AdventureGames

pátek 3. listopadu 2023

Gooka

Český název: Gooka, Žánr: Adventura – fantasy / scifi, Výrobce: JRC Interactive / Cinemax, Distributor: JRC, Rok vydání: 1997, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: shareware , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

Říká Vám něco Ikarie? Golden Triangle? Richard D. Evans? Že je Vaše odpověď na všechny otázky ne? Nevadí! Já na tom byl úplně stejně, ale díky hře Gooka jsem si tyto informace doplnil a nyní bych je rád předal i Vám.

Pokud se na vše podíváme historicky, musíme začít již v roce 1949. To se totiž ve slovenském městečku Rožňava narodil Vlado Ríša, překladatel, spisovatel a mimo to i závodní hráč basketbalu. Od útlého mládí měl zálibu ve čtení, konkrétně pak čtení sci-fi a fantasy příběhů. Není tak divu, že je jeho jméno silně spjato s Mladou Frontou, pod kterou vycházel časopis Ikarie (sci-fi & fantasy magazín; 1990 - 2010). Nejprve zde působil jako redaktor a později i šéfredaktor. Vlado Ríša vydal ještě před rokem 1990 pár povídek, ale románový debut přišel až v roce 1991, kdy pod pseudonymem Richard D. Evans vydává román Gooka a dračí lidé. Ten se stal inspirací pro hru, o které je současný příspěvek. K románu samotnému se váže jedna zajímavost. Původní román se jmenoval Mudrc Mekla a Vlado Ríša ho napsal ještě s Evou Hauserovou. Když ho pročítal Ondřej Neff coby šéfredaktor Ikarie, nabídl oběma autorům, že ho přepíše a poupraví. Oba autoři souhlasili a Gooka byl rázem na světě.

Kromě všech zmíněných jmen, ke hře Gooka patří ještě jedno. Tím je Miroslav Fídler, zkušený programátor a známá osobnost 80. let, kdy patřil mezi 3, slovy TŘI, zručné (možná i jediné) programátory té doby. Dalšími byli František Fuka (Fuxoft) a Tomáš Rylek (T.R.C.). Všichni tři zmínění pánové tvořili textové hry, převážně pro ZX Spectrum, pod logem Golden Triangle. Spojení trvalo cca do roku 1989, kdy se trio rozpadlo a veřejně aktivním zůstal jen František Fuka jako programátor, recenzent her, filmů, knih, atp.

A zcela poslední osobu, kterou napíši je Miroslav Papež. Osobnost, která je spjata s podnikáním Slavomíra Pavlíčka u JRC a Bohemia Interactive. Pan Papež totiž většinu her zastřešoval jako "producer". Ve hře Gooka se navíc stal i spoluautorem herního scénáře, aby hra byla lépe uchopitelná pro hráče. A mimochodem, Gooka je jediná hra, která pod JRC Interactive vznikla! Všechny ostatní hry byly JRCéčkem pouze distribuovány.

A teď schválně, věděli jste to? Pokud ano, smekám. A pokud ne, nezoufejte a čtěte dále neboť se o hře Gooka dozvíte ještě mnohem více.

Úvodní obrazovka

Není ten Gooka nějak pohublý?

Začneme pěkně od začátku. Kromě jména hry, je Gooka také jméno hlavního hrdiny. Na rozdíl od knihy, kde je Gooka vykreslen jako obtloustlý nemehlo, je ve hře velmi pěkně zobrazen do podoby svalnatého a odvážného maníka, kterému se ve vteřině změní celý život.

Gooka je totiž vyrušen ze svých každodenních povinností (čumění z okna) výkřiky hospodyně. Spěchá do otcových komnat, kde ho nalézá mrtvého. Celý je pokryt nějakými zelenými skvrnami, které naznačují jasnou otravu a kousek opodál stojí vrchní soudce se svým strážcem a Vaše "milovaná" sestra Baroda. Načasovanost se zdá být až neuvěřitelně rychlá. K Vašemu překvapení začne Baroda vřeštit a svádět vinu na Vás, ačkoliv jste byli v inkriminovaný čas úplně někde jinde. Jediným štěstím pro Vás je, že soudce zachová chladnou hlavu a nevěří obviněním Vaší sestry. Co víc, dá Vám šanci na očistění svého jména.

Sesterská láska v celé své kráse

Protože se v celé tvrzi nalézáte jen Vy, Vaše sestra a kuchařka, která kvůli své zavalitosti sotva chodí, není zase tak složité vydedukovat, kdo bude oním vrahem. Spoiler: Ano, je to Baroda! Ale proč by chtěla zabíjet zrovna Vašeho otce? Jaký k tomu mohla mít jen důvod? To jsou otázky, které Vás v příběhu poženou kupředu. A můžete mi věřit, že budete velmi mile překvapeni, jakou hloubku tato hra má.

Copak se to na Janatris děje?

Jak jsem uvedl již dříve, nesmíme zapomínat na to, že hra Gooka vznikla na motivy sci-fi románu a tak ona zápletka, do které se Gooka zamotá bude trošku složitější na pochopení. Na první pohled totiž vše vypadá jako vystřiženo z nějakého starodávného Řecka či Říma, ale realita je o mnoho složitější.

Janatris je totiž planeta (a zároveň jméno celého kontinentu), na kterou před několika tisíci lety doputoval lidský druh z planety Země. Protože byla planeta obyvatelná, posádka lodi se rozutekla do všech koutů a tak vznikly jednotlivé národy Bonijců, Bevendů, Svanů, Cymiků a dalších. U lodi pak zůstal kapitán a s ním pár věrných, převážně vědců. Ti se začali nazývat Marin-Danimové a všem okolním národům poskytovali potřebnou techniku či zbraně až do doby tzv. občanské války. Ta vznikla, jak už to tak bývá, uvnitř samotného Marin-Danimského národa, kdy každý prahl po moci. Místo toho však přišla vlna epidemií a národ skoro zanikl.

Mumie bájného kapitána.

Během tisíciletí byl tak původ veškerého lidského života na Janatrisu zcela zapomenut, stejně tak všechny dávné technologie. Tedy moment - ne úplně vše bylo zapomenuto. Ještě kdysi v dávných dobách byl ustanoven Triumvirát (tři lidé), který o dávné vědomosti "pečoval" A bingo! Právě jedním vyvoleným členem bájného Triumvirátu byl Váš otec. Věděl tedy mnohonásobně více než Vám kdy prozradil.

No a jak už to tak v podobných příbězích bývá, tak jeden z triumvirátu je oním padouchem a Vaším úkolem ho bude najít a zneškodnit.

Byla by to skvělá hra, ale ...

Asi mě nyní polovina skalních fanoušků ukamenuje, ale mám ke hře své výhrady. Nikoliv z hlediska příběhu, který považuji za povedenější než ten knižní, ale za provedení z hlediska programátorského. Co mě po dohrání skutečně dostalo byl sáhodlouhý soupis testerů - od pana Tomáše Rylka (Golden Triangle), přes Boba Koutského, Irenu Formánkovou (SCORE), Andreje Anastasova (SCORE) po Jana Herodese (LEVEL). Všichni zmínění byli osobnostmi své doby, ale jak mohli nechat "zprasit" tuto hru tolika slepými konci, to vážně netuším. A nebo že by to byl jejich nápad? Jak jinak si totiž vysvětlit, že dobové recenze pějí ódy a hodnotí hru kolem 70% aniž by čtenáře nějak významně varovali? Inu uznejte sami z popsaných příkladů, které následují.

Hned na úvod si můžete zadělat na slepý konec jen tím, že si uhasíte oheň v krbu. Bohužel pro Vás jej už nelze rozdělat a hra Vám nepoví, že jste to dělat neměli.

Pokud už překonáte tento kiks, pak následuje druhý s mnichem u okénka, který si od Vás vezme téměř cokoliv, ale bacha - taky ty věci, které můžete později potřebovat.

Co asi tak chce mnich s červeným nosem? Napovím: chleba ani šunka to není ...

Co víc, pokud zapomenete po cestě vzít něco důležitého, končíte. Předmět, který budete potřebovat později prostě nebudete mít v zásobě. Typickým problémem může být promluvení si s Lidrou ještě dříve, než ze stropu shodíte lampu. Lampu nemáte, nemáte tak olej a nepromažete tak dveře na Gluxově ostrově. No super - load!

Dalším psychem je, jak se Vám v inventáři hromadí NEPOTŘEBNÉ předměty jako o závod. Během hry totiž sbíráte úplně vše a ne úplně vše potřebujete. Stává se tak, že máte inventář plný až k prasknutí a nic nesedí na nic, protože onu potřebnou věc jste někde zapomněli vzít.

Asi by se tak dalo pokračovat pěkně dlouho, ale nebudu. Gooka je prostě hra, která umí potrápit - speciálně adventurní začátečníky.

První minihry skutečně ujdou

Ve hře se nachází celkově tři minihry. V první skládáte rozbitý "talisman", který slouží jako nápověda do Gluxova bludiště. Ačkoliv je tento puzzle sestaven snad ze 100 dílků a skládání Vám může zabrat i hodinu čistého času, má za to hra u mě malé bezvýznamné plus. Já tyto minihry prostě miluji.

Jen tak na ukázku ...

Druhou skvělou minihrou je spojování obvodů u vstupu do kapitánovy hrobky. Jen mě štvalo, že zadání proběhlo tak rychle, že jsem si ho napoprvé ani nezapsal a pak jsem tápal v tom, co se po mě vlastně chce.

Tření minihra by byla taky super, ale musel bych mít hudební sluch, abych ji splnil. Ten mi bohužel nebyl dán do vínku a tak zopakovat stupnici c-dur hraním na nějaký pařez byl neřešitelný problém. Celkově však plusy miniher převažují nad mínusy a pokud mě paměť neklame, pak se jedná o první českou hru, kde podobné hříčky byly přidány.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání hry je poměrně jednoduché. Sbírání předmětů, mluvení a celkově veškerá interakce se provádí levým tlačítkem myši. Pokud chcete prozkoumat nějakou lokaci více do detailu tak ... tak máte smůlu :). Nic takového jako rozsáhlé bádání nad lokacemi či nad postavami neexistuje. Jediné co můžete detailněji prozkoumat jsou předměty nacházející se v inventáři. Toho docílíte dvojklikem (opět a jen) levého tlačítkem myši. Pravé tlačítko myši slouží jen na jakýsi "rychlý posun" v inventáři, který se Vám plní rychlostí blesku.

S Gookou nelze běhat a nefunguje ani dvojklik na přesun mezi lokacemi. Ve hře neexistují sice žádné globální nápovědy a spadnou do slepého konce je tak značně jednoduché, na druhou stranu zde však existuje zvýraznění možné interakce. Každý předmět, který leze dále kombinovat s jiným předmětem je po vzájemném překrytí zvýrazněn žlutým rámečkem.

Hra běží v rozlišení SVGA a obsahuje kolem 56 herních obrazovek. Grafická stránka hry je svérázná. Jedná se o ručně kreslenou grafiku od výtvarnice Zdeňky Bouškové, která je velmi známá pro svoji sci-fi a fantasy tvorbu. Veškeré lokace byly naskicovány a pak vymalovány vodovými barvami. Takto vytvořené kresby byly dále naskenovány do počítače. Stejně tak vznikly i všechny postavy. Jen tak pro zajímavost napíši, že stejnou technikou se zpracovávala hra Ve Stínu Havrana o dva roky později.

Věc, která mě po celou dobu štvala byla až extrémní zkostnatělost všech postav. Autorský kolektiv zkrátka nepřidal žádnou specifickou animaci, která by podtrhla situaci ve scéně. Tak například všichni víme, jak se již o rok dříve choval George Stobbart v Broken Swordu - úlekem uskakoval, podivoval se, atd. A zde? Nic. Zhola nic. Gooka přijde do otcovi pracovny, ten tam leží tuhej a hlavní hrdina vlastně neutrousí ani větu. Nedej bože, kdybychom po něm chtěli nějaký úlek nebo zděšení. Škoda.

Zvuková stránka hry je příjemná a nikdy mě během hry nenapadlo ji nějak vypnout (ačkoliv to ani nejde). Dabing se původně plánoval jako low-cost se studenty amatérského divadla, ale nakonec se natočil s profi herci. Hlas Gookovi propůjčil Tomáš Turek, Rostislav Čtvrtlík namluvil Bonijského soudce či krále Herase, Miroslav Táborský pak nadaboval knihovníka nebo zrádného rádce Penzu. Celkově je dabing na vyšší úrovni než u Dračí Historie co se týká profesionality, ale zcela na stejné úrovni co se týká hloubky. Vlastně o hloubce nelze mluvit už vůbec - jedná se převážně o jednu, dvě, maximálně tři věty a vše je vyřešeno. Ve srovnání s celým komplexním románem mi to přijde jako nevyužitý potenciál.

Hodnocení:

Hru Gooka lze zařadit do kategorie výjimek tvořících vážnější české adventury v 90. letech. Hra je velmi dobře graficky zapamatovatelná a hraje se skutečně dobře. Jediným neduhem jsou slepé konce, které mohou způsobit nečekaný pád počítače ze všech nadzemních podlaží (hráči ve sklepeních mají smůlu - musí to vydržet). Příběh samotný je "dobrý", ale možná až moc krátký a neoslovil mě natolik, abych hru vyzdvihl do extrémních výšin české herní tvorby. Bez urážky - hra patří přesně někam mezi Tajemství Oslího ostrova a Dračí Historii.

55%

Easter-Egg:

Napněte plachty, ehm, uši. V okamžiku plavení se na Gluxův ostrov hraje v pozadí známá úvodní znělka ze staršího seriálu Dva roky prázdnin natočeného podle slavné knihy Julesa Verna.

Recenze z dobových časopisů:

Recenze na hru Gooka jsou velmi rozdílné, ale nejlepší mi přijde od Tomáš Mrkvičky z časopisu SCORE č. 38. Jako jeden z mála se například pozastavil na obtížností a dává tak tušit, že ne všechno bude úplně jednoduché.

Další recenze vyšla i v časopise LEVEL č. 25, ale největší psycho jsem našel v časopise Excalibur č. 60. Tam jistý Lobin XXV (autor z Excaliburu č. 59 - 61 a následně zakladatel a šéfredaktor diskmagu Kelt) hru hodnotil neuvěřitelnými 85% a to i přesto, že hru nedohrál - nebavilo ho prý skládat onen Gluxův amulet. Ona vlastně celá ta recenze stojí za to.

Další obrázky ze hry:

Místní hrad a tzv. Orintský klášter

Místní knihovník

Lidra s Gookou plují na Gluxův ostrov do vyhnanství

Gluxův ostrov

Samotný Glux - bůh nebo jen uměle vytvořená forma života?

Gluxova svatyně v Orintském klášteře

V mučírně. Chudák Albert leží opodál.

Místní audience u krále.

Rádce Digor, druhý člen Triumvirátu.

Parentis - domov tzv. časožravého Gurhy (stejný tvor jako Glux)

Gurha umí ovládat čas (přímo ho žere!) a tak se dá využít na urychlení růstu.

Kdesi v pevnosti vybudované nad původní kolonizační lodí.

Tajná kolonizační loď ze Země.

Gurham! Poslední člen Triumvirátu a hlavní padouch.

Konec dobrý, všechno dobré ...

sobota 21. října 2023

Dračí historie

Český název: Dračí historie (Ang: Dragon History), Žánr: Adventura – pohádková, Výrobce: NoSense, Distributor: Vochozka Trading, Rok vydání: 1995, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, official, Dostupnost: freeware / on-line , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Po trápení na Oslím ostrově jsem se rozhodl potrápit můj adventurní mozeček u další české adventurky jménem Dračí historie. V roce 1995 jsem ještě chodil do školky a proto mě tato hra zcela minula. Dlouhá léta po mě však pokukovala ze stránek různých časopisů či webů a já se jí to dnes rozhodl oplatit.

Je to až neuvěřitelné, ale za hrou opět stojí kamarádi a studenti gymnázia na Slovanském náměstí v Brně. Hra začala vznikat v červnu roku 1994 pod taktovkou Pavla Pospíšila (scénář) a dokončena byla před Vánoci 1995. Cíl byl jasný - udělat hru, která překoná Tajemství Oslího ostrova (TOo) ve všech ohledech, tj. originálním příběhem, obsáhlejšími lokacemi, hezkou hudbou, dabingem a žádnými slepými konci. Jak se to celkově povedlo, to si napíšeme v dnešním příspěvku.

Kde hru sehnat?

Tak jako TOo, tak i Dračí Historie je v dnešní době uvolněna jako freeware. To znamená, že si ji můžete beztrestně stáhnout, zahrát a dále doporučovat a šířit (spoiler: hra za to skutečně stojí!). O tento počin se zasloužil hlavně programátor Robert Špalek, který hru začal od roku 2006 postupně "oprašovat" od nánosů prachu a pavouků. V roce 2009, v rámci projektu Google Summer of Code´09, dostal nápad vést "kolegu" Denise Kasaka, který hru začal přepisovat do ScummVM. Bohužel po obdržení odměny se kolega vypařil neznámo kam a projekt zůstal nedokončený. Pan Špalek ale převzal otěže, archivy pročistil, dopsal chybějící části kódu a hru uvolnil. Sláva mu!

Úvodní obrazovka hry - otec Herbert,matka Berta a malý Bert

Taková normální dračí rodinka

Začněme pěkně od začátku. Hra nás seznamuje s obyčejnou dračí rodinkou - otcem Herbertem, matkou Bertou a malým dráčkem Bertem, který bude hlavní postavou tohoto pohádko-groteskního příběhu. Dračí rodinka je to už značně pokroková - vlastní malý domeček, nosí šaty a souboje s rytíři prahnoucími po jejich hlavách jsou už dávno ty-tam (až na jednoho opozdilce). Vše se zdá být idylické, tedy až do chvíle, kdy se někam vypaří hlava rodiny.

Bert má tak pré a toulá se krajinou. Při jedné ranní procházce potká zlou, ADHD nemocí trpící, hůlku Evelýnu. Ano - čtete správně! Jedná o malou kouzelnickou hůlku, která většinu času poskakuje jako smyslů zbavená a přitom kuje pikle na zničení světa. Chudák malý dráček, který jde okolo. Evelýna ho rovnou zneužije na zkamenění komediantských loutek, na které se šli společně podívat. Co víc, Evelýna prchne a Bert si to musí vše vyžrat sám. Doma by ho normálně čekal výprask, ale otec, vykonavatel trestu, není stále doma a matka takového aktu není hodna.

Bude tak na Bertovi očistit své jméno, vypořádat se se zlou hůlkou a přivést svého ztraceného otce domů.

Dračí domek

Když jsem hru začínal hrát a vyslechl jsem si toto úvodní intro, které jsem Vám popsal, z úst mi okamžitě vystřelila tři značně pejorativně zabarvená písmena - WTF, a byl jsem tak někde na úrovni tehdejších recenzí ze SCORE. Jenže! Hráč tuto hru musí vnímat trošku jinak, než jak by si představoval Andrej Anastasov. Dračí historie není temná hororová sci-fi adventura, kde roboti žerou lidi (nebo lidi roboty?), ale je to pohádková groteskní hra zasazená do smyšleného pohádkového království. Je to tak špatně? Nemyslím si!

Trol (to kdyby jste to nepoznali)

Navíc si řekněme upřímně, že hru tvořili lidi s věkem kolem 16-17-18 let a ačkoliv za sebou nějakou tvůrčí činnost měli, Dračí historie byla první (a zároveň u většiny i poslední) komerční věc, kterou spáchali. K tomu si přidejte, že hlavní scénárista Pavel Pospíšil byl na vše sám. Neexistoval žádný jiný designér her či žádný management board, který by ho kočíroval a dával návrhy jak a co zlepšit. I přes to všechno hráči nakonec dostali originální příběh.

Cesta do hradu přes tuto obrazovku nepovede.

Putování po krajině je boží, adventurní zákysy hrůza!

Vraťme se ale k našemu hrdinovi. Všechny Bertovi úkoly jsou více než složité a mohu Vám garantovat, že se u nich pěkně zapotíte.

Krajina po které putujete je značně obsáhlá (> 40lokací) ale autoři na to vyzráli. Bert totiž může používat mapu a s každou novou objevenou lokací se ta lokace zakreslí do mapy. Tím pádem nepotřebujete zdlouhavě chodit mezi jednotlivými lokacemi, ale můžete si dovolit malý teleport.

Před doupětem obra

Nastává zde jen jeden malý problém - než se do dané lokace dostanete, budete hru trošku proklínat. Nikoliv díky slepým koncům, ty zde mimochodem neexistují, ale díky poměrně tuhým a zároveň hloupým adventurním zákysům, na které jsme si u moderních adventur už odvykli. Typickým příkladem budiž několikanásobné prozkoumání jedné věci. Už v úvodní obrazovce se například nesmíte zapomenout podívat několikrát do díry ve stromě. Budete překvapeni co všechno najdete (prak napodruhé a doutník napočtvrté)! Dalším typickým problémem budiž prozkoumání určité věci, na kterou byla aplikována nějaká akce. Zástupcem zde budiž povalování ježka po pařezech, kdy ony pařezy následně nesmíte zapomenout prozkoumat - najdete bodlinu, kterou dál můžete použít jako jehlu. No a úplně naposledy nesmím zapomenout zmínit nelogičnost některých věcí obecně. Trošku psycho je například sebrání nočníku u lenocha, tento nočník použít na pavučinu u Vás doma, aby vyletěla moucha, sedla na pavučinu a pavouk upustil kus "pevné" pavučiny, která slouží jako nit, kterou potřebujete k vyspravení čalounění jedné židle na hradě.

Věřím, že po tomto malém výpisu určitých zákysů se Vám do hry moc chtít nebude, ale mé doporučení zní: zkuste to! Jak jsem totiž již psal, hra se Vám nemůže pokazit třeba špatným pořadím akcí, do slepého konce nemůžete dojít a tak hold někdy zkoušení všeho na všechno není zase tak hrozné.

Aha, tak otec je tady! Mimoto, tuto obrazovku nakreslil Jaroslav Kolář.

Navíc Vám dám malou radu. Mně pomohlo hru hrát pomalu, velmi pozorně poslouchat rozhovory, dedukovat z nich co by se asi mohlo stát a pak si všechny tyto věci zapsat bokem na papír. Až když jsem byl totálně mimo (třeba v případě, že jsem přehlédl, že mohu skřetovi uříznout vousy a ty následně očernit sazemi), návod prostě přišel vhod.

Ovládání, grafika a zvuk

O hře bych mohl psát dlouho a popsal bych jisté několik stránek, ale kdo by to celé četl? Důležité je snad zmínit jak funguje celkově ovládání. Odpověď je, že funguje fantasticky - až na malý detail. Na rozdíl od drtivé většiny her dnešní doby jsou zde tlačítka na myši přehozeny. Pravým tlačítkem totiž provádíte hlavní akce - sbíráte věci, komunikujete a vybíráte věci v inventáři. Naopak levé tlačítko slouží k detailnímu průzkumu. Z dnešního pohledu je to trošku "divné" a ze začátku Vás to určitě potrápí, ale časem si zvyknete.

Vše ostatní je skutečně na vysoké úrovni. Jsou to detaily, ale i tak absentují ještě v dnešní době. Tak například pohyb draka. Na první pohled se pěkně loudá, ale zkuste zmáčknout klávesu "q" a uvidíte jak zrychlí. Interaktivní mapa, kterou lze vyvolat popojetím myšítka do spodní části obrazovky (nebo stiskem "m") pak pohyb po pohádkovém království usnadňuje ještě více. Inventář lze zase vyvolat vyjetím myšítka do horní části obrazovky (nebo stiskem "i"), je navíc přehledný a věci si v něm můžete různě rovnat či seřazovat. Možnost ukládání neuvěřitelného množství pozic (ve ScummVM) a nastavení zvuku - hlasitosti hudby, efektů a mluveného slova propracovanost této hry ještě podtrhuje. No prostě zde není asi co vytknout.

Ukázka mapy pohádkového království

A nyní opravdová třešnička na dortu. Autoři se rozhodli zvýraznit všechny předměty či akce, které spolu nějak souvisí. To je docíleno obtažením daného předmětu červeným obrysem jakmile se překrývá s jiným. Takže když se dostanete do nezáviděníhodné situace používání všeho na všechno, aspoň budete vědět co k sobě pasuje a co nikoliv ještě dříve než se zbytečně uklikáte. Super věc!

Použití kliky na okno - nemusím ani klikat a hned vidím, že to bude fungovat!

Grafická stránka hry je "oku-lahodící". Je to takový správný pixel-art (viděno dnešním okem) s množstvím malých animací. Mochomůrky tancují, sova vám vlétne do obrazovky, dráčkovi se kouří od nosder. No prostě nádhera. Vše běží v rozlišení 320x200px a s 256barvami. Původní obrázky vznikaly na pauzák a pak se překreslovaly v ArtStudiu. O většinu se postaral Jakub Dvorský (zakladatel Amanita Design - Samorost, Chuchel). Asistovali ještě Pavel Jura a Jan Pokorný. Lokaci jeskyně nakreslil Jaroslav Kolář - TOo. Hra obsahuje cca 40 krásných lokací.

O zvuk se staral začínající hudebník a skladatel Radovan Kramář. Ten navíc nadaboval i malého Berta. U dabingu byli osloveni začínající brněnští herci a herečky. Nejznámější z nich je snad Jan Budař (namluvil například skřety) a Iva Pazderková (namluvila knihu u skřetů a snad i hůlku ?Evelýnu?). Dabing probíhal podle dostupných informací přímo ve společnosti Petra Vochozky v nějaké místnosti, kde se normálně balily balíky. Dabovalo se na zvukovou kartu SoundBlaster AWE 32 a hra drží prvenství jako první dabovaná česká CD hra.

Závěr:

Pokud přežijete mírně dědinské pojetí o hledání zlé kouzelné hůlky, nudné a někdy zdlouhavé texty, pak na Vás čeká, jak by se řeklo v dnešní době, pixel-artová hra, která je kvalitně a hezky udělána. Kéž by podobných her bylo více.

Za mě 60%

Dobové recenze:

Recenze a návody vyšly ve všech dřívějších časopisech. Recenzi z Levelu či z Excaliburu si můžete přečíst na internetu po kliknutí na odkazy. Rozhovor s NoSence, a recenzi ze SCORE č. 23 a 24 přikládám níže.

Na návody se můžete podívat zde: SCORE, Excalibur.