AdventureGames

Český název: Alone in the Dark 3 (Sám ve tmě 3), Žánr: Adventura – survive / horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames EU --> Atari --> THQ Nordic , Rok vydání: 1995, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG (samostatně nebo jako antologie), Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Poznámka: Ještě před vydáním příspěvku jsem dne 28.10.2025 upscaloval všechny původní obrázky. Enjoy!

Konečně jsem se propařil až do závěru třetího a posledního dílu originální trilogie Alone in the Dark a hned vám o tom musím něco napsat.

Na rozdíl od druhého dílu, hru neprovázely žádné bojkoty od zaměstnanců nebo vedení společnosti Infogrames a tým tak měl dostatek času na vývoj, o který se dělil pouze s paralelně vyvíjeným Prisoner of Ice. Scénáře se opět ujal Hubert Chardot, kterému sekundoval Christian Nabais a spolu vytvořili originální westernový příběh plný neklidných duchů a mutantů (voodoo a čarodějnictví je tentokrát mírně upozaděno).

Hra vyšla v roce 1995 a jako první ze série byla vydána přímo na CD-Romu a běžela pod DOSem či Win95. Čekáte-li však nějaký zázrak, zklamu vás. Hra je sice stále dobrá, hodně dobrá, ale svého prvního sourozence nepřekonává. Proč? Na to se podíváme v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry.

Westernový horor

V příběhu se opět staneme Edwardem Carnbym, soukromým detektivem, který se po masakru v Hell´s Kitchen v předchozím díle stal jediným společníkem své soukromé detektivní kanceláře.

Jednoho deštivého večera mu zvoní telefon. Volá šéf studia Hill Century, který Carnbymu oznámí, že postrádá štáb, který se vydal do Mohavské pouště do opuštěného městečka Slaughter Gulch točit němý westernový film s příznačným jménem "The Last Ranger". Carnbymu se do žádné pátračky moc nechce, ale jakmile mu šéf studia oznámí, že mezi pohřešovanými je i Emily Hartwoodová, neteř nešťastníka z prvního dílu, Carnby svolí a vydá se vypátrat co se se štábem stalo.

Ano, pokud si nyní říkáte, že Emily Carnbyho vlastně neznala (v prvním díle byla druhý hratelný charakter s vlastní minulostí), máte naprostou pravdu, autoři si to trošku ohnuli ke své spokojenosti. Ale vadí to? Mně nikoliv.

Po příjezdu do Slaughter Gulch (Jateční rokle?).

Příběh se ihned po příjezdu začne pěkně rozjíždět, avšak nikoliv tak, jako v druhém díle. Jestli si z dvojky stále ještě pamatujete neustálé umírání ještě na pozemku kolem vily Hell´s Kitchen, mám pro vás dobrou zprávu - akce se stáhla do ústraní a žádné umírání zde nehrozí, tedy alespoň ne hned. Přisluhovači hlavního padoucha sice chtějí s Carbym skoncovat hned na přístupovém mostě přes onu rokli [Gulch], ale selžou, Carnby přežije a je ještě více odhodlán případ nejen vyřešit, ale všem padouchům se řádně pomstít.

Pěkná to sebranka!

A s kým, že bude Carnby měřit své síly tentokrát? Hlavním záporákem tentokráte bude Jedediah "Jed" Stone. Jed byl klasickým prospektorem, který jednoho dne dorazil do prastarých indiánských míst zvaných Pole Statečných. Zde našel zlatý nuget v podobě orla a zapříčinil tak vznik malé zlaté horečky. Další prospektoři na sebe nenechali dlouho čekat a jakmile dorazili, krutě vyhladili místní indiány a na jejich hrobech založili ono zmíněné městečko.

Jed Stone - jedněmi nenáviděn, druhými milován.

Jed v Slaughter Gulch vládl tvrdou rukou a to i díky svým kumpánům, kteří se k němu postupně přidávali - šerif Jack Dawson, bratři Elwoodovi, mistr bojových umění Li "Kobra" Tung, pašeráci likéru a mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho dalších.

Jednou se však stalo, že se proti nim postavili místní (ti dobří) obyvatelé a celou bandu zahnali do skal, které na ně odpálili. Normálně by zazvonil zvonec a pohádky by byl konec, ale v případě pradávné indiánské půdy plné "mutagenní" horniny to byl pro celou bandu teprve začátek. No, a jak mi začátek s Emily nevadil, tak tady mi to přišlo přitažené hrozně za vlasy.

Čtení, čtení a opět to čtení!

Ne, nebojte. To intro není tak dlouhé, to jsem vám jen převyprávěl něco málo z celého příběhu, který hráč postupně odtajňuje. Po vzoru předchozích dílů je totiž důležité sbírat knihy, útržky plakátů a novinové články a důkladně je pročítat. Díky nim si totiž po vzoru předchozích dílů skládáte celý příběh jako puzzle a je to opět jedna z nosných částí hry, která umí hráče jednoznačně oslovit.

A bonus na závěr, který nechci a nebudu spoilerovat. Pokud však budete číst opravdu důkladně, dozvíte se jaký vztah existuje mezi Jedem Stonem, pirátem Ezechielem Pregztem (první Alone) a voodoo čarodějnicí Elisabeth Jarrettovou (druhý Alone). Příběh se třetím dílem prostě uzavřel.

Nahoře šerifův kancl, dole fotografická místnost. Vše určitě prozkoumejte.

No ale dost už o kecání o příběhu jako takovém. Chci vám totiž ještě popsat, jak se hra hraje. Jak už jsem psal, umírat budete podstatě méně než ve druhém díle, přesto nepřátele budete z větší části kosit napřímo. A ty, které prostě nejde zabít normálně, bude nutné zlikvidovat nějakým trikem - například nabitím zbraně zlatými mincemi. Skvělé ale je, že většinu triků či hintů najdete někde po cestě, například v oněch knihách.

Různé nápovědy vám dokonce prozradí i další cestu, která někdy může být skryta. Hned v salónu je například výhodné hodit "token" do piána (vzor z druhého dílu) a dozvědět se o ohebném rohu trofeje za barovým pultem, za který když zatáhnete, otevřou se tajné dveře do sklepa. Není tedy žádný důvod k umírání, jak popisuje Beast v jeho Levelácké recenzi, kterou přikládám na konci příspěvku.

Samotné putování vašeho hrdiny je tentokráte skrz více rozmanité lokace než v prvním či druhém díle, kde se 90% příběhu odehrávalo v jedné budově. Zde jen v případě samotného města navštívíte salón, věznici, radnici, obchod a výtopnu. A protože město vyrostlo na pradávných indiánských pohřebištích, podíváte se i do tajných podpovrchových chodeb nebo speciálně vytvořených tunelů či laboratoří, které si Jadova banda zařídila.

Carnby měl zase jednou štěstí. Bylo to však velmi těsné.

Mimochodem díky indiánům si střihnete i návrat ze světa mrtvých, kam vás bohužel banda Jeda Stona pošle. Daná pasáž, ve které se převtělíte do pouštní pumy je zpracována skutečně výjimečně dobře - především oceníte ovládání daného zvířete a jeho pohyby.

Nechutné zákysy a nudné zakončení

Na první pohled by se už mohlo zdát, že je hra skutečná bomba a není zde nic, co by se dalo vytknout. Bohužel není, výčet těch kladných věcí skončil a dovolím si i tvrdit, že pokud nebudete znalý prvního či druhého dílu, budete věčně někde zaseklý a hru si opravdu zprotivíte. Na druhou stranu ani v případě, že už nějaké zkušenosti máte, nemáte úplně vyhráno. Třetí díl totiž opět implementoval akci "open / search" a v některých případech jsou s touto akci ještě větší problémy než v díle prvním.

Já například totálně vyhořel při hledání šípu v jedné místnosti (viz níže). Tušil jsem, že někde bude a hledal jsem jak divý. Hledal jsem samozřejmě u postele, ale nestál jsem jednoduše na vhodném místě a pohořel jsem. Ve stejné místnosti jsem dokonce ani neotočil zrcadlo a nenašel klíč do další místnosti.

Ložnice Jeda Stona nebo jeho milenky? Bůh ví.

Kousek dál jsem opět shořel jak papír v případě vylákání zombíka na verandu pomocí "němého sluhy". Sice jsem to zkoušel, ale opět jsem nebyl na "správném" místě, sluhu jsem tak na verandu nepoložil správně a místo toho jsem bloumal jak ňouma všude okolo.

Totální podpásovka je pak nutnost vymetání všech možných rohů všech místností a různých zákoutí, kde jsem opět opomněl nějaký ten předmět, bez kterého se nedalo pokračovat dále.

No zkrátka a jednoduše těch zákysových míst je ve hře hodně a je to sakra škoda. Chápu autory, že hru chtěli natáhnout (normálně trvá tak 3 - 4 hodinky), ale všechny tyto špeky mohou hráče od děje spíše odradit.

Poslední co stojí za zmínku je cca poslední třetina hry, která vypadá tak, že autorům docházel dech, nápady, peníze a nebo všechno naráz. V okamžiku kdy se vrátíte z věčných lovišť, hra se stává poměrně nudnou a omezuje se na lokaci, místního bosse, jeho poražení, sebrání nějakého předmětu a hurá do další lokace, poražení dalšího bosse (všech těch kumpánů, které jsem popsal výše), sebrání předmětu ... atd., atd., ... dokud konečně nenapochodujete do finální tajné laborky, kde si Jed nasadí super oblek z budoucnosti a chce vás zabít.

Finální souboj.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Našeho vektorového Carnbyho budete ovládat přesně tak, jak jste zvyklí z předchozích dílů, tedy pomocí směrových šipek, enteru a mezerníku. Směrové šipky udávají pohyb dopředu a dozadu a dvojklikem běháte. Enterem se dostanete opět do menu, kde vybíráte věci v inventáři nebo akci hrdiny (již popsáno výše), kterou následně provedete mezerníkem. Co se týká inventáře, tak na ten programátoři od druhého dílu naštěstí nesáhli - pojme tedy cokoliv bez nutnosti něco vyhazovat jako tomu bylo u jedničky.

Přesto je v ovládání jedna maličkost, která stojí za zmínku. Je to možnost zvolit si obtížnost hry tím, že přidáte či oberete Carnbymu životy nebo že naopak jemu či nepřátelům snížíte či zvýšíte body při zásahu. Já sám hrál hru na střední obtížnost a musím říci, že souboje byly v porovnání s předchozími díly fraška.

Nebál bych se ani Expert levelu.

Pokud navíc někdo náhodou nešel zabít, pak bylo jasné, že zde existuje nějaký fígl, na který vás stejně odkázal nějaký leták, novinový výstřižek či poster nalepený na zdi.

Grafika

Hra běží v rozlišení 640x480 a na grafice se podíleli více méně ti stejní lidé, jako v případě prvního a druhého dílu. Žádné z pozadí nepřekvapí něčím speciálním a věřím, že ani vy, pokud by jste ony tři díly neznali, tak nepoznáte, který z níže uvedených obrázků patří jakému dílu. Na druhou stranu ať v roce 1992 nebo 1995, všechna pozadí jsou nakreslena vskutku profesionálně a nelze proti říci ani "popel".

Shora dolů: Alone 1, Alone 2 a Alone 3

Co však vyloženě dokáže nakrknout, jsou polygonové postavy, u kterých jsem měl pocit, že jsou složeny z ještě méně polygonů, než v případě prvního dílu, kterého jsme hráli 3 roky zpětně. Samotný Carnby ještě ujde, ale takovou Emily bych nerozeznal od nepřátel, kteří mimochodem všichni působí jako bytosti z vesmíru - neohrabaní, zelení a s divně velkými hlavami. Přitom Eštatica od Andrewa Spencera (vydavatele Psygnosis) již o rok dříve ukázala, že by ty polygony určitě šly trošku vylepšit.

Carnby - ten ještě ujde.

Zelený ufon - teda pardon, má to být nějaký mutant. Tak či tak vypadá hrozně.

Zvuk

Zvuková stránka první hry byla v roce 1992 něco, při čem mi padala čelist. Rozdílný zvuk nášlapů postav podle podloží, skřípající dveře, zvuk rozbitých oken či předmětů - to všechno ve třetím díle samozřejmě zůstalo, jen to působí už mírně ohraně. Hudební doprovod, jistý mix brnkání na bendžo s indiánskou tématikou, taktéž nezní špatně, ale jen do doby, než se s hlavní postavou zaseknete a nevíte kudy kam. To pak doporučuji zvuk ztlumit.

Hodnocení

Alone in the Dark 1 byl výborný survival horor mixnutý prvky adventury. Alone in the Dark 2 byla akční bezduchá střílečka. Alone 3 se pokusil navrátit ke kořenům, ale na první díl prostě nemá.

Scénář je v prvopočátcích skvělý, ale ke konci autorům docházel dech. Ovládání, grafika i zvuk jsou ve výsledku stále stejné a potřetí to všechno působí strašně ohraně. Kéž by alespoň programátoři přidali při boji možnost krytí, ale bohužel. Nemohu si tak pomoci, ale více než 70% hře nedám.

Historické recenze

Další obrázky ze hry:

Jeden z těch špatnějších konců.

Po příjezdu do Slaughter Gulch.

Uvnitř salónu. Hra vás nikam jinam ani nepustí.

Zavřená cena a klíč před ní. Jak ho jen dostat?

Hej, Emily! Počkej!

Jeden z padouchů, tzv. Arizona Kid.

Emilyin pokoj. Na draka nezapomeňte použít drahokam z prstenu.

Jeden z kiksů - na plošinku položte němého sluhu a vylákejte tak padoucha.