Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Sierra on-line, Distributor: Sierra on-line, Rok
vydání: 1989, Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG (od 2017), Čeština: Ano, jurgenovycestiny.cz (2020)
Sepsal: Kamil
„DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%
Hra The Colonel's Bequest, nebo Laura Bow 1 chcete-li, zůstávala dlouho zavřená v pomyslném šuplíku s ostatními herními kostlivci. Důvod? Po recenzi na Lauru Bow 2 v Excaliburu č. 14 z roku 1993, kdy si její slovutný autor Andrej Anastasov stěžoval na nedohratelnost jejího předchůdce, jsem ji prostě odložil a naivně si myslel, že je to hra, kterou bez návodu ani nepochopím (něco jako Maupiti Island a jím podobné).
"Hned na úvod vám prozradím, že první díl Laury se mi vůbec nelíbil. Nelíbil se ani ostatním textovkářům - byl hrozně složitý, zdlouhavý a nesmyslně zapletený, prostě propadák. Marně jsem se snažil tuto lahůdku dohrát, nadarmo mi překládali německý návod, nic." Andrej Anastasov.
Nyní ale už vím, že jsem udělal chybu. Hra nejenom že není žádný propadák, ale dokonce není ani tak složitá a "dohrát" ji podle mě může téměř kdokoliv; hra sama říká, že "i člověk, který je sotva při vědomí". Abych ale byl přesný, pokud si ji chcete opravdu užít a zároveň získat hodnost "super detektiva", pak musíte vzít tužku do ruky a čmárat indicie po staru na kus přiloženého papíru. Hra také předpokládá jisté znalosti "parseru" a dobré angličtiny, ale pro lidi, kteří už pár podobných kousků zmákli to určitě není žádný problém!
No ale jak se vlastně stalo, že se u Sierry objevila tato hra? Nemůže za to nikdo jiný než Roberta Williams, která ve svých prvopočátcích vlastně mysteriózní hrou s příznačným názvem Mystery House začínala. To se psal rok 1980. Později však začala dělat spíše pohádky a na nic jiného nějak nezbýval čas. Po čtvrtém díle pohádkového King´s Questu však přišla únava a autorka si řekla, že to chce nějakou změnu, alespoň na čas, a vrátila se ke kořenům. Od dob Mystery Housu totiž v hlavě nosila plány na nový detektivní román, ve kterém by se dalo realizovat něco, co dříve technicky nešlo - dům plný lidí, přibývající vraždy, stupňující se napětí a smrt číhající na každém kroku. A tak vznikla hra The Colonel's Bequest, o které bude dnešní příspěvek.
 |
Plukovníkova závěť stvrzena krví.
|
Záhadná pozvánka
Celý příběh začíná pohledem na Universitu Tulane, místo, kde studuje naše hrdinka Laura Bow. Laura na místní škole studuje žurnalistiku a patří mezi velmi nadějné studenty. Jednoho májového dne roku 1925 ji při studiu v místním parčíku vyruší její kamarádka Lillian s žádostí, zda-li by s ní nechtěla jet na rodinnou sešlost, kterou pořádá její strýc Henri na obrovském soukromém sídle Misty Acres nacházející se kdesi v neprostupných mokřadech Louisiany. Jako nebojácná holka, kterou přísně vychoval zkušený detektiv, Laura pozvání přijme.
 |
Před místním sídlem. Laura je vlevo, Lillian je v pravo.
|
To však ještě netuší, co jí v osudnou noc čeká. Po strastiplné cestě do sídla skutečně doputují a jsou přizvání rovnou k rodinné večeři. Na ní najednou vidí, že něco není úplně v pořádku. Kolem stolu napjatě sedí Henriho lékař s právníkem, Henriho setra Ethel, ke které se posadí její dcera Lillian, dále pak vdova pro jeho bratrovi Gertrude se synem Rudolphem a dcerou Glorií. K tomu je nastoupeno i služebnictvo v podání komorníka Jeevese a kuchařky Celie. Poslední služebná Fifi najednou s (plukovníkem) Henrim přijíždí na kolečkovém křesle.
 |
Plukovník o jeho peníze půjde v první řadě.
|
Ten už má pro všechny připravený předvídatelný proslov, ve kterém tvrdí, že se rozhodl veškeré své peníze rozdělit rovnoměrně mezi přísedící - ano, tedy i mezi nečleny rodiny (kromě Laury samozřejmě). V závěru pak nezapomene říci jednu pěkně otřepanou frázi, kterou zpečetí osudy většiny lidí v jídelně: "Pokud někdo umře, jeho peníze se rozdělí mezi ostatní".
 |
Pěkný zámeček.
|
Laura jako ... amatérský detektiv
Během večeře se většina lidí začne různě obviňovat ze všech možných i nemožných prohřešků, až to Lillian nevydrží a spolu s Laurou odejdou do svého pokoje. V ten moment se konečně Laury ujímáte vy a bude už jen na vás dokázat, jak jsou vaše detektivní smysly vybroušené.
Nemyslete si totiž, že někdy něco zjistíte napřímo - budete muset na to jít jako pravý čmuchal. Štěstím pro vás bude fakt, že se nacházíte ve starém a pěkně podivném domě, který je plný všemožných tajných chodbiček a místností jejíchž zdi jsou na některých místech pěkně tenké.
 |
Tajné špiclování za obrazem.
|
Nesmíte také zapomínat na občasné plížení se za podezřelými po pozemku, naklonění si pozornosti nejstarší osoby pracující v domě a jedné němé tváře, která vám může pomoci více než si myslíte.
The Colonel´s Bequest je v tomto detektivním duchu opravdu pěkně zpracovaná hra a jediná věc, která do toho všeho moc nezapadá je jakési redundantní zkoumání otisků. Na první pohled to do hry sedí, ale očekával bych i trošku toho porovnávání. Místo toho se však s otisky žádným způsobem nepracuje a Laura vždy jen oznámí "Aha, je tu otisk!". Inu je jasné, že na otrávené láhvi nebo kuchyňském válečku nějaký ten otisk bude, ale otázka je sakra komu patří?! Buďto hra věří, že z toho pidi-mini obrázku něco vyčtu nebo se něco zapomnělo doprogramovat...
Tato noc bude dlouhá
Příběh hry se odehrává v noci z 27. na 28. května a je chytře rozdělen na osm po sobě jdoucích kapitol, které se řídí jakoby časem od 19:00 večer do brzkých ranních hodin. Jenže onen čas zde není úplně tak realistický.
 |
Čtvrtá kapitola se bude odehrávat od 22:00 - 23:00.
|
Asi to chce zevrubně vysvětlit. Tak tedy, progres v každé kapitole se rozděluje po pseudo 15 minutách, tj. čtvrt, půl, třičtvrtě, celá. Ale k onomu posunu dochází až po vykonání určité akce, tj. buďto vstup do nějaké lokace nebo vyslechnutí některého z rozhovorů. ! Tedy žádný vnitřní odpočet hodin ! To jinými slovy znamená, že si můžete všechny lokace vesele prozkoumávat a až si budete jistí (nebo téměř jistí), že jste všechno prozkoumali, pak si onen posun můžete aktivovat ocitnuvší se někde, kde se odpočet spustí. Navíc po oněch čtvrthodinkách nedochází k významnému přeskládání hry, to se děje až při odbití celé. Tím se hra neuvěřitelně zjednodušuje!
Přesto je zde pár záludností, na které je si dobré dávat pozor. První z nich je, že se autorům povedlo poměrně hezky naprogramovat vnitřní život pro některé postavy. Například takového komorníka můžete v druhé kapitolce vidět jít krmit psa, nandat koňovi sena a zapálit svíčky do kaple, aby si nakonec dáchl u sebe ve sklepě. Jenže to se dozvíte jen tehdy, budete-li ho sledovat a samozřejmě tato příležitost se nebude opakovat! To mimochodem platí i u všech dalších postav, které mohou mít podobné manýry a špacírovat si to po rozlehlém pozemku.
 |
Na návštěvě u komorníka.
|
Stejně tak se nebudou opakovat ani rozhovory. Pokud nějaký nepochytíte, NPC na druhý pokus jen vždy suše oznámí, že "už to řekli", nebo "že se už nechtějí o tom bavit".
No a druhou záludností je, že vám v páté kapitole pečlivý komorník začne uklízet stopy pod rukama. Nestihnete-li si něco prohlédnout (navíc monoklem sloužícím jako lupa), budete mít prostě smůlu.
Obtížnost? Nezvykle snadná.
Jestli jste někdy hráli hry od Sierry, pak určitě víte, že některé jsou ryze frustrující. Nevíte kam jít, nevíte co dělat nebo si špatnou akcí zavřete možnost dohrání (tzv. dead end). A ta proklatá hra, tedy až na čestnou výjimku jménem Gold Rush!, vám ani neřekne, že jste na něco zapomněli!
Situace v The Colonel´s Bequest je však jiná. Vysloveně si totiž nepamatuji žádný specifický zákys, který by způsoboval nedohrání hry; pouze nezískáte maximální skóre a nepřijdete nikdy na to, kdo byl skutečným vrahem. Hru si ale můžete znovu zkusit pokořit podle dodatečných hintů (náhled deníku Laury a hinty), které vám hra ke konci nabízí! V roce 1989, kdy hra stála tolik co měsíční výplata, by jsem ji tak hrál až do zbláznění :).
 |
Tak nakonec to nedopadlo tak špatně. Ostřílený policejní inspektor.
|
 |
Co mohlo změnit svoji pozici?
|
 |
Že by něco na půdě? Šaty v truhle?
|
No, ale abych hru zase moc nevychválil, tak musím zmínit pár věcí, které mě štvaly. Zaprvé onen Lauřin deník je dostupný jen na konci hry; v průběhu hry do něj nemáte šanci nahlédnout a je to sakra škoda! V roce 1989 by to bylo určitě přelomové.
Zadruhé, hra je omezena jen na specifické dialogy, většinou o postavách (kdo je kdo) a tím to hasne. Myslím tím především to, že už v prvním aktu se o budoucím vrahovy (nebudu spoilerovat) dozvíte něco ve stylu: "Víš, má své problémy" nebo "Není úplně při smyslech", ale pokud se chcete zeptat na detaily, např. pomocí "ask about problems", "ask about childhood", "ask about past", hra jen stroze reaguje "neznám slovo problem / childhood / past". Nic dalšího, ať už lež nebo pravdu, se nedozvíte.
Na druhou stranu jakmile uvidíte dotyčnou nebo dotyčného sedět v zahradním domečku a povídat si s plyšovými zvířátky, musí být i naprostému ignorantovi jasné, že tu opravdu není všechno v pořádku :-)!
Ovládání, grafika, zvuk
No, o příběhu jsem toho myslím napsal už dost. Jak je na tom však ovládání? Hra běží na enginu SCI0 na kterém běžely i hry jako King´s Quest IV (vůbec první hra na tomto enginu), Police Quest 2, Space Quest 3, Larry 3, Code-Name: ICEMAN nebo Conquest of Camelot.
Tento engine umožňoval podporu myši a ta se může stát vaším hlavním pomocníkem. Levým tlačítkem totiž můžete řídit Lauřinu chůzi zatímco pravým tlačítkem prozkoumávat objekty. Stále je však nutné mít na paměti, že tím nesuplujete parser a tak jakékoliv "take", "give", "use" a hlavně "SEARCH" musíte umět obratně použít v daných specifických situacích; tj. aby Laura zaznamenala nějakou stopu, "search body" je jediná platná kombinace, žádné "look at" fungovat nebude!
Taktéž bude hra vyžadovat to, aby jste byli pokud možno co nejvíce specifičtí. Pokud například přistoupíte k papouškovi a použijete "use cracker", nic se nestane. Musíte se vyjádřit pěkně celou větou "give cracker to parrot". Stejné je to i v případě páčení prkna podlahy v kapli nebo náhrobku v hrobce, tj. "use crowbar" neudělá nic, lepší je "open floorboard by crowbar", atd. Nakonec ani obligátní "look around" vás nikam neposune, ale "look floor", "look nameplate", aj. ano.
 |
Použití příkazu "look floor"
|
Ve hře s Laurou sbíráte i všelijaké předměty. Některé Laura sebere automaticky (při otevření lednice kost, při prozkoumání starého kočáru páčidlo), jiné musíte specificky ukořistit příkazy "take" nebo "pick up" (např. olejnička). Předměty se ukládají do inventáře, kam se dostanete příkazem "inventory" a detail daného předmětu si můžete zobrazit příkazem "look" (např. "look valve handle").
 |
Rukojeť ventilu (valve handle).
|
Žádné komentáře:
Okomentovat