Syberia: Remastered

Syberia: Remastered

Výrobce: Microïds, Studio Paris Distributor: Microïds, Rok vydání: 2025,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

V dnešním příspěvku se podíváme na remaster legendární Syberie. Tak počkat, remaster? Ano, bohužel!  Sice nebyl vůbec potřeba, ale firma Microïds se pro něj přesto z nějakého důvodu rozhodla.

A když už se tak stalo, tak já se zase rozhodl jej rozpitvat. Upozorňuji však, že vzhledem k tomu, že původní příběh zůstal nezměněn, níže uvedený text se soustředí na porovnání visuálu hrdinky, jednotlivých lokací a puzzlů. Najdete zde proto více grafického materiálu než obvykle a jen budu doufat, že vás zaujme. Nikde jinde totiž nic podobného nenajdete. Ehm, tedy doufám :).

 

Pricipiálně špatný úvod!

Syberia: Remastered je hra, na kterou jsem byl velmi zvědavý. Přeci jen pokud jste četli můj příspěvěk o originálu z roku 2002, pak víte, jaký pozitivní vztah k němu mám. Když remástrovaná hra na začátku listopadu roku 2025 vyšla, neváhal jsem ani minutu a pořídil si ji přes oficiální distribuci společnosti Microids. Už to mě ale doslova nasralo. Zaprvé se nikdo neobtěžoval uvolnit sběratelskou edici pro PC (ani třeba předraženou a jen v omezených kusech v pre-orderu) a zadruhé hra slibovala slušné DLC v podobě několika digitálních artworků a jednoho artbooku. A výsledek? Nula. Nic. Společnost nereagovala na mé stížnosti ani na Steamu, ani na Facebooku a ani skrz oficiální e-mail.

Předprodej hry slibující DLC obsah.

V novém roce 2026 sice DLC vyšel, ale hádejte co? Prý pokud ono DLC chci, mám si za to znovu zaplatit.  No, jak by řekla Jolanda: "Velký špatný".

 

Microids v problémech

Výše zmíněné je samozřejmě jen důsledek krize, která některé větší korporáty trápí už řadu let a která postupně vede k upřednostňování té či oné platformy, chabé PR, propouštění a dotahování titulů takovým způsobem, že jsou z toho stejně jen oči pro pláč a spirála průserů se točí a točí. A řekl bych, že to stejné potkalo společnost Microids.

Už totiž v dubnu roku 2025, ještě před vydáním remástrovaného Amerzone, odešel (nebo byl odejit) ze společnosti dlouholetý šéf Stéphane Longeard a na jeho místo byl dosazen bývalý COE společnosti Activision France, Michael Sportouch. S jeho příchodem se začala měnit strategie tak, aby firma jednoduše "přežila". Díky tomu se stoply plány či dokonce už vývoj Syberie 5, kterou studio chtělo vytvořit, protože zesnulý otec série Benoit Sokal po sobě prý zanechal větší množství nápadů a skic. K tomu většina velmi šikovných lidí (hovoří se kolem 30) dostalo jednoduše vyhazov a zprávy dokonce hovoří o tom, že legendární studio Microids Paris bylo uzavřeno. Je tak s podivem, že práce na remástru Syberie vůbec pokračovaly (asi už byla téměř hotova a vypovědět prac. smlouvy s Virtuallyz Gaming by bylo složité) a že se hru podařilo vydat v listopadu roku 2025. 

Ale ruku na srdce, proč proboha dělat remástr, tedy prostou grafickou předělávku, již tak výborné hry? A ještě de-facto její první poloviny? Jen pro možnost si to vyzkoušet na VR?  Oslovení nových hráčů? No, nevím nevím.

Lepší originál nebo remaster?

Popisovat vám na tomto místě příběh tak nemá absolutně žádný smysl, protože je naprosto stejný jako v roce 2002. Chci se tak s vámi alespoň podělit o porovnání visuálu hlavní hrdinky, jednotlivých lokací, případně říci něco o puzzlech nebo postupu hrou. Nebojte se tak skrolovat dolů a zaměřit se na část, kterou zrovna chcete vidět.

 

Kate Walker

Jako první se musíme podívat na hlavní protagonistku hry - pohlednou třicátnici Kate Walker(ovou). Autory na jednu stranu chválím za její celkový vizuál, ale na stranu druhou si myslím, že by si zasloužila lepší péči v oblasti obličeje. Často totiž působí až moc křečovitě a uměle, navíc koukajíc stále nepřítomným pohledem.

Visuál Kate ze Syberia 1

Aktální visuál Kate

Když si pak srovnáte detaily z World Before a současné hry, pak můžeme dokonce říci, že její pohled je až doslova "protivný". Přitom Benoit Sokal - její autor a Sharon Mannová - její dabérka se tak moc snažili vtisknout jí ten nejsympatičnější vzhled a hlas, který jsem kdy v adventurní hře viděl a slyšel. A to i přes hrůzy v Gulagu, které si prožila mezi třetím a čtvrtým dílem!

Kate ve hře Syberia: The World Before

Kate ve hře Syberia: Remastered

Valadilene

Porovnání lokací

Vesnička Valadilene zůstala v jádru stejná jako v originálu, jen sem a tam se doplnily nějaké uličky, které jsou ale stejně zaslepeny a nikam tak nevedou. Stejně na tom je i prostředí továrny na automatony a místní hřbitov s kostelem. Zásadní proměnou prošla snad jen tajemná jeskyně, kde kdysi Hans našel nástěnné kresby kmene Youkolů, které ho očarovaly. Jeskyně je nyní mnohonásobně větší.

Co mě však trošku dráždilo, byl takový temnější visuál. Jako bych nehrál pohodovou hru, ale nějaký horor, kde na mě má každou chvilku vyskočit nějaký mutant nebo zombík. 

 

Uvnitř hotelu těsně po příjezdu.

Před hotelem.

 

Na hlavní třídě ve Valadilene.

Před továrnou na automatony.

První setkání s Oskarem.

 

Před kostelem.

Odjééézd do další lokace.

Puzzly

Z hlediska průchodu celým městečkem jsem zaznamenal jen několik málo změn. Zaprvé jsem si všiml, že zmizela funny scénka jak Momo (místní klučina) zlomí trám, kterým chtěl otevřít stavidlo. Zadruhé Oskarovy nohy, které mu musíte vyrobit už nebude výrobní pokus-omyl, ale stačí se podívat na nedalekou nástěnku a na první dobrou nohy vyrobíte. No a konečně zatřetí, možná z toho důvodu, že předchozí puzzle se zjednodušil, tak přibyl jeden navíc. V kostele si musíte vyrobit děrný štítek, který pak použijete ve zvonici. V minulosti to bylo tak, že jste našli děrné štítky tři a postupně je museli vyzkoušet. 

V kostele. Ten visuál je psycho - úplný horor.

Výroba děrného štítu.

Samozřejmě bych mohl popisovat ještě detaily, jako stále stejný počet NPC, to, že něco je lépe vidět, něco zase hůře, ale koho by to už zajímalo, že? 

Raději pojeďme vlakem do dalšího města.  

 

Barrockstadt 

Porovnání lokací

V Barrockstadtu jsou zachovány všechny lokace a NPC jako v původní hře a s tím bohužel související nekonečné pobíhání po nástupištích nebo po Universitě. Jednotlivé pohledy na dané lokace se však mírně liší, viz níže.

 

Po příjezdu do Barrockstadtu. 

Universita ve celé své kráse.

Uvnitř University

Za trošku peněz vás tato bárka dotáhne k natahovacímu mechanismu.

 

Vlak je potřeba řádně natáhnout.

Ještě je potřeba překecat strážce brány, že Universitě nehrozí nebezpečí a hurá na cestu!

Puzzly

V Barrostadtu kromě puzzlu na otevírání vodní brány (vyťukání čísel 42 a 41) přibyl ještě jeden. Rektorové University vás poprosí o opravní melodického altánku před budovou. Narozdíl však od svého předchudce, kde stačilo se do altánku dostat a zatáhnout za páku, zde musíte posbírat 3 melodické "cihličky" a ty podle přesného návodu zasunout do předem daných slotů. Vopruzem pak není puzzle jako takový, ale spíše hledání melodických cihliček, které jsou rozházeny všude možně.

Oprava hrajícího altánku.

I v Barrockstadtu by se dalo ještě popsat ledaccos zajímavého. Například to, že hák nutný k zaháknutí vlaku se již neválí jen tak na zemi v blízkosti řeky, ale je pěkně uložen na bednách v přístavišti. Nebo to, že některé boční lokace jsou nepřístupné. Nicméně stejně jako v předchozím případě nemá smysl  s tímto ztácet čas a raději se posuneme dál.

 

Komkolzgrad

Porovnání lokací

Lokace Komkolzgradu jsem obdivoval už v originálu a obdivuji je i zde. Modelování všech těch jednotlivých profilů, tyčí, schodišť, zábradlí, megalomanského kosmodromu aj. muselo dát neskutečně zabrat. Navíc přesně do této temné východní lokace se hodí potemělý grafický visuál. Klobouk dolů!

První lokace v Komkolzgradu.

Oskar byl přepadem.

Uvnitř továrny v Komkolzgradu.

Šéf továrny, zloděj, který přepadl Oskara a vlastně i psychopat.

Místní kosmodrom.

Vzducholoď.  Jedna z mála cest z Komkolzgradu.

Puzzly

I do Komkolzgradu přibyl jeden malý puzzle. Místní šéf fabriky po vás v jeden moment odtajní svoji svatyni jeho velké lásky - zpěvačky Heleny Romanski.  V této svatyni se nachází truhla, v ní deník a právě k němu se musíte dostat přes barevný zámek, kde musíte nastavit zleva doprava různé barvičky. Pokud se však kouknete na barvu oblečení šatů o kousek vedle, myslím, že není co řešit :-).

Jak jen ty barvy nastavit?

A ano, i do třetice je zde pár rozdílů vůči originálu. Například ten, že do skladu pro pojistku se již neprosřiháte pomocí kleští, ale propálíte pomocí hořáku, který se náhle a z ničeho nic objeví ve vlaku. Nicméně poslední lokace - lázeňská oblast Aralbad na nás čeká.

 

Aralbad

Porovnání lokací

Aralbad je poslední lokací ve hře a jak v originálu, tak v remástru se jedná už jen o takovou pomyslnou třešničku na dortu. Hráč nikde extra neběhá (kromě mola) a většina úkolů odsýpá opravdu rychle. 

Po příletu do Aralbadu.

Před hotelem.

Na mole.

Příjezd vlakem.

 

Hans Voralberg nalezen živý a "zdravý".

Puzzly

Narozdíl od všech předchozích lokací jsem si všiml, že v Aralbadu autoři přidaly nové puzzly rovnou dva a hned ten první je fakt otřesný. Nejprve totiž musíte odlákat vrátného, pak u vrátnice vyřešit světelný zámek, který aktivuje tlačítko pod pultíkem a až nakonec tímto tlačítkem otevřít železnou branku do lázní. Naproti tomu v původní verzi si hrátky se světelným zámkem odmyslete.

Světelný zámek. Každé tlačítko rozsvěcuje jiné kombinace čísel.

 

Druhý puzzle se týká části, kdy se Kate musí dostat na molo přiléhající k hotelu, jenže kromě již klasicky chybějícího kódu, se tentokrát zatoulaly i tlačítka od ovládacího panelu a je na hráči je najít.

Najdete chybějící tlačítka a kód k tomu, abyste postoupili dále?

 

A nebojte, legendární puzzle s tím, že máte namýchat legendární nápoj Blue Helena zůstává beze změny.

 

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra běží na enginu Unity a ovládání je téměř totožné s ovládáním, které bylo implementováno již v The World Before. Samozřejmě je více uzpůsobeno převážně konzolistům, aby na pár stisků "páčky" nebo "tlačítka" byli se vším co nedříve a nejefektivněji hotovy. Hra navíc podporuje současný trend maximální nápovědy, kdy jakmile se postava dostane do blízkosti nějaké aktivní věci, tak u ní začne světélkovat bílá tečka či kruh, který se stává aktivním a nabízí možnosti interakce, tj. např. jít, vzít, promluvit, či použít. 

Zvýrazněné interakce.

Používání předmětů je taktéž velmi jednoduché, protože tak na 90% vám systém nabídne právě onu věc, která se použít dá a jen kolem 10% musíte vykonat stiskem páčky, aby jste si předmět nejprve navolili. Oproti originálu tak došlo ke značnému zjednodušení. 

Menší grafickou proměnou prošel inventář, kam opět ukládáte jak předměty, tak dokumenty, ke kterým se můžete kdykoliv během hry vrátit. Zachován zůstal i mobil, díky kterému se dozvíte povětšinou nehezké zprávy z domova - ať už od vaší matky, sebestředného snoubence, nebo nejlepší kamarádky, která neumí udržet nohy u sebe.

Ukázka iventáře.

Velký hejt však dostává kamera, která je naskriptována tak debilně, že bych, kdybych hru neznal, absolutně nevěděl kam jít. Hra se totiž v některých situacích chová tak, že Kate sleduje jakoby z její přední strany, ale tím pádem často nemáte páru o tom, kam s ní směřujete. 

Grafika

Grafická stránka hry je jednoznačně vynikající a jen těžko se hledají nějaké chybičky. Jediná moje výtka míří ke konceptu jako celku. Domnívám se totiž, že by hra měla mít mírně pozitivní nádech, ale ve výsledku tmavý tón barev působí ve většině míst až moc melancholicky a dokonce přidání mlhy do určitých míst ve mě evokovalo pocit jako bych procházel Silent Hillem.

Ve hře jsem našel jen pár grafických bugů. Většinou se jednalo o případ, kdy se Kate až příliš zabořila nohama do země. Někdy zase měla nehezkou tendenci procházet nefyzikálně zdí, či ostatními NPC postavami. V jedné scéně se dokonce rozdvojila a najednou jsem viděl hrdinky dvě. Srandovně také působily kameny či uhlí, které jen tak levitovalo po okolí. Osobně to však neberu nějak vážně, protože například už měsíc po vydání hry vyšel opravný patch, který některé zmíněné věci opravuje.

Ten pohyb po schodech by chtěl trošku vylepšit.

Rozdvojená Kate. Asi dávají v televizi Naked Atraction. 

Levitující uhlí. Na východě je prostě možné všechno.

Co však musím na závěr tohoto odstavce zkritizovat jsou cut-scény, které zůstaly původní, jen se upscalovaly a pročistily. Jenže schválně se níže podívejte, jak blbě některé detaily vypadají. Ten přechod z nové 3D vypiplané grafiky do původní rendrované cut-scény je prostě až příliš násilný.

Přechod v animacích.

Zvuk

Zvukové efekty nášlapů, otevírání dveří, pohybu automatonů, šumění listí či zpěvů ptáků jsem v pohodě zachytil i přesto, že si někteří hráči všimli, že něco absentuje. Nicméně nedávno vydaný patch by to měl vše opravit. 

Hudba zůstala od původních autorů, tj. Dimitri Bodianského a Nicholase Varleyho. Na rozdíl však od původní verze, kde se hudba rozezněla v cut-scénách a při nějakém větším adventurním počinu, v remástru hraje ve smyčkách stále dokola a vytrácí se tak dynamičnost hry. Respektive sluší se říci, že "vytrácela", protože opravný patch by toto měl vyřešit.

Dabing zůstal naprosto stejný jako v původní hře, jen se krásně pročistil od šumu.

Hodnocení hry

Tak si to pojďme shrnout. Zaprvé mě Microids nasral tím, že nedodal co slíbil (DLC). To se prostě nedělá. Zadruhé mám pocit, že to co budoval Benoit Sokal v Syberii: The World Before je prostě pryč. Ten příběh a visuál měl mít pozitivní nádech, hrdince se v očích měl lesknout "život", ale místo toho to všechno vypadá jako nějaký horor. Díky mlze ve Valadilene a Aralbadu jsem měl dokonce pocit jako bych byl v Sillent Hillu. Já osobně jsem si k remástru, ač jsem se na něho fakt těšil, nevytvořil pozitivní vztah a bohužel musím říci, že pokud si budu chtít někdy v budoucnu zahrát první díl Sybérie, s velkou (opravdu velkou) pravděpodobností sáhnu po originálu.

Ale nyní trošku vážněji a s vynecháním subjektivních názorů. Na hře vás jednoznačně uchvátí velmi detailně vypiplaná 3D grafika s příslibem podpory VR, remástrovaná hudba a dabing hlavních postav. Naopak vás zamrzí ponechání původních cut-scén a krkolomný pohyb kamery, který byl v některých místech fakt šílený. Mainstreamové hráče také může odradit nekonečné běhání sem-a-tam po celkově prázdných lokacích a vesměs zjednodušené nebo naopak "na sílu" přidané puzzly.

Je však hra nějak špatná? Ani omylem a ani mé ukřivděné já vám hru nechce znechutit, ba naopak! Sedmdesát procent je totiž pěkné a zasloužené skóre.

70%

 

Dobové recenze

 

Další obrázky ze hry

Obrázky jsou již obsaženy v příspěvku