AdventureGames: Dreamfall: The Longest Journey

Žánr: Akční adventura – fantazy / cyber punk, Výrobce: FunCom, Distributor (v ČR): Cenega, Rok vydání: 2006, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych spustil, zahrál a popsal pokračování jedné z nejúspěšnějších adventur vůbec - The Longest Journey (TLJ)

Vznik tohoto pokračování bylo více méně jistotou. Původní hra byla totiž tak úspěšná, že se zaplatila několikrát (500tis prodaných kopií) a Funcom neměl důvod dalšímu pokračování bránit. A to ani přesto, že o žánr adventur byl na přelomu milénia výrazně menší zájem než dříve. Další vývoj byl však podmíněn uvolněním hry minimálně na dvě platformy, tj. PC a Xbox, což s sebou neslo povinnost přejít do 3D.

Ragnar Tornquist tak začal tvořit další příběh s cílem rozšířit své malé magicko-futuristické univerzum, kterým jsme s původní sympaťandou jménem April Ryanová putovali a na které se detailněji podíváme i v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry

Poznámka na úvod

Řada různých článků tvrdí, že k hraní Dreamfallu není potřeba hrát TLJ. Logicky to nerozporuji, ale mohu vám garantovat, že bez TLJ vám unikne více než polovina důležitých detailů. Pokud tedy chcete příběh opravdu pochopit do hloubky, neváhejte, TLJ si stáhněte a investujte do něj 20 - 30 hodin svého času předtím, než začnete hrát Dreamfall.

Dreamfall jako spirituální nástupce

Předchozí díl nás zatáhl do dvou paralelních světů [Twin Worlds], dystopického světa Starku a magického světa Arkádie. Ani jeden nemůže existovat bez druhého a na křehkou rovnováhu již od dávných časů dohlíží tzv. Strážce [Guardian]. V celém příběhu jsme ovládali mladou studentku umění April Ryanovou a vše tak nějak směřovalo k tomu, že má April zaujmout strážcovo místo. Jenže ouha, po celém tom (jinak absolutně výborném) putování jsme se dozvěděli jen to, že April je sice Shifter, tedy že má schopnost mezi světy cestovat, jenže není onou vyvolenou.

Její původně plánové místo zaujme někdo jiný a s April se již nikdo nemaže. V závěru TLJ to sice vypadá, že April přijala identitu "Lady Alvane" a po boku svého sidekicka Vrány vypráví svůj příběh dalším pokolením, jenže ani to není tak úplně pravda.

Jak tedy příběh April Ryanové pokračuje?

Příběh tří

Odpovědět na tuto otázku není snadné, neboť na rozdíl například od Syberie, kde se s Kate Walkerovou s každým dílem více a více seznamujeme (srovnejte si schválně první díl s World Before), zde hlavní hrdinka nikdy nebyla nosnou částí příběhu. Tou byly oba světy, pochopení jak fungují, seznámení se s různými rasami a jejich kulturami. Dokonce ani závěr hry nebyl ve skutečnosti o April, ale o vyhrocené situaci v Arkádii, kde se k hlavnímu městu Marcurii blížila armáda Tyrenu a křehká rovnováha byla v ohrožení.

No, nebudu vám lhát, když mě s tím vším Dreamfall seznamoval, nebyl jsem z toho ani moudrý a ani nadšený. Věřil jsem v jeden ucelený příběh, přímé pokračování, ale dostal jsem něco, co autoři nazývají "duchovní nástupce". Jinými slovy splácaninu tří příběhů, které se sice na konci protnou, přesto v některých hráčích mohou zanechat nepříjemný "wtf" pocit.

Zoë Castillo

První část příběhu nás zatáhne do roku 2219, tedy deset let od událostí v původní hře a seznamuje nás s dvacetiletou holčinou jménem Zoë. Ta vyrůstá v Casablance se svým otcem Gabrielem a kamarádem Wonkersem - neživou hračkou využívající AI a imitující tak "věrného společníka".

Zoë není zrovna prototypem ani hrdinky ani tvrdě pracujícího člověka. Většinu prací zastává otec a Zoë se jen tak poflakuje - buďto venku s kamarády nebo doma stále čumí na telku.

Zoë Castillo - hlavní hrdinka hry Dreamfall

Zvláštním detailem prvních kapitol hry jsou historky o tom, co se stalo za oněch posledních 10 let. Například se dozvídáme, že těsně po zmizení April Ryanové zachvátil Stark kolaps - událost, o které nikdo moc nemluví, ale která lidskou rasu uvrhla o pár desítek let zpět, když ztratila schopnost cestovat vznášedly nebo do vesmíru (že by pohon byla jen magie, která se najednou vytratila?). Navíc je vidět, že část společnosti se z kolapsu stále nevzpamatovala a takové Benátky v Newportu, dříve meka všech umělců, prakticky přestaly existovat.

Útočiště - respektive to co z něho zbylo (Victory Hotel). Nahoře TLJ, dole Dreamfall.

Pokud se vrátíme do příběhu samotného, tak ten se rozjíždí velmi pomalu a chvilkami jsem měl pocit, že koukám na film Kruh (ano, ten film, kde ze studny vylézá holka a zabíjí lidi). Zoë totiž hned od počátku začne trpět podivnými sny, či vizemi, ve kterých se vyskytuje malá holčička, která k Zoë promlouvá a prosí ji, aby našla a zachránila April Ryanovou. Zoë zprvu vše přičítá jistému rušení či poruše [Static], která se v posledních letech ve Starku vyskytuje, nicméně po chvíli začne pěkně přituhovat.

Shodou náhod se Zoëin bývalý přítel, investigativní novinář Reza "Jericho" Temiz, hrabe v horkém případu o vynálezu, který jak se zdá, může způsobit nevratné následky celému lidstvu ve Starku. Případ je však nad jeho síly a v jeden krásný moment mizí - je unesen neznámo kam.

Zoë se ho i přes počáteční pochyby vydává hledat a sbírá malé drobečky, které ji zavedou nejen k bývalým přátelům April, Charliemu a Emě, ale najde i onen zhoubný vynález. Tím je jakýsi snář [Dreamer], se kterým se lidské "oběti" spojí a pokud to přepísknou, končí to většinou klinickou smrtí.

Kdo však tyto vynálezy vymyslel? Co znamená ta vize malé holčičky? Je možné pomocí snáře přejít do Arkádie a najít April?

Hospůdka The Journey Man. Nahoře TLJ, dole Dreamfall.

April Ryan

Postavu April, té věčné optimistky a hrdinky, pro kterou dříve nic nebylo problém, v první moment ani nepoznáte. Není to jen její vizáží, která je mimochodem FAKT hrozná, ale je to hlavně díky její změněnému charakteru. Jakoby zlomenému charakteru.

Jak jsem již psal, April byla do záchrany světa slepě vmanipulována s tím, že se nejspíše má stát Strážcem rovnováhy mezi světy. Jenže se tak nestalo. Navíc ztratila schopnost cestovat a uvízla v Arkádii, kde se čím dál tím víc vměšovala do vnitřních sporů.

Vizuál April. Líbí? Mně teda moc ne.

Jestli si totiž z předchozího dílu pamatujete, Tyren zaútočil na Marcurii. Ta však zavolala na pomoc bájné bojovníky z království a města Azadi, kteří ji pomohli, ale z města už nikdy neodešli. Naopak zde začali šířit svoji fanatickou víru. Azadi totiž uznávají jen čistou lidskou rasu (kde jsem to jen slyšel?) a pohádkové bytosti pro ně prakticky neexistují. Chytají je, odsouvají do ghett a postupně likvidují (výpůjčka od Nacistů).

To se April nelíbilo a postupně se stala hlasem odboje používajíc jména jako Raven nebo Škorpión. Jenže neustálé boje trvající již 10 let zanechají i na tom nejlepším charakteru velké šrámy. April tak přišla o přátele včetně Vrány, o svůj optimismus a nadhled a komunikace s ní je prostě "náročná".

Aby toho nebylo málo, velká Šestka (vládci říše Azadi) k ní vyslali Apoštola, aby ji odstranil z cesty.

Kian Alvane

Poslední hratelnou postavou se tak stává právě onen Apoštol jménem Kian Alvane. Je to největší válečník a zabiják v říši Azadi, nicméně také jeden z mála, který umí používat dříve mozek než meč :-).

Kian Alvane při tréningu.

Zároveň je to také postava, se kterou si moc adventuření neužijete. Více méně s ním jen chodíte, sem a tam pokosíte pár nepřátel a cílem nebude nic jiného, než vystopovat April.

Všechny dějové linky za všechny postavy se pak v pravý moment spojí dohromady. Buďte však připraveni, že to nebude žádná pohádka :-).

Akční scény nakonec nejsou tak špatné ...

Když už jsem v minulém odstavci nakousl "boj", pak ho i dokončím. Dreamfall se totiž dá charakterizovat jako "akční adventura" a tak zde o nějaké ty akční scény není nouze.

Zoë svým nepřátelům umí naložit pomocí rukou a nohou, tj. používá direkty, háky a kopy. Naproti tomu April si už k tomu opatřila i bojovou hůl a Kian to kosí skoro na jedno máchnutí svým mečem. Nemějte však velká očekávání - o žádný propracovaný bojový systém se určitě nejedná a upřímně bych ho raději oželel, než abych ho musel sem a tam použít. Šipka dopředu, dozadu a klik myší - to je celé. Menší ukázku vizte níže.

Ukázka boje mezi April a Azadi.

Mnohem lépe na tom jsou další akční prvky, jako je občasné plížení, zdolávání žebříků nebo posouvání různých beden. Na rozdíl totiž od Broken Swordu 3 (překřtěn na Sobokan) nebo BS4 to nepůsobí až tak uměle.

Příkladem budiž dostání se do domu, kde dříve bydlela April. V Dreamfallu je to již uzavřený hotel a cesta do něj povede přes kanalizační stoku, která vyústí na dvorek s nebezpečným psem. Kolem něj se musíte proplížit, získat v zahradním domku kladivo, vrátit se do stoky, posunout kontejner, vylézt na něj a rozbít kladivem zatlučené okno. Zkrátka vše je pěkně logické a zmíněné "akční scény" se do daných lokací výborně hodí.

Vyvážené puzzly s pár extrémy

Adventurní puzzly taktéž nejsou úplně špatné a opět se to vůči Broken Swordu 4, kde stále šermujete s PDAčkem povedlo mnohonásobně lépe. Sice máte mobil a ze začátku to vypadalo, že různé zámky budete lámat stejně nudným způsobem jako v BS4, ale naštěstí se tak nestalo.

Sem a tam skutečně nějaký ten vchod pomocí hackingu otevřete, někdy se přidá i vyřešení lehčího kombinačního zámku, rozhodně to však není nic složitého.

Najdete v časovém limitu 4 znaky? Pokud ano, cesta je volná...

Cílem je složit západky (horní a spodní) ze stejných znaků. Opět nic složitého.

Mírně složitější je pohyb v podzemním bludišti, kde na různých místech musíte složit vždy dva symboly na soše a podlaze tak, aby daly znaky na mříži, kterou musíte projít do další místnosti. Trošku to připomínalo puzzle "telefonu" z TLJ, nicméně i ten se dal po chvilce vyřešit

Složte 4x předměty v různých chodbách a na sochách a průchod je volný.

Největším psychem pro měl byl zvukový puzzl, který se vyskytuje v tajném městě pod Marcurií. Zde v jedné chodbě najdete 3 symboly, které musíte 4x stisknout (jeden tedy musíte stisknout 2x) v jistém pořadí, aby se vám otevřela brána do Marcurie. Jenže ať jsem hledal, jak jsem hledal, správnou kombinaci jsem nikde v onom tajném městě nenašel a přešel jsem do nechtěné kombinatoriky, kdy máte celkově 81 kombinací (3 na čtvrtou operací).

Hudební zákys způsobil trápení nejednomu hráči.

Až později pomocí hintů na internetu jsem došel na to, že zvuk, které jednotlivé symboly po jejich stisknutí vydávají, musí být stejný jako ten, který zazněl v jeden jediný moment, a to když jste ve spodních patrech města uvedli jeho mechanismy do provozu. Mým problémem bylo, že hraji po nocích a většinou mám hudbu staženou na minimum - nic jsem tedy neslyšel a bohužel jsem si na tom vylámal zuby.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Point and click ovládání je "mrtvé". Postavu ovládáte zásadně pomocí směrových kláves W-A-S-D a myší si měníte kameru. Tedy jen v případě, si ji nezvolíte automatické nastavení. Protože jsou lokace poměrně rozlehlé (tam, kde dříve byla mapa, tak nyní musíte chodit), postavy běhají. Stisknutím SHIFTu je však donutíte opět chodit a stisknutím ConTRLolu se umí i plížit.

Interakci obstaráte myší. Levým tlačítkem zajišťujete interakci podle toho, co vám hra umožní (průzkum, sebrání, rozhovor) a prostřední tlačítko slouží k vyvolání inventáře. Předmětů nikdy moc nemáte a pokud už něco ukořistíte, ihned to použijete.

Pravé tlačítko je speciální a slouží k vyvolání tzv. FOCUSu. Je to speciální pohled, který se v určitých okamžicích může hodit a někdy je dokonce jedinou možností jak pokročit ve hře. Například v jednom okamžiku je hluboko v uličce vězněn jistý magický tvor. Jenže stráž vám do uličky nedovolí vkročit, aby jste ho mohli prozkoumat. Nevadí - je tu onen FOCUS, který danou akci umí vyřešit.

Focus.

Ovládání postav (path-finding) je v celku dobrý a jen jednou se mi stalo, že by postavy vyloženě zasekly. Bylo to uvnitř WATICoru, kdy se jak Zoë, tak Damian sekli ve dveřích a zaboha nechtěli pokračovat dál. Hru jsem musel shodit do lišty a tím (snad díky náhlé změně rozlišení) se postavy "odsekly" a dveřmi nakonec prošly. Na druhou stranu to neberu jako kritiku, protože jsem v oficiálních diskuzích žádný podobný "bug" nenašel.

No a abych nezapomněl, díky akčnosti dané hry není zase tak těžké umřít. Není to zrovna tak, že by jste někde spadli ze skály (to Vám hra nedovolí), ale nějaký tužší oponent Vás rychle může poslat na onen svět.

Game over, přátelé.

Grafika

Oproti TLJ, která běžela v rozlišení 640x480, Dreamfall běží (v defaultu) v příjemných 1024x768 a je celá ve 3D vystavěná na enginu Shark3D. Samotný engine je extrémně nenáročný na hardware a umožňuje kvalitu ještě mírně vylepšit (já hrál na notebooku s ultra kvalitou a s rozlišením 1960x1080). Přechod do třetího rozměru u klasik nikdy není vítaný, nicméně byl nutností pro konzoli Xbox, na kterou FunCom spoléhal.

Grafická podoba hry je dobrá a jen těžko bychom jí v roce 2006 hledali konkurenta. Pochvalu si zaslouží především práce autorů na detailech, jako je stínování, nebo zrcadlení (odraz od vodní hladiny). Taktéž plnohodnotné záběry na celou Casablanku nebo Marcurii jsou prostě úchvatné.

Zvuk

Hra má výborný zvukový doprovod. Prim hraje orchestrální hudba, která je doplněna různými zvuky jízdy aut, vlaků, deště, šplouchání vody, hlasitého se bavení v hospodě The Journey Man a mnoho jiných.

Na anglický dabing opět dohlížel samotný Ragnar Tornquist a podařilo se mu navrátit staré dobré dabéry. April například opět mluví Sarah Hamiltonová (ač po léčbě sklerózy a rakoviny mezi roky 2002-2004 zní vpravdě trošku jinak) a Vránu opět excelentně dabuje Roger Raines. K nim pak připojil Ellie Conrad Leigh do role Zoë a Gavin O´Connora do role Kiana.

Hodnocení:

Hodnotit tuto hru je za trest. I když Ragnar dělal co mohl, vzal si extrémně velké sousto - staví v podstatě tři nové příběhy, zdůrazňuje roli snů a zavádí nové rasy či náboženské kultury. To vše už do tak extrémně rozvinutého světa.

Výsledek? Příběh má tolik dějových linek, že zhruba od poloviny hraní je jasné, že se buďto nestihnou smysluplně uzavřít (kde skončil hledaný Reza, kdo byl ten mutant ve WATICorpu, proč někdo ublížil poslednímu bílému drakovi, jak dopadl Kian Alvane ...) a nebo se uzavřou takovým způsobem, že to ortodoxní fanoušky TLJ pěkně nakrkne (stupidní chování April končící její smrtí).

Adventurně se také nedá mluvit o bůhví jakém zázraku, neboť hra se snaží spíše vyprávět příběh(y) a jen výjimečně po hráčích chce vyvinout nějaké, byť sebemenší, úsilí.

Ovládání, grafické provedení a zvuk jsou však výjimečně dobré.

Suma-sumárum, jedná se o výborné ALE! nedotažené dílko, které určitě nemohu vynášet do nebes jako předchozí díl. Max. 70%! Více snad až v epizodickém Dreamfall Chapters.

Recenze v dobových časopisech:

Zatím nenalezeno.

Další obrázky ze hry: