AdventureGames

Lost Civilization

Český název: Ztracená civilizace, Žánr: Hidden object / adventura, Výrobce: Icarus Games, Distributor: Phoenix On-line Publishing, Rok vydání: 2013, Info: ~~wikipedia~~, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 30%

Na přelomu let 2013 a 2014 se na videoherní scéně objevila hra s názvem Lost Civilization. Stalo se tak 15 let od uvedení Posla Bohů, 8 let od uvedení Ni.Bi.Ru. a dva roky po krachu Future Games, která za oběma tituly stálo. A proč toto historické srovnání? Protože Lost Civilization je přepracovaný Ni.Bi.Ru. - jen s tím rozdílem, že se nejedná o ryzí adventuru, ale o její kombinaci se stylem hidden object her.

Za hrou stojí studio Icarus Games z Brna, kterou nezaložil nikdo jiný než Petr Vochozka. Ten po hektickém vývoji Mafie 2 opustil 2K Czech (dříve Illusion Softworks) a snad jen pro zábavu založil v roce 2011 zmíněné studio s cílem vyvíjet "jednodušší hry pro PC a mobilní telefony". První vydanou hrou se stala právě Lost Civilization - možná až příliš jednoduchá hra, která bohužel nemá sílu měřit se se svými konkurenty. Proč? Na to se podíváme.

Úvodní obrazovka hry

Hrdinka v hlavní roli

Ačkoliv je Lost Civilization okopírovaný Ni.Bi.Ru., je zde pár rozdílů, které stojí za to zmínit. Zaprvé je to žena v hlavní roli a zadruhé ... nechápu, jak někdo může tak do**bat kvalitní předlohu.

Ve hře budeme hrát za mladou a sympatickou archeoložku Suzanne Kheer. Té jednou zavolá její strýc Edward s tím, že pro ní má určité nedocenitelné informace. Suzanne ho tedy ještě té noci navštíví a dozví se, že její snoubenec Michael, který se strýčkem spolupracoval, objevil "kdesi" v Praze informace o tajném nacistickém projektu Ni.Bi.Ru. Jinými slovy nacisté věřili, že existuje dvanáctá planeta, domov vyspělé mimozemské civilizace, jejíchž technologie by pomohly porazit spojence a vyhrát druhou světovou válku. Protože je strýc už starší muž, žádá Suzanne, aby se do Prahy vypravila a svému snoubenci pomohla v dalším pátrání.

Příběh tedy začíná nepřekvapivě stejně jako v originálním Ni.Bi.Ru. - na Karlově mostě v Praze. Jen s tím rozdílem, že nejste Martin Holan a nehledáte Barboru Kánskou, ale jste Suzanne Kheer a hledáte svého snoubence Michaela Petrowskeho. Spoiler: Nebojte. Nebude to s ním tak drsné, jako s chudákem Barborou.

Karlův most v Praze.

Karlův most v Praze - Ni.Bi.Ru.

Bohužel to není jediná věc, která je stejná. Stejný, tedy na-pros-to stejný, je i celý zbylý příběh! Připomeňme, že jistý vrahoun je stále krok před Vámi a Vašeho drahocenného snoubence nevydá tak snadno. Bude tedy na Vás zjistit na čem Michael pracoval a jít v jeho domnělých stopách. Střípky informací Vás postupně dovedou až do jižních Čech, kde v bývalých nacistických štolách naleznete ty nejdůležitější informace o výzkumu Ni.Bi.Ru.

Ty Vás pak dovedou ... no prostě zkuste si raději zahrát Posla Bohů ať z roku 1998 nebo 2005. Nejenže původní hry jsou mnohonásobně lepší z hlediska grafiky, ale umí vytvořit i mnohem napínavější atmosféru, která u hidden object hry prostě nefunguje.

Mnoho odpadu škodí

Snaha naroubovat na původní adventurní příběh hidden object mechanismy je fakt něco strašného. Jde o to, že v klasické hidden object hře jsou pozadí kreslena rovnou tak, aby se do nich daly schovat předměty, které hráč hledá. Jenže zde to díky svému původu nešlo udělat. Ni.Bi.Ru. je zkrátka moc "čistý" a vše má své místo. Autoři se tak rozhodli schovávat důležité předměty vždy někam do hromad harampádí, které uměle vytvořili v každé či každé druhé obrazovce. Tak například hned v Cechovní ulici (druhá aktivní obrazovka ve hře) si povšimněte kolik popelnic přibylo v levém spodním rohu - a proč? Protože v nich hledáte kus papírku se jmény obyvatel přilehlého domu.

Cechovní ulice

Cechovní ulice v Ni.Bi.Ru.

Jindy to sice nejsou přímo popelnice, ale například kůlničky na dříví, poličky s nepořádkem nebo různé zásuvkové stoly. Výsledek je však úplně stejný a vše působí tak nějak nuceně a uměle.

Z hlediska mechanik stojí za to zmínit, že se ve hře vyskytují pouze dvojího charakteru - object to find a object to place. V případě toho prvního se jedná o typické hledání předmětů. Většinou jich je kolem 12 a pokud všechny najdete, zjeví se i poslední - bonusový. Pěkné ozvláštnění je, že některé předměty jsou dodatečně skryty a nejsou tak na první pohled vidět. Typickým představitelem budiž perla, která je v mušli, kterou ale otevřete až nalezeným šroubovákem. Nebo například cigarety, které jsou však zavřeny v další skříňce, kterou otevřete až vyřešíte její kód k otevření.

Světélkování místa s lupou znamená "hidden object".

Hledáme cigarety - asi jsou v krabici. Tu ale musíme prvně otevřít.

Otevřeno.

Konečně - cigarety pro vrahouna jsou naše.

Druhou kategorií jsou předměty, které naopak do obrazu umísťujete. Není to už tak jednoduché, jako je hledat, možná využijete i "nápovědu", která je vždy dostupná a regenerujete se cca každou minutu až dvě, ale přesto se nedá mluvit o kdovíjakém top mechanismu.

Legendární kuličky!!

Kromě klasických mechanik object to find a object to place, je hra okořeněna ještě klasickými adventurnímu minihrami. Nejsou zde sice všechny jako v originále, minimálně dvě mě ale velmi mile překvapily (jsem fanatik na řešení rébusů). První minihra požadovala vyplnění znaku trojúhelníku, aby se otevřely dveře výtahu do tajné laborky ve štolách v jižních Čechách a druhá minihra byly legendární kuličky, a.k.a. rubikova kostka v rovině. Jediným rozdílem u druhé minihry bylo její umístění. Nebylo to již v rozvalinách, ale až v posledním ztraceném chrámu Bohů. Načasovaní nemohlo být blbější, neboť chvilku předtím Vám hlavní padouch vyhrožuje ať se nehýbete a na nic nesaháte, načeš Suzanne se rozhodne rozchodit zařízení, které se aktivuje právě vyřešením této minihry.

Pokud máte pocit, že je tato minihra nad vaše možnosti, nezoufejte. Dá se totiž jednoduše přeskočit ultimátním stiskem tlačítka "skip". Upřímně, nebýt tohoto tlačítka, tak hru vypnu, smažu a budu dělat, že jsem ji nikdy neviděl.

Menší puzzle game ve štolách v jižních Čechách.

Minihra s kuličkami.

Minihra s kuličkami v Ni.Bi.Ru.

Ovládání, grafika a zvuk

Hru ovládáte pomocí myši, konkrétně pomocí jejího levého tlačítka. Na pravé tlačítko úplně zapomeňte - není co zkoumat. Předměty sbíráte téměř vždy jen po absolvování hidden object puzzlů a díky všudypřítomné nápovědě se nikdy nestane, že by jste nevěděli, co s nimi. Hra je v tom skutečně primitivní.

Ve hře máte možnost si vytvořit vlastní profil, ale vždy jen za Suzann. Ukládání hry je ryze automatické a tak se nikdy nemůžete vrátit k libovolné uložené pozici - velký problém pro někoho, kdo píše blog a potřebuje nutně obrázky :)!

Grafika

Pokud jste se zadívali na porovnání obrázků z této hry s hrou Ni.Bi.Ru., pak vidíte, že drtivá většina je jich "okopírována" jedna k jedné. Ano, byl použit jakýsi barevný filtr a do pár vrstev se vměstnalo osvětlení, poletující mouchy (vážně!) a nové NPC postavy, ale že by to někoho oslovilo?

Věrné fanoušky (včetně mě) to dokonce může mírně nadzvednout ze židle. Obdivuji totiž tvorbu bratří Pekárkových a jakýkoliv zásah, v tomto případě sprosté zkopírování jejich tvorby, mi přijde nedůstojné až odporné.

Rozvaliny chrámu.

Rozvaliny chrámu v Ni.Bi.Ru.

Zvuk

Na nějakou hudbu raději zapomeňte a smiřte se s tím, že je zde jen jistá variace tónů pokaždé, pokud se Vám zadaří předmět najít nebo jej umístit na požadovanou pozici. Vznešeně se tomu říká hounting sounds. Stejně tak zapomeňte na dabing. Hlas Suzanne Kheer sice propůjčila zkušená Karen Yee, avšak jen v pár větách během hry!? V ostatních případech jsou všichni němí.

Hodnocení:

Hra má sice hlavu a patu a nápad zmixovat dva žánry nebyl úplně špatný, výsledek se však minul účinkem. Příběh je všem hardcore pařanům už od začátku znám, grafika je okopírována, příjemný hlas hlavní hrdinky je jen v pár větách během celé hry.

Křivka zábavy se po první půlhodince až hodince hraní propadla na 0 (ne-li do záporu) a už neměla tendenci vzrůst. Smutné.

30%

Další obrázky ze hry

(Již bez porovnání s Ni.Bi.Ru.)