AdventureGames: Daryl F. Gates´ Police Quest: Open Season

Český název: Police Quest 4: Open Season, Žánr: Adventura - policejní, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line , Rok vydání: 1993 / 1996, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Před sebou máme poslední díl procedurální adventury, plným názvem Daryl F. Gates´s Police Quest: Open Season. Pokud jste četli předchozí příspěvky, pak jistě víte, že v roce 1991, těsně před vydáním Police Quest 3, odešel Jim Walls (autor předchozích dílů) spolu s početnou Sierráckou skupinou do vedlejší firmy Tsunami. Ken Williams však neváhal, pořídil záplatu v podobě Jane Jansonové a Tammy Darganové a oslovil další legendu v policejní uniformě.

Tím nebyl nikdo jiný, než Daryl Francis Gates - autor speciálních zásahových jednotek SWAT (special weapon and tactics), preventivního programu pro školy D.A.R.E. (drug abuse resistance education). Mimoto bývalý ředitel LAPD, který resignoval v roce 1992 po prokázané policejní brutalitě při zákroku na Rodneyho Kinga. Nezbylo mu bohužel nic jiného, neboť po odvysílání zákroku se Los Angeles zmítalo v silných nepokojích během kterých bylo zabito 63 lidí, 2383 bylo vážně zraněno, 12 000 bylo zadrženo a vzniklá škoda se vyšplhala do hodnoty 1 miliardy amerických dolarů.

Podle Kena Willamse to byla pouze oběť, nikoliv viník a nebyl důvod bránit se budoucí spolupráci. Gatese tedy oslovil a po chvilce se shodli, že by se rádi posunuli do prostředí taktického simulátoru jednotek SWAT. Problémem bylo, že přelom let 92/93 to ještě neumožňoval a proto hodili na Tammy Darganovou úkol vytvořil další díl policejní adventury. Ta se pustila, jako šéfka projektu, do díla a Gates působil jako konzultant a autor nápadů (např. digitalizace).

Spolu tak sesmolili příběh o sériovém vrahovi, který začal tyranizovat LA a musí se zastavit dřív, než vyvraždí půlku místních obyvatel :).

Úvodní obrazovka hry

Vítejte v LA

Pokud si ještě pamatujete recenze dílů předchozích, pak víte, že se děj odehrával vždy ve smyšleném městě Lytton v Kalifornii a ústřední postavou byl Sonny Bonds. S tím jsme dávali pokuty, chytali drogové překupníky a řešili zákeřné vraždy po dobu několika let. Vše je bohužel pryč a jedinou upomínkou na předchozí díly je program v počítači na ústředí LAPD, který se jmenuje Sonny :).

Tak šel čas se všemi Police Questy (I - III). Poslední obrázek už ukazuje Johna Careyho.

Příběh čtvrtého dílu nás zavede do města Andělů (Los Angeles) a seznámí nás s novou hlavní postavou - Johnem Careyem. John je zkušeným detektivem místního oddělení krádeží a vražd v Parker Center. Avšak z toho, co během několika dní zažije, se bude oklepávat ještě dlouho poté.

Hra začíná v jedné temné uličce v South Central v Los Angeles. Zde je objevena mrtvola policisty Roberta Hickmana, který byl shodou okolností jedním z nejlepších přátel našeho hrdiny. Mrtvola je polonahá a nese známky ohavného mučení - pálení cigaretou, zalepené oči lepidlem, atd. Co víc, po krátkém průzkumu místa činu objevíte v popelnici tělo malého chlapce jménem Bobby Washington. Ten je totálně rozstřílen 17 ranami ze střelné zbraně.

Místo vraždy

Kolega a kamarád Robert Hickman.

Jak tyto dvě vraždy spolu souvisí? Kdo mohl mít motiv zabít policistu a malé dítě? Vše se dozvíte v pravou chvíli, neboť stejně tak, jako byl kdysi Sonny přiřazen k případu pokusu o vraždu jeho ženy, tak je i John Carey určen jako hlavní vyšetřovatel případu těchto dvou ohavných zločinů.

Procedurální námět zůstává

Ačkoli se tým v PQ4 oproti starším dílům kompletně vyměnil, hra s policejní tématikou zůstává ryze procedurální. Zkrátka a jednoduše si nemyslete, že si budete dělat co chcete, to ani omylem. Musíte opět velmi pozorně poslouchat rozhovory, detailně vyzpovídávat svědky, sbírat důkazy všeho druhu pomocí (již známého) vyšetřovacího "kitu", důkazy odevzdávat a čekat na výsledky analýz.

Odevzdání sesbíraných důkazů.

Nezapomeňte všechny lokace prozkoumávat i několikrát a nebo velmi detailně. Často se totiž může stát, že některé věci se objeví v dané lokaci až časem (provaz ve vyhořelém domě) nebo že některé věci přehlédnete (složky s věcmi po zemřelých, červená bota v keři u domu rappera, aj).

Do toho všeho vás samozřejmě bude otravovat nudná administrativa. Vše si musíte zapisovat do notýsku, to pak přepisovat na formulář speciálního číselného označení a pravidelně odevzdávat kolegovi Hal Bottomsovi, kterého jsem si překřtil na "Lobotoma", protože kromě toho, že blbě kecá, nedělá vůbec nic kloudného a po vzoru všech kolegů ve všech dílech je prostě k ... ničemu (nechci být příliš sprostý).

V kanclu (já bych tam pracovat asi nemohl).

Bohužel nejhloupější na celé té administrativě je, že nemáte moc šanci odhalit, co se po vás chce. V přechozích hrách to ještě šlo poznat po přečtení manuálu, nicméně zde onen manuál má 100!!!! stran textu o hovně (omlouvám se, tady už to muselo ven). Po třetí straně jsem to musel zavřít a chtě-nechtě jsem koukl na videjko na youtubu, abych věděl co v prvopočátcích hry dělat a jak.

Zaplať pánbůh, že jsem se stejným způsobem aspoň nemusel učit řídit jako v předchozím díle. Opravdu kvituji, že autoři odstranili řízení vozidla a cestování udělali pomocí přehledné mapky LA. Je to přehledné, rychlé a má to punc modernosti.

Poznámka bokem: Pamatuji si ještě, že jakmile měl vzniknout Precinct, spirituální následovník Police Questu, a já viděl uvolněné video odehrávající se za volantem auta, notebook s crowdfundingem jsem zaklapl tak rychle, jak ještě nikdy předtím.

Suchar John

Rád bych se ještě na chvilku vrátil do samotného příběhu, který začíná po zmíněných vraždách a důkladné evidenci všech důkazů. Příběh je rozdělen na několik dní - od pondělí do čtvrtka a v každém dnu navíc přibývá nějaká ta mrtvolka. Nejprve je to další policajt a tak to vypadá na vraha policajtů (tuto zápletku bych možná ocenil i více), později, když těl přibývá, je jasné, že se jedná už o dílo vyšinutého vraha.

Všechny oběti vykazují totiž stejný styl mučení a styl úmrtí - jed vpíchnutý do těla. Navíc obětem vždy něco chybí. Vrah si schraňuje trofeje a je jasné, že musí být zastaven co nejdříve.

V baru transsexuálů - zajímavý vzrat v příběhu :)

Abych se přiznal, detektivní zápletka se mi docela líbila, ale co se mi opravdu nelíbilo, byla taková nudná povaha našeho hlavního hrdiny. Zkrátka nedokázal jsem si k němu vytvořit ani nejmenší vztah a bral jsem ho jen jako "hnědého paňáca, se kterým řeším případ". V průběhu hry o Johnym nezjistíme skoro vůbec nic a je to sakra škoda!

Ovládání, grafika a vzuk

Ovládání

Hra běží na enginu SCI2 (respektive SCI2.1) a jedná se o ryze point-and-click adventuru. Kromě toho, že občas budete muset použít klávesnici, aby jste vyklovali nějaké znaky do počítače (typicky registrační značku), tak se hra ovládá výhradně myší pomocí ikonového menu, které se nachází ve spodní části obrazovky. Toto menu může být fixní, nebo vyskakující podle nastavení, jaké si zvolíte.

Hra mě překvapila svojí stabilitou - ani jednou se nesekla, nespadla nebo neprováděla podobné brikule jako předchozí díl. Postava se krásně ovládala, ale štvalo mě, že se vždy tak loudala a že nebyl implementován dvojklik na rychlejší pohyb nebo alespoň na rychlejší pohyb mezi lokacemi.

I v případě takové přestřelky vše fungovalo docela dobře.

Sběr předmětů byl někdy v pohodě, jindy nebyly vůbec vidět - proč viz. grafika. Ze začátku jsem také vůbec netušil, že mám používat deník na dokumentaci případu. Tím mimochodem hra opět trpí podobně jako díl předchozí. Deník totiž máte v inventáři, a když ho používáte, John si do něho vždy něco píše, jenže nevíte co. Víte však jak by bylo fajn, kdyby jste si ony zápisky mohli číst a listovat jimi. Díky tomu by jste se do hry mohli vrátit klidně po měsíci a jen by jste si připomenuli, co vše víte. S tím trošku souvisí i ukazatel skóre, které sice naskakuje v případě úspěšné akce, nicméně nevidíte kolik je LIMIT! Nemůžete tak posoudit v jaké fázi jste, ani jestli máte dost bodů, které by mohly vést k dokončení případu nebo k nutnému dead-endu.

Jako poslední zmíním, že si ve hře i zastřílíte (povinně), ale nebojte, budete ušetřeni od seřizování vaší zbraně, které bylo nutné ve druhém díle.

Grafika

Pokud jste si v úvodu příspěvku rozklikli odkaz směřující na Parker Center, bývalé velitelství policie Los Angeles, pak jste určitě zjistili, že je až náramně podobné tomu, které je ve hře. Důvod je prostý. Daryl F Gates totiž trval na tom, aby hra byla co nejvíce autentická a odmítal kreslený styl. Sierra tak vyslala do Los Angeles fotografy, kteří všechno nafotili a grafici tyto fotky následně digitalizovali. To stejné platí i pro veškeré postavy, které jsou opět skuteční lidé (podobně jako tomu bylo již ve třetím díle) a ve hře jsou v podobě digitalizovaných spritů.

No jak se vám to líbí? Mně moc ne ...

Upřímně, všechno by mohlo být skutečně hezké, jenže v roce 1994 se hra musela vměstnat na určitý počet disket a ten se zastavil na počtu 12. Dohromady s enginem SCI2 umožňující běh hry ve VGA (640x480) to pak znamenalo, že se snímky museli extrémně komprimovat a výsledek ... no za moc nestojí. Je to takový zvláštní a nehezký digitalizovaný pixel art, ve kterém se jen stěží hledají určité předměty. Já osobně jsem přehlédl dvě složky na stole na patologii, ty jsem pak neodevzdal těm správným osobám, nedostal jsem neprůstřelnou vestu a malá přestřelka gangu (viz gif výše) končila smrtí. V konečné fázi jsem přehlížel i provaz ve vypáleném domě, neviděl jsem zapalovač na stole v místním bordelu aj.

Nedotažené mi přijdou i animace, které ostatní recenze naopak vychvalují. Pokud hlavní hrdina umře (párkrát to bude), pak se obrazovka změní jen do červena - žádný pád, úskoky, aj. Vrchol všeho je snad když John vytahuje zbraň a i to je pokaždé stejný sprite.

Celkově mě jen mrzí, že v roce 1996, když vznikal dabing, Sierra neinvestovala do upscalu enginu, původní grafiky a animací. Na CD by se toho přeci jen vešlo trošku více než na diskety (v té době 12 disket vyžadovalo pouhých 23MB na disku) a dokáži si představit tu nádheru.

Zvuk

Hru jsem si stáhl ze Steamu a přítomna byla jak hudba, zvuky, tak i velmi povedený dabing. Ten jsem si užil až po druhém hraní, kdy jsem nejprve hru prošel se zapnutými titulky, abych děj pochopil a až později jsem si hru zopakoval a jen jsem se nechal unášel dějem, se kterým jsem byl už trošku seznámen. Pokud se ptáte, proč jsem dělal takové podivnosti, pak to bylo proto, že hra umožňuje mít zapnuté pouze titulky NEBO dabing - oboje bohužel nefunguje. Měl jsem tedy strach, že se v Americké angličtině nebudu chytat. Chybu jsem určitě neudělal, neboť až napodruhé jsem například pochopil, co se stalo tomu klučíkovi, který byl nalezen mrtvý v popelnici.

Hodnocení

Čtvrtý díl jsem, na rozdíl od všech ostatních dílů, hrál vůbec poprvé a podle hodnocení v časopisech jsem čekal nějaké veledílo. Opak je však pravdou. Příběh není špatný, ale za celou dobu mě nějak nechytl. To stejné platí i o hlavním hrdinovi. Sierrácký styl vám navíc klasicky hází klacky pod nohy a nedivte se, že se bez návodu někde zaseknete nebo umřete. Grafika mi přišla až moc komprimovaná a některé věci jsem díky tomu skoro neviděl. Dabing z roku 1996 je naopak velmi povedený.

Nemohu si pomoci, ale i do čtveřice vidím jen lehký nadprůměr...

65%

Dobové recenze a návody

Recenze vyšla v časopise SCORE č. 4 nebo v Excaliburu č. 23. Návody následovaly shodně o 2 měsíce později, tedy ve SCORE č. 6 nebo v Excaliburu č. 25. Všechny zmíněné články přikládám níže.