Ni.Bi.Ru: Posel Bohů

Český název: Ni.Bi.Ru: Posel Bohů, Žánr: Adventura – detektivní, sci-fi, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 2005,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%

 

Poznámka: Dne 14.12.2025 jsem doplnil pár stránek o vývoji hry z LEVELU č.300 

 

Společnosti Unknown Identity / Future Games (později sloučeno do jedné společnosti) si na české herní scéně udělaly solidní zářez do pomyslného adventurního topůrka již v roce 1998 se svojí prvotinou Posel Bohů. Co víc, vydáním Posla Smrti o pět let později bylo ono topůrko rozštěpeno ve dví. Jednalo se tehdy (ale i dnes!) o jednu z nejlepších českých adventur vůbec. Svým temným příběhem vás prostě chytla a až do dohrání nepustila.

Když se začaly šířit zvěsti, že se chystá remake Posla Bohů, byl jsem nadšen. Jakmile hra v roce 2005 vyšla, okamžitě jsem si ji ... ehm, pořídil trošku podpultovým způsobem (to jsem byl, myslím, ve třeťáku na střední a peníze šly prostě jinam) a dohrál ji poprvé. Následně se mi úspěšné dohrání povedlo i při pořízení časopisu LEVEL č. 152 v květnu 2007, ke kterému hra vyšla jako DVD příloha. No a nyní se píše rok 2023, já si hru již moc nepamatuji a proto jsem ono DVD z LEVELu zkusil znovu.

Úvodní obrazovka

 

Je to jen remake?

Ve světě adventur jsme se při opětovném vydání originálního titulu už mohli setkat s jakýmikoliv přízvisky. V dřívějších letech, převážně u her od Sierry on-line, jsme vždy viděli VGA remake prvního dílu legendárních sérií. V roce 2010 jsme si mohli znovu připomenout Broken Sword 1 a 2 v tzv. Director´s Cut. Sem a tam slyšíme o tzv. Anniversary Edition jako v případě Simon the Sorcerer či Gabriela Knighta.  Od roku 2022 se těšíme na Remástr Poldy 2 a konečně, na začátek roku 2024 bychom si měli rezervovat dostatek času na Reforged verzi Broken Swordu 1. Ať už přízvisko zní jakkoliv honosně či naopak podivně, většinou se jedná o vylepšení grafiky a optimalizování titulu pro nové systémy. Drtivá většina lokací a předmětů zůstává stejná a jen výjimečně, většinou ke škodě hráčů, jsou oddělány některé legendární zákysy či rébusy - vzpomeňte si jak skončil chudák kozel v Broken Swordu 1.

Ni.Bi.Ru. Posel Bohů je v tomto jiný. Dějová linka o nacistech a využití mimozemské technologie je zhruba stejná, ale vše ostatní je vůči k svému předchůdci k nepoznání. Hrdina je jiný a lokace jsou obsáhlejší či kompletně nové. To znamená, že se s hrdinou podíváte na místa, o kterých se Vám ani nesnilo nebo potkáte tolik nových lidí, že si ani nezapamatujete všechny jejich jména. Pokud si k tomu přidáte i fakt, že si původní díl pamatuje jen málokdo, pak dostáváte krásný napínavý příběh ve stylu Posla Smrti.

 

Standu vystřídá Martin

Standu Novotného, flegmatického amatérského archeologa z Prahy a hlavní postavu původního Posla Bohů, který nám odletěl s ufouny, střídá Martin Holan [v angličtině Martyn Houlan]. Martin je studentem archeologie a lingvistiky ve Francii, ale jak to již bývá, jeho největší dobrodružství je tak akorát sezení a papírování na místním úřadě. 

Martin v celé své kráse

 

Z rutiny ho však vyruší telefonát od jeho strýce a mentora, profesora Francoise de Vilde s žádostí o osobní schůzku. Protože téměř cokoliv může být lepší než nudná kancelářská práce, Martin neváhá ani minutku a za strýcem se vypraví. Ten mu pak začne vyprávět o tajném německém projektu Ni.Bi.Ru, nazvaném po 12. planetě (tak moment, a kde je planeta č. 10 a 11)?, o které spousta lidí dodnes věří, že existuje. A co vlastně jde? To nikdo s jistotou neví. Může to být mocná zbraň, stroj času, lék,  zkrátka cokoliv co by nacistům v 45tém roce pomohlo vyhrát válku.

Ke znovuobjevení těchto informací o německém projektu došlo v podstatě náhodou.  Při budování dálnice na západě Čech odkryli dělníci jakousi tajnou štolu do které se šli podívat. Objevili další zapečetěné dveře a spoustu aktivních min, které jen tak tak nikoho nezabily. To už samo o sobě vede k aktivaci pyrotechnické jednotky a titulkům v každém možném i nemožném médiu. Nemůžete se tak divit, že počet lidí, kteří se o takovém nálezu dozvědělo, bude prostě více. Jednou z těchto lidí je například i pracovnice z archivu hl. města Prahy, která je profesorovou "starou" známou. 

Karlův most v noci.

 

Čím více profesor o Ni.Bi.Ru básní, tím více slyšíte v jeho hlase, že by se nejraději vydal s Vámi, ale jeho věk už mu to neumožňuje. Dá Vám tedy alespoň letenky, kontakt na jeho spojku v Praze a vyrazí Vás před jeho malou skromnou vilu na předměstí Paříže.

A zase v těch tunelech ...

Od této chvíle začíná Vaše strastiplné dobrodružství. S Martinem spěcháte do Prahy, abyste se potkali s onou spojkou, jistou Barborou Kánskou, ale přicházíte pozdě! Tajný vzkaz Vás sice dovede až do jejího bytu, ale opět je všechno špatně. Barbora leží mrtvá v koupelně a byt je vzhůru nohama. Pomalu Vám tedy začíná docházet, že o tajemství německého projektu má zájem ještě někdo jiný. 

Bohužel Barbora je už tuhá.

 

Kdybych byl Martinem, asi to v tomto momentu zabalím a jdu si  sednout zpět na úřad. Martin má však pro strach uděláno a nějaká mrtvola umučené chuděry z archivu ho absolutně nemůže nerozhodit. Dokonce by byl schopen hladit kocoura, který sedí hned vedle na prádelním koši, až do zblbnutí, kdybych ho z té pekelné koupelny neodlifroval pryč a neunikl tak místní policii někam do západních Čech.

Pokud jste hráli originální příběh, bude Vám přesně od této chvíle připadat všechno velmi povědomé, neboť západními Čechy Posel Bohů začínal. Původní dělníky sice vystřídali vojáci z pyrotechnické jednotky, ale ani oni Vám postup příliš neulehčí a věřte mi, než se do štoly dostanete, bude to chviličku trvat. Lokace, které pak následují jsou ale skutečně parádní. Začne na Vás totiž dopadat taková pravá ponurá atmosféra, kterou byste v původním grafickém provedení jen těžko hledali . Všechno je navíc podpořeno výbornými zvukovými efekty a díky tomu v podstatě čekáte, ze které strany na vás někdo vyskočí.

V archivu v německém bunkru

 

Bohužel onen zázračný přístroj z projektu Ni.Bi.Ru. nanajdete - nejspíše byl někam odvezen. Nicméně odměnou za tuto strastiplnou cestu Vám bude jakási pozlacená soška, která připomíná druh klíče. Tento klíč očividně pochází z kultur střední Ameriky, od Mayů,  kteří s údajnými bohy (chápej jako mimozemšťany) jsou spojováni ještě v dnešní době.

Polda před domem = průšvih. Mimochodem poldu dabuje Pavel Soukup.

Poté co Vám Vaši pronásledovatelé odrovnají strýce už nebude cesty zpět a Martin začne celou akcí brát velmi osobně s cílem jí dokončit a zjistit tak, jestli jsou všechny ty příběhy o tajné civilizaci, kvůli kterým ve hře umírají lidi jako o závod,  pravdivé nebo zda se celou dobu honíte jen za nějakou mantrou.

 

Super puzzly naštěstí zůstaly

Pokud z předchozího odstavce cítíte, že příběh je až příliš lineární, pak máte pravdu. Příběh skutečně jede v takovém tom zajetém klišé, které vidíte v každém druhém filmu - hlavní hrdina, proti němu zlotřilý nepřátelé, mrtvoly všude kolem a šance na úspěch jsou s každou promrhanou minutou nižší a nižší. Na druhou stranu mě tento styl filmů a her baví. Má to prostě něco do sebe.

Aby se příběh aspoň trošku ozvláštnil, jsou do hry přidány puzzly, které dobře známe z předchozího dílu. Naštěstí se z kategorie "overkill" posunuly zpět do kategorie "nice to have". V začátku příběhu prolomíte pár hesel k počítači, v německém bunkru si pomocí skládačky otevřete dveře do laborky a v osobní pracovně tajemného vědce se vlámete do trezoru pomocí číselné kombinace z jeho diáře. 

U vašeho strýčka zase přetransformujete slovo "tikal" do číselného kódu podle tlačítek telefonu a zabijákům seberete sošku ze zamčeného kufru. Prozradím Vám, že na rozdíl od původního dílu zde nemusíte zkoušet více než 600 kombinací, ale stačí Vám mít pořádný sluch. On je totiž kufřík nejspíše rozbitý a každé správné čísílko vydá určitý cvaknutí.

Nejbohatší lokací na puzzly je pak střední Amerika, kde musíte vyřešit klasické skládačky o 9 polích či vyproštění jakési zlaté západky vzájemným posunem dalších kamenů a nebudou chybět ani legendární KULIČKY, aneb 2D kruhová Rubikova kostka!!! A co víc. Musím se Vám pochlubit, že jsem při hraní Ni.Bi.Ru poprvé pochopil dvacítkovou soustavu, kterou jsem v předchozím díle úplně zazdil!!

Jeden z chrámů ve střední Americe

Jeden z puzzlů.

No zkrátka a jednoduše mě tato hra pohladila po mé adventurní duši. Příběh je krásně lineární, nechybí špetka napětí a kotel zajímavých hádanek u kterých ten mozek na pár minut přeci jen zapnete! Všechno je navíc podtrženo zajímavým stylem aktivních lokací, předmětů, či rozhovorů o kterém se dočtete ještě níže.

 

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání hry je klasické - myšoidní. Máme tu klasické levé tlačítko myši, které používáme k pohybu a ke sbírání či kombinování předmětů. Pravé tlačítko je naopak trošku speciální. Umožňuje detailnější průzkum předmětů nebo míst. Fígl je však v tom, že není aktivní vždy, ale jen v případech, které jsou předem aktivované.

To stejné platí i u předmětů samotných. Určitě si každý vybaví hry, kdy hlavní hrdina sbírá do svých nekonečně velkých kapes milióny předmětů, dlouhé žebříky nevyjímaje. U hry Ni.Bi.Ru je to však trošku jinak. Platí totiž, že je aktivace lokací, předmětů či rozhovorů podmíněno jinou předchozí akci (<if> toto, <than> tamto), která k následné akci logicky inklinuje. Typickým příkladem může být rozleptání jednoho zaseknutého zámku kyselinou - jenže prvně musíte zalomit klíč do zámku a až následně se Vám aktivuje možnost zkombinovat zkumavku s autobaterií, ze které onu kyselinu vypustíte. U všech těchto podmíněných úkolů je navíc viditelné, že autoři nad hrou a nad adventurními špeky přemýšleli do posledního detailu.

A to se mi skutečně líbí. Ve hře se Vám prostě nemůže stát, že by jste zkombinovali "psa" se "zmrzlinou" a vznikla Vám "svítilna". Veškerá kombinatorika je zkrátka diktována logikou se vší vážností.

Ale ať zase tolik to ovládání nechválím. Přeci jen mi jedna věc trošku vadila. Už v době Posla Smrti mi vadilo, že hrdina nebyl schopen scény proběhnout trošku rychleji, ale vzhledem k ponuré atmosféře jsem to nakonec zkousl. U Ni.Bi.Ru., protože má využívat "vylepšený" AGDS Engine, jsem doufal, že se v rámci tohoto vylepšení naučí Martin běhat. Bohužel nestalo se tak a hráči se opět musí spokojit jen s prostým dvojklikem k opuštění dané lokace.

Z hlediska grafiky se jedná o klasickou 2.5 point-and-click adventuru - tzn. polygonální 3D postavy se pohybují v 2D předrenderovaném pozadí. Všechno je doplněno množstvím NPC postaviček, které se v lokacích pohybují, aby nepůsobily tolik komorním dojmem. To stejné platí o pohybech různých dopravních prostředků, můr či much kolem světel, aj. Rozlišení jede v 1024x768px v TrueColor režimu. Ve hře byl použit téměř stejný engine (AGDS), který byl vyvinut u Posla Smrti. Celkově je grafická stránka hry úžasná a bratři Pekárkové si zaslouží hlubokou poklonu, neboť hra působí i v roce 2023 jako zbrusu nová.

 

Mistr zvuku, Zdeněk Houb, se opět předvedl a hru vyšperkoval různými zvukovými efekty, kterých je ve hře na 700. Pro srovnání uvádím, že v Poslovi Smrti jich bylo trošku více (asi 1000), ale i tak se jedná o fantastickou práci. A je to právě hudba, která hře dodává tu pravou atmosféru. Autor prostě uměl správnou intonací hudby podtrhnout aktuální situaci - tu více, tu méně závažnou. Vše je navíc tak krásně autentické -  v atriu archivu se váš hlas rozléhá přesně tak, jako by jste byly na daném místě. Pokud vstoupíte do plechové maringotky, slyšíte kapky narážející na plechovou střechu. Martinův zvuk chůze se mění podle prostředí. Kombinace předmětů, stisknutí zvonků, kutání děr, tahání za zámky - no prostě všechno působí skutečně skvostně. 

Dabing je povedený stejně tak. Trošku Suchého Pavla Soukupa vystřídal v dabování hlavní postavy Jan Štastný, který se k postavě náramně hodí a já k němu nemám jedinou výtku.

Závěr:

Ni.Bi.Ru je velmi povedený "remake" původní hry přepracovaný do mírně inovovaného Enginu Posla Smrti. Příběhová, grafická a zvuková stránka je udělána na výbornou a ani po 18ti letech po vydání se hra neztratí - ba co víc, stále svým způsobem převyšuje dnešní tituly. 

Pokud tedy máte rádi temnější adventurku ve výpravném stylu Indyho či Broken Swordu, navíc s množstvím malých puzzlů, pak neváhejte a hru si zahrajte! Za mě 80%

Dobové recenze

(Making of z LEVELu č.300)

 

Pár EasterEggů

Během hraní můžete ve hře najít páreček EasterEggů odkazující na předchozí úspěšné hry Posel Bohů (1998) a Posel Smrti (2003). Jedná se v podstatě o takovou malou nenásilnou reklamu :).

První EasterEgg se nachází v archivu v kanceláři Barbory Kánské. Na jejím stole je krabice hry Posel Smrti. 

Krabice hry Posel Smrti (levý horní roh)

Druhý EasterEgg se nachází vedle trafiky u stavebního úřadu. Jsou zde malé časopisy kde na jejich titulních stranách jsou obrázky Posla Smrti a Posla Bohů.

Obrázky Posla Smrti a Posla Bohů (napravo a zhruba uprostřed obrazovky)

Další obrázky ze hry:

Takový malý profesorský domeček.

Martin Holan v družném rozhovoru se svým strýcem.

Cechovní ulice - zcela vymyšlená.

V Barbořině bytě - asi si už neuklidí.

Před stavebním úřadem.

Uvnitř úřadu s neoblomnou sekretářkou.

U šéfa stavebního úřadu.

Západní Čechy - pyrotechnická jednotka.

Tady na mě měl čekat! A nikdo nikde!

Další mrtvola.

A ještě jedna, 70 let stará.

V soukromé pracovně uvnitř bunku.

A hle, zlatá soška.

Před hotelem ve Francii.

První střet s Vašimi protivníky.

Chudák strýc.

Jedna z francouzských rybáren.

Uvnitř hotelu.

V jižní Americe v jednom z chrámů.

Kuličky! Extrémní vopruz!

Rozprava s bílým medvědem o poselství bohům.

Tecolut.

Finále se blíží.

A je to! Skoro jsme u konce. Už to jen aktivovat.

Ni.Bi.Ru. - vyřešení glitche

Vyřešení problému se hrou - a ketchup glitch.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák

 

Máte problém sebrat kečup v hotelové recepci, protože Vám tam překáží host hotelu, který tam už dávno nemá být?

 

Glitch:

 

Správný vzhled lokace:

Pak mám pro Vás špatnou zprávu. Hru si budete muset dát od začátku v tomto postupu.

1. Glitch se vyskytuje jen u novějších systémů (Vista, 7 - 11). Systém prostě špatně zapisuje a čte z kmenové složky (prostě debil no).

2. Stačí tedy kliknout na ikonu hry, kliknout na záložka Kompatibilita a zvolit, že chce "tento program spustit v režimu kompatibility pro Windows XP (Service Pack 3).

3. U hry se rázem opraví zapis a čtení do složky, kde je hra uložena a žádný glitch se již neobjeví. Bohužel hru si budete muset dát odznovu.

A Tale for Anna

Český název: Příběh pro Annu, Žánr: Hidden object & adventure – dětská, Výrobce: Far Mills, Distributor: Far Mills, Rok vydání: 2021,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, farmills.com Dostupnost: Steam, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

 

Není to tak dlouho, co jsem si poprvé v životě stáhl a zahrál dětsky laděnou hru Beyond the Wall. Jak si jistě z příspěvku pamatujete, zmíněná hra se stala okamžitě hitem pro mého syna a po zdárném dohrání se domáhal něčeho podobného. Moc takových her neznám, ale shodou náhod na mě na Steamu ve slevě vykoukla pohádkově laděná hra A Tale for Anna a tak bylo hned jasné, co následujících pár dní budeme dělat.

A Tale for Anna je, jak název napovídá, pohádka, kterou vymyslel a pravidelně vyprávěl jeden z autorů ukrajinského studia Far Mills svojí dceři Anničce (konkrétně se jedná o projektového manažera firmy Alexandra Sebova a jeho dceru Annu Sebovou). Protože je jeho zaměstnavatel znám svými hidden object hrami, rozhodl se, že by jeho příběh mohl být zhmotněn do podoby hry a příběh tedy převyprávěl na jedné ze schůzek vedení. Dlouho to netrvalo a jeho kolegové se pustili do práce, aby k nám v roce 2021 mohla přijít skutečně pěkná hra, na kterou se detailněji podíváme v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka

Samorost Anička

Příběh nás seznámí s malou holčičkou jménem Anna. Ta si zrovinka hraje se svým kocourkem Tailem [Ocáskem či Chvostíkem chcete-li], když v sobě z ničeho nic objeví magické schopnosti při zbrzdění následků Tailova hrozivě vypadajícího pádu ze stromu. Bohužel tento nechtěný akt Aničku uvrhne do víru takových událostí, které ji obrátí život o 180° (nebo dokonce o 360°).

Nebudu Vás napínat a alespoň začátek příběhu Vám trošičku nastíním. On totiž Tail nebyl jen obyčejný kocourek, ale hlavní ochránce, který na Annu dával od určitého jejího věku pozor. Bylo to z toho důvodu, že po její kouzelnické síle pase zlá královna. Ta kdysi ovládla království Dreamia a porazila všechny známé kouzelníky. Ale aby se stala opravdu mocnou a neporazitelnou, chce využít posledního nevinného kouzelníka - naši Aničku. 

Jeden ze Stínů, kteří se Vás snaží chytit

 

To je bohužel vše, co Tail stačí Aničce říci předtím, než jej lapí banda věrných stínových přisluhovačů zlé královny a odvleče jej neznámo kam. Anička tak zůstává na všechno úplně sama, ale síla lásky ke svému opatrovníkovi a chtíč zjistit více o své minulosti jí začne hnát kupředu.

Příběh je nečekaně plný zvratů

Anna tak opustí svůj úkryt v lesích a snaží se jít historií zpět až ke křišťálovému zámku, kde to všechno začalo. Projde si několik lokací a v každé se potkává s nějakou spřízněnou osobou. Jednou je to hodná čarodějka Zoe, jindy zase blázniví bratři Ron a Tom. Tyto postavy zde však nejsou jen tak na parádu, ale kousek po kousku nám odkrývají více a více detailů, co se dříve stalo. Postupně tak například zjišťujete, že ona zlá královna je Vaše matka, poté zase to, že vlastně byla posednuta zlým královským rádcem Jafarem a konala vše z jeho rozkazu. Úhlavní nepřítel je tak ve výsledku úplně někdo jiný než na začátku. Ať je to však kdokoliv, musíte se mu ve finále postavit a zachránit svoji milovanou rodinu.

Čarodějka Zoe v Ospalých bažinách.

 

Je to až neuvěřitelné, kolik hezkých a zajímavých věcí se může zmáčknout do cca 3 hodinového mixu hidden object game a adventury. A co víc! Pokud dokončíte hlavní děj hry o záchranu Taila a Vaší matky, odemkne se bonusová kapitolka v nichž musíte zase vypátrat, co se vlastně stalo s Vaším otcem. Tato poslední kapitolka sice nepůsobí po hádankové stránce tak propracovaně jako ty dřívější, ale i tak Vám dá cca 30 minut kvalitní zábavy.

Nenásilná kombinace hidden object a adventury.

Nebudu Vám lhát. Naposledy jsem hrál hru s tématikou hidden object někdy v roce 2006. To se jednalo o známou Hidden Expedition Titanic či později Everest - prvotiny své doby (mimochodem obě s klidným svědomím doporučuji). Od té doby jsem po tomto žánru nekoukl, ačkoliv všemožných variací existuje již nespočet! A Tale for Anna mě však mile překvapila. Anička je zde hratelný charakter a ačkoliv "nechodí" ale jen "skáče" mezi jednotlivými lokacemi, moc mi to nevadilo. Ba naopak. 

Na vršku hor

 

V lokacích pak hledáte schované předměty podle toho, co chcete udělat. Chcete-li jít do tajných dveří, musíte prvně vyhrát jistou minihru. Ale ještě předtím Vám vyskočí 1 - 3 věci, které musíte najít, aby jste se k minihře vůbec dostali.  Aby jste našly ony věci, většinou se to všechno zacyklí ještě trošku do hloubky tím způsobem, že ony tři věci vyžadují další věci, atd. Zdá se Vám to blbý? Pokud by se hra tvářila jako čistokrevná adventura a těchto zacyklených věcí bylo spousty (Excavation of Hobs Barrow), pak je to samozřejmě nehorázně otravné. Pokud se však hra už od začátku tváří jako hidden object mixnutá s adventurou, pak je to naopak přesně to, co očekávám. Celkové provedení tak hodnotím - pardon, syn hodnotí, jako velmi slušné.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání je jednoduché a přímočaré - vše se ovládá pouze levým tlačítkem myši. Aničce prostě nebylo dáno do vínku věci detailně zkoumat nebo vést sáhodlouhé rozhovoru - a ještě, že tak!

Speciální zmínku si zaslouží výborně navržená nápověda. V průběhu hry sbíráte malé modré kouzelné lístky a pokud jich nasbíráte 5, můžete je použít jako nápovědu k nalezení určitého skrytého předmětu. Tyto lístky se navíc v lokacích stále obnovují a tak, pokud by jste skutečně nevěděli co a jak dál, stačí si chvilku počkat, lístky nasbírat a aktivovat je coby nápovědu. Za nás se synem můžu říci, že se stalo jen zřídka kdy, že jsme potřebovali jakoukoliv nápovědu, ale pokud už, pak potěšila!

To stejné platí o nespočtu miniher. Těch je ve hře skutečně nepřeberné množství a některé jsou logické, jiné by jste za normálních okolností proklínali. Autoři si toho asi byli vědomi a tak umožnili minihry po chvilce snažení přeskočit. A co víc - k jakékoliv se můžete vrátit z menu hry. Tak jednoduché to je a přesto to u 90% her chybí. Výborně Far Mills!

Ještě přeskládat červené kostky a další minihra je za námi ...

 

Hra běží na enginu Unity (Syberia 3, Willy Morgan, Preston Sterling ...)  a grafika je skutečně skvostná. Je taková správně pohádková a umí zaujmout - nejen dospělého ale hlavně děti, pro které je hra určena. 

 

Zvuk nebudu příliš komentovat neboť hlavní postavy nemluví a hra je doplněna jen příjemnými zvuky dokreslující použití kouzla, splnění určitého úkolu či přechod do další lokaci - určitě si to umíte představit.

Závěr:

Hra nás zaujala příběhem s postupným odhalováním skutečné pravdy o malé Aničce a její rodině, množstvím hezkých miniher a herní dobou, která se pohybuje od 2 do 4 hodin. Nic není příliš jednoduché, ani moc složité. Grafická stránka hry se nám zamlouvala. Velkou škodou je, že hra není přeložena do češtiny a tak by syn bez mé asistence nevěděl jak se ten příběh krásně vyvíjí. Co víc dodat? Snad jen pokud máte děti, zkuste jim hru ukázat a uvidíte sami ...

Za mě 60%

Další obrázky ze hry:

Založeno na pohádce jednoho z vývojářů, kterou napsal pro svou dceru ...

Anna nalezena - teď půjde do tuhého.

Uvnitř Vašeho úkrytu.

Když kliknete na předmět, objeví se nápověda kde ho použít!

Takový PIP - obraz v obraze. Působí to však zajímavě!

Venku na zahradě.

Ve studni.

Jedna z miniher.

Unesený Tail!

Cesta do Ospalých bažin

Královna chce veškerou magii jen pro sebe. Pojďme jí v tom zabránit.

Ospalé bažiny.

Téměř na vršku Ospalých bažin.

Cesta za kouzelníky Ronem a Tomem skrz vozítko.

Že by Ron s Tomem byli děti? 

Zase jeden nepřítel.

Všeználek Ron.

Hvězdář Tom.

V křišťálovém hradě. Jafar je naštěstí za zrcadlem!

Tail konečně nalezen.

Konec dobrý, všechno dobrý :) Ale co otec Aničky?

BONUSOVÁ HRA: PÁTRÁNÍ PO OTCI

Pátrání po stromě života.

Opravdu krásná podmořská říše..

Strom života nalezen.

Otec je naživu!

Všichni spolu, všichni zdraví - vše OK! :)

Film: Black Cauldron

Český název: Černý kotel, Žánr: Animovaný, Výrobce: Walt Disney Rok vydání: 1985,  Info: csfd, Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák

 

Líbilo se Vám kultovní pokračování Sněhurky pod originálním názvem Snow White in Happilly Ever After? Pokud ano, pak se Vám jistě bude líbit i Black Cauldron.

Já obecně mám rád děj, který trošku graduje a když to každou minutou filmu vypadá s hlavní postavou hůř a hůř. Mám rád děj, kdy se z růžovoučkých zahrádek stávají vyprahlé pustiny či naopak promáčené bažiny a vše je nasáklé všudypřítomným zmarem a smrtí - hmm, to je prostě lahoda (asi jsem vadný). Takové bylo pokračování Sněhurky v boji se zlým černokněžníkem Malisem a takový je příběh Tarana v boji proti Rohatému králi.

 

The Chronicles of Prydain

Ale abych nepředbíhal a hned nevyžvanil celý děj v jednom okamžiku, popíši Vám jej více zajímavěji, protože film, ač se autoři snažili sebevíc, je pouhý průměrný destilát pětidílné knižní série The Chronicles of Prydain od Lloyda Alexandra (The Book of Three, The Black Cauldron, The Castle of Llyr, Taran Wanderer, The High King). Celý Black Cauldron je ve skutečnosti založen na událostech z knih The Book of Three a, nepřekvapivě, The Black Cauldron a aby to nebylo příliš obsáhlé, autoři se děj rozhodli osekat od postav, které nejsou tak moc potřeba. 

Pentalogie Prydainu

 

Tak například Rohatý král je považován za pána Země Mrtvých. Tečka. V knize je to ale "pouhý" pěšák ještě mocnějšího pána Arawna. Hlavní hrdina ve filmu ani nikdy nepotká bojovníka Colla ani prince Gwydiona (nezní Vám to povědomě? :-) ), syna nejvyššího krále Prydainu (to že Prydain má nějakého krále ve filmu vlastně také nezazní). Bohužel se o Taranovi ani nedozvíme odkud pochází (to řeší kniha Taran Wanderer) nebo co se s ním stane (The High King). A tedy, ač nerad, musím  napsat, že film má až příliš otevřený začátek a konec. Během příběhu se navíc vyvstává množství otázek, na které však nedostanete odpověď, dokud si nepřečtete celou pentalogii - ale kdo by to dělal, že?

 

Taran, pasáček vepřů

A o co tedy ve filmu jde? Film nás zavede do pohádkové země Prydain. V té kdysi vládl král tak krutý a zlý, že se ho báli i samotní bohové. Žádné vězení nebylo dost silné pro uvěznění, žádné místo nebylo dost vzdálené pro vyhnanství. Lidé se ho tak rozhodli vhodit zaživa do nádoby s roztaveným železem a uvěznit tak jeho duši. Nádobě se začalo říkat Černý kotel. Ale i toho se lidé báli, neboť něco v něm z krále zůstalo - moc a chtíč ničit. Pokud by padl do nesprávných rukou, země Prydain by mohla být znovu ohrožena. Lidé se ho tak rozhodli uschovat na tajné místo ...

Černý kotel v celé své kráse

Samotný děj se odehrává několik století od událostí dříve popsaných a seznamuje nás s Taranem, hochem žijícím u svého mentora Dallbena. Ten sice na první pohled vypadá jako farmář, ale pravdou je, že je to velmi starý kouzelník (kniha mluví o 379 letech!?). Taran dostane úkol postarat se o malé bílé prasátko Hen Wen [ve filmu vyslovováno Hen Win] netušíc, že se jedná o jakési malé orákulum, které dokáže předpovídat sled událostí. Dollben se rozhodne prasátko použít, aby Taranovi ukázal co umí ale bohužel prasátko se "napojí" na zlého Rohatého krále, který očividně pase po Černém kotli, s jehož pomocí chce vzkřísit svoji armádu nemrtvých a dobít Prydain.

Dallben, Hen Wen a Taran - bude se věštit ...

 

Taran s Hen Wenem

Gurki - malá a věčně chladová lesní příšerka

 

Dollben zpanikaří a pošle Tarana s prasátkem daleko do lesa do úkrytu, aby na něj Rohatý král nemohl. Jenže cesta neprobíhá ani zdaleka podle očekávání. Taran je nepozorný a umíněný a to zapříčiní, že je Hen Wen uneseno.  Taranovi tak nezbývá nic jiného, než se vydat na hrad, aby Hen Wena zachránil a překazil tak králi plán na nalezení bájného kotle. Jeho sólo mise je však neúspěšná a Taran končí v hladomorně!

 

Princezna Eilovy a Taran

 

Má však štěstí a z hladomorny ho zachrání princezna Eilovy. K nim se přidá ještě Flewddur Fflam [Flůdar Flem], bard, který byl na hradě taktéž vězněn. Společně se pak vydávají na nebezpečnou cestu najít bájný kotel dříve než tak učiní Rohatý král...

A proč vůbec popisuji film a nikoliv hru? No, nedávno jsem dohrál sérii Space Quest a říkal jsem si, že by jsem se mohl podívat ještě více do minulosti, do doby, kdy se Mark Crowe a Scott Murphy teprve poznávali při práci na hře The Black Cauldron. Hru si plánuji stáhnout a zahrát, ale protože mě pohádková země Prydain kompletně minula, chtěl jsem o ní vědět něco trošičku více ...

Zkuste se na film podívat také (nebojte, je v češtině!). Určitě to není kdovíjak kvalitní dílo, ale na druhou stranu to určitě není ani žádný propadák.