Gobliiins

Žánr: Logická, Výrobce: Coktel Vision, Distributor: Coktel Vision, Rok vydání: 1991,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

 

 

V rámci herní výzvy na portálu high-voltage jsem si minulý rok zapařil zajímavou a poměrně i obtížnou adventuru Woodruff, kterou jsem hodnotil celkem vysoko - příběh mě jednoznačně bavil, hra měla spousty novátorských hádanek a byla celkově fakt tuhá na pokoření. 

Pro tento rok jsem si řekl, že musím znovu vyzkoušet přímého předchůdce - sérii Goblins, kde dneska začnu prvním dílem. Tento první díl od francouzského umělce Pierra Gilhodese mi okupoval počítač již v době prehistorické, kdy pod stolem byla rachtající 486tka a já chodil na základní školu. Z té doby si pamatuji kolektivní večerní dýchánky s rodinou, kdy se rodiče snažili přijít na další postup, aby jejich synek byl spokojený, avšak selhali :D.

Poté si hru pamatuji znovu z let, kdy jsem pařil převážně adventury, ale jen díky legendárnímu WinCheateru a panu Ing. Miroslavu Muchovi (mimochodem pamatujete si na tu dobu také?) jsem byl schopem hru pokořit. Gobliiins jsou totiž pěkně zapeklitou LOGICKOU hrou.

Nicméně všeho dočasu - více rozepíšu v níže uvedeném textu. 

Úvodní obrazovka hry.

Čtení manuálů, část I.

První ze všeho padne pár doporučujících vět. Pokud jste už četli ode mne nějaký příspěvek na starší hry, převážně z produkce firmy Sierra, pak si asi vzpomenete, že jsem vás vždy odkazoval na zevrubné prostudování manuálu. Tam se totiž objevilo vysvětlení příběhu a nutné řešení protipirátských ochran, byla tam většinou přiložena nějaká mapka nebo například popsáno ovládání. Najednou se tak hráč, který se po prvním spuštění hry mohl cítit ztracen, dostal ihned do děje. 

A nejinak je tomu i u Gobliiins. Určitě NIKDY nezkoušejte si jen tak zapnout hru, protože vůbec nebudete tušit kdo jsou oni tři Goblini, kdo to nadává opodál v domku a proč děláte prvních pár akcí tak jak je děláte. Prostě takový styl hraní je bez šance na větší úspěch a hra vás může rychle přestat bavit.

A co tedy ten manuál říká? Intro hry a manuál jasně poukazují na to, že místní král Angoulafre zešílel. Ale ne jen tak sám od sebe, ale za pomocí tajemné magie Voodoo. Někdo totiž vytvořil panenku krále a nehezky si s ním hraje. Lékaři si nevědí rady a králi se rozhodnou pomoci tři malí Goblini (proto název obsahuje tři "i").

Král se najednou necítí úplně ve své kůži.

Goblini se jmenují  Hooter, Dwayne a BoBo. Nebo jim také můžete říkat evropsky Ignatius, Oups a Asgard, případně si je můžete pojmenovat jako Mág, Koumák a Válečník, jak to dělá většina českých hráčů. 

Poznámka ke jménům: 

Co Čech, to originální pojmenování Goblinů. V návodu ve SCORE č. 23 používá Irena Formánková jména jako: Granny, Sleepy a Horney. V rubrice klasika ve SCORE č. 31 používá Jan Tománek jména: Kouzelník, Kašpar a Čert (Pekelník, Satanáš). To mě tedy vede na otázku - jaké jména Goblinů jste používali vy?

Ignatius má kouzelnou moc a může proměňovat různé předměty na jiné předměty - například větvičku na krumpáč, může předměty zvětšovat či prodlužovat (různé lana). Oups je postavička, která může jako jediná z nich brát předměty do rukou, nosit je a používat. Asgard řeší většinu věcí silou, umí mlátit kolem sebe (což například způsobuje otřesy) a umí šplhat po lanech.

Ignatius, Oups a Asgard.

Představení hlavních hrdinů však ještě není konečná. Manuál dále říká, že naši tři malí kamarádi se snaží ve skutečnosti najít kouzelníka NIAKA, nerudného ničemu, který má rád drahé kameny a nezvané návštěvníky straší svým psem jménem Ragnarok, který rád konzumuje malé ptáčky. To je mimochodem alfa a omega, protože kde si myslíte, že se vaši tři Goblini nachází v prvních minutách hry? Ano, je to přesně před jeho domkem a jen stačí zjistit, jak se dostat dovnitř... 

 

Krutost nezná hranic

Prvotní cíl hry je tedy doufám jasný a nyní si rozepíše jak na něj skrz znalost z manuálu.

Takže platí to, že pokud jste si přečetli manuál, máte v kapse cca 10 prvních levelů z celkého množství 22. Dále platí, že co level, to jedna herní obrazovka. V prvním levelu tak například musíte nějak získat krumpáč, který použijete hned v dalším levelu na výkop diamantu, který následně ukážete a předáte NIAKOVI. No lehké, viďte?

Až na to, že vůbec :-)

Sice tušíte co máte dělat, nicméně negativem všeho je, že na každé obrazovce je nutné provést přesnou sekvenci akcí a to s většinou Goblinů. Absolutně frustrujícím je pak ukazatel zdraví, či energie, který samozřejmě ubývá tím rychleji, čím víc špatných akcí provedete (a těch špatných akcí může být jen 10!).

"Zemřít" tak můžete například hned ve druhém levelu. Zkuste například Válečníkem bouchnout do jablek a uvidíte co se stane. Nebo zkuste například s Mágem zvětšit první a třetí jablko zleva a uvidíte, zda-li se vám ho podaří vzít a zaházet s nim prohlubeň pod mostem. Rovnou vám prozradím, že nepodaří - místo toho vyleze červ, Koumák se vystraší a vy jste potrestání ztrátou energie. 

Rozbíjení jablek není žádoucí (sledujte dole ukazatel energie).

Jablko získáno - bohužel to špatné (sledujte dole ukazatel energie)

No jenže jak máte předem vědět, že máte vzít 2. a 4. jablko a nikoliv ono 1. a 3.? NIJAK. TO PROSTĚ NEMŮŽETE. MUSÍTE TO ZKOUŠET. Zkoušet přesně tak, jako když jste např. ve hře Lemmings zkusili prokopat tunel a nevyšlo to, nebo tak jako když jste se pokoušeli postavit schody a nevyšlo to. Hru jste tak museli začínat od znovu a zkoušet jinou strategii. To stejné platí i zde a v klasickém pojetí point and click adventury bychom to nazvali "používání všeho na všechno". Navíc v prostředí zcela nehlásících se věcí či neaktivních míst. A taková ta hra je - pěkně zapeklitá.

Nakonec prozradím, že zde přeci jen existuje taková malá berlička záchrany. Hra sice nejde ukládat, ale do každého levelu existuje heslo (tak jako do Lemmings, Vlaku, Dooma a já nevím do čeho ještě), které se vám ukáže po dokončení toho aktuálního. V něm je sice zakódováno i množství energie (a tedy podle stavu se může lišit), přesto když level dokončíte, nahrajete si jeden zpětně (kde jste měli stále 100% energie) a pak ve zrychleném módu a již správně projdete ten, který vám dal zabrat, máte vlastně stále 100% energie. Je to trošku zdlouhavé, útrapné, ale mně to stálo za to. Hra mě prostě bavila.

 

Čtení manuálů, část II. 

Poslední část příspěvku věnuji ještě samotnému ději. V úvodu jsem totiž zmínil jen prvotní cíl a určitě si nemyslete, že byste se k NIAKovi vloupávali celých 22 levelů. NIAKA totiž uspokojíte diamantem už ve čtvrtém levelu, a on si pak s Gobliny začne trošku hrát a pošle je na sběr tří ingrediencí na odkouzlovadlo. Ví totiž, že on sám, jako výlučný uživatel magie, by je nikdy nezískal. A když mu je po všech těch útrapách v podzemích donesete, odhalí se krutá pravda - to NIAK je totiž strůjcem všech králových problémů. 

Každá pomyslná kapitola je důkladně vysvětlena hezkým intrem.

Rázem se děj mění. Musíte totiž najít Voodoo panenku krále a budete se muset vypravit za legendárním mudrcem SHADWINem, zestárlým králíkem, který žije pod mrkvičkovým polem (to se fak píše v manuálu) a který vás může skrz tajné portály teleportovat do jiných světů, kde by mohla být síla, která by za pomocí ohně od bájného draka GEMELLORa mohla prokletí zlomit.

A jako třešničkou na dortu bude akce s nalezením supersilné zbraně (prak) na poražení hlavního záporáka.

Dvojhlavý drak GEMELLOR (velmi obtížná lokace!!).

Zkrátka i zde, pokud si nastudujete trošku informací, byste neměli mít problém pochopit kam a proč směřujete. Obtížnost však po čas hraní mírně roste a musím se přiznat, že v některých pozdějších momentech (lokace se  zmíněným drakem; lokace kde musíte rozveselit písaře Vlkodlaka; lokace s neviditelnou návnadou; finální souboj) jsem se zastavil a musel použít návod. No co, přeci jen k hráčově pomoci je kdysi psali - a jeden dost dobrý napsala i Irena Formánková pro časopis SCORE č. 21 :-).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra jede na interním enginu firmy Coktel Vison jménem GOB, který ve své době podporoval rozlišení 320x200 a 256 barev. Zároveň byl speciálně vytvořen pro možnost hladké manipulace s vícero postavami. To znamená, že se postavy nikde nesekají ani když stojíte u kmenu stromu a akce se má provést v její koruně. Stačí kliknout a vybraný Goblin si již na dané místo dojde.

Pro ovládání je rozhodující spodní panel. Uprostřed je věštecká koule pomocí níž přepínáte mezi Gobliny (stačí však kliknout i na ně samotné). Úplně napravo je lebka, na kterou když kliknete vyskočí menu hry - tj. ukončení hry, možnost začít level od znovu a nahrání jiného levelu pomocí hesla. 

Uprostřed mezi věšteckou koulí a lebkou jsou tři ingredience, které sbíráte do odkouzlovadla a vedle nich je voodoo figurka krále. Když cokoliv z toho máte, zobrazí se to malou bílou čárkou pod danou věcí. 

Hlavní panel hry.

Úplně nalevo je jakoby inventář - předměty však může sbírat a používat jen Koumák a to vždy jen jeden. Pokud je nutné použít předmětů více, musí se střídat - tj. vyhodit jeden do prostoru a jiný sebrat. 

Specifikum hry je umět použít vhodného Goblina skrz jeho speciální schopnosti, které jsem už popsal o pár odstavců dříve.

Závěrem zmíním, že se ve hře nemůžete nikde zaseknout (aspoň jsem na to nepřišel), ale velmi snadno můžeme umřít. V prvních fázích třeba někde spadnete nebo vám dojde ona zmíněná energie, v dalších fázích vás zase velmi lehce může zabít NIAK či někdo nebo něco jiného.  

Rychlá smrt v pozdější fázi hry je celkem samozřejmá.

Grafika

Grafická stránka hry je něco, co fakt stojí za to zmínit. Je to velmi specifický osobitý styl autora Pierra Gilhodese, který kombinuje karikaturní a pohádkovou tvorbu do jedinečného stylu. Vlastně se nebojím říci, že autor za ta léta (protože v tvorbě stále pokračuje), vytvořil se svými Gobliny ucelené universum, do kterého zasadil nejen všechny díly o Goblinech (do roku 2026 jich zvládl 6), ale i dříve zmíněnou hru Woodruff.

Palec nahoru si zaslouží i extrémní množství animací Goblinů, pro nějž byly vytvořeny animace podle dané situace (špatné provedení akce, dobré provedení akce, hněv, radost...).

Zvuk

Zvukové efekty jsou příjemné - Goblini hezky ťapkaj, zuří když se něco nepovede nebo jsou naopak veselí. Veškerá mluva je na druhou stranu jen takové goblinní mlaskání a teprve až v intru pro každou novou kapitolu se spustí dabing (v případě CD verze). 

Pro CD verzi také vytvořil francouzský zvukař Charles Calet 16 krásných skladeb, které můžete najít hrající samostatně třeba pod tímto odkazem ("Spooky" se mi fakt líbí).

 

Hodnocení

Na databázi her napsal kdysi uživatel Han22 komentář, se kterým se asi ztotožňuji nejvíce a lépe bych to už nenapsal.

"Parádní oddychovka, která má sice do seriózních adventur hodně daleko, ale stejně se na ni nezapomíná."

Na hru se prostě musíte naladit - přečíst co jde, pochopit ovládání postav a smířit se s tím, že v tak 75% zkoušíte všemožné kombinace akcí a že ne vždy daná akce povede k úspěchu. Goblins jsou prostě hrou LOGICKOU, jako například jsou stařičcí Lemmings nebo mladší The Lost Vikings, kříženou s adventurní částí ve smyslu Maniac Mansion. 

Za mě to bolelo, přesto jsem byl po dohrání maximálně spokojen a vidím to tak, že do plánu na další rok zahrnu druhý i třetí díl.

75%

 

 

Historické recenze 

Doplním časem. 

Další obrázky ze hry

Tři Goblini před domkem Niaka.

Jak se dostat blížek k lomu k nakutání hezkého diamantu?

Uvnitř Niakova domku.

Průzkum podzemí.

Sběr surovin. Ještě chybí dvě.

A co si tak vypěstovat tu poslední kytičku?

Podzemní kobky.

Chytnutí ptáčka.

Ptáčka musíme vhodně použít na Ragnaroka.

Uvnitř boční laborky Niaka. Voodoo panenka získána z přihrádky.

Jak se jen dostat kolem čaroděje na hřbitově?

Aháá, může pomoci taková pěkná roštěnka :-).

Mrkvičkové pole. Shadwin musí být blízko.

A hle, Shadwinovo doupě. Bože, on je hluchý!

Jen socha klidu a dračí oheň může pomoci.

Socha klidu nalezena.

Drak Gemellor. Jak od něj získat oheň?

Socha s ohněm použita a král zbaven všech neduhů. Rychle pro super zbraň.

Starý hrad s vlkodlačím písařem CARBONKEM. Jak mu jen navrátit lidskost?

Obr MELIAGANTE. Má rád příběhy, ale má zašpuntované ucho.

Super tajná zbraň (prak) získána, tak hurá na kouzelníka co otravuje celé okolí.

Konec

Voodoo Kid

Žánr: Horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 1997,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

Poznámka: Obrázky ponechávám tak, jak je v součásné době uvidíte, pokud si hru zahrajete. 

Konec jednou přijít musel! Naštěstí ne pro mne, ani ne pro moji vášeň hrát a psát o adventurách. Mluvím o Hubertu Chardotovi, který ve společnosti Infogrames stál za zatím všemi popisovanými tituly zde na blogu. Eternam (1992), Alone in the Dark 1 (1992), Shadow of the Comet (1993), Alone in the Dark 2 (1993), Alone in the Dark 3 (1994), Prisoner of Ice (1995), Time Gate: Knight´s Chase (1995) - to všechno byly unikátní hry, ve kterých tento "francouzský Josh Mandel" figuroval jako autor nebo spoluautor příběhu. Většinou se tak jednalo o hry plné voodoo, čarodějnictví a Cthulhu, kterých byl velkých fanouškem.

Málokdo však ví, že poslední zmíněná hra Time Gate se sice (některým) hráčům líbila, ale moc dobře se neprodávala a plánované pokračování tak nikdy nevzniklo. Poslední šancí v záchraně adventur u Infogrames se stal v dnešním příspěvku popisovaný projekt Voodoo Kid, který se ale nepovedl už vůbec a titul rychle zapadl. Na nových systémech navíc přestal fungovat a zapadlý by tak nejspíše zůstal na věky věků. V roce 2021 ho však skupinka Digital Theory Ltd. upravila a uvolnila do digitální distribuce společnosti GOG, kde ho můžete zakoupit za pár "šušňů".

Úvodní obrazovka hry.

Poslední hřebíček do rakve 

Jak už jsem ale naznačil, pokud by jste čekali nějaké vyvrcholení Chardotovy kariéry v podobě dokonale propracované pařby plné toho nejlepšího, co doposud vymyslel, budete zklamáni. Zde se mu to bohužel nepovedlo.

Ve hře se ujímáte hrdiny v teenagerovském věku a buďto můžete hrát za bezejmenného chlapce nebo dívku. Bohužel váš výběr je čistě kosmetickou záležitostí tak, jako kdysi ve hře Alone in the Dark 1 nebo v Ečstatice. To znamená, že průchod hrou je pro obě postavy stejný. Na skutečnou souhru dvou postav si hráč holt musí ještě počkat do roku 2001 v pokračování Alone in the Dark: The New Nightmare.

Výběr hlavní postavy.

 

S vybraným hrdinou začínáte v jeho dětském pokoji čtením nové záhadné knihy. V té kapitán Baron Saturday (inspirace Zeměplochou?) proměnil svou posádku v zombie a má stále tu blbou tendenci kroužit kolem Ostrovů ztracených duší... 

No a hádejte jak to asi pokračuje? Náš hrdina usíná, knihou je pohlcen a probouzí se přímo v podpalubí lodi před frustrovaným baronovým komorníkem. Tomu pomůže najít baronův klobouk, za což mu komorník poví, že na lodi jsou k nalezení části roztrhané mapy, která mu může pomoci k návratu zpět do Země živých. 

V podpalubí.

Baron Saturday v celé své kráse.

 

Bezejmenný hrdna na bezejmenná lodi

No a to je vlastně vše. O nic jiného ve své podstatě nejde. S hrdinou se musíte jednoduše dostat z podpalubí (o dvou patrech), skrz ubikace, kuchyni, jídelnu až na horní palubu. Tam musíte změnit kurz a jako takový bonus si to jít vyřídit na nejvyšší stožár s Baronem Sobotou a osvobodit duše jeho posádky. 

Jak ale může být složité projít starou pirátskou loď o podpalubí, horní palubě, kapitánském můstku a jednom stožáru? Odpověď je, že to vůbec není složité a pokud v některých lokacích nepřehlédnete nějaké aktivní místo ve scéně (většinou když se něco válí na podlaze), pak do cca hodinky a půl nemáte co dělat. Ve své podstatě je to ještě jednodušší hra, než Prisoner of Ice z roku 1995.

V ložnici Barona.

Ve hře v podstatě neexistuje pořádný dialog a ani o členech posádky se kromě toho, že jsou to zombií s určitými problémy, nic nedozvíme. Nečekejte žádné tajné deníky a jejich předčítání jako v sérii Alone in the Dark nebo Shadow of the Comet. 

Hra je tak bohužel natahována pouze různými minihrami, jako je nastavování správných barviček na zámku, mačkání švábů nebo střílení nějakých nepohodlných baronových přisluhovačů. Na druhou stranu kvituji, že autory nenapadlo přidat nějaký nesmyslný back-tracking, kde byste museli z horní paluby zpět do podpalubí a zase zpět. To naštěstí ve hře není a s hrdinou se vždy pohybujete maximálně ve dvou lokacích.

Protože hlavní hrdina toho komentuje skutečně málo, sem a tam se taky nevyhnete použití metody všeho-na-všechno. Hlavně tedy v pozdějších fázích hry, kdy mně osobně unikalo, že mám na horní palubě pokácet nějaký totem, abych si vyrobil topůrka k sekyrkám a sekerky pak použít na stožár, abych se tam pomocí lezeckých bod a právě vyrobených seker dostal.

Cílem zde bylo sestavit tvar pavouka rotací částí zámku.

Musíte najít 4 kusy mapy.

Akční minihra.

Snad jediným plusovým bodem jsou momenty, kdy je váš hlavní hrdina lapen nějakou pastí a vy musíte opustit jeho tělo v podobě jeho duše a zkusit si projít pár lokací okolo, abyste našli způsob jak tělo osvobodit (například přečíst knihu a dozvědět se, že lano udoláte jako fakír hrou na píšťalku). Bohužel tento jediný zajímavý mechanismus už obecně velmi průměrný pocit z hraní nezachraňuje.

Opuštění vlastního těla - voodoo magie. 

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Voodoo Kid je klasickou point-and-click adventurou, kde je hlavní postava ovládána z pohledu třetí osoby pomocí myši. Co mě však vytáčelo bylo to, že je zde pouze jediný kurzor - kurzor ruky. Ať chcete někam jít, něco sebrat, něco použít nebo si s někým promluvit, stále zde máte zmatečně jen jeden kurzor. Průzkum předmětů nebo aktivní míst například pomocí pravého tlačítka nefunguje. 

Předměty sbíráte do inventáře v podobě batohu, který je umístěn v horní části obrazovky. Většinou do něho však neseberete více jak 6 předmětů najednou a jejich kombinace je tak z 90% jasná. U zbytku si možná pomůžete nechtěnou metodou používáním všeho-na-všechno. Jak jsem už psal, je to bohužel z toho důvodu, že postava moc nemluví a aktivní místa či předměty téměř vůbec nekomentuje - díky tomu pak ani moc nevíte co máte v inventáři. Předměty se kombinují zásadně vně inventáře. 

Ukázka používání předmětů.

 

Závěrem musím zmínit, že mě poměrně dost štvaly proluky mezi jednotlivými akcemi. Pokud na něco totiž kliknete, začnou se točit takové malé hodiny, které se točí 5 sekund před akcí a dalších 5 sekund po akci. Znám hry, které tím maskovaly například zdlouhavější načítání hry z CD, ale zde k tomu není žádný důvod a celková pomalost mě nemile překvapila.

Grafika

Hra je adventurou kombinující 2D před-renderovaná pozadí s 3D postavami. Na hře se podílel podobný tým jak na hře Prisoner of Ice - tj. například Josiane Girard jako vedoucí grafiků či Dominique Peyronnet, jako osoba zodpovědná za Motion Capture, 3D animace a cut-scény. 

Zvuk 

Se zvuky je to slabší a je to už taková ta klasika - uslyšíte zvuk pohybu postavy, sem tam zvuk kapající vody nebo hořícího ohně někde v krbu v kuchyni. Hudební podkres je složen z cca 4 (slovy čtyř!) motivů, které se opakují stále dokola a vy v nich rozpoznáte jen tóny voodoo bubnů nebo temnější tóny xylofonu. Dabing je zajištěn, ale je to opět jen "z nouze cnost". 

 

Hodnocení

Voodoo Kid je pro mě osobně zklamáním - jakoby se snad jednalo jen o nějaký "freeware" pokus a autoři zcela zapomněli, že i v roce 1997 existovalo něco jako je "srovnání s konkurencí". Schválně si hru srovnejte například s hrami jako Curse of Monkey Island nebo Blade Runner, které obě vyšly ve stejný rok. Příběh je takový nijaký, výběr ze dvou postav pro průchod přesně stejnou hrou je zbytečný, ovládání je chaotické, grafika podivná. Do toho ještě nulové dialogy, vynechané pasáže dabingu a primitivní adventurní prvky s  herní dobou kolem hodinky a půl.

Co s tím? Myslím, že zde dám 55% a jedno malé předsevzetí, že hru co nejdříve vymažu :-/.

PS: A nebojte - dřív nebo později se koukneme i na The Devil Inside, další Chardotovo dílo, které udělal poté, co přešel do Crya.

 

Historické recenze

Další obrázky ze hry

Těsně před vstupem do horního patra podpalubí. Najdete kost?

Ubikace posádky.

Menší ukázka inventáře.

Během hry budeme i péct koláče.

Miniha s ozubenými koly.

Opuštění vlastního těla. Prostě voodoo magie.

Další minihra se spojením různých trubiček.

Na horní palubě.

Kapitánova pracovna.

Mapa (téměř) složena.

Menší návod co dělat s panenkami Voodoo.

Baron Saturday konfrontován.

Finální souboj živlů.

Magické schopnosti knihy vyprchaly.

Konec. Zaplať bánbůh.