AdventureGames

Excavation of Hob´s Barrow

Český název: Excavation of Hob´s Barrow, Žánr: Adventura – mysteriózní / hororová, Výrobce: Cloak and Dagger Games, Distributor: Wadjet Eye Games, Rok vydání: 2022, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam a GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

Hra Excavation of Hob´s Barrow je dílem malé skupinky lidí, říkající si Cloack and Dagger Games. Hlavními autory hry jsou Shaun Aitcheson (příběh, programování), John Inch (grafika) a Laurie Michel-Hutteau (zkráceně Laurie MH; příběh). Všichni tři jmenovaní mají své hlavní pracovní úvazky a hry dělají čistě ve volném čase (toto stále nemohu pochopit).

Navíc jsou to milovníci adventur. Shaunovi oblíbené hry jsou dodnes Quest for Glory a Gabriel Knight 3, John tíhl k Beneath a Steel Sky a Laurie hrávala Indiana Jones and the Fate of Atlantis.

Hru Excavation of Hob´s Barrow začali tvořit přibližně v roce 2019 a tvrdě na ní pracovali po dobu 3 let. Během vývoje se také spojili s Wadjet Eye Games, kteří si hru vzali pod svá křídla, poskytli své know-how a hra dostala krásný profesionální dabing.

Původních pracovních názvů hry bylo hned několik. Mezi nimi byl i současný název, ale dlouho se hra vytvářela pod názvem INCANTAMENTUM. Alespoň do doby, než si autoři tento název nechali rozmluvit dalšími lidmi z branže. Prý byl zkrátka těžko vyslovitelný a zapamatovatelný.

Dost ale omáčky okolo! Pojďme se raději podívat na hru s mysteriózním příběhem z období viktoriánské Anglie.

Úvodní obrazovka

Mladá vykradačka hrobů?

Představte si tzv. viktoriánskou Anglii (někdy mezi léty 1837 - 1901; vláda královny Viktorie). Doba plná průmyslových inovací, nových vědních oborů a rozvoje britské společnosti. Do tohoto období patří i naše hrdinka, dcera bývalého archeologa, který je po pádu z koně (spoiler: mamčina verze příběhu) upoután nehybně na lůžko a již celých 25 let jen pomalu chřadne.

Naše hrdinka se jmenuje Thomasina Bateman(ová) a díky hezkým vzpomínkám na svého otce z jejího dětství se rozhodla jít plně v jeho stopách. Je to neohrožená archeoložka (nebo spíše starožitnice, jak se sama nazývá), která jezdí sama či se svým kolegou Kennethem po celé Anglii a zkoumá historii mohylových hrobů.

Jedná se v podstatě o trošku větší hrob pro zesnulého. Pokud byl zesnulý něčím výjimečný (stařešina osady, rytíř, či bůh ví co ještě), ostatní mu vzdali hold vybudováním mohyly, do které ho uložili. Tvarem mohyla většinou připomíná návrší z kamenů, bláta a drnů trávy. V angličtině tomu mohou říkat např. "barrow".

Ona místní mohyla v celé své kráse.

K jedné takové mohyle u vesnice Bewlay je Thomasína pozvána záhadným dopisem od jistého Leonarda Shoulderse (spoiler: hlavní zmrd). Samozřejmě nezapomene zmínit, že celá mohyla je opředena nespočtem tajemství.

No a jak myslíte, že Thomasína zareaguje? Jako splašený tele spěchá do oné vísky. Navíc zcela sama, neboť kolega Kenneth má nějaké osobní problémy (nebo byl záměrně odstraněn, kdo ví?).

Bewlay

Vesnička Bewlay vyčnívá uprostřed nehostinného anglického venkova. Všude okolo jsou nepropustné mokřady a vřesoviště, které končí přesně před rozpadajícími se kamennými zídkami místních domů. Kdyby k ní navíc nevedla nedávno postavená vlaková trať, do puntíku by splnila přízvisko "místo kde Goblini, pardon lišky, dávají dobrou noc".

Před místní hospůdkou a hotelem v jednom.

Bewlay a přilehlé okolí se stane Vaším domovem po celou dobu hry. Vaše útočiště bude v místním hostinci, ale na průzkumy budete chodil všude okolo - do postranních uliček, ke kováři, do kostela, na místní mini hřbitůvek a nevyhnete si ani vzdálenějším lokacím jako je místní les, vřesoviště či pole na kterém vyčnívá ona záhadná mohyla.

Na střeše zvonice místního kostele.

I přesto, že lokací zde není mnoho, k pohybu můžete využít mapku, která je automaticky dostupná téměř od začátku hry.

Pamatujete se na film Rituál?

I v dnešním příspěvku se neubráním popisu děje, který velmi silně připomíná známý film The Wicked Man, u nás překládáno jako Rituál.

V Bewlay je neuvěřitelné množství lidí. Místní zmagoření "domorodci" i přistěhovalci. Každý o oné mohyle slyšel a každý k ní má určitý "vztah". Tahat z každého informace bere tak 50% herního času i více. Odměnou je Vám však postupné spojování malých uzlíčků informací do větších a větších, až se odkryje (téměř) celá pravda. To, že se Thomasina ocitla u místní mohyly má totiž své důvody.

Již před 25 lety zde totiž kopal někdo jiný. Byl to jistý Samuel Briden, majitel pozemku na kterém mohyla stojí. Nebyl však sám, měl k tomu dva pomocníky a právě jedním z nich byl Váš otec! Potom co do mohyly vstoupili se vše nějak změnilo. Jeden pomocník se někam vytratil, Váš otec zůstal nadobro v kómatu (takže žádný pád z koně jak tvrdila vaše mamča) a Samuel z toho všeho zešílel a oběsil se na stromě za barákem.

Nebohý Samuel.

Aby toho nebylo málo, něco divného se začíná dít i s Thomasínou. Začíná mít vize z minulosti a postupně do nich vstupuje i jakýsi malý odporný Goblin, který Vás více a více lanaří k průzkumu mohyly (mimochodem ono "Hob" je jen zkratka "Hobgoblin"; tedy v češtině je Hob´s Barrow ve něco jako Gobliní Mohyla).

To jest onen Goblin. Ve skutečnosti Saxton - přisluhovač Abraxese.

S neskutečně přesvědčovací silou k tomu, aby mohyla byla prozkoumána, se přidávají i místní domorodci v čele s Lordem panství a obavy hrstky normálních lidí si tak Thomasína nebere příliš k srdci.

Not All Fairy Tales have Happy Endings

To je však pro ní osudová chyba. Hra není ani tak o zvratech, ale o dvojsmyslu ve Vašem putování. Však si to určitě umíte představit. Když se řekne "jen Vaše krev může osvobodit to, co dříve bylo připoutáno k zemi" a Váš otec je zrovna tak "připoutaný" k lůžku, těžko si můžete domýšlet, že někde chce "osvobodit starodávného démona, kterého Váš otec svojí krví uvěznil". Prostě chcete pomoci milované osobě a to zastiňuje vše ostatní.

Thomasina je tak postupně vmanipulována do hry místních magorů, kteří netouží po ničem jiném než osvobodit dávno zapomenutého démona, Abraxase Rexe (inspirace od Shadow of the Comet?).

Ve hře jsou sice zjevná vodítka, které Vám jasně říkají "dál už nechoď", "otoč to", "nečti to", ale není to nic platné. Děj je bohužel předem daný. Říkám bohužel, protože jsem od hry čekal zakončení v podobě minimálně dvou konců. Pamatujete si ještě na český počin s názvem Memento Mori, kde konec hry byl takový, jaký jste si ho udělali v průběhu hraní Vašimi rozhodnutími? I v této hře Vám příběh dává na výběr zda lhát či mluvit pravdu, zda přijímat pozvání či odmítat, ale ve výsledku je to vlastně celé jedno.

Abraxas

Nicméně i přesto, že hra nekončí zrovna šťastně, určitě stojí za zahrání. Něco podobného jsem zde již dlouho neviděl. Naposledy snad v Dark Seed (1 a 2), I have No Mounth and I must scream nebo v Poslovi Smrti?

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání je klasické. Levým tlačítkem interagujete a pravým detailně zkoumáte. Inventář a stejně tak vyskakovací menu s mapou vyjede vždy když se Vaším kurzorem dotknete horní části obrazovky.

Sem a tam pohyb či interakce vypadá dost kostrbatě (zkrátka Thomasína nedostala do vínku být moc flexibilní), ale pro pixel-art adventuru můžeme přimhouřit oko.

Někdy se ve hře musíte připravit na řetězové (nebo zacyklené) hádanky typu: až doneseš to, dám ti tamto (s tím, že se to opakuje 3x-4x pro jeden úkol). Jako příklad lze uvést požadavek místního Lorda . Ten chce koláčky jedné ženské ze vsi. Ta Vám je dá jen, když najdete květiny, které by položila na hrob svého zesnulého manžela. Jenže ty květiny jsou v zahradě, kterou střeží komornice. Její schovanka je schopná Vám je obstarat, ale potřebuje vědět, co se stalo s dovozcem mléka. No prostě děs.

Na druhou stranu autoři implementovali maličký "to-do list", kde Vám každý úkol ještě jednou popíší, aby jste na to nezapomněli. Přijde mi to jako fajn vychytávka pro trošku starší ročníky jako jsem já, neboť hru většinou nějak rozehraji, pak mám týden plno jiných povinností a pak se do hry chci vrátit. Kolikrát však nevím, kde jsem vlastně skončil natož abych si vzpomněl co se po mně chtělo.

Grafická stránka hry je perfektní. Jedná se o pixel-artové provedení ale působí až neuvěřitelně dobře.

Zvuk sám o sobě je velmi ponurý a jen lehce hrající. Tím je však docílen efekt toho, že každý moment čekáte, že někdo vyskočí z uličky nebo z mlhy. Co však ale dodává hře neuvěřitelné grády, je samotný dabing! Zde se Wadget Eye studio skutečně vytáhlo. Hlas Samanthy Béart je dobře znějící a k Thomasíně se neskutečně hodí! To stejné se dá říci i o zbytku charakterů ve hře. Dokonce více herních postav je dabováno tou stejnou osobou a vy to ani nezaznamenáte. Ba co víc! Dabéři jsou obecně mladí lidé a přesto umí vytvořil hlas pro sedmdesátnici. Syberia 3 by si zde mohla vzít skvělý příklad toho, jak to má vypadat!

Závěr:

Výborná pixel-artová záležitost, která Vás dokáže udržet u obrazovky hodiny (přibližně 5 - 7 hodin) dokud se nedozvíte celou pravdu! Hře chybí trošku alternativního závěru, po kterém jsem neskutečně prahl. Ale kdo ví, třeba se dočkáme nějakého sequelu.

Jednoznačně 75%

Dobové recenze: