AdventureGames: Horké léto: aneb Majer v akci

Český název: Horké léto: aneb Majer v akci, Žánr: ujetá adventura, Výrobce: Maxon, Distributor: JRC, Rok vydání: 1998, Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Shareware, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Přelom let 1995/96 byl pro český herní rybníček přelomový. Vyšla totiž Dračí historie, která byla, na rozdíl od Tajemství oslího ostrova, vnímána již ve větším měřítku a více pozitivněji (SCORE 60%, LEVEL 70%, Excalibur 88%). Spousta hráčů ve svých pařanských doupatech najednou toužila dělat totéž. Vznikaly různé teamy či firmičky a zkoušely vytvořit něco podobného či něco ještě lepšího. Rok 1998 byl tak doslova nadupán zajímavými hrami jako Léto s Oskarem, Hovniválové, Polda, Posel Bohů nebo dnes probírané Horké léto.

Hra Horké léto vznikala kontinuálně na dvou frontách. První pomyslnou linku tvoří Victor Bocan, dnes známý publicista, scénárista a designer. Ten začátkem devadesátek patřil nejen mezi klasické hard-core pařany, ale toužil dělat i něco jiného. Jako věrný čitatel časopisu SCORE si v č.34 všiml inzerátu od firmičky RENACO, která hledala 2D, 3D grafiky a scénáristy. Neváhal ani chviličku a na inzerát odpověděl. Rázem se dostal pod křídla Miroslava Mrňi, podnikatele, který v 90sátkách měl kontakty snad všude a uměl využít potenciál.

Mrňa pak Victora natáhl do projektu firmičky Maxon Marka Píši, jež se od počátku soustředila na grafický design (např. návrh reklam, obchodních log, aj.) - ona pomyslná druhá linka našeho příběhu. Spolupráce to byla více méně na dálku, kdy Victor (scénář) pracoval v Praze a tým Marek Píša (grafika) a Vilém Foldes (zvuk) dělali z Mladé Boleslavi. I přesto však tato spolupráce byla úspěšná a Horké léto bylo vydáno. Prodeje byly slibné a peníze bohatě stačily i na další pokračování, o kterém si však povíme něco zase příště.

Úvodní obrazovka hry

Majer, Honza Majer...

Ve hře se ujmeme mladého flákače a milovníka zlatavého moku, Honzy Majera. Jeho otec pracuje jako profesor botaniky a zrovna dostal grant na to, aby prozkoumal vzácnou flóru (rostliny) na vzdálených ostrovech Pacifiku. Neváhá a na výlet se chce vypravit s celou rodinou. Protože byl Honza Majer nejdále v místním pivovaru, rozhodne se vyrazit také. Koukne do atlasu, co to je ten Pacifik, zabalí plechovku piva a hurá na cestu.

"Kluci mi říkaj Rambo a holky kreténe. Ale jinak jsem Majer, Honza Majer."

Cesta probíhá podle plánu až do doby, než rodinka zakotví se svojí lodí u neznámého ostrova. Tam je totiž přepadnou místní lidožrouti a zajmou celou rodinu s tím, že si z nich brzy připraví něco dobrého.

Lidožrouti nesoucí otce.

Ani pro takového budižkničemu, jako je Honza, to není košer a rozhodne se svoji rodinu zachránit. Cesta to však nebude úplně jednoduchá a můžete mi věřit, že se v některých ze tří kapitolek pěkně zapotíte.

Hra se dá pomyslně rozdělit na tři části, které na sebe přímo navazují. V první části se Honza musí zorientovat a vymyslet, jak se dostat za lidožrouty na druhý ostrov. Problémem je klasická adventurní hádanka: moře a žralok v něm, která určitě potrápila nejednoho adventuristu. Mimochodem na toho žraloka (a později i lidožrouty a mafiánské gorily) si dávejte opravdu pozor a neklikejte moc zbrkle - hra může bez varování skončit vaší smrtí.

Papoušek Lóra - vděčný to pomocník.

V druhé kapitole Honza doputuje na nehostinný ostrov lidožroutů, musí se dostat do jejich vesnice a najít místo, kde jsou rodiče se ségrou drženi v zajetí a osvobodit je.

Ani potom příběh nekončí, neboť se rodině do cesty postaví mafiánec Florián Andreas. Tomu náhodou patří všechny ostrůvky okolo a dostal šílený nápad, aby mu Majer starší, jakožto odborník na rostliny, připravil novou drogu z extraktu tropických rostlin. Rodina je tedy znovu rozdělena a Honza musí jít do akce už potřetí.

Jedna z goril velkého šéfa Andrease.

Na hráče tak čeká cirka tříhodinový (nebo i třítýdenní) původní příběh, plný černého humoru, akčních scének a trošky té krve navíc.

Klasická 90tková atmosféra

Poslední napsaný odstaveček je dosti výstižný sám o sobě. Ve hře totiž existuje několik nepříjemných zákysů, které Vás mohou stát spousty vyrvaných vlasů z vaší bujné kštice.

Prvně jsou to nepřehledné přechody mezi lokacemi. Například v první kapitole se dá lehce přehlédnout, že u stanu lze použít i "horní" cestu, která Vás dostane do lokace, kde můžete konečně pokácet strom na stavbu voru (mimochodem palem je všude spousta, ale nejde s nimi nic dělat). Tento stejný problém se opakuje i v případě třetí kapitoly v kůlně, kde se opět dá přehlédnout žebřík vedoucí do dalšího patra kůlny.

Zadruhé je to výskyt minima nápověd, co s danými předměty dělat. Řekněme například, že jste v první kapitole a máte zlikvidovat žraloka. Protože ho nejde zastřelit, je jasné, že to půjde přes návnadu. Většina hráčů ještě zvládne zastřelit opici, vykuchat ji a dát do ní pytlík střelného prachu s knotem. Jenže ouha, to stále nefunguje. Sakra, proč?! Bohužel žádná rada - hra mlčí. Po chvilce (asi dva dny nervů a dlaně s hrstmi vlasů) lze nalézt nepřehledný kokos, srazit ho šutrem, udělat do něj díru nožem, vsypat do něj prach a zastrčit knot. To celé pak vrazit do tuhé opice a hodit žralokovi. Ach bože!! Nemohl třeba Majer říct něco ve smyslu "Ne, nejprve ten střelný prach musím do něčeho dát?". Tak stupidní věc a ani nevíte, jak by to pomohlo :).

V třetí kapitole pak ani adventurní guru nepozná, že má odsunout páčidlem křeslo ve sklepě (nebo se křesla běžně odsunují páčidlem?) nebo, že má sebraný žebřík přistavět ke zdi a nikoliv k oknu (ten žebřík je prostě příliš malý a málokomu dojde, že ho lze použít k vylezení do 2. patra, když klidně stačí do prvního).

A hele, copak se to skrývá za křeslem?

Problémem také je, že některé věci nalézáte až zpětně. V prvních momentech neaktivní věci (nebo věci nesebratelné) se později aktivuji a vy je můžete sebrat. Extrém je to ve třetí kapitole, která vám zpřístupní nejen sídlo mafiána, ale i oba předešlé ostrovy a vy je musíte opět procházet, pozorně se dívat a zkoušet, co by dalo použít pro další postup ve hře.

Na druhou stranu, abych stále jen nekritizoval něco, co bylo v 90. standardem, hra je udělána velmi stabilně. Nepadá, neseká se a co víc, na rozdíl od rok starého Gooky, nemůžete narazit na slepý konec. Halelujah!

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Horké léto je klasická point-and-click adventura. Ovládáním šla však trošku proti zajetým standardům. Ovládá se sice myší, ale tlačítka fungují nestandardně - přesně naopak než jste zvyklý. Levým tlačítkem chodíte a zkoumáte. Pravým naopak mluvíte nebo sbíráte či kombinujete předměty. Předměty samotné ukládáte do prostorného inventáře, do kterého se dostanete stiskem mezerníku (intuitivnější by spíše bylo stisknutí "I", ale budiž). V inventáři doporučuji vše řádně prozkoumat. Sem a tam z některé věci může vypadnout malá nápověda. Průzkum je pomocí obřího "oka", které se vyskytuje uprostřed inventáře (předmět vezmete a posunete ho na oko).

Inventář. Moc jsem si na něj nezvykl.

Neduhem je pak sběr předmětů, které ani nepotřebujete. Naštěstí to není tak extrémní jako v Poldovi a budík, peníze či rozkládací stolička se dá v klidu přežít,

Zbytek průšvihů, jako jsou NEhezky schované předměty, vstupy do lokací, či back-tracking jsem už komentoval. Sice to není nic pěkného, ale v 90sátkách to nejspíše ani jinak nešlo a musíte to chtě-nechtě přetrpět.

Grafika

V grafice je jen málo věcí, které bych mohl vytknout. Hra běží v 256 barvách, rozlišení 640x480 (SVGA) a obsahuje 43 herních obrazovek (Polda obsahoval obrazovek jen 35, Posel Bohů zhruba 70, Léto s Oskarem cca 80). Zajímavý je styl kresby zdegenerovaných postaviček alá "Trnky Brnky", který se jedněm líbí, druzí ho zatracují.

Ve hře nemusíte mít strach z pixel huntingu, ale minimálně u dvou obrazovek bych ocenil, kdyby kreslíř nějak zdůraznil přechod mezi nimi. Typickým zástupcem budiž kůlna u mafiána, kde sice existuje vstup na půdu, ale je tak nenápadný, že já ho prostě neviděl.

Zvuk

Hra nemá žádnou hudbu, ale o zvukové efekty se celkem pěkně postaral Vilém Foldes. Kromě cvakavého zvuku při Majerově chůzi lze v prvních lokacích rozeznat typické zvuky džungle či šumění moře. Na zahradě mafiánského sídla zase klidně pozpěvují ptáčci.

Za zmínku také stojí dabing. O ten se postaral Zdeněk Izer, který nadaboval každou postavu, nezávisle na tom, jestli to byla mužská role, ženská nebo zvířecí. Volba tohoto komika přitom nebyla hned jasná. Nejprve se přemýšlelo nad profesionálním dabingem, ale profesionální dabéři byli prostě moc drazí. Později měl být obsazen Martin Dejdar, ale ten byl zrovna za rodinou v Americe a nemohl. Volba tedy padla na mistra Izera, který byl v té době extrémně populární.

Dialogy jsou čistě pubertální, ale v Izerově podání jsou i po letech prostě boží. Ano, smíchy se samozřejmě neválím po podlaze, ale mírný škodolibý úškleb tam byl skoro vždy. Asi jsem z té puberty ještě nevyrostl :).

Hodnocení

Hodnocení vezměme nejprve trošku historicky. Jak známo, v roce 1998 existovaly pouze dva tábory hráčů - hráči uznávající jen Horké léto a hráči uznávající jen Poldu. O ostatních hrách nikdo ani neslyšel. Jeden tábor vyzdvihoval Izera, druhý Sobotu. Jedněm se líbil grafický styl Marka Píši, druhým pak Jaroslava Wagnera. Největším sporem pak vždy bylo řešení jednotlivých hádanek - kdo to má lepší, kdo horší, atd.

A jaká je pravda?

Obě hry jsou velmi povedené a obě mají něco do sebe. Mně osobně vadí menší logičnost hádanek a netradiční ovládání, na které jsem si jen těžko zvykal. Nakonec i detektivní prácička Pankráce mi přijde o něco lepší než akčnost Majera. Subjektivně 65%

Dobové recenze: