AdventureGames

Broken Sword: Shadow of the Templars

Český název: Doslovný překlad jako "Zlomený meč" trhá uši, Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Revolution Software, Distributor: Virgin Interactive, Rok vydání: 1996, Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ano, v originálu od JRC; jinak zkuste něco jako je zde (bez záruky funkčnosti)

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 100%

Poznámky: Původní recenzi jsem napsal 13.5.2023. Dne 4.10.2024 jsem ji podstatně upravil a rozšířil.

Revolution software již vydalo 2 poměrné úspěšné hry. Jejich prvotinou bylo Lure of the Temptress (1992), kterou následoval Beneath a Steel Sky (1994). Co hra, to originál. První byla říznutá fantazy žánrem, druhá byla zasazena to dystopické budoucnosti. Nad třetí hrou, dnešním recenzovaným Broken Swordem, se začalo přemýšlet již po vydání Lure of the Temptress. Mělo to být velké, skvělé, prostě nezapomenutelné a tak Charles Cecil, majitel firmy a autor příběhu, nechtěl nic uspěchat. Cestoval a hledal inspiraci všude možně. Až se jednoho dne na dovolené v Paříži začetl to knihy The Holy Blood and the Holy Grail. V ten moment bylo jasné, že tajemství Templářů bude hlavním lákadlem.

Broken Sword: Shadow of the Templars mi jednoznačně přirostl k srdci. Možná proto, že to byla moje první originální hra, možná proto, že je zkrátka tak dokonalá. Zakoupil jsem ji v roce, tuším, 2000 v brněnském JRC ve Velkém Špalíčku (dnes již neexistuje - zrušeno v roce 2022). Cena byla 199Kč a byla v příznačné krabici "SoldOut". Hra byla tehdy už 4 roky stará, ale jakmile jsem ji spustil, tak jsem věděl, že adventury budou mým herním žánrem číslo jedna!

Broken Sword v originálním balení.

V roce 2022 jsem si hru stáhl ze Steamu, prošel jsem jí jak nůž máslem a své dojmy shrnul v jednom z prvních příspěvků zde na blogu. Jen jsem nějak netušil, že se nejednalo o původní hru, ale tzv. režisérské vydání, které vzniklo až v roce 2009. Inu, i mistr tesař se někdy utne. Svoji chybu nyní napravuji a původní příspěvek upravuji tak, abych mohl v samostatném příspěvku popsat i ono režisérské vydání. Pojďme tedy na to!

Úvodní obrazovka hry.

Příběh obyčejného amerického turisty

Hlavní hrdinou příběhu je americký turista George Stobbart. Mimochodem umístění právě Američana do hry byl brilantní marketingový trik, jak oslovit publikum i za velkou louží, neboť Templáři a jejich tajemství je přeci jen více Evropská záležitost.

George se rozhodl strávil jedny z posledních teplých dnů roku v Paříži. Ke své smůle si vybral maličkou kavárničku "U Zelené svíčky" uprostřed Paříže, kde hází očkem po místní servírce. Krásný pohled na holčinu mu však najednou zakryje jakýsi postarší maník s kufříkem, který jde do kavárny a je následován klaunem s akordeónem (to je ale kombinace, co?). Problémem je, že klaun není skutečný klaun a už vůbec sem nepřišel poveselit místní osazenstvo. Po ohlušujícím výbuchu se Georg tak tak sbírá ze země a může děkovat všem svatým, že během exploze nepřišel o život.

Jedna z první obrazovek hry, kdy můžete poprvé ovládat hlavní postavu.

Takové štěstí však neměl muž s kufříkem, který do kavárny vstoupil. Je na kusy a kufřík je pryč!! Policie sice za chvilku přispěchá, avšak její metody jsou více než podezřelé. Ačkoliv se George snaží ze všech sil popsat každičký detail onoho incidentu, nikdo tomu nevěnuje žádnou pozornost.

Až když je George na odchodu, potkává před zdevastovanou kavárnou Nicole "Nico" Collardovou - osudovou ženu, svou femme fatale a fotoreportérku na volné noze, která přispívá do místního plátku La Liberté.

Tak taková žádost se neodmítá.

Láska na první pohled?

Nicole na místě činu není jen tak náhodou. Už před nějakým časem byla svědkem vraždy jiného člověka, kterého zabil mim. Z jiných zdrojů zase ví, že se podobné vraždy staly i jinde po světě. Jednou zabíjel obři tučňák, jindy někdo v kostýmu sněhuláka. Že by tyto vraždy, u kterých vrah ujíždí na přitroublých kostýmech nic nespojovalo? To by byla moc velká náhoda!

Když pak Georgovi napíše své osobní telefonní číslo, je "vymalováno". Přeci se jen tak nemůžete vrátit domů. Je to ideální šance zažít trošku dobrodružství a utéct ze stereotypu běžného amerického života.

George u Nico doma. Všimněte si vždy jejího krásného úsměvu.

Detektivem a novým Indiana Jonesem v jednom

Od okamžiku, kdy se oba potkají u ní doma se rozhodnou spolupracovat. Nico pátrá v novinářských archivech nebo využívá své kontakty (tedy aspoň to tvrdí, jinak totiž sedí stále na zadku u sebe doma a je to NEHRATELNÝ charakter). To George na to jde jako skutečný detektiv. Rozhodne se projít trasu útěku zločince a přitom nalézá stopy, které ho dovedou k výrobci kostýmů nebo k prodejci různých manekýnských šminek. Přes ně se již velmi rychle dostane na místo údajného pobytu, odhaluje jeho pravou totožnost a navíc získává tajný středověký rukopis. Ten ho symbolicky pasuje, vedle role detektiva, i do role lovce pokladů. Rukopis se totiž zmiňuje o Templářích a o různých věcech, s jejichž pomocí je možné původní řád, který byl (měl být) před staletími rozprášen, opět spojit.

Nebude překvapením, že jedna z těch tajemných věcí je i jakýsi Baphometův meč (sword). Dávno zničená (broken) a ztracená relikvie, která musí být znovu nalezena a zkuta, aby odemkla ohromné množství zemské energie s jejichž pomocí templáři nejen povstanou, ale budou moci i ovládnout svět.

A přesně tímto zjištěním a množstvím dalších zvratů Vás hra bude do děje vtahovat víc a víc. A vy si zamilujete různé lokality, kde se s každou úspěšně vyřešenou hádankou dostáváte hlouběji do děje a začínáte rozumět všem postavám a tomu, kam a ke komu (k jaké sektě) tyto postavy patří. Kromě Paříže se podíváte do Irska, Sýrie, Španělska nebo Skotska.

Paříž - hotel UBU.

Hospůdka v Irsku.

Tržiště v Sýrii.

Soukromý statek ve Španělsku. George při hledání studny.

Finále ve Skotsku. Ruiny kostela St. Ninian

Irové mají divné kozly

Jak jsem již psal, Broken Sword byla jednou z prvních her, které jsem kdy hrál. Být to některý předchozí titul této společnosti, asi bych u adventur moc dlouho nevydržel, ale Broken Sword je v tomto jedinečný. Veškeré adventurní puzzly jsou striktně logické a ačkoliv se pár zákysů našlo, nikdo to nebylo tak složité, že bych hru byť na moment přestal hrát.

Vlastně počkejte, kecám. Hra obsahuje jeden opravdu tuhý zákys, který se stal světově legendárním a vylámal si na něm zuby snad každý, včetně mě. Dokonce byl (a je) tento zákys tak moc propírán médii a hráči, že se ho Cecil rozhodl ve své režisérské verzi odstranit. A o co, že se jedná? Tento špek se vyskytuje v rozvalinách hradu Lochmarne v Irsku, kde se zdržuje nepříjemný kozel - přežvýkavec, který blokuje vstup k vykopávkám. Kdykoliv se k němu přiblížíte, okamžitě vás povalí. Cokoliv na něj použijete, tak nefunguje.

Problém je ten, že ono se na něj ani nic používat nemá a trik je v tom, že jakmile vás povalí a běží "jakoby animace", dostane hráč opět možnost hrát. Sice jen na malou chvilku, ale přece. V ten moment pak musíte 2x kliknout na protilehlý polní stroj a světe div se, George začne běhat!!

Legendární zákys s kozlem.

Za menší nedostatek pak považuji, že se u některých lokací nemění kurzor myši a neupozorní vás tak na možnost kombinace předmětů. Hned prvním takovým místem je Paříž v hotelu UBU, kde musíte "zkombinovat tajný svitek a zadní uličku hotelu". Pokud to uděláte, pak George svitek hodí do zadní uličky, kde si ho můžete později vyzvednout. Jen škoda, že u této uličky stále svítí ikonka "průzkumu", nikoliv ikonka "soukolí - kombinace". To stejné je i ve Španělsku v místě tajné studny, kde musíte "zkombinovat paprsek světla a zrcátko", aby jste si posvítili na tajné dveře. Kurzor se však opět nemění.

Ne vždy poznáte, že se něco může kombinovat.

Nezapomeňte také na to, že se občas (opravdu výjimečně) dají kombinovat věci přímo v inventáři (V Sýrii je to hliněná soška a kapesníček s líčidlem) nebo, že někdy určitou věc z inventáře musíte vytáhnout a použít extra (klaunský nos a policajt u Mountfacon).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Stejně jako obě předchozí hry, tak i Broken Sword je napsán v enginu Virtual Theatre. Ovládání hry je velmi jednoduché. Kurzor se mění automaticky (až na pár výjimek popsaných výše) a možnosti interakcí jsou zjednodušeny. Nemusíte vybírat popisky věcí, na které se chcete zeptat, ale prostě se Vám zobrazí grafické nabídky (nahoře inventář, dole situace) a jednoduchým kliknutím se George už na všechno zeptá. Pokud je k dané věci potřeba více informací, zůstává ona věc stále aktivní a můžete jí "prokecávat" stále dokola.

Takto vypadá klasický rozhovor.

K pohybu po Paříži (nebo po světě) slouží přehledná mapka. George se pohybuje plynule, bez záseků, ale občas velmi pomalu a já osobně bych ocenil dvoj-klik na rychlý přesun mezi obrazovkami.

Také vás musím varovat, že v původní hře můžete umřít. Kdykoliv si nedáváte pozor, může na vás spadnout pár těžkých dveří nebo vás mohou zabít známí mafiánci Quido a Flap. Ačkoliv máte na ukládání jen 8 pozic, využívejte je!

Grafika

Původní hra běžela v rozlišení 640x480 a grafická stránky hry byla a je fantastická. Všechno je totiž vypipláno do nejmenších detailů - pohyb vlajek u hotelu UBU, letmý úsměv Nico, kdykoliv ji navštívíte, odraz George v zrcadle, a mnoho dalšího.

Někdy dokonce jsou různé akce podpořeny nějakou mini-animací. Vzpomeňte například na popelnice v postranní uličce u kavárny. Pokud zde George zvedne víko jedné z nich, vyskočí kočka a v ten moment se mění George jako postavička (ustupuje, mimika leknutí) a zahraje v pozadí zvuk vyvolávající stejný pocit. Je také neuvěřitelné, že všechny pohyby postav byly vytvořeny "jen tak na oko". Ve hře nebyl použit žádný motion-capture, ale animátoři (hlavně Mike Burges) seděli a malovali a malovali ... .

Co víc, ve hře se vyskytují tak velké grafické nákresy lokací, že by je autoři (Eoghan Cahill a Neil Breen) museli rozdělit cca na 2 až 3 statické. To však neudělali a místo toho implementovali tzv. paralaxní scrolling, který dokonce dodává pocit 3D. Prostě fantastické! Vzpomínám si, jak jsem se jen tak procházel pro zahradě ve Španělsku a vychutnával si tuto techniku (ač byla známá ze všech plošinovek roky dozadu :-) ).

Zvuk

Ozvučení je výborné. Na hře spolupracoval Barrington Pheloung, britský skladatel se zkušenostmi z filmové tvorby. A právě tyto zkušenosti otiskl do hry. Zatímco v každé jiné hře této doby platilo, že pro jednu obrazovku byl jen jeden hudební doprovod (případně více obrazovek = jeden hudební doprovod), nyní se hudba v dané lokaci dokonce dynamicky mění podle akce, které se odehrávají. Pokud například přijdete na nějakou věc, která děj posouvá výrazným způsobem dále, pak tento fakt podtrhuje i jistý hudební podkres.

Za zmínku stojí i dabing. George namluvil Rolf Saxon a Nico namluvila Hazel Ellerby. Speciálně pak Rolf Saxon do hry otiskl i trošku toho amerického humoru, ironie a mírného sarkasmu. Líbí se mi jeho hlášky, líbí se mi popis lokací a předmětů a vlastně cokoliv, co vypustí z úst. Není divu, že se stal pro sérii Broken Sword stálicí i dalších 5 pokračováních.

Závěrem

Tady to nemá smysl více rozepisovat. Broken Sword je prostě fantastická adventura, která posunula žánr adventur ve všech ohledech. I přes jedno dohrání máte tendenci se k příběhu vracet znovu a znovu - a klidně to dělejte! Stojí to totiž za to!

100%

Dobové recenze: