AdventureGames: Ztracený ostrov

Žánr: Adventura - pirátská, Výrobce: Mayhem Studios, Distributor: Bohemia Interactive , Rok vydání: 2000, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: VisionGames, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

Ztracený ostrov - adventura, která vyšla až příliš pozdě a nestihla se do srdcí adventuristů zapsat tak silně, jako jiné známější tituly. Hru jsem si v době jejího vydání pořídil, dohrál a i v následujících letech jsem se k ní několikrát vracel a objevoval jaké další kombinační možnosti ve hře existují (některé později vypíši). Pak bohužel "přišly" nové Windows, hra nešla logicky spustit a zapadla. Nedávno jsem si ji však díky visiongames mohl znovu stáhnout a to nejen pro Win10, jak je u ní uvedeno, ale rozjela se i pod Win11. Vše šlapalo jak hodinky a já Vám ji tak mohu v dnešním příspěvku detailně představit.

Big-box Ztraceného ostrova - škoda, že už v dnešní době skoro nic podobného není.

Hru mají na svědomí lidé ze Slovenského studia Mayhem studios, které vzniklo v roce 1998 transformací z Riki Computer Games (pamatujete na Shadow of the Devil?) a Ztracený ostrov byla jejich první, překvapivě úspěšnou hrou. Vývoj hry však byl až neuvěřitelně komplikovaný.

Na samotné hře se začalo pracovat už ke konci roku 1995 (ano, čtete správně). Příběh byl od začátku situován do pirátského prostředí po vzoru Monkey Island nebo české předělávky Tajemství Oslího ostrova. Jen se tedy původně mělo jednat o vážnou hru a humorné hlášky, které se ve hře nakonec nachází, se dodělávaly až ke konci vývoje v roce 1999. O excelentní grafiku se postaral Marek Forray (známý již z projektu Shadow of the Devil) a programování dělal Peter Kubíni. Hra byla na přelomu let 1997/1998 na 80% hotova, ale pak programátor dostal povolávací rozkaz a tím to skončilo. Ač se tým snažil sebevíc, nikdo se k dokončení neměl. Hra tedy zapadla.

Až později, když byl v Riki Comptuter Games zastaven jiný projekt, Richard "Riki" Pinter zahlédl potenciál. Chtěl mít obě hry dokončené stůj co stůj a náhle se programátoři našli. Díky nim, později i díky hráčům, kteří online navrhovali "zevtipnění" a nakonec i díky Bohemia Interactive, která domluvila dabing a souhlasila s distribucí, se hra v roce 2000 dostává k českým pařanům. Po 5 letech vývoje! Na rozdíl však od Léta s Oskarem, který se vyvíjel taktéž dlouho, se jedná vpravdě o takový malý poklad.

Úvodní obrazovka hry

Pirátem proti své vůli

Příběh začíná relativně poklidně. Jelcin (jméno hlavního hrdiny; Tim v Anglické verzi) se spolu s jeho přítelkyní Dianou zrovna vrací z divadla, když v tom v jedné temné uličce zahlédnou jakési podezřelé týpky, převlečené do pirátských šatů, jak něco nosí ze sklepa a nakládají to do nějakého podivného stroje připomínající vesmírnou loď.

Ačkoliv se do ničeho zprvu nemontují, jeden z pirátských lumpů vytáhne podivnou zbraň střílející jakési paprsky a bez varovaní na ně začne střílet. V následné přestřelce, kdy Jelcin střílí rychleji než kdovíjaký pistolník (očividně ostrý hoch), jsou však Diana a později i Jelcin zasaženi. Nikde však není žádná krev. Obě postavy začnou jen divně světélkovat a pak se vypaří.

Poklidná procházka nočním městem.

Jak se záhy dozvídáme, Jelcin je po zásahu onou zbraní přenesen kamsi na neznámý ostrov, odhadem do 17.století, do období krvelačných pirátů. Po chvilce objevuje stopy po své milé, kterou však před pár dny odvezl kapitán Flinta neznámo kam. Jedinou možností je tak vypravit se za ním, pokusit se zachránit Dianu a společně najít cestu z této nehostinné doby.

Pravá pirátská loď.

Ztracený ostrov vás vítá

Pirátský ostrov opustíte vcelku rychle, neboť jediné co musíte udělat, je dostat se na pirátskou loď a těch postav, které musíte přesvědčit k nalodění spočítáte na prstech jedné ruky (ono vlastně aktivních NPC za celou hru nepotkáte více než 10!). Dalšími lokacemi bude pirátská loď, galeona oněch podivných maníků z vesmíru a následně už skoro finále - Ztracený ostrov, na který od začátku směřujete.

Až na něm se ukáže, jak je hra vlastně pojata. Nevím, zda autorům došly nápady, nebo to byl záměr, ale hru namixovali vskutku zajímavě. Základem byl Monkey Island, pak přidali špetku Indiana Jonese a na finální dochucení tam nasypali pravý popkulturní bujón - Jaffy z Hvězdné brány.

Po čem jen ti Jaffové jdou?

Ale víte co, ona tahle splácnutá adventurka chutná túze dobře a navíc po ní ani nemáme později břichabol. Co víc, ony tyto popkulturní éčka hru dobře uchovaly a i po čtvrtstoletí je prostě stále "jedlá".

Další adventurní jednohubka?

V roce 2000 vyšly ještě další dvě české adventury. Tou první bylo třetí pokračování Poldy a tou druhou pak Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce, zkráceně Mrazík. Obě měly výbornou hratelnost a rozumné adventurní hádanky. Nejinak je tomu i u Ztraceného ostrova. Věřím, že minimálně 2/3 hry projde i nezkušený hráč bez sebemenšího zaváhání. Přístupných lokací je totiž obecně málo (kam taky chcete např. na pirátské lodi chodit, že?) a předměty se kombinují s přísnou logikou. Menší zádrhely přicházejí až v posledních aktech na Ztraceném ostrově a ve Ztraceném chrámu. Ten už je mírně rozlehlý a navíc s sebou taháte kupu zbytečných předmětů, které později ani nevyužijete.

Například se mi stalo, že jsem ještě nějak prohlédl, že se v lokaci s vodopádem mám dostat za něj, ale na hák, který jsem měl z předchozího aktu, nešlo navázat lano. Hledám jak debil co s tím a až po půl hodině jsem objevil další hák na ruce jedné kostry. Ten už použít šel bez problému a kotvička byla na světě.

Nezapomeňte na hák kostry vpravo.

V další situaci jsem zase netušil (a to jsem se opravdu musel kouknout do návodu), jak mám otevřít dveře ve vesmírné lodi, kde jsem byl uvězněn. V inventáři jsem měl meč, těžkou železnou palici, dýku, pádlo, kopí, ale ani jedna věc nešla použít na rozbití číselníku u dveří. Minimálně tou palicí bych však proboural samotné dveře. Řešením bylo, že Jelcin nejprve musel sebrat celé křeslo z řídící místnosti lodi a tím praštit do číselníku. Sice tím získal spodní část křesla, ze které později vyrobil kotvičku, ale sakra ... to to nešlo udělat nějak logicky?

Zlobím se hlavně proto, že hra v některých momentech skutečně nabízí dvojí způsob řešení problémů a ani nevíte, jak bych něco takového uvítal u pár dalších lokací či předmětů. A protože jsem vám v úvodu slíbil, že pár případů uvedu, nebudu vás déle napínat a vypíšu je. V prvním aktu, ještě na pirátském ostrově, máte za úkol trefit mouchu dělovou koulí. První varianta je skutečně ta, že ji trefíte kanónem, v té druhé ji však můžete elegantně zabít botou a na kouli jen přilepit :). Při proniknutí do Ztraceného chrámu máte opět dvě možnosti, jak proplavat kolem krakatice. V tom prvním případě dáte lodní šroub do sudu a tím vytvoříte malou ponorku, v tom druhém zkusíte jen ponor s ručně vytvořenou harpunou (nůž a tyč).

Na sud použijte lodní šroub. Nebo na vodu harpnu. Výsledek bude stejný.

No a konečně nesmím zapomenout ani na velké finále. To může skončit 4 různými konci. Dva z nich jsou "špatné", dva z nich jsou "dobré.

Ve dvou špatných koncích se buďto přenesete ještě dále do minulosti a sežere Vás dinosaurus, nebo vám vlčí lidé unesou Dianu ve vesmírné lodi. Oba šťastné konce zase končí tak, že se ocitnete ve správné době, jen jsou to pokaždé jiná místa.

Jak se k tomu, či onomu konci dostanete samozřejmě neprozradím a nechám na vás, aby jste si na ně přišli a všechny je vyzkoušeli.

Konec dobré, všechno dobré.

Přeci se jen pár neduhů najde

Dlouhá doba vývoje a střídání týmů si vybralo svoji daň. Tím největším neduhem je, že některé dílčí věci zůstávají nevysvětleny. Například nikdy se nedozvíte, co je opravdovým cílem návštěvníků z kosmu (kromě toho, že to jsou Jaffové z Hvězdné brány). Proč navštěvují různé doby a místa, po čem jdou? Nic. Nula. Asi Naquadah [Nakadah] :).

Druhým neduhem budiž i ponechávání nepřeberného množství předmětů v inventáři, aniž by jste je někdy upotřebily. A to i v případě, kdy je Jelcin zajat a pověšen nad bezednou studnu. On totiž měl být původní příběh ještě trošku delší a předměty měly najít své uplatnění, bohužel došlo na škrty, akty se zrušily ale předměty zůstaly.

A konečně posledním herním neduhem je jedna z nejnenáviděnějších věci v historii adventur - bludiště u konce hry. Ve Ztraceném chrámu jsou totiž všechny cesty zavřeny nebo zavaleny a jedinou možností cestovaní mezi jednotlivými místnostmi je pomocí otravné kanalizace. Inu zapotil jsem se, ale nakonec jsem si naskicoval alespoň základní mapku (to v dnešní době moc zvykem nebývá) a to zpropadené bludiště pokořil. Je však pravda, že to autoři mohli udělat trošku přehledněji.

V kanalizačním systému kdesi v ... ve Ztraceném chrámě.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Ovládání je způsobem point and click, přičemž vše ovládáte levým tlačítkem myši. Kurzor se automaticky mění v případě, že máte někam jít, něco sebrat, s někým si promluvit nebo se na něco podívat. Pravé tlačítko slouží na vyvolání inventáře, který je dostupný i ve spodní části obrazovky hned vedle nastavení.

Inventář je nakreslen do podoby staré prázdné mapy, kde místo textu a malůvek máte ony sebrané předměty. Mimoto se v něm nachází i vaše oblečení a věřte, že jej nejednou budete muset chytře použít. Botami například můžete zabít mouchu v přístavu, šátkem "koperfílďákem" zase uniknete z každého vězení a košilí si budete muset obalit ruce proti žáru podlahy ve Ztraceném chrámu.

Menším neduhem toho všeho je jen fakt, že v inventáři máte úplně vše, co v průběhu hraní najdete a časem se tak stává nepřehledný.

Ukázka inventáře. Předměty lze kombinovat i uvnitř inventáře.

Jelcin se ovládá skutečně hezky; path-finding je vyřešen na jedničku. Program se obecně zdá být robustní a ani jednou mi na Win11 nespadl nebo nezamrzl (to stejné platilo i dříve na Win98 a XP). Jediný problém jsem měl s chycením bobra na Ztraceném ostrově, kdy nevím proč, ale než mi kurzor s pastí zafungoval na místní řeku, málem jsem se uklikal k smrti. Jedná se však o jedinou věc, kterou mohu nějak vytknout, jinak proti ovládání nemohu říci ani popel.

Grafika

Hra je ryzí 2D adventura, běžící v rozlišení 640x480 a využívající paletu jen 256barev. V roce 2000 je to sice už málo a se světem se to měřit určitě nemůže (zmiňme například provedení The Longest Journey), ale to už tak nějak u českých her vytvořených pro české hráče bývalo jedno. Většinou se takové hry stávaly i hrami roku :). A upřímně, i mě je to jedno. To grafické provedení je skutečně perfektní. Na všechny pozadí je radost pohledět, celá hra je doslova prošpekována FMV (full-motion video) animacemi a postavě Jelcina bylo dáno do vínku tolik zdařilých animací pohybu, že mi z toho někdy padala čelist až k podlaze. Naposledy jsem něco podobného viděl u legendární Simona z roku 1993 nebo u polského Agenta Mlíčňáka z roku 1995.

A protože hraji adventury jak nové, tak staré, vím o čem mluvím - i v dnešní době uvidíte nehybného paňáca natahovat ruku před sebe s tím, že každé takové natažení znamená provedení akce (brr, hnus).

Vyproštění Diany z díry.

Ačkoliv se na zadní straně obalu uvádí, že ve hře můžeme najít kolem 110 herních obrazovek, realita je však někde kolem 70. Hra tak není ani příliš dlouhá a skutečně ji dohrajete do pár hodin.

Zvuk

Zvukové efekty hry jsou na průměrné úrovni. Něco je ozvučeno výborně, u něčeho zvuky chybí (např. pohyb postavy). Hudba je výborná a hráč si v menu může zvolit podle vlastního uvážení buďto klasiku nebo moderní. S klasickým nastavením slyšíte pirátské tóny, naopak u toho moderního je to více elektronický nářez.

Speciálně se však musíme zastavit u dabingu. Ten zajistila Bohemia Interactive prostřednictvím studia Hrádek. Jelcina nadaboval Jiří Lábus, Dianě propůjčila hlas Gabriela Hyrmanová a např. takového kapitána Flintu namluvil Tomáš Karger. Pokud jste četli příspěvek od začátku, pak víte, že Jelcin je poměrně tvrďák a nemohu si pomoci, ale komický hlas Jiřího Lábuse mi k němu příliš neseděl a stále jsem před sebou měl mnicha Severína z alegorického díla Ve stínu havrana. Na druhou stranu, někdo přísnější by pak možná nedokázal číst tak prapodivné texty a dialogy, které hra má.

Ty jsou mimochodem až příliš strohé, nevětvené a stále se opakující. To stejné platí i o minimu popisných objektů ve scénách. Druhou stranou mince je však zase fakt, že rychle poznáte, se kterým předmětem proběhne nějaká interakce.

Hodnocení

Ztracený ostrov je velmi kvalitní česko-slovenská adventura. To je prostě fakt. Překvapí vás nejen originálním příběhem (ač ano, ne vždy do detailu vysvětleném), více možnostmi řešení problémů, celkem příjemnou hudbou, ale hlavně excelentní grafikou a animacemi (ano, ač používající pouze 256 barev), které se neviděli ani v době, kdy světové firmy sekaly adventury jak Baťa cvičky.

A že někdy je něco nelogického? Že jsou dialogy příliš strohé nebo že se hlas Lábuse k vytrénované postavě Jelcina nehodí? Ano, hra nemá na to, aby byla top, ale těch 65% si s přehledem zaslouží.

Dobové recenze