AdventureGames: Paradise

Výrobce: White Birds Production, Distributor: DTP Ent., Rok vydání: 2006,

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Big Fish Game, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

Jsou hry, které když spustím, tak je dohraji téměř na jeden zátah. V některých málo případech se stává, že hru hraji déle než dva až tři dny, vyjímečně týden. Pak je tu však ještě poslední skupina her, kterou určitě dobře znáte i Vy - hru spustíte a za 10 minut ji vypnete. Hru spustíte za týden znovu a vypnete ji tentokráte za 11 minut. A takto se to opakuje třeba měsíc, až hru nakonec uložíte k ledu a pokud se k ní kdy vrátíte, pak ji dohrajete s neskutečným sebezapřením.

No a právě to se mi stalo u dnešní hry jménem Paradise, za kterou stojí studio White Birds Production s Benoitem Sokalem v čele. Ano - čtete opravdu správně, je to opravdu jméno autora legendární Sybérie. Ten si totiž i s pár dalšími členy studia Microïds řekl, že by si chtěl zkusit tvorbu her po svém a v roce 2003 zakládá maličké studio White Birds Productions. Nutno podotknout, že se v žádném případě nejendalo o žádnou vzpouru, nýbrž o oboustranou poklidnou dohodu, kdy si autoři vypůjčili nejen engine ze Sybérie a dabéry, ale jejich druhou hru s názvem Sinking Island Microïds dokonce sám distribuoval.

Úvodní obrazovka hry (na obrýzku je černý panter)

Byl jednou jeden král

Autorem scénáře je sám zmíněný Benoit Sokal, který se tentokráte rozhodl děj hry umístit na Africký kontinent, který podle jistých pramenů obdivoval. Konkrétně do smyšlené zemičky Mauránie, která se zmítá v problémech. Místnímu králi Rodonovi se na jedné straně rozpadá správa země pod rukama a na straně druhé na něj dotírají krvežízniví rebelové. Tedy tak se to alespoň jeví v první polovině příběhu.

Do toho všeho sledujeme přílet naší hrdinky soukromým letadlem, které je však rebely sestřeleno. Pilot umírá a naše hrdinka je nalezena na pokraji smrti v nehostinné poušti. Odtud je přenesena do nedalekého paláce města Madargane s vážnou ztrátou paměti. Neví kdo je, ani to kam původně směřovala. Navíc je v palácovém harému, kam určitě patřit nechce.

U sebe však má knihu Mauránie od jisté bioložky Ann Smithové, jejíž jméno přebírá a protože to není žádné ořezávátko, pouští se na cestu za poznáním sebe samé a svého osudu.

Hrdinka "Ann Smithová" v celé své kráse.

Nemyslete si však, že je Paradise nějak extra dokonalé a napínavé dílo. Autoři totiž už při intru odhalí, že naše Ann Smithová je nejspíše dcerou zmíněného krále a vám už tak jen zůstává zjistit proč do oblasti cestovala. Je to snad jen náhoda? Bylo to na žádost svého otce? Nebo snad stojí za onou vzbouřeneckou rebelií?

Cesta kolem Afriky

Tím jsme vlastně u toho, proč mě hra přestala poměrně rychle bavit - karty se vyložily na stůl moc brzy a hra pro mě přestala být zajímavá. Navíc neměla ani žádný drive. S Ann jsem chodil / běhal po paláci sem a tam, vedl nezajímavé rozhovory a hledal nějaké sladkosti pro místní první dámu harému. Poté jsem pro ni zase zprovozňoval saunu, abych jí nakonec ukradl šaty, prošel až k princi a vyslechl si keci o jakémsi osudu a poutu s černým levhartem. Ten vám navíc spadne na bedra a musíte ho ochraňovat. No, musel jsem se hodně "kousnout", abych pokračoval dál.

U prince v harému.

Problémem navíc bylo, že jednu podivnou lokaci střídaly ještě další podivnější. Nejprve jsem v téměř opuštěném městě hledal součástky na zprovoznění auta, abych se v něm později vysekal a dostal se do pekla - vesničky domorodců, kteří žijí v korunách stromů, kde odhalení vstupu do druhého patra se neobešlo bez kouknutí na návod na youtube :-/. Ano, až tak jsou některé lokace nepřehledné!

Vesnička domorodců.

V pozdějších fázích se hra mírně zlepšila. Ve stísněných smaragdových dolech nebo na opevněné lodi "Black Vault" krále Rodona zmizelo nekonečné běhání a některé otázky se dokonce vyjasnily. Začal jsem se tak vážně těšit na finále.

Závěr hry však mistr Sokal fakt dobře neudělal, neboť příběh o (asi) rodinné mstě s výstřelem zbraně mimo záběr kamer se hodí maximálně pro béčkový film, nikoliv do hry, která se tvrdě vyvíjela 2 dlouhé roky.

Black Vault - taková menší kocábka krále.

S jistým časovým odstupem musím také říci, že se hra až příliš soustředila na geopolitické problémy ve smyšlené zemičce, což samo o sobě k oslovení hardcore hráčské komunity prostě nestačí.

Dokonce jakmile jsem hru dohrál, začal jsem mít nepříjemné nutkání vzpomínat a porovnávat s Paradise jiné tituly. Najednou mi tak vyskočil The Longest Journey s výbornou April Ryanovou a side-kickem Vránou, Sybéria s úžasnou Kate Walkerovou, puntičkářským Oskarem a roztomilým Youkim. Obě holčiny by ly sice hnány kupředy podobnými mechanismy jako Ann, ale hráč si velmi lehce všimnul jejich "přerodu" a uměl se do nich i vcítit. Ani to se ale v Paradise moc nepovedlo a Ann (respektive Malkia Rodon-Crown) se chová jakoby neměla svoje názory.

Zkrátka a jednoduše, asi nebudu první ani poslední hráč, když řeknu, že ohledně Paradise jsem měl velké očekávání, která se bohužel nedostavila.

Smaragdová jeskyně, spodní patro.

Sakra, kam mám jít?

Co se týče adventurní části, ani ta se mi příliš nelíbila. Ve výsledku se jedná jen o to, že musíte najít správnou lokaci, zde někoho najít a vyzpovídat. Někdy vám dá nápovědu, jindy jsou sáhodlouhé rozhovory k ničemu.

Některé věci vztahující se více k ovládání popíši ještě níže, ale i zde se musím vyjádřit k pár nelogičnostem. Například hned v harému seberete vázu na vodu, avšak vodu samotnou můžete nabrat jen z jedné strany bazénu, ačkoliv si ho můžete obejít v klidu celý. Později jsem například měl vyvolat fotky v temné komoře s červeným světlem. Přečtený návod nalezený v šuplíku jasně říkal, že se vše má dělat s červeným světlem, já to ale částečně udělal pod bílým a nic se nestalo - fotky jsem vyvolal. Ve vesničce s domorodci jsem zase měl natáhnout správně lano a věřte nebo ne, ale já ten puzzle jen oklikal a najednou bum - lano bylo nataženo, aniž bych věděl co dělám. Zpětně se tak domnívám, že některé mechanismy vůbec nefungovaly.

No a jako poslední se mi vůbec nelíbilo, že Ann absolutně nekomentuje téměř žádný aktivní předmět. Dojdete například k voru, který je z poloviny potopený a ... a nic. Přitom si nemyslím, že by bylo nějak těžké dopsat pro Ann monolog či zamyšlení se ve smyslu "Musím to nějak z té vody dostat, co zkusit třeba ... bla bla bla".

Oprava voru.

Ano, já vím že všechno jsou to jen detaily, ale zrovna takové, které rozhodují o tom, jestli hra skončí jako průměrná nebo zda na ni budeme vzpomínat a nebo se k ní dokonce i někdy rádi vracet. Tady to bohužel nevidím ani na jednu možnost.

Bugy jako malý bonus

Popsal jsem příběh a celkový pocit z hraní, ale ještě bych vás rád upozornil na jeden malý "nepěkný bonus", který se u hry (verze 1.1 - oficiálně dostupná na BigFish Games) vyskytuje. Jsou to bugy, které trápí různé hráče hrající na různých verzích operačního systému. Já sám jsem hru hrál na Win11 a objevily se mi konkrétně dva, jež jsem překonal jen s pomocí lidí na různých fórech.

První z nich se vyskytne již v první kapitole, která se odehrává v palácovém harému. V jeden moment se totiž musíte dostat zpět do místnosti, ve které jste začínali, ale cesta vede přes schody, po kterých když vystoupáte, tak se postava nahoře nezastaví, ale má tendenci zase sejít dolů. Do horního patra se tak na první pohled nemáte šanci dostat. Naštěstí tento bug lze obejít tak, že po zdolání schodů rychle stisknete klávesu ESC, vyvoláte menu hry a akce sejití schodů se přeruší. Tento neskutečně chytrý hint popsal autor jménem Jumas na databázi-her a já mu za něj jsem neskutečně vděčný neboť jinak by to byla jasná stopka.

Řešení bugu.

Druhý bug mi nastal téměř u konce, při rozhovoru s královským notářem. U něho se mi konkrétně nepodařilo spustit rozhovor (ikona prostě chyběla). Samotné načítání pozice nepomáhalo a já si myslel, že je to můj konec a že hru už nedohraji. Naštěstí mi v poslední chvíli pomohlo vypnutí a zapnutí hry. Jakoby se engine zpamatoval, ikona pro mluvu se objevila a rozhovor se nakonec spustil.

Moment kdy mi nešlo mluvit s královským notářem. Pomohl až restart hry.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Paradise je klasická 2.5D point-and-click adventura kombinující 2D předrenderovaná pozadí s 3D postavami, které po nich pobíhají. Samotné ovládání je pak shodné s tím z předchozí Sybérie s pár menšími detaily, které však zamrzí a bijí poměrně do očí. Z mého čistě hráčského pohledu by si tak hra zasloužila lepší péči.

První ze všeho musím zkritizovat pohyb postav, který je neuvěřitelně kostrbatý. Hlavní hrdinka někdy svůj pohyb nevykoná jak má a musíte se proto často vracet (zpět ze zcény) či se otáčet. Katastrofou jsou pak samotné přestupy z / do lokací (těch je mimochodem kolem tří stovek), které nejen že se nehlásí (žádné pomocné tlačítko neexistuje), ale kolikrát nejsou vůbec vidět. Sám se tak divím, že jsem druhou kapitolu ve vesničce kmene Molgrave vůbec dohrál. Další smutnou zprávou je, že postava jen chodí a běhá (dvojklikem), ale rychlý přesun mezi lokacemi chybí.

Kromě pohybu hlavní postavy máte ještě možnost 3x za hru ovládat černého levharta, jehož jsem už zmiňoval dříve. Tyto tři pasáže jsou zpracované kompletně ve 3D, ale ovládání levharta bylo doslova utrpení, neboť myš reaguje nepředvídatelně a levhart má silnou tendenci se neustále o něco zasekávat. Štěstím však bylo, že autoři si toho nejspíše byli vědomi a proto při stisku klávesy ESC lze tyto "bonusy", ve kterých stejně levharta jen přesouváte z bodu A do bodu B, přeskočit.

Nedotažené jsou také nehlásící se aktivní předměty či místa ve scéně. Hned v první kapitole máte například nasbírat mandle, které rostou na jednom ze stromů. U toho se změní kurzor symbolizující nějakou akci, ale nic není popsáno a hrdinka mlčí. A to je bohužel po dobu celé hry. Hráč tak pouze hádá, co by asi tak mohlo jít udělat a co asi ne.

Ani kombinace předmětů není úplně "normální". Typickým příkladem budiž opět získání mandlí ze stromu v první kapitole. Máme tři tyčky, ale všechny jsou krátké. Co je nějak svázat lanem? To by jistě šlo, jenže lano nemáme a nelze jej nikde najít. Nevadí, stačí tyčky postupně dát jednu na druhou (na rozdíl od Sybérie se kombinuje i vně inventáře!) a ono už se to "nějak sváže samo". Tato logika mi osobně hodně vadí.

Kombinace předmětů.

No a jako poslední musím znovu zdůraznit ony dva dříve rozepsané bugy, které hru mohou učinit téměř nedohratelnou.

Grafika

U grafické stránky hry převažují vůči ovládání jen pozitiva. Grafika je dílem opravdových profíků. Pohádkový palác s harémem, pouště a pouštní městečka, hlubinný důl i královská loď - to jsou všechno lokace, na které se fakt pěkně dívá. Ve hře navíc fungují docela pěkně atmosférické efekty (z komínů se kouří, údolí je zahaleno v mlze nebo je pod tíhou deště), stínování a odraz obrazu od vodní hladiny (např. kaluží). Mistrně jsou zvládnuty také veškeré cut-scény i s detailem na lip-sync.

Stíny a odraz obrazu fungují na jedničku.

Musím také napsat, že ačkoliv jsem někdy měl pocit, že vůči Sybérii měla grafika trošku menší rozlišení (800x600) nebo méně detailů, stejně se mi líbila a navíc podle mě ani nestárne. Schválně si hru porovnejte s takovým Dreamfallem nebo čtvrtým pokračováním Broken Swordu ze stejného roku a určitě mi dáte za pravdu.

Zvuk

Za zvukovými efekty, hudbou a výběrem dabérů stojí opět Nicholas Varley a Dimitri Bodiansky, kteří se podíleli i na původní Sybérii a snad jen kromě orchestrální dynamické hudby z ní přenesli téměř vše. Dabing se natáčel opět ve studiu KBP-Paris a hlavní hrdinku namluvila Barbara Scaff, která se podílela na vedlejších rolích už v Sybérii 2 (dívčina Malka).

Hodnocení

Paradise - to je pastva pro oči i uši. Grafici se vytáhli a vytvořili doslova monstr projekt čítající okolo 300! krásně předrenderovaných pozadí plných roztodivných tvorečků a mechanismů - přesně tak, jak by jeden od Benoita Sokala čekal. Stejně na tom jsou i zvuky, hudba a dabing. Co však zaostává je příběh s hlavní hrdinkou, která je jen prázdnou nádobou pobírající nesmysly okolo bez náznaku vlastního názoru. Závěr hry navíc kazí i neskutečně useklý konec jakoby slibující další, avšak nikdy nevydaný, druhý díl.

Hru tak nakonec (a bohužel) hodnotím celkově jako průměrnou.

60%

Historické recenze

V mém skromném archivu nenalezeny

Další obrázky ze hry