AdventureGames: Hopkins FBI

Výrobce: MP Entertainment, Distributor: Cryo, Rok vydání: 1998,

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Na dnešní popisovanou hru s názvem Hopkins FBI mám zálusk už dlouho. A je to hned z několika důvodů. Zaprvé jsem jejím vlastníkem již od roku 2000, kdy jsem ji sehnal v "budgetovce" za pár "šušňů", ale nikdy ji nedohrál do konce. Zadruhé zrovna nyní pokračuji v hraní sérii her od autorů, kteří vydali jednu hru a zanikli. A konečně zatřetí, je to jedna z mála adventurních her, které si pamatuje můj kolega z práce a říkal jsem si, že mu ji trošku připomenu.

"Budgetovka" hry - Big Box, CD a manuál.

Jen tak pro pořádek uvedu, že za hrou stojí studio MP Enternainment (na krabici je však uvedeno jméno KULT) a hra byla pro své násilí silně cenzurována v Anglii a Německu. Já pár brutálních kousků natočím jako .gif a budu doufat, že mi správci nebloknou blog.

Původně se i plánovalo pokračování s názvem Hopkins FBI 2: Don´t cry Baby, které mělo být ve 3D a s agentem Hopkinsem jsme měli do 24 hodin zachránit unesenou prezidentovu dceru. Bohužel prodeje dnes popisované prvního dílu nebyly vůbec dobré a tým se krátce po vydání rozpadl. Žádné jiné pokračování tak nikdy nevzniklo a asi už ani nikdy nevznikne.

Úvodní obrazovka hry

Hopkins - Agent nebo kretén?

Po dohrání hry mi ukápla slza, pořádně velká nostalgická slza. Vzpomínal jsem totiž na Jima Wallse a jeho děťátka - Police Questy, CodeName: Iceman a Blue Force. Všechny ty krásné zápletky, procedurální postupy a pěkně napsané dialogy. Vzpomínal jsem i na Operation Stealth či Secret Mission a všechno co jsem kdy těmto hrám vytknul beru zpět!

V roce 1998 totiž vyšel Hopkins FBI, příběh o "elitním" detektivovi, který je však díky autorům nesympatický a tupý jak poleno. Viz následující:

Modelový případ: Dívka leží s prostřelenou hlavou.

Hopkins se ptá koronera: "Jaká je příčina smrti?"

Koroner: "Průstřel hlavy."

Hopkins: "A našli jste něco?"

Koroner: "Ne"

Což je asi takový zbytečný dialog, jako vedou naši "elitní" obtloustlí policisté v seriálu Modrava vysílaném v klasickém prázdninovém čase, tj. v neděli večer. Prostě stejný level :-/.

Ale všeho do času! Kritika ještě přijde! Nyní vám musím popsat alespoň začátek děje. Ten není překvapivě tak špatný a je vysvětlen jak v manuálu, tak ve hře samotné. Hlavního záporáka zde představuje osoba jménem Bernie Berkson, terorista, který od roku 1984 stojí za zločineckým syndikátem, který se zmocnil jaderných hlavic a hrozil jejich odpálením. Když vláda teroristům neustoupila, hlavice byly skutečně odpáleny nad Kalifornií přičemž bylo zabito 50 tisíc nevinných lidí. Díky úžasné práci "výjimečného člověka", agenta Hopkinse, byl zločinec v roce 1986 dopaden a jen o necelý rok později poslán na elektrické křeslo.

Poprava Bernieho Berksona.

Jenže v den popravy nastane po druhém elektrickém šoku ve věznici black-out a Bernie za podivných okolností prchá z vězení. Podivné také je, že od tohoto dne Bernie mizí úplně beze stopy - žádné hrozby, žádné vydírání, prostě nic. I tak je agent Hopkins opět povolán do akce, aby zločince vypátral.

Agentův menší byteček s obrovským bordelem. To je ta elita? No potěš koště.

A jeho směna nezačíná zrovna poklidně. Operační důstojnice totiž Hopkinse vyzývá, aby se vydal k místní bance, kde skupina ozbrojených lupičů zabila policistu a hrozí další krveprolití na rukojmích. Hopkins jde tedy do akce, bere amplion a díky jeho skvělým vyjednávacím schopnostem (to je prosím ironie) vystřelí jeden z lupičů mozek dalšímu nebožákovi a podříznou krk jedné holčině. Následně zločinci prchají v dohodnuté helikoptéře a již je nikdo nikdy nespatří.

No vážně! Jen si živě představte ten masakr - podobné psycho jsem viděl naposledy hen v Harvesterovi. Jenže na rozdíl od něj, zde ani nakonec člověk neví, co to bylo za skupinu. Byli to šmejdi od Bernieho, nebo jen nějaká partička krvežíznivých maniaků?

Podivnosti teprve však začínají. Druhá kapitolka totiž z čista jasna začne takovou podivnou zápletkou - z novin a od vaší přítelkyně Samanthy se dozvídáte o případech unesených vědců. Než se však stačíte rozkoukat, mrtvoly se začínají objevovat rychlosti blesku. Všechno mladé dívky, všechno speciálně naaranžované přesně pro vás (mimochodem jejich totožnost je každému putna!). Jak by také ne, když se na scéně konečně objevuje váš archnemesis Bernie a vykládá své karty na stůl.

Jedna z mnoha mrtvých dívek.

Bernie Berkson v celé své kráse.

A co to vůbec chce? Sice je to spoiler jako prase, ale já vám to stejně napíši. Berniemu nejde o nic menšího než o věčný život. To si chce zajistit pomocí klonování a oživování mrtvol (proto vlastně unesl ony vědce). Klony už podle vychloubání zvládl, ale s mrtvolami má problém. Pokud totiž oživí mrtvoly, chovají se jako zombie (překvapivě). K dokonalosti chce ještě prozkoumat tzv. teletransportér, který by umožnil cestovat do očistce (nebo do nebe, chcete-li) a zase zpět. Díky tomu by se dušička mohla vrátit do těla a obnovila by se i mysl.

No a pokusnou myškou jste vy a vaše přítelkyně, která byla zastřelena, naklonována a pro jejíž dušičku musíte do očistce, tedy zemřít. To jest alfa a omega hry!

Na návštěvě očistce. Čekárna

Je libo sprchu?

Nedává vám to smysl? Je to moc? Já s vámi souhlasím! Takové cestování do očistce a zpátky patří někam do her s nějakým fantazy pozadím (něco jako King´s Quest 8, kde se lezlo do podsvětí celkem často) nebo do ryzí parodie (např. námět pro nového Poldu), nikoliv do hry o tajném agentovi, který je na stopě krvelačného teroristy, kde se mozky válí po podlaze a krev teče proudem.

Hledej šmudlo, hledej!

V předchozích odstavcích jsem sice vykecal skoro vše, ale ještě ne to, jak se vám hra bude hrát.

Hratelnost paradoxně není vůbec špatná, protože jsou zde specifické mechanismy, které vám nedovolí jít dál, pokud nemáte něco splněno. Tak například hned z úvodu hry - ačkoliv máte dostupné celé město, operační důstojnice vás nažene do místa přepadení banky. Z banky zase neodejdete dokud nezneškodníte bombu (tedy odejít můžete, ale po chvilce bomba exploduje vy tak končíte). Stejné je to pak téměř ve všech lokacích - v očistci, na ostrově, v továrně i v tajné základně pod vodou.

Většina úkolů je taktéž striktně logická (zamčené dveře? > zkuste zbraň!) a opravdu jen párkrát jsem se musel poradit s internetem. Celkově jsem u hry strávil něco kolem 5 hodin.

Co je tedy tím největším problémem? Hledání předmětů! A to díky nekonečnému množství aktivních míst ve scéně. Aktivní je totiž téměř vše, ale pokaždé jen jedna věc je ta pravá. Pokud pak máte každičké místečko či předmět prozkoumat, zkusit vzít nebo posunout, jsou to desítky až stovky kliknutí, které jsou neskutečně otravné. Notabene i proto, že hlavní hrdina si k dané věci musí vždy dojít, pokleknout si a vyzkoušet si ji. A to všechno bere poměrně dost času! Příklad je hned u lokace, kde přistál vrtulník s lupiči z banky. Životně důležitý předmět (tkanička) se totiž neskrývá ani ve vrtulníku, ani v koši, bedně, pod prknem, pneumatikou nebo pod kamenem. Dokonce ho ani nesebral koroner. Je prostě jen pod kouskem papírku, který je nutný odsunout a et voilá, tkanička je vaše!

Nezapomeňte posunout tento malý papírek. Bude pod ním tkanička.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hopkins FBI je klasická 2D point and click adventura, která je řízena výhradně myší. Kurzor myši má defaultně nastaven příkaz "GO" a ovládáte s ním chůzi postavy. V případě nějakého aktivního předmětu můžete příkaz změnit například na "LOOK", "SEARCH", "TAKE", "MOVE". U dalších pak například "PUSH" (nějaká tlačítka"), případně "USE" (např. zatáhnutí za páku). U různých přístrojů pak může naskočit ještě "ON", případně "OFF" a u dveří nebo šupliků je to obligátní "OPEN" a "CLOSE"

Do inventáře se dostanete stiskem tlačítka "TAB", nebo "I" případně tak, že najedete kurzorem do levého horního rohu obrazovky. Kombinace předmětů probíhá v drtivé míře mimo inventář (kus masa a pes > získání kanystru s benzínem), ale pár předmětů bude vyžadovat kombinaci i uvnitř (kanystr s benzínem a láhev > vzniklá láhev s benzínem a hadr > láhev s hadrem a zapalovač)

Někdy dokonce jdou použít předměty právě v samotném inventáři (použití "USE" na paruka + šaty = převlek za ženu), případně předměty ve scéně (použití "USE na rakev).

Co se týká cestování, tak ačkoliv je město pěkně rozlehlé, většina míst je v první fázi nedostupná nebo vám tam jednoduše nedoporučují jet (operační důstojník). Jakmile se do příběhu dostáváte více a více, je přístupných i více míst (například les). Cestování po městě je za pomocí mapky, která se aktivuje vždy, když vystoupíte ze scény. Po mapce jakoby cestujete autem, ale naštěstí bez nutnosti ho řídit (vzpomeňte již na zmíněné Police Questy 1 (VGA) a 3). Vše je plně automatické.

Cestování po městě.

Závěrem zmíním, že jsem se během hraní nesetkal se slepým koncem, ale umřít můžete poměrně často a dokonce je to i účel z hlediska příběhu využívající téma klonování (ať to působí jakkoliv blbě) a oživování mrtvol.

Grafika

Grafická stránka hry není vůbec špatná a podílel se na ní francouzský grafik Thierry Ségur, známý výtvarník ze studa Coktel Vision a her The Prophecy a Lost in Time. Psycho však je, že se s autorem příběhu a programátorem v jedné osobě, Jean-Christophem Jacquetem, shodli na tom, že si pro hráče připraví pravé a nefalšované gore scénky plné krve a násilí. Vše v podstatě začíná již na samém začátku, kdy popravovanému lezou oči z důlků vlivem elektrického proudu, později to pokračuje kompletním rozsračkováním rukojmích v bance či detailními pohledy na odprásknutou pilotku vrtulníku. A to je vlastně jen takový slabá ochutnávka toho, co se ve hře dá zhlédnout.

Poprava jednoho z rukojmích.

Ač jsem milovník hororu a takový Evil Dead, kde krev teče proudem se mi líbí, zde si jednoduše nejsem jist, že se podobné výjevy vůbec do tohoto příběhu hodí či nikoliv. Navíc všechno působí takovým strašně vynuceným a umělým dojmem. Jakoby už autoři od začátku tušili, že příběh není nic moc, tak to musí dotáhnout nějakými šokujícími scénkami.

Mrtvá pilotka helikoptéry.

A je to fakt škoda, protože jinak má hra moc hezká pozadí (big-box tvrdí, že jich je více než 100!), která jsou v mnoha případech roztažena na šířku několika obrazovek a hráč musí myší neustále pohybovat doleva nebo doprava, aby celou scénu prošel. Nejedná se sice o žádný paralaxní scrolling, ale i tak mně to potěšilo.

Museum.

Zvuk

Zvukové efekty jsou poměrně slabé a autoři se soustředili jen na buďto klasické zvuky velkoměsta (v první kapitole) nebo naopak šumění moře a řvaní racků (v kapitole druhé). Sem a tam něco vrzne nebo zaskřípe, ale nic z toho nemůžeme nazvat jako nějaký zázrak.

To hudba je o mnoho zajímavější. Nevím jak se to autorům podařilo, ale získali licence na songy od kapel ze 60tých let a natvrdo je umístili do hry. Legendární je tak I Can´t Control Myself nebo Lost Girl od skupiny The Troggs, případně Feeling Alright od skupiny Rare Earth.

Dabing postav je průměrný a vesměs kopíruje nudně napsané dialogy. Jména dabérů se mi bohužel nepodařilo získat.

Hodnocení

Hopkins FBI je velmi pozoruhodná hra. Má velmi kvalitní ač nechutně brutální začátek a vše vypadá tak, že se bude jednat o skvělou pařbu s velmi líbivou grafikou. Toto lahodné opojení se však záhy rozplyne jako pára nad hrncem. Do rukou dostaneme né zrovna sympatického maníka a na hře je až neuvěřitelně poznat, že autoři byli pod časovým a finančním tlakem. Hře pak nejvíce škodí odfláknuté dialogy a stočení děje do fantasmagorického klonování a oživování lidí skrz teleporty v nebeském očistci.

Inu jen tak pro zajímavost si zkuste představit Poldu 2 kříženého s Harvesterem :). To prostě nemůže fungovat dobře.

Suma sumárum - hra nenadchne ani neurazí, ale na opakované hraní to prostě není.

60%

Recenze v dobových časopisech

Jedinou českou recenzi přinesl časopis SCORE v srpnu roku 1998. Karel Papík hru hodnotí 50%.