AdventureGames: Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

Český název: Polda: aneb s poctivostí nejdřív pojdeš, Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Sleep Team, Distributor: Zima Software, Rok vydání: 1998 / 2024, Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Za hrou Polda stojí trio kamarádů ze střední školy - jmenovitě Jaroslav Wagner, Radek Matějka (neplést s Karlem Matějkou) a Lubor Kopecký. Ti se v roce 1996 rozhodli založit malé studio SleepTeam s cílem vyvíjet počítačové hry pro PC. Po vzoru her Tajemství Oslího ostrova a Dračí historie se rozhodli vytvořit 2D point & click adventuru, jejíchž pracovní název byl Chaloupka a scénář od začátku nesl rysy světoznámé pohádky bratří Grimmů Jeníček a Mařenka. Jen to bylo typicky po česku trošku zašmodrchané.

Autorem scénáře a grafiky byl Jaroslav Wagner, za programovou část byl zodpovědný Radek Matějka a ozvučení hry vytvořil Lubor Kopecký. Vývoj hry trval 2 roky a jakmile hra byla hotova, začal se hledat distributor, který by hru protlačil na český trh. Autoři zkusili oslovit několik distributorů, ale buď se nikomu ani nedovolalli nebo prostě neuspěli. Legendární je zde historka o tom, jak si autoři původně vybrali firmu JRC, ale protože byl její hlavní manažer nemocný, nemohli se mu dovolat a tak šli o dům dál.

Záchranou se stal až rozhovor s Martinem Zimou z firmy Zima Software. Ten však po vzhlédnutí a odzkoušení hry měl dva zásadní požadavky. Prvním bylo, že se hra musí přejmenovat, druhým pak, že hra musí mít profesionální dabing. Byl si totiž vědom toho, že za velkou část úspěchu konkurenčního Horkého léta mohl právě profi dabing od Zdeňka Izera.

Hra se tedy přejmenovala z Chaloupky na Poldu s podtitulem aneb s poctivostí nejdřív pojdeš a začali se hledat dabéři. Původně byl pro hru zvažován Josef Dvořák, ten však nabídku odmítl a hlas Pankráce tak získal Luděk Sobota. K němu se připojil ještě Petr Nárožný, Jiří Lábus, Pavel Pípal, Petra Hanžlíková a Petr Gelnar.

Hra vyšla před Vánoci v roce 1998 a okamžitě zaznamenala nebývalý úspěch. Líbila se nejen soudobým kritikům, kteří hře udělovali většinou známky 7/10, ale hlavně hráčům, kteří ji z regálů videoherních obchodů vykupovali rychlostí blesku.

Úvodní obrazovka hry

Ach ty devadesátky

Po revoluci se s policejní tématikou roztrhl doslova pytel. První začal v roce 93 Zdeněk Izer s Markem Dobrodinským a jejich Českou policejní akademií. V té nás bavily trampoty kapitána Soboty, nadstrážmistra Holzmanna, majora Zemana a dalších zmatkařů. Díky televiznímu vysílání TV Nova k nám dokonce, ač se zpožděním 10ti let, přišla americká Policejní akademie popisující útrapy profesionálních lektorů při výcviku nových policistů z neuvěřitelně střelené sebranky lidí z ulic.

Ani česká videoherní scéna na tom nebyla jinak. Posunula se do své další pre-pubertální fáze a pohádkové motivy o pirátech (Tajemství Oslího ostrova) či dráčcích (Dračí historie) vystřídal motiv parodování a používání neotřelých vtípků (Horké léto).

Byla tedy jen otázka času, kdo a kdy se rozhodne spojit policii s tímto zvláštním obdobím, kterému o čtvrt století později rozumí snad jen herní veteráni a fandové. Tím se stalo právě studio SleepTeam, které vytvořilo tuto krásnou satirickou hru, na kterou se nyní podíváme.

Polda z Lupan

V příběhu se hráč ujme mladého neurotického policisty Pankráce. Ten bydlí spolu se svojí babičkou v Lupanech - nevelké vesničce, kterou nedávno zasáhla zpráva o záhadném zmizení dvou starších občanů. Ne náhodou se jedná o sourozence Jana a Marii, jejichž jména až náramně připomínají ty v pohádce O Jeníčkovi a Mařence.

V pokoji s babičkou. Ukázka "neviditelné" štěnice.

Když se místní domáknou, že případ byl přidělen právě Pankrácovi, očekávání nejsou příliš vysoká. Přeci jen náš hrdina není žádný ostřílený detektiv, nýbrž nováček, který právě doplnil stavy policejního sboru kdesi v zapadákově, kde místní byrokratický úředník bojkotuje téměř vše a kde si hypochondrický šéf Ištok dobrovolně prodlužuje čas strávený v důchodu.

Na policejní stanici.

Před Pankrácem tak nestojí jen pěkně složitý případ, ale jsou proti němu i kolegové, místní obyvatelé a vlastně celé prostředí Lupan. V Lupanech totiž existuje velké množství lokací (vlastní domek, policejní stanice, sámoška, hospoda, mostek, redakce místních novin, bačův statek, Ištokův dům, cvičiště, aj), které jsou téměř všechny přístupné hned od začátku hry a je nutné mezi nimi pobíhat (krásný a zbytečný backtracking) a sbírat malá vodítka k vydání dokumentace k případu, k nalezení svědka únosu, k nakreslení podobizny pachatele, k vyřešení případu krádeže vajíček (cože? :) ), než konečně odkryjete onu tajemnou osobu, která za únosy stojí.

Zaplať pánbůh, že je děj alespoň rozdělen na tři dny a není to jedna nesourodá splácanina.

"Flustrace je součástí hratelnosti"

Hra má pěkný námět a proti scénáři (včetně rozhovorů) nelze říci ani slovo. Problémem je tuhost hry, která při prvotním hraní může potrápit nejednoho hráče. Prvním problémem je určitě pixel hunting (štěnice doma ve skříňce, naslouchátko u Svědka v akvárku, aj.), kdy velmi jednoduše můžete přehlédnout některý dílčí předmět, bez jehož sebrání se neodemkne další postup. Neméně důležitý je i nenáviděný back-traking. Mezi jednotlivými lokacemi musíte pobíhat několikrát neb po splnění jednoho dílčího úkolu se odemkne další. Navíc to, co v první chvíli vidět nebylo, může být za moment aktivní.

To je ze začátku lokací, co?

Podmíněné akce jsou pak samostatnou kapitolkou vůbec. Tak například nástěnka na místní policejní stanici je neaktivní až do doby, než budete potřebovat vyvézt popelnici s houmlesem či vytrénovat pejska k aportu správně vychlazené dvanáctky. Ani se nedá spočítat kolik hodin člověk strávil pobíháním sem a tam a zkoušení všeho možného i nemožného. V dnešní době jsme už na takové věci zvyklí a všem následným hrám tento neduh odpouštíme (Ni.Bi.Ru.), avšak v roce 98 řešení pěkně bolelo!

Stejně tak nesmíme zapomínat, že některé věci lze vyřešit až po násobném prozkoumáním. Příkladem budiž např. pročištění umyvadla zvonem. Po prvním pročištění získáte vlasy (mimochodem zcela nepotřebné) a po druhém dráty (potřebné pro sestavení štěnice)!! Hned se mi tak vybavilo klasické skákání po párcích (6x) v Tajemství Oslího ostrova, nebo několikanásobné prozkoumání díry v pařezu (3x) v Dračí historii. Výše zmíněné platí i ve vedení dialogů. Např. vašeho souseda musíte strčením sirky do zvonku obtěžovat hned 2x, aby s Vámi začal vůbec mluvit.

Neznalé pařany (podobná věc byla už v Monkey Islandu) pak mohla zaskočit i akce sebrání acylpyrinu u Ištoků. Ten můžete totiž sebrat jen v případě, že se ani jeden z manželů nedívá - starý Ištok spí a Ištoková (mimochodem sestra Lary Croft) na vás za dveřmi ukazuje prstíčkem, aby jste ji navštívili :).

Jeden by i řekl, že hra stále "nedospěla", ale copak chce někdo hrát hru, kterou má hotovou za jedno odpoledne, den či týden? Hra si naopak zaslouží poklonu za velmi stabilní program (nepadá), neobsahuje bugy ani dead-endy (zdravíme Gooku z roku 1997) a path-finding postavy Pankráce funguje na jedničku.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra je klasická point and click adventura a ovládá se výhradně myší. Aktivní je pouze levé tlačítko myši, díky kterému chodíte, zkoumáte, sbíráte a používáte předměty. Nečekejte však žádné sáhodlouhé monology - 80% předmětů je sice "nějakým způsobem" aktivní, ale autoři již k nim nestihli dopsat žádné texty. Vánoce 1998 byl prostě tuhý deadline.

Inventář je přehledný a vyvolá se stiskem tlačítka INV nebo pravým tlačítkem myši. Jediným neduhem je, že ve hře sbíráte neskutečné množství předmětů a více než 50% z nich nikdy nepoužijete. Tak například se můžete klidně vykašlat na nákup želvičky, žrádla pro psy i žrádla pro kočky. Nepotřebujete ani mýdlo, ani ořezávátko, ani shnilé hrušky a dokonce ani prázdnou krabici od prášku (no kdo by to jen řekl?). Stejně tak nevyužijete (doufám) dildo, či jakýsi lubrikační gel zakoupený v místní sex-shopu.

Inventář. Fakt netuším, kam to ten Pankrác cpe.

Co dodat. Pokud autoři chtěli hráčům ztížit průchod hrou při "používání všeho na všechno", pak se jim bez výjimky podařilo.

V nové verzi hry lze také používat dvojklik pro zrychlení chůze. V původní verzi to bohužel možné nebylo. Co je taktéž jiné, jsou dialogy. V původní verzi z roku 98 byly možnosti dialogů nakresleny krásným barevným písmem. Verze z roku 2024 používá IOS interface a výběr vypadá fakt !hnusně! Pro zvídavé hráče jsou níže umístěny dva totožné obrázky zobrazující onen rozdíl.

Porovnání verze z roku 1998 a 2024. Aspoň, kdyby to písmo bylo stejné :-/

Grafika

Hra je 2D adventura, běží v SVGA rozlišení 640x480 a pracuje s paletou 256barev. Aby to nebylo příliš limitující (postavy se designují vždy první a zbytek je použit na pozadí), Pankrác byl oháknut do tmavošedého obleku a do vínku dostal zrzavé vlasy (které už ve dvojce změnil na blonďaté). Hra si tak mohla dovolit skutečně pěkná barevná pozadí.

Celý příběh byl naskicován a všechny postavičky byly rozkresleny do posledního detailu. A to dokonce i taková bába Šmejkalová, které je ve hře vidět nakonec jen hlava.

Baba Šmejkalová - její skica uprostřed horního obrázku a její skutečná podoba níže.

Finální nákresy pak byly provedeny přímo v počítači za pomocí tehdejších softwaru, který si autoři opatřili takovým trošku "podpultovým způsobem".

Zvuk

O zvuk se postaral Lubor Kopecký, který pro hru složil přibližně 10 zvukových stop měnících se podle lokací (u Pankráce doma, policejní stanice, sámoška, mapa města, Líza sex, aj). Některé akce mají své vlastní zvuky (otevírání skříněk a dveří, klepání), na některé se však nedostalo (pohyb postavy). Celkově by jich však ve hře mělo zaznít více jak 250.

Dabing je proveden mistrně. Zima Software díky tučnému budgetu sehnala poprvé v historii českých her profesionální dabéry (Sobota, Lábus, Nárožný) jejíchž dabing se prostě povedl. Natáčelo se ve studiu Sokit.

Hodnocení:

Buďme upřímní, v roce 1998 západní firmy chrlí 3D akční adventury jako King´s Quest VIII, Quest for Glory V, Gabriel Knight 3 či Grim Fantango. S těmi však český trh zatím nelze srovnávat. Stále ještě potřebujeme trošku času na posbírání zkušeností. A že se to daří!

Hra Polda je příjemná point and click adventura s klasickým devadesátkovým policejním humorem. Její ošuntělý grafický kabátek však balancuje výborný dabing a příjemná hudba. Jen s těží v roce 1998 najdeme více střelenější příběh, který Vás bude bavit od začátku až do konce.

Nevýhodou tak budiž pouze krátkost hry v součtu s tužšími adventurními špeky, které určitě potrápily nejednoho pařana.

70%

Dobové recenze: