AdventureGames

Žánr: Adventura – fantazy, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line, Rok vydání: 1990, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

V dnešním příspěvku se společně podíváme na další díl vlajkové lodi firmy Sierra - King´s Quest V. Tentokráte s krásnou anglickou přesmyčkou Absence Makes the Heart Go Yonder, dokonale vystihující nedobrovolné putování krále Grahama za záchranou unesené rodiny.

Před samotným popisem děje však pár detailů. Za hrou opět stojí Roberta Williams, která k sobě tentokráte měla dvě důležité osobnosti - kreativního ředitele Billa Davise a velmi talentovaného grafika Andyho Hoyose (oba dva znající se ze společné práce pro televizi NBC). To oni dva pro tentokrát na hře trávili nespočet hodin diskuzemi, přidáváním různých puzzlů a argumentací s Robertou, zda-li se něco vyhodí, opraví nebo to zůstane nezměněno. Inspiraci si prý brali z filmové tvorby Terryho Gilliama (člen skupiny Monthy Python) a dokonce stojí za oním finálním soubojem záporáka Mordacka a krále Grahama.

Hra byla úspěchem a definovala "standardy" pro tvorbu VGA (256 barev) her na dlouhou dobu dopředu. Jen ta hratelnost by mohla být lepší - no však pojďte se na hru podívat spolu se mnou!

Úvodní obrazovka hry

Třeba přijde i kouzelník

Po vzoru předchozího dílu se i pátý díl vytáhl neskutečně povedeným intrem. V něm se král Graham vydává na pravidelnou rekonvalescenční procházku po království Daventry, aby se ještě dozotavil z těžké nemoci, která ho postihla v předchozím díle.

Při zpáteční cestě je však zděšen tím, co vidí - teda vlastně nevidí. Na místě, na kterém ještě před pár minutami stával celý hrad, je jen prázdná díra. Hrad je prostě a jednoduše pryč a to i s celou královskou rodinou - královnou Valenice, dcerou Rosellou a princem Alexandrem.

Jediným štěstím bylo, že kolem zrovna letěla moudrá sova jménem Cedric, která celou situaci viděla a může ji Grahamovi popsat. Na místě se totiž zjevil temný a všemi nenáviděný čaroděj Mordack, který na hrad seslal kouzlo a odnesl ho neznámo kam. Cedric navíc králi poví, že jedinou možnou záchranou bude jeho pán, postarší kouzelník Crispin (celým jménem Crispinophur) žijící v zemi Serenia, do které se za pomocí létajícího prášku společně vydají.

Jenže onen Crispin toho králi moc nepoví. Jen mu dá svoji starou a zcela vybitou hůlku, donutí ho sníst kousek masa z bílého hada, aby král mohl rozmlouvat se zvířaty a vyhodí ho se Cedricem před barák.

Mordack při kouzlu, které odneslo celý hrad.

Král Graham a sova Cedric.

V Serenii před domkem kouzelníka Crispina.

Ehm, a kam to vlastně jdeme?

Od té chvíle se král vydává na dobrodružnou cestu přes hory a doly zachránit svoji rodinu. A to skoro doslova - po vzoru čtvrtého dílu jste vrženi do zmíněného světa Serenie, známé už ze hry Wizard and the Princess, jenže babo raď kam dál?

Věřte nebo ne, ale manuál (opět) mlčí, Crispin je senilní a tak vám nic neřekne a Cedric je jako sidekick úplně zbytečný. Talkie verzi jsem hrál už tolikrát, že ji projdu i po slepu, ale až teprve při posledním hraní jsem si skutečně všiml, že vlastně první moment, kdy Graham zmíní kam putuje, je až v družném rozhovoru s králem mravenců - viz úryvek textu z nemluvící verze níže. Nebo se pletu?

Jedině v tomto rozhovoru nějak poznáme kam vlastně směřují naše kroky.

Ach ano, takže děkujeme pěkně, že aspoň víme, že máme jít přes Velké hory k jakémusi oceánu na druhé straně! To vlastně objasňuje proč je ve městě prodejce hraček, od kterého za určitou laskavost dostaneme sáňky a také proč je ve městě krejčí, od kterého za další laskavost vymámíme kožich. A vlastně už i víme, proč hned na druhé obrazovce sedí had, který onu cestu do hor blokuje. Ach toto prozření bolelo!!

Jenže ani když už konečně víme kam směřujeme, ani tehdy není King´s Quest úplně adventurně "zdařilý". Hra opět trpí tím, že málokdy vám někdo něco řekne (vyjímkou je snad zakletá vrba) a vy jen slepě zkoušíte, co po vás autoři asi tak chtěli. Typickým příkladem budiž rozhovor s postarším Gnómem v lese. Rozhovor je o ničem - jen ho akorát naštvete a jinak nekvákne ani slovo o tom, že mu něco chybí nebo že mu někdo něco ukradl. Avšak jakmile na něho použijete kolovrátek od čarodějnice, najednou se rozpomene úplně na vše, dá vám marionetu a tu můžete dále směnit ve městě.

Sice platí, že speciálně tuto akci svého času zmiňovala sama autorka v nějakém interview pro časopis Interaction z roku raz-dva a speciálně odkazovala na postavu Rampelníka z remaku prvního dílu, ale ruku na srdce - kdo si to má pamatovat?

Jo Rampelník. Prohnaná bytost, která ze slámy umí upříst zlato! Pamatujte na to!

Die Graham, Die!

Ale ani to není ještě to nejhorší. Autoři si totiž opět neodpustili ztrestat hráče smrtí či slepými konci.

Zaprvé, jestli čekáte radu nebo nějaké upozornění na hrozící nebezpečí od vašeho sidekicka, čekáte marně. V drtivé většině je reakce taková, že Cedric s vámi prostě nechce mluvit a hotovo. V některým případě maximálně zahlásí "pozor", jenže to už jste jednou nohou v hrobě. V jiných případech s vámi zase raději necestuje, protože se bojí o svůj život. Sidekick prostě k hovnu.

Vidíte někdo Cedrica? Ne? On totiž do pouště nelétá ... :-/

No a nyní k těm slepým koncům. Znáte nějaký jiný dobrodružný příběh, kdy musíte záměrně umřít, aby jste přišli na to, že jste něco neudělali? Ve hře je to skoro na každém rohu, přesto autorům neodpustím dva speciální případy, na které si vzpomenu pokaždé, když hru hraji.

1. V jeden moment ukradnete v tajné skrýši zlodějů Aladinovu lampu, ale když ji použijete na sebe, džin si s vámi vymění místo a hra končí. A to jen proto, aby si hráči uvědomili, že lampu mohou věnovat zlé čarodějnici a tak se jí zbavit, protože džin jí udělá to stejné co vám dříve. Je to trošku mimo moje mozkové závity, ale dobrá.

2. Druhá podpásovka se skrývá v hospodě trošku mimo město. Zde vás při běžném adventurním průzkumu a prokecávání NPC praští, hodí do sklepa a ... nepřekvapivě následuje konec hry. A to vše jen proto, aby si bystrý hráč všiml, že v rohu místnosti je myší díra a nějak mu došlo, že má v jeden moment zachránit myš před hladovou kočkou - jinak je hra nedohratelná.

Záchrana myši.

Hodná myška.

A samozřejmě ještě musíte mít od ševce kladívko, jinak nikdy nevyrazíte dveře a nikdy se ze sklepa nedostanete a hra je opět nedohratelná. Někdy fakt nechápu, jak tři profíci nad tím mohli trávit tolik času a přesto to tak zkazit.

Tužku a papír do ruky!

Těch slepých konců a různých "oserů" na hráče je celá řada, ale nemá smysl je všechny vypisovat - užijete si je sami, pokud si hru zahrajete!

Úplně na závěr raději zmíním, že si ve hře užijete i tři nezáviděníhodné akcičky v podobě kreslení mapek. První ze všeho se musíte vypořádat s pouští na západě Serénie. Podle mého malého (nezveřejněného) plánku se jedná o 10x7 (tedy 70!) polí, které musíte projít abyste v některých odhalili oázy (4x), kostlivce s botou, kterou musíte sebrat (1x) a kemp nomádů, ve kterém musíte ukradnout kouzelnou hůl (1x). Není to nic složitého, ale je to neskutečně otravné a zdlouhavé. Dokonce tak, že na to existuje i malý easter egg v remaku Quest for Glory II: Trial by Fire - Redux.

Král Graham umřel žízní.

V druhém případě budete muset najít cestu na ostrov Harpií. Zde se naštěstí jedná o 3x5 (tedy 15) polí na moři, kde se v prostřední řadě a mírně na východ nachází onen ostrov. Do vzdálenějších lokací vám hra naštěstí ani nedovolí jít a vždy vás tam sežere nějaký přerostlý had.

Poslední případ mi přišel asi nejdebilnější - zaprvé je až na konci hry v Mordackově hradě a pak se jedná o takový malý labyrint v jehož rozích je schovaná jakási obluda, kterou musíte klasicky oblbnout tamburínou, aby vám dala "klíč", ke dveřím do hradu.

Zmíněné bludiště a obluda.

Obecně proti podobným věcem nic nemám, ale pokud je toho příliš nebo pokud je to už téměř na konci hry, vždy mi z toho začne divně tikat oko.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

King´s Quest V patří vůbec poprvé stoprocentně do kategorie point and click adventur s intuitivním ovládáním pomocí myši. To znamená, že klasický parser byl vynechán a základní příkazy jako "LOOK", "TAKE", "GIVE" nebo "TALK" byly nahrazeny ikonovým systémem umístěným v horní části obrazovky.

Ukázka ikonového systému.

Stejně tak zde najdeme inventář v podobě cestovatelské brašny, ve které se uchovávají sebrané předměty. Těch není moc, ale jak už jsem psal, jejich kombinace může být značně nepředvídatelná až nelogická.

Ukázka inventáře.

K celkovému přechodu na ikonky mám jen malou poznámku - v případě sebrání (ikona ruky) předmětu jsem často selhával, neboť aby akce fungovala, musí se na danou kombinovanou věc nasměrovat dlaň oné ikony, nikoliv např. prsty.

Grafika

Grafická stránky hry je jednoznačně výborná a tvořila ji doslova armáda zručných grafiků pod dohledem Andy Hoyose - celkově jsem napočítal v závěrečných titulcích 25 lidí! Kreslilo se na papír a následně se vše skenovalo do počítače, kde se již dodělaly určité prvky - animace a aktivní předměty (které jsou silně rozeznatelné oproti statickýmu pozadí). Hra vyšla ve VGA s paletkou 256 barev a rozlišením 320x200.

Povedená animace proměny vrby zpět na princenzu.

Zvuk

Za celkový hudební doprovod byly zodpovědni Ken Allen a Mark Seibert a oba se na hře pěkně vyřádili. Mimochodem definovali i úvodní hudbu pro logo firmy, které se vždy objevuje při startu jakékoliv hry.

Původní hra vyšla na disketách bez dabingu, ale paradoxně s copy-protection. Avšak už o rok později se copy-protection odstranila a hra vyšla na CD-ROMU s úžasným dabingem. Zajímavostí je, že vše se natáčelo ve studiu firmy a na dabingu se podíleli sami tvůrci či další zaměstnanci firmy.

Vypravěčem je poměrně neznámý Art Lewicky, nicméně Grahama již dabuje všude známý Josh Mandel, Cedrica programátor Richard Aronson, Mordacka grafik Andy Hoyos a Hermita výkoný ředitel Bill Davis. V dalších rolích uslyšíte i samotnou Robertu Williams (různé ženy ve městě, písklavé zvuky zvířat), jejího syna DJ Williamse (krejčí) nebo zvukaře Kena Allena (cigán) a Marka Seiberta (džin).

Hodnocení

Pátý díl svojí kvalitou kopíruje svého předchůdce. Opět zde totiž máme zajímavou zápletku, úchvatnou grafiku, líbeznou hudbu a dokonce jeden z prvních dabingů. Přesto všechno vás hra bude štvát.

Trio Williamsová, Davis a Hoyos totiž opět splácali hru ve stylu "zkus - zemři - nahrej - zkus to znovu" a protože některé úkoly jsou splnitelné skutečně jen tímto způsobem, u některých hráčů (u mě) se může dostavit nefalšovaný pocit frustrace.

Pravá topka má vypadat jinak a snad se na mě nebudete zlobit, když své skóre ustálím na níže uvedených procentech, které jsem si dovolil dát i předchozímu dílu.

70%

PS: Jestli si náhodou říkáte, že jsem pro tentokrát nevykecal žádný detail, tak nebojte, já si to vynahradím u šestého dílu :-).

Dobové recenze

Excalibur č. 9 + návod v Excaliburu č. 14.