AdventureGames

Prisoner of Ice

Český název: Vězeň z ledu či Zajatec ledu, Žánr: Adventura – horor, Výrobce: Infogrames (Atari), Distributor: Infogrames.

Info: wikipedia.org, databaze-her.cz, mobygames.com

Rok vydání:1995, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Poznámky: Původní recenzi jsem napsal 17.4.2023. Dne 20.8.2024 jsem ji podstatně upravil a rozšířil.

Logo Zajatce.

Opakování je matka moudrosti

V roce 1993 spatřila světlo světa Shadow of the Comet, kde jistý fotoreportér John Parker přijíždí vyfotit průlet Halleyovy komety do Illsmouthu. To se píše herní rok 1910. Nebyl by to tak těžký úkol, kdyby polovina města nezaprodala svoji duši kultu Cthulhu a nesnažili se Vás všemožně odrovnat. No nicméně se jim to nepodaří a z Johna Parkera se stává odborník na okultismus a nevysvětlitelné jevy. Habilituje se na profesora a přednáší po celém světě až do osudného roku 1937, kdy se v lednových dnech odehrává Prisoner of Ice.

John T. Parker při událostech v Illsmouthu.

Opět ti "Prastaří" a jejich přisluhovači - Shoggoti

Reálně se jedná o rok, kdy se Nacisté dostávají k moci a začínají hledat všemožné způsoby, jak ovládnout svět. A ano, ač to na první pohled nevypadá, jedná se o nepřímé pokračování zmíněného Shadow of the Comet, které je sice EXTRÉMNĚ krátké, přesto má co nabídnout.

Příběh se točí kolem mladého amerického rozvědčíka Ryana (ParkeR Yan [Jan] - ach to je zkomolenina), který byl přizván k tajné operaci Polaris. Od špiona s kódovým jménem "Miss Molly" se totiž spojenecké jednotky dozvěděli o tajném plánu Nacistů, který by mohl ohrozit bezpečnost lidstva. Při přepadové akci se povede "zachránit" norského průzkumníka a archeologa Björna Hamsuna a převzít do přepravy tajemné bedny, které podle rozvědky musí být za každou cenu pod ledem.

Jenže ústup zpět na domovskou základu na Falklandech se neobejde bez problémů. Nacisté jsou ponorce H.M.S. Victoria v patách a pokoušejí se ji zničit hlubinnými náložemi. Při jedné explozi blízko ponorky dojde k požáru v jejích skladových prostorách, led v bedně roztaje a jeden z přisluhovačů unikne. Jeho únik zaplatí životem dva členové posádky a možná jen díky štěstí se Vám ho podaří zahnat.

První vážné setkání s hnusným přisluhovačem.

Při představě, co by se světem mohlo stát, se pouštíte do akce o jeho vystopování a zastavení. To Vás zavede na různá místa, potkáte se s oním Johnem Parkerem a jeho dcerou Dianou, vypátráte zrádce z vlastních řad, a hlavně musíte zničit vůdce nacistické skupiny operující na základně Schlossadler, který si chce uzmout vládu nad světem. A tak jako v předchozím díle mu nebude pomáhat nikdo jiný než proradný Narackamous.

Ryan a Diana (dcera Johna Parkera) na střeše knihovny v Argentině.

Francouzi to prostě umí

Jak je z výše uvedeného popisu možná zřejmé, inspirací pro hru je opět tvorba známého hororového spisovatele H. P. Lovecrafta. Konkrétně se všude skloňuje dílo At the Mountains of Madness (v češtině vyšlo pod názvy Hory Šílenství nebo V horách šílenství), ale bohužel jsem tuto knihu nečetl a tak to nemohu potvrdit.

Faktem ale zůstává, že se do hry ze strany scénáře pustil Hubert Chardot, fanda tvorby mistra hororu Lovecrafta a ve svých scénářích (Alone in the Dark, Shadow of the Comet) mu jistým způsobem vzdává hold. Sice je to sem a tam trošku osekané, aby hráči nebyli příliš deprimování (Lovecraft nechává své hrdiny zemřít, trpět v agónii, umístit jako blázny do sanatoria, apod), ale mně se tento styl líbil. Bylo to tajemné, napínavé a konec hry si dokonce zvolíte (kéž by něco podobného bylo u Dark Seed 2).

Cestování časem je už trošku moc

Až doposud to vypadá, že na hru pěji jen samou chválu, že příběh je pevný jako skála a já nemám co vytknout. Bohužel mám. Tým totiž z nějakého důvodu do příběhu zamotal časové smyčky a paradoxy, které odhalíte až tak ve 2/3 příběhu a které jsou, alespoň podle mě, úplně zbytečné.

Kdo že je ten Ryan?

Tedy nejen zbytečné, ale i složité na pochopení. V jeden moment se dokonce dozvíte, že Ryan je vlastně jen časovou abnormalitou (vnuk Johna Parkera) vyslanou do minulosti, aby ve správný čas zabránil Nacistům v přivolání Prastarých na náš svět. Podle toho pak vypadá i finále příběhu, kdy si můžete vybrat, zda Ryan v naší realitě nějakým záhadným způsobem zůstane, nebo zda se rozplyne, protože, pokud Prastaří na náš svět nevtrhli, následné události se nestaly a on nikdy neexistoval. Chápete? Ne? Nevadí, já taky ne.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Ovládání se, zaplať pánbůh, změnilo na klasické "point & click". Tým totiž upustil od enginu, který využíval klávesnicového ovládání v hrách Eternam či Shadow of the Comet a které někdy vedlo až k nepříjemným zákysovým situacím.

Ve hře používáte obě dvě tlačítka myši. Levé vám postačí tak na 90% všech úkonů ale ve zbylých deseti by jste se bez toho pravého nedostali dále. Pravé tlačítko totiž slouží k detailnímu průzkumu a doceníte ho u průzkumu různých zákoutí, beden, bedniček, výloh či vozíků. V nich většinou objevíte další předměty k sebrání.

Předměty se ukládají do inventáře, který se vám zobrazí jakmile s ukazatelem najede na horní stranu obrazovky. Předměty můžeme kombinovat jak přímo v inventáři, tak mimo něj klasickým způsobem "drag and drop". V této fázi také zmíním jednu podpásovku, kterou je samotný Ryan. Po celou dobu hry se jedná v podstatě o aktivní "předmět", na který můžete používat další předměty. Pokud se tedy, nedej bože, někde zaseknete, nezapomeňte na Ryana něco použít (v prvním aktu například vysílačku).

Grafika

Grafická stránka hry prošla silnou obměnou. Obecně se jedná stále o 2D adventuru, ale na rozdíl od "pixel-artového" zobrazení v minulém díle se nyní díváme na krásně hladké kontury ručně kresleného prostředí. Pro pohyb postav byl využit systém motion-capture, tzn. pohyby reálných lidí byly nasnímány kamerou a přeneseny do hry. Postavy se tak svými pohyby mají přibližovat pohybům ve skutečném životě.

Ačkoliv jsem dříve zmínil, že časové smyčky se mi nelíbí a ani mi to nesedí k H.P.Lowecraftovy, art post-apokalyptického světa se mi velmi líbil.

Hezký art toho, co zbude z naší civilizace.

Zvuk

Chtělo by se napsat, že 3 roky od vydání Shadow of the Comet budou na zvuku a dabingu znát, no opak je pravdou. Hudbu jsem si kolikrát musel ztlumit, dialogy mi přišli strohé a dabing takový průměrný.

Hodnocení

I přes pár neduhů se Prisoner of Ice povedl. Hra je velmi chytlavá a čím hlouběji v příběhu jste, tím více jste zvědavi co se stane. Stalo se mi, že jsem si hru re-loadnul jen proto, abych si vychutnal scenérie z post-apokalyptického světa. No a pokud jste hráli již Shadow of the Comet, pak je to "must-play".

Na druhou stranu však musím říci, že mě štvala její délka. Oproti Shadow of the Comet je to nesrovnatelně kratší. Hru jsem dohrál skutečně za pár hodin a to jsem hrál bez návodu (až na vězení, kdy jsem nevěděl, že nejprve mám ucpat umyvadlo a příchozího strážného majznout židlí po hlavě).

Celkově 70%.

Dobové recenze:

Recenze na Prisoner of Ice se objevila ve dvou časopisech (alespoň tedy v těch, které vlastním). V srpnu 1995 ve Score č. 20 a v říjnu 1995 v Excaliburu. Jen tak mimochodem se jedná o rok, kdy jsem začal chodit do první třídy a neuměl jsem ani číst :). První recenze ve Score od není překvapením, neboť Andrej Anastasov (Andrew) dokázal získat téměř cokoliv jako první.

EXCALIBUR Č. 50

Recenzi napsal LEWIS