čtvrtek 16. května 2024

Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

Český název: Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš, Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Sleep Team, Distributor: Zima Software, Rok vydání: 1998 / 2024,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-herDostupnost: Steam, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Za hrou Polda stojí trio kamarádů ze střední školy - jmenovitě Jaroslav Wagner, Radek Matějka (neplést s Karlem Matějkou) a Lubor Kopecký. Ti se v roce 1996 rozhodli založit malé studio SleepTeam s cílem vyvíjet počítačové hry pro PC. Po vzoru her Tajemství Oslího ostrova a Dračí historie se rozhodli vytvořit 2D point & click adventuru, jejíchž pracovní název byl Chaloupka a scénář od začátku nesl rysy světoznámé pohádky bratří Grimmů Jeníček a Mařenka. Jen to bylo typicky po česku trošku zašmodrchané.

Autorem scénáře a grafiky byl Jaroslav Wagner, za programovou část byl zodpovědný Radek Matějka a ozvučení hry vytvořil Lubor Kopecký. Vývoj hry trval 2 roky a jakmile hra byla hotova, začal se hledat distributor, který by hru protlačil na český trh. Autoři zkusili oslovit několik distributorů, ale buď se nikomu ani nedovolalli nebo prostě neuspěli. Legendární je zde historka o tom, jak si autoři původně vybrali firmu JRC, ale protože byl její hlavní manažer nemocný, nemohli se mu dovolat a tak šli o dům dál.

Záchranou se stal až rozhovor s Martinem Zimou z firmy Zima Software. Ten však po vzhlédnutí a odzkoušení hry měl dva zásadní požadavky. Prvním bylo, že se hra musí přejmenovat, druhým pak, že hra musí mít profesionální dabing. Byl si totiž vědom toho, že za velkou část úspěchu konkurenčního Horkého léta mohl právě profi dabing od Zdeňka Izera.

Hra se tedy přejmenovala z Chaloupky na Poldu s podtitulem aneb s poctivostí nejdřív pojdeš a začali se hledat dabéři. Původně byl pro hru zvažován Josef Dvořák, ten však nabídku odmítl a hlas Pankráce tak získal Luděk Sobota. K němu se připojil ještě Petr Nárožný, Jiří Lábus, Pavel Pípal, Petra Hanžlíková a Petr Gelnar.

Hra vyšla před Vánoci v roce 1998 a okamžitě zaznamenala nebývalý úspěch. Líbila se nejen soudobým kritikům, kteří hře udělovali většinou známky 7/10, ale hlavně hráčům, kteří ji z regálů videoherních obchodů vykupovali rychlostí blesku.

Úvodní obrazovka hry

 

Ach ty devadesátky

Po revoluci se s policejní tématikou roztrhl doslova pytel. První začal v roce 93 Zdeněk Izer s Markem Dobrodinským a jejich Českou policejní akademií. V té nás bavily trampoty kapitána Soboty, nadstrážmistra Holzmanna, majora Zemana a dalších zmatkařů. Díky televiznímu vysílání TV Nova k nám dokonce, ač se zpožděním 10ti let, přišla americká Policejní akademie popisující útrapy profesionálních lektorů při výcviku nových policistů z neuvěřitelně střelené sebranky lidí z ulic.

Ani česká videoherní scéna na tom nebyla jinak. Posunula se do své další pre-pubertální fáze a pohádkové motivy o pirátech (Tajemství Oslího ostrova) či dráčcích (Dračí historie) vystřídal motiv parodování a používání neotřelých vtípků (Horké léto). 

Byla tedy jen otázka času, kdo a kdy se rozhodne spojit policii s tímto zvláštním obdobím, kterému o čtvrt století později rozumí snad jen herní veteráni a fandové. Tím se stalo právě studio SleepTeam, které vytvořilo tuto krásnou satirickou hru, na kterou se nyní podíváme.

 

Polda z Lupan

V příběhu se hráč ujme mladého neurotického policisty Pankráce. Ten bydlí spolu se svojí babičkou v Lupanech - nevelké vesničce, kterou nedávno zasáhla zpráva o záhadném zmizení dvou starších občanů. Ne náhodou se jedná o sourozence Jana a Marii, jejichž jména až náramně připomínají ty v pohádce O Jeníčkovi a Mařence.

V pokoji s babičkou. Ukázka "neviditelné" štěnice.

Když se místní domáknou, že případ byl přidělen právě Pankrácovi, očekávání nejsou příliš vysoká. Přeci jen náš hrdina není žádný ostřílený detektiv, nýbrž nováček, který právě doplnil stavy policejního sboru kdesi v zapadákově, kde místní byrokratický úředník bojkotuje téměř vše a kde si hypochondrický šéf Ištok dobrovolně prodlužuje čas strávený v důchodu.  

Na policejní stanici.

Před Pankrácem tak nestojí jen pěkně složitý případ, ale jsou proti němu i kolegové, místní obyvatelé a vlastně celé prostředí Lupan. V Lupanech totiž existuje velké množství lokací (vlastní domek, policejní stanice, sámoška, hospoda, mostek, redakce místních novin, bačův statek, Ištokův dům, cvičiště, aj), které jsou téměř všechny přístupné hned od začátku hry a je nutné mezi nimi pobíhat (krásný a zbytečný backtracking) a sbírat malá vodítka k vydání dokumentace k případu, k nalezení svědka únosu, k nakreslení podobizny pachatele, k vyřešení případu krádeže vajíček (cože? :) ), než konečně odkryjete onu tajemnou osobu, která za únosy stojí. 

Zaplať pánbůh, že je děj alespoň rozdělen na tři dny a není to jedna nesourodá splácanina.


"Flustrace je součástí hratelnosti"

Hra má pěkný námět a proti scénáři (včetně rozhovorů) nelze říci ani slovo. Problémem je tuhost hry, která při prvotním hraní může potrápit nejednoho hráče. Prvním problémem je určitě pixel hunting (štěnice doma ve skříňce, naslouchátko u Svědka v akvárku, aj.), kdy velmi jednoduše můžete přehlédnout některý dílčí předmět, bez jehož sebrání se neodemkne další postup. Neméně důležitý je i nenáviděný back-traking. Mezi jednotlivými lokacemi musíte pobíhat několikrát neb po splnění jednoho dílčího úkolu se odemkne další. Navíc to co v první chvíli vidět nebylo, může být za moment aktivní.  

To je ze začátku lokací, co?

Podmíněné akce jsou pak samostatnou kapitolkou vůbec. Tak například nástěnka na místní policejní stanici je neaktivní až do doby, než budete potřebovat vyvézt popelnici s houmlesem či vytrénovat pejska k aportu správně vychlazené dvanáctky. Ani se nedá spočítat kolik hodin člověk strávil pobíháním sem a tam a zkoušení všeho možného i nemožného.  V dnešní době jsme už na takové věci zvyklí a všem následným hrám tento neduh odpouštíme (Ni.Bi.Ru.), avšak v roce 98 řešení pěkně bolelo!

Stejně tak nesmíme zapomínat, že některé věci lze vyřešit až po násobném prozkoumáním. Příkladem budiž např. pročištění umyvadla zvonem. Po prvním pročištění získáte vlasy (mimochodem zcela nepotřebné) a po druhém dráty (potřebné pro sestavení štěnice)!! Hned se mi tak vybavilo klasické skákání po párcích (6x) v Tajemství Oslího ostrova, nebo několikanásobné prozkoumání díry v pařezu (3x) v Dračí historii. Výše zmíněné platí i ve vedení dialogů. Např. vašeho souseda musíte strčením sirky do zvonku obtěžovat hned 2x, aby s Vámi začal vůbec mluvit. 

Neznalé pařany (podobná věc byla už v Monkey Islandu) pak mohla zaskočit i akce sebrání acylpyrinu u Ištoků. Ten můžete totiž sebrat jen v případě, že se ani jeden z manželů nedívá - starý Ištok spí a Ištoková (mimochodem sestra Lary Croft) na vás za dveřmi ukazuje prstíčkem, aby jste ji navštívili :).

Jeden by i řekl, že hra stále "nedospěla", ale copak chce někdo hrát hru, kterou má hotovou za jedno odpoledne, den či týden? Hra si naopak zaslouží poklonu za  velmi stabilní program (nepadá), neobsahuje bugy ani dead-endy (zdravíme Gooku z roku 1997) a path-finding postavy Pankráce funguje na jedničku.



Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra je klasická point and click adventura a ovládá se výhradně myší. Aktivní je pouze levé tlačítko myši, díky kterému chodíte, zkoumáte, sbíráte a používáte předměty. Nečekejte však žádné sáhodlouhé monology - 80% předmětů je sice "nějakým způsobem" aktivní, ale autoři již k nim nestihli dopsat žádné texty. Vánoce 1998 byl prostě tuhý deadline.

Inventář je přehledný a vyvolá se stiskem tlačítka INV nebo pravým tlačítkem myši. Jediným neduhem je, že ve hře sbíráte neskutečné množství předmětů a více než 50% z nich nikdy nepoužijete. Tak například se můžete klidně vykašlat na nákup želvičky, žrádla pro psy i žrádla pro kočky. Nepotřebujete ani mýdlo, ani ořezávátko, ani shnilé hrušky a dokonce ani prázdnou krabici od prášku (no kdo by to jen řekl?). Stejně tak nevyužijete (doufám) dildo, či jakýsi lubrikační gel zakoupený v místní sex-shopu.

Inventář. Fakt netuším, kam to ten Pankrác cpe.

Co dodat. Pokud autoři chtěli hráčům stížit průchod hrou při "používání všeho na všechno", pak se jim bez výjimky podařilo.


V nové verzi hry lze také používat dvojklik pro zrychlení chůze. V původní verzi to bohužel možné nebylo. Co je taktéž jiné, jsou dialogy. V původní verzi z roku 98 byly možnosti dialogů nakresleny krásným barevným písmem. Verze z roku 2024 používá IOS interface a výběr vypadá fakt !hnusně! Pro zvídavé hráče jsou níže umístěny dva totožné obrázky zobrazující onen rozdíl.

 
Porovnání verze z roku 1998 a 2024. Aspoň, kdyby to písmo bylo stejné :-/

Grafika

Hra je 2D adventura, běží v SVGA rozlišení 640x480 a pracuje s paletou 256barev. Aby to nebylo příliš limitující (postavy se designují vždy první a zbytek je použit na pozadí), Pankrác byl oháknut do tmavošedého obleku a do vínku dostal zrzavé vlasy (které už ve dvojce změnil na blonďaté). Hra si tak mohla dovolit skutečně pěkná barevná pozadí.

Celý příběh byl naskicován a všechny postavičky byly rozkresleny do posledního detailu. A to dokonce i taková bába Šmejkalová, které je ve hře vidět nakonec jen hlava.

 
Baba Šmejkalová - její skica uprostřed horního obrázku a její skutečná podoba níže.

Finální nákresy pak byly provedeny přímo v počítači za pomocí tehdejších softwaru, který si autoři opatřili takovým trošku "podpultovým způsobem".


Zvuk

O zvuk se postaral Lubor Kopecký, který pro hru složil přibližně 10 zvukových stop měnících se podle lokací (u Pankráce doma, policejní stanice, sámoška, mapa města, Líza sex, aj). Některé akce mají své vlastní zvuky (otevírání skříněk a dveří, klepání), na některé se však nedostalo (pohyb postavy). Celkově by jich však ve hře mělo zaznít více jak 250.

Dabing je proveden mistrně. Zima Software díky tučnému budgetu sehnala poprvé v historii českých her profesionální dabéry (Sobota, Lábus, Nárožný) jejíchž dabing se prostě povedl. Natáčelo se ve studiu Sokit.



Hodnocení:

Buďme upřímní, v roce 1998 západní firmy chrlí 3D akční adventury jako King´s Quest VIII, Quest for Glory V, Gabriel Knight 3 či Grim Fantango. S těmi však český trh zatím nelze srovnávat. Stále ještě potřebujeme trošku času na posbírání zkušeností. A že se to daří!

Hra Polda je příjemná point and click adventura s klasickým devadesátkovým policejním humorem. Její ošuntělý grafický kabátek však balancuje výborný dabing a příjemná hudba. Jen s těží v roce 1998 najdeme více střelenější příběh, který Vás bude bavit od začátku až do konce.

Nevýhodou tak budiž pouze krátkost hry v součtu s tužšími adventurními špeky, které určitě potrápily nejednoho pařana.

70%


 

Dobové recenze:




 

Další obrázky ze hry:


Pankrácův "dětský" pokojík.

Před domem v ulici U potoka.

Před místní redakcí novin.

V družném rozhovoru s šéf redaktorem.

Před hospodou.

Ve zverimexu.

Houmles v popelnici.

Když to nejde podobrém ...

Piraně koušou! Pozor na ně!

Sebevrah co se chce utopit v místním potoku.

Na cvičišti.

Paní Ištoková - ségra Lary Croft :)

Hypochondrický kapitán Ištok v pelechu.

Dům Ištokových.

U domečku místního Bači.

Bača.

Leží tam v oboře, nožký má nahoře.

Před sex shopem Líza.

Uvnitř sex shopu.

Menší sexuální scénka.

Perníková chaloupka.

Ztrátu orientace řeší vysoký strom a daleký rozhled.

A hele, babička!! Co ta tady dělá? Že by ona byla tím pachatelem?

Marie zachráněna. Žaludek Pankráce nikoliv.


 













 

 

 

 

pátek 10. května 2024

Lost Civilization

Český název: Ztracená civilizace, Žánr: Hidden object / adventura, Výrobce: Icarus Games, Distributor: Phoenix On-line Publishing, Rok vydání: 2013,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-herDostupnost: Steam, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 30%

 

Na přelomu let 2013 a 2014 se na videoherní scéně objevila hra s názvem Lost Civilization. Stalo se tak 15 let od uvedení Posla Bohů, 8 let od uvedení Ni.Bi.Ru. a dva roky po krachu Future Games, která za oběma tituly stálo. A proč toto historické srovnání? Protože Lost Civilization je přepracovaný Ni.Bi.Ru. - jen s tím rozdílem, že se nejedná o ryzí adventuru, ale o její kombinaci se stylem hidden object her. 

Za hrou stojí studio Icarus Games z Brna, kterou nezaložil nikdo jiný než Petr Vochozka. Ten po hektickém vývoji Mafie 2 opustil 2K Czech (dříve Illusion Softworks) a snad jen pro zábavu založil v roce 2011 zmíněné studio s cílem vyvíjet "jednodušší hry pro PC a mobilní telefony". První vydanou hrou se stala právě Lost Civilization - možná až příliš jednoduchá hra, která bohužel nemá sílu měřit se se svými konkurenty. Proč? Na to se podíváme.

Úvodní obrazovka hry

Hrdinka v hlavní roli

Ačkoliv je Lost Civilization okopírovaný Ni.Bi.Ru., je zde pár rozdílů, které stojí za to zmínit. Zaprvé je to žena v hlavní roli a zadruhé ... nechápu, jak někdo může tak do**bat kvalitní předlohu. 

Ve hře budeme hrát za mladou a sympatickou archeoložku Suzanne Kheer. Té jednou zavolá její strýc Edward s tím, že pro ní má určité nedocenitelné informace. Suzanne ho tedy ještě té noci navštíví a dozví se, že její snoubenec Michael, který se strýčkem spolupracoval, objevil "kdesi" v Praze informace o tajném nacistickém projektu Ni.Bi.Ru. Jinými slovy nacisté věřili, že existuje dvanáctá planeta, domov vyspělé mimozemské civilizace, jejíchž technologie by pomohly porazit spojence a vyhrát druhou světovou válku. Protože je strýc už starší muž, žádá Suzanne, aby se do Prahy vypravila a svému snoubenci pomohla v dalším pátrání.

Příběh tedy začíná nepřekvapivě stejně jako v originálním Ni.Bi.Ru. - na Karlově mostě v Praze. Jen s tím rozdílem, že nejste Martin Holan a nehledáte Barboru Kánskou, ale jste Suzanne Kheer a hledáte svého snoubence Michaela Petrowskeho. Spoiler:  Nebojte. Nebude to s ním tak drsné, jako s chudákem Barborou.

Karlův most v Praze.
 
Karlův most v Praze - Ni.Bi.Ru.

Bohužel to není jediná věc, která je stejná. Stejný, tedy na-pros-to stejný, je i celý zbylý příběh! Připomeňme, že jistý vrahoun je stále krok před Vámi a Vašeho drahocenného snoubence nevydá tak snadno. Bude tedy na Vás zjistit na čem Michael pracoval a jít v jeho domnělých stopách. Střípky informací Vás postupně dovedou až do jižních Čech, kde v bývalých nacistických štolách naleznete ty nejdůležitější informace o výzkumu Ni.Bi.Ru. 

Ty Vás pak dovedou ... no prostě zkuste si raději zahrát Posla Bohů ať z roku 1998 nebo 2005. Nejenže původní hry jsou mnohonásobně lepší z hlediska grafiky, ale umí vytvořit i mnohem napínavější atmosféru, která u hidden object hry prostě nefunguje.


Mnoho odpadu škodí

Snaha naroubovat na původní adventurní příběh hidden object mechanismy je fakt něco strašného. Jde o to, že v klasické hidden object hře jsou pozadí kreslena rovnou tak, aby se do nich daly schovat předměty, které hráč hledá. Jenže zde to díky svému původu nešlo udělat. Ni.Bi.Ru. je zkrátka moc "čistý" a vše má své místo. Autoři se tak rozhodli schovávat důležité předměty vždy někam do hromad harampádí, které uměle vytvořili v každé či každé druhé obrazovce. Tak například hned v Cechovní ulici (druhá aktivní obrazovka ve hře) si povšimněte kolik popelnic přibylo v levém spodním rohu - a proč? Protože v nich hledáte kus papírku se jmény obyvatel přilehlého domu.

Cechovní ulice

Cechovní ulice v Ni.Bi.Ru.

Jindy to sice nejsou přímo popelnice, ale například kůlničky na dříví, poličky s nepořádkem nebo různé zásuvkové stoly.  Výsledek je však úplně stejný a vše působí tak nějak nuceně a uměle.

Z hlediska mechanik stojí za to zmínit, že se ve hře vyskytují pouze dvojího charakteru - object to find a object to place. V případě toho prvního se jedná o typické hledání předmětů. Většinou jich je kolem 12 a pokud všechny najdete, zjeví se i poslední - bonusový. Pěkné ozvláštnění je, že některé předměty jsou dodatečně skryty a nejsou tak na první pohled vidět. Typickým představitelem budiž perla, která je v mušli, kterou ale otevřete až nalezeným šroubovákem. Nebo například cigarety, které jsou však zavřeny v další skříňce, kterou otevřete až vyřešíte její kód k otevření.

Světélkování místa s lupou znamená "hidden object".
Hledáme cigarety - asi jsou v krabici. Tu ale musíme prvně otevřít.
 
Otevřeno.

Konečně - cigarety pro vrahouna jsou naše.
 

Druhou kategorií jsou předměty, které naopak do obrazu umísťujete. Není to už tak jednoduché, jako je hledat, možná využijete i "nápovědu", která je vždy dostupná a regenerujete se cca každou minutu až dvě, ale přesto se nedá mluvit o kdovíjakém top mechanismu.


Legendární kuličky!!

Kromě klasických mechanik object to find a object to place, je hra okořeněna ještě klasickými adventurnímu minihrami. Nejsou zde sice všechny jako v originále, minimálně dvě mě ale velmi mile překvapily (jsem fanatik na řešení rébusů). První minihra požadovala vyplnění znaku trojúhelníku, aby se otevřely dveře výtahu do tajné laborky ve štolách v jižních Čechách a druhá minihra byly legendární kuličky, a.k.a. rubikova kostka v rovině. Jediným rozdílem u druhé minihry bylo její umístění. Nebylo to již v rozvalinách, ale až v posledním ztraceném chrámu Bohů. Načasovaní nemohlo být blbější, neboť chvilku předtím Vám hlavní padouch vyhrožuje ať se nehýbete a na nic nesaháte, načeš Suzanne se rozhodne rozchodit zařízení, které se aktivuje právě vyřešením této minihry. 

Pokud máte pocit, že je tato minihra nad vaše možnosti, nezoufejte. Dá se totiž jednoduše přeskočit ultimátním stiskem tlačítka "skip". Upřímně, nebýt tohoto tlačítka, tak hru vypnu, smažu a budu dělat, že jsem ji nikdy neviděl.

Menší puzzle game ve štolách v jižních Čechách.

Minihra s kuličkami.

Minihra s kuličkami v Ni.Bi.Ru.


Ovládání, grafika a zvuk

Hru ovládáte pomocí myši, konkrétně pomocí jejího levého tlačítka. Na pravé tlačítko úplně zapomeňte - není co zkoumat. Předměty sbíráte téměř vždy jen po absolvování hidden object puzzlů a díky všudypřítomné nápovědě se nikdy nestane, že by jste nevěděli, co s nimi. Hra je v tom skutečně primitivní.

Ve hře máte možnost si vytvořit vlastní profil, ale vždy jen za Suzann. Ukládání hry je ryze automatické a tak se nikdy nemůžete vrátit k libovolné uložené pozici - velký problém pro někoho, kdo píše blog a potřebuje nutně obrázky :)!

 

Grafika

Pokud jste se zadívali na porovnání obrázků z této hry s hrou Ni.Bi.Ru., pak vidíte, že drtivá většina je jich "okopírována" jedna k jedné. Ano, byl použit jakýsi barevný filtr a do pár vrstev se vměstnalo osvětlení, poletující mouchy (vážně!) a nové NPC postavy, ale že by to někoho oslovilo? 

Věrné fanoušky (včetně mě) to dokonce může mírně nadzvednout ze židle. Obdivuji totiž tvorbu bratří Pekárkových a jakýkoliv zásah, v tomto případě sprosté zkopírování jejich tvorby, mi přijde nedůstojné až odporné.

Rozvaliny chrámu.

Rozvaliny chrámu v Ni.Bi.Ru.

 

Zvuk

Na nějakou hudbu raději zapomeňte a smiřte se s tím, že je zde jen jistá variace tónů pokaždé, pokud se Vám zadaří předmět najít nebo jej umístit na požadovanou pozici. Vznešeně se tomu říká hounting sounds. Stejně tak zapomeňte na dabing. Hlas Suzanne Kheer sice propůjčila zkušená Karen Yee, avšak jen v pár větách během hry!? V ostatních případech jsou všichni němí.

 

Hodnocení:

Hra má sice hlavu a patu a nápad zmixovat dva žánry nebyl úplně špatný, výsledek se však minul účinkem. Příběh je všem hardcore pařanům už od začátku znám, grafika je okopírována, příjemný hlas hlavní hrdinky je jen v pár větách během celé hry. 

Křivka zábavy se po první půlhodince až hodince hraní propadla na 0 (ne-li do záporu) a už neměla tendenci vzrůst.  Smutné.

30%


Další obrázky ze hry

(Již bez porovnání s Ni.Bi.Ru.)

Strýčkův menší domeček.

Strýc Edward.

Karlův most v Praze.

Bordel místního kreslíře.

Dům v Cechovní ulici, kde přebývá(l) Michael.

Portrét hlavního vrahouna.

Uvnitř domu.

Ajajaj. Je to vážné.

Koupelna. Tentokráte bez mrtvoly.

Budova místního úřadu vydávající povolení ke vstupu na vykopávky.

Boční ulička - krabice s Poslem Bohů a Poslem Smrti jsou vidět už z dálky.

Děda lačnící po lahvince červeného.

V místním archivu.


Putování do jižních Čech

Bez povolení to dál nepůjde.

Kolega archeolog? No uvidíme ...

V místní rozvodně.

Opět žádná mrtvola, jen hasák.

Menší minihra - aneb jak se vyhnout hlídači před štolou.

Uvnitř štoly.

Pokračování do tajného bunkru.

Co se v bunkru nenajde.

Tajná místnost uvnitř bunkru.

Jedna ze tří bájných sošek.

Se soškou rychle za strýčkem - ale je už pozdě. Hotel čeká.

Před hotelem.

Někdo mi nechal dopis a láká mě do místního skladiště.

Profesůrek, který měl pod nacistickým velení projekt Ni.Bi.Ru na starosti. V originále se jmenoval Dietrich Raumhart

Vyšetřovatel před stýčkovým domem nevěstí nic dobrého.

Dopis od strýčka.

Zpět v hotelu. Sošky jsou opět moje.

Ve městě Peto (v originále Tecolut) kdesi v Mexiku.

George - strýčkův starý známí.

U rozvalin

U dalších rozvalin.

Vykopávky.

Znovu ve městě Peto (Tecolut)

Šaman, který otravuje s proroctvím.

Vyspravení spár, napuštění vody ... vše podle předlohy.

Oltář z poslední soškou. Nebojte -  žádné Mayské počty zde nejsou.

Ztracený chrám! Konečně.

Tři sloupky, tři sošky. Co asi s nimi?

Téměř před koncem.

Kuličkový puzzle.

Zničení mechanismu i s hlavním padouchem.

Konec dobrý, všechno dobrý.

Nebylo zač. Mažu a už nikdy víc!


Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

Český název: Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš, Žánr: Adventura – detektivní , Výrobce: Sleep Team, Distributor: Zima Software, Rok...