AdventureGames

Ni.Bi.Ru: Posel Bohů

Český název: Ni.Bi.Ru: Posel Bohů, Žánr: Adventura – detektivní, sci-fi, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 2005, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%

Společnosti Unknown Identity / Future Games (později sloučeno do jedné společnosti) si na české herní scéně udělaly solidní zářez do pomyslného adventurního topůrka již v roce 1998 se svojí prvotinou Posel Bohů. Co víc, vydáním Posla Smrti o pět let později bylo ono topůrko rozštěpeno ve dví. Jednalo se tehdy (ale i dnes!) o jednu z nejlepších českých adventur vůbec. Svým temným příběhem vás prostě chytla a až do dohrání nepustila.

Když se začaly šířit zvěsti, že se chystá remake Posla Bohů, byl jsem nadšen. Jakmile hra v roce 2005 vyšla, okamžitě jsem si ji ... ehm, pořídil trošku podpultovým způsobem (to jsem byl, myslím, ve třeťáku na střední a peníze šly prostě jinam) a dohrál ji poprvé. Následně se mi úspěšné dohrání povedlo i při pořízení časopisu LEVEL č. 152 v květnu 2007, ke kterému hra vyšla jako DVD příloha. No a nyní se píše rok 2023, já si hru již moc nepamatuji a proto jsem ono DVD z LEVELu zkusil znovu.

Úvodní obrazovka

Je to ještě remake?

Ve světě adventur jsme se při opětovném vydání originálního titulu už mohli setkat s jakýmikoliv přízvisky. V dřívějších letech, převážně u her od Sierry on-line, jsme vždy viděli VGA remake prvního dílu legendárních sérií. V roce 2010 jsme si mohli znovu připomenout Broken Sword 1 a 2 v tzv. Director´s Cut. Sem a tam slyšíme o tzv. Anniversary Edition jako v případě Simon the Sorcerer či Gabriela Knighta. Od roku 2022 se těšíme na Remástr Poldy 2 a konečně, na začátek roku 2024 bychom si měli rezervovat dostatek času na Reforged verzi Broken Swordu 1. Ať už přízvisko zní jakkoliv honosně či naopak podivně, většinou se jedná o vylepšení grafiky a optimalizování titulu pro nové systémy. Drtivá většina lokací a předmětů zůstává stejná a jen výjimečně, většinou ke škodě hráčů, jsou oddělány některé legendární zákysy či rébusy - vzpomeňte si jak skončil chudák kozel v Broken Swordu 1.

Ni.Bi.Ru. Posel Bohů je v tomto jiný. Dějová linka o nacistech a využití mimozemské technologie je zhruba stejná, ale vše ostatní je vůči k svému předchůdci k nepoznání. Hrdina je jiný a lokace jsou obsáhlejší či kompletně nové. To znamená, že se s hrdinou podíváte na místa, o kterých se Vám ani nesnilo nebo potkáte tolik nových lidí, že si ani nezapamatujete všechny jejich jména. Pokud si k tomu přidáte i fakt, že si původní díl pamatuje jen málokdo, pak dostáváte krásný napínavý příběh ve stylu Posla Smrti.

Standu vystřídá Martin

Standu Novotného, flegmatického amatérského archeologa z Prahy a hlavní postavu původního Posla Bohů, který nám odletěl s ufouny, střídá Martin Holan [v angličtině Martyn Houlan]. Martin je studentem archeologie a lingvistiky ve Francii, ale jak to již bývá, jeho největší dobrodružství je tak akorát sezení a papírování na místním úřadě.

Martin v celé své kráse

Z rutiny ho však vyruší telefonát od jeho strýce a mentora, profesora Francoise de Vilde s žádostí o osobní schůzku. Protože téměř cokoliv může být lepší než nudná kancelářská práce, Martin neváhá ani minutku a za strýcem se vypraví. Ten mu pak začne vyprávět o tajném německém projektu Ni.Bi.Ru, nazvaném po 12. planetě (tak moment, a kde je planeta č. 10 a 11)?, o které spousta lidí dodnes věří, že existuje. A co vlastně jde? To nikdo s jistotou neví. Může to být mocná zbraň, stroj času, lék, zkrátka cokoliv co by nacistům v 45tém roce pomohlo vyhrát válku.

Ke znovuobjevení těchto informací o německém projektu došlo v podstatě náhodou. Při budování dálnice na západě Čech odkryli dělníci jakousi tajnou štolu do které se šli podívat. Objevili další zapečetěné dveře a spoustu aktivních min, které jen tak tak nikoho nezabily. To už samo o sobě vede k aktivaci pyrotechnické jednotky a titulkům v každém možném i nemožném médiu. Nemůžete se tak divit, že počet lidí, kteří se o takovém nálezu dozvědělo, bude prostě více. Jednou z těchto lidí je například i pracovnice z archivu hl. města Prahy, která je profesorovou "starou" známou.

Karlův most v noci.

Čím více profesor o Ni.Bi.Ru básní, tím více slyšíte v jeho hlase, že by se nejraději vydal s Vámi, ale jeho věk už mu to neumožňuje. Dá Vám tedy alespoň letenky, kontakt na jeho spojku v Praze a vyrazí Vás před jeho malou skromnou vilu na předměstí Paříže.

A zase v těch tunelech ...

Od této chvíle začíná Vaše strastiplné dobrodružství. S Martinem spěcháte do Prahy, abyste se potkali s onou spojkou, jistou Barborou Kánskou, ale přicházíte pozdě! Tajný vzkaz Vás sice dovede až do jejího bytu, ale opět je všechno špatně. Barbora leží mrtvá v koupelně a byt je vzhůru nohama. Pomalu Vám tedy začíná docházet, že o tajemství německého projektu má zájem ještě někdo jiný.

Bohužel Barbora je už tuhá.

Kdybych byl Martinem, asi to v tomto momentu zabalím a jdu si sednout zpět na úřad. Martin má však pro strach uděláno a nějaká mrtvola umučené chuděry z archivu ho absolutně nemůže nerozhodit. Dokonce by byl schopen hladit kocoura, který sedí hned vedle na prádelním koši, až do zblbnutí, kdybych ho z té pekelné koupelny neodlifroval pryč a neunikl tak místní policii někam do západních Čech.

Pokud jste hráli originální příběh, bude Vám přesně od této chvíle připadat všechno velmi povědomé, neboť západními Čechy Posel Bohů začínal. Původní dělníky sice vystřídali vojáci z pyrotechnické jednotky, ale ani oni Vám postup příliš neulehčí a věřte mi, než se do štoly dostanete, bude to chviličku trvat. Lokace, které pak následují jsou ale skutečně parádní. Začne na Vás totiž dopadat taková pravá ponurá atmosféra, kterou byste v původním grafickém provedení jen těžko hledali . Všechno je navíc podpořeno výbornými zvukovými efekty a díky tomu v podstatě čekáte, ze které strany na vás někdo vyskočí.

V archivu v německém bunkru

Bohužel onen zázračný přístroj z projektu Ni.Bi.Ru. nanajdete - nejspíše byl někam odvezen. Nicméně odměnou za tuto strastiplnou cestu Vám bude jakási pozlacená soška, která připomíná druh klíče. Tento klíč očividně pochází z kultur střední Ameriky, od Mayů, kteří s údajnými bohy (chápej jako mimozemšťany) jsou spojováni ještě v dnešní době.

Polda před domem = průšvih. Mimochodem poldu dabuje Pavel Soukup.

Poté co Vám Vaši pronásledovatelé odrovnají strýce už nebude cesty zpět a Martin začne celou akcí brát velmi osobně s cílem jí dokončit a zjistit tak, jestli jsou všechny ty příběhy o tajné civilizaci, kvůli kterým ve hře umírají lidi jako o závod, pravdivé nebo zda se celou dobu honíte jen za nějakou mantrou.

Super puzzly naštěstí zůstaly

Pokud z předchozího odstavce cítíte, že příběh je až příliš lineární, pak máte pravdu. Příběh skutečně jede v takovém tom zajetém klišé, které vidíte v každém druhém filmu - hlavní hrdina, proti němu zlotřilý nepřátelé, mrtvoly všude kolem a šance na úspěch jsou s každou promrhanou minutou nižší a nižší. Na druhou stranu mě tento styl filmů a her baví. Má to prostě něco do sebe.

Aby se příběh aspoň trošku ozvláštnil, jsou do hry přidány puzzly, které dobře známe z předchozího dílu. Naštěstí se z kategorie "overkill" posunuly zpět do kategorie "nice to have". V začátku příběhu prolomíte pár hesel k počítači, v německém bunkru si pomocí skládačky otevřete dveře do laborky a v osobní pracovně tajemného vědce se vlámete do trezoru pomocí číselné kombinace z jeho diáře.

U vašeho strýčka zase přetransformujete slovo "tikal" do číselného kódu podle tlačítek telefonu a zabijákům seberete sošku ze zamčeného kufru. Prozradím Vám, že na rozdíl od původního dílu zde nemusíte zkoušet více než 600 kombinací, ale stačí Vám mít pořádný sluch. On je totiž kufřík nejspíše rozbitý a každé správné čísílko vydá určitý cvaknutí.

Nejbohatší lokací na puzzly je pak střední Amerika, kde musíte vyřešit klasické skládačky o 9 polích či vyproštění jakési zlaté západky vzájemným posunem dalších kamenů a nebudou chybět ani legendární KULIČKY, aneb 2D kruhová Rubikova kostka!!! A co víc. Musím se Vám pochlubit, že jsem při hraní Ni.Bi.Ru poprvé pochopil dvacítkovou soustavu, kterou jsem v předchozím díle úplně zazdil!!

Jeden z chrámů ve střední Americe

Jeden z puzzlů.

No zkrátka a jednoduše mě tato hra pohladila po mé adventurní duši. Příběh je krásně lineární, nechybí špetka napětí a kotel zajímavých hádanek u kterých ten mozek na pár minut přeci jen zapnete! Všechno je navíc podtrženo zajímavým stylem aktivních lokací, předmětů, či rozhovorů o kterém se dočtete ještě níže.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání hry je klasické - myšoidní. Máme tu klasické levé tlačítko myši, které používáme k pohybu a ke sbírání či kombinování předmětů. Pravé tlačítko je naopak trošku speciální. Umožňuje detailnější průzkum předmětů nebo míst. Fígl je však v tom, že není aktivní vždy, ale jen v případech, které jsou předem aktivované.

To stejné platí i u předmětů samotných. Určitě si každý vybaví hry, kdy hlavní hrdina sbírá do svých nekonečně velkých kapes milióny předmětů, dlouhé žebříky nevyjímaje. U hry Ni.Bi.Ru je to však trošku jinak. Platí totiž, že je aktivace lokací, předmětů či rozhovorů podmíněno jinou předchozí akci (<if> toto, <than> tamto), která k následné akci logicky inklinuje. Typickým příkladem může být rozleptání jednoho zaseknutého zámku kyselinou - jenže prvně musíte zalomit klíč do zámku a až následně se Vám aktivuje možnost zkombinovat zkumavku s autobaterií, ze které onu kyselinu vypustíte. U všech těchto podmíněných úkolů je navíc viditelné, že autoři nad hrou a nad adventurními špeky přemýšleli do posledního detailu.

A to se mi skutečně líbí. Ve hře se Vám prostě nemůže stát, že by jste zkombinovali "psa" se "zmrzlinou" a vznikla Vám "svítilna". Veškerá kombinatorika je zkrátka diktována logikou se vší vážností.

Ale ať zase tolik to ovládání nechválím. Přeci jen mi jedna věc trošku vadila. Už v době Posla Smrti mi vadilo, že hrdina nebyl schopen scény proběhnout trošku rychleji, ale vzhledem k ponuré atmosféře jsem to nakonec zkousl. U Ni.Bi.Ru., protože má využívat "vylepšený" AGDS Engine, jsem doufal, že se v rámci tohoto vylepšení naučí Martin běhat. Bohužel nestalo se tak a hráči se opět musí spokojit jen s prostým dvojklikem k opuštění dané lokace.

Z hlediska grafiky se jedná o klasickou 2.5 point-and-click adventuru - tzn. polygonální 3D postavy se pohybují v 2D předrenderovaném pozadí. Všechno je doplněno množstvím NPC postaviček, které se v lokacích pohybují, aby nepůsobily tolik komorním dojmem. To stejné platí o pohybech různých dopravních prostředků, můr či much kolem světel, aj. Rozlišení jede v 1024x768px v TrueColor režimu. Ve hře byl použit téměř stejný engine (AGDS), který byl vyvinut u Posla Smrti. Celkově je grafická stránka hry úžasná a bratři Pekárkové si zaslouží hlubokou poklonu, neboť hra působí i v roce 2023 jako zbrusu nová.

Mistr zvuku, Zdeněk Houb, se opět předvedl a hru vyšperkoval různými zvukovými efekty, kterých je ve hře na 700. Pro srovnání uvádím, že v Poslovi Smrti jich bylo trošku více (asi 1000), ale i tak se jedná o fantastickou práci. A je to právě hudba, která hře dodává tu pravou atmosféru. Autor prostě uměl správnou intonací hudby podtrhnout aktuální situaci - tu více, tu méně závažnou. Vše je navíc tak krásně autentické - v atriu archivu se váš hlas rozléhá přesně tak, jako by jste byly na daném místě. Pokud vstoupíte do plechové maringotky, slyšíte kapky narážející na plechovou střechu. Martinův zvuk chůze se mění podle prostředí. Kombinace předmětů, stisknutí zvonků, kutání děr, tahání za zámky - no prostě všechno působí skutečně skvostně.

Dabing je povedený stejně tak. Trošku Suchého Pavla Soukupa vystřídal v dabování hlavní postavy Jan Štastný, který se k postavě náramně hodí a já k němu nemám jedinou výtku.

Závěr:

Ni.Bi.Ru je velmi povedený "remake" původní hry přepracovaný do mírně inovovaného Enginu Posla Smrti. Příběhová, grafická a zvuková stránka je udělána na výbornou a ani po 18ti letech po vydání se hra neztratí - ba co víc, stále svým způsobem převyšuje dnešní tituly.

Pokud tedy máte rádi temnější adventurku ve výpravném stylu Indyho či Broken Swordu, navíc s množstvím malých puzzlů, pak neváhejte a hru si zahrajte! Za mě 80%

Pár EasterEggů

Během hraní můžete ve hře najít páreček EasterEggů odkazující na předchozí úspěšné hry Posel Bohů (1998) a Posel Smrti (2003). Jedná se v podstatě o takovou malou nenásilnou reklamu :).

První EasterEgg se nachází v archivu v kanceláři Barbory Kánské. Na jejím stole je krabice hry Posel Smrti.

Krabice hry Posel Smrti (levý horní roh)

Druhý EasterEgg se nachází vedle trafiky u stavebního úřadu. Jsou zde malé časopisy kde na jejich titulních stranách jsou obrázky Posla Smrti a Posla Bohů.