AdventureGames: King's Quest: Mask of Eternity

Žánr: Mix adventury a RPG, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line, Rok vydání: 1998, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

O vývoji současné hry toho bylo na různých stránkách napsáno více než dost. Pokud bych ho přesto měl zkrátit pár věty, pak se s vývojem začalo chvilku po Torrin´s Passage a Phantasmagorii, tedy roku 1995. Vývoj trval tři roky, hra byla třikrát předělávána a spolkla přibližně 3 milióny amerických dolarů.

Výsledek? Dost rozporuplný. Sami herní novináři se nemohli shodnout, jak hru ohodnotit; hodnocení se pohybovaly od výborných po propadáky. A abych řekl pravdu, vím proč tomu tak bylo. V roce 2000 jsem si totiž obstaral za těžký peníz původní vydání hry a nestačil jsem se divit. Ten 3D styl mi na rozdíl od např. Tomb Raidera vůbec ale vůbec nesedl. Příběh takový všelijaký a hlavní hrdina Connor? Kdo to jako má být?

Co však byl ještě větší průser, bylo opět slabé technické provedení. Pamatuji si, že jakmile jsem u krypty skočil zezadu na Goblina, hra se "uzamkla" (lock-up) a nedalo se s tím nic dělat. Tehdy jsem neměl internet a jako záchranu jsem použil "jakýsi" patch z GameStar CD. Moment s Goblinem mi to sice vyřešilo, ale zase se mi hra uzamkla o pár lokací dál, jakmile jsem získal sekeru a vyšel s ní před mlýn. Království Daventry tak nebylo pokořeno.

Počítač mi navíc tehdy okupoval defaultně DirectX a díky tomu hra zůstávala jen v rozlišení 640x480, vše bylo příliš kostičkované, temné a prostě divné. Hru jsem tedy z disku smazal, zaplakal nad ztrátou těžce vydělané tisícovky a absolutně jsem neměl zájem se k ní kdykoliv vracet.

Jenže jak sami vidíte, po čtvrt století (ach bože, to je doba) jsem ji konečně dokončil a s dostatečným odstupem jsem schopen ji objektivně posoudit. Více viz tento příspěvek.

Úvodní obrazovka hry

Koželuh Connor

Až doposud jsme vždy ovládali někoho z rodiny krále Grahama. V prvním a druhém díle to byl samotný Graham, ve třetím díle to byl jeho syn princ Alexander, ve čtvrtým díle jeho dcera princezna Rosella. V pátém pokračování se pro změnu vrátil opět král Graham, v šestém opět Alexander a v sedmém opět princezna Rosella s její matkou Valanice. Opět, stále dokola, pořád to stejné - přesně to si řekla i Roberta Williams, která si prosadila, že hrdina bude nový a neznámý přesně tak, jako byl v roce 1984 sir Graham. A opravdu se nebojte, že by se to po vzoru třetího dílu nějak nakonec zvrtlo. Nezvrtne.

Hra vás tedy seznámí s úplně novou postavou jménem Connor. Connor je v manuálech (hra o něm mlčí) vylíčen jako koželuh (to nemohli vymyslet sakra něco lepšího?), umělec (podle interiéru jeho domu rád maluje) a rytíř patřící k oddílům království Daventry. Žije ve vesnici nedaleko hradu a randí se Sárou, místní kráskou vdovy Burkové.

Trošku jsem si hral s AI - no docela fešák ten Connor, co říkáte? Až na ty parohy :)

Jednou se takto chtějí potkat, jenže z ničeho nic se zatemní obloha, zvedne se vítr a přímo před Connorem spadne podivný předmět. Díky tomu, že ho Connor zvedne, je tak ochráněn od hrůzného osudu, které postihne všechny ostatní v království - všichni zkamení. Nepotěšen tím, že "dneska z toho nic nebude", se vydává na dlouhou cestu zjistit, co se to vlastně stalo.

Connorův skromný domek.

Hlavní padouch - starý páprda, co se prostě nudí

Zaujal vás tento hrdina? Pokud ne, zkusíme to vylepšít pořádnám záporákem. Abych se přiznal, na odhalení jeho plánů jsem opravdu čekal, protože už v předchozím díle mi přišlo, že Malicia, hlavní záporačka sedmého dílu, byla totální bezmozek. Jestli si ještě pamatujete, tak nejprve ovládla říši Eldritch a následně ji chtěla zničil odpálením vulkánu. Proč? Nevíme...

Čekal jsem tedy, že se zde autoři vyšvihnou něčím zajímavým a nebo, že to minimálně zklouzne do klišovité "msty". Bohužel ani do jednoho jsem se netrefil. Realita je ještě prostčí. Hlavní záporák se jmenuje Lucreto a dříve spadal do řádu bytostí, kteří ochraňují tzv. Masku věčnosti [Mask of Eternity], tedy magický předmět, který nějakým způsobem na světě udržuje pravdu, světlo a řád.

První seznámení s hlavním padouchem. No uvidíme, kdo se bude smát naposledy.

Jednoho dne se však nudil nebo mu hráblo a rozhodl se onu masku zničit. Porazil všechny další ochránce, tzv. Archony a bum, masku rozťal na 5 kousků, které se rozprskly nad království Daventry. Konec příběhu. Opravdu je to tak jednoduché - žádná msta, žádné nevyřízené účty s klanem Grahamů, nic. :-/

Nekonečný svět Daventry

No ale pokračujme. Ona maska se rozlétla na několik kousků a skončila bůhví kde. Lidé zkameněli, mrtví začali vstávat z hrobů, z nor začali vylézat Bazilišci a vlastně všude vládne chaos. Bez masky prostě není normální život možný. Kam se jen hrabe nalezení magických předmětů, za kterými se kdysi hnal sir Graham, pche, na Connorových bedrech nyní leží osud celého království! Ultimátním cílem tedy bude najít a dát dohromady všechny kousky masky a onoho senilního Lucreta trošku poučit, že takové blbosti ve svých pokročilých letech už dělat nemůže.

Jenže nepředbíhejme a vžijme se do kůže samotného Connora, který v prvopočátku vůbec netuší, kam jít. Štěstím však je, že sem a tam potkává bytosti, kteří kamennou apokalypsu nějakým způsobem "přežili" a umí mu poradit. No i když ... prostě vás honí od čerta k ďáblu, a to doslova!

Rázem tak zjistíte, jak je království Daventry rozsáhlé. Najednou zde máme vstup do Říše mrtvých (ačkoliv v 6. díle to byla výsost Zelených ostrovů), o kousek dál jsou neproniknutelné Bažiny, Země trpaslíků, Spálená oblast, Zmrzlá dálava a Říše slunce. Kdo by to jen po všech těch propařených dílech řekl, že?

Království Daventry a zobrazené všechny přilehlé regiony.

Ale to všechno je moc dobře! Hra vás totiž zabaví, nebo spíše potrápí, na neuvěřitelně dlouhou dobu. Já sám už mám něco nahráno, přesto jsem v ní strávil 20+ hodin. Každou lokaci jsem detailně prozkoumával, běhal sem a tam (ano, je tu extrémní back-tracking), kosil vše živé (no spíše neživé) a expil svého hrdinu ve stylu klasického RPG.

Někdy až dost tuhé adventuření. Ale baví!

Je však jasné, že 20+ hodin nevytvoří jen zabíjení nepřátel. Autoři do hry implementovali i několik zajímavých puzzlů, jejíchž vyřešení určitě zabere větší množství času. Tedy za předpokladu, že hrajete jako já bez návodu a jen ve stavu nejvyšší nouze do něj nakouknete.

V první řadě jsou zde klasické skákačky po platformách. V Říši mrtvých jsem si ještě náhodou všiml pořadí a tvaru run nad vhodem, ze kterého jsem vylezl a správně je zopakoval cestou za Azrielem. Avšak obdobnou skákačku ve Spálené oblasti jsem už nedal. Sice jsem odkryl všechny kameny, ale nenaskákal jsem na ně ve správném pořadí. Most se tak nezjevil a já nevěděl co dál. A musím se přiznat, že i když některé návody určité symboly převádí na prvočísla, já tomu stejně nerozuměl a zachránil mě až youtube!

Opatrně :)

Mimochodem v Říši mrtvých ještě musíte získat Pírko pravdy a jediný hint, který jsem našel byl tento:

"Down Creation plus Completion equals All Things",

který se později trošku rozšířil na (díky různým monumentům) :

"Seekest thou the Hall of Respite. Judge the skulls on the left. Down Creation. The one Complete stands out."

Ani jedno mi však nějak neřeklo, že mám vybrat spodní lebku, sedmou zleva a nasadit ji na hlavu bezhlavé sochy, která mi pak otevře schránku, kde se ono pírko nalézalo. Jsem prostě na tyto zašifrované zprávy hodně slabý a opět mě zachránil návod.

Sebraní sedmé lebky - jedna z cca tří legendárních zákysů.

A jako bonbónek musím zmínit problémy s kameny - doslova má noční můra, které způsobila, že jsem po lokacích běhal jak blbý a hledal, kde jsem co přehlédl, až jsem nakonec zjistil, že to byly kameny. Ony kameny jsou potřebné pro aktivaci nášlapných slotů opět v Říši mrtvých a v Zemi trpaslíků, ale najít je mezi haldou dalších kamenů byl pro mě nadlidský úkol. I zde jsem tak musel sáhnout po návodu a mapce. Hint: nezapomeňte je při opuštění určité země vzít s sebou, budou se hodit!

Ke zbytku hry však musím říci, že jsem si to užil a kromě těch třech nejhorších zákysů jsem hrou pěkně proplouval a vychutnával si, vpravdě až moc lineární, děj.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Osmé pokračování King´s Questu již bohužel není založeno na takovém point-and-click systému, který známe z posledních dílů. Třetí rozměr prostě vyhrál.

Díky tomu budeme Connora ovládat kombinovaně pomocí šipek (či kláves W-A-S-D, pokud si to přenastavíte) a myší. Šipky slouží k pohybu, myší se koriguje pohyb kamery, která je vždy umístěna za postavou a ačkoliv by se na ni teoreticky nemuselo sahat, v občasných případech (stísněné prostory) to docela oceníte.

Nejpoužívanější klávesou bude End, kterou aktivujete běh (jinak se v tak rozlehlém světě pohybovat nedá), zatímco u myši to bude levé tlačítko, které doslova uvaříte u sbírání všemožných houbiček, krystalů, lektvarů a nebo mlácení do nepřátel (podobný styl jako v Diablu). Hintem z mé strany také bude použití kláves PgUp a PgDn v případě, že se něco jeví mimo obrazovku. Hned v království Daventry tím například "odhalíte", že na některé budovy se dá i vylézt pomocí kotvičky a lana a v lokaci s krystalovým drakem si jimi zase pomůžete, aby jste dosáhli na rozbitý řetěz a otevřeli tak drakovi bránu.

Souboj s nějakým podzemním neřádem.

Nesmím zapomenout zmínit i zcela nefyzikální skoky dělané defaultně klávesou Ins/0. Ve hře budete muset překonat nejednu vyšší či vzdálenou překážku, ale ono skákání je jedno z nejtopornějších ve hře. V lokaci zvané Barren Region (Spálená obast) si tak určitě párkrát skočíte do horké lávy a uvidíte vašeho hrdinu zhořet (ano smrt je tu častá!). Connor totiž buďto neskáče dostatečně nebo naopak je to mistr ve skoku dalekém s rozběhem, kdy je schopný přeskočit půlku lokace (myšleno s jistou nadsázkou). Naštěstí si toho byly autoři vědomi a skákací puzzly (přibližně 3 za celou hru) udělali řízené enginem a vy jen určujete šipkami kam skočit.

Jak už jsem také psal, hra využívá klasické RPG prvky jako "expení" vašeho hrdiny - uzdravování či posilování. Ve spodní části obrazovky tak budete mít sloty na spoustu nejrůznějších předmětů či lektvárků, které vás umí pořádně nakopnout. Z hlediska zdraví jsou to například houbičky, krystaly a později lekvary. Je zde také lektvar, který zvýší vaši obranu, lektvar, který z vás udělá zabijíckého křižáka a nebo lektvar, který zviditelní jinak neviditelné předměty nebo nástrahy (tím šetřete a hru spíše "loadujte").

Inventář je umístěn v horní části obrazovky a maxiálně do něj poberete cca 20 předmětů za celou hru. Někdy je použijete hned (různé klíče a páky), jindy si je taháte skoro celou hru sebou (ingredience na kouzlo síly). Napravo od inventáře máte umístěnou "peněženku". Ve hře totiž z nepřátel padají nejen předměty, zbraně, ale i peníze, které určitě sbírejte, neboť si za ně u trpaslíků můžete zlepšit zbroj či nakoupit nějaký lektvar.

Ukázka inventáře, peněz, kamenů a mapky.

No a konečně nesmím zapomenout zmínit to nejdůležitější - mapu. Protože jsou všechny lokace poměrně rozhlehlé, mapka přijde vhod. Mapka je v prvopočátku zaslepená a jakmile se lokacemi prokousáváte, postupně se odkrývá. Výborné využití měla v zemi mrtvých, kde dokonce on-line zobrazuje změnu aktivních nebo neaktivních mříží ve vězeňksém bloku či portálů do dalších dimenzí.

Grafika

Jak už jsem několikrát zmínil hra se nám z 2D přenesla do 3D v logické návaznosti na to, že Sierra byla v té době bombardována různými 3D střílečkami (Doom, Quake) nebo akčními adventurami (Tomb Raider) a klasické 2D kreslené adventury byly na ústupu. To mimochodem prohlašoval i původní ředitel Sierry Ken Williams (a to ještě dříve, než Charles Cecil z Revolution Software).

Největším problémem však bylo, že léta vyvíjený SCI engine nebyl se zamýšleným 3D kompatibilní a pokud by měl být, musely by se do něj investovat nemalé peníze. Tým se tedy rozhodl jej kompletně vypustit a začal mixovat 3D Studio max (v 1.0) a jediný in-house využitelný 3D engine 3Space, který vlastnila dceřinná společnost Dynamix. Jenže dalším problémem bylo, že to byl engine původně vyvíjen pro letecké simulátory (Red Baron) nebo boje s obrovskými Mechy (Mechwarior), nikoliv pro adventuru říznutou s RPG a tak trvalo další !rok!, než se samotný engine dovyvinul do stavu, že s ním bylo možné efektivně pracovat (díky tomu vývoji tak můžete vidět interiéry budov). I tak se ale nedá mluvit o nějaké zázraku - vše je neuvěřitelně holé, kostkoidní a nezajímavé.

Mezi léty 1996-1997 vznikla tzv. alfa verze, ale protože se problémy ve firmě Sierra jen prohlubovaly, tým tuto verzi zbylý rok a půl jen vylepšoval (jinými slovy lepil jak vlaštovka hnízdo). Tu a tam přetvořil nějakou stavbu, přidal nebo odebral puzzle či nepřítele, zamýchal trošku s NPC postavami a tím to skončilo.

Původní vizuál hry

Před Vánoci roku 1998 tak vyšla hra, která byla z hlediska grafiky zastaralá. Sice podle čísel porazila Grim Fantango, ale pak dostala ránu v podobě uvedení Diabla nebo Baldur´s Gate a jakékoliv plány na 9. pokračování byly s okamžikou platností zmraženy a Roberta z firmy nadobro odešla.

Zvuk

Oproti grafice je zvukové provedení výborné a svojí kvalitou připomíná to v Quest for Glory 5, které mimochodem považuji za TOP roku 1998. Každá ze sedmi zemí má svůj vlastní soundtrack a všechny akce (běhání po jiných površích, otevírání a zavírání dveří, skákání, sekání) mají svůj zvukový doprovod.

Dabing obstarala firma Hollywood Recording Services přičemž na něj i na casting dohlížena samotná Roberta Williams a vznikl tak poměrně slušný výběr dabérů. Do role Connora byl obsazen, pro nás neznámý, Scott Bullock, Lucreta namluvil silně zapamatovatelný Kevin Richardson a ve vedlejších rolí mají své cameo (doslova štěk) osoby jako Bill Farmer & Nick Jameson (Sam & Max), Jan Rabson (Larry) nebo již zesnulá Mary Kay Bergman, jedna z bývalých (zemřela v roce 1999) nejznámějších dabérek Ameriky (např. většina ženských hlasů v South Parku).

Malým mínusem za jinak povedeným dabingem je (občasné) mluvení staroanglickým dialektem. Takže neustále vyskakují slova typu "thee", "forsooth" a mnoho dalších, kterým jsem se nesnažil ani pochopit, protože zastávám názor, že do světových her prostě nepatří.

Hodnocení:

Takže co s tím hodnocením? Je King´s Quest takový propadák za jakého jsem ho kdysi měl? Ano i ne. Ano, je zpracován poměrně nevydařeně ve 3D, je strašně "holý", je násilný, jeho ovládání je toporné, atd. Je jiný a není jednoduše tak dobrý, jak by si ho fanoušci série představovali a vůbec nereflektuje dříve vídanou Sierráckou kvalitu.

Bohužel ani programové zpracování výslednému hodnocení vůbec nepřidává. Hra vás umí nepříjemně potrápit spoustou "lock-upů", "padáním", ztrátou kontroly myši a spoustou dalšího. Rozhodně to není hra, kterou v dnešní době snadno rozjedete na moderních strojích.

65%

Nudista Connor

Ještě předtím, než se pustím do přílohové části, musím Vám odhalit možnost zadávat cheaty. Po stisknutí Ctrl+Shift+7 se objeví konzole, do které může napsat give + nějaká věc. Speciálně give + birthdaysuit pak našeho hrdinu svleče donaha :).