AdventureGames: Mavlin: Vesmírný únik

Žánr: Adventura, Výrobce: Mael Software Group, Distributor: Mael Software Group, Rok: 1994, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Freeware, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 20%

Pokud mě má paměť neklame, můžeme Mavlina označit za teprve druhou DOSovskou point & click adventuru na české videoherní scéně (po Tajemství Oslího ostrova, jehož anglickou verzi jsem nedávno popisoval).

Za hrou stojí Mael Software Group a ačkoliv název zní jako honosné vývojářské studio, pravdou je, že to byla pouhá skupinka lidí šikujících se okolo Petra Mandíka, děčínského rodáka a programátora celé hry. Jedním z oněch lidí byl někdo z přezdívkou WAY2, který do hry "složil" hudbu a druhý pak Tomáš Jerie, který se postaral o grafiku (vytvořenou na Amize). Vše podle zcela původního příběhu Petra Mandíka.

Hra byla svými autory distribuována krátce po "úspěchu" TOo, po letních prázdninách roku 1994, tzn. ještě chvilku předtím, než se objevila hra 7 dní a 7 nocí. Jenže na rozdíl od ní nebyla přijata vůbec pozitivně. Jedinou recenzi (najdete ji na konci příspěvku) vydal Excalibur a i zde hra dostala pouze 18%. Proč, to se dozvíte níže.

Úvodní obrazovka hry

Abych nechodil příliš dlouho kolem horké kaše, na hře je špatně téměř skoro vše - hudba, grafika a ani onen "původní příběh" není bůh ví jak oslnivý. Hra nás v intru seznámí s hlavním hrdinou Mavlinem Malnerem (strašně divné jméno a nevím proč, ale vždy mám tendenci spíše vyslovovat Malvin). Mavlin je obyčejný pozemšťan, který je jednoho dne unesen Moguny - bytostmi z kosmu, kteří vypadají jako fialový draci.

Jenže záhy po únosu vyjde najevo, že si ho Moguni jednoduše spletli a k jeho návratu se nemají, viz jeden z mnoha dětinských dialogů:

Mavlin: "Ale já chci domů!"

Mogun: "Cože? Víš, do toho mě netahej. To je tvůj problém. Nějak si poraď! Já musím letět pryč, čau!"

Mavlinovým cílem tedy bude najít provozuschopnou vesmírnou kocábku, a dostat se domů. Tečka. Konec příběhu.

Mavlin Malner - maník s modrou pusou a ve fialovém sáčku.

Únos.

Mavlin na nehostinné Mogunské planetě.

Jedině s návodem?

Narozdíl od všeho dříve zmíněného, není Mavlinovo putování po adventurní stránce až tak špatné, přesto zde autor nasekal několik kyksů, které jen s těží vyřešíte bez nahlédnutí do návodu. Hlavně tedy v první fázi hry, později si na autorův styl adventurních hádanek "nějak" zvyknete.

Cil je jen jeden a vy si musíte uvědomit, že ultimátně musíte objevovat nové lokace a sem a tam se vrátit do těch starších - něco vzít, něco někomu dát nebo něco někde použít. Přesto jsou zde věci, které jednoduše přehlédnete. Hned v prvních minutách hry jsem například nepoužil "vypuklé sklo" na sklenici zavařenin (!navíc na tu jedinou správnou!), tu neshodil a nenašel ani červa ani jakousi tyčku. Proč nejde zavařenina shodit jen rukou, netuším. Hned poté jsem zase kompletně zazdil, že v předchozí místnosti existuje nějaká myší díra, kde na červa mohu chytnou Ostrozuba, který v pozdějších fázích hry uhryže pásky ze dveří.

V budově. Na obrázku jsou zvýrazněna problémová místa.

V prvopočátcích jsem také netušil, že mohu nějaký předmět použít přímo na sebe (pružiny od Mogunky, namočený ručník ve sprchách). Respektive zkusil jsem to, ale nic se nestalo. Důvody byly v tomto případě dva - jednou to byla nedotaženost programu, který sem a tam vyžaduje vícero klikání a podruhé to bylo jednoduše proto, protože jsem nebyl přímo pod dírou, do které jsem měl vyskočit.

Na druhou stranu to jsou asi všechny prvopočáteční kyksy a následně jsem hrou už tak nějak prošel ačkoliv jsem několikrát musel použít metodu všechno na všechno (zapálení slupky ovoce a její použití na kyselinu).

Zpětně se až stydím, že jsem tím zabil víkendové noční hodiny, protože pokud víte co dělat, hra vám vydrží maximálně na 20 minut. Takový je však život :).

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Tvrdí se, že se autor nechal inspirovat hrou Leisure Suit Larry 5. Já osobně tu inspiraci jen těžko hledám, ale mám za to, že si z her od Sierry vypůjčil systém ikon a score bar, který se nachází ve spodní části obrazovky.

Ikon je celkově šest a můžete zvolit mezi botou (chůze), okem (průzkumem), uchem (poslechem - za celou dobu hraní nepoužito), kapsou (sběrem), ručičkou (použitím) a bublinou s textem (rozhovor). Zajímavostí je, že sběr předmětů je možný i za použití ruky. Podivný je i onen score bar, ve kterém se sice hromadí body za provedené akce, ale nikdy se bohužel nedozvíte kolik je maximum.

Téměř před koncem hry - počet bodů 388 a chybí vložit baterku za asi 30 bodů (max 418?)

Předmětů za celou dobu hraní seberete tak 20. Většinu použijete, některé ne (hovno je prostě na hovno). Některé předměty po použití mizí (karty, klíče, lísteček s kódem), jiné bohužel zůstávají zbytečně v inventáři až do konce hry. Většina předmětů se kombinuje logicky, na jiné kombinační možnosti (již zmíněné použití vypuklého skla na zavařeninu) jsem došel až po kouknutí do návodu.

Hru můžete celkově 3x uložit. Není to zrovna velké množství pozic, ale paradoxně mi to stačilo a jedinou nepříjemností bylo jen to, že obrázek pro uložení a nahrání pozice vypadal stejně a tím působil zmatečně.

Ve hře jsem nezaznamenal nějaký vyloženě slepý konec (to ale neznamená, že tam nejsou), ale párkrát jsem umřel (většinou z nepozornosti). Jednou to bylo při sáhnutí na hada, napodruhé jsem vešel do nějakého extra toxického mogunského smradu.

Úmrtí ve hře

Grafika

Grafika je kombinací předrenderovaných pozadích s ručními kresbami (Malvin, Moguni, různé předměty). Výsledkem je, že něco působí obstojně a na něco se nedá ani dívat. Hře neprospívá ani podivný nafialovělý styl.

"Animace" v pravém slova smyslu ve hře neexistují a vrcholem všeho je, když uvidíte, že se hýbe nějaký stroj, špička mogunního ocasu, video u mogunnského šéfa nebo plápolá oheň u nějaké svatyně. Víc ani ťuk.

Ukázka jedné ze čtyř možných animaci + Mavlinův pohyb.

Zvuk

Zvuk není defaultně zapnutý a uživatel jej musí ve hře zapnout (symbol notiček v levém horním rohu). Ale pokud je vám váš život milý, radím vám - NEdělejte to! Z PC speakru se ozve praskání připomínající mix šíleného hraní na rozbité klávesy a přípravy slaniny na pánvi. Se slovy "skladba" či "hudba" to má pramálo společného.

Hodnocení

Hra má neskutečně nezáživnou zápletku, divné dialogy, kýčovitou grafiku a hudbu takovou, že bych ji s klidným svědomím doporučil jako mučící nástroj. Věřte mi, že málokdo by to vydržel. Jediné co hru drží pár body nad faktickou nulou je ne úplně špatná hratelnost (ač k dohrání budete potřebovat nejspíše návod).

20%

Dobové recenze: