AdventureGames: Tale of a Hero

Český název: Tale of a Hero, Žánr: Adventura – pohádková / dobrodružná, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 2008, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Unknown Indentity / Future Games se do srdcí všech správných adventuristů zapsalo již projekty Posel Bohů (1998), Posel Smrti (2003), remakem Ni.Bi.Ru: Posel Bohů (2005) či Reprobates (Zatracenci; 2007). Všechno výborné tituly běžící na in-house AGDS enginu. Všechny zmíněné tituly pojí originální scénář, výborná grafika od bratrů Pekárkových a perfektní hudba od Zdeňka Houba.

Jenže! Tvorba her není tak snadná, jak se může zdát. Jsou za tím měsíce tvrdé práce a český trh je příliš malý na to, aby uživil studio vydávající pouze adventury. Studio tak zkouší propagovat své tituly i v zahraničí, stává se vydavatelem cizích her na českém trhu (Belief and Betrayal, 2007) nebo nabízí svůj ověřený engine AGDS k tomu, aby na něm další dobrodruzi videoherní scény zpracovali své projekty.

Poslední možnost je využita lidmi šikujícími se kolem Pavla Černohouse, který přichází s mystickou pohádkou Tale of a Hero - tedy žánrem, který se moc často nevidí. Vývoj hry byl oznámen již v roce 2006 a trval necelé dva roky.

Úvodní obrazovka hry

Příběh "hrdiny"

Pokusy o zničení lidské společnosti, smrtelné kletby, zničené lidské životy - u většiny adventur nového milénia stále stejná písnička. Pohádkové příběhy, ve kterých bychom opět dostali možnost ovládat kralevice lopotícího se za štěstím (připomeňme klan Grahamových ze série King´s Quest) jsou zdá se ty-tam. Vzniklou mezeru se pokusí zaplnit právě hra Tale of a Hero s hlavním hrdinou Olafem.

Olafova rodina pochází původně z Greodenského království, kde jeho otec, Halvard z Orlích hor, byl ve službách krále Auglémia. Býval to šéf jeho královské gardy a udatný drakobijec. Jenže pak odmítl táhnout do jedné z válek, kterou si král vymyslel a šlo to s ním z kopce. Byl vyhnán i s celou rodinou daleko do Mlžené kotliny. Olafova matka cestu z království nezvládla a zemřela. Halvard zůstal s Olafem sám. Živili se jako rybáři a sem a tam dostával Olaf vojenský výcvik.

Olaf a Alia před jeho domkem.

Olaf se stal známý široko daleko a pokud někdo potřebuje s něčím pomoct, je více než jasné za kým se chodí. Stejně tak začíná i příběh samotné hry - místní vesničané osloví Olafa s tím, že by se rádi zbavili bahenního obra a spustí ho do jeho jeskyně. Jenže ouha, v jeskyni není bahenní obr, ale Dolsimian - jakási kamenná kreatura, na kterou Olaf se svým pidi nožíkem nestačí a bude muset svoji svízelnou situaci vyřešit trošku jinak - diplomaticky.

Od tohoto okamžiku je jasné, že slovo "hrdina" je jen prodejní název hry a hráč bohužel nemůže čekat žádné souboje alá Quest for Glory (mimochodem ačkoliv někteří hráči hru s tímto skvostem rádi porovnávají, má do ní opravdu, ale opravdu velmi daleko). Olaf totiž jde na vše velmi promyšleně. Tam, kde by hrdina Spielburgu, Tarny a Mordávie tasil ostrý meč, tam Olaf začíná mlejt pantem jako nějaký protřelý obchoďák. Nejhorší je, že Olaf tou hubou mele po celou dobu hry až tak moc, že si říkáte, proč autoři nezasadili příběh o pár století, nebo alespoň o pár desítek let, dříve, kdy např. Halvard táhl do boje proti ohnivému drakovi Ariochovi.

Čtyři ukecané kapitolky bohatě stačí

Hra se skládá celkově ze 4 kapitolek, které na sebe přímo navazují. První z nich je takové malé intro do příběhu, kdy se s Olafem seznamujeme. V druhé kapitole Olafa navštíví čarodějka Pripogala, která mu přijde zvěstovat jeho brzkou zkázu (ach, co si více přát, že?). Prý se po dlouhé době probudil ledový obr Krugell a má na Vás velkou pifku za to, že jeho bratra odrovnal Váš dávno zesnulý otec. Je prý dokonce tak naštvaný, že unesl princeznu Ereu, se kterou se znáte z dětství a chystá se jí ublížit. Řešení existuje více, ale Olaf se rozhodne proti Krugellovi bojovat. Protože však neví jak, hledá ve druhé kapitole někoho, kdo mu s tím trošku píchne.

Stará chýše čarodějky Pripogali. V pozadí rozvaliny města Tor.

Ve třetí kapitole s Olafem hledáte v temných oceánských hlubinách bájný amulet zvaný Boží dech, který jako jeden z mála (z těch dostupných) Vám může pomoci zmírnit nebo otočit ledový dech obra Krugella v případě, že by ho na Vás použil.

Jedná se o jednu z nejdelších a (opět) nejukecanějších kapitol vůbec, neboť Boží dech se neválí nikde jen tak a cesta k němu vyžaduje (zcela nesmyslně) pochopení a vyřešení letitých svárů mezi Nautisany a Titány. Tedy lépe řečeno, mezi dědečky těchto dávno zaniklých civilizací.

Bájný chrám Nautisanů a Titánů - tak už víte co je na obálce hry :).

Poslední čtvrtá kapitola Vás přenese (do různých kapitol cestujete portály, které vždy vytvoří Pripogala) do severních krajů, do království obra Krugella. V této kapitole musíte obra vypátrat a zabít dřív než on zabije Vás. Trošku klišoidní a moc průhledný závěr hry, nemyslíte? No nebylo by to Future Games, aniž by nám autoři nenaservírovali nějaké to překvápko na konec. Vězte tedy, že tak jednoduché to nebude a nakonec budete velmi překvapeni, o co v příběhu vlastně šlo.

Ledové planiny.

Hejtři miniher budou skákat hodně vysoko

Každý pravý adventurista má rád, když si hru může procházet, objevovat nové způsoby kombinování předmětů, aj. Menší shoda hráčů panuje v případě Miniher. Někteří je zatracují, jiní milují. Jak na tom hra je?

Postup ve hře je svým způsobem lineární. Dějová linka a úkoly jsou přesně dané a nestane se, že by jste někdy sešli z předem vyšlapané cestičky. Menší, nazval bych to ozvláštnění, se týká možnosti kombinování předmětů, které lze kombinovat různě. Pokud si např. vzpomenete na Bílého sumce (první kapitola), kterého musíte oživit, aby jste z něho dostali šupinu a mohli dýchat pod vodou, pak to lze provést dvěma způsoby. Zaprvé ho celého můžete hodit do fontány s živou vodou a pak ho zase vylovit, nebo zadruhé, živou vodu si můžete nabrat do misky a tu poté na sumce použít.

Je to sice taková "blbost" ale ani nevíte, jak to v některých hrách schází!!

Chrám s živou vodou.

Co se týká možných i nemožných zákysů, tak těch je ve hře skutečně poskromno. Já osobně jsem musel nahlédnout cca třikrát do návodu. Dvakrát proto, že jsem přehlédl nějaký předmět (nepovažuji to za pixel-hunting, ale moji osobní zbrklost) a jednou proto, že jsem si blbě načasovával krmení želvy před Mjorginovou pokladnicí. Ačkoliv způsob řešení je stejný jako v případě např. legendárního penicilinu u Ištoků v Poldovi 1 nebo v případě rozdělání ohníčku u Elvise v Broken Swordu 4 ( = nikdo se nesmí dívat), jde zde navíc o správné načasování. Dávejte si proto pozor!

Celkově si adventuření "tak akorát" užijete. Hra zkrátka není ani moc těžká, není ale ani příliš lehká.

No a konečně k těm minihrám. Ty se ve hře ... chvilka napětí ... vůbec nevyskytují. V Mjorginově pokladnici to sice už už vypadalo na rébus, kde by se měly přepozicovat dlaždice tak, aby vznikl nějaký obrazec, ale Olaf to vyřešil velmi prostě - vzal kladivo, dlaždice rozmlátil a to co našel pod nimi prostě stiskl tak, jak se chtělo. Hehe. Takové řešení považuji za zcela originální, které jsem snad ještě nikde neviděl (a nebo si to už nepamatuji).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Tale of a Hero je klasická 2.5D point & click adventura - 3D postavička se pohybuje na 2D předrenderovaném pozadí. Postavička se ovládá výhradně myší, přičemž cca 90% akcí zvládne levé tlačítko myši. Pravé slouží v (celkem zbytečných) 10% procentech k detailnímu průzkumu, které Vás však někdy může posunout více dopředu.

Inventář se nachází v horní části obrazovky a stane se aktivním jen pokud na něj najedete myší. Veškeré předměty v něm i mimo něj, pokud se dají s něčím jiným kombinovat, začnou krásně světélkovat - typický prvek všech her od Future Games. Kombinace předmětů je celkem logické ač se někdy nevyvarujete používáním všeho na všechno (např. sliz z mořských okurek + zbytek rezavého dalekohledu = návnada).

Hledání předmětů celkem ujde a ačkoliv jsou lokace velmi rozlehlé, většina předmětů na Vás volá již z dálky. Buďto tím, že do pozadí prostě "nezapadají" a nebo jsou až moc podezřelé. Nemějte tak strach z pixel-huntingu ani přesto, že zde není žádné tlačítko ukazující aktivní lokace v obraze.

Hráči také docení, že v případě cestování mezi lokacemi se dá použít rychlý dvojklik, případně mapka, kterou Olaf vždy někde najde.

Grafika

Autoři dostali Futurácký AGDS Engine, na kterém běžely všechny předešlé hry (Posel Smrti, Ni.Bi.Ru., Reprobates). Ve hře na Vás čeká přibližně 110 herních obrazovek a hra běží v rozlišení 1024x768. Kvalita grafiky samotné je však průměrná a působí značně utahaně. Tak například už více než 10 let zpět je znám paralaxní scrolling, který dělá z "obyčejné 2D" dojem krásného 3D, ale autoři jej nevyužili ani jednou - škoda. Stejně utahaným dojmem působí i cut-scény, které bych mimochodem kolikrát i oželel.

Zvuk

Ozvučení hry se stále drží na poměrně solidní úrovni. Za zvukové efekty byl zodpovědný Jan Kavan (vzpomeňte na jeho nejnovější hru Someday You´ll Return z 2020 a director´s cut z roku 2023) a za hudbu Jan Krychtalek. Samozřejmě není to originální tvorba Zdeňka Houba jako v případě předešlých her (Posel Smrti, Ni.Bi.Ru., Reprobates), ale ani jednou jsem neměl tendenci ozvučení ztlumovat nebo vypínat.

Dabing si po velmi povedených hrách jako Mrazík, Ztracený Ostrov, Ni.Bi.Ru či Reprobates vzalo na starost opět pražské studio Hrádek v čele se zkušeným producentem Ladislavem Hrádkem. Do hlavní role Olafa byl obsazen Miloslav König (nejvíce známý jako Kristoff z Ledového království), obra Krugella namluvil Miloslav Mejzlík, legendární Jana Mařasová propůjčila hlas princezně Erei a Hana Czivišová namluvila Pripogalu. Samá zvučná jména řekli by jste, ale výsledek není příliš oslnivý.

Rozhovory jsou totiž až příliš košaté (však na ně padlo více než 100 normostran textu!) a hercům, ač se snaží sebevíc, se nedaří navodit pravou "hrdinskou" atmosféru. Pokud si ještě pamatujete na Posla Bohů z roku 1998, kde Pavel Soukup až nepochopitelně flegmaticky dabuje Standu Novotného, pak zde tomu nebude jinak. Je to trošku v rozporu s názvem hry, ale nemohu se zbavit pocitu, že místo "hrdiny" se v 90% hraje za "suchara".

Hodnocení:

Příběh hry je kvalitní a svým způsobem originální - jeden hrdina, jeden antagonista a na závěr již klasická zrada, kterou si Future Games nemohlo odpustit. Hráči však mohou mít nepříjemný "wtf" pocit z toho, jak je celý příběh vyprávěn. Jedná se o takové prapodivné retrospektivní popisování dávné fantastické minulosti, ke které se současná situace nedá vůbec porovnat - bájná města zanikla, z titánů jsou dědové a hrdinové vymřeli.

Na druhou stranu jsou tyto nedostatky vykompenzovány skutečně ryzí mystickou pohádkou obsahující mluvící tvory, živou vodu, prapodivná orákula, dávno ztracené civilizace, aj.

Grafická stránky hry je "fajn", ale řekněme si narovinu, že se zasekla v čase. Například v roce 2003 by byla super ale v roce 2008 působí již takovým utahaným dojmem. Cut-scény taky za moc nestojí a celkové ozvučení nedosahuje kvalit předchozích her.

Takže co s tím? Ačkoliv hra nepůsobí příliš povedeně, jedná se vpravdě o zajímavý český titul, který nemůže být na špici, ale ani si nezaslouží být sražen nízkým hodnocením.

70%

Easter-eggy

Ve hře jsem narazil na dva povedené Easter Eggy. Prvním z nich je kyj ledového obra Krugella, který se jmenuje Posel Smrti, druhým je pak Černé zrcadlo dále v ledové jeskyni (překlad jako Black Mirror je oficiální jméno Posla Smrti)