AdventureGames: Veil of Darkness

Žánr: Horor, Výrobce: Event Horizon Software, Distributor: Strategic Simulations, Rok vydání: 1993, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 85%

Poznámka: Díky temnému visuálu hry, jsem u výsledných obrázků upravil světlost (gamu). Věřím, že všechny detaily jsou nyní mnohem lépe vidět.

Přátelé, pokud jste četli můj herní plán na tento rok, pak jistě víte, že jsem měl v plánu zapařit Harvestera. A já fakt začal, jenže ... ta hra je prostě ujetá a musíte na ní mít tu správnou náladu, která se bohužel v mém případě zatím nedostavila.

Další hrou v pořadí se tak stala Veil of Darkness (Závoj temnoty), hororová akční adventura mixnutá prvky RPG od společnosti Event Horizon Software. Ta již dříve přinesla poměrně povedené RPGčko The Summoning, ze kterého si mimochodem přebrala izometrický engine.

A hra samotná? Bomba! Takovou pařbu jsem už dlouho nehrál. Jen doufám, že vám ji dokáži popsat tak dobře, že po ní sáhnete také.

Úvodní obrazvoka hry

Upíří lump, který nemá rád návštěvy

Věc, která se mi na hře opravdu líbí je její spád - hra je čistokrevná hororová akční adventura od začátku až do konce. A vše začíná již ve velmi povedeném intru. V něm sledujeme bezejmenného pilota (jméno mu dáte v průběhu hry) převážející určitý náklad v přepravním letadle. Jeho smůla je však v tom, že zrovna prolétává někde nad zapadlým údolíčkem v Rumunsku, kterému vládne upír jménem Kairn (celá jeho minulost je VÝBORNĚ popsána v manuálu hry - takže si ho přečtěte).

Ten údolíčko ležící kdesi uprostřed Karpat zcela izoloval a její obyvatele s náramnou chutí tyranizuje. Mrtvým umožnil vstát z hrobů, všude pobíhají neklidné duše, vlkodlak, nepřeberné množství vampiřic, atd. Navíc nemá rád žádné nevítané návštěvníky a tak vyšle svoji letku zabijáckých netopýrů, kteří letadlo napadnou a způsobí jeho pád.

Intro hry je velice působí - doslova jako z filmu.

Náš hrdina pád letadla se štěstím přežije a na pomoc mu přispěchá místní dívka jménem Deirdre se sluhou svého otce Igorem. Ti ho odnesou do nedaleké vesničky a hrdina se rázem dozví o tom, že je až nápadně podobný spasiteli z legendárního proroctví, a že všichni místní srabíci k němu upírají svoji pozornost. Dýku do ruky a hurá do akce!

Akční adventurní bomba

Přesně takový typ her mám rád. Jen si vzpomeňte na příběh hry Quest for Glory IV (95%), která uměla zaujmout podobným začátkem, kdy byl hrdina násilně přenesen do Mordávie, aby jedné vampiřici splnil její přání oživit Temného a uvrhnout tak na svět věčnou tmu. Čáry, prokletí, věštby, upíři, nemrtví a do toho troška toho boje - přestně totéž je i ve Veil of Darkness a možná je toho i trošku více.

Ale nepředbíhejme, vše má ve hře své pořadí a vše se, narozdíl od Quest for Glory IV, otevírá postupně. Nejede se zde na čas a ani se zde nestřídá den a noc, místo toho se další lokace a další střípky příběhu otevírají postupně přes výborně promyšlený program a většinou po návštěvě mně oblíbeného podniku - hospody :-).

Hospůdka je alfa a omega hry - zde se dozvíte to nejpodstatnější.

Hra je postavena na plnění různých úkolů, questů proroctví chcete-li, které na sebe většinou navazují, ale může se stát, že něco jde vyřešit náhodou dříve, něco později. Nikdy se však nestane, že by jedna akce ovlivnila, ať už pozitivně nebo netagivně, tu druhou. Žádný zákys nebo nejasnosti nečekejte. Vše je až krásně lineární a až křišťálově průhledné - až se možná zpětně stydím, že jsem pro české pařany připravil komplexní návod, který postnu zase v dalším příspěvku. Není totiž skoro potřeba!

A to je něco, co se moc nevidí. Ačkoliv si Andrej Anastasov, stejně jako v případě The Colonel´s Bequest (65%) stěžuje, že hru nedohrál (viz konec příspěvku v recenzi z Excaliburu č.16), hra mi přišla poměrně jednoduchá. Řekněme, že 95% všeho se dozvíte ve hře a pouhých 5 procent si doplníte z manuálu a máte vyřešeno. Všechny lokace navíc zůstávají přístupné po celou dobu hry, všechny předměty lze odhazovat na zem jako v případě Alone in the Dark (80%) a pokud se náhodou stane, že ze začátku nevíte proč něco sbíráte, časem se to na 100% dozvíte a můžete se k tomu vrátit.

Co jen s tou lampou? Aha, podpálit strom opodál!

A jestli se ptáte na herní čas? Hru jsem si stáhl z GOGu, na kterém se hra objevila někdy kolem roku 2024 a mé herní stopky se zastavily na čase 15hodin. Je to asi 5x více, než uvádí jakýkoliv youtube walkthrough, ale za to jsem prolezl vše co šlo a zmasakroval kde koho (nebo on mě)

Troška boje neškodí, ale nepřehánějte to!

Čili již víte, že po té adventurní části se jedná o výborné a hlavně logické dílo. Nejinak je na tom i část boje, ačkoli mi chvilku trvalo, než jsem si na vše zvykl. Hned na úvod vám prozradím, že obtížnost při boji si můžete zvolit na začátku hry a v nabídce máte klasicky tři možnosti, od té lehké varianty označné jako "easy", až po tu složitou označenou jako "full. Rozdíly jsou markantní.

Při "full" obtížnosti totiž musíte používat specifické zbraně proti specickým kreaturám (vidle neplatí na kostlivce, na ty platí až palcát), k úderům nedostáváte žádný "bonus" a navíc máte jen 100HP.

Naproti tomu u "easy" obtížnosti specifičnost zbraní odpadá, máte šanci získat obrovký bonus k úderu a k tomu máte 300HP.

Je libo vidle, mačetu nebo posvěcený meč? (Ty žluté oči nejsou nesmrtelnost, ale prokletí).

Bohužel výše uvedené nemůžete ve hře nikde přepnout. Jakmile jednou učiníte volbu, nelze ji zvrátit jinak, než že si hru spustíte znovu a znovu si tuto obtížnost navolíte.

Ve hře najdete celou škálu zbraní, od malé dýky, vidlí, mačety, palcátu, legendární Rovanské hole, až po stříbrný meč, který si dokonce můžete nechat posvětit tak, že bude zářít jako legendární paladinský meč v sérii Quest for Glory. Každá zbraň samozřejmě ubírá jiné množství životu a jak jsem už také psal, při obtížnosti "full" musíte sakra přemýšlet, co na jakou potvoru platí!

Boj samotný mě, příznám se, trošku štval. Zaprvé za to mohla nejen neuváženě zvolená obtížnost, ale zadruhé hlavně fakt, že mi real-time pižlání nepřátel nepřišlo 2x dobře programově zvládnuté. K danému nepříteli prostě musíte přijít a rychle klikat na tlačítko zbraně v dané ruce (nebo stiskem ne-numerické klávesy 1). Díky tomu vaše postava zaútočí - fajn. Jenže pak je daná akce na pár sekund zablokována, což otvírá prostor pro nepřátele nebo pro váš útěk, a pak opět můžete mlátit. Těžko si představuji, že v reálném souboji máchnu jednou, pak si pět sekund ďoubu holuby z nosu a pak nanovo.

Neúspěšný souboj s kostlivci.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra se primárně ovládá myší - levým tlačítkem kliknete, držíte ho a kroužíte po obrazovce tím či oním směrem a postava podle toho chodí. Pokud by vám tento způsob nevyhovoval, můžete využívat šipky na klávesnici. Specifická klávesa je klávesa M, která činí všechny aktivní předměty asi 5x většími a hráči je tak nemají šanci minout. Útočení se dá výborně dělat pomocí ne-numerických kláves 1 a 2 pro levou a pravou ruku.

Další podstatnou částí v ovládání je spodní část obrazovky, kde se nachází veškeré informace o vaší postavě a inventáři. Zaprvé tu máme vizuál vaší postavy, která se může měnit podle toho, zda je postihnuta nějakou nemocí nebo prokleta. K ní se rovnou váže i vaše zdraví, které je symbolicky znázorněno celou postavou v rakvi. Jakmile zdraví klesá, postava se mění od noh na kostlivce (vidíte na gifu výše).

Mezi xichtítem a postavou v rakvi je pak batoh, který se s každým novým nalezeným předmětem zvětšuje. A ačkoliv může doslova přetíkat, nikdy se nestalo, že by praskl :-). A nyní to nejdůležitější - ve hře máte okénko na 20 předmětů, jenže další si můžete strčit do pytlů, vaků či malých váčků, které v průběhu hry sbíráte. Navíc každý menší vak můžete strčit do toho většíno a prostor inventáře se tak rozrůstá. V jeden moment tak můžete nést klidně 40 předmětů, desítku zbraní či bylin.

Používání předmětů je zajímavé a je dokumentováno níže - spodní menu hry můžete tažením za okraj zvětšit. Rázem se objeví celá postava. Té můžete klasicky vrazit do ruky libovolný předmět, zbraň nebo bylinu a následně ji použít. To se dělá kliknutím na onen předmět v dané ruce či stiskem klávesy 1 nebo 2. Případně předmět můžete i "hodit" stiskem ručičky pod tímto předmětem. Někdy to není vpravdě příliš rychlé, ale za celou dobu to fungovalo fajn.

Ukázka používání předmětů.

Další věcí, která stojí za zmínku je používání přehledné mapy, do které se sami zakreslují lokace v případě, že se o nich někde či od někoho dozvíte. Vše se tak otevírá postupně a nemusíte mít strach, že by jste se někde ztratili a zapomněli co dál dělat.

Krásně přehledná mapa údolíčka.

Výbornou fičurou jsou také automapy, které se kreslí v případě, když vstoupíte do nějaké jeskyně, bludiště, či rozsáhlého sklepa. Díky jednomu kliknutí totiž vždy vidíte, kde se nacházíte, co jste už prozkoumali a můžete tak lehce odhadnout, kam dále jít. A pokud by jste chtěli hru ještě trošku zrychlit, v návodu jsem do každé mapy nakreslil pozici nejdůležitějších předmětů.

Automapa chodeb pod mausoleem.

Grafika

V roce 1993 samozřejmě mluvíme už o hře s paletou 256barev, která běžela v rozlišení 320x200. Specifikum hry je její provedení v izometrickém pohledu.

U grafické stránky panuje názor, že u starších izometrických mlátiček bývá repetitivní. A ona opravdu je - ale jen v lokacích, jako je temný les, bludiště či různá podzemí - všechny ostatní lokace, tj. dvě vesnice, hřbitov, cikánský tábor, rozcestí, jezero, místo havárie letadla, farma, stodola a vůbec všechny interiéry jsou ručně nakresleny tak, aby naopak tuto repetitivnost eliminovaly. Vše má navíc takový správný historický visuál, který skutečně podtrhuje tíživou situaci odříznutého údolíčka někdy na začátku 19. století.

Grafici navíc vytvořili nádherné animační okna s právě probíhající akcí - cikánka míchající lektvar, čarodějnice vyrývající symboly do slonovinového rohu, kopání hrobu, zabíjení hřebíků do rakve, útok vlkodlaka a mnoho, mnoho dalších, na které se skutečně nádherně dívá.

Většina akcí ve hře je podpořena podobnými animacemi.

Zvuk

Hudba byla komponována pro zvukové karty jako Sound Blaster, AdLib a Rolant MT. Zvukových efektů hra měla na můj vkus trošku méně, ale možná to bylo způsobeno nějakou chybou programu, kdy se doporučuje různě na fórech používat vlastní DosBox nastavení.

Co se týká hudby, tu jsem si skutečně užil. A pokud si ještě pamatuje song z hotelu Mordávie z Quest for Glory IV, který táák dobře zněl, tak i zde najdeme pár podobných u kterých si jednoduše řeknete "wau".

Dabing jako takový ve hře bohužel neexistuje, nicméně alespoň úvod by měl mít zajištěnou syntetickou řeč, postavy jako Kairn se mohou hlasitě smát a dokonce i jednotlivé řádky proroctví jsou předčítány. Tedy za předpokladu, že tyto zvuky rozjedete, protože jak už jsem psal, v existujících verzích jsou s nimi problémy.

Hodnocení

Veil of Darkness je netradiční zpracování adventury s troškou akce, která jako jediná je mírně nedotažená. Vše ostatní, tj. napínavý příběh, adventurní puzzly, hudba, dialogy jsou na takové úrovni, kterou jsem už dlouho neviděl. Pro hráče milující sérii Quest for Glory, zvláště pak IV. díl, je Veil of Darkness nutností, pro všechny ostatní je to výzva si hru alespoň jednou za život zkusit. Stojí totiž fakt za to!

85%

PS: Po sedmnácti hodinách strávených nad touto krásnou pařbou jsem dokonce získal motivaci dohrát toho zpropadeného Harvestera zmíněného v úvodu příspěvku.

Historické recenze

Recenze hry se objevila v časopisu Excalibur č. 16. Zajímavostí je, že ji autor recenze (Andrej Anastasov) nedohrál.