AdventureGames: Sanitarium

Výrobce: DreamForge Intertainment, Distributor: ASC Games,

Rok vydání: 1998, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 90%

Po delší době si zase dovolím mírně prohodit hodnocení s úvodem a budu tvrdit, že Sanitárium je opravdu výjimečná hororová psychologická pařba, kterou by neměl vynechat žádný milovník adventur. Nevěříte? Tak čtěte dále!

Pokud začnu od začátku, tak již koncem roku 1989 vzniká malé studio Event Horizon (v překladu Horizont Události) pod vedením Thomase Holmese, Christophera Straky a Jamese Namestka. Jejich cílem bylo, jak jinak, přinášet na trh "originální hry" a jejich nápad spočíval v produkci RPG her, které byly řádně říznuty adventurními mechanismy. Pro mě asi nejzapamatovatelnější počin tohoto období byla hra Veil of Darkness.

V roce 1993 se společnost rozhodla přejmenovat na DreamForge Intertainment (není to překlep), ale v nastoleném trendu pokračovala. Čistě z hlediska adventur můžeme napsat, že v roce 1995 na trh uvedla hru Chronomaster inspirovanou sci-fi romány Rogera Zelaznyho, či v roce 1997 ve spojení s Disney dětsky laděnou hru 101 Dalmatines: Escape from DeVil Manor inspirovanou celovečerním filmem 101 Dalmatínů. Od roku 1996 se však tým o síle několika desítek lidí začíná věnovat hře, která je předmětem dnešního příspěvku - Sanitáriu. Extrémně výborné izometrické adventury, která po zpackané Phantasmagorii 2 či (pro mě) úchylném Harvesterovi na trhu prostě musela prorazit.

Hra má zajímavou psychologicky laděnou zápletku, je určena pro nastupujícího mainstreamového hráče (chápej jako, že není tak těžká) a grafika v high coloru je prostě boží - není proto divu, že se prodalo více než 300tis kopií a hra byla pro DreamForge úspěchem. Bohužel však jedním z mála a také posledním.

Úvodní obrazovka hry.

Hororů není nikdy dost

Myslím si, že při tak výjimečné hře jako je Sanitárium si můžeme o adventurách s hororovou či psychologickou tématikou říci trošku více. Jako první tak určitě nesmíte přehlédnout Alone in the Dark (80%) od Infogrames, dodnes pokládanou za otce všech survive hororů. Příběh byl a stále je prostý - jeden hrdina uvězněn na půdě strašidelného domu s cílem dostat se ven živý. Povedenou, ale také sakra těžkou pařbu jménem Dark Seed (62%) přinesla i společnost Cyberdreams. V ní jste měli s hlavním hrdinou jen tři dny na to, aby jste zničili Prastaré, kteří se plánují zmocnit Země skrz embrio vetřelce (asistoval zde i H. R. Giger), které vám implantovali do hlavy.

Neméně povedenou hrou se stala i hra Shadow of the Comet (80%) z roku 1993, kterou já osobně miluji a často se k ní vracím. V roli mladého fotoreportéra jste se vydali do města Illsmouth a chtěli jste si jen tak vyfotit průlet Halleyovy komety, když v tom jste odhalili, že polovina města spadá do kultu uctívačů Cthulhu a chtějí zničit svět. A jak jinak, vy jim prostě vadíte :).

Ve stejném roce následovalo i pokračování Alone in the Dark 2 (65%), které se neslo ve stejném duchu jako první díl, jen mírně akčnější. Další hrou byla již zmíněná Veil of Darkness (85%). Ta nás v roli nejmenovaného pilota přenesla do bájné Transilvánie a bojovali jsme proti upíru Kairnovi, kterému jednoduše vadil přelet vašeho letadla.

Do východní oblasti Evropy jsme se podívali i v roce 1994 ve hře Quest for Glory 4 (95%) a z posledních sil porazili záporáky při vyvolávání Avoozla, démona který by rád uvrhl svět do věčné temnoty. Podobně tomu bylo i v akční adventuře Ečstatica (80%).

Rok 1995 nám pak naservíroval asi nejvíce povedených her. Zaprvé to byl I Have No Mouth, and I must Scream (70%) podle stejnojmenné a všemi cenami ověnčené povídky Harlana Ellisona a Dark Seed 2 (75%) od společnosti Cyberdreams. Společnost Infogrames zase vydala Prisoner of Ice (70%) či Alone in the Dark 3 (70%) a legendární Sierra se vytáhla úctyhodným FMV dílem Phantasmagoria.

V roce 1996 nám (respektivě mně) naopak žánr hororových adventur krutě zhořkl při paření Phantasmagorie 2 či úchylného Harvestera (65%).

Z roku 1997 si pamatuji jen druhé pokračování Ecstatiky a rok 1998 by tak bez Sanitária zůstal zcela prázdný. Nyní tak není pochyb, že tvůrci s datem vydání hry trefili bingo!

PS: Když to tak nyní čtu, tak vidím, že za chvilku uzraje čas na to, abych napsal nějaké tematické povídání :).

Vzhůru domů

Jak vidno z předchozího odstavce, hororových adventur existuje sice celá řada, ale těch, které se vám svým způsobem dostanou až pod kůži, těch, které vás chytnou a nepustí či těch, na které si budete pamatovat hodně dlouho skutečně mnoho není. Já osobně mám oblíbené zhruba jen tři (viz nejvyšší hodnocení). Čtvrtou hrou se nedávno stalo i Sanitárium.

Úvod hry je prostý - v intru vidíte neznámého muže, který nasedá do auta přičemž telefonuje nejspíše se svoji ženou a již klasicky říká: "Na vše jsem došel, vše ti vysvětlím až dorazím domů". Jaké je však překvapení, když domů nedojede. Cestou má totiž vážnou autonehodu a probírá se v jakési místnosti plné chorých bláznů, je celý ofačovaný (nejspíše vážně zraněn) a trpí výpadkem paměti. Neví kdo je, ani co se vlastně stalo.

První lokace ve hře

Po chvilce pátraní však zjišťuje, že je ve věži sanatoria (sanitária), kterému vládne jakýsi Dr. Morgan a že on sám se jmenuje Max. Po pár dalších krůčcích probudíte zkamenělého anděla, který vám oznámí, že máte zachránit děti a pošle vás do další lokace.

Říkáte si cože? Nehoda, amnézie, šílenci, oživlý anděl, děti - co to sakra má znamenat? Ano, i já měl podobné otázky, ale po chvilce hraní to vše začne dávat smysl a kolem 3 až 4 lokace už jste hrou kompletně lapeni a každý, ať sebedementnější rozhovor typu "Ahoj, já jsem Max, jak se jmenuješ ty" hltáte.

V druhé kapitole.

Výborně vystavěný příběh Maxovy mysli

A co by to bylo ode mne za příspěvek, kdybych vám alespoň část toho parádního příběhu nevyzradil. S Maxem si ve hře užijete celkově 9 velmi povedených kapitol, které na sebe, světe div se, navazují. A to i přesto, že kolikrát nebudete hrát za samotného Maxe, ale budete někdo jiný. Jednou budete v kůži malé holčičky Sarah, podruhé se stanete čtyřrukým Kyklopem Grimwallem a nebo dokonce aztéckým polobohem a válečníkem Olmekem. Mezi jednotlivými kapitolami se pak vracíte zpět do sanatoria (vždy do různých částí - věž, venkovní "výběh", márnice a hřbitov) a zkoumáte v čem všem má prsty proradný Dr. Morgan.

No a asi už tušíte, že existuje jen pár možných vysvětlení všech těch podivných přesouvání a převtělování se - buďto jste mrtví a chcete si "vykoupit" duši nebo jste po nehodě v kómatu a vše popsané je jen manifestem vaší mysli. A ano - B) je správně! Neuvěřitelné množství flashbacků pak dokonale popisuje celou Maxovu minulost, od útlého mládí až do doby autonehody. Dokonce také to, že to nebyla úplně tak "nehoda" jako spíše úkladný záměr.

Sarah, Grimwall, Olmek - tři různé postavy.

Ale zpět k ději. Max Laughton, jak se hrdina jmenuje celým jménem, měl kdysi sestru - Sarah (vysvětlení proč hrajete v těle holčičky), která v mládí podlehla zákeřné nemoci. Od té doby si Max řekl, že odloží veškeré dětinské komiksy (vysvětlení proč hrajete za Kyklopa) a stane se lékařem, aby pomáhal lidem. Speciálně pak dětem, které na světě napadá smrtící mutovací nemoc, jehož průvodcem je virus DNAV (vysvětlení proč zachraňujete ve 2. kapitole děti).

Společně se svým kamarádem a kolegou z univerzity, Dr. Morganem, absolvuje lékařskou školu a začne pro něj dokonce pracovat v jeho společnosti Mercy Foundation. Ta jako jediná na světe vyprodukovala pseudolék zvaný Hope - jenže ten nemoc jen zpomaluje, neuzdravuje.

Ten správný lék pak vyvíjí náš hrdina Max, jen mu bohužel vedení společnosti včele s Dr. Morganem nedalo moc šanci a stoplo veškeré financování (a bum, už máte vysvětleno i to, proč nesnášíte toho tajemného doktora).

A cíl hry? Jednoduše projít veškeré stavy mysli, představy sjednotit a rozpomenout se kým jste a jaké bylo vaše poslání. V samotném závěru pak ještě musíte zmobilizovat všechny vaše síly, aby jste se z onoho kómatu probudili - a bude to skutečně za 5 minut dvanáct. Proč? To si už zjistěte sami, stojí to za to!

Téměr u konce.

Psycho, přesto zábavné

Ačkoliv řada on-line gameplayů končí číslem 5 hodin, moje adventurní tažení se podle steamu zastavilo na 11 hodinách, přičemž jsem hru pokořil jen s jedním kouknutím do návodu pro rozlousknutím zvukového kódu. Nemám prostě sluch na zvuky (ale jako vůbec) a podobné puzzly se ani nesnažím řešit.

Nicméně hra mě velmi mile překvapila velkou spoustou adventurních puzzlů, které jsou ryze originální. Za povšimnutí také stojí narůstající obtížnost - zatímco v první kapitole po vás budou vyžadovány pouze piškvorky (v originále tick-tac-toe), záhy se k tomu přidává správné otáčení ventilů k naplnění nádrže, nastavení různých strojů a přístrojů, luštění různých šifer, mačkání různých dlaždic, tlačítek a mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho dalšího.

Otáčení ventilů.

Uvolnění obrovského balvanu.

Luštění šifer

Zprovoznění různých přístrojků.

Závěrečná kapitola je pak jeden velký (avšak stále povedený) puzzle. Zaprvé musíte projít specifické 3D prostorové bludiště a poté jste vrženi do lokace, kde se musíte chytře proměňovat na jeden ze tří zmíněných charakterů a využívat jejich přednosti. Sarah je malá a může se například protáhnout malými otvory. Olmek je kamenný bojovník, kterému nevadí žádné trny, ostny nebo bodáky a Grimwall je zase extrémně silný čtyřruký Kyklop a hodí se na roztahování tyčí, vytrhávání věcí ze zdí, apod. Ve skutečnosti jsou to takoví Gobliiini :)

Krásné využívání vlastností jednotlivých postav.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Sanitárium je izometrická 2D adventura ve stylu klasických RPG mlátiček - něco jako Diablo. A jako zmíněné Diablo se i hraje. Postavu ovládáte pravým tlačítkem, na které musíte kliknout, držet a táhnout po lokaci. Díky tomu bude hlavní postava chodit. Běh bohužel absentuje a nejednou vás to naštve.

Inventář se vyvolává tak, že kliknete na svoji postavu. Předměty v něm se kombinují (vždy vně, nikdy ne mezi sebou) až s extrémní logičností. Tomu navíc pomáhá fakt, že kombinovatelné věci jemně světélkují. Naopak ty, které se zkombinovat nedají, tak se jednoduše "nehlásí".

Ukázka kombinace předmětů. Koukejte jak světélkuje použitý červený balónek.

Ve hře si užijete nejednu akční scénu (kosou musíte posekat strašáka nebo ohněm upálit přerostlou chobotnici). Ale nebojte, i přesto, že k tomu možná spotřebujete nejeden pokus, nenaštve vás to. Nemůžete totiž zemřít a pokud vás náhodou daná obluda porazí, rewspanujete se opodál a vše již zničeno zůstává zničeno. Není tak potřebné začínat znovu a znovu, ale zkrátka jen "doděláte svoji dříve rozdělanou práci".

Jeden z několika soubojů.

Grafika

Jak jsem psal výše, hra využívá pevně daný izometrický úhel kamery. Pozadí jsou předrenderovaná a bohatě detailovaná. Každé prostředí má velmi specifickou barevnou paletu a textury odpovídají tématu dané kapitoly - psychiatrická léčebna, izolovaný ostrov s cirkusem, strašidelný dům, márnice, apod.

Musím se také přiznat, že jsem již dlouho neviděl taková pozadí, která by uměla podpořit pocit nejistoty a podivnosti. Grafici zkrátka odvedli skutečně výbornou práci.

Hra běžela v 16bitové barevné hloubce, tj. využívající 65 536 barev (High Color). Rozlišení však zůstalo jen v režimu 640x480.

Za povšimnutí také stojí spousty titěrných detailů - NPC postavy se hýbou a mají jakoby svůj "život". Ve hře jsou použity atmosférické efekty, kdy vítr hýbe se stromy, balónky, listy, papíry a bůh ví čím ještě a k tomu všemu můžete na několika místech spatřit věrný odraz v zrcadle.

Strašidelný dům - lokace, kde vidíte svůj odraz v zrcadle.

Cut-scény, které probíhají ve formě flash-backů jsou alfou a omegou příběhu a každou část se vyplatí sledovat velmi pozorně. Pro neangličtináře nám autoři dokonce přidělali možnost aktivovat si v nich titulky. Jako pomyslnou třešničkou na dortu je jejich přístupnost z menu hry po dohrání příběhu.

Zvuk

I z hlediska zvuků, hudby a dabingu je hra zkrátka vynikající. Každý krok, každé zatáhnutí za kliku, páku či obecně nějaký mechanismus podporuje celkovou atmosféru. Stejně tak jsou na tom zvuky prostředí - vítr, déšť, dětský smích / hlas / pláč, naříkaní polomrtvých, apod. Každá lokace má taktéž svoji působivou hudbu.

Hra má taktéž působivý dabing a ačkoliv některé recenze tvrdí, že je neprofesionální a nekvalitní, já tento názor nesdílím. Naopak každý hlas mi přišel velmi povedený a ke každé postavě se výborně hodil!

Hodnocení

Už jsem si myslel, že konec hry bude další zprasená Lynchovina alá Dark Seed 2. Nestalo se. Bál jsem se, že příběhy na sebe nebudou navazovat (zdravím české Hovnivály ze !stejného roku!), nestalo se. Tušil jsem nějakou psycho záležitost jako Harvester, nic.

Sanitárium je totiž unikátní počin a právem patří na piedestal hororových adventurních klasik. Příjemné 10+ hodinové adventuření, výborně budovaný příběh, unikátní a jednoduché ovládání, mainstreamové puzzly, dabing, hudba ... uff, takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale stejně by to už nikdo nečetl. Napíšu to tedy prostě - 90%

Historické recenze

Dodám později :)

Další obrázky ze hry