Warcraft Adventures: Lord of the Clans

Český název: Warcraft Adventures: Vůdce Klanů Žánr: Adventura – Warcraft Fantasy, Výrobce: Blizzard Entertainment & Animation Magic, Distributor:  Cendant / Davidson & Associates, Rok vydání: 1998, 2016, 2022 (poslední verze se všemi cutscénami),  Info: wikipedie, CZwikipedie, Dostupnost: Ilegální software

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

 

V dnešním příspěvku se podíváme na opravdu speciální hru. Práce na adventuře Warcraft Adventures započala již roku 1996. Stalo se tak po návrhu společnosti Capitol Multimedia, sesterské společnosti Blizzardu, která jednou dostala nápad, že světu Warcraftu chybí nějaká pořádná adventura. Samotný Blizzard byl v té době zavalen pracemi na Diablu, StarCraftu a Battle.netu a tak se dohodl s partnerskou společností Animation Magic, které poskytl Warcraft LORE. Samotný kód hry a animace tak vznikaly převážně v Saint Petersburgu v Rusku. O cutscény se navíc starala Jihokorejská společnosti Toon-Us-In.

Vedení společnosti Blizzard nemělo na hru žádné velké nároky a kromě přání využít víc styl her LucasArts nechávalo vývojářům volné ruce. Možná to se stalo hře osudné. Byl rok 1997, blížilo se období Vánoc a hra nebyla připravena. Blizzard navíc cítil, že hra není úplně adventurního žánru a najal Steva Meretzkyho, herního designéra, který měl navrhnout maximální změny s minimálním dopadem na rozpočet a datum vydání, který byl posunut na Vánoce roku 1998. Steve začal v únoru, navrhl ony změny, ale protože by znamenaly další velké náklady, Blizzard se rozhodl celou hru uložit k ledu. V květnu roku 1998, po 18 měsících, byl vývoj oficiálně zastaven a všechny kódy měly být smazány.

Adventurní hráči ožili v roce 2016 kdy "neznámí ruští fanoušci" pustili do světa hru, která se dala normálně spustit, hrát a dohrát (detaily na CzWikipedia odkaze). Jedinou chybičkou na kráse byly nedokončené či scházející cutscény. Do těch se však pustil německý fanoušek a celých 6 let je po večerech remástroval nebo kompletně dokresloval. V roce 2022 je pak pustil do světa. Tyto cutscény se dají do hry nahrát a hráč tak dostává ještě lepší hru, než jaká měla být původně vydána v roce 1998! Klobouk dolů.

Úvodní obrazovka hry

Warcraft Adventures je velmi specifická hra vyžadující určitou znalost her předchozích a následných (můj největší problém). Je to vlastně takový prostředník, který vyplňuje děj mezi druhým a třetím dílem klasické realtimeové strategie (RTS).

 

Per Aspera ad Astra

Ve hře se ujímáme mladého Orka Thralla. Jeho příběh se začal psát po skončení Warcraftu II. Horda (seskupení různých klanů Orků) byla poražena a její vůdce i jeho žena byli zmasakrováni. Jediný kdo přežil bylo malé dítě - Thrall. Toho si všiml Aedelas Blackmoore, jeden z velitelů Aliance (seskupení lidí) a okamžitě se mu v hlavě začal rodit ďábelský plán, jak by ho jednou mohl využít ke svržení krále.

Během jeho dospívání se však k němu nechoval příliš laskavě. Thrall sice dostal dobré vzdělání i výcvik, ale stále s ním bylo zacházeno jako s otrokem. Když pak jednou neuposlechl rozkaz zabít dalšího Orka a místo toho se obrátil proti svému chlebodárci, zdálo se, že jeho osud byl zpečetěn. Byl uvrhnut do vězení a čekala ho jistá smrt.

Hned první obrazovka ze hry - Thrall ve vězení

Orčí povahou však není čekat na smrt, ale bojovat. S Thrallem se dostanete záhy z vězení a náhodou se Vám do rukou dostane informace o jistém HellScreamovi, vůdci orčích "partyzánů", který Vám snad bude schopný pomoci.

To Heir is Human

Thrall se vydává od této chvíle na dlouhou cestu po Azerothu a dozvídá se nepříjemné zprávy. Po uzavření druhého temného portálu byla Horda poražena a Orkové začali žít v "rezervacích". Zde však pomalu umírají pod tíhou klasických lidských závislostí - alkoholismu. Chlastají nějaký černý ALE a pak nejsou chudáci schopni složit dohromady ani jednu kloudnou větu.

Jak jsem již psal, pro Thralla však existuje malé světýlko naděje v partě partyzánských orků pod vedením HellScreama. Ten však odmítne jakoukoliv pomoc, dokud nepřesvědčíte i jiné klany, především klan FrostWolf ze severu, aby se k Vám v boji přidali.

Člen klanu FrostWolf

Nejspíše je to osud, ale právě u klanu FrostWolf se dozvíte onu krutou pravdu, která se stala při vašem narození. Nebylo to nic jiného, než podlá zrada uvnitř orčí Hordy. Jeden z vůdců, BlackHand a jeho synové Rand a Maim, zradili a zavraždili Vašeho otce i matku. Spolu s lidmi pak vymysleli i další plán, jak se "nepohodlných" dále pomalu zbavovat pomocí výborně kvašeného černého ALE, který dříve výborným válečníkům zatemňuje mysl.

Na Thrallovi bude prokázat, že jste pravým dědicem svého otce Durotana, seskupit znovu Hordu a konečně najít všechny kteří stojí za onou ohavnou zradou a násilnou vraždou. Skvělé výpravné dílo!

Nějak až moc komické ...

Příběh je tedy o zradě, útisku v otroctví, dědictví a nastolení pořádku. Jeden by řekl, že to jsou samé vážné a důležité body, jenže hra je všechny bere tak nějak na lehkou váhu a hráčovi více utkví v paměti komické pohyby či gesta postav(y) a nebo přidrzlé a vtipné hlášky. Zkrátka a jednoduše té komediální složky je někdy až moc.

 

Dá se nevydaná hra vůbec hrát?

Kvalita uniklé hry, která nikdy nevyšla je až překvapivě dobrá. Blizzard se chtěl vydat směrem, který proklamoval LukasArts, a to tím, že postava nesmí nikdy zemřít.  Hráči si tak mohou oddechnout, že jejich postava nebude umírat na každém rohu jako v případě her od Sierry On-Line. 

Ve hře jsem také nezaznamenal žádné slepé konce. Pokud nemáte nějakou věc, nemůžete prostě postoupit dále. Někdy je trošku frustrující, protože Vám nic neřekne, co Vám chybí, na druhou stranu ne tak frustrující, jako když se dostanete za několik hodin někam, odkud nevede cesta, protože Vám něco chybí.

Přes všechnu dosavadní chválu ve hře narazíte na pár věcí, které Vás mohou nemile překvapit. Ke konci hry se začínají objevovat glitche. Chcete například Thralla někam poslat a on se objeví na původním místě. Někdy Thralla dokonce vidíte dvakrát. Například v dračím žaludku Thrall se sklání i stojí současně. Nicméně nebojte, tyto glitche jsou neškodné a nezpůsobují žádné problémy.

Na pokecu u DoomHammera - tedy pokud Vám to nepřekazí bug.

 

Jediným problémem, který jsem objevil bylo přerušení automatického pohybu Thralla u domku DoomHammera. Thrall má správně přijít ke dveřím, zabušit na ně a pak vylézt do okénka. Při tomto aktu je napaden loveckými psy. Vše má být řízeno automatikou, nicméně akce se dá nešťastným poklepáním přerušit, Thrall se tak například nepodívá do okénka a není napaden psy. DoomHammer o něm neví a už nikdy nepřijde. Vy tak můžete vystát před jeho domkem díru, ale bohužel ... bug Vám znemožní hru dohrát.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání hry je klasické point & click. Po kliknutí na předmět (hráč musí levé tlačítko chvilku držet) se zobrazí obrovské menu s výběrem, zda chcete objekt prozkoumat, promlouvat s ním nebo ho sebrat. Tento styl ovládání zrovna dvakrát rád nemám a moc jsem si na něj během hry nezvykl. Kdyby se ikonka myšítka měnila například pomocí kliknutí na pravé tlačítko či posuvem kolečka myši, určitě by to bylo lepší.

Chcete něco zkoumat, s někým mluvit nebo něco sebrat?

 

Inventář je umístěn v levé horní části obrazovky v podobě jakéhosi zabaleného svitku. Jeho defaultní pozice se dokonce dá změnit pomocí levého tlačítka SHIFT, ale jen pro jednu obrazovku. Při návštěvě jiné obrazovky se opět vrátí na původní místo. Inventář je prostorný a nikdy v něm nenajdeme nic, co by se nedalo použít buďto hned nebo v pozdější fázi hry. Inventář lze vyvolat stisknutím klávesy "I".

Ukázka inventáře

 

Prostředí Azerothu je sice rozlehlé, ale hráč bude moci využít mapku a cestovat do vzdálenějších oblastí pomocí vzducholodě skřeta Gazlowea, který Vám svoji přepravní pomoc nabídne výměnou za plánky od Gnómů. A co víc, i do jednotlivých lokací se dostanete přes jistou zvětšeninu dané oblasti, která Vám jednotlivé lokace krásně propojuje a Vy tak máte přehled, kde se co či kdo (aktuálně!) nachází. V prvním momentu tak vidíte oblast se zabitým vlkem, v dalším vidíte supy jak ho žerou no a v posledním, jak hra pokročí dále, vidíte jak z něj zůstali jen kosti.  Autorům se toto zpracování skutečně povedlo.

Výborné také je, že se postava může do jednotlivých lokací dostat pomocí dvojkliku levého tlačítka myši a Vy tak nemusíte čekat, než se tam Thrall dopotácí po svých.

Mapa Azerothu

Příklady mapek, které propojují jednotlivé lokace daných oblastí.

Během hry jsem nepřišel na to, jak přeskočit rozhovory, ale protože nejsem ve světě Warcraftu kovaný, nikdy jsem po tom moc netoužil a raději jsem to vše přechroupal. Mimoto v rozhovorech se skrývá klasické popostrkování hráče do té či oné akce a pokud by jste rozhovor přeskočili, nebudete vědět co dál dělat.

Grafická stránka je něco, co mě kromě dabingu oslovilo asi nejvíce. Pokud se Vám libila hra Fable, Torrin´s Passage, King´s Quest 7 nebo Broken Sword, pak Warcraft Adventure se Vám bude líbit také. Grafický artwork je zkrátka mimořádný a začíná svojí kvalitou silně připomínat animovaný film.

Stejně tak animace postav jsou dotaženy k dokonalosti. Thrall dostal do vínku tolik povedených animací, že mě spadla brada. Může skákat, běhat, snažit se něco odsunout, naložit si něco na záda, leknout se, zamávat, atd. Kam se hrade George v Broken Swordu! Animation studio očividně získalo nějaké zkušenosti u King´s Questu 7, na kterém spolupracovali již v roce 1994 a během vývoje Warcraftu je ještě vypilovaly. A já osobně mám tento styl neobyčejně rád neboť v dnešní době postavy působí až příliš zkostnatěle.

Na závěr jeden maličký hint. Veškeré aktivní předměty se od ručně kresleného pozadí mírně odlišují a pro hráče jsou hned viditelné. Díky tomu odpadá jakýkoliv pixel-hunting. Je to taková krásná vzpomínka na starší animavané filmečky autorů Hanna - Barbera jako byl Scooby-Doo či Tom & Jerry. 

PS: Tomuto zmíněnému efektu, kdy se kontura aktivních předmětů mírně liší od ručně kresleného pozadí začal John Carmack (spoluautor Dooma) skutečně říkat Hanna - Barbera effect. A co víc, vždy se ho snažil u svých her eliminovat! U hororového Dooma přeci nechcete znát dopředu místo, kde na Vás může vyskočit Imp :)

Zvuk jsem si musel trošku stáhnout a nemůžu říci, že by nějak extra zaujal. Naopak dabing se povedl na výbornou. Thralla nadaboval Clancy Brown, známý jako seržant Zim z Hvězdné Pěchoty, DoomHammera nadaboval Peter Cullen známý z dabingu Optimuse Primea z Transformers a své malé cameo si střihl i Tony Jay (např. kapitán Saladin v King´s Quest VI) coby slepý šaman FrostWolfu Drek´Thar. Všichni zmínění mají skutečně výjimečné hlasy, které mě vrátili několik let zpět, do doby, kdy Don LaFontaine namlouval skoro každý filmový trailer. Jednoznačně palec nahoru za neskutečně kvalitní výběr dabérů!

Hodnocení:

Hodnotit nikdy nevídanou hru je trošku divný počin, ale budiž.  Hra vyčnívá svým grafickým zpracováním a velmi povedeným dabingem. Z hlediska pravého adventuření je to trošku horší. Chybí zkrátka hloubka, délka a originálnost. Zpětně se musí dát vedení Blizzardu za pravdu, že hra obecně neurazí, ale není to onen top titul, který byl očekáván. 

Přesto si adventurní hráči přijdou na své a ve hře se na pár hodinek zaseknou. Hru tak s klidným svědomím doporučuji všem.

Celkově 60%

Dobové časopisy:

Recenze na hru nikdy nevyšla, ale relativně obsáhlý preview je možné nalézt v dubnovém čísle časopisu SCORE č. 64 z roku 1999. Preview je však, podle mě, kombinací aprílového žertíku a skutečnosti. Správně sice reaguje na menší nevoli hráčů, kteří dokonce sepsali petici za vydání hry, nicméně pokud vím, Blizzard byl vždy proti. Dokonce už vůbec není pravda, že by se Warcraft Adventure měla přibližovat svými prvky RPG sérii Quest for Glory (tedy za předpokladu, že autor nezkombinoval leaknuté informace o vývoji World of Warcraft - to by pak skutečně dávalo smysl, ačkoliv se jedná o úplně jinou hru).

Další obrázky ze hry:

Reward - zrádci Aliance a HellScream

Skřet co postavit vzducholoď? Tak to jsem ještě nežral!

Zbytek Orků v rezervaci. Není to hezký pohled.

Jeskynní dvojhlavý Trol - pozor na něj. Ale ty karty by se mi mohli hodit.

Bájná sekera Durotana (Vašeho otce).

Na návštěvě u Trpaslíků

Ošálení Gryfa pomocí magie. Šup pro vejce!

Alexstrasza. Bájaný drak, kterého musíte přesvědčit, aby bojoval po Vašem boku.

Mrtvý rytíř

Můj největší zákys ve hře = zničení mrtvého rytíře.

Útok na hrad je na spadnutí.

(Dal´)Rend a Maim, synové BlackHanda a dva hlavní zrádci orčí rasy.

Výhra!

Jack in the Dark

Český název: Jack in the Dark (Jack v temnotě), Žánr: Adventura – survive / horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames EU --> Atari --> THQ Nordic , Rok vydání: 1993,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG (v rámci atologie), Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 50%

Času je poslední dobou méně a méně a já díky tomu sáhl po opravdu maličké jednohubce, která spařila světlo světa těsně před uvedením druhého dílu Alone in the Dark.

Hra se jmenuje Jack in the Dark a ústřední postavou je malá osmiletá holčička Grace Saunders, která se na Halloween nechá zlákat krásami zavřeného hračkářství a vstoupí do něj. V ten moment bude mít co dělat, aby z něj vyšla ještě někdy živá.

Koleda nebo nezbeda - Trick or treat

Jak již název napovídá, hra je inspirována klasickou americkou hračkou Jack in the Box. Určitě ji znáte také - je to takový ten vyskakující čertík z krabičky. V našem případě se autor hračky nechal až příliš inspirovat Jednookým Jackem (mimochodem antagonista Alone in the Dark 2) jehož duch hračku posedl. Ta pak začala tyranizovat a využívat hračky okolo až se stalo, že s jejich pomocí byl uvězněn Santa Claus.

Na bedra malé Grace tak přistane povinnost zlou hračku přemoci a tím i navrátit svátkům Vánoc jejího hlavního protagonistu :)

Choochoo vláček

 

Jack in the Dark je skutečnou malou jednohubkou. Skládá se celkově z 5 dostupných obrazovek a její dohrání je cca do 10minut i s přestávkou na kávu. Úkoly kladené na malou Grace, respektive na Vás, jsou jednoduché. Stačí v koši nalézt brožuru o hračkách a dozvědět se nějaké ty informace o každé z hraček v obchodě. Třeba tu, že Jack se zklidní po nějaké sladkosti (a kdo né, že?) a také to, že nemá rád svůj odraz v zrcadle. Vše tedy běží v zajetém stylu Alone in the Dark a Shadow of the Comet (čteš = nemáš problém).

Poslední dvě strážné. Co by asi chtěli? Třeba nějaký boxík se šmínkama.

Hra se sama o sobě nedá příliš hodnotit, ale líbila se mi. Svého času to byla určitě krásná zábava na období Halloweenu a velmi dobrá ochutnávka toho, co teprve má přijít v plné verzi Alone in the Dark 2.

Santa Claus vysvobozen. Hezké Vánoce všem, HO HO HO.

Hodnocení: 

Jednohubka před spaním.  

50%

Call of Cthulhu: Shadow of the Comet

Český název: Stín komety, Žánr: Adventura – horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames EU --> Atari --> THQ Nordic , Rok vydání: 1993,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%

 

Dušičkové období roku 2023 mě donutilo vrátit se ke hře, kterou jsem svého času dohrál několikrát a která mě vždy neskutečně bavila, ačkoliv jsem kolikrát ani neměl páru co dělám (angličtina byla onou překážkou). 

Stejně jako v případě Alone in the Dark (a později i v Prisoner of Ice), tak i zde odvedl Hubert Chardot po stránce příběhu neuvěřitelně dobrou práci a tak se napětí pramenící z kultu Cthulhu dá doslova krájet.

Na druhou stranu, věřte nebe ne, hra nebyla v době jejího prvotního hodnocení považována za bůhvíjaký dílo. Bylo to z toho důvodu, že na hře pracoval stejný tým jako na hře Eternam, která vyšla o rok dříve a autoři prostě některé své mechanismy jednoduše přenesli, aniž by něco vylepšovali. Grafika, přidané animace a ovládání klávesnicí je tak téměř stejné a stejně tak nejvíce kritizované.

Alespoň dva obrázky ze hry Eternam (nehrál jsem; credits: youtube)

 

Nicméně i přes občasné nervy s ovládáním, které popíši ještě později, bych Vám hru chtěl představit. Podle mě patří k těm lepším a paradoxně i lehčím. Mohu ji tak doporučit nejen hardcore hráčům, ale i lidem, kteří s adventurami začínají a hledají nějaký ten zapadlý klenot ze začátku 90. let.

Úvodní obrazovka ze hry

 

Dobrodružství v Illsmouthu

Příběh hry začíná již v roce 1834 v malé rybářské vesničce Illsmouth v Nové Anglii. Do té se vydává britský vědec Lord Boleskine, aby zaznamenal průlet Halleyovi komety. Má to být poklidná vědecká výprava, nicméně Boleskine při ní přijde o rozum a umírá v nemocnici St. Andrew. Zápisky z výpravy se zachovaly, ale nejsou dokončeny. Co se tehdy mohlo stát?

Na to by rád znal odpovědi i náš hrdina John T. Parker, fotoreportér britských vědeckých novin. Zdá se, že po 76 letech objevil neúplné ale zajímavé dokumenty, které mu vnukly myšlenku se do Illsmouthu podívat, vypátrat co se stalo s Lordem Boleskinem a k tomu navíc průlet Halleyovy komety vyfotit jako první v historii. 

Hlavní hrdina v celoobrazové animaci - hezké, že?

 

Šéfredaktor novin cítí úspěch a tuto smělou výpravu zafinancuje. John se spojí s místním doktorem v Illsmouthu, u kterého si zařídí ubytování a vyrazí na cestu. 

PS: Už tady měl náš hrdina štěstí, že nenapsal telegram místnímu starostovi :). Za chvilku se dozvíte proč.

 

Boj o život každým dnem

Hlavní hrdina přijíždí do rybářského městečka v Nové Anglii lodí přesně 3 noci před samotným průletem komety. Čas se mu zdá dostatečný na to, aby se pustil do menšího pátraní a připravil si vše potřebné na fotografování. Bohužel v tuto chvíli ještě netuší, že zbývající dny a noci bude muset bojovat o svůj holý život. O ten mu bude usilovat kult uctívačů tzv. prastarých. Pro neznalé to není nikdo jiný než Cthulhu, Dagon a Yog Sothoth.

Příjezd do Illsmouthu

 

Nicméně nepředbíhejme, nechceme se totiž připravit o to skvělé detektivní dobrodružství, které na hráče čeká. To, že něco není v pořádku, je jasné hned po příjezdu. Někteří lidé mají ksichty tak krásně vykresleny a chovají se tak "zdvořile", že by jste si na ně dávali pozor i ve skutečném životě. Jiní jsou zase v celku v pohodě a žijí si spořádaný život. 

Vaše postava je extrémně deduktivní člověk. Poté co se ubytuje, začíná plánovat jednotlivé akce (skutečně je plánuje on sám a hráč ho jen tím vším musí protáhnout). Na stole najde deník Lorda Boleskina, který mluví nejen o něm, ale i o jistém průvodci, který Boleskinovi pomáhal. Parker pak sám správně vydedukuje, že odpověď na to, kdo byl oním průvodcem před 76 lety najde na místní matrice. Cestou hráč sice může jít ještě kamkoliv jinam, ale žádný velké putování se konat nebude - vše je buďto zavřené nebo značně omezené.

Když už onoho člověka najdete, odmítne Vám cokoliv sdělit a rozhodně Vám ve svých letech nebude dělat průvodce jako Boleskinovi zamlada. Co naplat - musí to být někdo jiný, kdo Vás nakonec skutečně provede temným lesem až k místu, odkud se dá průlet komety pozorovat nejlépe. Co však čert nechce, náhodou narazíte na ony uctívače prastarých, kteří v žádném případě nemají rádi, aby jim do díla někdo strkal nos a začnou Vám od tohoto okamžiku jít ještě více po krku. Jenže co jsou zač?

Tajná schůzka kultu

Na to Vám odpoví obrázek výše a protože se jedná o příspěvek, zaspoileruji si ještě trošku více. Vše začalo roku 1829, kdy jistý rybář Jonas Hambleton narazil při svých výpravách na Narackamouse (uprostřed obrázku), odpadlého indiánského šamana, který se vzhlédl v temných praktikách. Jonas se stal rychle jeho učedníkem a začalo mu z toho pěkně švihat. Dagonovi, jednomu z prastarých, dokonce odevzdal svoji ženu Lavinu načež z tohoto spojení vznikly dva synové, Wilbour (to je mimochodem ten v té zelené kápi na obrázku) a Curtis (ze strany své lidské matky byl mírný a odmítl se podílet na všech těch ohavnostech).

Wilbour pak své prokletí předal opět svým synům (na obrázku jsou to ti dva zleva za Narackamousem). Jenže to nestačilo. Ke kultu se přidali další rodiny. První byl jistý William Coldstone (úplně vlevo dole), následoval majitel majáku Nathan Tyler (ten úplně vpravo) a celé to logicky musel zastřešit starosta Arlington (ten nejblíže k nám stojící zády). A co všichni vlastně chtějí? Nic míň, než přivolat prastaré bohy výměnou za svoji nesmrtelnost. Jenže to celé má malý háček. Prastaří bohové zrovna nemají rádi lidskou rasu a tak hrozí světu jistá zkáza - tedy pokud tomu nezabráníte.

Nejhorším ze všeho však je i zjištění, že samotný Jonas stále žije jako zatracenec kdesi pod Illsmouthem a tahá za nitky a negativně ovlivňuje chod ve městě.

Jonas Hambleton, nebo spíš už jen nějaký slizoun ...

 

Řešení je tedy poměrně snadné, ač se jeho vlastní provedení je pěkná fuška. Zkrátka a jednoduše se musíte vypravit do katakomb Illsmouthu, zabít hlavního strůjce všeho zla, zlikvidovat všechny jeho stoupence (všechny 4 rodiny), k tomu navíc vypátrat a zničit temného Narackamouse a jako třešničkou pak bude uzavření třech bran pro všechny prastaré - Dagon, Cthulhu a Yog Sothoth.

Extrémně těžké ... ne, ne... spíše klasické adventuření

Když jsem si nedávno pročítal recenze na High-Voltage, tak jsem narazil na úryvek o tom "..., že se hra dneska nedá skoro už vůbec hrát". Autor pak hru popisuje jako extrémně těžkou, která hráče nevodí za ručičku a také to, že bez návodu to nepůjde. Já si zde dovolím nesouhlasit a můj  názor není ovlivněn ani tím, že jsem hru už dříve hrál. Přeci jen to bylo před 20 let a podle návodu (neuměl jsem anglicky ani prd), což nutně vede k 100% zapomětlivosti.

Řeknu to asi takto. Hráč se nemusí ničeho bát. Hra se Vám sice může na první pohled zdát jako obrovský "sand-box", ale věřte mi, že Vás nikam extra nepustí. Většina domů je zavřených, do temných uliček mezi domy nesmíte chodit a samotný "ohromný" les se skládá jen z několika obrazovek, kde celkově najdete 3 větve a jeden popínavý špagát. Nic víc, nic míň. 

Jak jsem už také psal výše, vaše postava je navíc extrémně deduktivní a tak Vám pomaličku říká, co máte dělat, respektive kam jít. A věřte mi, že nikam jinam Vás to prostě nepustí. Navíc co je extrémně fajn, je přítomnost osobního deníku, kam si hrdina zapisuje ty nejdůležitější události. Kdykoliv se tak můžete do deníku podívat a připomenout si něco, co jste možná v dlouhých konverzacích nepochytili. Dokonce si dovolím tvrdit, že v deníku se občas vyskytnou takové informace, které nikdo nikde nevyslovil.

Již dříve ve hře Vám kniha o "rituálech" popisuje, co máte dělat. Tak jsem to prostě udělal.

                                        Zapisujte si, nebo "print-screenujte" si vše důležité.

Většina lidí také kritizuje ono již zmíněné bludiště katakomb pod Illsmouthem. Ano, pokud si čtete návod a máte tam milionkrát vypsány světové strany kam jít či nejít, pak je to úplně mimo. Já si třeba bludiště prošel zcela sám s tím, že jsem si mapku kreslil  během hry. A můj názor? Nic extra - zažil jsem horší (například ve hře Space Quest V na Goliáši jsem málem vyhodil počítač z okna). Ruční mapku přikládám a skutečně tvrdím, že pokud obětujete svůj čas do max 1 hodiny, vše bude naprosto jasné.

Ruční mapka - za hodinku nebylo co řešit :)

 

No dobře, tak přeci jen jsou zde nějaké ty zákysy

Ale abych jen hru nevychvaloval. V průběhu hraní se skutečně našlo pár zákysů, kdy jsem nevěděl kudy-kam. První byl hned v prvním dni, kdy jsem nevěděl, že stolek v pokoji je aktivní a postava jej může použít na prozkoumání jakéhosi nákresu od Lorda Boleskina či mapy, do které načrtne místo kam chce doputovat (místo samotné už problémem nebylo).  Ve druhém dni jsem zase horko těžko hledal klíček od knihy Nekronomicon. Ten se nakonec nacházel pod rohem koberce v předchozím pokoji. A téměř na konci hry, v jeskyni prastarého Cthulhu, jsem nevěděl, že mám vylít kyselinu na podlahu a najít diamant.

Avšak ten největší adventurní "oser" přišel v Jonasově domě. Myslím, že cílem adventur je prozkoumávat a vyvarovat se chyb. Jenže v této specifické lokaci to bylo všechno naopak. Zmáčkl jsem (L) a chtěl jsem prozkoumat síť. Ta na mě však spadla a byl konec hry. Stejně tak jsem v druhém patře chtěl prozkoumat krb. Bohužel mi cosi ufiklo hlavu. Ve třetím patře mě zase cosi rozpustilo na kaši. No prostě klávesa (L) zůstala pro tento moment zapovězená, což jde přímo proti klasickým adventurním principům a ani si neumíte představit, jak mě to štvalo.

Avšak mimo tyto "zákysy" vše probíhalo hladce. Vždy jste dostali přesný popis co dělat, co naopak NEdělat nebo kam jít či kam vůbec nechodit. Některé návody navíc radí nebrat plechovku s dehtem, ale pokud ji vezmete, nic se nestane. Stejně tak si například můžete doputovat z ostrova zpět do hlubin Illsmouthu pro naftu do lampy a vrátit se zpět. Sem a tam bych si nějaké slepé konce představit mohl, ale naštěstí jsem se jim asi vyhnul.

 

Ovládání, grafika a zvuk

Příběh se všemi zákysy máme za sebou a zbývá nám se vrátit zpět do té nejvíce kritizované části - ovládání. Hra Shadow of the Comet původně vyšla jen s ovládáním pomocí klávesnice. Později sice autoři přidali i možnost ovládat hru myší, ale můžu Vám napsat, že je to do hry neuvěřitelně okatě dolepené a vůbec to tam nesedí a kolikrát to ani nefunguje.

Hra se ovládá klávesovými šipkami. Tabulátorem otevřete obecnou nabídku na průzkum, sebrání, použití, či uložení hry. Vše zmíněné je však dosažitelné i mačkáním vybraných kláves - průzkum (L - look), sebrání (G - get), použití (U - use), mluvení (T - talk), přístup do inventáře (O) či přístup do deníku (I). Zajímavostí a velmi povedenou věcí zde je, že si můžete vzít předmět do ruky (zmáčknutím klávesy U) a chodit s ním po obrazovce. Sem a tam je tak "použití" neustále aktivní a až narazíte na protikus či na lokaci, kde lze věc použít, postava ji sama použije. JENŽE, ono to nefunguje vždy a kolikrát se musíte umačkat, aby postavička reagovala. Především v takových vypjatých momentech jako jsou ty těsně před smrtí.

Narozdíl od výše zmíněného používání předmětů je ve hře přeci jen jedna věc, která se dokonale povedla a zcela odbourává pixel-hunting. Programátoři dali totiž hlavnímu hrdinovi do vínku jestřábí oko. To okamžitě zaměří jakýkoliv předmět v jehož blízkosti se hrdina ocitne a spojí ho s ním tenkou čerchovanou čarou.  Pokud by něco takového bylo i v dalších hrách této doby (Dark Seed 1992, Lure of the Temptress 1992 či Curse of Enchantia 1992), hry by se pařily jedna báseň.

Jestřábí oko zaměřuje lano. Vemte ho, bude se hodit!

 

Postavička pouze chodí (běhá jen když si chce zachránit život). Řada lidí taky kritizovala rychlost titulků, které jsou příliš pomalé ve srovnání s mluveným slovem. Je to pravda. Titulky jsou pomalé, nicméně mně to nevadilo. Já než obecně tu anglickou větu přechroupám, tak to vždy chvilku trvá a pokud mám šanci si to přečíst i vícekrát, tak tím lépe. Možná že, kdyby to bylo rychlejší, tak vůbec nepochytím nějaké detaily a hru budu nehorázně negovat.

Grafická stránka není nic přelomového, ale dá se na to výborně koukat. Vše běží v rozlišení 640x320 s 256 barvami a autoři odvedli skutečně výbornou práci se stínováním, takže vše vypadá neuvěřitelně reálně. 

U čeho se grafici také vyblbli jsou jednotlivá pozadí, která se mění pro den a noc.  Pokud padne noc, nahraje se úplně jiný obrázek než za dne a naopak. Některé okna domků svítí jak na pouti, jiné domy jsou tajemně temné. Také NPC postavy se stáhly domů a venku už běhá jen jedna osamocená kočka (mezi 4 rodinami, které Vám usilují o život).

Den a noc před obchodem

A do třetice, co se povedlo, je změna výrazu hlavního hrdiny jak postupuje příběhem. Nejprve je John takový hodný a naivní maník od novin. Později se však jeho výraz změní "už mě to tu pěkně sere". Musím říci, že je to výborně načasované a v průběhu hry jsem se cítil tak nějak podobně.

Nálada se mění.

 

Jak jste navíc mohli vidět v příspěvku, jednotlivým postavám se vykreslují obličeje, pokud s nimi interagujete. Zvláštností zde je, že některé postavy mají svoji reálnou předlohu. Zkuste si například představit tato spojení: Nathan Tyler - Jack Nicholson, Doctor Cobble - Vincent Price, Jed Donahue - Walter Brennan, Tobias Jugg - Paul Scofield. David Underhouse se pak nevíce podobá samotnému Lovecraftovi a Parker bývá připodobněn Dennisu Quaidovi.

 

Zvuková stopa je velmi příjemná a dokresluje skutečnou atmosféru příběhu. Ani jednou se mi nestalo, že by mě iritovaly nekonečné smyčky. Zvláštní poklonu si zaslouží dabing, kdy každý herec svoji postavu doslova prožívá a hru to dělá skutečně výjimečnou.

Ještě několik zajímavostí před koncem

Během hraní a čtení různých popisků jsem narazil na několik zajímavostí, které bych rád zmínil. 

Jako každá hra, tak i Shadow of the Comet vyšel nejprve jako beta release. V něm se náš hrdina však jmenoval John T. CARTER, nikoliv PARKER. Snad díky podobnosti s archeologií, bylo jméno v následné alfa verzi přepsáno, ale zapomnělo se na jedinou obrazovku. Tou je obrazovka smrti, která se zobrazí jen tehdy, pokud hlavní hrdina zemře.

Chudák Carter.

 

Týmu se podařil mistrovský kousek. Dal totiž do souvislosti příběhy CTHULHU (zcela smyšlené) s reáliemi let 1834 a 1910. Halleyova kometa totiž skutečně (přibližně) každých 76 proletí v blízkosti Země a je pozorovatelná. Naposledy tomu tak bylo roku 1986, dříve 1910 a ještě dříve 1835. V roce 1910 byla navíc poprvé vyfotografována. Že by to Parker skutečně dokázal? :)

Jako poslední zajímavost zmíním, že mezi roky 2016 - 2017 vznikl fanouškovský remake v rámci studijního projektu grafika Glena Fenándeze (www.glenfx.com). Ten využil programy Mixamo Fuse na postavy a Visionaire 2D engine a přetvořil úvod hry, kdy John T. Parker přijíždí do Illsmouthu. Pár obrázků je přiloženo níže a já jen smutně musím konstatovat, že je škoda, že se hra nedočkala například nějakého Kickstarteru. Remake by si podle mě totiž zcela jistě zasloužila!

 

Hodnocení

Na závěr lze říci, že hra Shadow of the Comet je takový malý zapomenutý poklad mezi hororovými adventurami. Je správně akční, má napínavý děj a musíte u ní přemýšlet. Zároveň však není tak těžká jako klasické jiné adventury své doby. Po grafické stránce konkuruje všemu, co bylo v roce 1993 vytvořeno. Všechny tyto kladné aspekty tak ruší mírně nepovedené klávesoidní ovládání, na které si stejně během hry nakonec zvyknete. 

Je také škoda, že do dnešní doby nevznikl žádný remake, ačkoliv potenciál zde určitě je. 

Za mě 80%

Dobové recenze

V roce 1993 vycházel v České republice pouze Excalibur. V čísle 17 tak můžeme najít dobovou recenzi od Andreje Anastasova. Já osobně jsi však nejsem jit, že hrál plnou verzi. Zdá se, že se jednalo pouze o novinářskou verzi, která mohla být v té době uvolněna pro účely recenze zdarma a né všechno mohlo fungovat. Recenzent se tak věnuje spoustě věcí okolo, ale samotné jádro problému v Illsmouthu příliš nekomentuje. I tak hru hodnotí krásnými 78%

Další návodovou recenzi vydalo až v roce 1994 SCORE. Zde v čísle 4 sepsal návod na hru Peter Lee, který ji rovnou zhodnotil krásnými 83%.

 

Další obrázky ze hry

 

Lord Boleskin to fakt nějak nedal.

Prosím, prosím šéfe. Můžu teda jet?

Mapa České republiky? Ne - mapa Illsmouthu, která může zrychlit pohyb postavy.

Curtis je ten "dobrý".

Naopak Coldstone je jeden z hlavních zmrdů. NEchoďte s ním do jeho domu!

Tak pojďme do lesa.

Tak tady bude ten nejlepší výhled na kometu?

Místní knihomol a Vaše hlavní spojka to bohužel nedá.

Ale zasupluje ho Mr. Underhouse.

Krásný příběh o tom, jak to všechno v Illsmouthu začalo.

Přestrojen za Wilboura před místním majákem.

Illsmouth z ptačí perspektivy - doslova.

Lord Alister Boleskin v celé své kráse.

Provaz. Bude se hodit!

Už v bezpečí.

Jonas Hambleton - nebo spíše to, co z něj zbylo.

Arlington mrtev! Pojdme dál.

Wilbour za chvilku zatřepe nožičkama také.

Chudák Curtis. Naracamous za to zaplatí!

Natawanga.

Vypadá to dobře, ale ten zmetek to přežil a znovu oxiduje v Prisoner of Ice.

Dagonovo doupě.

Jeskyně prastarého Cthulhu

Poslední prastarý Yog Sothoth

Konec dobrý, všechno dobré.