AdventureGames: února 2026

Žánr: Fantasy, Výrobce: The Dreamers Guild, Distributor: U.S.Gold, Rok vydání: 1994, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

Inherit the Earth [Dědictví Země] je hra, o které jsem vždy jen četl v časopisech SCORE nebo Excalibur (jako vždy na konci příspěvku), ale nikdy jsem neměl tu čest si ji zahrát - až do dneška!

Hru na trh přineslo malé studio The Dreamers Guild v roce 1994, kdy sice již vycházely pařby jako pohádkově animovaný King´s Quest VII, FMV drsně laděný Police Quest 4 nebo 3D horové řežby jako Alone in the Dark 3 či Ečstatica, přesto hra sbírala jednu pozitivní recenzi za druhou a své fanoušky si našla. A nutno podotknout, že právem!

Svůj největší úspěch zaznamenala při vydání a pak o dva roky později, kdy německý časopis "Bestseller Games #10" odkoupil práva na vydání 300 tisíc kopií. Ani poté však hra nikdy oficiálně nezapadla, protože už v roce 2000 založil Joe Pearce (spoluzakladatel Dreamers Guild) novou společnost Wyrmkeep Entertainment. V roce 2002 odkoupil zpětně práva na hru a začal ji nabízet na svých internetových stránkách, kde navíc vydal i oficiální "guide" a několik komiksů ze stejného světa. V roce 2004 navíc poskytl zdrojový kód hry vývojářům platformy ScummVM, kteří hře v podstatě dali druhý život a hra byla portována i na Linux (2007) či na IPad (2010).

Do oficiální on-line distribuce společností GOG a Steam se hra vrátila v červnu roku 2013. A pak už jen stačilo dalších 13 let, než jsem si hru stáhl a zahrál já :)

Úvodní obrazovka hry.

Část první: Dědictví Země

Inherit the Earth poměrně solidně zpracovává téma "Země po zániku lidí". Konkrétně se hra odehrává (nejspíše) několik století poté, co lidé naučili zvířata myslet, mluvit a používat "ruce" a následně se tak nějak z povrchu zemského vypařili. Ve hře samotné zvířata spekulují, že nejspíše odlétli na měsíc nebo ještě dále ke hvězdám, odkud je vzdáleně sledují a dohlíží na ně.

Ve skutečnosti se však autoři hry inspirovali románem od Alistaira MacLeana s názvem The Satan Bug a lidstvo tak nejspíše postupně zničil virus a jen někteří šťastlivci uprchli. To je mimochodem podloženo v úvodu hry scénou, kde lidé prchají před obřím mikrobem a také téměř v závěru, kdy na vzdálené letecké základně stále bliká nápis "evakuace".

Část lidí nejspíše vymřela, část uprchla.

Evakuace základny.

Čas však na Zemi bez lidí běžel dál a zvířata postupně dospěla ve svých kmenech (kastách) do období připomínající lidský středověk. Každý kmen navíc zastává svoji specifickou roli nebo se chovají podle svého původu. Máme tu vychytralé lišky, statečné a urozené jeleny, krutá divoká prasata, pověrčivé králíky, úskočné krysy, falešné psy, pracovité lasičky, hloupé medvědy či zrádné dravé vlky.

A bohužel je tu ještě jedno, to nejproradnější zvíře, které se bude snažit pokazit křehkou rovnováhu mezi jednotlivými kmeny.

Na návštěvě ve lese u urozených jelenů.

Část druhá: Cesta za posvátnou koulí

Hra samotná začíná poměrně poklidně. Kmeny se sejdou na oslavě, kde mohou směňovat různé suroviny či se účastnit různých her. Těch se mimochodem účastní i náš mladý chytrý lišák Rif, když je náhle vyrušen zprávou o tom, že někdo ukradl Posvátnou kouli předpovídající počasí, v anglickém originále zvanou "Orb of the Storms".

Strhne se hádka a díky svému původu je lišák okamžitě prohlášen za prvního podezřelého. Aby své jméno očistil a všem dokázal, že on s krádeží nemá nic společného, navrhne, že se Posvátnou kouli pokusí najít. Ostatní zvířata mu samozřejmě nevěří a tak vznešení jeleni chtějí, aby se k němu přidal kapitán Eeah [čti Íah]. To zase doslova nakrkne divoká prasata, která nejenže do družiny nominují svého válečníka jménem Okk [čti Ók], ale uvězní Rifovu přítelkyni Rhene [či Rín]. Všichni tři pak mají čas Posvátnou kouli najít do "příštího úplňku".

Tak hurá na výpravu.

S vaší malou družinou cestujete skrz neznámou krajinu, která je jakoby rozdělena na tři oblasti. První oblast se nazývá "Známé země" (v originálu "Known Lands") a nachází se v něm většina kmenů - jeleni, prasata, lasičky, krysy a psi hlídající průsmyk do druhé oblasti. Ta se jmenuje "Divoké země" (v originálu "Wild Lands") a jsou v ní převážně potulní kupci nebo divoké kočky.

Na návštěvě u lasiček.

Do poslední oblasti zvané "Severské ostrovy" (v originále "North Islands") se lze dostat jen převozem. Je to zároveň poslední země, kde jsou ještě vidět poslední zbytky lidské civilizace.

Od hlubových lesů, rozlehlých luk či malých paloučků se najednou dostáváte k přehradě či letišti, které dává tušit, co se s lidskou civilizací vůbec stalo. Navíc postupně se dozvídáte, že Posvátná koule není jen o předpovídání počasí, ale že se s její pomocí ono počasí dá dost dobře ovládat. No a představte si, jakou škodu by mohla v nesprávných rukou napáchat.

Pod přehradou.

Nad přehradou.

Všechno výše zmíněné jsou mimochodem detaily, které hru hezky táhnou kupředu. Zaprvé vás vyhecuje to, že pokud kouli nenajdete včas, kožich vaší přítelkyně bude viset na stěně v komnatě krále divokých prasat - nehezká to představa. Ve čtvrtině hry najdete první stopy zloděje v zahradě pobožných králíků, v polovině hry se dozvíte, kdo za krádeží stojí, ve třech čtvrtinách vás překvapí poslední oblast a zbytky lidské civilizace no a v závěru to krásně graduje nalezením zloděje! Takto má vypadat každá zajímavá adventura a před autory smekám, i když vím, že to plánovali ještě mnohem zajímavější!

"Our biggest conflict was simple: The developers wanted something that was rather adult in nature. The publishers saw animals and equated it with children, and so forced us at every turn to cater to the 8-12 range, up to and including removing any death scenes to keep a Childrens Rating."

Grafička Lisa Jennings

Díry, tunely a bludiště všude kam se podíváš

Nebuďte však z výše uvedeného tvrzení, že hra je spíše pro menší publikum, nějak nešťastní - minimálně v českých zemích hru nedohraje (bez návodu) v originálním jazyce žádný školák mezi léty 8 - 12 let díky bídné znalosti angličtiny a já osobně pochybuji, že ji dohraje i kdokoliv mírně starší. Inherit the Earth je totiž hrou ze staré školy, vyžadující trpělivost při poslouchání bravurně sepsaných dialogů (jdou zapnout titulky!), přemýšlení při různých adventurních hádankách (kterých je však poskromno) a v neposlední řadě i tužku a papír, kam si můžete čmárat pohyb v různých dírách, tunelech nebo bludištích, které se vyskytují téměř na každém rohu.

Zde se musím přiznat, že průchod všemi bludišti byl opravdu toporný a poměrně mi kazil požitek z hraní a tak jsem sáhl za 2.99$ k průvodci hrou, který nabízí hned několik bonusů.

Zaprvé je to povedený artwork pár herních postaviček.

Zadruhé je zde množství zajímavých easter-eggů

A konečně zatřetí zde najdete i kompletní mapky všech oblastí, všech vesniček a všech bludišť, které vám pomohou znovu pozvednout pocit z hraní. Díky bože za vynález internetu!

Mapka psího podzemí.

V podzemí pod psí pevností.

Adventurních prvků je zde méně než v kterékoliv hře stejného data a pak, pokud už něco nevíte, můžete se zeptat svých dvou společníků - Eeaha a Okka. Oni dva společníci mají totiž napsané hezké dialogy téměř pro každou lokaci a v některých momentech umí pomoci - například pokud v lokaci lze něco sebrat, většinou to, pokud si s nimi promluvíte, řeknou.

Na druhou stranu, nečekejte nic ve stylu Gobliins - jednou vám Eeah sice pomůže přes propast, podruhé vám zase Okk urve kousek úlomku diamantu, ale to je tak vše, co vaši společníci umí. Na vše ostatní si prostě budeme muset dojít sami.

Pokračování, které nevzniklo

Poslední zajímavost, kterou zbývá vyjasnit je pokračování příběhu. Sice jsem v textu nechtěl prozrazovat příliš detailů, ale faktem zůstává, že hra končí trošku otevřeně. Hlavní padouch totiž aktivoval na kouli období "tepla a sucha", ale při potyčce, kdy se koule tak trošku zatoulala do hlubin řeky to již nikdo nevypnul. Planetě Zemi a všem zvířecím obyvatelům tak hrozí doslova pekelná apokalypsa.

Pokračování původně mělo vzniknout, ale nikdo to nějak nezařídil. Tým raději podporoval vývojáře hry I Have No Mouth, and I Must Scream, kde byl engine hry zvaný SAGA použit a pak se zase soustředili na izometrické RPG s názvem Feary Tale Adventure II, po jehož vydaní společnost v roce 1997 zanikla.

Mírný záchvěv se spustil po roce 2002, pak v roce 2007, 2013, 2014 a poslední zprávy jsou z roku 2019. Nicméně přiznejme si, že dvě až tři uvolněné obrazovky netvoří hru. Je to spíše jen ochutnávka toho, jak by hra mohla jednou (bůh ví kdy a zda vůbec) vypadat.

Snímek z možného pokračování. Zdoj youtube.com

No já autorům nechci radit, ale myslím, že by to chtělo ještě trošku máknout a ne jen slibovat :).

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra běží na enginu SAGA (Scripts for Animated Graphic Adventures), který je výtvorem samotného studia. Engine samotný pak umožňuje běh hry v několika zcela odlišných prostředích. Zaprvé jsou to tři dříve popsané oblasti, ve kterých se pohybujete jakoby pomocí velké mapy - tak nějak jako dříve v Quest for Glory 3: Wages of War. Pokud se následně dostanete do rozlehlejších míst (např. oslava, vesnice Lasiček, staré letiště) pohybujete se jakoby izometricky. Stisknete jednoduše levé tlačítko myši, to držíte, táhnete a postavička kurzor myši následuje - tak nějak jako dříve u Veil of Darkness. No a jako poslední možností je typicky 2D z pohledu třetí osoby - tak nějak jako u všech dříve jmenovaných her.

Mapa - izometrický pohyb - klasický 2D pohled.

Všechny tři postavičky se pohybují bez sekání. Dva společníci dokonce ani nikde nepřekáží a většinou jimi můžete projít jakoby byli duchové. Zároveň se mi však líbí, že mají svůj názor - pokud Rifa například někdo osočuje, nebo mu vyhrožuje, Okk i Eeah se umí hned ozvat!

Kombinování předmětů probíhá většinou vně inventáře. Předmětů většinou nemáte více než 8 a kombinace jsou více než logické.

Mírně archaicky působí příkazové ovládání alá LucasArts, kdy nejprve musíte vybrat mezi 8 různými akceme (walk to, look at, pick up, talk to, open, close, use a give) a až následně kliknout například na dveře, aby se otevřeli, nebo na postavu, abyste jí něco dali. Nicméně dá se na to zvyknout.

Zcela poslední odstaveček věnují technické stránce hry, která se aktuálně vyskytuje na GOGu a kterou okomentoval i Han22 na databázi-her. Je pravdou, že pokud si hru spustíte přes GOG, tak vám skutečně pojede v malém okně (tzn. pro vyšší rozlišení monitoru si hra zachová 640x480 - proto to vypadá tak maličký). Pokud si navíc budete chtít pořídit print-screen, pak se grafika rozsype a bude nutný restart hry. Na druhou stranu nemohu potvrdit to, že pokud bych hru spustil ve svém ScummVM, že by se mi deaktivoval kurzor na mapě nebo, nedej bože, že bych nemohl používat v konkrétních případech předměty (dveře a dopis). Na Win11 a s aktuální verzí Scummu (leden 2026) vše šlapalo tak, jak mělo.

Grafika

Grafická stránka je svým způsobem tak 2-3 roky zastaralá - taková jaká byla viděna kolem roku 1992 např. při hrách King´s Quest VI, Indiana Jones 4 nebo Legend of Kyrandia. Na druhou stranu se však musíme zeptat, zda-li to vadí? Mně nikoliv, protože já tento styl krásně prokreslených pozadí a pixelovatých animací postav prostě miluji.

Na pozadích se nejvíce podílel ředitel projektu a grafik David Joiner (přezdívka Talin), Edward Lacabanne a Allsion Hershey. Na animacích pak nejvíce času strávila Lisa Jennings (nyní Sample) či April Lee.

Zvuk

Zvukové efekty více méně absentují, ale o to více doceníte výbornou hudbu (20+ minut povedeného soundtracku). Ta se mění téměř s každou herní lokací a já osobně bych ji vydržel poslouchat hodiny. Nejinak na tom je velmi povedený dabing, který se velmi dobře poslouchá. Ačkoliv se mi ve hře dabéři neobjevili, zjistil jsem, že Rifa měl dabovat známý dabér Dave Mallow, kapitána Eeaha mluví Michael McConnohie a kapitána Okka mluví Michael J. Sorich.

Hodnocení

Inherit the Earth je výbornou rodinou pařbou, která hráče umí vtáhnout a nepustit, dokud ve fantasy pohádkovém světě neprošmejdí i ten sebemenší a sebevzdálenější kousek krajiny. Grafická stránka hry je doslova pastvou pro oči a zvuková stránka hry s mistrně psanými dialogy a provedeným dabingem zase uspokojí vaše sluchové receptory.

Bohužel i tak se něco najde. Na hře je vidět, že tým nejspíše nestihl realizovat všechny své plány a často hra působí "prázdně". Stejně tak neumím docenit nekonečné běhání v různých bludištích nebo chodbičkách. Samotný závěr slibující druhý díl se mi také moc nelíbil.

75%

Historické recenze

SCORE