AdventureGames: Police Quest: In Pursuit of the Death Angel (VGA)

Český název: Police Quest: Pátračka po Andělovi Smrti, Žánr: Adventura - policejní, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line , Rok vydání: 1992 Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Začátek devadesátek se u Sierry On-Line nesl ve smyslu remaků. Roberta Williams si pohlídala vývoj King´s Questu, Al Lowe oblékl do nového oblečku Larryho, Mark Crowe a Scott Murphy přistáli s novým Space Questem, manželé Coleovi vytunili Quest for Glory a Jim Walls ... se se Sierrou rozloučil ještě před koncem vývoje 3. dílu :-/.

Jim Walls byl autorem příběhů Police Quest 1 (1987), 2 (1988), 3 (1991) a Codename: Iceman (1989). Bohužel se však stalo, že se v roce 1991 nedohodl s vedením společnosti a dobrovolně odešel (spolu s pár dalšími zaměstnanci Sierry On-Line). Nejprve do firmy Tsunami, kde navrhl hru Blue Force (1993), aby se později přesunul do Westwoodu, coby konzultant policejních akcí ve hře Blade Runner (1997).

Hru tedy dostala na starost Tammy Darganová. Nová posila Sierry najatá jako náhrada za Jimma Wallse v roce 1991 a nutno podotknout, že odvedla solidní práci! Jak hra vypadá si popíšeme níže.

Úvodní obrazovky (nahoře VGA, dole EGA)

Staronové problémy v Lyttonu

Asi to znáte - nejhorší na průsery jsou středně velká města. Ve velkých městech se problémy totiž "ztratí", na vesnicích si většinou nikdo nic nedovolí, ale průmyslové menší městečka jsou vždy rájem pro kriminálníky všeho druhu. Pro prodej zakázaných látek platí dříve uvedené dvojnásob. Takový je i Lytton, téměř nezměněn vůči svému EGA předchůdci. Tedy až na rok, ve kterém se příběh odehrává. Původní příběh se totiž odehrával v roce 1983, zatímco ten současný je posunut o 9 let dopředu, do roku 1992.

Díky tomu se muselo pár věcí kosmeticky upravit. Změny nejsou velké - jen např. místo Cadillacu pátráte po Mercedesu (všechna auta mají obecně zaoblené tvary) a lokace připomínají více potemnělejší devadesátky.

Nicméně všechny obrazovky, které jste navštívili v původní verzi, navštívíte i v té současné. Někdy si jen trošku zajedete na jiné místo, někdy vůbec nepoznáte grandhotel od normální budovy, ale jinak je všechno do puntíku stejné.

Kolega Fudley miluje sprchování. Nahoře EGA dole VGA.

Stejný je i náš hlavní hrdina, oficír Sonny Bonds, který v prvopočátku neváhá a rozdává pokuty za špatnou jízdu jak na běžícím pásu. Časem však odkrývá obchod s drogami a je povýšen na detektiva v oddělení Narkotik, aby nakonec dopadl toho největšího lumpa přezdívaného Anděl Smrti a.k.a. Frank Magpie a.k.a. Jesse Bains (v EGA Jessie Bains).

Stejný je tedy i příběh samotný. Dialogy jsou sice doplněny tak, že jsou více než dvojnásobné, nicméně pokud nejste rodilý mluvčí, stejně pochopíte tak polovinu a jste opět tam, kde jste byli v "primitivním" originálu. Stejně tak ve hře zůstalo ono klasické vodění za ručičku (s ohledem na další detektivky, jako např. Laura Bow je to něco nevídaného). Pokud například dokončí Sonny jednu akci, objeví se někdo nebo něco (takový Deus Ex Machina) a určí mu akci novou. A to už jsme vlastně skoro u samotného ovládání hry.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra běží na enginu Sierra Creative Interpretter (SCI) v 1.1 a má tak plnou podporu myši. S tou provádíte všechny úkony tak, jako v jiných Sierráckých adventurách té doby. Pryč jsou tedy časy vymýšlení a mlácení příkazů do parseru. Už žádné otravné "open door", "sit", "close door", pokaždé, když chcete jet autem. Vše se nyní provádí téměř na jedno kliknutí a téměř vše funguje na jedničku. Jediným nešvarem se stala manipulace se zbraní v případě zatýkaní dealerů. Jednou to bylo u zabijáka Taselliho, podruhé u dvou maníků v parku. Absolutně jsem netušil, zda mám mířit na sebe, na auto před vámi nebo na toho dealera, který v tom autě sedí. Párkrát se tak stalo, že se mi hra ukončila díky nepovolenému postupu.

Další věc, která stojí za zmínku je změna interfacu pro jízdu automobilem skrz město Lytton. V původní verzi jste klávesovými šipkami ovládali auto, které bylo v podobě 2x1 pixel a silně připomínalo malého hada v bludišti. Pokud jste zahnuli moc brzo a napálili to na chodník - smrt, pokud jste projeli na červenou - smrt, pokud jste se střetli s jiným vozidlem - smrt.

V nové verzi mi plně myšoidní interface přišel z počátku nepřehledný, ale rychle jsem si na něho zvykl. Je totiž až moc primitivní. Pod přehledovým oknem máte jen 5 "čudlíků", které mačkáte. Prvně jsou to tři ukazatele směru (rovně, doleva a doprava) a pak je to brzda a plyn (asi automat :)). Jiné auto v protisměru nepotkáte, špatně odbočit nemůžete a jediné co musíte kontrolovat, je malá obrazovka vedle plynu. Pokud se na ní rozsvítí STOP, pak před křižovatkou musíte zastavit - jinak smrt. Hlášení z rádia zde vyskakuje stejným způsobem jako v původní verzi a přehledovou mapku ulic a staveb naleznete klasicky v "manuálu".

Řízení auta. Nahoře EGA, dole VGA.

Hra má také redukované dead endy. Umřít sice můžete, ale nikoliv tak, že uděláte nějakou nechtěnou chybu, která se Vám později vymstí. Typickým příkladem budiž možné opomenutí zbraně ve vězeňském trezoru. V původní verzi celkem běžná věc, v nové verzi nemožné. Sama hra Vám totiž napoví něco ve stylu "Nebylo by lepší si prvně vyzvednou zbraň?"

Stejný případ je i příchod do hotelu s vysílačkou. V původním dílu jste ji museli odevzdat na stanici (jinak smrt). V nové verzi se vysílačka odevzdá "sama" jakmile navštívíte sprchy.

Překvapením byl i samotný poker v samém závěru hry. Víte, hru jsem hrál na několikrát a poslední hraní jsem chtěl mít už co nejdříve za sebou. Čekal jsem, že to nebude snadné, ale to, že nakonec vyskočí nabídka, zda chci skutečně hrát (zisk +15bodů) a nebo poker přeskočit (zisk 0bodů), to jsem opravdu nečekal. Paradoxně jsem zvolil onu druhou možnost (ačkoliv jsem jinak úchyl na takovéto minihry), oželil pár bodů a hru téměř okamžitě dohrál. Skvělá věc.

Poker. Nahoře EGA, dole VGA.

Grafika

Z hlediska grafiky hra nevybočuje ze stylu předchozího Police Questu 3. Pro tentokrát se však odmlčel Mark Crowe coby šéf designerů a své žezlo předal stejně zkušenému Jamesovi Larsenovi, se kterým se potkal právě na třetím díle. Larsen se s tím příliš neprděl a aby trošku ušetřil čas, převzal s předchozího projektu některé povedené backgroundy (policejní stanice, místní soud).

Hra běží v rozlišení 320x200 a využívá paletu 256barev. Grafika vypadá pěkně a některé scenérie, především Bert´s Park nebo Cotton Cove, je nutné pochválit dvojnásobně.

Vražda v Cotton Cove. Nahoře EGA, dole VGA.

Za zmínku stojí i další grafické detaily a rozdíly vůči EGA verzi. Díky posunutému hernímu roku (1992 vůči původnímu roku 1983) prošly největší změnou designy aut. Samotná policejní stanice také mírně nabobtnala o další patro a obecně všechno připomíná víc klasické devadesátky, a to včetně mluvy a chování NPCéček. Většina NPCéček navíc dostala do vínku povedené face-framy jako v Police Questu 3. A já si nemohu pomoci, ale u jednoho bych řekl, že jsem koukal na samotného Scotta Murphyho.

Nevím proč, ale tento dealer drog mi strašně připomíná Scotta Murphyho.

Zvuk

Hra neobsahuje dabing (což je škoda!), nicméně zvukově, v plné podpoře Sound Blasteru, není vůbec špatná! Šéf hudby byl Mark Seibert, který do role hlavního skladatele nominoval Roberta Atesalpa, známého již z Police Questu 3 či z Leisure Suit Larryho 3. Ten se na hře skutečně vyřádil a jeho práce patří určitě k těm lepším. Hudba je gradující, postupně se měnící podle situací, do kterých se Sonny dostane a má jednoznačně tendenci Vás zaháčkovat!

Hodnocení

Remake hry Police Quest má u mě nakonec více plusů než mínusů. Na VGAčko se zkrátka hezky koukalo (některá pozadí se opravdu povedla), point & click systém fungoval téměř perfektně (až na ony scény s dealery) a já jako hráč jsem měl z hraní příjemný pocit (hrála mi příjemná hudba a umíral jsem méně často). Co víc si u adventur z devadesátek přát?

Myslím si, že se hra řadí velmi těsně ke svým předchůdcům ale i přes velmi pozitivní hodnocení to na více než 60% nevytáhne. Je to přeci jen "remake".

Další obrázky ze hry