Syberia: The World Before (Syberia 4)

Český název: Sybérie: Svět předtím, Žánr: Adventura, Výrobce: Microïds, Studio Paris Distributor:  Microïds, Rok vydání: 2022,  Info: wikipedie , mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 100%

 

Vážení adventurní přátelé, nikdy bych nevěřil, že se po skvělém The Longest Journey najde hra, které mě skutečně učaruje dějem, grafikou, dabingem, hudebním doprovodem - no zkrátka vším, čím to jen jde. Takto nějak má, alespoň podle mě, vypadat adventura 20. let 21. století. Vivat Benoit Sokal, Vivat Microïds, Vivat Syberia!

Ano vím, úvod příspěvku sice vypadá jako jeho závěr, ale odpusťte mi tento nával emocí. Už dlouho se totiž nestalo, že bych si hru skutečně užil, vychutnal, prošmejdil sem a tam každý její kousek, a přitom nenadával na nějaké trapné adventurní zákysy. Pojďte se na tu krásu podívat v dnešním příspěvku.

 

Herní sága jménem Syberia si svoji cestičku za slávou budovala velmi pozvolně od prvního dílu. Megalomanské scenérie univerzit, stavebních komplexů nebo měst v mírně smyšleném světě uchvátily pěknou řádku lidí. Dokonce i ty, kteří adventury normálně nehrají. 

A hlavní hrdinka, kterou vše začalo a končí byla a je také sakra dobrým tahounem příběhu! Mladá právnička oblékaná ve velmi těsných sibiřských šatech, vždy s nějakým dobrým nápadem v kapse, klidnou rozvahou a s úžasně vlídným hlasem od Sharon Mannové převyšující Rolfa Saxona coby George Stobbarta v legendárním Broken Swordu je prostě něco, co táhne dvojnásob. 

No jen si dejte, milí pánové, ruku na srdce a zkuste zapřít, zda-li jste někdy nesledovali víc její mystické vrtění zadku než příběh samotný :).

Úvodní obrazovka hry

Opakování, matka moudrosti

Pojďme si dát sérii 4 her do nějakého kontextu času, příběhu, atd. První Sybérie vyšla v roce 2002 a postavila nás do role právničky Kate Walkerové. Ta byla poslána do francouzského městečka Valadilene (kam přijíždí 17. dubna roku 2002)  za účelem dokončení obchodu mezi továrnou na automatony (stroji na klíček; neplést s roboty) a nadnárodním hračkářským korporátem. Zkrátka obchod století. Jenže, majitelka továrny nečekaně umřela a objevil se další dědic - její bratr Hans Voralberg. Toho však nikdo dlouho neviděl a poslední stopy končí "někde na východě". Šéfové tlačí na Kate, aby se majitele vydala okamžitě hledat, vlastní matka, Sára Walkerová, je celá mimo ze svého nového vztahu a nejlepší kamarádka Olívia neudrží nohy u sebe a svede Katiina snoubence. V příběhu sledujeme nejen ony už jednou zmíněné megalomanské scenérie, ale hlavně přerod myšlení Kate samotné. Moderního světa začíná mít plné zuby a není proto divu, že jakmile Hanse skutečně najde, rozhodne se ho doprovodit ještě dál na východ do bájné Sybérie - krajiny posledních žijících mamutů.

Univerzita v Barokstadtu - ač to tak na obrázku nevypadá, ve hře to působí skvostně.

Ve druhém díle, který vyšel o dva roky později, sledujeme opět Kate a Hanse. Hans Voralberg má už od dětsví (po jisté nehodě) sen, že by se chtěl vydat do oné krajiny a mamuty objevit. Tomuto snu obětoval všechno a už od útlého mládí cestuje napříč Evropou a Asií. Stále více na východ. Pomáhá a opravuje vše co mu přijde pod ruky. Díky tomu pak staví proslulou trať pro natahovací vlak, kterým cestujete spolu s ním a Oskarem, humanoidním automatonem, který byl stvořen pro správu vlaku. Ke konci strastiplné cesty, na které Vám půjde nejednou o život, přeci jen dosáhnete svého, objevíte dávno zapomenutý kmen Youkolů  a s jejích pomocí na bájný ostrov Sybérie skutečně doplujete. Zvláštností v tomto příběhu je, že Sára Walkerová, která byla dříve ke Kate značně odtažitá si nejspíše začíná uvědomovat svoji chybu (snad i podpořenou vzniklou nemocí) a tlačí na bývalé zaměstnavatele, aby pro Kate vyslali záchranu - soukromého detektiva. Jenže detektiv to vůbec nedává a Hans si odpochoduje s mamuty, aniž by Kate řekl, že jízdenka na Sybérii byla jen jednosměrná. Jak se dostat zpět? Velmi obtížně!

Visuál Kate v Sybérii 3

Není proto divu, že je Kate na začátku třetího dílu, který vyšel až v roce 2017, nalezena polomrtvá v nějaké malé loďce, se kterou se chtěla dostat zpět do civilizace. Objeví jí znovu kmen Youkolů, kteří zrovna podstupují dalekou pouť díky migraci jejích pštrosů (nejujetější důvod). Neštěstí na sebe však nenechá dlouho čekat a kmeni se zraní jejich hlavní průvodce. No a nemocnice kdesi v prdeli v sovětském svazu není zrovna idylka pro polomrtvou Američanku. Soudruzi doktoři zde totiž dostanou šílený nápad zavolat komando jakýchsi nestátních zmetků, kteří chtějí s Kate udělat ... krátký proces. Kate tak musí utíkat a ta nejlehčí cesta z toho všeho ven je přidáním se k Youkolům a zkusit to s nimi.

Visuál Kate v Sybérii: The World Before (tedy až po úniku z Gulagu)

 

Jenže, a nyní už nastupuje konec třetího a začátek čtvrtého dílu, utéct se jí nepovede. Těsně před koncem třetího dílu je Kate dostižena, chycena a uvězněna jako "otrok" v solném dole kdesi na Sibiři. A právě tady, v herním roce 2004, začíná další pokračování. A to hned dvojí časovou osou za dvě postavy - naši známou Kate Walkerovou a "jakousi" Danu Rozeovou.

Copak nás čeká tentokrát?

Držme se nejprve časové osy s Kate. Píše se rok 2004 (takže herně jsme se posunuli jen o dva roky zatímco v reálu o 20let) a Kate bouchá se svojí novou kamarádkou Katyushou - odpůrkyní režimu, jednu z nekonečných směn. Šokem jí však bude dopis již z roku 2003, který Kate informuje, že její matka Sára umřela po boji se zákeřnou nemocí. Kate je ze zprávy zlomena - přeci jen rok tajená zpráva o smrti vlastní matky je poměrně krutá záležitost.

Pokojík v Gulagu.

 

Díky návalu hněvu Kate krumpáčem prorazí zával v tunelu, kde právě pracují. Shodou náhod objeví další uměle vytvořený tunel z dob druhé světové války a v něm ukrytý vlak Hnědého stínu (analogie k Nacistům) napěchovaný uměleckými předměty ukradenými za války. Netrvá dlouho a Katiina kámoška si všimne něčeho zajímavého. V jednom z vagónů objeví pouzdro s kresbou ženy, která až příliš připomíná Kate samotnou. I když se to zdá být jako naprostá blbost, a Kate žádným náhodám nevěří, zasáhne do všeho osud. Jedna z dozorkyň obě trestankyně najde a po malé přestřelce Katyusha umírá s posledním přáním: "Najít onu tajemnou ženu z obrazu".

Ve zmíněném důstojnickém vlaku Hnědého stínu.

Protože se sliby (ať zní jakkoliv blbě či komicky) mají plnit, Kate nastartujte sajdkáru a hurá zpět do Evropy. Cesta jí trvá až do podzimu roku 2005 a její cílovou destinací je smyšlené městečko Vaghen ve stejně smyšlené zemičce Osterthal (Češi mohou být poctěni, neboť by se mělo jednat o zemi mixnutou ČR, Rakouskem a Švýcarskem). Zapište si také, že na rozdíl od předchozích dílů, kdy Kate cestovala napříč Evropou, se tentokrát stane Vaghen a jeho okolí jediným místem k průzkumu. 

To však neznamená, že budete o něco ochuzeni. Krásných scenérií je zde nespočet a upřímně po každé návštěvě nové lokace jsem si sedl na prdel z toho, jak to celé graficky vypadá.

Květinová ulice ve Vaghenu.

A jak je to s tou druhou časovou osou? V ní sledujeme příběh mladé sedmnáctileté talentované dívky Dany Rozeové, studentky místní hudební konzervatoře. Píše se rok 1937 a Vaghen zrovna nezažívá ty nejlepší časy. Je před druhou světovou válkou a Hnědý stín (chápejte jako Nacistická skupina) získává na moci. Ve městě Vaghen žijí převážně Vagherané (obchodníci, úspěšní lidé), kteří jsou trnem v oku Hnědého stínu stejně tak, jak byli Židé trnem v oku Nacistům. Městem se šíří zvěsti o zvýšené koncentraci kriminality a ani obchůdek Daniných rodičů nezůstane ušetřen. Příběh tedy začíná velmi hezky gradovat...

Zvídavý čtenář však okamžitě může mít otázky typu "proč do příběhu montují nějakou další postavu?", "může mít ona postava něco společného s Kate?". Odpověď je myslím více než jasná, ale na konečné rozuzlení si musíte počkat až do konce hry.

Skvělý výpravný interaktivní film

V průběhu hraní jsem si několikrát říkal, zda-li ještě hraji adventuru, nebo zda-li jsem se spíše neocitl v interaktivním filmu. Jak příběh postupoval, bylo víc a víc jasné, že vyhrává druhá možnost. Díky skvělému programu, vychytanému systému nápověd a naprosto neuvěřitelné grafice, kdy autoři ždímali Unity co to jen šlo, se usadíte do pařanského křesílka a neodlepíte se od něho, dokud film neskončí. Kdybych nemusel jednou rukou ovládat pohyb postavy, věřte mi, že bych si nejraději vzal do ruky popcorn a jen sledoval onen děj. Tak dobrá hra to je!

Těžko mohu říci, které (filmové) scenérie se mi líbili nejvíce - zkrátka všechny! Od samotného města Vaghen, přes cestu k lesnímu útočišti Silberspiegel, až po Bádenský hřbitov. Všechny scenérie jsem obdivoval a u některých jsem si přestavoval, jak by ve stejném stylu mohly vypadat i jiné hry.

Hudební náměstí ve Vaghenu

Horská chata Silberspiegel.

Bádenský hřbitov.

No a znáte to, tak jak film má své odbočky, tak i Sybérie bude plná překvapení. Ačkoliv jsem řekl, že se příběh odehrává převážně ve Vaghenu a má dvě dějové linky, bude mít ještě další nečekané odbočky a vy budete ovládat i několik dalších charakterů. 

První kdo se vrátí je Oskar. Tentokrát to nebude už humanoidiní automaton, ale spíše malé zvířátko - něco mezi ježkem a pásovcem (ona kulová věc, kterou Kate drží v ruce na hlavním artworku). Toho budete nejednou ovládat za účelem, aby se dostal do míst kam Kate prostě nemůže. Jednou Vám tak pomůže shodit žebřík, podruhé popostrčí krumpáč, atd.

V případě dějové linky Dany Rozeové to pak bude i její přítel Leon Kovatsin, úspěšný alpinista, který se s Danou seznámil v době její brigády na Horské chatě, ale musel ji opustit protože ho Hnědý stín dohnal s žádostí o vedení skupinky antropologů do bájné země Baltayar s cílem zde objevit a zdokumentovat legendárního Goruna (neboli Yettiho). Najednou se tak ocitáte úplně někde jinde, ale pro kompletnost příběhu to prostě nešlo udělat jinak a tým si zaslouží jednoznačně poklonu za to, že i v úrovni mimo hlavní příběh (no, jak se to vezme) můžeme sledovat detaily ve stejné kvalitě.

Leon Kovatsin v celé své kráse.

Jako z červené knihovny

A to pořád není vše. Ačkoliv drtivá většina recenzí píše jen o roku 2005 (dějová linka s Kate) a roku 1937 (dějová linka s Danou), ve hře toho najdete mnohem, ale mnohem více. Až zhruba někdy od půlky hry vlastně začnete tušit, že celé pouto mezi Kate a Danou není náhodné. Nicméně pro to, aby se veškeré detaily vyjasnily, bylo nutné příběh pojmout jako romantický trhák z období druhé světové války. Doslova!

Dana a Leon - láska na první pohled.

 

Napíši jen pár drobností, přesto důležitých. S Leonem to na výpravě do Baltayaru nedopadne příliš šťastně a návrat domů je velmi nepravděpodobný. V roce 1938 navíc ve městě Vaghen vypuká Křišťálová noc (ano, opravdu ta Křišťálová noc jako ve skutečnosti - masakr Židů). Stovky až tisíce nevinných Vagheranů jsou zmasakrováni a bohužel mezi nimi nechybí ani Daniny rodiče. Dana samotná, v tu dobu ukrytá v sanatoriu mimo hlavní město, přichází o své dítě, které počala s Leonem v době prázdnin. 

Zcela zdrcena všemi událostmi okolo přijímá výzvu své kamarádky a stahuje se do Velké Británie. Zde začne působit jako koordinátor tajných misí, odbojů, apod. Po několika letech však náhodou narazí na tajný dopis, ve kterém se až příliš často skloňuje jméno šéfa jedné odbojové skupiny pod pseudonymem "Horský malíř", tedy stejná přezdívka jakou pojmenovala Dana Leona. Dana tedy neváhá a vydává se zpět, aby se přesvědčila, že je Leon skutečně naživu. No a zbytek ... to už napoví obrázek níže :).

Setkání po letech.

Nebudu si na nic hrát. Normálně nejsem nějaký citlivka, ale v některých momentech  jsem musel zamáčknout slzu (někdy pořádně velkou). Je až neuvěřitelné jak tento film, pardon, tato hra na hráče může působit.

Adventurní prvky zůstávají

Tradiční adventurní prvky zůstávají. Díky filmovému pojetí hry se však nejedná už o takové brutality jako dříve. Žádné všechno-na-všechno, žádný back-tracking. Nic takového u nové Sybérie nehledejte. Co tu však zůstalo, je silný odkaz Hanse Voralberga. Všude jsou nějací automatoni, stroje či přístroje a z 90% procent budete řešit otázky typu "Jak se do nich dostat?", "Jak je opravit?", "Kde najít klíč?", "Jaká je posloupnost mačkání různých čudlíků?", apod.

Nicméně to neznamená, že se budete nějak nudit repetitivností daných úkonů. To ani omylem a myslím si, že si autoři dali sakra práci, aby úkoly byly pokaždé trošku jiné a přitom stále dokonale promyšlené. Krásným příkladem budiž moment, kdy Kate musí uvést do provozu celé hudební náměstí ve Vaghenu. Množství různých tahání za páčky, otáčení kolečky či mačkání čudlíků by bylo už tolik, že by se z toho hráči dozajisté zbláznili. Autoři na to však vyzráli a chytře vymysleli plynulé střídání mezi Danou, která u údržby všech strojů na náměstí byla v roce 1937 a Kate, která je musí dát do pucu v roce 2005. I přes tento hint budou některé pasáže trošku tužší a sáhnutím po deníku, kde si některé puzzly rozkreslíte, určitě nic nezkazíte! Zkrátka pěkná nostalgie se špetkou novátorství!

Vyznačení pozic tankových divizí, proti-raketových systémů a pozic ponorek bylo pěkně složité!!

 

Věřte mi také, že dobývání se do různých kufříků, luštění tajných zpráv či šifer Vám zabere několik nervy drásajících hodinek (zvláště pak ke konci hry). 

Ovládání, grafika a zvuk

Pokud se zaměřím na ovládání hry, pak musím konstatovat, že zhůvěřivosti ze třetího dílu (kdy se autoři chtěli zavděčit konzolistům) jsou pryč. Hra má výborné myšoidní point & click ovládání a hlavní ovladatelné postavy sledují kliknutí kurzoru na jedničku. Pokud kliknete dvakrát, postavy mají tendenci běhat. Pokud po kliknutí ponecháte zmáčknuté levé tlačítko myši a myší jen "kloužete" po obrazovce, postava kurzor sleduje.

Jediným malým problémem byly kamery. U nich jsem měl pocit, že jsou pevně naskriptované s pohybem hlavní postavy a proto, především v bočních malých uličkách, mohou trošku zlobit. Možná zcela nejhorší bylo ovládání po malých chodníčcích na Badenském hřbitově - to mě už trošku skřípaly zuby. 

Na druhou stranu skriptovaná kamera odhalí neskutečně krásné detaily Vaghenu, přilehlého okolí či horského průsmyku, které by jste možné jen v rychlosti prošli a vůbec se u nich nepozastavili.

Pokud se posunu na dialogy, tak ty se bohužel dvojklikem přeskočit nedaly. Nicméně jsou "tak akorát". Mluví se k tématu a mluví se pomocí jednoduchých vět. Kolikrát máte možnost reagovat dvěma způsoby - trošku z ostra nebo klidně a podle toho  mírně měnit kontext (maximálně) páru dalších vět.

Jako zcela poslední zmíním interakce. Ty fungují opět na jedničku. Pokud je kterákoliv hratelná postava v dosahu některé věci, která se jeví tak, že by mohla být využita, pak je okamžitě označena malým bílým kolečkem a automaticky se začne nabízet ikonka "Prozkoumat", "Promluvit" nebo "Použít". U průzkumu nesmíte zapomínat na to, že se z drtivou většinou předmětů dá všelijak hejbat, posouvat či že se dají měnit pohledy - jednou věc vidíte ze předu, jindy si ji můžete otočit o 180°.

Grafika

Hra běží kompletně ve 3D na enginu Unity a je vidět, že jej autoři v každém ohledu ždímají jako citrón. Kvalita všech detailů (stínování, odrazy světel, odrazy v kalužích či zrcadlech) mi nikdy nesnížilo výkon počítače. Vše vždy šlapalo na jedničku a načítání obrazovek bylo až neskutečně rychlé.

Dodávám také, že od třetího dílu jsou veškeré pohyby postav digitalizovány z pohybů skutečných lidí. Postavy se tak pohybují jako ve skutečném světě (například jednou rukou si otevřou dveře a tou druhou je zase zavřou; k předmětům se sklání, překážky přeskakují). Není to žádné zoufalé natahování pracek před sebe, aby se vykonala nějaká akce.

Co se týká grafických pozadí, tak jak už jsem psal, ty mě obecně dostaly asi nejvíce a osobně si nepamatuji žádnou jinou hru, u které bych se tak dlouho kochal krajinkami jako u Sybérie. To stejné platí i o práci kamer a střihu v kratších video sekvencích. 

 

Zvuk

Zvukové efekty (šumění listí, hvizd chladného vzduchu v horách, kráčení přes kaluže) nemá smysl ani komentovat - prostě vše funguje opět na jedničku. Hudby se opět ujal Inon Zur a většina hudebních doprovodů má orchestrální pozadí. Imaginární město Vaghen se dokonce může pyšnit vlastní hymnou!

Dabing všech postav je krásně propracovaný a znějící přesně tak, jak by jste čekali. Starší lidé jsou dabováni staršími herci, mladí zase mladými a milý rakouský akcent všech obyvatel Vaghenu mi zní v uších ještě dnes.  Pryč je tedy krkolomné dabování ze třetího dílu, které jsem skutečně nesnášel a de-facto za něj strhal největší množství bodů.

 

Hodnocení

Co víc dodat? Sybéria: The World Before se jednoznačně povedla a zabodovala (nejen) u mě ve všech možných aspektech. Příběhově vyvážená (až na opětovně a zbytečně otevřený konec), graficky impozantní (to zcela bez diskuze) a zvukově nadprůměrná (orchestrální skladby má v dnešní době jen málokterá adventura). Taková Sybéria zkrátka je a je jen velká škoda, že se jí její autor nedožil. Dávám 100% a ani o procento neslevím.

 

Dobové rezence:

Hra na PC byla vydána v březnu roku 2022. Dvoustránkovou recenzi přineslo SCORE č. 338 v květnu téhož roku. Recenzentka Katka Stuchlíková uděluje hře 83% a celkově vyzdvihuje všechny aspekty, které jsem popsal. Nelíbil se jí naopak konec hry, který mohl být "uzavřenější". Nezbývá než souhlasit.

Mimoto vlastním i Delux verzi oné hry, kterou přikládám do fotografie.

Další obrázky ze hry:

S Danou Rozeovou příběh začíná.

Jedna z prvních obrazovek ve hře - cesta Vaghenem na Hudební náměstí.

Visuál Kate v solném dole.

Odkaz Hanse Voralberga je všudepřítomný.

První obrazovka s Kate ve Vaghenu v malém hotýlku.

Vaghen - Květinová ulice.

Setkání s Oskarem.

Cut scéna Vaghenu.

Cut scéna příjezdu tramvaje do cílové stanice Horská chata.

Na cílové stanici Horská chata - zbytek cesty musíte hezky pěsky.

Zamyšlení se. Takových míst je v Sybérii několik.

Cesta k horské chatě.

Jedním slovem nádhera.

Pokračování k horské chatě - teplota klesá.

Horská chata, kde se odehrálo všechno podstatné.

Ta grafika je fakt něco!

Na terase - Kate 2005.

Na terase - Dana a Leon 1937.

Láska na první pohled.

Láska na první pohled 2.

Na terase s bývalou členkou odboje a jedinou, která zná celou pravdu.

Na půdě v horské chatě.

Kate v tričku.

Sára Walkerová a její (adoptivní) rodiče. Pravý rodiče jsou Dana a Leon.

Katiin otec, který zemřel, když byla Kate ještě mladá.

Hrací strojek s Vaghenskou hymnou.

Neklidné spaní?

Zavolat či nevolat? Volali by jste ex-kámošce, která svedla vašeho ex-snoubence?

Další pátračka po Daně.

Památník obětem Křišťálové noci.

Z místní Hudební konzervatoře toho moc nezbylo.

Na Hudebním náměstí ve Vaghenu.

U hracího stroje.

U Mlžného mostu - někde tady musí být rodný dům Dany.

Před rodným domem Dany.

Uvnitř domu.

Rozeovi a Zimmerovi.

Krásný pohled :)

Experice Baltayar - Leon ve svém stanu.

Tábor expedice.

No není to krása?

Leon s Gorunem v pozadí.

Gorun byl skutečně objeven. Leon mu později zachránil život.

A tak už víme co se dělo na letní brigádce.

Dopis, který jí Leon napsal byl šokem.

Bohužel. Daniny rodiče Křišťálovou noc nepřežili.

Junta - kamarádka Dany. Pokud žije ona, pak může i Dana.

Na ostrově Baden - místní hřbitov.

Po cestě na hřbitov.

Před hřbitovní branou.

Anna Rozeová je ve skutečnosti Sara Walkerová. Byla vyměněna.

Je čas konfrontace s Leni - návrat na horskou chatu.

Stan ohaluje těla lidí, které za války zavalila lavina.

Poprvé co vidím, že se Kate třese zimou.

Nad Leonovým tělem ...

Tak to vyklop! Jak to teda bylo?

Scéna po válce. Návštěva kamarádky Leni.

Rozloučení se a cesta do Ameriky.

Získání dopisu z pomocného automatona.

Čtení dopisu bylo velmi emotivní.

Dana Rozeová se v Americe prosadila jako Dana Goengrichová.

Pravda vyšla najevo. Pozdě, ale přece!

Rodný dům Kate Walkerová.

Když Dana uvidí, že jsou Sára i Kate šťasné, rozhodne se odejít. O pár dní později odjíždí i z Ameriky.

Poslední obrazovka ze hry - Vaghenské hlavní nádraží.

No kéž by tak vypadaly nástupiště i v ČR :)

Cesta do vlaku je volná.

Vlak do Baltayaru? No jasně! Jedině tam může být Dana!

Odjezd. Konec hry.