkách hodin brutálního paření jsem tak nějak cítil, že se absolutně neposouvám blíže k rozuzlení příběhu (na rozdíl třeba od Laury Bow 1 a 2). Naopak se do toho začaly plést ještě historické křivdy, některé klidně i desítky let staré. Najednou zde byla již zmíněná tetička Agnes (očividně odrovnána Niklosem), najednou zde byla první manželka zavražděného Mercedes (očividně opět zavražděna) či dokonce i první snoubenec Rose, jistý Raphael Lambert. Nic nedávalo moc velký smysl, postup ve hře se hořce zpomaloval a to mě začalo citelně unavovat.

 

Čas běží, detektiv bloudí

A nebyl jsem sám, schválně jsem sledoval i to, jak hru paří Julia Minamata, milovnice starých EGA adventur a tvůrkyně The Crimson Diamond, hry, kterou nesmíte minout! Viděl jsem, jak tuto hru zkoušela hrát několik hodin a pak musela vzít návod do ruky. Kromě onoho narůstajícího počtu podezřelých je totiž hra specifická ještě spoustou věcí, které hru neuvěřitelně natahují.

Tak zaprvé je to samotné prostředí lodi, která je rozdělena na čtyři části. Zespodu nahoru tu máme podpalubí [bilges], kde se nachází soukromá pracovna zavražděného milionáře, strojovna lodi a pokoj komorníka. Pak tu máme dolní palubu [lower deck], kde je zadní spojovací chodba, bar, jídelna, kuchyně, kuřácký salonek a prádelna.  Hlavní paluba [main deck] zase obsahuje kajuty - kajuta Niklose a Rebeccy, kajuta detektiva a Julia, kajuta Daphne a Suzanne, kajuta Thomase a Rose a kajuta kapitána. Konečně na horní palubě [upper deck] je příjemná vyhlídka.

Rozlehlá loď - mapka z manuálu a ze hry.

Neštěstí je, že většinu těchto lokací musíte OPAKOVANĚ navštěvovat a velmi pečlivě zkoumat, zda se zde něco nestalo, zda se zde někdo nenachází nebo zda se zde neválí nějaká stopa. A mapka ve hře je sice fajn, ale slouží jen jako jakási berlička k rychlejšímu přesunu. Osobně bych zde například ocenil i zobrazení všech dalších postav - hned by tak bylo vidět, jak se přesunuli a možná z toho lépe dedukovat, co mohli mezitím udělat.

A proč OPAKOVANĚ? Protože ve hře je vše řízeno časem. Začínáte v 8:00 a každý rozhovor, pokud v něm přijdete na důležitou informaci, posune příběh o (minimálně) deset minut dopředu. To stejné platí i o objevování stop (klíčků, dopisů, atd.). No jenže to je právě ten průšvih - pokud se tak stane, příběh se posune, lidi se většinou přesunou a NĚKDY A NĚKDE může být nějaká stopa, která zde dříve nebyla!! Začátek hry ještě ujde, v pozdějších fázích však hráče neupozorní absolutně vůbec na to jak postupovat a tak stopy zůstávají skryty. Pokud naopak nějakou stopu neseberete, čas se neposune a děj tak stojí. Explicitně pak upozorňuji na to, že pokud jste něco už jednou prozkoumali, například v 10 hodin, a stopa tam nebyla, neznamená to, že tam nebude například ve 12 hodin! Prostě šílenost!

Výčet několika stop (z několik desítek!!).

Poslední nepříjemnou situací je, že ve hře je aktivní a tedy k prozkoumání ÚPLNĚ VŠECHNO. Ale jen možná tak promile z toho ohromného celku je fakt nutná.

A tedy asi už tušíte, co jsem těch čtrnáct dní tuhého paření dělal - prostě jen běhal sem a tam a SNAŽIL SE POSUNOUT DĚJ DÁLE. To se mi povedlo cca do 14. hodiny herního času, dále jsem však musel používat návod. A upřímně je to neskutečná škoda a snad i blbost od autorů. Asi stejně taková, jako bylo finální (podle mě stupidní) zakončení.

SPOILER

 

Tak tedy přátelé, zde je ono rozuzlení. Až v posledních deseti minutách hry najdete tajný filmový záznam a místnost, kde nález jména Dimitri Ostrovitch definitivně potvrdí detektivovo podezření (já však takové neměl).

Příběh totiž začal před více než patnácti lety, kdy byl skutečný Niklos Karaboudjan zavražděn hercem Dimitri Ostrovitchem. Jeho dcera Daphne však byla moc malá a jeho manželka Mercedes byla vlastně spolukomplicem. Díky hereckým schopnostem a díky podobě s mrtvým si nikdo jiný nevšiml, že pravý Niklos je dávno tuhý a že Dimitri se za něho vydává. JO, UŽ TOMU FAKT VĚŘÍM.

Později došlo i k likvidaci Mercedes, protože si našla milence a hrozilo, že by mohla něco vykecat. Stejně tak onen Dimitri pomohl na onen svět tetě Agnes, která jim však do toho hodila vidle. Měla totiž dědice a vše mu odkázala. Tím byl SKUTEČNÝ Dick Schmock. 

Niklos, ehm tedy Dimitri, ostrouhal a byl bez peněz. Vymyslel tak plán - skutečného Dicka zabil (to byla ta mrtvola v úvodu) a pak se za něj opět přestrojil a celou dobu se za něho vydával. A SAMOZŘEJMĚ SI NIKDO NIČEHO NEVŠIML. JO, UŽ TOMU FAKT VĚŘÍM.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání se drží ve starých dobrých point and click adventurních kolejích známých i z předchozích her. Zde jen autoři museli vytvořit novou verzi enginu Cinematique Evolution 2, který by pobral specifické grafické věcičky, které rozepíšu ještě níže. 

Většinu akcí provádíte levým tlačítkem myši, jejíž kurzor je interaktivní a mění se v okamžiku nějaké události (něco sebrat, opustit / vstoupit do místnosti, aj). Pravé tlačítko slouží k vyvolání inventáře, který je pouze textový.

Ukázka inventáře, použití páčidla i smrti hlavního hrdiny.

Specifikem hry jsou dialogy. Ačkoliv už jsem toho napsal dost, v závěru vás musím varovat před dvěma věcmi. Zaprvé - stará témata, která jste už vytěžili se nijak nezvýrazňují, nemění ani nemizí. Zadruhé - nová témata se nemusí nutně vyskytnout jako přídavek pod těmi starými, ale klidně se vyskytnou uprostřed nabídky a je tak extrémně složité si pamatovat, jaké téma jste už zkusili a jaké ještě ne - viz například níže.

Nové téma "poker game" najednou vyskočilo kdesi uprostřed výběru témat k diskuzi.

Závěrem zmíním, že se mi ve hře nepodařilo nikde zaseknout. Zemřít však můžete - stačí například v poslední části hry po získání páčidla otevřít zatlučené dveře prkny (viz gif výše), nebo prohrát souboj s mafiánem v tajné Karaboudjanově místnosti. Hra samozřejmě může skončit i nezdarem, obviníte-li nevinnou osobu.

Grafika

Grafická stránka hry je poměrně zajímavá a je na ní vidět, že na ní autoři pracovali fakt dlouho a také to, že se nebáli experimentovat. Pro zajímavost uvedu, že se stále ještě dají dohledat i původní pozadí, která byla následně několikrát překreslena do finální verze.

A těch verzí existuje hned několik, pro Amigu, pro PC DOS a pro TANDY. Díky tomu si tak můžete užít jak EGA, tak VGA grafiku.

Ukázka EGA grafiky.

Za zmínku stojí i úžasná kombinace detailně nakreslených bitmapových kulis a polygonálních postav (vektorová grafika). Zatímco pozadí využívají klasickou grafiku v rozlišení 320 x 200 bodů, samotné postavy jsou tvořeny vyplněnými vektory. Díky tomu mohly být postavy plynule zvětšovány a zmenšovány bez ztráty kvality a pohyb působil výrazněji než v jiných adventurách té doby. Pro přehlednost zde schválně dávám ukázku pohybu našeho detektiva mezi jednotlivými lokacemi ze hry. Za mě je to zajímavá technika a divím se, že nebyla později lépe využita.

Vektorová grafika umožňuje plynulé zvětšení / zmenšení bez ztráty kvality.

Tato vektorová grafika postav kombinovaná s rotoskopií se do hry přidala až v posledních fázích vývoje, tedy až tehdy, kdy si ji autoři osahali při vývoji hry Another World. Pár obrázků původní grafiky lze nalézt i v dobových francouzských časopisech, které se zabývají herní tématikou, viz níže.

Původní sprite postavy. Zdroj The Adventurers Guild.

Celkem zajímavě působí i snaha autorů o implementaci výrazů ve tvářích postav pro jednotlivé fáze výslechu. To znamená, že jak detektiv Dusentier, tak další postavy mají možnost se smát, mračit, mrkat, dívat se do záběru kamery, atd.

Vedení dialogů s podezřelými.

Zvuk

Se zvukem a hudbou ve hře je to složitější, protože hra jednoduše nesází na zvukovou kulisu tolik, jako na vizuální prezentaci detailně rozepsanou výše. DOS verze hry, kterou jsem hrál, vlastně obsahuje jen několik málo opakujících se skladeb. Dabing ve hře neexistuje.

Hodnocení

Závěrem musím říct, že Cruise for a Corpse ve mně zanechala hodně rozporuplné dojmy. Na jednu stranu nabízí zajímavý detektivní námět, netradiční grafické zpracování a několik technických nápadů, které byly na svou dobu opravdu pokrokové. Na druhou stranu ji sráží zbytečně natahovaný postup, neustále pobíhání po lodi, špatně čitelné vedení dialogů a závislost na stopách, které se objevují bez jakéhokoliv upozornění. Pokud máte rádi pomalé detektivní adventury ve stylu Agathy Christie a nevadí vám dělat si podrobné poznámky, určitě stojí za vyzkoušení. Já se však po čtrnácti dnech hraní nemohu ubránit dojmu, že autoři skvělý nápad utopili v řadě nešťastných designových rozhodnutí. 

65% 

 

 

Historické recenze

Recenze hry nikdy v ČR nevyšla. Pouze v Excaliburu č.8 z roku 1991 vyšel návod od slovutného Andreje Anastasova. "Vtipné" poznámky do hry dopsal JORIS, alias otec Lukáše Ladry, tehdejšího šéfredaktora časopisu.

Výše uvedené postavy jsem trošku vylepšil. Zároveň jsem nenašel zdroj, odkud dříve Excalibur čerpal. 

Další obrázky ze hry

První hratelná obrazovka. Mrtvola chybí.

Aha! První stopa vede na bar.

Ve hře běží čas...

U baru.

V jídelně s otcem Fabianim.

Rozhovor.

Na horní palubě.

Rozhovor se Suzanne.

Nějaký drahý přívěček.

A copak to? Komu to jen patřilo?

V plavkách nalezen další šperk.

Tetička Agnes.

Dick Schmock.

Rozhovor s Dickem.

Opilá Suzanne.

Tajný vzkaz.

Recept na léky - pěkně dlouhý.

Plán vraždy?

Ustřelím ti hlavu!

Nález hlavy, ehm, kabelky.

A proč jsi jako uklidil místo činu ty debile?

Tuhý komorník. Asi něco věděl.

V kuchyni.

Skladiště. Co se zde jen převáží?

A sakra. Další vražda.

Suzanne je mrtvá. Očividně zanechala stopu - N.K.?

V kajutě kapitána.

Nález tajného kódu.

Tajný kód použit.

Tajná komnata. Mafián přemožen.

Jak Hercule Poirot.

Jsi to ty Dicku!! Nebo Dimitri??

Finální odhalení.

Pachatel zatčen. Konec hry.