AdventureGames: června 2025

Posel Smrti 3

Původní název: Black Mirror 3: Final Fear, Žánr: Adventura – detektivní / mystery, Výrobce: Cranberry Production, Distributor: DTP ent., Rok vydání: 2011, Info: wikipedie, mobygames, databazeher, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ano - přímo ve hře.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 85%.

V dnešním příspěvku konečně uzavřeme třídílnou sérii Posla Smrti alias Black Mirror. Původní česká hra vyšla již v roce 2003 a nejeden hráč ji právem považuje za dosud nejlepší tuzemskou adventuru. V roce 2009 se v Německu zrodilo pokračování, které bylo přijato velmi kladně a téměř okamžitě bylo rozhodnuto hru dotáhnout do zdárného konce skrze další díl. Vývoj třetího dílu trval dva roky, během kterých například v České republice zaniklo studio Future Games, zodpovědné za zmíněný originál.

A na to, jestli dva roky byly dost a jak to celkově dopadlo se podíváme v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry. "Black Mirror III" se nějak v české verzi nezobrazuje.

Rovnou k věci!

Hned na úvod musím třetí pokračování trošku zkritizovat. Osobně mi totiž u takového hororového počinu, který v sobě nese spoustu odkazů na oba předchozí díly, chybí menší zopakování děje. S hrdinou jste nasprosto vhozeni do děje, aniž by jste vůbec tušili kdo jste, nebo co máte dělat. Neznalé hráče tak musím odkázat buďto k tomu, aby si obě předešlé hry zahráli (počítejte však s cca 20+ hodin hraní na jednu hru), k přečtení obou mých předchozích příspěvků nebo k tomu, aby věnovali 5 minut dalším dvěma odstavcům.

Tak tedy - ve hře se opět ujmete Darrena Michaelse, jehož pravé jméno však je Adrian Gordon a není to nikdo jiný než syn Samuela Gordona, hlavního hrdiny z prvního dílu, který bohužel podlehl rodinné kletbě prvního z rodu, Mordreda. Ze strachu, že stejné kletbě podlehne i malý Adrian, členové rodiny rozhodli o jeho "odsunu" za velkou louži spolu se zámeckou kuchařkou, která se mu stala adoptivní matkou. Podobný osud pak potkal i jeho sestru Angelinu.

S čím však nikdo nepočítal bylo, že dospělá Angelina dostala nápad přiklonit si onu kletbičku na svoji stranu (v tomto třetím pokračování se dozvíte proč). Přeci jen mít neomezenou moc a věčný život zní velmi lákavě. K tomu jí však chyběl jeden malý detail - mužská krev přímého dědice. A tak se, liška jedna podšitá, po dobu druhého dílu zjevuje na scéně, oblbuje Adriana, ukecává spojence, vraždí nevinné, zapaluje zámek Black Mirror a dokonce finguje své úmrtí, aby se na samotném konci znovu objevila v Mordredově tajné komnatě s Adrianem a jejich matkou. Po menší rodinné roztržce však přeci jen skončí na dně jámy pekelné.

Konec, řekli by jste? Ani omylem! Adrian totiž nedopatřením aktivuje sled takových událostí, které by mu asi málokdo záviděl.

Do třetice všeho špatného

A co že se stalo? Nic menšího než uvolnění Mordredovy duše (respektive stínu duše, ale tím vás nebudu otravovat :-) ), která posedla Adriana a má nezadržitelnou touhu se v jeho těle rozpínat, ovládnout ho a hezky poslušně ho dovézt k bájnému Černému zrcadlu [Black Mirror], na jehož druhé straně čeká Mordred, aby se skrze Adriana opět "zrodil".

Na rozdíl od druhého dílu je tak Adrian pod neustálým tlakem nejen díky nové entitě v jeho těle, ale také ze strany všech okolo. Přeci jen původní viníci všeho zla jsou mrtví a Adrian je jediný, který je na začátku přistižen běhajíc s pochodní po panství, na kterém zrovna hasiči likvidují požár zámku.

Hořící zámek Black Mirror.

Kdo by mu tak věřil historku o nadpřirozených věcech, kletbě a jakýmsi řádu? Určitě ne detektiv Spooner, který ho okamžitě zatýká a posílá bručet do vazby. Nemusíte se však ničeho bát, protože ačkoliv to určitě není dobrá výchozí situace, budete mít na zvrácení svého osudu 6 kapitol a kolem 15+ herní doby.

Ve hře budete mít několik dílčích úkolů. První z nich bude dostat se z vězení, druhý očistit své jméno, protože přeci jen nikoho jste nezabili a zámek jste nezapálili no a konečně ten třetí - vypravit se zpět do Mordredovy svatyně či hrobky a nalézt tam něco, co by vám mohlo pomoci ho ze sebe vypudit.

Na své cestě se potkáte se starými známými z předešlých dílů. Prvně je tu protřelý obchodník se strachem Murray, který vám cestu spolu se svými zaprodanými kumpány (Tom a Phill) zkříží vícekrát než je zdrávo. Potkáte se opět i místním bláznem Ralfem či otcem Frederikem a hrobníkem na farnosti Warmhill. Dokonce zde nebude chybět ani nejstarší osoba v dějinách adventurních her, která v každém následujícím díle vypadá lépe než v tom předešlém - lady Victorie :-).

U Murraye v hotelu.

Mimoto se zde podíváte na nové lokace (náměstí ve Willow Creek s policejní stanicí, obchodem a kavárnou) a tím logicky potkáte spousty nových osob. Nejvýraznější bude asi detektiv Spooner, který se mi z celé hry líbil asi nejvíce a to i přesto, že od začátku si na vás léčí své mindráky. Dále je tu jeho kolega Zak, místní prodavačka Abaya, a pár vlastnící kavárnu Denise a Edward. K tomu si přidejte zapojení Vatikánu, který na pomoc proti všemu zlu vyslal mladou žačku Valentinu.

Náměstíčko ve Willow Creek

Zkrátka a jednoduše, autoři opět naservírovali ten nejlepší mix původní hry s novými a zajímavými nápady, lokacemi a postavami.

Složitost na vzestupu?

A jak je to z hlediska adventurní obtížnosti? Řekl bych, že se drží stále někde mezi prvním a druhým dílem a zkušenějším hráčům nebude činit žádné větší problémy.

Pokud se nejprve zaměřím na nalézání předmětů a jejích kombinaci, pak jsem problém neměl ani v jednom případě. Vše je striktně logické a díky výborně zpracovanému ovládání (viz detaily níže) mám takový pocit, že se nemůžete ani nikde zaseknout.

Samotných puzzlů je zde méně než v kterémkoliv předchozím díle, přesto je opět můžeme lehce kategorizovat na lehké a složité. Mezi ty lehké patří například přehození pár drátků v kopírce, identifikovaní správného hrobová místa, nebo pomačkání pár kamenů, nic z toho ale není tak vynucené, jako to bylo v případě předchozího dílu a hra vás tak nebude nutit otevírat speciální zámečky na každé druhé krabičce. Dokonce mě překvapilo, že Adrian v jeden moment na jakékoliv podobné řešení rezignuje a natvrdo např. se šperkovnicí hodí o zem se slovy "Vyřešeno". Něco takového se v adventurách příliš nevidí.

Tak schválně, který hrob je čí?

Mezi ty složitější můžeme zařadit kreslení mapy k tajným portálům nebo vlastně celou VI. kapitolu. V ní totiž nejen dostanete možnost hrát za druhou postavu - Valentinu Antoliniovou, ale budete se muset probojovat do tajné Mordredovy hrobky. Velmi specifické je pak bludiště se stíny, u kterého určitě nějakou tu dobu strávíte a tlačítko "Nahrát" se stane vaším nejlepším přítelem. Samotný puzzle není úplně složitý, ale než na něj přijdete (většinou pomocí akce pokus-omyl), bude to chvilku trvat; tj. klidně i pár hodin. Ale nezoufejte, veškeré hádanky lze po pár nevydařených pokusech přeskočit (po zatažení malé páčky, která se objeví v pravém spodním rohu).

Co se týče oné spolupráce s Valentinou, musím napsat, že je provedeno naprosto bravurně a oživuje závěr hry. Postavy mezi sebou musí nejen komunikovat, ale dokonce si předávat předměty a využít své přednosti - Adrian například neumí číst latinsky, Valentina ano. Dobrý pocit je zde navíc umocněn výborným programátorským provedením bez sebemenších bugů či lagů.

Dvě postavy - výběr mezi nimi je pomocí profilů v levém horním rohu.

Nezapomeňte na krkavce

Než se pustím do další kapitolky o celkovém ovládání hry, musím zmínit ještě jednu zajímavost. Stejně jako v předchozím díle, tak i zde máte možnost odemknout pěknou sérii artworků. Způsob jejich odemknutí se však změnil. Ve druhém díle se to dalo provést přes Adrianův fotoaparát, pokud jste vyfotili nějaké místo (ještě předtím, než jste ho prozkoumali!), to ve třetím díle se to (většinou) dělá přes objevení havrana.

Havran zobrazen červeným kolečkem.

Havrani se většinou schovávají na nenápadných místech, ale jejich výskyt je podtržen ustavičným krákáním, které mimochodem pěkně pasuje do chladných anglických dnů. Pokud tedy uslyšíte zvuk krákání, hledejte ve větvích stromů, na zídkách, plotech apod. Artworky za to stojí.

Tři povedené artworky.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Ovládání hry zůstalo téměř stejné jako v druhém díle. Veškerou akci, tj. chůzi, mluvení a sběr předmětů provádíte levým tlačítkem myši. Pravé zůstává, narozdil od obou předchozích dílů, úplně neaktivní a není zde možnost aktivní místo v obraze dále zkoumat. Jedinou vyjímku tvoří předměty v inventáři, které pravým tlačíkem můžete prozkoumat - většinou jím otevíráte dopisy nebo předčítáte deníky, zprávy, apod.

Aktivní místa v obraze lze opět zobrazit mezerníkem nebo symbolem lupy v pravém horním rohu obrazovky. Jakmile místa navíc "vytěžíte", tj. prozkoumáte a již se k nim nebudete nikdy vracet, jednoduše zmizí z nabídky. Naopak u míst či předmětů, které můžete stále zkoumat, si můžete být jisti tím, že je dříve či později budete nějakým způsobem potřebovat. Klasickým případem budiž žebřík, který několik kapitol zůstává opřený o zeď zámku a Adrian to jen suše komentuje slovy "Kdo ho sem postavil?". Až teprve na konci kapitoly IV, kdy potřebujete překonat propast v jedné jeskyni, půjde žebřík sebrat a použít.

Inventář je umístěn ve spodní části obrazovky a postupně do něho padají předměty, spousty předmětů. Často tak musíte scrollovat až na konec a zase zpět, aby jste nějaký předmět vzali a použili na nějaký jiný. A to je u třetího dílu bohužel kámen úrazu. Nevím proč, ale kdykoliv jsem s inventářem dojel do konce, ať na jednu nebo druhou stranu, tak prostě zmizel a já ho musel znovu otevřít. Naštěstí všechny chtěné předměty už byly "napozicovány", ale celkově to působilo jako extrémně rušivý element.

Největší proměnou vůči dvoum předchozím dílům prošla mapa a obecně cestování po panství. Dříve se jednalo o kreslenou mapku, v nové verzi se jedná o turistickou mapku s vrstevnicemi. Cestovat pak můžete jak pomocí této mapky, tak pěšky - stačí vždy zvolit východ z města "k zámku" nebo "k hotelu". Rázem se ocitnete na cestě, kde narazíte na nejedno překvapení (tajné cestičky, bílou paní, černé vlky a mnoho dalšího). Dvojklik na rychlý přesun mezi lokacemi byl zachován a funguje výborně.

Nahoře - mapka z PS 2, uprostřed mapka z PS 3, dole volný pohyb na cestě v PS3.

Jako poslední zmíním, že Adrian může opět zemřít. Ke konci hry, tj. v VI. kapitole až nezdravě mnohokrát. Vlastně téměř kdykoliv při nějakém úkolu. Jednou může klasicky dostat ránu elektrickým proudem, podruhé se utopit a potřetí ho zase zabije nějaký černý stín. Chlapec to má tak ke konci opravdu těžké.

Grafika

Z pohledu grafiky se opět jedná o 2.5D adventuru, tj. vaši 3D postavičku proháníte po 2D předrenderovaných pozadích. Grafici si opět mákli a téměř všechny lokace známé z předchozích dílů opět znovu překreslili. Navíc se jím povedlo vystihnout hororovou atmosféru ještě lépe než ve druhém díle - ke všemu přidali trošku tmavých tónů a nechali jakoby uměle zestárnout (všimněte si zničených fasád domů a zarosteljších cest).

Nahoře obrázek z Posel Smrti 2, dole ta stejná lokace z Posel Smrti 3.,

Co se týká lokací samotných, pak vás určitě bude zajímat, že se opět podíváte na místa jako je kostel Warmhill, márnice Dr. Hermana, obětní místo v lese či do skleníku na pozemku zámku. K tomu samozřejmě přibyla i spousta nových, například různé stezky v lese, tajné zámecké podzemí nebo místní rybník pod bývalým sanatoriem.

Většinu lokací máte navíc šanci opět projít ve dne, v noci či za mohutného deště nebo mlhy stejně tak, jako tomu bylo u obou předchozích dílů. Speciálně pak noční výlety do okolí se mi skutečně líbily - grafici totiž výborně vystihli ponurost daných míst skrz skromné osvětlení a povedené stínování.

Farnost Warmhill - nahoře den, dole noc.

Zvuk

Co se týká zvuku, nemám až tak úplně cvičené ucho, ale řekl bych, že většina skladeb nebo zvukových efektů zůstala téměř totožná s druhým dílem. Co jsem však nově zaznamenal byla dynamická změna hudby v závislosti na určité události ve hře (nějaké uleknutí, propadnutí se do jeskyně, atd).

Největší změnou, nutno podotknout k lepšímu, je český dabing. U druhého dílu mě neskutečně štval flegmatický styl odříkávání textu z papíru. U určitých ženských postav se mi navíc otvírala pomyslná kudla v kapse. To ve třetím dílu se prý režie dabingu ujal Zdeněk Houb a jeho vedení je skutečně vidět (ehm, tedy slyšet). David Prachař předvádí daleko lepší výkon a jen díky němu je přechod z Adriana na Mordreda uvěřitelný. Výborně dabuje i Jolana Smyčková (Valentinu Antoliniovou), Petr Gelnar (inspektor Spooner) či Jiří Ptáčník, který svůj hlas propůjčil opět Murrayovi, stejně tak jako v prvním díle. Nejhorší mi naopak přišel výkon Heleny Dytrtové, které dabovala doktorku Winterbottomovou. Dabing se natáčel ve studiu Fontána.

Hodnocení

Třetí pokračování Posla Smrti je až vyjímečně zdařilé dílo vracející se ke kořenům tvorby hororové adventury. Žádné nudné vycpávky, žádná omáčka okolo - hra jde krásně rovnou na věc a Adrianův přerod na Mordreda umocňuje již tak velmí depresivní pocit. K tomu si přidejde povedené odkazy na předchozí díly, výbornou grafiku a pečlivě zrežírovaný dabing.

Celkově zde tak máme 15+ hodin zábavy a vyvrcholení celé trilogie. Palec nahoru a 85% k tomu!

PS: Nechte projet závěrečné titulky a sledujte co zapisuje Adrian do deníku a vyslechněte si, k čemu vlastně sloužily ony černé koule, které nalézáte již od prvního dílu ;-).

Dobové recenze

Nenalezeny. V té době jsem žádný časopis neodebíral.

Další obrázky ze hry

Některé obrázky z Posla Smrti III porovnávám s Poslem Smrti II a Poslem Smrti I.