AdventureGames

Dračí historie

Český název: Dračí historie (Ang: Dragon History), Žánr: Adventura – pohádková, Výrobce: NoSense, Distributor: Vochozka Trading, Rok vydání: 1995, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, official, Dostupnost: freeware / on-line , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Po trápení na Oslím ostrově jsem se rozhodl potrápit můj adventurní mozeček u další české adventurky jménem Dračí historie. V roce 1995 jsem ještě chodil do školky a proto mě tato hra zcela minula. Dlouhá léta po mě však pokukovala ze stránek různých časopisů či webů a já se jí to dnes rozhodl oplatit.

Je to až neuvěřitelné, ale za hrou opět stojí kamarádi a studenti gymnázia na Slovanském náměstí v Brně. Hra začala vznikat v červnu roku 1994 pod taktovkou Pavla Pospíšila (scénář) a dokončena byla před Vánoci 1995. Cíl byl jasný - udělat hru, která překoná Tajemství Oslího ostrova (TOo) ve všech ohledech, tj. originálním příběhem, obsáhlejšími lokacemi, hezkou hudbou, dabingem a žádnými slepými konci. Jak se to celkově povedlo, to si napíšeme v dnešním příspěvku.

Kde hru sehnat?

Tak jako TOo, tak i Dračí Historie je v dnešní době uvolněna jako freeware. To znamená, že si ji můžete beztrestně stáhnout, zahrát a dále doporučovat a šířit (spoiler: hra za to skutečně stojí!). O tento počin se zasloužil hlavně programátor Robert Špalek, který hru začal od roku 2006 postupně "oprašovat" od nánosů prachu a pavouků. V roce 2009, v rámci projektu Google Summer of Code´09, dostal nápad vést "kolegu" Denise Kasaka, který hru začal přepisovat do ScummVM. Bohužel po obdržení odměny se kolega vypařil neznámo kam a projekt zůstal nedokončený. Pan Špalek ale převzal otěže, archivy pročistil, dopsal chybějící části kódu a hru uvolnil. Sláva mu!

Úvodní obrazovka hry - otec Herbert,matka Berta a malý Bert

Taková normální dračí rodinka

Začněme pěkně od začátku. Hra nás seznamuje s obyčejnou dračí rodinkou - otcem Herbertem, matkou Bertou a malým dráčkem Bertem, který bude hlavní postavou tohoto pohádko-groteskního příběhu. Dračí rodinka je to už značně pokroková - vlastní malý domeček, nosí šaty a souboje s rytíři prahnoucími po jejich hlavách jsou už dávno ty-tam (až na jednoho opozdilce). Vše se zdá být idylické, tedy až do chvíle, kdy se někam vypaří hlava rodiny.

Bert má tak pré a toulá se krajinou. Při jedné ranní procházce potká zlou, ADHD nemocí trpící, hůlku Evelýnu. Ano - čtete správně! Jedná o malou kouzelnickou hůlku, která většinu času poskakuje jako smyslů zbavená a přitom kuje pikle na zničení světa. Chudák malý dráček, který jde okolo. Evelýna ho rovnou zneužije na zkamenění komediantských loutek, na které se šli společně podívat. Co víc, Evelýna prchne a Bert si to musí vše vyžrat sám. Doma by ho normálně čekal výprask, ale otec, vykonavatel trestu, není stále doma a matka takového aktu není hodna.

Bude tak na Bertovi očistit své jméno, vypořádat se se zlou hůlkou a přivést svého ztraceného otce domů.

Dračí domek

Když jsem hru začínal hrát a vyslechl jsem si toto úvodní intro, které jsem Vám popsal, z úst mi okamžitě vystřelila tři značně pejorativně zabarvená písmena - WTF, a byl jsem tak někde na úrovni tehdejších recenzí ze SCORE. Jenže! Hráč tuto hru musí vnímat trošku jinak, než jak by si představoval Andrej Anastasov. Dračí historie není temná hororová sci-fi adventura, kde roboti žerou lidi (nebo lidi roboty?), ale je to pohádková groteskní hra zasazená do smyšleného pohádkového království. Je to tak špatně? Nemyslím si!

Trol (to kdyby jste to nepoznali)

Navíc si řekněme upřímně, že hru tvořili lidi s věkem kolem 16-17-18 let a ačkoliv za sebou nějakou tvůrčí činnost měli, Dračí historie byla první (a zároveň u většiny i poslední) komerční věc, kterou spáchali. K tomu si přidejte, že hlavní scénárista Pavel Pospíšil byl na vše sám. Neexistoval žádný jiný designér her či žádný management board, který by ho kočíroval a dával návrhy jak a co zlepšit. I přes to všechno hráči nakonec dostali originální příběh.

Cesta do hradu přes tuto obrazovku nepovede.

Putování po krajině je boží, adventurní zákysy hrůza!

Vraťme se ale k našemu hrdinovi. Všechny Bertovi úkoly jsou více než složité a mohu Vám garantovat, že se u nich pěkně zapotíte.

Krajina po které putujete je značně obsáhlá (> 40lokací) ale autoři na to vyzráli. Bert totiž může používat mapu a s každou novou objevenou lokací se ta lokace zakreslí do mapy. Tím pádem nepotřebujete zdlouhavě chodit mezi jednotlivými lokacemi, ale můžete si dovolit malý teleport.

Před doupětem obra

Nastává zde jen jeden malý problém - než se do dané lokace dostanete, budete hru trošku proklínat. Nikoliv díky slepým koncům, ty zde mimochodem neexistují, ale díky poměrně tuhým a zároveň hloupým adventurním zákysům, na které jsme si u moderních adventur už odvykli. Typickým příkladem budiž několikanásobné prozkoumání jedné věci. Už v úvodní obrazovce se například nesmíte zapomenout podívat několikrát do díry ve stromě. Budete překvapeni co všechno najdete (prak napodruhé a doutník napočtvrté)! Dalším typickým problémem budiž prozkoumání určité věci, na kterou byla aplikována nějaká akce. Zástupcem zde budiž povalování ježka po pařezech, kdy ony pařezy následně nesmíte zapomenout prozkoumat - najdete bodlinu, kterou dál můžete použít jako jehlu. No a úplně naposledy nesmím zapomenout zmínit nelogičnost některých věcí obecně. Trošku psycho je například sebrání nočníku u lenocha, tento nočník použít na pavučinu u Vás doma, aby vyletěla moucha, sedla na pavučinu a pavouk upustil kus "pevné" pavučiny, která slouží jako nit, kterou potřebujete k vyspravení čalounění jedné židle na hradě.

Věřím, že po tomto malém výpisu určitých zákysů se Vám do hry moc chtít nebude, ale mé doporučení zní: zkuste to! Jak jsem totiž již psal, hra se Vám nemůže pokazit třeba špatným pořadím akcí, do slepého konce nemůžete dojít a tak hold někdy zkoušení všeho na všechno není zase tak hrozné.

Aha, tak otec je tady! Mimoto tuto obrazovku nakreslil Jaroslav Kolář.

Navíc Vám dám malou radu. Mně pomohlo hru hrát pomalu, velmi pozorně poslouchat rozhovory, dedukovat z nich co by se asi mohlo stát a pak si všechny tyto věci zapsat bokem na papír. Až když jsem byl totálně mimo (třeba v případě, že jsem přehlédl, že mohu skřetovi uříznout vousy a ty následně očernit sazemi), návod prostě přišel vhod.

Ovládání, grafika a zvuk

O hře bych mohl psát dlouho a popsal bych jisté několik stránek, ale kdo by to celé četl? Důležité je snad zmínit jak funguje celkově ovládání. Odpověď je, že funguje fantasticky - až na malý detail. Na rozdíl od drtivé většiny her dnešní doby jsou zde tlačítka na myši přehozeny. Pravým tlačítkem totiž provádíte hlavní akce - sbíráte věci, komunikujete a vybíráte věci v inventáři. Naopak levé tlačítko slouží k detailnímu průzkumu. Z dnešního pohledu je to trošku "divné" a ze začátku Vás to určitě potrápí, ale časem si zvyknete.

Vše ostatní je skutečně na vysoké úrovni. Jsou to detaily, ale i tak absentují ještě v dnešní době. Tak například pohyb draka. Na první pohled se pěkně loudá, ale zkuste zmáčknout klávesu "q" a uvidíte jak zrychlí. Interaktivní mapa, kterou lze vyvolat popojetím myšítka do spodní části obrazovky (nebo stiskem "m") pak pohyb po pohádkovém království usnadňuje ještě více. Inventář lze zase vyvolat vyjetím myšítka do horní části obrazovky (nebo stiskem "i"), je navíc přehledný a věci si v něm můžete různě rovnat či seřazovat. Možnost ukládání neuvěřitelného množství pozic (ve ScummVM) a nastavení zvuku - hlasitosti hudby, efektů a mluveného slova propracovanost této hry ještě podtrhuje. No prostě zde není asi co vytknout.

Ukázka mapy pohádkového království

A nyní opravdová třešnička na dortu. Autoři se rozhodli zvýraznit všechny předměty či akce, které spolu nějak souvisí. To je docíleno obtažením daného předmětu červeným obrysem jakmile se překrývá s jiným. Takže když se dostanete do nezáviděníhodné situace používání všeho na všechno, aspoň budete vědět co k sobě pasuje a co nikoliv ještě dříve než se zbytečně uklikáte. Super věc!

Použití kliky na okno - nemusím ani klikat a hned vidím, že to bude fungovat!

Grafická stránka hry je "oku-lahodící". Je to takový správný pixel-art (viděno dnešním okem) s množstvím malých animací. Mochomůrky tancují, sova vám vlétne do obrazovky, dráčkovi se kouří od nosder. No prostě nádhera. Vše běží v rozlišení 320x200px a s 256barvami. Původní obrázky vznikaly na pauzák a pak se překreslovaly v ArtStudiu. O většinu se postaral Jakub Dvorský (zakladatel Amanita Design - Samorost, Chuchel). Asistovali ještě Pavel Jura a Jan Pokorný. Lokaci jeskyně nakreslil Jaroslav Kolář - TOo. Hra obsahuje cca 40 krásných lokací.

O zvuk se staral začínající hudebník a skladatel Radovan Kramář. Ten navíc nadaboval i malého Berta. U dabingu byli osloveni začínající brněnští herci a herečky. Nejznámější z nich je snad Jan Budař (namluvil například skřety) a Iva Pazderková (namluvila knihu u skřetů a snad i hůlku ?Evelýnu?). Dabing probíhal podle dostupných informací přímo ve společnosti Petra Vochozky v nějaké místnosti, kde se normálně balily balíky. Dabovalo se na zvukovou kartu SoundBlaster AWE 32 a hra drží prvenství jako první dabovaná česká CD hra.

Závěr:

Pokud přežijete mírně dědinské pojetí o hledání zlé kouzelné hůlky, nudné a někdy zdlouhavé texty, pak na Vás čeká, jak by se řeklo v dnešní době, pixel-artová hra, která je kvalitně a hezky udělána. Kéž by podobných her bylo více.

Za mě 60%

Dobové recenze:

Recenze a návody vyšly ve všech dřívějších časopisech. Recenzi z Levelu či z Excaliburu si můžete přečíst na internetu po kliknutí na odkazy. Rozhovor s NoSence, a recenzi ze SCORE č. 23 a 24 přikládám níže.

Na návody se můžete podívat zde: SCORE, Excalibur.