Žánr: Špionážní, Výrobce Cranberry Production, Distributor: DTP Entertainment, Rok vydání: 2009, Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, Čeština: Ne
Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 50%
Mata Hari - to je osobnost sama o sobě a také hra tvořená osobnostmi, kde tedy jen začít?
Vezmu to od vývojářů, protože mě překvapila informace, že se na hře podíleli dva matadoři, Hal Barwood a Noah Falstein, stojící za hrami Indiana Jones and the Last Crusade a Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Byl jsem tedy natěšen, co vše ve hře najdu. A to až tak moc, že jsem si hru kdysi pořídil v originálním balení a čekal jsem na vhodnou příležitost k zahrání. Ta nastala po dokončení her Posel Smrti II a III, které vyvíjelo stejné studio. O nízkou kvalitu se tak nemusíme bát, že?
 |
| Otevírací obal hry. |
Hru jsem tedy začal hrát, hrál jsem ji cca 9 hodin a pokořil jsem ji - bohužel s finálním verdiktem průměrnosti. Co se tak pokazilo? Ach, asi úplně všechno. Hra není vůbec zábavná, ani napínavá a o nějaké opakovatelnosti hraní, jako v případě obou historických her o Idianu Jonesovi nemůže být také řeč. Pokud se chcete dozvědět více, rezervujte si prosím deset minutek na přečtení tohoto příspěvku. A nebo víte co, příspěvek můžete klidně přeskočit, o nic totiž nepřijdete ...
Mata Hari - orientální tanečnicí
Mata Hari, vlastním jménem Margaretha Geertruida Zelleová, byla nizozemská orientální tanečnice, která se během první světové války stala agentkou Německa a Francie. Bohužel to se jí stalo osudné. Byla zatčena a popravena ještě před koncem první světové války.
Tak tohle asi známe všichni. Ale už méně lidí ví, že Mata neměla příliš šťastné dětství ani manželství. Její otec byl zkrachovalý podnikatel, její matka zemřela a ona se sourozenci vyrůstala u příbuzných. Od svých osmnácti let žila s o 21 let starším manželem na Jávě (kde začala poprvé používat jméno Mata Hari). Manželství však nebylo příliš ideální a dokonce přišla i o syna, který byl (prý) otráven. Mata Hari se tak rozhodla pro restart svého života - pro návrat do Evropy, kam se vrátila v roce 1904 a kde se v Paříži živila jako orientální tanečnice a budovala si svoji kariéru.
STOP, STŘIH
A někde tady začíná i příběh hry! Konkrétně v roce 1905, kdy se naše hrdinka vydává na jednu větší akci do divadla s tím, že se zde pokusí najít svého manažera. Zároveň se zde seznámí s člověkem, který ji poprvé naverbuje na dráhu agentky. Má prý přirozený temperament a tak nemůže mít problém dostat z důležitých osob nějaké ty informace a zároveň si vydělat pěkné peníze...
 |
| Před divadlem. |
 |
| Manažer (Gabriel Astruc) nalezen. |
 |
| Temperament využit. |
Mata Hari - dvojitou agentkou
To, co jsem sepsal výše znamená, že jako hráči za sebou máte první kapitolu a (naštěstí jen) další tři před sebou.
Mata tak například bude zajišťovat kopie tajných britských dokumentů, kdy s nimi bude ve Francii chycena a dotlačena k oné pověstné roli dvojité agentky. Do jejího osudu jí tak začínají poprvé promlouvat Francouzi, kteří ji ihned ukládají úkol zjistit více o tajném německém projektu s názvem Jules Verne (obrovské dělo) o super stíhacím letadle či o výrobě nebezpečného plynu (nejspíše Yperitu). Mata se tak dostává mezi dva mlýnské kameny a veškeré úkoly musí splnit. Zároveň nesmí být nijak prozrazena nebo ji nesmí dostihnout jiní tajní agenti.
 |
| Nález tajného letadla. |
Zdálo by se tedy, že se hra hezky rozjíždí, ale vůbec. Ten nápad o tajné agentce a úkolech, které má vykonat jak pro jednu, tak pro druhou stranu jednoznačně táhne a není marný, jenže autoři to neposkládali k sobě tak, aby to umělo jako celek zaujmout.
Už začátek hry odehrávající se v divadle s hledáním svého manažera je vlastně jen obyčejná nudná kecačka s tím, že postupně musíte oběhnout všechny postavy a jen je řádně vyzpovídat. A to prosím děláte skoro hodinu!
A zbytek hry není vůbec lepší, jen se posunul z jednoho prostředí divadla doslova do celé Evropy a vy se budete někdy cítit tak, jako byste místo agentky ovládali nějakou delegátku z cestovní agentury. Vše začíná v Paříži, později se přesouvá do Monaka, Berlína a Madridu. Jenže jakým způsobem? Tak například do Monaka reálně cestujete jen proto, abyste zde podali zprávu zadavateli úkolů. Jedná se tak o jednu herní obrazovku a pak rychle pryč. Paříž, Berlín nebo Madrid jsou na tom stejně. Je zde sice několik herních obrazovek, ale z 90% se pohybujete OPAKOVANĚ pouze v jedné. Tam se většinou zeptáte na jednu otázku, dostanete jednu odpověď a šup zase jinam, tj. do jiného státu a jiného města. Tam zase něco uděláte a pak hurá zase jinam. Jako ano - jednou až dvakrát to fungovat může, ale po cca 4 - 5 hodinách hry mě to přestalo bavit a hru nezachránil ani výskyt reálných postav jako vědkyně Marie Curie, pana Emila Jelínka nebo jeho dcery Mercedes.
 |
| Pokec s Mercedes Jelínek. |
A mimochodem přidám ještě jeden hejt na samotnou Matu Hari, ke které jsem si nevytvořil absolutně žádný vztah. Tak unylou postavu jsem už fakt dlouho neovládal. Chyběl mi u ní nějaký charakter, náhled do jejich myšlenek nebo prostě morální balancování nad úkoly, nad tím, že leze s každým do postele a tááák...
Mata Hari - svůdnicí
Bohužel autoři hru nedokázali oživit ani skrz nějaké herní mechaniky, minihry nebo, nedej bože, adventurní puzzly. Jak jsem psal, z drtivé většiny jen jezdíte vlakem po Evropě a v každém městě kecáte. Nicméně zkusme na pár věcí podívat
Začneme samotnou agentku, která je od autorů vybavena možností svést muže. Celkově jsou zde čtyři možnosti vyskakující během rozhovorů - seduction by flattering [svádění lichocením], seduction by yielding [svádění podvolením se], seduction by dismissing [svádění nedobytností] a seduction by daring [svádění odvážností]. No jenže já jako chlap jsem při spuštění rozhovoru absolutně nedokázal poznat co na koho platilo a tak jsem si všechny způsoby musel poctivě a úmorně oklikat. A věřím že nejsem sám.
 |
| Tak schválně, jak na tohoto chlapa? Jaká je jen sekvence? |
Ruku v ruce s tímto je hře implementován způsob sbírání bodů za tři důležité vlastnosti - spycraft [špionáž; max 1000 bodů], wealth [bohatství; max 10000 bodů], skill [dovednosti; max 14000 bodů]. Je to vlastně takový IQ kvocient známý z her s Indiana Jonesem, jen je nyní rozdělen na tři separátní části. Body za "spycraft" získáváte za speciální průzkum a sběr věcí, které nejsou zobrazitelné mezerníkem (já skončil s regulérní nulou, více viz ovládání), body za wealth získáváte za taneční vystoupení a podle kvality je to od 500 do 2000 franků (já byl osobně rád za 500 až 1000) a body za skill se připisují za "rychlost a přesnost" v minihrách (přepojování telefonní linky, rozluštění kódu, vlakové minihry). Samozřejmě vše výše zmíněné se na konci sčítá a ovlivňuje osud hlavní hrdinky.
 |
| Taneční kreace - kurzorem musíte trefit notičky v kroužku. |
Asi se nyní divíte, o jakém osudu mluvím? Hra má totiž ne-kánonické zakončení s tím, že Mata vždy přežije popravčí četu, ale pak se podle bodů rozhoduje o její budoucnosti. V mém případě byla chudák bez peněz a skončila ve Španělsku jako pradlena a již se nikdy neviděla se svým milencem Oskarem. V jiném případě, pokud budete dostatečně TRPĚLIVÝ a budete se účastnit všech miniher, lze skončit mezi smetánkou v Monaku.
Trpělivost je bohužel něco, co jsem neměl. Hra mě prostě neoslovila. Zmíněné telefonní dráty jsem sice přepojil sám, ale takové rozluštění tajných zpráv jsem regulérně přeskočil (možnost přeskočit je v nich implementována) a vlakové minihry jsem reálně hrál jen chvilku. Jakmile se totiž na nádraží daného města objevil agent nabízející "expres", tj. způsob jak tuto minihru přeskočit, neváhal jsem a vždy volil tu rychlejší cestu. Hraní bylo totiž strááášně repetitivní a nudné.
 |
| Vlaková minihra. Obtížnost postupně roste (2 až 3 agenti proti vám). |
A ptáte se na nějaké (dobré) adventuření? Tak tedy opět opakuji: kecat, kecat a kecat. Máloco jiného se dá totiž brát jako nějaký puzzle.
Ovládání, grafika, zvuk
Ovládání
Mata Hari je čistokrevná point and click adventura běžící na nějakém interním 2.5D enginu (tj. předrenderovaná pozadí a 3D postavy). Použitelné je jen levé tlačítko myši, které slouží pro všechny akce - pohyb, sběr předmětů, rozmlouvání. Dvojklikem je možné se rychle přesunout na jinou lokaci nebo přeskočit rozhovor.
Inventář je ve spodní části obrazovky a jen málokdy do něj seberete více jak 6 předmětů. Kombinování předmětů lze provádět v rámci inventáře i mimo něj a je přísně logické.
Samotné rozhovory jsou řešeny stupidně - nabídka témat je u spodní obrazovky (spolu s inventářem) a bohužel nestačí na ně jen kliknout, ale musíte na ně kliknout, "táhnout" na danou postavu a tlačítko znovu zmáčknout. Jako proč to autoři vymysleli tak složitě fakt netuším, ale hře to určitě nepomáhá.
 |
| Ukázka inventáře a témat k rozmlouvání ve spodní části obrazovky. |
Povedený je naopak deník, který se nachází v malém kontextovém menu vpravo dole. Mata si jakoby vede deník, píše si do něj aktuální postup hrou a sumarizuje, co je danou chvíli nutné udělat. Je to taká klasická berlička pro příliš zaměstnané adventuristy, kteří si ke hře sednou jednou za týden a přemýšlí, co všechno už mají za sebou a kde vlastně skončili. Jako vždy cením!
Ve hře se mi nepovedlo nikde se zaseknout ani zemřít.
Grafika
Ohledně grafiky jsem četl oslavné chvály, ale mně osobně se nelíbí. Všechno je totiž tak nějak až moc statické, unylé (bez energie) a vše působí neuvěřitelně stejně (art-deko). Ať jste v Paříži, Berlíně, Madridě, nebo Monaku všechno je složeno z nádraží, náměstíčka a kavárny (nebo náměstíčka a hotelu) a jedné boční uličky. Nic víc.
A to, že se sem a tam něco hýbe jako například policista co stále dokola honí zloděje? Nebo nějaký blázen co stále jezdí na velocipédu? A co jako?
Ani při rozhovorech (kde se vždy aktivuje speciální okno postav) se nedíváme na nic složitého. Vidíme jen poměrně jednodušší obličeje s omezenou mimiku a bezduché rozhazování rukama. Přitom zlatý český Reprobates ukázal, že by to mohlo být o pořádný kus lepší. A propó, nevím kdo sloužil autorům jako model pro Matu Hari, ale Mata Hari to určitě nebyla.
 |
| Rozhovor s Marii Curie |
Zvuk
Zvuky či hudba (mix špionážního a kabaretního motivu) neumí pořádně zaujmou, jakoby ve hře ani nebyly. Dabing mi nepřišel o nic lepší. Očekával bych trošku francouzského nebo německého přízvuku, ale nic z toho ve hře bohužel není.
Hodnocení
Mata Hari je pro mě nepříjemné překvapení, které mě opět utvrdilo v tom, že nejlepší je nemít žádná velká očekávání. On totiž ten rozdíl mezi tím co čekáte a tím co dostanete, může být opravdu velký. A v případě této hry to platí dvojnásob. Scénář pracuje jen se základními fakty - tj. Mata Hari, tanečnice, lehká společnice a dvojitá špionka, pracující chvilku pro Francii a chvilku pro Německo. Dále zde máte tři nudné špionážní akce, chycení a fingované zastřelení. Nic víc, nic míň.
Cestování skrz Evropu je úmorné až nelogické, u většiny dialogů jsem usínal a adventurní puzzly jsem buďto cíleně přeskakoval nebo je doslova protrpěl.
Jako by hru tvořilo úplně jiné studio než to, které tvořilo díly Posla Smrti. Celkové skóre vidím na čistý průměr jako například u Hotelu Mrtvého alpinisty. Hru tedy stačí projít jen jednou a raději rychle odinstalovat, aby náhodou svojí průměrností nenakazila jiné a zatím nehrané tituly :-/.
50%
 |
| Začátek první kapitoly. |
 |
| Před divadlem. |
 |
| Uvnitř divadla. |
 |
| Konec první kapitoly. |
 |
| Začátek druhé kapitoly. |
 |
| Na náměstíčku v Paříži. |
 |
| Na nádraží v Paříži. |
 |
| Na náměstičku v Monaku. |
 |
| Policejní stanice a zatčení v Paříži. |
 |
| Berlínské nádraží. |
 |
| Berlínské náměstíčko. |
 |
| Mise byla úspěšná! |
 |
| Konec druhé kapitoly. |
 |
| Začátek třetí kapitoly. |
 |
| Na nádraží v Monaku. |
 |
| Továrna Daimler v Německu. |
 |
| Tajné letadlo. |
 |
| Náměstíčko v Madridu. |
 |
| Spojování drátků jde. |
 |
| Luštění zpráv už ne. |
 |
| Konec třetí kapitoly. |
 |
| Začátek čtvrté kapitoly. |
 |
| Plánuje se použití nějaké plynu... |
 |
| Hlavní milenec zatčen. |
 |
| Snad to přestrojení bude fungovat. |
 |
| "Tajná továrna" na výrobu nebezpečného plynu. |
 |
| Ale jo! |
 |
| BUM! |
 |
| Konec čtrté kapitoly. |
 |
| Zatčení |
 |
| Zasedání soudu. |
 |
| Odsouzení. |
 |
| Popravčí četa. |
 |
| Ale copak to? |
 |
| Mata dožila stranou ... |
