AdventureGames: Posel Smrti 2

Posel Smrti 2

Původní název: Black Mirror 2: Reigning Evil, Žánr: Adventura – detektivní / mystery, Výrobce: Cranberry Production, Distributor: DTP ent., Rok vydání: 2009, Info: wikipedie, mobygames, databazeher, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ano - přímo ve hře.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%.

Původní Posel Smrti spatřil světlo světa v roce 2003 a ihned po vydání slavil nebývalý úspěch. A to nejen u nás, ale především i na německém trhu, kam se dostal s mírným zpožděním. Autoři si tak přišli na nemalé finanční prostředky, díky kterým mohli rozjet další povedené tituly - Ni.Bi.Ru, Reprobates, Tale of a Hero nebo ve stejném roce vyvíjenou hru Alter Ego.

Se sequelem původní hry však nikdo nepočítal, přesto se začal vyvíjet. Překvapivě v zahraničí. Jenže jak se stalo, že se práva na pokračování jedné z nejlepších českých adventur ocitla v rukou Němců? Traduje se, že vše vzniklo již při vývoji prvního dílu, kdy FutureGames oslovili vydavatele v Německu s žádostí o finanční podporu. Ten souhlasil a finanční podporu jim skutečně poskytl, jenže na oplátku požadoval práva na hru.

Když pak viděl úspěch prvního dílu, rozhodl se vytvořit pokračování. Oslovil zpětně kluky z FutureGames, kteří však žádost zamítli. Zaprvé byli zaneprázdněni pracemi na svých dalších projektech a zadruhé měli příběh za uzavřený. Pár let tedy trvalo handrkování se, až hru nakonec zdědila firmička Cranberry Production, známá svým "průměrným" adventurním projektem Mata Hari. A výzvy vytvořit důstojné pokračování se chopili až překvapivě dobře!

Úvodní obrazovka hry

Pomalý návrat na místo činu

První ze všeho musím připomenout děj prvního dílu. Ten se odehrával v roce 1981 a v hlavní roli jsme hráli za Samuela Gordona, jednoho z nejmladších členů aristokratické rodiny Gordonů. A jako v každé takové povedené rodince, i zde se něco šíleně pokazilo, a to hned u samotných kořenů rodu. Ospravedlnění hodná bratrovražda způsobila prokletí rodu takovým způsobem, že je vůbec div, že se rod nějak dostal do 20. století.

Většina mužských potomků totiž pod kletbou doslova trpí v agónii různých vizí, blázní a mají tendence páchat neskutečné věci. Jednou za 200 let dokonce hrozí skrz sérii obětních vražd povstání prvního z Gordonů - Mordreda. A bohužel zrovna Samuel ono prokletí odnesl nejvíce. Před několika lety zabil svoji manželku Cathrin a o pár let později, během děje Posla Smrti 1, rituálně pozabíjel i 5 chudáků, jejichž dušičky mohly osvobodit onoho Mordreda.

Za doslova 5 minut 12 se však Samuel zvládl kletbě postavit, nalezl 5 klíčů duší a Mordredovi překazil velký comeback. Avšak Samuelův osud byl pod tíhou toho všeho zla zpečetěn a my jsme tak mohli vidět jeden z těch drsnějších konců v dějinách adventurních her.

Aktuální podoba Cathrin (manželky Samuela) a její porovnání s fotkou z Posla Smrti 1.

Děj Posla Smrti 2 se odehrává vůči svému předchůdci o 12 let později, tedy v roce 1993 a ve hře budete ovládat Darrena Michaelse, studenta fyziky, který je zrovna zpět ve svém rodném městečku Biddeford ve státě Maine v USA. A zde je na praxi u toho nejprotivnějšího majitele fotoateliéru vůbec. Pokud si nyní říkáte "ehm, cože, a kde je ten Black Mirror?", tak vám odpovím, že si na něj musíte chvilku počkat.

Konkrétně celé 4 kapitoly, tedy skoro 3/4 času hry, jejíž celková délka se pohybuje kolem 20 hodin. Bohužel. Ale nebojte se, stojí to za to!

Darren Michaels ve sklepě zmíněného fotoateliéru.

Ono totiž chvilku trvá, než se s hlavním hrdinou, který si na začátku žije ve sladké nevědomosti, dopátráte jeho celého příběhu. On totiž Darren není úplně tak Darren, ale Adrian a jeho příjmení není Michaels ale Gordon. No a zkuste hádat čí synáček to asi tak je :-)? Víc však neprozradím (ač to normálně rád dělám), neboť bych vás připravil o ten krásný pocit, když si na všechno přijdete sami.

Má žena to v této fázi okomentovala tak, že je to jak z filmu Rosamunde Pilcherové, což naštěstí není žádná pravda. Žádnou romanťárnu nečekejte, Posel Smrti 2 je kvalitní hororové dílo, zrovna tak jako jeho slavnější předchůdce. Před scénáristy je tedy nutné skutečně smeknout, protože rozvinout tak uzavřený příběh původního Posla muselo dát neskutečnou práci.

Nevěřte holkám!

Jak jsem už naznačil, začátek hry je doslova zalitý sluncem a poklidné přímořské městečko plné barev vůbec nenaznačuje, že by měl Darren a.k.a. Adrian zažít nejhorší dny svého života. Jenže i taková idylka se dokáže ihned změnit v peklo.

Darren potkává velmi atraktivní holčinu jménem Angelina Morganová a okamžitě podlehne jejímu šarmu. Do toho se připlete i jistý tajemný muž jménem Reginald Borris, který je oba začíná z nějakého důvodu sledovat. K těm všem náhodám si přidejte ještě násilnou vraždu vašeho zaměstnavatele Fullera a zhoršující se zdravotní stav Vaší matky, která se po nevysvětlitelném pádu uhodila do hlavy a leží v kómatu v místní nemocnici. Atmosféra tedy rázem houstne a začíná jít i o život.

Místní nemocnice v Biddefordu a její márnice.

Angelina, ta mrška jedna podšitá, to navíc umí hrát velmi přesvědčivě a na konci druhé kapitolky vás skrze její blafy v romantických dopisech dotáhne až na místo, kde vás chtěla celou dobu mít - do Willow Creek.

Až zde se Darren dozvídá o oné rodové kletbě, o řádu bojující proti ní, o svém původu a pomalu ale jistě i o skutečných plánech oné tajemné Angeliny, která si ho záměrně vyhlédla ke svému malému pokusu. Bude už pozdě, nebo zde existuje alespoň malá špetka naděje, že bude kletba jednou provždy zlomena? To všechno se dozvíte, pokud si hru zahrajete.

Jeden z mnoha romantických dopisů.

Výborná adventurní pařba pokračuje

Už Posel Bohů či Posel Smrti 1 ukázaly, že tým nad svými hrami uměl přemýšlet do nejmenších detailů a jsem strašně rád, že to ukázali i lidé z Cranberry production. Hra má výborný spád a pokud ji hrajete vůbec poprvé, absolutně vám nebude vadit ani její pomalejší rozjezd.

S postavou se nikde extra nezasekáváte, vše má své logické vysvětlení a množství lineárních rozhovorů je tak akorát, aby hra nebyla ani příliš strohá, ani příliš dlouhá.

Autoři také nezapomněli na množství originálních puzzlů, ve kterých jsem se již klasicky vyžíval. V původní hře jich bylo kolem třinácti, zde jsem již napočítal okolo patnácti. Mezi klasiku již patří skládání roztrhaných dopisů, puzzly s pohyblivými kameny, páčení zámků, přepínání různých páček, atp. Nově byl přidán i jeden puzzle s hudební tématikou nebo druhý, kde se měl sestavit profil tajemného Reginalda.

Malá ukázka puzzlů ze hry.

Celkově k nim mám jen dvě malé výtky. Všechny puzzly byly až extrémně snadné (tedy až na ten hudební, kdy jsem nevěděl, co se po mně chce) a některé byly neskutečně umělé. Tzn., že například puzzle s pohyblivými kameny byl umístěn místo zámku na sekretáři. No dokážete si představit, že ho v reálném životě řešíte každý den, pokud se do onoho sekretáře chcete podívat? Já moc ne.

Je libo nějaký artwork?

Na závěr zmíním ještě jeden malý detail, který mi kdysi, když jsem hru hrál poprvé, unikl. Darren s sebou tahá neustále foťák a k němu autoři dopsali možnost otevření tajných artworků, cut-scén nebo miniher. Stačí jen zkoušet fotit své okolí a pokud se poštěstí, jedna ze tří dříve zmíněných věcí je vaše. Můžete tak vidět obrázky nebo detaily postav, které nejsou normálně viditelné.

Ukázka třech objevených artworků. Hezké, že?

Jen je velká škoda, že foťák funguje jen na aktivní místa. To znamená, že pokud je dříve prozkoumáte a oni vám zmizí, pak máte automaticky smůlu. Proto si pamatujte, že nejdříve aktivní místa musíte zkusit prošmejdit foťákem, pokud se zahlásí červených kurzorem, tak je vyfotit a až následně prozkoumat.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Herně se jedná o klasickou point & click adventuru s velmi jednoduchým ovládáním a se všemi těmi pěknými vychytávkami, které byly již v prvním díle.

Zaprvé vše ovládáte většinou jen levým tlačítkem myši (dvojklik = rychlejší chůze nebo přeskočení dialogů), pravé slouží na detailnější průzkum. Málokdy se však dozvíte něco podstatného a tuším, že na rozdíl od prvního dílu vás onen detailnější průzkum neposune výrazně vpřed (chápej tak, že se pravým tlačítkem neaktivují důležité eventy).

Zadruhé ve hře zůstala stejná pomůcka pro kombinaci předmětů jako dříve - aktivní předměty a jejich kombinační možnosti se hlásí pomocí červeně zbarveného kurzoru (dříve poblikával). Okamžitě tak víte co s čím můžete zkombinovat a nebo naopak co zkombinovat nemůžete. To stejné platí i v průzkumu různých lokací či předmětů na scéně. Jakmile vše prozkoumáte, místo které k ničemu není, se prostě přestane hlásit. Naopak místo, které stále můžete nějak použít, zůstane aktivní.

Ukázka kombinací předmětů z inventáře, který je nyní ve spodní části obrazovky.

Nůž + větvička + červený kurzor = určitě s tím něco půjde udělat.

K těmto všem adventurním berličkám si ještě připočtěte, že si všechny aktivní místa můžete zobrazit mezerníkem (nebo lupou v pravém horním rohu). Upřímně vám však musím říci, že to není vůbec potřeba a já tuto funkci skutečně využil jen dvakrát. Prvně ve Walesu, kde jsem totálně přehlédl sekyrku v zahradě a podruhé u Akademie, kde jsem neviděl šachovou figurku.

Celou hru můžete hrát na dvě úrovně - normální nebo lehkou. A pokud zvolíte druhou zmíněnou možnost, budete moci přeskakovat i zmíněné minihry. Může to působit až moc primitivně, ale já osobně mám za to, že to autoři udělali záměrně, aby se hráč více soustředil na děj, než aby se rozčiloval a trápil s tím, co s čím zkombinovat.

No a pokud by i to bylo málo, pak máte možnost prozkoumat deník, kam si hlavní hrdina zapisuje všechny úkoly.

Darrenův zápisník.

Na úplný závěr musím zmínit, že ve hře nemůžete vytuhnout, ale můžete zemřít a to opět ze stejných tupoidních důvodů jako v případě Posla Bohů (tahání za kořeny ve štole), nebo předchozího dílu (dotýkání se drátů pod proudem). Pokud si tedy např. nepodepřete nadzvednuté rezavé mříže nějakým klínem a slepě pod ně vlezete, následuje krutý konec.

Grafika

Grafické provedení je jedním slovem výborné. Autoři opět použili techniku 2D předrenderovaných pozadí s 3D postavami (hra je tak vlastně 2.5D adventurou). Všechny kresby však dotáhli k dokonalosti a pokud si na konci příspěvku porovnáte i obrázky mezi prvním a druhým dílem, je vidět, že důraz byl kladen aby se lokace mezi jednotlivými díly měnily co nejméně. Ano, někdy je to sice trošku jiný pohled (hospůdka ve Willow Creek, před bránou zámku Black Mirror, stáje, atd), někde se chodí dokonce i z jiné strany (zámek ve Walesu), ale ve výsledku to nikdo nikdy nepokřivil tak, že bychom originál nepoznali.

Porovnání bývalého majáku na Sharp Edge.

Stejně tak musím pochválit grafiky za povedené stínování, nebo snažení se implementovat odraz vlastní postavy ve skle (například si zkuste projít kolem restaurace rodiny Bibových) nebo na vyleštěné podlaze (např. v zámku v koupelně).

Jediné maličké mínus spatřuji jen v tom, že některé detaily známých lokací byly poníženy. Takový Black Mirror se dříve skládal z cca 30 lokací, nyní je jich cca 12 (nepodíváte se do zahrady ani skleníků). To stejné platí o sanatoriu Ashbury, ve kterém se již nepodíváme například ke hřbitovu a z celkově cca 10 obrazovek zbyly jen 4 (pokud nepočítáme kanalizaci). Taktéž nenavštívíte faru Warmhill ani Hermanův dům.

Zvuk

Z hlediska hudby a různých zvukových efektů se nedá moc co vytknout. Jemná hororová hudba hraje ve všech lokacích a zvukové efekty, ač jich není 1000 jako v případě prvního dílu, dostatečně stačí na dokreslení celkové atmosféry (zvuk racků u přístavního města, zvuk deště při bouřce, čvachtání ve vodě ...).

Jedinou výhradu mám k samotnému českému dabingu, díky kterému se dokonce vydání hry neustále odkládalo. V hlavní roli uslyšíme Davida Prachaře (Darren), Markétu Harokovou (Angelína), Miroslava Rataje (Bates) či Františka Strnada (Murray), a mnoho dalších. Už z tohoto výčtu je jasné, že kvalita chtě-nechtě musela jít dolů, ale málokdo by čekal až tak propastný rozdíl.

David Prachař má výborný hlas a k Darrenovi se hodil, jen jsem měl celou dobu pocit (úplně stejný jako v případě Pavla Soukupu ve hře Posla Bohů), že dostal ohromné množství textu, zavřeli ho do místnosti a on znuděně předčítal větu za větou, bez větší znalosti samotného příběhu. To stejné platí i o ostatních dabérech a dabing působí strašně nudným dojmem.

Avšak úplně nejvíc mi vadil hlas neznámé dabérky, která dabovala policistku, recepční v nemocnici či pokojskou Sully. Její hlas se hodil tak maximálně k oné Sully, ale u zbytku mi neskutečně trhal uši. Stejně tak mě štvaly jemné rozdíly ve výslovnosti některých věci, například jména Murray. Jednou ho pojmenovávali jako "Mary", podruhé "Murej". Produkční si měl prostě některé detaily lépe ohlídat.

Hodnocení

Rozvést již uzavřený příběh do úspěšného pokračování se málokdy povede, ale světe div se, lidé z Cranberry Production to zvládli na jedničku. Navíc kromě useklého a otevřeného konce slibující 3. díl a toporného českého dabingu není hře ani co vytknout. Příběh je povedený, grafika nejen reprezentuje dobu, ale nechává i vzpomenout na rok 2003 kdy jsme obdivovali krásné atmosferické efekty, skvělé cut-scény a velké množství originálních puzzlů. Palec nahoru a těším se na třetí díl!

80%

Historické recenze

Nenalezeny (v té době jsem již časopisy neodebíral).

Další obrázky ze hry

V určitých kapitolách jsem provedl i porovnání s prvním dílem.