AdventureGames

neděle 7. prosince 2025

Sanitarium

Výrobce: DreamForge Intertainment, Distributor: ASC Games,

Rok vydání: 1998, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 90%

Po delší době si zase dovolím mírně prohodit hodnocení s úvodem a budu tvrdit, že Sanitárium je opravdu výjimečná hororová psychologická pařba, kterou by neměl vynechat žádný milovník adventur. Nevěříte? Tak čtěte dále!

Pokud začnu od začátku, tak již koncem roku 1989 vzniká malé studio Event Horizon (v překladu Horizont Události) pod vedením Thomase Holmese, Christophera Straky a Jamese Namestka. Jejich cílem bylo, jak jinak, přinášet na trh "originální hry" a jejich nápad spočíval v produkci RPG her, které byly řádně říznuty adventurními mechanismy. Pro mě asi nejzapamatovatelnější počin tohoto období byla hra Veil of Darkness.

V roce 1993 se společnost rozhodla přejmenovat na DreamForge Intertainment (není to překlep), ale v nastoleném trendu pokračovala. Čistě z hlediska adventur můžeme napsat, že v roce 1995 na trh uvedla hru Chronomaster inspirovanou sci-fi romány Rogera Zelaznyho, či v roce 1997 ve spojení s Disney dětsky laděnou hru 101 Dalmatines: Escape from DeVil Manor inspirovanou celovečerním filmem 101 Dalmatínů. Od roku 1996 se však tým o síle několika desítek lidí začíná věnovat hře, která je předmětem dnešního příspěvku - Sanitáriu. Extrémně výborné izometrické adventury, která po zpackané Phantasmagorii 2 či (pro mě) úchylném Harvesterovi na trhu prostě musela prorazit.

Hra má zajímavou psychologicky laděnou zápletku, je určena pro nastupujícího mainstreamového hráče (chápej jako, že není tak těžká) a grafika v high coloru je prostě boží - není proto divu, že se prodalo více než 300tis kopií a hra byla pro DreamForge úspěchem. Bohužel však jedním z mála a také posledním.

Úvodní obrazovka hry.

Hororů není nikdy dost

Myslím si, že při tak výjimečné hře jako je Sanitárium si můžeme o adventurách s hororovou či psychologickou tématikou říci trošku více. Jako první tak určitě nesmíte přehlédnout Alone in the Dark (80%) od Infogrames, dodnes pokládanou za otce všech survive hororů. Příběh byl a stále je prostý - jeden hrdina uvězněn na půdě strašidelného domu s cílem dostat se ven živý. Povedenou, ale také sakra těžkou pařbu jménem Dark Seed (62%) přinesla i společnost Cyberdreams. V ní jste měli s hlavním hrdinou jen tři dny na to, aby jste zničili Prastaré, kteří se plánují zmocnit Země skrz embrio vetřelce (asistoval zde i H. R. Giger), které vám implantovali do hlavy.

Neméně povedenou hrou se stala i hra Shadow of the Comet (80%) z roku 1993, kterou já osobně miluji a často se k ní vracím. V roli mladého fotoreportéra jste se vydali do města Illsmouth a chtěli jste si jen tak vyfotit průlet Halleyovy komety, když v tom jste odhalili, že polovina města spadá do kultu uctívačů Cthulhu a chtějí zničit svět. A jak jinak, vy jim prostě vadíte :).

Ve stejném roce následovalo i pokračování Alone in the Dark 2 (65%), které se neslo ve stejném duchu jako první díl, jen mírně akčnější. Další hrou byla již zmíněná Veil of Darkness (85%). Ta nás v roli nejmenovaného pilota přenesla do bájné Transilvánie a bojovali jsme proti upíru Kairnovi, kterému jednoduše vadil přelet vašeho letadla.

Do východní oblasti Evropy jsme se podívali i v roce 1994 ve hře Quest for Glory 4 (95%) a z posledních sil porazili záporáky při vyvolávání Avoozla, démona který by rád uvrhl svět do věčné temnoty. Podobně tomu bylo i v akční adventuře Ečstatica (80%).

Rok 1995 nám pak naservíroval asi nejvíce povedených her. Zaprvé to byl I Have No Mouth, and I must Scream (70%) podle stejnojmenné a všemi cenami ověnčené povídky Harlana Ellisona a Dark Seed 2 (75%) od společnosti Cyberdreams. Společnost Infogrames zase vydala Prisoner of Ice (70%) či Alone in the Dark 3 (70%) a legendární Sierra se vytáhla úctyhodným FMV dílem Phantasmagoria.

V roce 1996 nám (respektivě mně) naopak žánr hororových adventur krutě zhořkl při paření Phantasmagorie 2 či úchylného Harvestera (65%).

Z roku 1997 si pamatuji jen druhé pokračování Ecstatiky a rok 1998 by tak bez Sanitária zůstal zcela prázdný. Nyní tak není pochyb, že tvůrci s datem vydání hry trefili bingo!

PS: Když to tak nyní čtu, tak vidím, že za chvilku uzraje čas na to, abych napsal nějaké tematické povídání :).

Vzhůru domů

Jak vidno z předchozího odstavce, hororových adventur existuje sice celá řada, ale těch, které se vám svým způsobem dostanou až pod kůži, těch, které vás chytnou a nepustí či těch, na které si budete pamatovat hodně dlouho skutečně mnoho není. Já osobně mám oblíbené zhruba jen tři (viz nejvyšší hodnocení). Čtvrtou hrou se nedávno stalo i Sanitárium.

Úvod hry je prostý - v intru vidíte neznámého muže, který nasedá do auta přičemž telefonuje nejspíše se svoji ženou a již klasicky říká: "Na vše jsem došel, vše ti vysvětlím až dorazím domů". Jaké je však překvapení, když domů nedojede. Cestou má totiž vážnou autonehodu a probírá se v jakési místnosti plné chorých bláznů, je celý ofačovaný (nejspíše vážně zraněn) a trpí výpadkem paměti. Neví kdo je, ani co se vlastně stalo.

První lokace ve hře

Po chvilce pátraní však zjišťuje, že je ve věži sanatoria (sanitária), kterému vládne jakýsi Dr. Morgan a že on sám se jmenuje Max. Po pár dalších krůčcích probudíte zkamenělého anděla, který vám oznámí, že máte zachránit děti a pošle vás do další lokace.

Říkáte si cože? Nehoda, amnézie, šílenci, oživlý anděl, děti - co to sakra má znamenat? Ano, i já měl podobné otázky, ale po chvilce hraní to vše začne dávat smysl a kolem 3 až 4 lokace už jste hrou kompletně lapeni a každý, ať sebedementnější rozhovor typu "Ahoj, já jsem Max, jak se jmenuješ ty" hltáte.

V druhé kapitole.

Výborně vystavěný příběh Maxovy mysli

A co by to bylo ode mne za příspěvek, kdybych vám alespoň část toho parádního příběhu nevyzradil. S Maxem si ve hře užijete celkově 9 velmi povedených kapitol, které na sebe, světe div se, navazují. A to i přesto, že kolikrát nebudete hrát za samotného Maxe, ale budete někdo jiný. Jednou budete v kůži malé holčičky Sarah, podruhé se stanete čtyřrukým Kyklopem Grimwallem a nebo dokonce aztéckým polobohem a válečníkem Olmekem. Mezi jednotlivými kapitolami se pak vracíte zpět do sanatoria (vždy do různých částí - věž, venkovní "výběh", márnice a hřbitov) a zkoumáte v čem všem má prsty proradný Dr. Morgan.

No a asi už tušíte, že existuje jen pár možných vysvětlení všech těch podivných přesouvání a převtělování se - buďto jste mrtví a chcete si "vykoupit" duši nebo jste po nehodě v kómatu a vše popsané je jen manifestem vaší mysli. A ano - B) je správně! Neuvěřitelné množství flashbacků pak dokonale popisuje celou Maxovu minulost, od útlého mládí až do doby autonehody. Dokonce také to, že to nebyla úplně tak "nehoda" jako spíše úkladný záměr.

Sarah, Grimwall, Olmek - tři různé postavy.

Ale zpět k ději. Max Laughton, jak se hrdina jmenuje celým jménem, měl kdysi sestru - Sarah (vysvětlení proč hrajete v těle holčičky), která v mládí podlehla zákeřné nemoci. Od té doby si Max řekl, že odloží veškeré dětinské komiksy (vysvětlení proč hrajete za Kyklopa) a stane se lékařem, aby pomáhal lidem. Speciálně pak dětem, které na světě napadá smrtící mutovací nemoc, jehož průvodcem je virus DNAV (vysvětlení proč zachraňujete ve 2. kapitole děti).

Společně se svým kamarádem a kolegou z univerzity, Dr. Morganem, absolvuje lékařskou školu a začne pro něj dokonce pracovat v jeho společnosti Mercy Foundation. Ta jako jediná na světe vyprodukovala pseudolék zvaný Hope - jenže ten nemoc jen zpomaluje, neuzdravuje.

Ten správný lék pak vyvíjí náš hrdina Max, jen mu bohužel vedení společnosti včele s Dr. Morganem nedalo moc šanci a stoplo veškeré financování (a bum, už máte vysvětleno i to, proč nesnášíte toho tajemného doktora).

A cíl hry? Jednoduše projít veškeré stavy mysli, představy sjednotit a rozpomenout se kým jste a jaké bylo vaše poslání. V samotném závěru pak ještě musíte zmobilizovat všechny vaše síly, aby jste se z onoho kómatu probudili - a bude to skutečně za 5 minut dvanáct. Proč? To si už zjistěte sami, stojí to za to!

Téměr u konce.

Psycho, přesto zábavné

Ačkoliv řada on-line gameplayů končí číslem 5 hodin, moje adventurní tažení se podle steamu zastavilo na 11 hodinách, přičemž jsem hru pokořil jen s jedním kouknutím do návodu pro rozlousknutím zvukového kódu. Nemám prostě sluch na zvuky (ale jako vůbec) a podobné puzzly se ani nesnažím řešit.

Nicméně hra mě velmi mile překvapila velkou spoustou adventurních puzzlů, které jsou ryze originální. Za povšimnutí také stojí narůstající obtížnost - zatímco v první kapitole po vás budou vyžadovány pouze piškvorky (v originále tick-tac-toe), záhy se k tomu přidává správné otáčení ventilů k naplnění nádrže, nastavení různých strojů a přístrojů, luštění různých šifer, mačkání různých dlaždic, tlačítek a mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho dalšího.

Otáčení ventilů.

Uvolnění obrovského balvanu.

Luštění šifer

Zprovoznění různých přístrojků.

Závěrečná kapitola je pak jeden velký (avšak stále povedený) puzzle. Zaprvé musíte projít specifické 3D prostorové bludiště a poté jste vrženi do lokace, kde se musíte chytře proměňovat na jeden ze tří zmíněných charakterů a využívat jejich přednosti. Sarah je malá a může se například protáhnout malými otvory. Olmek je kamenný bojovník, kterému nevadí žádné trny, ostny nebo bodáky a Grimwall je zase extrémně silný čtyřruký Kyklop a hodí se na roztahování tyčí, vytrhávání věcí ze zdí, apod. Ve skutečnosti jsou to takoví Gobliiini :)

Krásné využívání vlastností jednotlivých postav.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Sanitárium je izometrická 2D adventura ve stylu klasických RPG mlátiček - něco jako Diablo. A jako zmíněné Diablo se i hraje. Postavu ovládáte pravým tlačítkem, na které musíte kliknout, držet a táhnout po lokaci. Díky tomu bude hlavní postava chodit. Běh bohužel absentuje a nejednou vás to naštve.

Inventář se vyvolává tak, že kliknete na svoji postavu. Předměty v něm se kombinují (vždy vně, nikdy ne mezi sebou) až s extrémní logičností. Tomu navíc pomáhá fakt, že kombinovatelné věci jemně světélkují. Naopak ty, které se zkombinovat nedají, tak se jednoduše "nehlásí".

Ukázka kombinace předmětů. Koukejte jak světélkuje použitý červený balónek.

Ve hře si užijete nejednu akční scénu (kosou musíte posekat strašáka nebo ohněm upálit přerostlou chobotnici). Ale nebojte, i přesto, že k tomu možná spotřebujete nejeden pokus, nenaštve vás to. Nemůžete totiž zemřít a pokud vás náhodou daná obluda porazí, rewspanujete se opodál a vše již zničeno zůstává zničeno. Není tak potřebné začínat znovu a znovu, ale zkrátka jen "doděláte svoji dříve rozdělanou práci".

Jeden z několika soubojů.

Grafika

Jak jsem psal výše, hra využívá pevně daný izometrický úhel kamery. Pozadí jsou předrenderovaná a bohatě detailovaná. Každé prostředí má velmi specifickou barevnou paletu a textury odpovídají tématu dané kapitoly - psychiatrická léčebna, izolovaný ostrov s cirkusem, strašidelný dům, márnice, apod.

Musím se také přiznat, že jsem již dlouho neviděl taková pozadí, která by uměla podpořit pocit nejistoty a podivnosti. Grafici zkrátka odvedli skutečně výbornou práci.

Hra běžela v 16bitové barevné hloubce, tj. využívající 65 536 barev (High Color). Rozlišení však zůstalo jen v režimu 640x480.

Za povšimnutí také stojí spousty titěrných detailů - NPC postavy se hýbou a mají jakoby svůj "život". Ve hře jsou použity atmosférické efekty, kdy vítr hýbe se stromy, balónky, listy, papíry a bůh ví čím ještě a k tomu všemu můžete na několika místech spatřit věrný odraz v zrcadle.

Strašidelný dům - lokace, kde vidíte svůj odraz v zrcadle.

Cut-scény, které probíhají ve formě flash-backů jsou alfou a omegou příběhu a každou část se vyplatí sledovat velmi pozorně. Pro neangličtináře nám autoři dokonce přidělali možnost aktivovat si v nich titulky. Jako pomyslnou třešničkou na dortu je jejich přístupnost z menu hry po dohrání příběhu.

Zvuk

I z hlediska zvuků, hudby a dabingu je hra zkrátka vynikající. Každý krok, každé zatáhnutí za kliku, páku či obecně nějaký mechanismus podporuje celkovou atmosféru. Stejně tak jsou na tom zvuky prostředí - vítr, déšť, dětský smích / hlas / pláč, naříkaní polomrtvých, apod. Každá lokace má taktéž svoji působivou hudbu.

Hra má taktéž působivý dabing a ačkoliv některé recenze tvrdí, že je neprofesionální a nekvalitní, já tento názor nesdílím. Naopak každý hlas mi přišel velmi povedený a ke každé postavě se výborně hodil!

Hodnocení

Už jsem si myslel, že konec hry bude další zprasená Lynchovina alá Dark Seed 2. Nestalo se. Bál jsem se, že příběhy na sebe nebudou navazovat (zdravím české Hovnivály ze !stejného roku!), nestalo se. Tušil jsem nějakou psycho záležitost jako Harvester, nic.

Sanitárium je totiž unikátní počin a právem patří na piedestal hororových adventurních klasik. Příjemné 10+ hodinové adventuření, výborně budovaný příběh, unikátní a jednoduché ovládání, mainstreamové puzzly, dabing, hudba ... uff, takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale stejně by to už nikdo nečetl. Napíšu to tedy prostě - 90%

Historické recenze

Dodám později :)

Další obrázky ze hry

Ve věži sanatoria.

Ve vesničce Genet - plné zmutovaných dětí.

Na místním hřbitově - jaké to prima místo na hraní.

Pár mrtvolek rodičů ve zdejší škole.

Obrovská potvora ve stodole - nazývá se "Matkou".

Matka úspěšně zničena :). Děti osvobozeny.

Hra za malou Sarah.

Před vstupem do strašidelného domu.

Poslední přeživší lidé.

Krásné hry - zkuste si je zahrát. Nejpre tu nejvíce napravo a poté tu nalevo.

Konečně pryč z ostrova - ale pomohli jsme si?

Výlet do dětství s dozorem rodičů.

Na půdě domu.

Sestra nalezena :).

V roli Grimwalla.

Kyklopové jsou v příběhu utiskováni mechanickými brouky ...

... a pokusy se provádí už na jejich dětech.

Chudáci - někteří slouží jen jako "potrava" pro hmyzí královnu.

Samotná královna a včele zrádce rasy Kyklopů.

Olmek - Aztécký polobůh / oživlá socha / válečník.

Masakr v Aztécké vesnici.

V jednom z mnoha chrámů.

Krutovláda falešného boha bude brzo ukončena.

To je ale bordel ...

V jednom z mnoha chrámů.

Konec dobrý, všechno dobré! A tak to má být!!

pondělí 1. prosince 2025

Harvester

Žánr: Horor, Výrobce: DigiFX Interactive, Distributor: Virgin Interactive (Europe), Rok vydání: 1996, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Uff, dohrání této hry mi teda trvalo! Zaprvé to bylo díky její zvyšující se obtížnosti a zadruhé díky její ujetosti, která mi prostě nesedla. Řeč bude o nejkontroverznější adventuře vůbec - Harvesterovi.

Vývoj Harvestera byl oznámen již v roce 1994 s plánovaným budgetem kolem jednoho milionu dolarů což v porovnání s českým trhem to byla opravdu pěkná sumička! Bohužel původní plán dokončit hru za rok krachl a grafici s programátory se s kódem lopotili ještě o rok déle.

Scénář pro hru vypracoval Gilbert P. Austin, který měl od začátku zajímavou visionářskou představu. Bylo mu totiž jasné, že maličké studio FutureVison (v době vydání Harvestera přejmenováno na DigiFX Interactive) by nedokázalo konkurovat gigantům jako Sierra nebo LucasArts a proto se rozhodl protlačit svůj scénář plný násilí, oplzlosti, úchylnosti, sadomasochysmu a perverznosti. A víte co? Vedení společnosti na to kývlo, scénář koupilo a Gilberta pověřili tvorbou hry.

Pokud jste Harvestera ještě nehráli a ani to neplánujete, jste tu správně. V následujících pár řádcích se vám hru pokusím detailně popsat a k popisu vždy doplnit množství obrázků nebo gifů a budu doufat, že mi blog nezablokují pro šíření násilí. Rovnou také zdůrazním, že bez spoilerů to nepůjde.

Úvodní obrazovka hry.

Na Harvestera to chce silný žaludek!

Ve hře budete ovládat Steva Masona, 18ti letého maníka, který se po nechutné noční můře probouzí jakože ve svém pokoji v domě stojícím v městečku Harvest, které by mělo ležet někde v Texasu. Zároveň by se mělo jednat o zhruba padesátá léta 20. století. Problémem je, že Steve trpí amnézií - nepamatuje si absolutně vůbec nic a nepoznává žádnou z osob, které ve městě žijí.

Steve Mason v jeho neodolatelné flanelové košili.

Navíc po chvilce zjišťuje, že kromě amnézie jsou zde další prapodivné věci. Po sestoupení do přízemí domu, najde jako první svého mladšího bratra ujíždějícího na televizním vysílaní o masakrování původního obyvatelstva Ameriky. Jeho otec je z nějakého důvodu zamčený vedle v pokoji, ze kterého se ozývá jen divné sténání. Matka je naopak s hororovým úsměvem v kuchyni lopotíc se s nějakými koláčky na páteční místní oslavu a dohlížejíc na malé mimino. To zase z nějakého důvodu požírá tarantuli a vosy. Ty jí za pár dní vytlačí oční bulvy, které však ona starostlivá maminka záhy vrátí zpět se slovy, že to není nic, co by nevyřešila mateřská láska.

Pravá mateřská láska.

A venku? Hned před domem stojí poslíček s novinami, které však nerozdává, ale naopak přijímá a běda, pokud mu je z domu nepřinesete - po pár dnech vás prostě odpráskne pistolí. Ne ne - to není žádný vtip!

Ve městě to navíc vypadá ještě bizarněji. Máme tu například policejní stanici se zkorumpovaným šerifem a jeho sexuálně nevyžitým zástupcem v důchodovém věku, který neváhá a využívá každé chvilky, aby si v místní cele trošku ulevil. Máme tu prapodivnou hasičskou stanici, kde místní homosexuální důstojníci malují sexy model, místo toho, aby byli připraveni vyrazit k požáru. Je tu také děda Johnson, který na jakékoliv problémy má takový názor, že za něj můžou ženy, kterým chybí pořádně velký a tvrdý ... ehm ... prostě chlapský protějšek.

Na místní hasičské stanici.

Je tu dokonce malá vojenská základna s totálně vyhořelým veteránem z II. světové války, který má vždy prst na spoušti pro odpálení nukleárních zbraní (s tímto typanem se raději vážně nebavte). Jako poslední tu nechybí místní základní škola s úchylným ředitelem a učitelkou, která neváhá s chutí praktikovat drsné výchovné praktiky až tak, že baseballovou pálkou vraždí místní mladistvé posluchače.

Tak to bolelo.

Je vám to málo? Tak pak věřte, že toto všechno je jen začátek, který na neznalého hráče vykoukne v první hodině hraní. Všechny lokace v místním městečku jsou totiž přístupné hned od začátku a hra doslova křičí po tom, aby jste je všechny prozkoumali a tzv. vytěžili - a to každý den, na které je hra rozdělena!

Většina těch úchylných lidí má však něco společného - ženou vás do svatby s jistou Stephanie a k připojení se do tzv. "Order of the Harvest Moon" jehož základna je v tajemné budově uprostřed města známé jako The Lodge (Lóže) .

Stephanie Pottsdamová, vaše snoubenka, je další zajímavý charakter hry - je na tom totiž úplně stejně jako vy. Trpí amnézií a všichni okolo jí přijdou neskutečně nechutní. Upřímně se ani nedivím, neboť její otec je oplzlé prase lačnící po syrovém mase, tajně sledujíc Stephanie skrz tajnou škvírou za obrazem v koupelně a k tomu to je pedofil a vrah, který se neštítí unést malé děvče Karin, aby ji zaživa pohřbil na místním hřbitově.

Stephanie - skoro každý den se převléká do něčeho jiného.

No zkrátka všechno je to takové psychologické peklo, že hlavní hrdinové mají pouze dvě možnosti. Okamžitě spáchat sebevraždu a ušetřit si spousty starostí a nebo naopak akceptovat místní fanatiky a zkusit své štěstí v Lóži, kam vás neustále tlačí. Oba se tedy dohodnou, že bude stát za to, podat si do řádu žádost.

A asi nikoho nepřekvapí, že se žádost skrývá u pošťáka, který se ve městě baví podpalováním různých budov. V minulosti podpálil novinové nakladatelství, nyní si dělá zálusk na televizní studio ... Po cca 2 hodinách hraní vás to ale už nepřekvapí.

Harvestrové peklíčko

Část I.

Jakmile se se Stevem dopracujete do blízkosti oné Lóže, začíná teprve to pravé adventurní peklíčko. V první části hry vám totiž místní strážce (Seargeant at Arms) začne klást úkoly, které musíte splnit proto, abyste se do řádu vůbec dostali. Začíná to přitom nevinně - nejprve jen musíte poškrábat auto místního úchylného dědy Johnsona, poté ukrást dvěma homosexuálním hasičům jakýsi kus látky. Následně se však přidá krádež tzv. barber pole z místního holičství a nebo vypálení místní jídelny do základů.

Strážce pro kterého musíte plnit podivné úkoly.

Většina úkolů však vede k odkrývaní dalších děsivých detailů města a jeho obyvatel. Váš otec bude například ležet v posteli zmasakrovaný vlastní ženou, která vás neváhá zastřelit pokaždé, pokud je vyrušíte. V barber shopu se zase nedopatřením ugriluje jeho majitel, když si sáhne na dráty, které jste tam zapomněli. No a vypálení jídelny povede k sebevraždě její majitelky i její dcery. To zamrzí dvojnásob, protože dceru máte šanci dokonce zachránit v předchozí den.

Láska mezi mužem a ženou.

Tady vidíte, že umřít ve hře je celkem snadné...

Ale už dost toho nechutenství! Spíše se zaslouží zmínit něco málo o hratelnosti. Ta je za mě v první části na hranici úměrnosti, někdy i za ní. Žádost o přijetí (tj. vůbec první úkol hry) asi získáte, auto úchylného dědka asi poškrábete také (první úkol strážce), ale pak to přijde - ukrást kus látky. Doprčic, co a kde to je?!? A hlavně ta cesta k tomu je táák hrozně krkolomná, že to fakt bolelo.

Řekněme, že potřebujete odlákat psa a to půjde jen pomocí šťavnatého masíčka. To získáte jen z jatek, ale až poté, co navštívíte vašeho otce a získáte od něj podpis na výdejce. To však půjde jen tehdy, pokud vypnete alarm schovaný za skříní, kterou si musíte odsunout rudlem...

Problémem je však to, že absolutně nevíte, že máte mít nějaké maso jako návnadu pro psa a onen alarm ani nevidíte! Bez návodu jsem se tedy neobešel.

Další úkoly už sice nejsou zase tak dementní, nicméně nedá se říci, že by mi celková pointa řešení puzzlů nějak sedla. Většinou jsem totiž stále něco přehlížel (skříňka se šroubovákem na levé straně jídelny) a nebo mě řešení vůbec nenapadlo (použít lepící pásku na sklo předtím, než jej vymlátíte rýčem). Po splnění všech úkolů a postoupení do druhé části, do oné Lóže, se však situace změnila.

Část II.

A to takovým způsobem, že jakékoliv přemýšlení se úplně vytratilo. Stojíte totiž v Lóži a hlavním cílem je všechny řádně zmasakrovat, dojít do nejvyššího (čtvrtého) patra a vypátrat, co se stalo se Stefanie, se kterou to v jeden moment vypadá tak, jakoby by byla zavražděna.

Z inventáře se vytratí všechny předměty a začínáte nanovo. Hra se jakoby přepne do stylu "Mortal Kombat", s postavou většinou chodíte jen doprava a doleva a málem uvaříte pravé tlačítko myši zabíjením všech okolo. Jediné co mi chybělo byla typická hláška "Finish Him".

No dobře, abych hře nekřivdil, tak občas z mrtvol vypadne nějaký klíček, který použijete hned na sousední dveře a vše se děje znovu a znovu a znovu. Místnost - zabití nějaké postavy - klíček - místnost .... Všude hektolitry krve, sračky, a tuny vyhřezlých střev. Nic víc, nic míň!

Vnitřek řitě nesmí samozřejmě chybět.

Vražda vedle vraždy.

Roztomilé dětičky okusující svoji nebohou matku...

... a jejich rychlý skon.

V onom čtvrtém patře vás pak čeká závěrečné vysvětlení celého příběhu. A právě zde trošku zaspoileruji. Vy a Stefanie jste totiž jediní skuteční lidé uvězněni v nějaké místnosti, ležíte na chladných stolech a jste připojeni do virtuální reality. Ta má za cíl přetransformovat Steva v masového vraha a všechny ty nechutnosti, které jsem až do teďka popisoval jsou vlastně nutnou částí programu. Tj. zaprvé vymazání paměti, zadruhé podivná rodina, zatřetí zabíjení monster (jakoby zvířat) a konečně začtvrté, zabíjení lidí ...

To bohužel znamená, že vás čeká závěrečná volba, která však nebude nikdy končit pravým happy-endem. První volba je odmítnout celou transformaci. V tom případě vás však oba okamžitě odpojí a vy umřete. Virtuálně však prožijete celý šťastný život. Hmm. V druhém případě transformaci přijmete, zmasakrujete Stefanie a stane se z vás sériový vrah. Tak nevím, jestli je lepší první nebo druhá možnost. Za mně ani jedna.

Steve, prosím, oba jste lidé. Zachovej si lidskost.

Tak jak se rozhodnete?

Šťasný konec.

Bum bác.

Úplnej Predátor a špatný konec.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Harvester je klasická 2D point and click adventura zpracovaná ve stylu FMV (full motion video), kdy se jednotlivé postavy (herci) natočili před zeleným pozadím a byli vloženy do hry. Stejný styl jsme už viděli ve hře DarkSeed 1 a 2, Policie Questu 4, Phantasmagorii a mnoha dalších.

Postavu Steva ovládáte myší, konkrétně jejím levým tlačítkem, kterým chodíte, prozkoumáváte lokace a sbíráte různé předměty. Pravé tlačítko slouží k boji. Stačí si v inventáři vybrat baseballovou pálku, sekeru, pistoli nebo obří kosu, přiblížit se k budoucí oběti a zuřivě mačkat pravé tlačítko.

Jak už jsem psal, první část hry se odehrává v městečku a v něm cestujete pomocí mapky, která se aktivuje vždy, když vyjdete z nějaké lokace. Mapka je rozdělena na 4 části a v každé se nachází několik lokací. Máme tu klasické zástavby jako je obchod, poštu, holiče, policii, hasiče, školu, jídelnu, jakýsi hotel, hřbitov či márnici. Centru pak vévodí the Lodge a v západní části je dokonce vojenská základna s velkým množstvím atomových bob. Všechny lokace jsem přístupné od první minuty hry.

Městečko Harvest. Zajímavá zástavba.

Poslední co z hlediska ovládání zmíním je způsob vedení rozhovorů. Ten se převážně odehrává přes kontextové menu, kde již máte předvybraná témata, nicméně ve hře se vyskytuje i parser, do kterého sem a tam můžete něco napsat. Pošťáka se se například můžete vyptat na odznáček (button) zapomenutý na místě vyhořelého novinového nakladatelství, matku můžete požádat o sex (fuck), Stefanie říci o díře ve stěně (peephole) a svého budoucího tchána obvinit z obtěžování (molest).

Rozhovor s pošťákem. Vidíte to malé okénko "other"?.

Grafika

Hra jede v režimu FMV, techniky, která byla v daném období velmi populární. Lokace jsou tvořeny kreslenými nebo digitálně upravenými statickými scénami, do kterých jsou herci zasazeni. Kvalita však pokulhává a já osobně musím říci, že se mi daleko více líbilo provedení her vyšlých již dříve (Dark Seed 2, Phantasmagoria, Gabriel Knight 2).

Zvuk

Zvuky ve hře sice zvučí, ale všimnete si jich především při nechutných porcovacích scénách, protože to že někde zacvrliká pták nebo zamňouká kočka je prostě pro tuto hru úplně irelevantní :-/.

Co se týká hudby, tak autoři do hry složili něco málo přes hodinu různých skladeb, které se mění téměř pro každou lokaci. Ačkoliv styl hudby ladí s ponurostí a šíleností lokací, nemohu říci, že by se mi nějak líbil

Ve hře existuje povedený dabing a každá postava má svůj vlastní hlas. Hlavní postavy Steva a Stefanie byly však předabovány. Steva místo Kurta Kistlera mluví Ryan Wickerham, Stefanie bylo místo Lisy Cangelosi předabována neznámou osobou.

Hodnocení

Harvester je hra, na kterou se musíte jednoznačně naladit. Já to po dobu tohoto roku zkoušel 3x, ale až po fantastické pařbě jménem Veil of Darkness jsem to dokázal a hru dohrál. Proč? Protože hra se snaží šokovat, ať už různými perverznostmi nebo násilím. Já sám jsem hororový fanda a tak jsem si myslel, že se mi hra bude líbit, jenže tady to bylo už moc - jako když v nonsense filmu převládají gore scény nad kvalitně vybudovanou tíživou atmosférou strachu. "Blbý" konce navíc bytostně nesnáším.

I přesto, že má Harvester svoji silnou fanouškovskou základu a za níže uvedené hodnocení asi dostanu kartáč, doporučuji vám vyzkoušet spíše něco jiného. V případě kvalitního a hráčsky přístupného hororu sáhněte raději po Alone in the Dark, Veil of Darkness, Shadow of the Comet, Quest for Glory 4, Dark Seedovi 2 nebo Phantasmagorii 1.

65%

Zajímavosti na konec

Cheaty

Harvester je jedna z mála adventur, kde fungují cheaty, které stačí jednoduše napsat během hry:

SON OF SAM - vám dá všechny předměty

MURDERER - vám dá všechny zbraně

BRUCE - nepřemožitelnost

NICK - maximální zdraví

CHARLES MANSON - poslední patro lóže

Herecké obsazení

Finský skalní fanoušek Harvesteru jménem Aarno Malin založil před lety fan stránky na facebooku a youtube. Od tvůrců získal nepřeberné množství dokumentů a detailů o tvorbě hry a sám pak vypátral a vyzpovídal hlavní aktéry.

Lisa Cangelosi (Brawnová) ztvárnila Stefanie Pottsdamovou. Lisa, než byla vybrána do hlavní role v Harvesterovi, se živila jako zpěvačka a tanečnice popové skupiny Sirens. Po herním debutu pokračovala Lisa v rozjeté kariéře a za sebou má jednoznačně zajímavou kariéru, která však nikdy nedosáhla nějaké obrovské výše. V roce 2005 se rozvedla se svým manželem Ianem Paulem Cassidym a stáhla se z Hollywoodu do Dallasu, kde vystupovala spíše v reklamách a různých živých vstupech. V Texasu pak pracovala na různých pozicích pro místní pobočky stanic NBC a CBS. V poslední zmíněné pobočce pak potkala svého současného manžela, moderátora zpráv Joea Browna. Na svou roli v Harvesterovi prý už nemá moc vzpomínek (30 let je 30 let), ale zajímavým faktem je, že od fanoušků této hry dostala za život nejvíce dopisů.

Lisa Cangelosi. Druhá zleva, horní řada. Zdroj youtube.com, kanál Aarno Malina.

Kurt Steven Kistler ztvárnil Steva Masona. K němu však uvedu jen pár detailů - je to totiž usvědčený vícenásobný vlastník dětské pornografie a pedofil a pro to, stejně jak Aarno, nemám pochopení. Tak tedy, tento herec za sebou nemá žádnou velkou kariéru a jako herec zkrátka nepochodil; dokonce ani nepustil hranice Texasu. V roce 2005 však založil v Dallasu společnost K2 Creative Arts, specializující se na tvorbu soundtracků pro nezávislé filmy. Aarno ho dostihl kolem roku 2012 a chtěl s ním udělat interview. Kurt se ozval jednou a pak až za dlouhou dobu. Aarno vypátral, že si odpykával trest za držení a šíření dětské pornografie, ale rozhodl se mu "odpustit" a zkusil své štěstí znovu i přesto, že další fanoušek vypátral, že Kurt je usvědčený pedofil a začal o tom psát na Aarnovy fanouškovské stránky. Psycho detail je pak jeho flanelová košile.

Kurt Kistler. Zdroj youtube.com, kanál Aarno Malina.

Nový pokus se odehrával v roce 2016 - email odešel, přišla odpověď, ale pak zase hrobové ticho. Když Aarno pátral co se mohlo stát, zjistil, že Kurt byl opět zadržen pro držení a šíření dětské pornografie. Tím se jakýkoliv další kontakt zrušil.

Kurt Kistler. Zdroj youtube.com, kanál Aarno Malina.

Malá sestra s vytlačenými bulvami

V reálu to není ona, ale on - Michael Napodano Jr. Bylo to malé mimčo hlavního designera hry Mikea Napodana (ten zhulený maník držící nápovědu v TV studiu) a Tracy Napodano (krásky ze třetího patra Lóže, kterou po jedné větě zmasakrujete).

Zajímavá úprava proti původnímu scénáři

Aarno navíc obdržel původní scénář ke hře, ze kterého vyčetl pár zajímavých detailů. Pamatujete si ještě na majitele barbershopu, pana Pastorelliho, který celé dny šúruje podlahu, neřekne jediné slovo a pak ho elektřinou usmaží dráty, které jste tam zanechali po krádeži tzv. barber pole? Tak tento pán měl původně svůj příběh - měl to být další reálný charakter ve hře, kterého Harvestoři připojili do stejné virtuální reality jako Steva a Stefanie a měl Steveovi odhalit pár důležitých faktů. Nakonec se však autoři rozhodli nic z toho neudělat a napínat hráče až do poslední minuty hry.

Cenzurovaná verze

Harvester byl v řadě zemí zakázán (tj. nebyl vpuštěn do oficiální distribute) nebo silně cenzurován. Nejvíc cenzury padlo na Německo, kde hra dostala jednoše "ban". V UK a v Australii byly zase cenzurovány kanibalistické praktiky malých dětí požírající svoji matku. Naproti tomu u nás herní recenzenti dostali plnou necenzurovanou verzi a podle recenzí níže se jim i líbila :).

Historické recenze

SCORE č.34