AdventureGames

Posel Bohů

Český název: Posel Bohů, Žánr: Adventura – detektivní, sci-fi, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 1998, Info: ~~wikipedie~~, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Shareware, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Na přelomu roku 1998 / 1999 se téměř odnikud vyřítil Posel Bohů. Adventura od malého studia Unknown Identity tvořeného dvěma programátory, dvěma grafiky a jedním zvukařem si zasloužil pozornost tehdy a zaslouží si pozornost i v dnešní době. Proč? To si hned napíšeme.

Úvodní obrazovka

Výjimka potvrzuje pravidlo

Posel Bohů se v roce 1998 vymykal zajetému trendu vtipných či pohádkových adventur, které se u nás šířily od roku 1994. Začalo to Tajemstvím Oslího Ostrova, což byla parodie na zahraniční Monkey Island. Agawa zkoušela pohádkový příběh ve Swigridově kletbě. O pohádku šlo v podstatě i v případě Dračí Historie. Léto s Oskarem, Agent mlíčňák, Horké léto či Polda byly komediálními kousky a ačkoliv jsem vynechal pár dalších, všechny hry si byly podobné jako vejce vejci. Sranda, sranda a zase sranda.

Příběh této hry je jiný. Je to čistokrevná temnější pátrací adventura s příběhem o nacistech, bájné Mayské civilizaci a jejich božstvu. Smrt číhá u každého špatného rozhodnutí (tahání za kořenový systém v nestabilní štole není úplně dvakrát dobrý nápad). Vše ve first person stylu (FPS). A jako bonus - několik velmi kvalitních hádanek, jejichž vyřešení trvalo i několik dní a dodnes jsou považovány svojí obtížností za "overkill". To vše je Posel Bohů - hra, kterou v té době žádné jiné české studio nevytvořilo!

Flegmatický archeolog z Prahy

Hra začíná pohledem do minulosti, konkrétně do dubna roku 1945. Jak jistě z dějepisu všichni víme, byl to téměř konec 2. světové války a nacisté měli v hlavách totálně vyhrabáno. Buďto pálili či bořili co mohli, nebo naopak schovávali nakradené poklady do různých štol či bunkrů s myšlenkou, že se jednou vrátí a vše zužitkují při budování třetí říše. Nic z toho se logicky nestalo a tak i do dnešní doby stále slýcháme o hledačích pokladů, kteří se snaží ukradené nacistické poklady najít.

Štola v roce 1945 před vyhozením do povětří

Nejinak je tomu v případě našeho příběhu. Ústřední hrdina příběhu, Stanislav Novotný, pracuje na pražském památkovém úřadu, chystá se zrovinka na zaslouženou dovolenou pro flegmatiky (pardon, já prostě musel), když mu volá jeho nadřízený s tím, že zrovinka včera obdržel anonymní telefonát od nějaké starší paní ze západních Čech. Ta prý jako malá viděla nacisty něco schovávat v lese v místě, kde se aktuálně usadila místní společnost Terrastav, která zde chystá pokládat potrubí (ať už pro cokoliv). Stavební firmě je logicky jedno co a kde a kdy vedlo, všechno mají v plánu zasypat a zarovnat. To by však, v případě prokázání pravosti anonymu odkazující na ukryté nacistické poklady, mohla být nedozírná škoda a tak jste vysláni na "služebku", abyste vše prověřili.

Dělníci při "práci"

Po příjezdu na místo jsou samozřejmě všichni strašně rádi (ironie), že Vám musí odpovídat na vaše všetečné otázky, ale na konci boje proti dělníkům skutečně najdete malou německou orlici ukazující na přítomnost nacistických jednotek. Šéfovi sepíše malý report a s pomocí stavebního úřadu dělníkům práci zastavíte.

Standova kancelář - pozor na tu kartičku do knihovny pod oknem!

Tajemná civilizace

Protože má Standa pro strach uděláno, vydává se dokonce na průzkum oné tajemné štoly. Záhy objevuje skutečný bunkr s generátorem a všemožným dalším vybavením. V bunkru jsou také zapečetěné dveře vedoucí do nejcennější místnosti - malé pokladnice, kde se v sejfu ukrývá záhadná starodávná pozlacená soška, nejspíše Mayská.

Pozlacená soška - nebo spíše klíč, který spolu s dalšími odemkne komunikaci s "bohy".

Od nálezu však příběh začíná mít ten pravý spád. Jste sledováni, profesor, který Vám měl o sošce povědět více je násilně zavražděn a jediná šance na dotažení příběhu dokonce je vycestovat do států jižní Ameriky a zkusit na vlastní pěst zjistit proč jen ta tajemná soška může být tak cenná, že kvůli ní umírají lidé.

To je vražda napsala.

Do příběhu vstupují potomci Mayů, legenda o bílém muži a znovukontaktování prastarých božstev skrz tři mystické klíče boha Slunce. No zkrátka o napětí a adventurní prvky není v poslední třetině hry vůbec nouze.

Extrémní počet hádanek je fajn, ale složitost je až moc brutální

Zdá se Vám hra z výše uvedeného popisu příliš krátká? Chyba lávky. Ve hře vás budou provázet (otravovat, pokud nejste ten typ správného hardcore hráče) různé hádanky či minihry chcete-li. Vše přitom začíná poměrně nevině, kdy nejprve máte uhádnout heslo k Vašemu počítači či sestavit znak pod německou orlicí.

Kus skládačky, obtížnost: primitivní

Následně se však hádanky z módu "celkem fajn" mění do módu "overkill". Máte například namačkat kombinaci 3 tlačítek z devítimístného pole či dát dohromady číselné heslo k sejfu na základě datačních údajů z ukradených obrazů. A nyní pozor! K některým hádankám neexistují žádné indicie, žádné tipy či hinty. Prostě nic. Jako příklad uvádím situaci, kdy máte otevřít kufřík zlodějů, kteří Vám ukradli sošku. Jak to už na takových kufřících bývá, máte zadat trojmístný číselný kód ale nápověda neexistuje. Musíte tak postupně jet od nejnižší možnosti 001 a zkoušet různé variace až se pokusně zastavíte na čísle 614, kdy to Standa okomentuje vtipně "No, to je dost!"

Navíc to co se později rozjede v jižní Americe, to je už peklo samo o sobě a musím se přiznat, že jsem to v roce, kdy jsem si koupil Posla Bohů neprošel. Internet jsem neměl, návod jsem používat nechtěl a tak jsem se s hrou zasekl někde u konce u přemísťování kuliček na jedněch dveřích. I v současné době to pro mě nebylo snadné, ale nakonec jsem to pokořil. A myslíte si, že je to nejhorší? Ani omylem! Hned po "psycho kuličkách" následuje Mayské počítání, které moje mozkové závity prostě nedaly. Bez ostychu jsem tedy i zde musel kouknout do návodu, co se po mě chce.

Prý Rubikova kostka v rovině. No a co mám dělat, když jsem nesložil ani tu ve 3D?? :D

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání je stylem FPS. Pomocí myši klikáte na šipky směrů v dolním menu obrazovky a postavička se tam vydá. Někdy šipka chybí a vy se dostanete dál pomocí kliknutí na dveře. Sbírání předmětů a jejich kombinace je řešeno levým tlačítkem myši. Pravým tlačítkem měníte kurzor z "ruky" na "oko" či "ústa" podle toho, zda chce změnit interakci ze "sebrat" na "prohlížet" nebo "mluvit".

Ukázka inventáře a celkového menu

Inventář je umístěn ve spodní části obrazovky ale je strašně nepřehledný. Máte celkem 6 pozic k zobrazení, ale někdy máte předmětů 3x tolik a musíte tak klikat nahoru a dolů, aby jste si prohlédli nebo našli předmět jiný.

Scénář je naprosto v pohodě (až na ten konec!!), ale někdy mě překvapilo zvláštní chování. Například Standa dostal úkol napsat něco o německé orlici a dát to šéfovi. Člověk by čekal, že to sepíše na PC, že? No nicméně náš Standa na to jde lišácky. Najde si knihu v knihovně, vykopíruje z ní pár stránek, připne k tomu orlici a tumáš šéfe! Počítač použije jen k nalezení stavebního úřadu. No, trošku divné, ale budiž.

Sem a tam si taky zanadáváte při pixel-huntingu. Ve Vaší kanceláři lehce přehlédnete kartičku do knihovny, v německém bunkru zase přehlédnete dílky skládačky a v Mexiku rozbité dílky oltáře.

Ve hře také můžete, ač ne moc často, umřít. Nesmíte se prostě chovat neuváženě. Například nesmíte tahat za kořeny ve štole, nesmíte rozlít benzín do ohně (kdo to normálně dělá, že?), atd.

Animace při Vašem úmrtí.

Rozhovory s postavy jsou poměrně krátké (uff) ale někdy mě štvalo, že nejdou přeskočit. Mimochodem u postav jsem měl někdy pocit, že se autoři inspirovali známými herci. Děda před muzeem mi přijde jako Sean Connery a pilot letadla v Mexiku zase jako Liam Neeson s dlouhými vlasy jaký měl ve Star Wars (ač Posel Bohů vyšel dříve - čili je to asi jen domněnka).

Grafika je plně ve VGA s 256 barvami v trošku takovém tom zdravém pixel-art duchu. Ve hře Vás navíc čeká velké množství herních obrazovek - autoři mluví až o stovce a desítkách animovaných sekvencí. Všechno navíc působí velmi příjemně.

Zvuková stránka je fajn. Hlasy postavám propůjčili profesionální herci / dabéři jako Pavel Soukup, Jan Hanžlík, Jakub Saic, Eva Spoustová a další. Pavel Soukup obecně není špatný a všichni ho známe jako dabéra č. 1 pro Arnolda Schwarzeneggera, ale styl mluvení ve hře samotné je až neuvěřitelně "nudný". Nevím jestli to byl záměr jakožto role úředníka památkové úřadu, ale hlas skutečně působí neuvěřitelně flegmaticky. Bez špetky intonace nahoru či dolů a to já u napínavějších adventur prostě rád nemám.

Hratelnost dříve a dnes?

Už v době, kdy vyšel Posel Bohů jako hra v edici GAME4U si někteří hráči hru ani nezahráli. Striktně řečeno, hra byla optimalizována pro Windows 95 či 98 a pokud jste vlastnili systém novější, pak jste neměli šanci si hru zahrát. Bohužel dnes již firma Unknown Identity ani firma Future Games neexistuje, zdrojové kódy chybí a tak nikdo nemůže napsat patch, který by hry zprovoznil na nových systémech. Jedinou možností je tak zabloudit na oldgames.sk a hru stáhnout jako shareware. Hra Vám pojede přesně v tom módu, který jsem napsal výše. Nejprve se přes DosBox naemuluje Windows 98, následně se hra pod tímto systémem spustí. Je to trošku psycho, ale je to vlastně jediný možný způsob jak si v dnešní době hru znovu zahrát.

Závěr:

Posel bohů je výborná, tajemná FPS adventura. Paradoxně ji trošku sráží extrémní obtížnost hádanek, dabing hlavního hrdiny a WTF konec. Vše ostatní je však extrémně kvalitní (na české poměry v roce 1998). Zcela se distancuji od dobových hodnocení typu "hra by normálně obdržela 30%, ale z důvodu, že je z Česka, dáme jí víc" a hře natvrdo dávám 70%. Tyto procenta dávám nezávisle na době!

Historické recenze: