AdventureGames

Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line, Rok vydání: 1996,

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

První díl Phantasmagorie mě uchvátil. Roberta Williams s Andym Hoyosem stvořili povedený scénář a Victoria Morsell uměla svoji roli ztvárnit vskutku bravurně. Při hraní jsem byl v adventurním nebi a chrochtal jsem blahem. Schválně jsem pak ještě připravil jeden příspěvek o zajímavostech ze hry a zkoukl snad všechna YouTube videa, většinou natočená představitelem hrdiny druhého dílu - Paulem Morganem Stetlerem (viz text dále). Není tak divu, že jsem se těšil i na pokračování, které jsem ještě nikdy předtím nehrál.

Kromě již zmíněné obsese k prvnímu dílu jsem k tomu měl několik důvodů. Zaprvé Phantasmagoria 2 je první adventura, která se skutečně blížila interaktivnímu filmu, co se přede mnou kdy objevila (a to ještě mnohem více než první díl). Zadruhé je pod ní podepsaná Lorelei Shannon, která ve firmě Sierra působila již několik let a podílela se na povedených hrách jako Pepper´s Adventures in Time a King´s Quest VII. K jiným (The Dagger of Amon Ra, Police Quest: In Pursuit of the Dead Angel) zase psala technické manuály nebo byla konzultantkou příběhů. Zatřetí hra je mix psychologického thrilleru, hororu a sci-fi, což je kombinace, která mi kupodivu sedí.

Na druhou stranu hejtů na tuto hru také není zrovna málo a slabé prodeje znamenaly pro tuto sérii definitivní stopku. Přesto jsem si hru zahrál a dohrál a ačkoliv z toho srší béčkovitost, mohu vám garantovat, že nízké hodnocení si nezaslouží.

Úvodní obrazovky hry

Kdo je vlastně Curtis Craig?

Nejprve menší zamyšlení se. V roce 1996 byla jiná doba a to, co nabízí Phantasmagoria 2 rozhodně nevybočovalo z klasické tvorby. Strašně mi to totiž připomnělo seriály Akta X, Krajní meze a Bojíte se tmy, které jsem sledoval na Nově nebo na již dávno zaniklém SuperMaxu. Z dnešního pohledu jsou některé díly jen těžko koukatelné, v roce 1996 jsem však pokaždé litoval, že se mi nenatočily na VHS, protože v rekordéru selhal časovač! Bylo to prostě něco nového, neokoukaného a tehdy nesmírně atraktivního.

Stejný mix pocitů mám i z Phantasmagoria 2. Je boží, ale je silně poplatná své době. A tím pádem už chápu proč z ní tehdy byli Jindřich Rohlík a Andrej Anastasov v sedmém nebi (vyhlásili ji SCORE HITem čísla) a proč už dnes tolik netáhne.

Proto i já, ať chci nebo ne, jsem si musel zapnout objektivní optiku roku 1996 a až poté jsem se pustil do sepisování tohoto příspěvku.

Hra samotná začíná šíleně. Doslova v blázinci. Hrajete za šestadvacetiletého Curtise Craiga (hraje již zmíněný Paul Morgan Stetler), introverta, který zdánlivě žije všední život. Jenže je tu jedna maličkost - podle retrospektivních záběrů na začátku hry se totiž zdá, že Curtis trpěl vážnými psychickými problémy a ještě před rokem byl pacientem psychiatrické léčebny. V současné době je pod prášky, chodí na pravidelné čajové dýchánky k psychiatričce a pracuje v menší farmaceutické společnosti jménem WynTech.

Začátek hry u Curtise doma.

Ve společnosti pracuje jako technický pracovník a sepisuje různé technické manuály k lékům, které WynTech vyrábí. Kromě něj je zde i víceprezident celé společnosti Paul Allen Warner (hraje Warren Burton), šéf kanceláře Tom Ravell (hraje Michael Taylor Donovan), další technický pracovník a patolízal Bob Arnold (hraje Don Berg), nejlepší kamarád a programátor Trevor Barnes (hraje Paul Mitri) a dvě osudové ženy - nákupčí Jocelyn Rowan (hraje Monique Parrent) a PR Therese Banning (hraje Ragna Sigrun).

Jocelyn v práci.

Obecně si Curtis nežije špatně. Má pěkný byt, zmíněnou práci a udržuje si volnost. Sice to vypadá na to, že má přítelkyni Jocelyn, nicméně přitahuje ho i jeho kolega Trevor, kterého tajně miluje a kolegyně Therese, se kterou najde zálibu v BDSM. Curtis je tedy bisexuál a v jednom z rozhovorů se vyzná i z toho, že by bral Therese a Trevora na střídačku :). Dnes už podobný motiv asi nikoho nepřekvapí, ale v roce 1996 šlo mezi počítačovými hrami o velmi odvážné téma.

S Trevorem v restauraci Dreaming Tree.

Otevřená brána hrůzy

Nicméně o sexuální orientaci tu nejde. Jde o poměrně solidně budovaný příběh, který se odehrává v pěti po sobě jdoucích dnech, kde atmosféra postupně graduje a určité události s Curtisem otřesou tak, že si někdy nemůže být ani jist sám sebou.

Vše však začíná relativně v klidu. Curtis chodí do práce a z práce a zdá se, že jedinou šílenou věc, kterou potkává, jsou zelené boxy ve fialové cimře, ve kterých pracuje. Postupně se však začnou dít podivné věci. Na konci prvního dne se stane první vražda. Arogantní patolízal Bob je zabit zvlášť surovým způsobem a do hry začne promlouvat policie.

U Curtise v práci.

Curtis navíc začne trpět podivnými vidinami, jakoby byl s vraždou nějak spojen. Jen si na nic pořádně nepamatuje. Pokud jste tuto hru nehráli a ani se na ni nechystáte, zkuste si představit například vize Samuela Gordona ze hry Posel Smrti, je to něco (ač možná vzdáleně) podobného.

Díky těmto vidinám začne Curtis pátrat více v samotné společnosti WynTech a prostřednictvím nalezených stop odhalí, že firma dříve pracovala, a znovu pracovat začala, na tajném projektu Threshold. Prostřednictvím povedených flashbacků si navíc Curtis vzpomíná i na své rodiče - otce, který pracoval jako vědec ve stejné společnosti (jaká to náhodička) a matku, která měla jisté psychické potíže.

Dny rychle utíkají a bohužel pro Curtise záhadných vražd mezi kolegy přibývá. Někdo odrovná šéfa týmu Toma a později i Therese, milovnici sado-maso hrátek, dále Curtisova gay přítele Trevora a psychiatričku někdo přemění v nechutného bloba.

Scény nejsou nic pro slabší povahy a dovolím si tvrdit, že některé by si v ničem nezavdaly s Harvesterem nebo Dark Seedem 2, kdy Phantasmagoria 2 je regulérně přesně mezi nimi.

Uff. To jest hnus.

Pátý den navíc přijde řada i na želvy ninja a dimenzi-x. Teda, s těmi želvami ninja si dělám srandu, ale vetřelci z dimenze-x se zde opravdu vyskytnou a tím (paradoxně) rozuzlují poměrně zašmodrchaný příběh alá Akta X nebo Krajní meze, jehož zakončení se nám autoři rozhodli zpříjemnit dvěma konci.

SPOILER

A jak to tedy celé je? Příběh se zrodil již v době, kdy bylo Curtisovi šest let. Tehdy ho jeho otec vzal do Wyntechu a zlotřilý Paul Allen Warner ho strčil do dimenzní brány za ufony, které společnost nějakým způsobem objevila a kteří pro ni mají syntetizovat ty nejúčinnější léky světa.

Zpět se již nevrátil Curtis, ale jeho klon a ten malý roztomilý klučina tehdy zůstal s vetřelci na druhé straně. Projekt byl pak ukončen a chudák Curtis na druhé straně nepěkně zmutoval.

Jakmile onen proradný šéf projekt znovu obnovil, původní Curtis se dostával z dimenze ven a zabíjel všechny okolo s cílem klona nalákat zpět. To se mu však ve hře nepovede - klon Curtise toho skutečného (zmutovaného) zabije a příběh končí.

Konfrontace - klon vs skutečný Curtis.

Závěrečná volba - Jocely nebo Dimenze-X?

Tedy končí dvěma způsoby: Buďto se klon Curtise vrátí za ufony a nebo zůstane s Jocelyn (která mimochodem všechno věděla!!). Těžko říct co je horší nebo lepší...

FMV šílenství, které překvapivě funguje

Takže už víte, o čem příběh je a že je to podivuhodný mix všeho možného. Jakoby se Lorelei s Andym někde řádně střískali a pak hru postavili na všech dříve zmíněných seriálech, přidali trošku z Noci oživlých mrtvol (ano, i zombíci tam jsou), trošku z Evil Dead (šíleně mluvící postavy s bílýma očima), trošku z Aliena a herně to píchli mezi Harvestera a Dark Seed 2. Přesto to všechno kupodivu drží pospolu a hra se mi hrála skutečně dobře.

Důvodem je také fakt, že Phantasmagoria 2 je spíše interaktivní film a tak většinu času trávíte průzkumem lokací a spouštěním filmových sekvencí, které následně aktivují zase nějaké další možnosti.

To znamená, že hra není příliš složitá, přesto umí potrápit. Mezi první a čtvrtou kapitolou jsem se vlastně zapotil jen párkrát - přesto nepěkně a s nutností nahlédnutí do návodu. V určitých chvílích totiž využíváte počítačovou síť společnosti WynTech ke svým účelům - musíte se například zalogovat jako šéf a zjistit ony tajnosti, které jsem už rozepsal výše. To ale logicky předpokládá užití hesel. Do dnešní doby absolutně nevím, jak jsem měl přijít na slovo RATBOY (které mi do PC nainstaloval Bob) a slovo CARPE DIEM, heslo, které používal šéf Paul, jsem odvodil až zpětně z nějakého odznaku na jeho zdi. Stejně tak jsem vyhořel na tom, že jsem neznal kód do tajné laborky (10958). Nejspíše se měl určit někde z nějakých dokumentů, ale já ho přehlédl a byl jsem ztracen.

Hrátky s počítačem.

Zato pátá kapitola byla opravdu hutná a neřešila se mi snadno. Často jsem umíral (vlastně jsem umřel i tehdy, když jsem si šel udělat kafe - napadli mě vetřelci) a závěrečný puzzle spočívající ve zprovoznění vetřelčího počítače, jsem luštil asi hodinu a určitě si jej budu pamatovat jako jeden z těch nejsložitějších, na které jsem kdy narazil.

Víte jak zprovoznit počítač vetřelců? Ne? Tak to je nás víc.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Jak už bylo napsáno výše, Phantasmagoria 2 je mix interaktivního filmu a adventury. Má proto jen jeden kurzor a ovládá se zásadně levým tlačítkem myši. Kurzor je značně velký a celkem i nehezký a má symbolizovat logo společnosti WynTech. Kurzor je interaktivní, a tak, pokud najede na nějaký aktivní prvek (který se však ve hře nehlásí!!), zbělá a tím poznáte, že je možná nějaká interakce - tj. z 90 % dialog, ve zbytku něco sebrat či použít.

Inventář se nachází ve spodní části obrazovky, kam se dostanete, pokud tam najedete myší.

Ukázka inventáře.

Specifikem je i možnost předmět uvnitř inventáře prozkoumat nebo kombinovat. K tomu slouží na pravé spodní straně "oko". Předmět stačí vzít a na oko použít - rázem tak vidíte detail předmětu (hodí se u dopisů a pohlednic!). Na ten je možné kliknout a třeba získat něco dalšího (klik na peněženku = přístupová karta). Případně na něj můžete přetáhnout jiný předmět a předměty tak zkombinovat (kladivo + šroubovák; závěrečné kombinování vetřelců).

Detail předmětu.

Naopak vlevo ve spodní části je mapa a pomocí ní se přesouváte na dané lokace ve hře. Můžete jít ke Curtisovi domů (Home), můžete jít do práce (Wyntech). Po práci většinou všichni chodí do restaurace Dreaming Tree. Psychiatrička je označena jako Dr. Harburg a BDSM salónek je pod názvem Borderline. Více lokací zde není.

Hra se dá ukládat dle vlastní vůle (už žádné záložky z her King´s Quest VII, Torin´s Passage nebo Phantasmagoria). Stejně tak odpadla možnost přeskakovat kapitoly. Filmečky si však můžete přehrát dle libosti v menu, kde se postupně zpřístupňují podle toho, jak postupujete hrou.

Závěrem snad jen poslední dva body. Zaprvé platí, že v současné době hra běží na enginu ScummVM a ten se jevil jako problematický v případě ovládání kteréhokoliv počítače ve hře - hra mi většinou spadla a já se tak musel naučit ukládat fakt často.

Častý pád hry.

Zadruhé, ve hře se nemůžete nikde zaseknout, ale především ve čtvrté a páté kapitole můžete lehce zemřít.

Úmrtí.

Grafika

Zatímco první Phantasmagoria byla z 99% předrenderovaná a celá se natáčela v "modré jeskyni", druhý díl vsází spíše na fotograficky zpracovaná pozadí, do níchž je Curtis digitálně zasazen. Vesměs nehybně - sem a tam sice jeho hlava sleduje kurzor myši, ale i tak často působí velmi nepřirozeně, doslova jako vystřižená postavička nalepená na fotografii. Jediná pátá kapitola, která se odehrává v dimenzi-x se natáčela jako díl první. Množství filmových sekvencí je hra v porovnání s prvním dílem nesrovnatelně obsáhlejší.

Někdy působí Curtis v dané scéně doslova jako pěst na oko.

Zvuk

Zvuk se mi těžko popisuje. Jak jsem již psal, postava nikam nechodí a stojí jen na místě. Z toho důvodu není slyšet její pohyb, není slyšet ani otevírání dveří ani nic podobého. To vše se rozezvučí až s filmovou sekvencí, která ukazuje danou akci.

Hudby se ujal Gary Spinrad a celkem pěkně si s hudební stránkou vyhrál. Použil spíše elektronické motivy, které se v té době hojně využívaly. Dabing je samozřejmostí, ale protože se jedná o filmové sekvence, chybí titulky. Ty by se musely (tehdy) složitě kódovat do obrazu a s tím se asi nechtělo nikomu crcat.

Hodnocení

Psychologický thriller, sci-fi, horor, béčkový film a devadesátkový FMV experiment se tu míchají do podivného koktejlu, který ale překvapivě drží pohromadě. Silnou stránkou je dobře gradující atmosféra, příběh kolem projektu Threshold a několik brutálních scén, které se ani dnes neztratí. Podle mě se navíc jedná o výrazně podceňovanou adventuru, která doplácí na dobu, ve které vznikla. Pokud totiž přistoupíte na její béčkovou stylizaci, dostanete napínavý interaktivní film s hutnou atmosférou a finále, na které se nezapomíná. Není to úroveň prvního dílu, ale rozhodně ani žádná katastrofa.

70%

PS: Naprosto stupidní puzzle, kdy krysa Blob musí být použita na získání zapadlé peněženky z pod gauče, autorům snad neodpustím :-).

Dobové recenze

Recenze na hru vyšla ve SCORE č. 38 v únoru roku 1997, v březnu vyšel ve SCORE návod.