Veil of Darkness

Žánr: Horor, Výrobce: Event Horizon Software, Distributor: Strategic Simulations, Rok vydání: 1993,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 85%

 

Poznámka: Díky temnému visuálu hry, jsem u výsledných obrázků upravil světlost (gamu). Věřím, že všechny detaily jsou nyní mnohem lépe vidět. 

 

Přátelé, pokud jste četli můj herní plán na tento rok, pak jistě víte, že jsem měl v plánu zapařit Harvestera. A já fakt začal, jenže ... ta hra je prostě ujetá a musíte na ní mít tu správnou náladu, která se bohužel v mém případě zatím nedostavila. 

Další hrou v pořadí se tak stala Veil of Darkness (Závoj temnoty), hororová akční adventura mixnutá prvky RPG od společnosti Event Horizon Software. Ta již dříve přinesla poměrně povedené RPGčko The Summoning, ze kterého si mimochodem přebrala izometrický engine.

A hra samotná? Bomba! Takovou pařbu jsem už dlouho nehrál a jen doufám, že vám ji dokáži popsat tak dobře, že po ní sáhnete také. 

Úvodní obrazvoka hry

 

Upíří lump, který nemá rád návštěvy

Věc, která se mi na hře opravdu líbí je její spád - hra je čistokrevná hororová akční adventura od začátku až do konce. A vše začíná již ve velmi povedeném intru. V něm sledujeme bezejmenného pilota (jméno mu dáte v průběhu hry) převážející určitý náklad v přepravním letadle. Jeho smůla je však v tom, že zrovna prolétává někde nad zapadlým údolíčkem v Rumunsku, kterému vládne upír jménem Kairn (celá jeho minulost je VÝBORNĚ popsána v manuálu hry - takže si ho přečtěte). 

Ten údolíčko ležící kdesi uprostřed Karpat zcela izoloval a jeho obyvatele s náramnou chutí tyranizuje. Mrtvým umožnil vstát z hrobů, všude pobíhají neklidné duše, vlkodlak, nepřeberné množství vampiřic, atd. Navíc nemá rád žádné nevítané návštěvníky a tak vyšle svoji letku zabijáckých netopýrů, kteří letadlo napadnou a způsobí jeho pád.

Intro hry je velice působí - doslova jako z filmu.

Náš hrdina pád letadla se štěstím přežije a na pomoc mu přispěchá místní dívka jménem Deirdre se sluhou svého otce Igorem. Ti ho odnesou do nedaleké vesničky a hrdina se rázem dozví o tom, že je až nápadně podobný spasiteli z legendárního proroctví, a že všichni místní srabíci k němu upírají svoji pozornost. Dýku do ruky a hurá do akce! 

 

Akční adventurní bomba

Přesně takový typ her mám rád. Jen si vzpomeňte na příběh hry Quest for Glory IV (95%), která uměla zaujmout podobným začátkem, kdy byl hrdina násilně přenesen do Mordávie, aby jedné vampiřici splnil její přání oživit Temného a uvrhnout tak na svět věčnou tmu. Čáry, prokletí, věštby, upíři, nemrtví a do toho troška toho boje - přestně totéž je i ve Veil of Darkness a možná je toho i trošku více.

Ale nepředbíhejme, vše  má ve hře své pořadí a vše se, narozdíl od Quest for Glory IV, otevírá postupně. Nejede se zde na čas a ani se zde nestřídá den a noc, místo toho se další lokace a další střípky příběhu otevírají postupně přes výborně promyšlený program a většinou po návštěvě mně oblíbeného podniku - hospody :-).

Hospůdka je alfa a omega hry - zde se dozvíte to nejpodstatnější.

Hra je postavena na plnění různých úkolů plynoucích z proroctví, questů chcete-li, které na sebe většinou navazují, ale může se stát, že něco jde vyřešit náhodou dříve, něco později. Nikdy se však nestane, že by jedna akce ovlivnila, ať už pozitivně nebo netagivně, tu druhou. Žádný zákys nebo nejasnosti nečekejte. Vše je až krásně lineární a až křišťálově průhledné - až se možná zpětně stydím, že jsem pro české pařany připravil komplexní návod, který postnu zase v dalším příspěvku. Není totiž skoro potřeba!

A to je něco, co se moc nevidí. Ačkoliv si Andrej Anastasov, stejně jako v případě The Colonel´s Bequest (65%) stěžuje, že hru nedohrál (viz konec příspěvku v recenzi z Excaliburu č.16), hra mi přišla poměrně jednoduchá. Řekněme, že 95% všeho se dozvíte ve hře a pouhých 5 procent si doplníte z manuálu a máte vyřešeno. Všechny lokace navíc zůstávají přístupné po celou dobu hry, všechny předměty lze odhazovat na zem jako v případě Alone in the Dark (80%) a pokud se náhodou stane, že ze začátku nevíte proč něco sbíráte, časem se to na 100% dozvíte a můžete se k tomu vrátit.

Co jen s tou lampou? Aha, podpálit strom opodál! 

A jestli se ptáte na herní čas? Hru jsem si stáhl z GOGu, na kterém se hra objevila někdy kolem roku 2024 a mé herní stopky se zastavily na čase 17hodin. Je to asi 5x více, než uvádí jakýkoliv youtube walkthrough, ale za to jsem prolezl vše co šlo a zmasakroval kde koho (nebo on mě)

 

Troška boje neškodí, ale nepřehánějte to!

Čili již víte, že po té adventurní části se jedná o výborné a hlavně logické dílo. Nejinak je na tom i část boje, ačkoli mi chvilku trvalo, než jsem si na vše zvykl. Hned na úvod vám prozradím, že obtížnost při boji si můžete zvolit na začátku hry a v nabídce máte klasicky tři možnosti, od té lehké varianty označné jako "easy", až po tu složitou označenou jako "full. Rozdíly jsou markantní. 

Při "full" obtížnosti totiž musíte používat specifické zbraně proti specifickým kreaturám (vidle neplatí na kostlivce, na ty platí až palcát), k úderům nedostáváte žádný "bonus" a navíc máte jen 100HP. 

Naproti tomu u "easy" obtížnosti specifičnost zbraní odpadá, máte šanci získat obrovký bonus k úderu a k tomu máte 300HP. 

Je libo vidle, mačetu nebo posvěcený meč? (Ty žluté oči nejsou nesmrtelnost, ale prokletí).

Bohužel výše uvedené nemůžete ve hře nikde přepnout. Jakmile jednou učiníte volbu, nelze ji zvrátit jinak, než že si hru spustíte znovu a znovu si tuto obtížnost navolíte. 

Ve hře najdete celou škálu zbraní, od malé dýky, vidlí, mačety, palcátu, legendární Rovanské hole, až po stříbrný meč, který si dokonce můžete nechat posvětit tak, že bude zářít jako legendární paladinský meč v sérii Quest for Glory. Každá zbraň samozřejmě ubírá jiné množství životu a jak jsem už také psal, při obtížnosti "full" musíte sakra přemýšlet, co na jakou potvoru platí!

Boj samotný mě, příznám se, trošku štval. Zaprvé za to mohla nejen neuváženě zvolená obtížnost, ale zadruhé hlavně fakt, že mi real-time pižlání nepřátel nepřišlo 2x dobře programově zvládnuté. K danému nepříteli prostě musíte přijít a rychle klikat na tlačítko zbraně v dané ruce (nebo stiskem ne-numerické klávesy 1). Díky tomu vaše postava zaútočí - fajn. Jenže pak je daná akce na pár sekund zablokována, což otvírá prostor pro nepřátele nebo pro váš útěk, a pak opět můžete mlátit. Těžko si představuji, že v reálném souboji máchnu jednou, pak si pět sekund ďoubu holuby z nosu a pak nanovo. 

Neúspěšný souboj s kostlivci.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra se primárně ovládá myší - levým tlačítkem kliknete, držíte ho a kroužíte po obrazovce tím či oním směrem a postava podle toho chodí. Pokud by vám tento způsob nevyhovoval, můžete využívat šipky na klávesnici. Specifická klávesa je klávesa M, která činí všechny aktivní předměty asi 5x většími a hráči je tak nemají šanci minout. Útočení se dá výborně dělat pomocí ne-numerických kláves 1 a 2 pro levou a pravou ruku.

Další podstatnou částí v ovládání je spodní část obrazovky, kde se nachází veškeré informace o vaší postavě a inventáři. Zaprvé tu máme vizuál vaší postavy, která se může měnit podle toho, zda je postihnuta nějakou nemocí nebo prokleta. K ní se rovnou váže i vaše zdraví, které je symbolicky znázorněno celou postavou v rakvi. Jakmile zdraví klesá, postava se mění od noh na kostlivce (vidíte na gifu výše).

Mezi xichtítem a postavou v rakvi je pak batoh, který se s každým novým nalezeným předmětem zvětšuje. A ačkoliv může doslova přetíkat, nikdy se nestalo, že by praskl :-). A nyní to nejdůležitější - ve hře máte okénko na 20 předmětů, jenže další si můžete strčit do pytlů, vaků či malých váčků, které v průběhu hry sbíráte. Navíc každý menší vak můžete strčit do toho většíno a prostor inventáře se tak rozrůstá. V jeden moment tak můžete nést klidně 40 předmětů, desítku zbraní či bylin.

Používání předmětů je zajímavé a je dokumentováno níže - spodní menu hry můžete tažením za okraj zvětšit. Rázem se objeví celá postava. Té můžete klasicky vrazit do ruky libovolný předmět, zbraň nebo bylinu a následně ji použít. To se dělá kliknutím na onen předmět v dané ruce či stiskem klávesy 1 nebo 2. Případně předmět můžete i "hodit" stiskem ručičky pod tímto předmětem. Někdy to není vpravdě příliš rychlé, ale za celou dobu to fungovalo fajn. 

Ukázka používání předmětů.

Další věcí, která stojí za zmínku je používání přehledné mapy, do které se sami zakreslují lokace v případě, že se o nich někde či od někoho dozvíte. Vše se tak otevírá postupně a nemusíte mít strach, že by jste se někde ztratili a zapomněli co dál dělat. 

Krásně přehledná mapa údolíčka.

Výbornou fičurou jsou také automapy, které se kreslí v případě, když vstoupíte do nějaké jeskyně, bludiště, či rozsáhlého sklepa. Díky jednomu kliknutí totiž vždy vidíte, kde se nacházíte, co jste už prozkoumali a můžete tak lehce odhadnout, kam dále jít. A pokud by jste chtěli hru ještě trošku zrychlit, v návodu jsem do každé mapy nakreslil pozici nejdůležitějších předmětů.

Automapa chodeb pod mausoleem.

Grafika

V roce 1993 samozřejmě mluvíme už o hře s paletou 256barev, která běžela v rozlišení 320x200. Specifikum hry je její provedení v izometrickém pohledu.

U grafické stránky panuje názor, že u starších izometrických mlátiček bývá repetitivní. A ona opravdu je - ale jen v lokacích, jako je temný les, bludiště či různá podzemí - všechny ostatní lokace, tj. dvě vesnice, hřbitov, cikánský tábor, rozcestí, jezero, místo havárie letadla, farma, stodola a vůbec všechny interiéry jsou ručně nakresleny tak, aby naopak tuto repetitivnost eliminovaly. Vše má navíc takový správný historický visuál, který skutečně podtrhuje tíživou situaci odříznutého údolíčka někdy na začátku 19. století.

Grafici navíc vytvořili nádherné animační okna s právě probíhající akcí - cikánka míchající lektvar, čarodějnice vyrývající symboly do slonovinového rohu, kopání hrobu, zabíjení hřebíků do rakve, útok vlkodlaka a mnoho, mnoho dalších, na které se skutečně nádherně dívá.

Většina akcí ve hře je podpořena podobnými animacemi.

Zvuk 

Hudba byla komponována pro zvukové karty jako Sound Blaster, AdLib a Rolant MT. Zvukových efektů hra měla na můj vkus trošku méně, ale možná to bylo způsobeno nějakou chybou programu, kdy se doporučuje různě na fórech používat vlastní DosBox nastavení.

Co se týká hudby, tu jsem si skutečně užil. A pokud si ještě pamatuje song z hotelu Mordávie z Quest for Glory IV, který táák dobře zněl, tak i zde najdeme pár podobných u kterých si jednoduše řeknete "wau".

Dabing jako takový ve hře bohužel neexistuje, nicméně alespoň úvod by měl mít zajištěnou syntetickou řeč, postavy jako Kairn se mohou hlasitě smát a dokonce i jednotlivé řádky proroctví jsou předčítány. Tedy za předpokladu, že tyto zvuky rozjedete, protože jak už jsem psal, v existujících verzích jsou s nimi problémy. 

 

Hodnocení

Veil of Darkness je netradiční zpracování adventury s troškou akce, která jako jediná je mírně nedotažená. Vše ostatní, tj. napínavý příběh, adventurní puzzly, hudba, dialogy jsou na takové úrovni, kterou jsem už dlouho neviděl. Pro hráče milující sérii Quest for Glory, zvláště pak IV. díl, je Veil of Darkness nutností, pro všechny ostatní je to výzva si hru alespoň jednou za život zkusit. Stojí totiž fakt za to!

85% 

PS: Po sedmnácti hodinách strávených nad touto krásnou pařbou jsem dokonce získal motivaci dohrát toho zpropadeného Harvestera zmíněného v úvodu příspěvku. Takže se těšte!

 

Historické recenze

Recenze hry se objevila v časopisu Excalibur č. 16. Zajímavostí je, že ji autor recenze (Andrej Anastasov) nedohrál.

 

Návod pak následoval v Excaliburu č. 17 od Cpt. Vlada.

Další obrázky ze hry

Váš hrdina v celé své kráse. 

Před hostincem "U useknuté hlavy".

V pokojíku nad obchodem.

Nemocná holčina je jedna z mnoha, která potřebuje vaši pomoc.

V Eduardově domě  a stopy krve - to není příliš hezký nález.

Obavy se bohužel potvrdily.

V cikánském táboře.

Typická ukázka roztroušených předmětů.

U bažiny.

Místní kovotepec.

Někdy jsou ty dialogy zajímavé.

Na rozcestí u oběšencova stromu.

Duch nemocné holčiny, kterou jste nakonec uzdravili.

Uvnitř Mausolea.

Na břehu jezera.

Cesta s převozníkem.

V domě za bludištěm z živého plotu.

Na půdě stejného domu.

Kairnova rakev.

Finální souboj.

Zhebni!

Krásná plavba do civilizace.

Alone in the Dark: The New Nightmare

Alternativní název: Alone in the Dark 4, Žánr: Adventura – survive / horor, Výrobce: Darkworks, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 2001, 

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam (samostatně nebo jako antologie), Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%

 

Sérii Alone in the Dark asi není potřeba nějak detailně představovat. Původní hra od programátora Frédéricka Raynala a scénáristy Huberta Chardota vyšla již v roce 1992 a dodnes platí za první PC survive adventuru hru s výborně zmáknutým 3D enginem.

První hra měla dokonce takový úspěch, že vznikla další 2 pokračování (a jeden maličký prequel). Z domu Derceto plného vlkodlaků a zombíků jste tak mohli zavítat do Hell´s Kitchen a bojovat s nemrtvými piráty (nejakčnější díl) nebo dokonce do westernového městečka Slaugther Gulch, kde jste mohli měřit síly s neklidnými duchy a mutanty.

Jenže poslední třetí díl vyšel v roce 1995 a pak se dlouho nic nedělo. Sem a tam se sice objevily zprávy o možném restartu série, ale většinou všechny snahy skončily v propadlišti dějin. Až teprve v prvních dnech nového milénia oznámilo maličké studio Darkworks vývoj "čtvrtého dílu". Tedy abych byl přesný, dílu, který měl sérii tzv. restarovat a sledovat Carnbyho ve třech zbrusu nových dílech. 

A jak se tento restart povedlpovedl? Na to se podíváme v dnešním příspěvku! 

Úvodní obrazovka hry.

Carnby je mrtev, ať žije Carnby

V prvních řádcích bych asi měl vysvětlit jednu věc - knírkatý čtyřicátník Carnby z přelomu let 1924 / 1925 je fuč. Autoři se ho rozhodli násilně přenést do 21. století jakoby ve stylu nelítostného lovce duchů a tím kompletně zpřetrhali jakoukoliv souvislost s prvními třemi díly. Titul The New Nightmare měl být zkrátka start nové série a autoři to chtěli udělat "znovu a lépe", ačkoliv všichni již víme, že žádné přímé sequely bohužel nikdy nevznikly a titul tak zpětně nikam moc nezapadá.

I já osobně se musím přiznat, že ze začátku jsem na vše koukal poměrně nevěřícně, avšak v průběhu hraní mi hra a nový Carnby přirostly nečekaně k srdci. A to i přes ty jeho dlouhé vlasy! :)

Na obrázcích napravo je vždy Carnby. Nahoře nový, dole původní visuál.

S našim hrdinou Carnbym se to má tak, že se již v pouhých 14 letech dostal do agentury soukromého detektiva Charlese Fiskeho, ke kterému si vytvořil velmi blízký vztah a spolu pak pracovali na nejrůznějších případech výskytu paranormálních jevů. 

V roce 2001 se však Fiskovi stal jeden případ osudný. Spolu s Carnbym tu dobu pracovali pro tzv. Úřad 713 (Bureau 713) a on sám byl svým zaměstnavatelem Christopherem Lambem poslán na Shadow Island (ostrov, kde se celý příběh odehrává), aby prozkoumal různé nevysvětlitelné události reportované Obedem Mortonem, jedním z posledních majitelů ostrova a sídla na něm. Bohužel se od té doby nehlásí a nikdo neví co se mohlo stát. 

Jak asi už tušíte, vy budete druzí na řadě, abyste zjistili, co se na ostrově mohlo stát. V duchu prvního dílu se k vám dokonce přidá nečekanná posila - Aline Cedrac, mladá profesorka historie (nebo spíše etnologie), která má hned dva důvody, proč se na ostrov vydává. Prvním z nich je tajemný indiánský kmen Abkani(s)ů, tj. původní kmen sídlící na ostrově, příhodný pro její profesoroská studia. Druhým je pak fakt, že by zmíněný Obed Morton mohl být jejím otcem. 

Na ostrov se přepravujete společně letadlem, na které však zaútočí nějaká entita a vaše cesty se hned na začátku rozdělí. Vy skončíte v zahradě sídla Mortonů zatímco Aline na jeho střeše...

Brána do sídla Mortonů je zamknuta. Jak se jen dostat dovnitř?

Dobrodružství tedy může začít. A nebojte, jak už to totiž tak bývá, obyčejné vyšetřování zmizení kolegy nebo obyčejné poklábosení s podivýnským majitelem se rázem zvrtne a již klasicky budete odhalovat pokřivenou historii rodu a snažit se jistým lidem překazit plány na otevření brány do tejmného světa, z něhož by na zem mohlo proniknout nepopsatelné zlo. Prostě výborná hororová klasika, která baví! :)

 

Dvě hry v jedné

Pokud si ještě pamatujete první díl, pak jistě víte, že hra se dala projít za dva charaktery. Prvním byl onen Edward Carnby a druhá Emily Hardwoodová, neteř zemřelého majitele domu Derceto. Ta však ve hře nebyla ničím zvláštním - prostě jste hráli buďto za jednoho nebo za druhého, ale všechny vaše kroky, tj. puzzly na které jste narazili, zbraně, které jste používali či kopy a údery, to vše bylo naprosto totožné.

To v The New Nightmare se autoři skutečně vytáhli a naservírovali nám odlišné průchody hrou. Zkušenost sice radí zvolit si Carnbyho a projít s ním hru, jenže to by jste se připravili o pořádnou nálož zajímavých událostí, které můžete odhalit jen s Aline. 

Pokud bych mírně zaspoileroval, tak si například představte začátek příběhu - na Shadow Island se dostanete skrze pozvání jistého Obeda Mortona. Pokud však hrajete za Carnbyho, nemáte absolutně šanci se s ním potkat (až na cca 2-3 sekundy na konci hry). Většinou jen čtete jeho zprávy nebo posloucháte jeho vzkazy ze záznamu. To Aline je dotyčnému mnohonásobně blíže a vy jako hráči máte všechny detaily krásně naservírované až přímo pod nos.

Knihy, svitky, deníky - to je alfa a omega k pochopení celého příběhu!

A co tajemný De Certo zmiňovaný v textech? Takový záhadný muž, který očividně přispěl k úpadu rodu Mortonů. S Carnbym opět nemáte absolutně žádnou šanci se k němu dostat, kdežto jakmile hrajete za Aline - bum, hned po půl hodině vás bude otravovat, aby jste ho osvobodili ze zrcadla (což samozřejmě nedělejte).

Stejně tak platí, že s Aline navštívíte mírně odlišné lokace, jako například hřbitov a hrobku rodu Mortonů, observatoř či jeskyně Abkani(s)ů a většinou je to dokonce účelné, jinak by jste zase nemohli pomoci Carnbymu v jeho příběhu. Mezi oběma charaktery je totiž nenápadné spojení skrze vysílačku a na určitých místech se prostě vyplatí zavolat si o malou pomoc.

Scénáristům na tomto místě patří jednoznačná poklona, za to, jak vše dokázali propojit v jeden plně fuknční celek s desítkami hodin zábavy, tedy pardon, napětí (20+).

 

Akčnost kam se podíváš

A nyní k další zajímavé pasáži, kterou jsou akce. Pokud jste hráli předchozí tituly, tak jistě víte, že nejakčnější a dost kritizovaný byl druhý díl série. Avšak to jste ještě nehráli tento recenzovaný díl :)-. Akčních scén je tu tolik, že dokonce poslední část hry není o ničem jiném než o tom, kdo bude rychlejší - vy a nebo monstra.

Ale všeho dočasu. Pokud začnu Carnbym, pak hned v úvodu má dvojhlavňovou pistoli nebo později trojhlavňovou brokovnici. Ještě později získá dokonce příruční raketomet nebo vrhač granátů, následovaný plasmovou pistolí, nebo pistolí speciálně sestrojenou proti stínovým potvorám. Věřte mi však, že všechny ty zbraně jsou potřeba - s mečem nebo pánvičkou na palačinky z onoho druhého dílu by jste tu toho moc nesvedli.

Pod útokem

 

Potvor je ve hře požehnaně - nemrtví psi, jakési čtyřnohé vřískající kreatury (viz obrázek výše), fotosauři (ti citlivý na světlo), hybridi (něco jako lidské zombie), hnusní arachnocidi či přerostlé dvoumetrové kudlanky, které z vás na pár mávnutí udělají jen mastný flek na podlaze.

K tomu dokonce nechybí souboj s tzv. bossy. Prvního okřídleného šmejda potkáte cca v půlce hry v knihovně a druhého pak na konci hry. Oba vám dají určitě zabrat a já se musím přiznat, že jsem na způsob jejich likvidace přišel až kouknutím se na on-line návod.

Zmutovaný Alan Morton.

 

Většina recenzí pak ráda tvrdí, že Aline to má jinak, že je méně akční nebo dokonce, že její putování více připomíná klasickou adventuru. Já osobně to potvrdit nemohu. Sice je pravda, že Aline s větší četností padají světloplachá monstra a ty může zahnat baterkou nebo rozsvícením světel v pokoji, na druhou stranu je však může i zlikvidovat zbraní. Já osobně jsem našel více méně totožný arzenál zbraní a na určitých místech na mě útočili dokonce ještě hnusnější potvory, než na Carnbyho. Dokonce zde existuje i podobný "boss-fight" na stejných místech, jako u Carnbyho. Jednou tedy v knihovně, jednou na konci hry.  

A abych nezapomněl - u obou postav se některá monstra ráda znovu objevují v plné síle i když jste je už zabili!

 

Adventurní část na ústupu 

Jak jste již asi dokázali vydedukovat, tato hra je ryzí hororový survival plný akce a to znamená, že chtě-nechtě musela jít adventurní část do pozadí. Celkově nejodpornější a nejméně záživné je hledání klíčů a následně dveří, ke kterým pasují. Tato stupidita vám v první třetině hra zabere tak 70% času.

Ani se zbytem to není o mnoho lepší a celkově se nějaké zajímavé adventurní prvky dají posčítat na prstech jedné ruky. Většinou se totiž mačkají jen iniciály rodinných příslušníků nebo se vyťukávají data jejich narození nebo úmrtí. Vrcholem všeho byly dva puzzly. V prvním jste měli najít dvě části fotografie, otočit ji a sečíst dvě čísla, která vám dají kombinaci do tajné místnosti v knihovně. V druhém jste pak měli nalézt tři krvavé symboly a ty pak stisknout v kapli, aby jste otevřeli tajné dveře do laborky pod ní. Toť bylo za Carnbyho více méně vše a Aline na tom byla velmi podobně.

Jeden z těch "složitějších" puzzlů. No posuďte sami.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Ovládání je kamenem úrazu celé hry. Hra totiž byla studiem Darkworks původně vyvíjena na Playstation a až později se autoři rozhodli oslovit studio Spiral House, které ji portovalo na PC (Windows). 

Hra se tedy ovládá zásadne na klávesnici, přičemž klávesy W-A-S-D slouží k pohybu, levým SHIFTem běháte, levým CTRL se připravujete k vykonání akce (střelba) a mezerníkem vykonáváte veškerou akci (střelba, průzkum, sběr předmětů, otevírání dveří, aktivování hádanek, aj).

Do inventáře se dostanete klávesou I, vysílačku aktivujete pomocí klávesy R a mapu pomocí klávesy M. Rovnou vám však říkám, že na mapu zapomeňte - je neuvěřitelné holá a nepřehledná a já se v ní nedokázal úspěšně zorientovat. Oproti tomu je vysílačka skvělou pomocnicí, neboť většinou když s ní Aline zavoláte, většinou vás uklidní nebo poskytne nějakou radu či hint (naopak to funguje úplně stejně). A jak jsem už psal, v některých fázích hry je tato spolupráce dokonce nutností!

Inventář je pěkně strukturovaný a má 4 sekce, mezi kterými překlikáváte směrovými klávesy a potvrzujete ENTERem. K tomu v pravém horním rohu vidíte Carnbyho ukazatel zdraví. Samotné sekce inventáře jsou Zbraně [Weapons], Předměty [Objects], Zápisník [Notebook] a Dokumenty [Documents].

Ukázka sekcí inventáře.

Každé sekce pak mají své možnosti. V případě zbraní je to například výběr zbraně, nabití zbraně, atd. V případě předmětů je to jejich prozkoumání (otáčení s předmětem), použití (klasicky klíč na dveře), spojení (například již zmíněné dvě části fotografie, modrá čočka a světlo z baterky) či přečtení zápisníků nebo jiných dokumentů.

Ukázka celého arzenálu zbraní.

 

Tím však přicházíme do negativní fáze hodnocení. Představte si nyní, že máte nabít nebo nedej bože si zbraň vyměnit a nabít. Nejprve křečovitě držíte levý CTRL a mačkáte Mezerník. To musíte přerušit, zmáčknout I, najet na zbraně, potvrdit Enterem, zbraň vybrat, potvrdit Enterem, zvolit směrovými šipkami "nabití" a potvrdit opět Enterem. Následně již pomocí Esc ze všech sekcí vylézt ven a znovu rychle stisknout křečovitě levý CTRL a být připravem mačkat Mezerník. Uff - to prostě bolí!!! 

Druhou zvláštností, která se mi osobně moc nelíbila bylo ukládání skrze tzv. přívěšky uložení [charm of saving]. V průběhu hry nacházíte specifické přívěšky a jakmile je použijete, hra se uloží. Jenže se uloží poměrně nešikovně - vždy na začátku dané lokace a pokud nedej bože někde následuje rozhovor a střet s nějakým tužším nepřítelem a vy z nějakého důvodu nevyhrajete, pak se vše načítá od znovu ze začátku lokace vše musíte podstoupit znovu a znovu (v lokaci Knihovna si užijete svoje :) )!

 

Grafika

Grafika - to je lahoda! The New Nightmare exceluje ve vytváření temné a napínavé atmosféry díky svému detailně předrenderovanému prostředí. Hra využívá statické, uměle vytvořené scény s vysokou úrovní detailů - od zchátralého sídla, přes pochmurné zahrady až po jeskyně temného světa stínů připomínající hry DarkSeed. Každé místo vypadá tak, že je navrženo s pečlivostí, aby umocňovalo pocit naprosté izolace a neklidu.

Ukázka velmi povedených míst. Uvnitř sídla, u letadla, v jeskyni.

 

Hra také využívá hrátky se světlem - jako hráči se pohybujete často ve stínech, kde jediným způsobem, jak prozkoumat okolí nebo odehnat nebezpečí, je použití baterky či jiného světelného zdroje. Temnota je v podstatě nepřítel a poprvé v sérii název hry "Alone in the Dark" dostál svého jména! 

Tento koncept navíc přidává hře na psychologické intenzitě, protože vás udržuje v neustálém napětí a strachu z neznámého. 

Mimochodem přesně toho využívají fanoušci série a hru neustále zlepšují skrze různé grafické patche (např. ReShade32.dll), který grafiku povyšuje až do rozlišení HD.

Zvuk

Hudba a zvukové efekty hrají opět klíčovou roli v budování celkového hororového zážitku. Soundtrack, vytvořený skupinou Low Distortion Unit, nabízí temné industriální a ambientní tóny, které dokonale podtrhují děsivou atmosféru hry. Ve hře je dynamická hudba, která se mění podle situace - ticho v případě prostého prozkoumávání temných zákoutí a intenzivní při střetu s nepřáteli.

Ve hře také nechybí již klasické zvukové efekty jako kroky ozývající se z temných chodeb, náhlé zavrzání dveří, vzdálené šepoty či ozvěny vašich kroků. Jednoznačně mistrovsky zpracovaná záležitost!

Mistrný je i dabing a jen díky němu přimhouříte oči nad absencí titulků.

 

Hodnocení

V hodnocení začnu trošku nezvykle nedostatky. Těch není paradoxně moc, ale zamrzí. V roce 2001 by totiž jen málokdo čekal statické kamery, absenci myši nebo nekomfortní přebíjení přes inventář skrz 7-mi násobné mačkání jedné klávesy. Nešikovné je i ukládání pozic.

Připravte se také na to, že adventurní mechanismy ustoupily a jediné co neustále v první třetině řešíte, je nalézání různých klíčů a následně i dveří, které tyto klíče odemykají (sklepení -> půda -> lobby -> půda -> tajná chodba a zpět = šílenost). V poslední třetině zase likvidujete nepřátele rychleji než kdovíjaký akční hrdina.

Na druhou stranu se jedná o žánr survive-hororu a já musím říci, že se mi hra líbila. Jako bych hrál každý předešlý díl s mnohem hezčí grafikou a hororovější atmosférou. Nechybí zde strašidelný dům s šílenými majiteli, brány do temných světů, hordy nemrtvých monster a zmutovaných nešťastníků. Prostě survival pařba jak má být!

80%

 

Historické recenze hry

 

Další obrázky ze hry

Před panstvím.

Že by tajná cesta do sídla?

Brodění se vodou.

Pokud na předměty posvítíte, jemně světélkují.

Carnby s trojhlavňovou brokovnicí ve sklepení sídla.

První setkání s Aline. Ale jen na pár minut ...

Edenshaw - bájný ochránce ostrova. No jeho ochrana se minula účinkem.

V pracovně.

Spojovací točité schodiště.

Další z mnoha pracoven.

Pracovna.

U jedné z vížek domu.

Konečně venku z toho zpropadeného baráku.

Kdo je tento nešťastník nevím...

... jisté ale je, že někde ztratil hlavu.

Hlava se našla.

Bájné indiánské místo.

Před vchodem do kaple.

Alan Morton - zlý bratr Obeda Mortona.

Někde v podzemí.

Pomoc Aline při překlad prastarých desek.

V temném světě.

V jedné z mnoha chodeb.

Scenérie jako z Vetřelce.

Mírně zmutovaný Obed Morton.

Porazit hlavního bose, získat hlavu a je konec :).

Edenshaw se už o ostrov postará.