Posel Smrti (The Black Mirror)

Český název: Posel Smrti, Žánr: Adventura – horor & detektivní, Výrobce: Unknown Identity, Distributor: Future Games --> TopCD --> THQ Nordic

Rok vydání: 2003, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 90%

 

V době kdy píši tento příspěvek (30.4.2023) uběhlo už neuvěřitelných 20let od vydání legendární české adventury s názvem Posel Smrti. 

Mimoto rok 2003, kdy hra vyšla, byl vlastně posledním rokem, kdy jsem navštívil brněnský Invex a pamatuji si, že jsem si říkal, že se musím trošku rozšoupnout a Posel Smrti byla tehdy jasná volba!

Úvodní obrazovka hry. V češtině.

Tajemný požár a ještě podivnější sebevražda

Hra Posel Smrti je tajemná, hororová, detektivní adventura a je proto potřebné dávat velký pozor na probíhající rozhovory, které Vám mohou ledacos odhalit. Jako například příběh, který se stal na zámku Black Mirror před 12 lety. Tehdy na zámku vypukl požár a zemřela zde manželka našeho hlavního hrdiny Samuela. Ten se po tragédii zařekl, že na zpropadené anglické panství již v životě nikdy znovu nevkročí. 

Snad by ani nevkročil, kdyby mu jednoho dne nedošel smuteční list, že jeho dědeček William, byl nalezen mrtev pod věží, kde měl svoji pracovnu. Jedná se snad o sebevraždu nebo vraždu? Kdo by však mohl něco takového udělat?

Detektiv Samuel Gordon

Ihned poté, co se Samuel ubytuje začíná honba za pravdou. Samuel není příliš spokojen s prací policie a proto začíná pátrat na vlastní pěst. Děj hry se pomaličku rozjíždí a kromě sbírání stop se Vám také odkrývá celá historie starobylého rodu Gordonů až k samotným zakladatelům - bratrům Mordredovi a Marcusovi. Čím víc se Samuel do případu zakusuje, tím víc jím bohužel trpí a to doslova. Začínají ho provázet vidiny, hrozné sny až noční můry o dalších vraždách. Nejhorší na tom však je, že ty vraždy se skutečně dějí! Jako další umírá zahradník panství, pak místní klučina a pak další a další lidé. Na místech se navíc začínají objevovat zvláštní znaky a navíc se z Williamových dokumentů dočítáte, že to vše možná souvisí s prokletím Vašeho rodu. Malá naděje abyste veškeré zlo zastavili však existuje!

Snímek ukazuje Samuela v katakombách - téměř před koncem hry, kdy se mu podařilo posbírat 5 posvátných klíčů, díky kterým by prokletí rodu Gordonů mohlo být zlomeno!

Zdá se Vám to už moc komplikované? Nezoufejte, to se Vám jen zdá. Ve skutečnosti jsou všechny tyto věci tak příjemně logicky provázány, že nemáte šanci se ztratit nebo zabřednout do nějakého většího problému. Já hru dohrál téměř bez návodu a kromě zákysu s mincí a lahvičkou v sanatoriu Ashbury se mi nestalo, že bych se někde zasekl.

Zkrátka a jednoduše se musí nechat, že scénarista (celý tým) nad příběhem přemýšlel do posledního detailu! Já osobně doporučuji si na kus papíru zapisovat všechny letopočty či události příběhu. Tím získáte chronologii jednotlivých událostí z prvních let Mordreda a Marcuse až do současnosti.

Tři snímky ze sousedního panství ve Wallesu. Sem se Samuel vydává, aby našel jeden z pěti posvátných klíčů. Scenérie jsou prostě nádherné. Celkem jich ve hře najdete na 150! Porovnejte si to s Black Mirror z roku 2017 a zjistíte, jak je reboot tragický.

 

 

Ovládání, grafika, zvuk

Proti ovládání nemohu říci ani popel. Používáním obou tlačítek myši se jedná zkrátka o to pravé adventuření, kdy musíte detailně prozkoumávat objekty, aby z nich třeba něco vypadlo a pak to něco použít opět na něco jiného. Je to klasika, kterou v nových hrách postrádám.

Grafická stránka hry je výborná. Všechny lokace jsou původně nakresleny RUČNĚ a pak převedeny do 3D Studia Max. Postavy a jejich obličeje byly vytvářeny v Character Studiu. Motion capture nebyl využit!  Jedinou slabší stránkou hry, kterou jsem zaznamenal, bylo neskutečné zamrzání v oblasti před sanatoriem při dešti. Samuel se tam z nějakého důvodu pohyboval jako slimák a já si říkal, ať to už je z té lokace pryč.

Zvuková stránka hry, konkrétně dabing, je pro mě i v dnešní době nepřekonán. Zaposlouchejte se například do hlasu pana Michala Dlouhého, který daboval Samuela - to vžití se do postavy a ty emoce z toho jsou velmi dobře cítit i dneska. Samotné zvukové podkreslení dramatických scén, deště, hromů, aj. je taktéž výborné.

Závěrem

Hra Posel Smrti je podle mě jedna z nejlepších adventur všech dob. Minimálně těch českých! Autoři vytvořili skvělou point & click adventuru hutnou jak příběhem tak atmosférou. Mně upřímně někdy chybělo detailnější vysvětlení některých pasáží (například víme, že William byl dědou Samuela ale o otci se příliš nemluví - není to podstatné nebo se plánovalo něco dalšího?) a také trošku "šťastnější" konec by neuškodil. 

 

 

Nakonec hádanka s jistým spoilerem

Co si myslíte o smrti Williama? Myslíte, že to mohl být Samuel, který v té době, podle všeho, na panství nebyl a neměl důvod se vracet? Během hry to tak vypadá, ale nemohl to být třeba Robert? Připomínám, že ač na první pohled vypadal jako Victoriin andílek, byl to hlavní trýznitel všech v Ashbury a společně s Dr. Hermanem se starali o to, aby jejich malé experimentíky nikdo nikdo neokryl. Bohužel William na vše došel a mohl se tak stát nepohodlný. Ač byl v pracovně zamčen zevnitř, druhý klíč existoval - nechala ho vyrobit Victorie a třeba se Robertovi prořekla kam ho dala ... Pak by Robert měl vstup do Williamovi pracovny volný.

 

Zámek Black Mirror

Zámecká kuchyně. Bates zrovna něco připravuje k večeři.

Samuelův pokoj.

Na farnosti Warmhill. Před vstupem do Marcusovi hrobky.

 

Tribute to Benoit Sokal (Hold Benoitu Sokalovi)

Zhruba před měsícem vyšlo na youtube kanále společnosti Microids malé vzpomínkové video, které připomnělo Benoita Sokala - světoznámého výtvarníka, který stojí i za díly Sybérie. Poslední díl vyšel rok po jeho smrti.

Video si pusťte: zde

 

U videa si prosím povšimněte, že Benoit začínal jako autor ručně kreslených komiksů, ale v 90. letech se začal SÁM vzdělávat v digitalizaci - kupoval si knihy, četl je a začal tvořit na počítači. Tak vlastně začal "koketovat" s počítačovými hrami, kterým pak zůstal věrný (byť s nějakými přestávkami) až do konce.

Syberia 3

Český název: Sybérie 3, Žánr: Adventura – reálný život, Výrobce: Microïds, Distributor: Anuman.

Rok vydání: 2017, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Úvodní obrazovka. V češtině.

Sybérie 2 vyšla v roce 2004 a to znamená, že jsme si museli na toto třetí pokračování počkat něuvěřitelných 13 let. Co se mezitím vše stalo? 

Po úspěchu prvního a druhého dílu Sybérie pod hlavičkou firmy Microids si několik lidí z téže firmy řeklo, že by mohli začít podnikat na vlastní pěst. Jednalo se o samotného Benoita Sokala (autor, umělecký ředitel), Oliviera Fontenayho (bývalý publicista, vedoucí výroby), Michela Bamsa (marketing) a Jean-Philippe Messiana (marketing). Tito 4 lidé založili novou společnost pod názvem White Birds a začali se soustředit na nové produkuty - hry, komiksy, apod. Společně vydali několik her jako Paradise nebo Sinking Island, ale bohužel bez většího komerčního úspěchu. Když se nedostavil úspěch, nedostavily se ani očekávané peníze na další projekty a firma musela v roce 2011 zavřít. Samotný Benoit se opět živil jako uznávaný výtvarník až do roku 2014, kdy přišla nabídka na podílení se na dalším pokračování Sybérie.

 

Na pokraji smrti

Příběh hry začíná opět tam, kde skončil díl předchozí. Připomeňme, že Kate v minulém díle dostála svého slova a doprovodila Hanse Voralberga až na bájný ostrov Sybérie, jehož objevení bylo jeho celoživotní touhou. Jenže ostrov by nebyl ostrovem, kdyby ho neobklopovala kolem dokola ledová voda a otázkou je: "jak se sakra dostat zpět"?

I pro otrlého dobrodruha typu Beara Gryllse by to byl pěkný oříšek, natož pro křehkou právničku z města. A skutečně, Kate je nalezena kmenem Youkolů na pokraji smrti na malé loďce, kterou se snažila vrátit zpět. Youkolové se Kate ujmou, ale protože se jim shodou náhod zraní průvodce (Kurk), jsou nuceni přerušit svoji cestu u města Valsembur u místní renomované kliniky. Chudáci však netuší, že se věci od jejich poslední návštěvy trošku změnili. Klinice již dávno nešéfuje jejich starý přítel Dr. Zamjatěn, nýbrž režimem posedlá madam Efimová, kterou nenapadne nic jiného než zavolat ruské žoldáky na Kate a její přátele.

 

Kate znovu na cestě 

Kate se skutečně zotaví, ale nastává zde takový maličký problém. Žoldáci jsou na cestě a myslíte si, že Vás jen tak někdo pustí? Musíte prostě utéct a od chvíle, co se Vám to podaří, tak v podstatě jen utíkáte. Protože tak nějak cítíte, že Youkolům dlužíte za záchranu svého života, dohodnete se, že se jim pokusíte pomoci s jejich cestou - přeci jen je lepší být s někým než úplně sám. A jakáže je to ta jejich cesta?

Youkolové jako kočovný kmen využívá(val) nejen mamuty, ale také polární pštrosi. Jsou to v podstatě takové obrovské "chlupaté slepice", které na svých bedrech nesou malé domečky, kde Youkolové přebývají. Pro své rozmnožování však potřebují úplně jiné klima a každých 20 let nastává tento putovní cyklus od nejsevernějšího cípu, přes Valsembur, Baranour, řeku Balatöm až k planinám Jachastánu kam doufáte, že doputuje a zbavíte se tím i vašich pronásledovatelů. Nic víc. Nic míň. Společně prcháte a společně si pomáháte. 

Hrozně se mi líbilo, že se autoři pokusili navázat na předchozí děj pomocí agenta Cantina, který Kate stíhal již v minulé hře či pomocí "znovuoživení" robota, tedy pardon, automatona  Oskara, který se zde, alespoň na krátkou dobu, stává hratelnou postavou.

 

Kate se zrovna probrala na místní moderní klinice. Támhle vzadu je Kurk - průvodce Youkolů.

Kancelář místní šéfky - madam Efimové.

 

Ovládání, grafika, hudba

Na rozdíl od předchozích dílů, které jsem vychválil do nebes, bych se zde chtěl mírně rozepsat bod po bodu. 

 

Ovládání:

Možná mě skalní fanoušci série ukamenují, ale mně to ovládaní ve hře nesedlo a za celou dobu hraní (> 9hodin) jsem si něj příliš nezvykl. O co je? Obě předchozí Sybérie měly klasický mechanismus pohybu - stačilo kliknout a Kate šla, dvojklikem pak běhala. Kamera byla většinou vždy statická. V Sybérii 3 je tato možnost  také, ale je tak "debilně" naprogramovaná, že raději na klávesnici zvolíte W-A-S-D pro pomalý pohyb a pokud podržíte L-SHIFT, pak Kate bude běhat. Kamera je navíc dynamická a různě se mění podle toho, jak se pohybujete což je nesmírně matoucí. Kolikrát se kamera zasekne tak, že Kate nebo různé předměty prostě nevidíte a jen tak bloudíte okolo.

Myš tak využijete jen na klikačky typu, seber, prozkoumej, použij. Ale i zde ta myš má takovou divnou prodlevu, že je to neuvěřitelně otravné. 

Co mě taky na hře štvalo, bylo dělat různé pohyby myší za účelem otočení kol, klíčků, šroubováků, aj. Někde to nebylo úplně zlé, ale v případě otevírání stavidel ve Valsemboru jsem si málem ukroutil pracku, než jsem ten zpropadený hřebenový převod posunul.

Grafika:

Samotná grafika je v pořádku. Prostředí je plně ve 3D a běží na enginu Unity. Je úžasně vytvořené a oproti předchozím dílům neztrácí ani na kvalitě ani na kvantitě. Samotné animace postav jsou taktéž na vysoké úrovni. Například Kate je vymodelována do větších detailů a stala se z ní zatraceně sexy 30tka! V podstatě je to takový prototyp modelko-hrdinky a ve hře nepůsobí nudně.

 

Vizuál Kate napříč díly Sybérie.

Ostatní postavy, včetně NPC (a těch tady oproti přechozím dílům je!!!) jsou na tom taktéž dobře. Někomu se to možná nemusí líbit, ale já to beru jako neuvěřitelný krok vpřed!

Zvuk:

O hudbu se postaral Inon Zur, který spolupracoval již na předchozím díle a je obecně znám jako velmi kvalitní hudební autor. Poslech hudby na úvodní obrazovce Vás úplně "vybombí" do nebes. Ale, ... no ... bohužel to je asi tak všechno. Z hudby nemám příliš dobrý pocit. Sem a tam je hudební podkres dobrý, ale například při procházejí Valsemboru hrála taková divná pohřební hudba s odbíjením na kostelní věži, že mě to až lezlo na nervy. To se jako nedalo vymyslet něco trošku lepšího?

Dabing to však zabil úplně. Děj se odehrává na Sybiři, tedy v Rusku, ale v celé hře jsem nenašel jedinou postavu, která by to brala v potaz. Pamatujete ještě na dabing hry Quest for Glory 4 ze slovanského prostředí z roku 1994 a imitování hlasů blíže k tomuto prostředí? To bylo úplně jiné kafe! Nesrovnatelně lepší! Skutečně - dabing v Sybérii Vám bude trhat uši.

Druhý hřebíček do rakve přidal ještě fakt, že mladí dabéři mluví starší postavy v důchodovým věku či dokonce mluví ve hře 2-3-4 postavy (jak hlavní tak NPC). To už Vám skutečně trhá uši a jen sem a tam (kapitán Ubo) Vás některý charakter svým výkonem zachrání od jisté sebevraždy. V rámci anglického jazyka se to skutečně nepovedlo.

 

Závěrem:

Suma sumárum. Já věřím, že kdyby ovládání bylo lepší a na dabingu se tak nešetřilo, pak si hra odnese body v celkové výši někde mezi prvním a druhým dílem.  Na druhou stranu, abych nebyl tak kritický. V tomto roce vyšel i Black Mirror (což měl být jakýsi pokračoval legendárního Posla Smrti) a pokud Sybérii srovnám právě s ním, pak Sybérie je v podstatě hra roku. To jen tak na odlehčení kritiky.

Své hodnocení, 60%, dávám především za tyto následující věci. Slabší příběh, hrozné ovládání. levný (anglický) dabing, nemožnost přeskakovat rozhovory, nemožnost ukládat hru; je zde pouze autosave a za menší grafické bugy (zasekávání, špatná kamera, pohyby úst mimo řeč). Za špatný marketingový krok taky považuji fakt, že novému hráči není nabídnuto intro z předchozích dílů, podle kterých by se mohl rozhodnout, zda si je pořídit a retrospektivně zapařit či nikoliv.

Ačkoliv závěr vypadá dosti kriticky, musím znovu zdůraznit, že ač píšu 60%, hru doporučuji! Výslovně se mi nestalo, že bych měl tendenci hru vypnout a vymazat. Zcela naopak! Hra mě do děje vtáhla a s každou novou lokací jsem chtěl vědět víc a víc. Chyběla skutečně jen troška té pečlivosti v programu!

Kate před "celnicí" ve Valsemboru

Cantin! Soukromý detektiv, který má za úkol přivést Kate zpět do států.

Valsembur

V podpalubí lodi Krystal, která Vás přepravuje z Valsemboru do Baranouru.

Baranourský zábavní park. Po selhání jaderné elektrárny v těsné blízkosti parku není již turisty příliš vyhledáván.

Kate

Oskar

Oskar jako hratelný charakter. Nevím proč, ale hlavu měl pořád jen na jednu stranu.

Oskar s Kate.

Kate

Kate těsně před koncem hry u řeky Balatöm.

Kate chycena žoldáky. Velké překvapení pro všechny hráče.

Polda 3

Český název: Polda 3, Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Zima Software, Distributor: Zima Software

Rok vydání: 2000, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

 

Úvodní obrazovka. V češtině. Pozn. Obrázek byl převzat neboť mně printscreen vracel jen bílou obrazovku. Zdroj uveden.

 

Polda Pankrác se vrací na scénu! Tedy počkejte, on už to není jen tak obyčejný polda, ale detektiv - pan detektiv Pankrác. Co vedlo Pankráce k myšlence opustit řady policie a vydat se na dráhu soukromého očka by mohl, podle jistých fámů, odhalit připravovaný remástr Poldy 2. Inu necháme se překvapit.

 

Soukromé očko Pankrác

Příběh začíná celkem nevinně, ale rozjede se do tak neuvěřitelné roviny, že na konci hry vlastně ani nevíte, kde jste původně začali - a to je ... dobře! Začínáte ve své nové kanceláři, přičemž se Vám tam přiřítí paní Slabá (slabá je fakt jen svým příjmením). Té tetička odkázala  neuvěřitelný majetek, ale má to háček. Milionářkou se totiž může stát jen tehdy, když se k notáři dostaví se svým manželem. Problémem však je, že s manželem, jistým Františkem Cecvárkem, je již roky rozvedená a navíc absolutně netuší, kde by její ex-manžel mohl být. Jediné indície, které máte je to, že se živí jako kuchař a že má na rameni červeného lachtana žonglujícího s míčem ... hmm.

První úkol si možná Pankrác představoval trošku jinak, ale co se dá dělat - prachy nesmrděj. Tak hurá do pátračky

 

Spolupráce s "Amíky"

Hrou procházíte celkem logicky. Nejprve se musíte dostat k informacím a tak se musíte dostat zpět na policejní stanici. Z informací vyčtete, že pan Cecvárek pracuje v hospodě U puku. Bohužel na místě ho již nenajdete - byl trošku lepší než podprůměr a tak byl doporučen na místo osobního kuchaře Jaromíra Jégra (ne, není to překlep). Jégr je však zámořská hvězda hokeje a najdeme ho až v New Yorku ... 

Zdá se Vám to už trošku velký cestování oproti prvnímu či druhému dílu? Chyba! Je to teprve začátek. Právě v New Yorku postupně začínáte zabředávat do případu. Ve Vašem pátrání si Vás vezme pod svá křídla i CIA, kde se poprvé seznámíte s agentkou Mutzovou a díky této spolupráci budou jednotlivé dílky skládačky spiknutí, které by mohlo ohrozit chod celého světa (či minimálně Ameriky), do sebe krásně zapadat.

 

Velitelství CIA. Rozhovor s agentkou Mucovou.

Minihry

Ve hře se začaly vůbec poprvé vyskytovat tzv. minihry. Autoři tak zareagovali na konkureční Horké Léto 2 (rok vydání 1999), ve kterém se tyto hry vyskytly taktéž. Když jsem si nedávno pročítal starší recenze, lidé si na tyto hříčky poměrně dost stěžovali, ale já Vám mohu říci, že já si je užil téměř všechny - zvláště pak Americký oči, Svlíkací mariáš či Útěk ponorkou. Jako nejméně záživnou hrou mi přišla klasická rozházená "skládačka", kdy máte jistý obrázek rozdělený na několik kusů a musíte je pohyby nahoru-dolů-doprava-doleva složit.

Dva snímky z miniher. Horní minihra jsou Americký voči a dolní minihra je známé Prší.

Několik historek z natáčení

1. Polda 3 vyšel opět před Vánoci v roce 2000! Držel si tedy roční vývojovou dobu. Polda 1 vyšel totiž v roce 1998, Polda 2 o rok později.

2. Polda 3 zaznamenal na českém trhu úspěch a firma Zima Software mohla dál plánovat Poldu 4 kompletně ve 3D.

3. Podla 3 byl vytvořen téměř stejným týmem jako díl předchozí. Programování udělal opět Petr Svoboda (podle mě neskutečný borec!!) V grafice se Dan Falta mírně krotil a pozadí již nejsou tak moc ve stylu "Day of the Tentacle". Scénář sepsali Vojtěch Krump a Miroslav Sabo.

4. Když Petr Svoboda programoval Americký oči, byl pro něho ze začátku problém dobře naprogramovat interakci mezi mincemi (jakým směrem se má mince odrazit, kam ještě dojede atd.). Navštívil proto svoji kamarádku na  Vysoké škole, ale ani ona nepomohla a doporučila ho k jistému panu profesorovi matiky a fyziky. Když tam pan Svoboda došel a začal vyjasňovat s čím potřebuje pomoct, byl nejprve klasickým způsobem ztrapněn, že tomu vůbec nerozumí, ale ve výsledku (opět klasika) odcházel bez nějakého smysluplného řešení. Osobně říká, že se na to musel napít, a přes určité vztahy s bulharskými konstanty nakonec dosáhl kýženého efektu, který vypadá dobře a dobře funguje.

5.  Později pan Svoboda předělal celou hru pro mobilní zařízení. Zajímavé je, že v září 2018 firma Apple hru zakázala, kvůli "hazardu" ve hře Prší (Svlíkací Mariáš) a vyžadovali zakoupení licence od jistého amarického úřadu pro kontrolu hazardu?! Samotný erotický kontent nikdo neřešil. Pan Svoboda minihru nakonec raději vypustil (kdo by chtěl vyřizovat takové srance?)

6. Sem a tam jsou ve hře odkazy na předchozí díl - například klony či jisté obrazy (portrét Poldy, obrázek škuneru)

7. Poldovi 1 a 2 byl vyčítán pixel-hunting (ač nevím proč - já všechno našel; pamatujete na DarkSeed?). V tomto dílu byly všechny objekty obtaženy černou konturou, takže už je všechno daleko lépe vidět. Ve verzi pro mobilní aplikace a v nové verzi na Steamu navíc přibila možnost zobrazení aktivních předmětů v dané obrazovce či v inventáři.

8. Tým chtěl na dabing určitých ženských postav Sabinu Laurinovou již v Poldovi 2. Nicméně paní Laurinová odmítla hlavně z toho důvodu, že se dočetla o milostné scéně z Poldy 1 a nechtěla být součástí této "zhůvěřivosti". Nakonec se však domluvili o rok později na dabingu pro Poldu 3 (hlas Agentky Mutzové).

Závěr:

Já mohu hru s klidným svědomím doporučit. Není to top hra - to rozhodně né. Mám však rád českou tvorbu, českou tvorbu podporuji a pan Svoboda, který se aktuálně o celou sérii stará, je u mě prostě machr. Hru jsem dohrál za necelých 10hodil zcela bez návodu (stále jsem si pamatoval originální hraní před cca 20 lety)

Spoiler: Cecvárek nalezen!

Hoteliér v Karibiku. Nepřijde Vám bodobný na Andreje Babiše?

Amerika zachráněna. Odměna přidělena a hurá na dovolenou.

 

Prisoner of Ice

Český název: Vězeň z ledu či Zajatec ledu, Žánr: Adventura – horor, Výrobce: Infogrames (Atari), Distributor: Infogrames.

Rok vydání:1995, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Logo Zajatce.

Opakování je matka moudrosti

V roce 1993 spatřila světlo světa Shadow of the Comet, kde jistý fotoreportér John Parker přijíždí vyfotit průlet Halleyovy komety do Illsmouthu. To se píše herní rok 1910. Nebyl by to tak těžký úkol, kdyby polovina města nezaprodala svoji duši kultu Cthulhu a nesnažili se Vás všemožně odrovnat. No nicméně se jim to nepodaří a z Johna Parkera se stává odborník na okultismus a nevysvětlitelné jevy. Habilituje se na profesora a přednáší po celém světě až do osudného roku 1937, kdy se v lednových dnech odehrává Prisoner of Ice. 

John T. Parker při událostech v Illsmouthu.

Opět ti "Prastaří" a jejich přisluhovači - Shoggoti

Reálně se jedná o rok, kdy se Nacisté dostávají k moci a začínají hledat všemožné způsoby, jak ovládnout svět. A ano, ač to na první pohled nevypadá, jedná se o nepřímé pokračování, které se mi i přes svoji KRÁTKOST libilo.

 

Příběh se točí kolem mladého amerického rozvědčíka Ryana (ParkeR Yan [Jan] - ach to je zkomolenina), který byl přizván k tajné operaci Polaris. Od špiona s kódovým jménem "Miss Molly" se totiž spojenecké jednotky dozvěděli o tajném plánu Nacistů, který by mohl ohrozit bezpečnost lidstva. Při přepadové akci se povede "zachránit" norského průzkumníka Björna Hamsuna a převzít do přepravy tajemné bedny, které podle rozvědky musí být za každou cenu pod ledem. Že by v bedně byla nějaká kostka ledu s uvězněnou bytostí přisluhovače [Prisoner of Ice]?? :-). Ústup zpět na domovskou základu na Falklandech však není tak bezproblémová. Nacisté jsou ponorce H.M.S. Victoria v patách a pokoušejí se ji zničit což povede k požáru ve skladových prostorách a úniku jednoho Prastarého. Možná jen díky štěstí se Vám ho podaří zahnat.

Při představě co by se světem mohlo stát, se pouštíte do akce o jeho vystopování a zastavení. To Vás zavede na různá místa, potkáte se s oním Johnem Parkerem, vypátráte zrádce z vlastních řad, a hlavně musíte zničit vůdce nacistické skupiny operující na základně Schlossadler, který si chce uzmout vládu nad světem.

A jako bonus se dozvíte, jak to s Vámi vlastně je…

Ryan a Diana (dcera Johna Parkera) na střeše knihovny v Artentině.

Francouzi to prostě umí

Jak je z výše uvedeného popisu možná zřejmé, inspirací hry je tvorba známého hororového spisovatele H. P. Lovecrafta. Konkrétně se všude skloňuje dílo At the Mountains of Madness (v češtině vyšlo pod názvy Hory Šílenství nebo V horách šílenství), ale bohužel jsem tuto knihu nečetl a tak to nemohu potvrdit. Faktem ale zůstává, že se do hry ze strany scénáře pustil Hubert Chardot, fanda tvorby mistra hororu Lovecrafta a ve svých scénářích (Alone in the Dark, Shadow of the Comet) mu jistým způsobem vzdává hold. Sice je to sem a tam trošku osekané, aby hráči nebyli příliš deprimování (Lovecraft nechává své hrdiny zemřít, trpět v agónii, umístit jako blázny do sanatoria, apod), ale mně se tento styl líbil. Bylo to tajemné, napínavé a konec hry si dokonce zvolíte (kéž by něco podobného bylo u DarkSeed 2).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání je klasické 2D point & click. Zaplať pánbůh, že tým upustil od klávesnicového ovládání známého z díla Shadow of the Comet.  Musím se přiznat, že mi to tam moc nesedělo a byl jsem lehce zmaten.

Grafická stránka hry prošla silnou obměnou. Narozdíl od "pixel-artového" zobrazení v minulém díle se nyní díváme na krásně hladké kontury ručně kresleného prostředí. Pro pohyb postav byl využit systém motion-capture, tzn. pohyby reálných lidí byly nasnímány kamerou a přeneseny do hry. Postavy se tak chovají více jako-by ve skutečném životě (life-like).

Zvuk byl taktéž vylepšen a na rok 1995 zní skutečně dobře.

Závěrem

Prisoner of Ice se prostě povedl. Hra je velmi chytlavá a čím hlouběji v příběhu jste, tím více jste zvědavi co se stane. Stalo se mi, že jsem si hru re-loadnul jen proto, abych si vychutnal scenérie z post-apokalyptického světa. No a pokud jste hráli již Shadow of the Comet, pak je to "must-play".

Na druhou stranu však musím říci, že mě štvala její délka. Oproti Shadow of the Comet je to nesrovnatelně kratší. Hru jsem dohrál skutečně za pár hodit a to jsem hrál bez návodu (až na vězení, kdy jsem nevěděl, že toho strážného mám majznout židlí po hlavě).

Občas musíte trošku zasimulovat, abyste dostali co chcete.

Schlossadlerbase - budoucnost. Lidstvo je již v té době ztracené.

Někde pod Illsmouthem.

Hra má dva konce. Zrovna v tomto se náš hrdina "ztratil" v jiné ???? dimezi ????

Z ČESKÝCH ČASOPISŮ:

Recenze na Prisoner of Ice se objevila ve dvou časopisech (alespoň tedy v těch, které vlastním). V srpnu 1995 ve Score č. 20 a v říjnu 1995 v Excaliburu. Jen tak mimochodem se jedná o rok, kdy jsem začal chodit do první třídy a neuměl jsem ani číst :). První recenze ve Score od není překvapením, neboť Andrej Anastasov (Andrew) dokázal získat téměř cokoliv jako první.

EXCALIBUR Č. 50

Recenzi napsal LEWIS

 

SCORE Č. 20

Recenzi napsal ANDREW