AdventureGames: Polda 3

Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Zima Software, Distributor: Zima Software

Rok vydání: 2000, Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Info: mobygames.com, databaze-her.cz, wikipedia

Poznámky: Původní recenzi jsem napsal 20.4.2023. Dne 11.8.2024 jsem ji podstatně upravil a rozšířil.

Polda 2 byl vlastně takový malý experiment firmy Zima Software. S hrou zkusili navázat na první díl firmičky SleepTeam a povedlo se. Polda 2 se stal (českou) nejprodávanější hrou roku 1999.

Navíc se během vývoje dvojky vytvořil velmi stabilní tým, který si řekl, že to zkusí znovu a ještě lépe. Petr Svoboda obstarával programovou část, Dan Falta grafiku, Roman Džupinka hudbu a o dějství, na které se dneska podíváme, se zasloužilo duo Vojtěch Krump a Miroslav Sabo. Hra se vyvíjela přibližně rok, tedy stejně dlouhou dobu jako předchozí díl a vyšla před Vánoci 2000 s poměrně příjemnými recenzemi.

Úvodní obrazovka hry

Soukromé očko Pankrác

Polda Pankrác se vrací na scénu! Tedy počkejte, on už to není jen tak obyčejný polda, ale detektiv - pan detektiv Pankrác. Dlouho přitom zůstávalo záhadou, jak se Pankrác oním detektivem stal a až teprve dodatek k remástru druhého dílu na ni odpověděl. Pokud Vám toto malé policejní intermezzo nějakým způsobem uniklo, určitě si o něm přečtěte. Alespoň za mě se jedná o čistokrevnou "lásku" k této sérii a všem, kteří se tom podíleli patří bezmezný dík.

No ale zpátky do třetího dílu! Příběh začíná celkem nevinně, ale rozjede se do tak neuvěřitelné roviny, že na konci hry vlastně ani nevíte, kde jste původně začali - a to je ... dobře! Začínáte ve své nové kanceláři, přičemž se Vám tam přiřítí paní Slabá (slabá je fakt jen svým příjmením). Té tetička odkázala neuvěřitelný majetek, ale má to háček. Milionářkou se totiž může stát jen tehdy, když se k notáři dostaví se svým manželem. Problémem však je, že s manželem, jistým Františkem Cecvárkem, je již roky rozvedená a navíc absolutně netuší, kde by její ex-manžel mohl být. Jediné indicie, které máte je to, že se živí jako kuchař a že má na rameni červeného lachtana žonglujícího s míčem ... hmm.

Polda ve své nové kanceláři

První úkol si možná Pankrác představoval trošku jinak, ale co se dá dělat - prachy nesmrdí. Tak hurá do pátračky!

Cestovka "C.I.A."

Hrou procházíte pěkně logicky. V prvních chvílích se ještě nacházíte v Praze (žádné Lupany, žádný Marsias) a jediné informace o osobách jsou logicky na policejní stanici, kam se musíte dostat. Z informací vyčtete, že pan Cecvárek pracuje coby kuchař v hospodě U puku. Bohužel na místě ho již nenajdete - byl trošku lepší než podprůměr a tak byl doporučen na místo osobního kuchaře Jaromíra Jégra (ne, není to překlep ani vtip). No a pan Jégr se v České Republice objevuje jen zřídka kdy, neboť je to zámořská hokejová hvězda a své bydliště a klub má v samotném New Yorku. Pankrác si tak chtě nechtě bude muset trošku zacestovat za velkou louži.

Paní Andrea Voříšková (v reálu Andrea Verešová) v sídle Jégrových.

Zdá se Vám to už trošku velký cestování oproti prvnímu či druhému dílu? Chyba! Je to teprve začátek. Právě v New Yorku postupně začínáte zabředávat do případu únosu obou jmenovaných a díky tomu se podíváte na ostrov Ulithi, do Bolívie, Iráku nebo na Sibiř. Ve Vašem pátrání si Vás vezme pod svá křídla i CIA, kde se poprvé seznámíte s agentkou Mutzovou (budoucí partnerkou) a díky této spolupráci budou do sebe jednotlivé dílky případu krásně zapadat.

Velitelství CIA. Rozhovor s agentkou Mutzovou.

Hra si totiž bere na paškál islamistické teroristy, kteří v hlavách nemají nic jiného, než jak nejlépe uškodit Americe. Pánkrác tak bude muset jít ve šlépějích organizátorů únosu Cecvárka s Jégrem a vypátrat nejen je, ale vlastně i opravdový motiv teroristů. Případ má tak poprvé, na rozdíl od předchozích dílů, nádech vážnosti.

Pohodové adventuření se spoustou miniher

Pokud jste Poldu 2 hráli bez návodu, pak si jistě až do smrti budete pamatovat tři legendární hádanky - mačkání knih v Hybernáriu, "Knihomol knižní" a míchání drinku s názvem ZeTor. Ani zde o podobné záležitosti nebudete ochuzeni. Autoři jich nyní do hry implementovali rovnou šest. Stalo se tak v reakci na Horké Léto 2, na které se tým Zima Software vždy dotahoval.

Když jsem si nedávno pročítal starší recenze, lidé si na tyto hříčky poměrně dost stěžovali, ale já Vám mohu říci, že já si je užil téměř všechny - zvláště pak Americký oči, Svlíkací mariáš či Útěk ponorkou.

Americký oči

Mimochodem když Petr Svoboda programoval Americký oči, byl pro něho ze začátku problém dobře naprogramovat interakci mezi mincemi (jakým směrem se má mince odrazit, kam ještě dojede atd.). Navštívil proto svoji kamarádku na Vysoké škole, ale ani ona nepomohla a doporučila ho k jistému panu profesorovi matiky a fyziky. Když tam pan Svoboda došel a začal vyjasňovat s čím potřebuje pomoct, byl nejprve klasickým způsobem ztrapněn, že tomu vůbec nerozumí, ale ve výsledku (opět klasika) odcházel bez nějakého smysluplného řešení. Osobně říká, že se na to musel napít, a přes určité vztahy s bulharskými konstanty nakonec dosáhl kýženého efektu, který vypadá dobře a dobře funguje.

Svlíkací Mariáš

Úsměvné mi přišla i minihra ve které zvedáte víka popelnic, aby potkany pod víky mohla nějaká bába trefit svojí kulovnicí. Stejně tak jsem se pousmál u minihry, která se odehrává v centrále CIA a ve které střílíte na cíl, který může být v podobě Sadáma Hussaina s jadernou bombou na zádech. Přeci jen celé to musíme brát k roku 2000, kdy ještě o teroristech z 11. září 2001 či o honu na Sadáma z roku 2006 nikdo nevěděl.

Na druhou stranu, jako nejméně záživná hra mi přišla klasická "skládačka", kdy máte jistý obrázek rozdělený na několik zpřeházených kusů a musíte je pohyby nahoru-dolů-doprava-doleva složit.

Skládací orbázek

Dohromady s klasickým adventurním putováním se Polda 3 hraje skutečně hezky. Například díky tomu, že prvnímu i druhému dílu byl vyčítán pixel-hunting (sám si však žádný nepamatuji), dostaly všechny předměty do vínku tenkou černou konturu, kterou jsou obtaženy. Ve výsledky se tak jen stěží může stát, že by jste ve třetím Poldovi něco přehlédli.

Sem a tam vás tak může jen naštvat, že se jisté předměty, které byly dříve neaktivní, stanou aktivními, pokud se aktivují nějakou jinou akcí. Zvláště pak druhá polovina hry mi tímto fenoménem přišla doslova promořena.

Reakce autorů na negativa ohledně pixel-huntingu z předchozích dílů.

Ovládání, grafika a zvuk

Hra spadá do žánru point and click adventur a proto si vystačíte pouze s myší, konkrétně jen s jejím levým tlačítkem, kterým se ovládá úplně všechno. Ať je to sběr předmětů, jejich kombinace, tak mluva nebo chůze.

Jak už jsem psal o trochu výše, nic zrádného tu nečekejte. Vše je krásně vidět, jen sem a tam budete muset znovu prozkoumat pár předmětů či lokací. Mimoto samotná kombinace oněch předmětů se drží v logických mantinelech. V New Yorku mi sice trošku tekly nervy z neustálého pendlování mezi psychiatrem (respektive jeho pacientem) a letištěm, nicméně přežil jsem a podobné problémy jsem už nezaznamenal.

Polda se může pohybovat zrychleně dvojklikem, aktivní předměty se dají zobrazit stiskem mezerníku.

Grafika je udělána Danem Faltou pečlivě. Ten se po čas vývoje opravdu nezastavil. Nabouchal však více než 60 pozadí a kolem 70 postav. Na rozdíl od druhého dílu se i trošku krotil a pozadí nyní vypadají trošku více realističtěji. Žádné extrémy zborcené perspektivy tu nehledejte.

Animace jsou obecně taktéž povedené, jen někdy musíme přimhouřit oči nad dobovou zkostnatělostí, viz. například případ, kdy se Pankrác má dostat do vyvýšeného patra skrz provaz a kladky.

Animace Pankrácových horolezeckých schopností

Co se týká ozvučení, tak to nevybočuje z předchozího počinu. Není na něm obecně co opěvovat ani co kritizovat. Dabing je však jiná liga. Ten se opět povedl. V hlavních rolích znovu uslyšíte Luďka Sobotu, Petra Nárožného, Jiřího Lábuse, Vlastimila Bedrnu, Bohdana Tůmu, Valérii Zawadskou či Sabinu Laurinovou. Mimochodem tým chtěl na dabing určitých ženských postav Sabinu Laurinovou již v Poldovi 2. Nicméně paní Laurinová odmítla hlavně z toho důvodu, že se dočetla o milostné scéně z Poldy 1 a nechtěla být součástí této "zhůvěřivosti". Nakonec se však "nějak" domluvili.

Hodnocení:

Hru mohu s klidným svědomím doporučit. Není to top hra - to rozhodně ne, ale má v sobě vše, co by "poldovská" adventura měla mít. Je zde vážnost, humor, příjemná grafika, dobrá hudba a doba hraní se blíží 10 hodinám (první hra).

60%

Historické recenze:

Doplním časem.

Další obrázky ze hry: