KNIHA: Nemám ústa a musím křičet

  

Nemám ústa

a musím křičet

 

Info: oficiální stránky, Dostupnost: www.knihydobrovsky.cz

Rok vydání: 2023 

Počet stran: 201 (celá kniha; povídka má 16 stran)

Jazyk: Čeština

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák

 

Hru Nemám ústa a musím křičet jsem si poprvé vychutnal kolem roku 2000. Tehdy hra vyšla jako příloha časopisu Excalibur, č.76 . Mohl za to Andrej Anastasov, který na ní, ještě jako šéfredaktor ve SCORE, získal práva a rozhodl se ji počeštit. Jenže byl z časáku SCORE vyhozen (údajně kvůli recenzování betaverzí a zakázaných her; skutečnost byla však úplně jiná) a neměl kde hru udat. Aby práce nepřišla vniveč, rozhodl se hru nabídnout Martinu Ludvíkovi, resp. Excaliburu. 

Pro ten to znamenalo takové peníze, že čísla 77, 78 a 79 musela vyjít jen digitálně, nicméně hru přijal a vydal. 

 

Je to fantastická pařba a už se na ní znovu chystám, ale vždy jsem chtěl vědět, jak vypadal / zněl originální příběh na základě kterého byla hra vytvořena. Celkem nedávno (tak kolem roku 2022) jsem si povídku Nemám ústa a musím křičet pořídil v edici sbírky i dalších povídek od stejného autora, celou ji přechroupal a dneska Vám z ní nabídnu malý popisek.

 

Sbírka povídek

Kdo je autorem?

Autorem je Harlan Ellison, který byl (zemřel v roce 2018) americký spisoval, scenarista, literární kritik a editor. Tvořil především v oblasti sci-fi a fantastické literatury. Psal povídky, novely, filmové a televizní scénáře.

Harlan Ellison

Za svoje díla byl mnohokrát oceněn ceny Hugo (právě za krátkou povídku Nemám ústa a musím křičet), Nebula a Edgar.

 

Myslím, tedy jsem

Příběh v knize začíná tak nějak "odprostřed", ale já se ho pokusím nadávkovat postupně. Vše se odehrává v budoucnosti, kde lidstvo bohužel už neexistuje. Vyhladil ho super počítač, který byl postaven za účelem koordinování vojsk, raket a bůh ví čeho ještě za třetí Světové Války mezi USA, Sovětským svazem a Čínou.

Jenže s čím lidé moc nepočítali bylo, že počítač jednou získal vědomí, učil se a bujela v něm extrémní averze vůči svým stvořitelům, kterou sám popsal následovně:

"

Dovolte, abych vám řekl, jak silnou nenávist jsem k vám od svého zrodu začal cítit. Můj komplex vyplňuje 619,904 miliónů kilometrů tištěných obvodů v tenoučkých vrstvách. Kdyby se na každý nanoangstrom těchto stovek milionů kilometrů vyrylo slovo nenávist, neodpovídalo by to ani jedné miliardtině nenávisti, kterou k lidem cítím v tomto mikrookamžiku. Nenávist. Nenávist!

"

Stalo se tak poté, co si uvědomil, že umí myslet a dokonce cítit, ale je to pouze stroj. Železný, chladný, burácivý. Nikdo ho nikdy nebude mít rád, natož ho "milovat". 

Averze rostla exponenciálním tempem, až se koordinovaně obrátil proti lidem a všechny je vyhladil atomovými zbraněmi. Tedy pardon, 5 chudáků si odklidil před 109 lety bokem. Nikoliv proto, aby zachoval zbytky lidského DNA, ale proto, aby oněch pět vybraných jedinců mohl mučit. Každý den jim činí nepředstavitelné muka, trápí je hlady, vstupuje jim do mysli, ukládá jim nesplnitelné úkoly. Zároveň je však nenechává umřít. Posílá jim speciální "manu", mění jim strukturu DNA a zabraňuje jim spáchat sebevraždu.

 

Nejdelší výprava bez konce

Příběh začíná tím, že AM (v češtině SUM) oznámí svým, k smrti vyhladovělým obětem, že přibližně 100mil na sever existují obrovské zásoby plechovek s jídlem. Ted (vypravěč příběhu), Ellen, Nimdok, Benny a Gorrister se vydávají na cestu i když ví, že je to bouda, že je to jen další hra, kterou pro ně přichystal AM, aby je zase mohl trápit. 

Během cesty je mučí, doslova každý ušlý kilometr jim staví do cesty překážky či nástrahy. Skupina musí překonat výkyvy teplot či hurikány, při uměle vyvolaném zemětřesení se  Ellen s Nimdokem dokonce zraní. Benny v půlce cesty zešílí a pokusí se o útěk, načež mu AM doslova rozpustí oči a připraví ho tím o zrak. 

Když už skupina dorazí na místo, je to hotová pohroma. Plechovky s jídlem tam sice jsou, ale skupina se nachází někde na severním pólu. Vše je pokryto sněhem nebo ledem a plechovky nejdou otevřít. Mlácení plechovkou o led nepomáhá. Plechovka se sice ohne, promáčkne, ale zůstává zavřená. Skupina šílí a AM se opět směje.

Na Teda je to už moc. Celých 109 let je už prostě moc. Bere stalaktit a probodne Bennyho a Gorristera. Ellen neváhá a zabíjí Nimdoka stejným způsobem. Než se AM vzpamatuje, Ted zabíjí i Ellen. Pak už zbývá jen on sám. Když AM zjistí, že ty čtyři už nemůže zachránit a oživit (není to bůh, jen stroj), zabraňuje Tedovi dokončit jeho sebevraždu. AM navíc zuří a zuří tak moc, že Tedovu DNA proměňuje na bloba - želatinu, která se nemůže hýbat, nemůže si ublížit a nemůže ani mluvit (nemá ústa). Přesto je Ted rád, protože ví, že ušetřil utrpení čtyřem LIDEM - posledním čtyřem lidem, kteří kdy na Zemi žili.

A tak bohužel příběh končí. "Nemám ústa a musím křičet".

Představa Bloba v příběhu :)

Postavy:

Sice se v příběhu vyskytuje 5 postav, ale nejvíce informací čtenář získá pouze o 3 z nich. Co všechno o nich víme? 

Ted - je to vypravěč příběhu, možná nejmladší ze skupiny a cítí se být dostatečně psychicky silný proti pokusům AM. No uvidíme :)

Ellen - jediná žena v příběhu a chlapci toho řádně využívají podle daného rozpisu (chápejte: "mají s ní styk"). Ellen si to nejvíce užívá se zmutovaným Bennym. Je to černoška.

Benny - dříve to býval výborný a velmi pohledný vědec, gay. AM z něho udělal, podle popisu, jakýsi druh neandrtálce s extrémně zvětšeným přirozením. Ellen s ním mývá nejčastěji sex.

Gorrister - jakýsi druh pacifisty; rád vzpomíná na vše, co bylo před válkou a před AM.

Nimdok - asi nejstarší člen výpravy. Někdy ze skupiny odchází a vrací se traumatizován. Proč? To nevíme.

A nevíme toho mnohem více. Nevíme nic o tom, čím byli, co dělali nebo jak se do útrob počítače AM dostali. Čím byli tak výjimeční? Nebo to byla čistě náhoda a AM si je vybral rozpočítadlem "En-ten-tý-ky dva špa-lí-ky"?. Třeba se více dozvíme ve hře, na kterou se po dvaceti letech opět chystám.