AdventureGames: Příhody z Galské země

Žánr: Adventura - historická, Výrobce: Metropolis Software, Distributor: Metropolis Software, Rok vydání: 1994 (Amiga) / 1996 (PC),

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, oldgames.cz, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 30%

Dnešní příspěvek musím pojmout trošku historicky, neboť pokud se podíváte na obrázky níže, jistě mi dáte zapravdu, že je odněkud všichni známe. Ano - z Asterixe a Obelixe!

Francouzská komiksová série Asterix a Obelix začala vycházet již roku 1959 díky dvěma mužům - René Goscinnyovi a Albertu Underzoovi. Příběhy jsou zasazeny do roku 50 př. n. l. do bezejmenné vesničky v severozápadní Galii. Hlavními postavami jsou Asterix a Obelix. První je malý, mrštný a chytrý, zatímco druhý je pořádný hromotluk s nadpřirozenou silou. Proti nim skoro vždy stojí samotný Julius Casear a jeho rozpínavší se římská říše. A důvod, proč tato malá vesnička v čele s našimi hrdiny stále odolává náporu římských vojsk je druid Panoramix, respektive jeho tajný recept na lektvar síly. Prostě klasika, kterou musí znát každý.

Naproti tomu v komunistickém Polsku vznikl v roce 1972 komiks s názvem Kajko a Kokoš (později i zfilmováno). Jejím autorem je Janusz Christa a na první pohled je jasné, odkud se inspiroval. Ačkoliv Kajko a Kokoš mají být slovanští bojovníci, jsou až náramně podobní dvěma dříve zmíněným Galům (a český překlad tomu dodal korunu :) ). Proti nim zde stojí krutý rytíř Hegemon se svým rytířským řádem a snaží se Mirmilovo, osadu, kde naši hrdinové žijí, dobýt. A aby naše porovnání bylo kompletní, druida Panoramixe zde supluje tetka Jaga.

V průběhu ranné polské videoherní tvorby se poslední jmenovaný komiks stal námětem na adventuru stejného názvu. Hra vznikla již v roce 1994 (tedy ve stejném roce jako např. Tajemství oslího ostrova [TOo]) a byla vydána na Amigu. Skoro nikdo o ní ale nevěděl. Zvláště ne v tehdejším Česku, ve kterém "prorazila" až verze na PC. Problémem bylo, že až 2 roky po svém vzniku!! Co naplat, že hra byla přeložena a distribuována firmou Vochozka Trading za rozumnou cenu, když ovládání zůstalo 2 roky zpět. A věřte mi, že 2 roky je sakra hodně! Chyby v TOo jsme jako patrioti odpouštěli, chyby v Příhodách z Galské země jsou však ... no schválně se pojďte začíst do tohoto příspěvku!

Úvodní obrazovka hry

Osada bez vody

Obyvatelé malé slovanské osady Mirmilovo si žili poměrně klidně a spokojeně. Vše se změnilo s příchodem zbojnické bandy, která si nedaleko osady vybudovala svoji pevnost. Bandě velí zlý zbojník Hegemon, kterému jsou spokojení obyvatelé trnem v oku. Proto se svým kaprálem vymyslí ďábelský plán, jak obyvatele z osady vypudit. Jejich plánem je totiž zastavit přívod vody do studny (otočí kolečkem a bum a je to ...). To se jim nakonec podaří a obyvatelé se ocitnou na suchu.

Naštěstí v osadě žijí dva hrdinové, Asterix a Obelix, teda pardon Kajko a Kokoš a ti se zhostí úkolu vodu do study znovu přivést a tím jednoznačně zlomit místní zbojníky, kteří by oblast opustili a nechali obyvatele konečně v klidu.

Kajko je ten menší, Kokoš ten větší.

Hurá do akce. Kam ale?

Nyní bych normálně psal o tom, jak hrou putujete, seznamujete se s dalšími postavami, sbíráte hinty, otvíráte si nové cestičky, atd. Zde tomu však tak není. Ani omylem!

Vy totiž ani nevíte, kam máte jít!? Kajko s Kokošem stojí v osadě před svým obydlím a nikde a za žádných okolností se nedozvíte kam dál. Čekal jsem, že mě ve vesnici někdo navede - nic, čekal jsem, že se dozvím nějaký hint v lese - nic, čekal jsem, že mi něco řekne teta Jaga - vůbec nic. Já nevím, čím si to hráči zasloužili, ale tato hra je opravdu skoupá na slovo. Kromě pár nudných vtípků ve stylu "Kokoši, tam nesedej, nebo to rozbiješ" ve hře prostě absentují jakékoliv dialogy a hráčům tak nezbývá nic jiného, než zkoušet potupně všechno na všechno a doufat, že si tím něco nepokazí (viz Tajemství Oslího ostrova)!

Protože jsem však dobrák od kosti, rád vám prozradím pár detailů. Cílem hry je najít samotnou Matku přírodu a tu požádat o radu. Aby jste ji však našli, musíte putovat opravdu daleko. Nejprve se musíte dostat z osady, projít skrz přilehlé houštiny, poté skrz hluboký les plný podivných bytostí až konečně doputujete k jezeru v jehož středu je malý ostrůvek, na kterém sídlí ona Matka příroda. Jasné jak facka, ale nemohl to, sakra, někdo v té hře říct?

Hrůzné adventuření

Pár hrůzných adventur jsem už v životě hrál a tato hra se k nim úspěšně přidává. Ač jsem se maximálně snažil, stejně jsem musel nakonec sáhnout po návodu. Tedy, abych byl přesný, první část hry v osadě ještě ušla, ve zbytku obtížnost narůstala a můj postup se zastavil.

V přilehlých houštinách mimo osadu se totiž válí tolik de-bil-ních předmětů (jmelí, větvičky, kamínky, oříšky, jahůdky, borůvky, ostružiny, hříbky, jeřabiny, kaštany, muchomůrky, květiny a mnoho dalšího), že absolutně nevíte co sbírat a co ne. Navíc nemůžete sbírat vše, protože inventář pojme jen omezené množství předmětů (více v sekci ovládání). Přidejte si k tomu i informaci výše o tom, že vlastně nevíte, kam putujete a také o tom, že je zde příšerný pixel-hunting a rázem se dostanete do velmi nezáviděníhodné adventurní situace.

Schválně jestli vidíte dva oříšky? Ne? Nejste sami, já je taky poprvé neviděl.

A vidíte ten černý kamínek? Kousek napravo od krtičince. Věřte mi - je tam! :)

Nicméně na rozdíl od všech negativních recenzí, jsem našel jedno malé pozitivum. Hodnocení to sice nezlepší, zmínit to však musím. Existuje zde totiž místo u hospody, kde čeká vozka, aby vás převezl do další lokace. Jenže přepraví vás tam až tehdy, pokud máte všechny potřebné předměty. Neuvěřitelné, že? Umístíte-li například násadu od koštěte na ohniště u tetky Jagy (což klidně můžete udělat) a zkusíte se vydat na cestu, Kajko zahlásí, že "ještě něco chybí". Zpětně si tak uvědomuji, že se tímto způsobem dá krásně ověřit, které předměty můžete nechat na místě a netahat se s nimi dále a které naopak budete potřebovat.

V oné další lokaci, v hustém lese, je to však už zcela na vás. Navíc hra po vás otrocky chce vykonávat akce v předem daném pořadí - aneb zachraňte trpajzlíka, snězte kvítky kopretiny a objeví se Hryzec a až potom můžete zachraňovat další tvorečky. Nesníte-li lístky, další postup není možný. Ach, ani nevíte, jak mě něco takového nebavilo.

Ničema Bugi trápí místní tvorečky...

No a konečně pojďme na téměř konečnou pasáž u Matky přírody. Na již zmíněný ostrov se dostanete po kládě a jeden by čekal, že zpětně to půjde stejným způsobem. Chyba lávky. Musíte totiž vzít jakési m-a-z-a-d-l-o, smísit ho s vodou a et voila - máte létající mast. Tou namažete kládu a nic. Prostě klasika. Ještě na ní totiž musíte použít zaklínadlo od tety Jagy (jaké a proč - to opět nevíte).

Matka příroda - konečně ji Kajko s Kokošem našli.

Ve hře se pak vyskytuje řada dalších podivností z nichž vypíšu už jen pár. Pokud si ještě pamatujete, jak jsem psal, že v lese můžete sbírat téměř cokoliv, je to z toho důvodu, že na cestě od Matky přírody zpět do osady musíte probudit spícího dědu, který vám pak řekne přísady na Ovoce proměny. Jenže co nová hra, to originál. Při prvním hraní jsem měl sesbírat hříbek, šišku, praváka a borůvky. Sranda byla, že "hříbek" nikde nebyl, protože byl přeložen jako "kuřátka". Když jsem hru hrál podruhé, jediná šiška zůstala, ale přibyl k ní kaštan, jmelí a ještě cosi ...

Zvoneček (květina) je překládána jako džbán a slouží k nabírání vody a zalévání různých semínek, stromečků, aj. Jenže ne vždy. Zaschlou mast například takto nezvlhčíte. Tu natvrdo musíte hodit do jezera.

Když to tak sepisuji, vidím v tom snahu jak o "pěknou" hru, tak totálně pokažený výsledek, který je prostě mimo o několik let. A přitom stačilo tak málo - nesnažit se hráče tak potápět, přidat pár vět a pohlídat si překlad.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Kajka i Kokoše budete ovládat výhradně myší. Pravým tlačítkem si mezi oběma volíte (ale nečekejte nic ve stylu Gobliiins) , levým tlačítkem interagujete s ostatními postavami nebo předměty. V případě nějakého aktivního předmětu se vždy automaticky nabídne co s ním, respektive buďto ho někdo z chlapců suše popíše, nebo ho sebere. Nic víc. Žádný dodatečný komentář nečekejte.

Peklo je také sběr a kombinování předmětů. Předměty totiž nekončí automaticky v inventáři, ale u kurzoru myši. Vy pak ještě musíte otrocky vyjet myšítkem do horní části obrazovky a tam jej dalším klikem uložit do jednoho z 20 políček. Ano - jen 20!! Cokoliv seberete navíc, buďto už nikam nedáte nebo musíte něco na oplátku vyhodit (zdravíme Alone in the Dark)! Vyhozený předmět pak spadne na cestu, kde leží dokud ho neseberete. Na cestu v jedné obrazovce lze vyhodit kolem 5 předmětů, pak hra oznámí, že je na cestě už plno.

Typický zákys nastane, pokud si vyhodíte nějakou důležitou věc a do lokace se již později nedostanete = máte smolíka! Věc vám bude chybět a hru nedohrajete. Problémem je, že absolutně nevíte, který předmět si můžete dovolit postrádat v dané části hry a který ne (zdravíme Gooku do roku 1997).

Kombinování předmětů je další "podivnost". Jde totiž o to, že předmět z inventáře musíte vytáhnout, vyhodit na cestu a pak opět z inventáře vytáhnout další předmět a tím najet na ten první. A to ještě ve správném pořadí (zdravíme Tajemství Oslího ostrova)! Protože jsem v době hraní neměl žádný manuál a tuto zvláštnost ještě neviděl, žil jsem dlouhou dobu v domnění, že předměty kombinovat prostě nejdou. Až studiem historických recenzí a popisků na internetu jsem prozřel.

Ukázka kombinace předmětů. Plástev medu + kořen snění.

Závěrem zmíním, že do menu se dostanete stiskem klávesy F10 a že máte celkově jen 6 pozic na uložení hry.

Grafika

Grafická stránka hry není vyloženě špatná a já pro podobnou tvorbu mám slabost. Na pozadích se podílel samotný autor komiksů Janusz Christa, nakreslil je na papír a tým je pak naskenoval do počítače. Škoda jen, že vše pochází z roku 1994 a že v roce 1996 si nikdo dal tu práci to zopakovat modernější technikou. Kdyby totiž grafika byla ještě trošku lepší a ovládání by nebylo tak "neintuitivní", hra by nebyla vyloženě špatná a umím si ji představit minimálně jako skvělou dětskou záležitost.

Ani ty animace nejsou úplně špatné ...

Zvuk

Začnu hudbou, která kromě intra a outra absentuje, stejně tak chybí dabing. I zvuky jsou strohé. Sice někde štěbetají ptáčci, praská dřevo v ohni, bublá potůček, ale stále mi to přijde vůči roku 1996 strašně málo. Tam kde v jiných hrách hraje orchestrální hudba a její intonace se dynamicky mění podle postupu hrou (Broken Sword), zde bych za normálních okolností usnul.

Hodnocení:

Zápletka příběhu - proč ne. Grafika - hezká. Zvuky - ačkoliv je to bída, jsou mi více méně buřt. Ale ta hratelnost, minimum textů, ty kyksy, zákysy, slepé konce, pixel-hunting. Co to jako sakra má být? Notabene v roce 1996?!

Takhle ne, přátelé, takhle teda ne. 30%

PS: Pokud chcete hrát "pohodovou" hru polského původu, stáhněte si Agenta mlíčňáka (z roku 1995). Určitě nebudete litovat.

Dobové recenze:

Recenze na tuto hru byly vydány až po české lokalizaci v roce 1996 a na hodnocení je jasně vidět, že hra není nic přelomového. Notabene právě v roce 1996, kdy vychází takové pecky jako Broken Sword, Bud Tucker, 3 Sculls of the Toltecs, Orion Burger a mnoho dalších ...