AdventureGames: Time Gate: Knight's Chase

Žánr: Akční / historická, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 1995, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Už to bude skoro rok, co jsem dohrál všechny tři díly herní série Alone in the Dark (viz I, II, III) a k tomu jsem doplnil "čtvrtý díl" z roku 2001, který měl původně restartovat sérii a vytvořit další trilogii - jenže to se nějak nepovedlo. Paradoxně už podruhé.

Poprvé to totiž nedopadlo ani se sérií Time Gate [Časová brána], která měla nahradit poměrně pěkně uzavřenou sérii Alone in the Dark. Voodoo, čarodějnictví a piráti už prostě netáhly tak jako dříve a Hubert Chardot, hlavní scénárista Infogrames, si tak chtě nechtě musel vypůjčit další záhadu - Templáře. Na rozdíl však od rok mladšího Broken Swordu a jeho 3D sequelu, prodeje nebyly vůbec dobré a management další pokračování jednoduše zařízl.

Byl tento start série opravdu tak špatný? Na to se pokusím odpověď v následujících pár řádcích textu.

Úvodní obrazovky hry.

Záhada templářských rytířů

Historická pravda

Jak ještě napíši níže, hra má příšernou schopnost předávat detaily z příběhu. Já vás proto s nimi seznámím v malém odstavci níže.

Příběh templářských rytířů začíná někdy kolem let 1108, kdy se mladý rytíř Hugues de Payenes připojuje jako vazal k velmoži , který se rozhodl účastnit první křižácké výpravy do Jeruzaléma. Po jeho dobytí křižáky se jejich cesty rozdělili. Velmož jel domů, ale de Payenes v Jeruzalémě zůstal. Podle pověstí pak dostal nápad ochraňovat křesťanské pocestné míříc k Božímu hrobu, seskupil skupinku osmi mnichů / rytířů (s ním samotným je to 9) a nechal si svůj záměr potvrdit papežem. Později se z této skupinky stali oni templáři a Hugues de Payenes prvním velmistrem řádu!

Těmi osmi rytíři (podle wikipedie) byli Godefroi de Saint-Omer, Payen de Montdidier, Archambaud de Saint-Agnan, Geoffrey Bison, André de Montbard, Rossal a Gondamer. Jeden zůstává neznámý.

Družina sedmi templářů.

Hra si konkrétně vypůjčila sedm z nich (modře zvýrazněné; někteří se píši trošku jinak a místo Rossala a Gondamere to jsou Roland a Champange) a postavila je do role legendárních rytířů, kteří odpočívají na hradě připomínající reální místo - Národní muzeum středověku) a každý z nich má jeden specifický předmět, který budete potřebovat.

A vy jako hráč jste navíc přímým potomkem druhého zmíněného - Payena de Montdidier. Uff, tečka za historií :).

Herní zápletka

Tak a nyní trošku o té herní zápletce. Ve hře jste potomkem templáře a zároveň mladým studentem z Ameriky jménem William (Bill) Tibbs, který studuje práva v Paříži. Williamovi se před pár dny beze stopy ztratila přítelkyně Juliette. William je tedy celý nesvůj a snaží se všemi silami zjistit, co se mohlo stát. Nevynechává přitom ani denní tisk, kde doufá, že o ní zahlédne aspoň nějakou zmínku. Najednou je překvapen Černým rytířem, který ho chce z nějakého důvodu zabít.

William Tibbs

Útok Černého rytíře

Naštěstí se mu to nepovede a naopak Bill zlikviduje jeho. V posledním momentu dokonce zahlédne na obživlé fotografii jeho přítelkyni, jak je vězněna v nějaké kobce a do toho se začne tlemit nějaký maník vyzývajíc ho k návštěvě místního Národního muzea středověku.

Tam už jako hráči zjišťujete, kdo Bill vlastně je a také to, že ten tlemící se maník se jmenuje Wolfram a že je zástupcem nejvyššího inkvizitora z minulosti pátrajíc po Billovi, aby ho, jakožto posledního potomka bájného templáře zničil jednou pro vždy.

Před Národním muzeem středověku - první herní obrazovka ve hře.

Fajn? Ne? Heleďte, já tomu taky moc nerozumím. Proč se někdo otravuje s likvidací někoho v budoucnosti? Čemu tím jako pomůže? Pochopil bych, kdyby někdo cestoval do minulosti a tam odstranil předky onoho templáře, ale aby někdo odstranil potomka o celých devět století po vyhlazení templářů fakt slyším poprvé. Nebo tomu nerozumím?

Paradoxem také je, že onen inkvizitor loví templáře a obviňuje je z čarodějnictví, ačkoliv on sám provozuje temnou magii, vyvolává všelijaké poskoky a laborku má dole v hradě. Tak sakra?!

Inkvizitor Wolfram.

A vůbec, co to cestování časem, objevení podivného hologramu a jiných detailů? Asi zde autoři plánovali něco velkého, ale bohužel to neměli šanci dokončit. A tak to vlastně je - přiznejme si totiž, že Time Gate je nedokončená série a né všechno dává smysl!

Nekonečná procházka hradem

A kde se příběh bude odehrávat? Částečně se odehrává v současnosti v několikrát zmíněném muzeu, ale poté co vás po zavíračce chytí strážní, hodí vás do studny (to víte, ve Francii se s tím neserou), kde se náhodou nachází časová brána, se příběh přesune zpět do roku 1329. Tedy do středověku, kterému zrovna v daném místě vládne onen inkvizitor Wolfram.

Ten vás sice uvězní, ale jak už to bývá, ve vězení si nepobudete moc dlouho a budete běhat sem a tam po rozsáhlém hradě. Začínáte v katakombách ve vězení, odkud se ale přesouváte do knihovny, jídelny, spižírny, márnice, zbrojnice, nevyšší věže, kaple, hřbitova a já nevím do jakých všemožných tajných chodeb.

Další templář ve vězení. Trošku agresivní.

Cílů je samozřejmě hned několik. Musíte odhalit o co vlastně jde (to se mimochodem nějak nedozvíte), musíte zachránit vaší přítelkyni, porazit zloducha Wolframa a samozřejmě se také dostat nějak domů.

I přesto všechno vám hra nezabere více než pár hodinek, tedy alespoň bez záseků zmíněných níže.

Adventurní šílenost

Co se týká herního zážitku, byl jsem ze hry mírně v depresi. Tak nějak jsem si totiž myslel, že veškeré to krkolomné ovládání, stupidní souboje, schované předměty a podivné kombinování předmětů ze série Alone in the Dark si autoři v novém prostředí odpustí, leč neudělali tak. V níže uvedených bodech se vám tak pokusím vysvětlit to, s čím případně budete bojovat, pokud se rozhodnete si hru zahrát.

1. Hra má obecně příšernou schopnost podávat jakékoliv informace o příběhu. Už úvodní intro pro mě bylo těžce stravitelné (chybí titulky a postavy si šlapou na jazyk) a všechny další úkoly stavíc se hlavnímu hrdinovi do cesty také. Většinou se totiž děje to, že vstoupíte někam do místnosti, vypraveč (či nějaké NPC) něco žbleptne a konec. Jsou to většinou tři věty a "snaž se hochu pochopit co tím kdo myslel". Zlaté textové nápovědy v sérii Alone in the Dark!!

2. Naprosto stupidní jsou pak u adventur okamžiky, kdy někam vstoupíte a ihned zemřete. Jinými slovy se ve hře stává, že děláte průzkum okolí (což je alfa-omega u adventur), vstupíte do nějaké chodby nebo místnosti a následuje smrt. Buďto se někam propadnete nebo vás někdo uvidí a nebo vás například zachytí alarm (viz níže). Hold zde platí, že většinou jedete pokus-omyl (vlezeš kam nemáš = smrt = příště tam nepolezeš a zkusíš druhou cestu).

V pozdější části hry je zase detailní průzkum více než nutný, protože v některých 2D nakreslených pozadích není vstup do další lokace jednoduše vidět! Tak si pak vyberte!?

Jen jsem nahlédl do místnosti a jsem tuhej. Jako fakt?

3. Hledání předmětů byl porod sám o osobě. Drtivá většina jich je vidět už z dálky, protože 3D renderované předměty prostě nesedí do 2D ručně kreslených pozadí (je to záměr nebo chyba?). Pak ale existují tzv. podpásovky, například ta níže. Jsem v místnosti, dveře zavřené a zamčené a klíč nikde. "To je divný, jak se odtud dostat?", říkal jsem si. No bohužel jen tak, že nějak musíte vytušit, že klíče jsou u krbu, kam se musíte postavit, navolit si v menu akci "search" a zmáčknout (dlouze) mezerník (to je mimochodem ukázka toho krkolomného ovládání).

Vidíte někde v červené oblasti klíč, který má otevřít zelené dveře?

Já také ne. Přesto tam je!

Co víc, některé předměty se sbírají automaticky jen co se k nim přiblížíte, jiné musíte speciálně sbírat příkazem "search". To stejné platí i s jejich používáním / odkládáním. Řekněme, že do 90% hry se předměty používají tak, že si je vyberete v inventáři, postavíte se s nimi na danou lokaci a stisknete Enter. Jenže na úplném konci si někdo vymyslel, že tento systém nestačí a musí se ještě potvrdit mezerníkem. Je to záměr nebo se jen vyměnil programátor a ten měl jinou filozofii? Bůh ví.

!Jednou! za celou hru si dokonce autoři připravili to, že musíte předmětem (hliněnou vázičkou) hodit o stěnu, aby z něj něco vypadlo (klíč). Nebýt znalosti Alone in the Dark, byl bych naprosto ztracen!

4. Míchání různých látek (inkoust, lektvar, kouzlo na otevírání dveří) nebo prostá kombinace předmětů byl také porod. Hra prostě není postavena na to, aby se zde něco extra kombinovalo, nedej bože slejvalo dohromady. Jedna tekutina, druhá, třetí ... je to dobře? Nevíme, hra mlčí. Je to špatně? Nevíme, hra mlčí.

5. A na závěr zmíním jeden bug. Ten se nachází téměř na úplném konci hry. Máte posunout kříž (to, že je to kříž ani nevíte - já třeba myslel, že je to nějaká páka) na danou pozici a tím jakoby zneškodnit hlavního záporáka. No jenže v nových verzích DosBoxu fyzika šoupání věcí nefunguje!!! Můžete tlačít jak chcete, ale ten kříž se prostě nehne, repektive hne, ale jen o pár mikronů. Poskakováním kolem kříže cca 15 minut jsem ho nakonec dostal na místo, kde se už "jakž-takž" hýbe. Nicméně bez návodu a projetí celého on-line návodu na youtube bych na to asi nikdy nepřišel.

Pozor na tuto pasáž ve hře. Může znamenat váš konec.

Takže jak vidíte, téměř vše zůstalo tak, jak tomu bylo v původních hrách Alone in the Dark. Pokud je znáte, pak na většinu zákysů přijdete, pokud je však neznáte, bůh s vámi a osobně si myslím, že vás hra moc bavit nebude.

Na druhou stranu nemám odvahu tvrdit, že je hra ztrátou času, protože ani to by nebyla pravda.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra používá stejný engine, který byl použit i v případě všech tří předchozích dílů, přičemž nyní byl mírně modifikován, aby zvládl hru v SVGA rozlišením (tu jsem bohužel neměl k dispozici) a aby zvládl i trošku odlišné ovládání hlavní postavy. Tu stále ovládáte pomocí pomocí směrových šipek, ale běh je nově dán stiskem klávesy SHIFT (dříve se 2x musela zmáčknout šipka dopředu).

Do menu se dostanete stiskem Enteru, kde se opět pohybujete směrovými šipkami. Šipkami nahoru a dolů vybíráte ze tří akcí - "fight", "search" a "push". Tyto akce následně musíte provést stiskem mezerníku. Pokud kliknete na šipky doprava a doleva, dostanete se na věci v inventáři a po levé straně se vám zobrazí možnosti co se s nimi dá dělat - knihu můžete přečíst, jídlo a pití můžete sníst, se zmíněnou hliněnou vázičkou můžete hodit, většinu předmětů můžete i odložit a všechny můžete "nějak použít".

Hlavní možnosti postavy. Jak vidět, zbývá mi 7 životů z 10.

Jídlo a pití se hodí na doplnění zdraví, o které postupně přicházíte během boje (pokud vás někdo uhodí, škrábne nebo sekne). Ukazatel života je zobrazen kruhem uprostřed obrazovky s deseti ukazateli (tedy cca 10x vám může někdo ublížit).

Grafika

Z hlediska grafiky se mi nepodařilo nalézt, kdo přesně byl za kompletním nákresem všech pozadí muzea / hradu, nicméně pokud by existovala nějaká cena, neváhal bych ani chvilku a hned bych ji celému týmu věnoval.

Nakreslená 2D pozadí jsou totiž naprostý top a v roce 1995 byste jen těžko našli propracovanější ručně kreslená pozadí. Výběr ze tří si můžete vychutnat níže.

Márnice.

Na střeše

V tajné Wolframově laboratoři.

Palec nahoru také zaslouží to, že postavy byly složeny z více polygonů (konečně!!) a navíc na ně bylo implementováno Gourandovo stínování, které obecně pracuje se světly a stíny dopadajíc na postavu. Stín však postava nevrhá.

Zvuk

Zvukové efekty (nášlapy, otevírání dveří, aj.) byly více méně přeneseny ze série Alone in the Dark. Hudba je nová, vesměs využívající kostelních varhan. Dabing ve hře existuje, ale jak jsem už psal výše - vedlejší postavy většinou řeknou maximálně tři věty, hlavní postava téměř nemluví a tak si nejvíce užijete hlasu Wolframa.

Hodnocení

Na začátku příspěvku jsem si položil otázku, zda-li byl první díl nové série tak špatný, aby ovlivnil vydání dalších potencionálních dílů. Upřímná odpověď je, že určitě není, ale zároveň to není žádné veledílo. První díl série totiž musí mít schopnost ji katapultovat skrz úchvatný příběh, povedenou grafiku, rozhovory a logické hádanky do herních nebes (třeba Phantasmagoria). Na to však Knight´s Chase objektivně nemá. Z dřívějších her kopíruje co může a to není prostě to, co by hráč chtěl.

Dílčí příběhové informace navíc předává strašně těžkopádně, adventuření není žádná hitparáda a grafika, ač ta nejlepší co jsem viděl, to prostě sama osobě nezachrání.

Hře přidávám +5% za historické pojetí a skvělé detaily středověkého hradu, dohromady ale končím se sedmdesáti procenty, ani o procento víc.

70%

Historické recenze

Score č. 25 a Level č.14