AdventureGames

pátek 16. října 2026

Fascination

Výrobce: Tomahawk, Distributor: Coktel Vision, Rok: 1991, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Abandonware, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Hry od společnosti Coktel Vision, nebo jejího předchůdce Tomahawku, beru tak nějak z opačné strany než bych měl. Díky herní výzvě na portálu high-voltage jsem kdysi zapařil Woodrufa, abych se před časem dopracoval ke Gobliiins. Stejně tak jsem si vyzkoušel prvně Lost in Time, abych se vrátil ještě více do minulosti a vyzkoušel si Fascination - detektivní erotický thriller se zápletkou, která konkuruje fenomenálnímu filmu Hra s Michaelem Douglasem v hlavní roli. A to vlastně celých 6 let předtím, než samotný film vznikl!

Fascination je zároveň poslední z trilogie (dříve Emanuelle, Gaisha) od autorky Muriel Tramis, která do her přidala kromě zajímavého děje i trošku té erotiky. A protože jsem na ní byl zvědav, schválně jsem si obstaral necenzurovanou CD verzi hry a některé věci vám rád ukáži.

Úvodní obrazovka hry

Pravidelná linka Miami - Paříž

Ve hře se ujmete pohledné míšenky Doralice, která je kapitánkou letadla na pravidelné trase Miami - Paříž. Během jejího posledního letu se však stane něco, co nečekala. Přibližně čtyři hodiny po vzlétnutí letadla si její přítomnost vyžádá muž, který trpí ukrutnou bolestí na hrudi (ano, po 11. září je toto již nepředstavitelné). Ten muž se jmenuje Fayard Nichols a z posledních svých sil předá naší kapitánce Doralice záhadný kufřík s tím, že je nesmírně důležitý - respektive důležitá je ampulka s nějakou tekutinou v něm. Nesmí prý padnout do špatných rukou a má být doručena pouze prezidentovi společnosti Quantum Unlimited Laboratory v Miami.

A s posledním slovem "AARGH", což má být heslo k otevření kufříku, umírá.

Předání ampulky kurýrovi. (Ano, v CD verzi je i FMV animace)

Úmrtí kurýra.

Hra může začít.

Naše hrdinka má však pro strach uděláno a i přesto, že má mít meziletovou přestávku dlouhou pouhých 48 hodin, úkol přijímá a pokusí se firmu najít a ampulku doručit. Čím více se však bude snažit, tím více se bude dostávat do problémů a o život půjde nejen ji, ale i jejím nejbližším...

Jak rozený detektiv

Pokud jste někdy hráli úplné prvotiny studia Coktel Vision, jako například 20 000 Leagues Under the Sea, Legend of Djel nebo již zmíněnou Emmanuelle, pak víte, že se jedná o těžce hratelné bizárky. Proto asi dává smysl se trošku rozepsat o tom, jak se hra vůbec hraje. Odpověď je, že VELMI DOBŘE. Z hlediska děje se odehrává vše tak, jak byste asi očekávali z filmového thrilleru - zkusíte doručit ampulku, ale šéf společnosti je už dávno tuhej. Zanechává však vzkaz o svém synovi, ke kterému se máte dostat. Ten je však nezvěstný a nacházíte jen jeho osobní věci a spoustu detailních fotografií od známé soukromé fotografky. A můžete tedy hádat, ke komu budou směřovat vaše další kroky.

Šéfík je tuhej.

Prostě a jednoduše si postupně nalézáte další a další stopy, ptáte se, podplácíte a postupujete jednoduchým příběhem, kde se hlavní záporák zdá být někdo s přezdívkou DOC, který ampulku s nějakým sajrajtem chce za každou cenu. Dokonce se v jeden moment zdá, že sajrajt může způsobit jistou poruchu osobnosti, kdy se z člověka stává něco jako sexuální predátor.

Sexuální predátor útočí.

Že by to tedy chtěl zlotřilý doktor DOC vyslat do světa a způsobit světovou pandemii? Ani omylem! Zakončení hry je mírně ujeté, kritizované, podle mě však originální. A jak jsem psal výše, je to vlastně taková malá Hra. Pokud však chcete zjistit více, zkuste si hru zahrát (a nebo se podívat na konec do galerie).

A co adventurní puzzly? Ty jsou absolutně v pohodě. Zkrátka jen nesmíte přehlédnout žádnou stopu, která vás bude směřovat dále v příběhu (například odznáček od klubu Blue-Red ve vašem pokoji nebo kousíček útržku telefonního čísla v hotelovém lobby). Jinak na sebe vše krásně navazuje a já neměl sebemenší potřebu žmoulat v rukou návod - tedy až na malý hudební puzzle popsaný níže.

Hra má dokonce implementován mechanismus, který vás, pokud něco neseberete, buďto nepustí dál nebo se vás bude ptát (většinou 2x až 3x), zda-li jste si jistí, že chcete pokračovat i když vám něco schází. Logicky tak dojdete postupně na to, že jste přehlédli něco, bez čehož nemá smysl pokračovat, jinak by nastal dead-end (například cukřík sebraný u bazénu poslouží pro strážného psa v laborce; pokud ho neseberete, hru nelze dokončit).

Jedinou stupidní věcí totiž je, že se mezi lokacemi nemůžete volně pohybovat, ale hra vás do nich sama (jednosměrně) přesouvá a pokud by vám něco chybělo, není cesty zpět.

Další stopa vede do klubu Blue-Red Club.

I přes poměrně lehké adventuření jsem do návodu nakonec musel nahlédnout. Téměř na konci hry zde totiž existuje zvukový puzzle, kde máte na klavíru vymlátit heslo BADGE (nebo varianta s "ostrou" tóninou G+). Protože ale stupnici C-dur na klavír fakt neumím (vlastně neumím vůbec žádnou), musel jsem se poradit jak na to. Finta navíc byla i v tom, že v anglické stupnici se píše B místo evropské H a že hodiny s horoskopem nastavujete náhodně a je to strašná tipovačka (co nový start hry, to jiná kombinace; datum narození na prstenu totiž není doktora - jeho datum ve hře nezazní!).

Stupnice zvýrazněna - pořadí naznačeno.

Troška erotiky neškodí

Po nakousnutí příběhu a adventurní části zbývá vyjasnit poslední věc - proč je tato hra nazývána "erotický" thriller. Je to minimálně ze tří důvodů. Zaprvé jsou zde hojně viditelné předměty s erotickým obsahem. Například v lobby hotelu jsou erotické časopisy nebo ve skladu v obchodu se spodním prádlem zase všude vysí erotické plakáty.

Zadruhé samotná Doralice je velmi náruživá temperamentní žena (zcela opačná třída než například Larry, kterého byste mohli milně vytahovat a porovnávat). Má prostě ráda svůj život - jako kapitánka letadla žije sama, cestuje, udržuje se a má své "přátele". Hra samotná se nabojí ji zobrazit zcela nahou ve sprše nebo v lechtivém spodním prádle při milostných hrátkách.

Zkuste se hned při začátku hry vysprchovat a něco uvidíte.

A jde se na věc :).

A konečně zatřetí, téměř většina dialogů ve hře jsou různé sexistické narážky na ženy, na muže a sex. Jako příklad uvedu moment, kdy Doralice schovává dvě ampulky do venušiných koulí (nebo do podobných věcí), které si pak zavádí do ... no vy víte kam. Další holčina ji pak ještě varuje s tím, aby se raději vyhnula intimnímu styku :).

Pozor na sex, Doralice!

Paradoxně mi to nijak nevadilo. Hlavně když jsem nehrál za úlisného zestárlého panice se zkaženým dechem a narvaným do polyesterového saka, které několikrát označkoval prostatický pes (remástr Larryho 1, ze stejného roku)!

Velkou škodou však je, že výše uvedené obrázky jsou jen v původní evropské verzi hry. Jakmile se vydala opravená americká verze na CD i s kvalitním dabingem, většina věcí byla cenzurována (například místo pornočasopisu v lobby najdete jen časopis o autech).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Fascination je klasická adventura z pohledu vlastních očí běžící na in-house enginu Gob. Ovládání je pomocí roletového menu jako v hrách Future Wars nebo Operation Stealth. Zajímavostí je, že po kliknutí na předmět vyskočí aktivní okno jako ve Windows, které se dá libovolně přesouvat a dále s ním interagovat.

Hrátky s "dickem" a aktivní vyskakující okno.

Grafika

Grafická stránka hry je fajn - ručně kreslená, 256 barev. Postavy mají takové trošku karikaturní proporce, výrazné rysy a pózy. Animace ve hře neexistují - sice sem a tam něco přeběhne přes ulici, sem a tam se něco zablýskne, ale to je poměrně dost výjimečné.

Za celkovou grafiku her předešlých (např. Emanuelle), této nebo i následných (Lost in Time) byli zodpovědní především Yannick Chosee a Joseph Kluytmans, kteří vedle Pierra Gilhodese definovali grafický styl her Cockel Vison.

Zvuk

Hra obsahuje řadu zvukových efektů (alarmy, otevírání dveří) a stejně tak řadu hudebních nahrávek, které však trvají v průměru tak 20 sekund, pak se vypnou, 5 minut je ticho a pak se najednou zase na 20 sekund zapnou. Dabing byl přidán jen v pozdější fázi, kdy hra vyšla na CD-Rom.

Hodnocení

Hra Fascination mě nakonec mile překvapila. Pod provokativní nálepkou se totiž skrývá především dobře napsaná detektivní adventura s logickými hádankami, svižným tempem a příběhem, který mě dokázal udržet v napětí až do samotného konce. Potěšil mě zejména důraz na sbírání stop a postupné rozplétání celé záhady bez nutnosti neustále sahat po návodu. Zamrzí snad jen slabší hudební doprovod, a minimum animací. Jinak však jde o překvapivě kvalitní a dodnes velmi dobře hratelnou adventuru, která si podle mě více pozornosti rozhodně zaslouží.

70%

Historické recenze

Excalibur č.20

Další obrázky ze hry

Doralice v celé své kráse.

Pokoj hotelu.

Lobby v hotelu.

Bazén u hotelu.

Před laborkou.

Uvnitř parkoviště.

V obchodě se spodním prádlem.

Je libo si něco vyzkoušet?

Tajná laborka hlavního padoucha?

Opět v hotelovém lobby se sličnou recepční.

Kolega Rob byl zdrogován - stopy vedou do klubu.

Otravná policie a její výslechy.

Na návštěve u světoznámé fotografky.

Došli jsme právě včas.

Chce to ukázat propustku a zaplatit deset babek.

Menší odreagování se?

Znovu v laborce. Co to ten zmetek dělá?

Poslední lokace ve hře - mise je u konce.

Hlavní lump přemožen.

Osobní pracovna - a co dál? Někde musí být tajný vchod.

Vězení a objevení pravého Kenneta Millera.

Konec hry. Sakra co to?

pátek 9. října 2026

Lost in Time

Výrobce: Coktel Vision, Distributor: Sierra Entertainment, Rok: 1993, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Abandonware, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

V dnešním příspěvku se podíváme na jednu z prvních FMV (Full Motion Video) adventur, kterou vytvořila francouzská společnost Coktel Vision již v roce 1993. Za hrou stojí známá francouzská autorka Muriel Tramis, která ve firmě už stála za několika prvotinami, tzv. erotickými trillery, jako Emmanuelle či Fascination.

V nich jsme měli možnost potkat vždy podobný typ ženské hrdinky (řekněme výrazně svůdné) a užít si napínavý detektivní příběh. Na Lost in Time [Ztracena v čase] však ani jedna z uvedených her nemá. A pokud vás zajímá, o čem hra je, pak věnujte pár minut níže napsaným řádkům.

Kapitánka, technička a MacGyver

Ve hře budete hrát nepřekvapivě za ženský charakter - za příjemně vypadající dvacetisedmiletou míšenku Doralice (nebo prostě zkráceně Doru), která se podle manuálu živí jako lodní kapitánka a IQ má na hodně vysoké úrovni. Je to prostě takový malý MacGyver v ženské podobě a má pro strach uděláno!

AI rekonstrukce hlavní hrdinky Doralice. Myslíte, že to tak může být? :-)

Poznámka: Ve hře Fascination je hlavní postavou také Doralice - kapitánka letadla na pravidelné lince Miami - Paříž. A ačkoliv je jméno stejné, hrdinky jsou odlišné a nemají nic společného.

Příběh začíná jako zlý sen, ze kterého (nebo spíše do kterého) se Doralice probudila - nachází se v podpalubí lodi Briscarde, vracející se ze své plavby zpět do Evropy. Loď převáží černošského šamana Yorubu a také jistého spoutaného muže jménem Melkior. Ten Doralice prozradí, že pochází z budoucnosti, konkrétně z roku 2092, a byl vyslán jako člen "časové policie" zpět v čase, aby dopadl nebezpečného aktivistu Jarlatha Equse, který ukradl vzácný prvek zvaný Americium 1492 (nalezen 30 metrů pod hladinou Mexického zálivu, silně radioaktivní).

Horní část lodi; přední část.

Melkior - agent časové policie.

Při vzájemném rozhovoru si Doralice vzpomíná, jak se na loď vůbec dostala. To je mimochodem výborný hratelný flashback, kdy se s Doralice podíváme do panství Prunelierů [Manor de la Pruneliere], které měla hrdinka z nějakého důvodu zdědit. Jenže protože notář na Doralice před panstvím nečekal, rozhodla se jít na průzkum sama.

Před bránou panství.

Celková mapka panství.

V blízkosti panství objevila vrak lodi, tajnou cestu k němu a v něm se střetla právě s oním Jarlathem, jehož skok v čase Doralice vtáhl z roku 1992 do roku 1840 přesně na místo, kde hra začíná.

Cestování časem není žádná novinka - jen si vzpomeňte na Future Wars, ale zde autorům tleskám. Už dlouho se mi totiž nestalo, aby mě hra tak pohltila, abych stále chtěl hrát dál a dál a vědět, o co to ve hře jde.

Nekonečné možnosti na cestě tam a zase zpět

Hru samotnou můžeme rozdělit na 4 části, které se liší graficky (viz dále v sekci grafika) i obtížností. V první části bude Doralice procházet podpalubí lodi Briscarde, na které se ocitne a bude zde řešit ty nejtriviálnější úkoly - tzn. většinou se dobře dívat za různé bedny či sudy, sem a tam něco sebrat a něco zkombinovat. Například při druhém prozkoumání objevíte na spodní straně stoličky hřebík, který vytáhnete kombinačkami. Nalezenou a namočenou houbou zase navlhčíte plakát, který půjde strhnout. Získaným nožem si zase vyřežete stupínek do dalšího patra lodi. Celkově tedy nic složitého.

V druhé části se Doralice myšlenkami přesune na panství Prunelierů, kde celý příběh začal a jakoby si bude vzpomínat, jak se sakra mohla ocitnout v podpalubí oné lodi a ještě k tomu v minulosti. Jednoduše je to příjemně se hrající flashback, který mě uchvátil grafikou sestávající se z množství digitalizovaných fotografií. Stejně tak se mi líbily všechny adventurní puzzly - Doralice si zde doopravdy hrála na MacGyvera. V jeden moment například musela sestrojit elektromagnet k získání vypadnutého klíče ze dveří. Celá akce spočívala ve vytržení kliky, jejím omotání drátem (vytváříte vlastně cívku) a opravou staré lithiové baterie z traktoru.

Vidíte na střeše ten záchranný kruh? Ne? Nejste sami :-).

Lano se bude hodit.

Zároveň jsem v této fázi už musel trošku listovat návodem, protože jsem přehlédl několik věcí - dřevěný škrpál na schodech, střep v okně, plechovku pod krovem a záchranný kruh na střeše rybářského domu. Za mě fakt hnusný pixel-hunting.

Nedomyslel jsem ani to, že abych ho ze střechy dostal, musím tam vhodit návnadu pro racka, který když přiletí, kruh mi shodí. Shame on me!

S vědomím toho, že musím po lokacích jezdit kurzorem a hledat jakýkoliv detail, s vědomím toho, že předměty získávám po dvojím či trojím kliknutí (různé schovky prostě mají třeba dvojitá i trojitá falešná dna), pustil jsem se do třetí části, kterou jsem ale upřímně ani moc nepochopil. Byl jsem schválně uvězněn nerudným kapitánem lodi, abych mu ukradl nějakou bambitku a ještě nějaké další předměty, které jsem ale stejně nezískal. Navíc jsem se na celé lodi neuvěřitelně ztrácel - běhal jsem od čerta k ďáblu, jen abych zjistil, kam že to pasuje klíč, který jsem objevil na jiném a hodně vzdáleném místě. Navíc mě tam neskutečně vysíral mluvící papoušek, který ani nebyl vidět. Návod tedy přišel vhod i zde.

Tento kód bych bez návodu neodhalil.

Naproti tomu poslední část na tropickém ostrově s "obrovskou" plantáží byla více než triviální - předmětů v inventáři bylo pár a celkově jsem běhal jen mezi místním šamanem a jeho milenkou. Ti mi nakonec pomohli dosadit poslední dílek skládačky příběhu, který jsem tak trošku už čekal, ale i tak mě potěšil. Spoiler: Doralice je potomkem vedlejších NPC postav v minulosti.

Smrt hlavního padoucha však byla trapná a může se zařadit do seznamu "nejdebilnějších konců adventur". Schválně jej neprozradím, to prostě musíte vidět. Celkově jsem byl však rád, že se Doralice navrátila zpět do svého času (blbé konce bytostně nesnáším).

Finální souboj.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra Lost in Time je povedenou adventurou z pohledu první osoby. Byla vytvořena v interním enginu Gob firmy Coktel Vision, měla rozlišení 320 x 200 a 256 barev. Z hlediska enginu se tak jedná o stále stejný kód, jaký hráči znají z Fascination a všech Goblinů. Ovládání je výhradně levým tlačítkem myši, kterým když kliknete na nějakou aktivní oblast, většinou se spustí ona FMV animace ve formátu pip (obraz v obraze; picture in picture).

FMV sekvence.

Pravé tlačítko slouží k vyvolání inventáře (ve Fascination to bylo pouze roletové menu jako v hrách Future Wars nebo Operation Stealth). Kombinace předmětů je pak klasicky trošku dementní - nejprve předmět musíte vybrat, vyjet z inventáře, znovu na inventář najet a tam najet na předmět, který chcete s tím prvním zkombinovat. Samozřejmě se vždy aktivují stejné FMV animace jako dříve.

Ukázka kombinace předmětů.

Předmětů je někdy jen pár, jindy klidně i 30 a zkoušet u nich pravidlo "všechno-na-všechno" je k zbláznění. Upozorňuji také, že někdy se vyplatí předměty jen tak proklikat levým tlačítkem (menší podpásovka: v domku rybáře stačí kliknout na získaný lustr a rázem se z něj stane "kotvička") nebo prohledat (v předmětu můžete nalézt další předmět).

Ve hře se můžete pohybovat buď pomalu, nebo můžete využít mapku, která se nachází v menu hry. Ze začátku je mapka prázdná, jakmile však hrou postupujete, zapisují se do ní nové lokace. Mapka existuje pro všechny lokace - dříve jsem již uvedl mapku panství Prunelierů, níže je mapka lodi Briscarde a v poslední fázi se objeví mapka ostrova.

Mapka lodi Briscarde.

Na závěr upozorňuji na to, že ve hře také máte možnost zobrazit si tzv. žolíky - to znamená, že celkově 3x si můžete zobrazit interaktivní nápovědu. Osobně mi však moc nepomohla. Většinou byla jen velmi obecná.

Grafika

Grafická stránka hry není špatná, ale není ani nijak výborná - je prostě jiná. Na jednu stranu novátorská, na druhou však nevyvážená. Část hry je renderovaná do 3D (loď Briscarde v minulosti), část hry je složena z fotografií (sídlo Prunelierů) a část hry je hnusně namalovaná (tropický ostrov Svatý Cristobald).

Kapitánova kajuta (Loď Briscarde)

Rybářův domek (panství Prunelierů).

Ostrov (Sv. Cristobalda)

I přes tuto nekonzistenčnost můžeme říci, že hra předstihla (svým způsobem) dobu. Bylo jen velkou škodou, že v případě první verze pro MS-DOS to vše muselo být smrsknuto na celých 20 MB místa na disku a to velmi zasáhlo veškeré FMV animace (velmi nízké FPS)! Ke zlepšení došlo až v případě vydání CD-verze.

Zajímavost: Nevím, zda si toho někdo ve hře všiml, ale mám takové menší podezření, že v animacích, kde je Doralice snímán celý obličej (resp. jeho půlka), hraje jiná herečka než ve zbytku hry. Taktéž se mi nějak nepozdává hrdinka z amerického přebalu hry. Co říkáte?

Zvuk

Veškeré zvukové efekty (kroky, otevírání různých skříněk a dveří, šumění moře, skřípání dřeva) a včetně hudby vytvořil Charles Callet, který byl dvorním skladatel společnosti. Ve hře uslyšíte kolem desítky cca dvou až tříminutových skladeb, které patří do skupiny "je to fajn". Částečný dabing byl slyšet až po uvedení CD-verze.

Hodnocení

Hry z vlastního pohledu hraji jen výjimečně. Jakmile ve hře není vidět postavička, bývá to pro mě z nějakého důvodu zabité. Je tedy až k nevíře, jak dlouho jsem seděl u této hry. Není sice moc působivá, není dokonalá, přesto mě strhla a bavila! Žena v hlavní roli, cestování časem, protřelý padouch, trošku toho adventuření, trošku pixel-huntingu, trošku akce. Prostě tato hra má od všeho tak nějak trochu a přesto umí hodně oslovit - bravo Muriel Tramisová, právě jste si mě zaháčkovala na to, abych se mrkl i na další (starší) tituly.

75%

Historické recenze

Recenze ve SCORE č.2 z roku 1994.