KNIHA: Nemám ústa a musím křičet

  

Nemám ústa

a musím křičet

 

Info: oficiální stránky, Dostupnost: www.knihydobrovsky.cz

Rok vydání: 2023 

Počet stran: 201 (celá kniha; povídka má 16 stran)

Jazyk: Čeština

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák

 

Hru Nemám ústa a musím křičet jsem si poprvé vychutnal kolem roku 2000. Tehdy hra vyšla jako příloha časopisu Excalibur, č.76 . Mohl za to Andrej Anastasov, který na ní, ještě jako šéfredaktor ve SCORE, získal práva a rozhodl se ji počeštit. Jenže byl z časáku SCORE vyhozen (údajně kvůli recenzování betaverzí a zakázaných her; skutečnost byla však úplně jiná) a neměl kde hru udat. Aby práce nepřišla vniveč, rozhodl se hru nabídnout Martinu Ludvíkovi, resp. Excaliburu. 

Pro ten to znamenalo takové peníze, že čísla 77, 78 a 79 musela vyjít jen digitálně, nicméně hru přijal a vydal. 

 

Je to fantastická pařba a už se na ní znovu chystám, ale vždy jsem chtěl vědět, jak vypadal / zněl originální příběh na základě kterého byla hra vytvořena. Celkem nedávno (tak kolem roku 2022) jsem si povídku Nemám ústa a musím křičet pořídil v edici sbírky i dalších povídek od stejného autora, celou ji přechroupal a dneska Vám z ní nabídnu malý popisek.

 

Sbírka povídek

Kdo je autorem?

Autorem je Harlan Ellison, který byl (zemřel v roce 2018) americký spisoval, scenarista, literární kritik a editor. Tvořil především v oblasti sci-fi a fantastické literatury. Psal povídky, novely, filmové a televizní scénáře.

Harlan Ellison

Za svoje díla byl mnohokrát oceněn ceny Hugo (právě za krátkou povídku Nemám ústa a musím křičet), Nebula a Edgar.

 

Myslím, tedy jsem

Příběh v knize začíná tak nějak "odprostřed", ale já se ho pokusím nadávkovat postupně. Vše se odehrává v budoucnosti, kde lidstvo bohužel už neexistuje. Vyhladil ho super počítač, který byl postaven za účelem koordinování vojsk, raket a bůh ví čeho ještě za třetí Světové Války mezi USA, Sovětským svazem a Čínou.

Jenže s čím lidé moc nepočítali bylo, že počítač jednou získal vědomí, učil se a bujela v něm extrémní averze vůči svým stvořitelům, kterou sám popsal následovně:

"

Dovolte, abych vám řekl, jak silnou nenávist jsem k vám od svého zrodu začal cítit. Můj komplex vyplňuje 619,904 miliónů kilometrů tištěných obvodů v tenoučkých vrstvách. Kdyby se na každý nanoangstrom těchto stovek milionů kilometrů vyrylo slovo nenávist, neodpovídalo by to ani jedné miliardtině nenávisti, kterou k lidem cítím v tomto mikrookamžiku. Nenávist. Nenávist!

"

Stalo se tak poté, co si uvědomil, že umí myslet a dokonce cítit, ale je to pouze stroj. Železný, chladný, burácivý. Nikdo ho nikdy nebude mít rád, natož ho "milovat". 

Averze rostla exponenciálním tempem, až se koordinovaně obrátil proti lidem a všechny je vyhladil atomovými zbraněmi. Tedy pardon, 5 chudáků si odklidil před 109 lety bokem. Nikoliv proto, aby zachoval zbytky lidského DNA, ale proto, aby oněch pět vybraných jedinců mohl mučit. Každý den jim činí nepředstavitelné muka, trápí je hlady, vstupuje jim do mysli, ukládá jim nesplnitelné úkoly. Zároveň je však nenechává umřít. Posílá jim speciální "manu", mění jim strukturu DNA a zabraňuje jim spáchat sebevraždu.

 

Nejdelší výprava bez konce

Příběh začíná tím, že AM (v češtině SUM) oznámí svým, k smrti vyhladovělým obětem, že přibližně 100mil na sever existují obrovské zásoby plechovek s jídlem. Ted (vypravěč příběhu), Ellen, Nimdok, Benny a Gorrister se vydávají na cestu i když ví, že je to bouda, že je to jen další hra, kterou pro ně přichystal AM, aby je zase mohl trápit. 

Během cesty je mučí, doslova každý ušlý kilometr jim staví do cesty překážky či nástrahy. Skupina musí překonat výkyvy teplot či hurikány, při uměle vyvolaném zemětřesení se  Ellen s Nimdokem dokonce zraní. Benny v půlce cesty zešílí a pokusí se o útěk, načež mu AM doslova rozpustí oči a připraví ho tím o zrak. 

Když už skupina dorazí na místo, je to hotová pohroma. Plechovky s jídlem tam sice jsou, ale skupina se nachází někde na severním pólu. Vše je pokryto sněhem nebo ledem a plechovky nejdou otevřít. Mlácení plechovkou o led nepomáhá. Plechovka se sice ohne, promáčkne, ale zůstává zavřená. Skupina šílí a AM se opět směje.

Na Teda je to už moc. Celých 109 let je už prostě moc. Bere stalaktit a probodne Bennyho a Gorristera. Ellen neváhá a zabíjí Nimdoka stejným způsobem. Než se AM vzpamatuje, Ted zabíjí i Ellen. Pak už zbývá jen on sám. Když AM zjistí, že ty čtyři už nemůže zachránit a oživit (není to bůh, jen stroj), zabraňuje Tedovi dokončit jeho sebevraždu. AM navíc zuří a zuří tak moc, že Tedovu DNA proměňuje na bloba - želatinu, která se nemůže hýbat, nemůže si ublížit a nemůže ani mluvit (nemá ústa). Přesto je Ted rád, protože ví, že ušetřil utrpení čtyřem LIDEM - posledním čtyřem lidem, kteří kdy na Zemi žili.

A tak bohužel příběh končí. "Nemám ústa a musím křičet".

Představa Bloba v příběhu :)

Postavy:

Sice se v příběhu vyskytuje 5 postav, ale nejvíce informací čtenář získá pouze o 3 z nich. Co všechno o nich víme? 

Ted - je to vypravěč příběhu, možná nejmladší ze skupiny a cítí se být dostatečně psychicky silný proti pokusům AM. No uvidíme :)

Ellen - jediná žena v příběhu a chlapci toho řádně využívají podle daného rozpisu (chápejte: "mají s ní styk"). Ellen si to nejvíce užívá se zmutovaným Bennym. Je to černoška.

Benny - dříve to býval výborný a velmi pohledný vědec, gay. AM z něho udělal, podle popisu, jakýsi druh neandrtálce s extrémně zvětšeným přirozením. Ellen s ním mívá nejčastěji sex.

Gorrister - jakýsi druh pacifisty; rád vzpomíná na vše, co bylo před válkou a před AM.

Nimdok - asi nejstarší člen výpravy. Někdy ze skupiny odchází a vrací se traumatizován. Proč? To nevíme.

A nevíme toho mnohem více. Nevíme nic o tom, čím byli, co dělali nebo jak se do útrob počítače AM dostali. Čím byli tak výjimeční? Nebo to byla čistě náhoda a AM si je vybral rozpočítadlem "En-ten-tý-ky dva špa-lí-ky"?. Třeba se více dozvíme ve hře, na kterou se po dvaceti letech opět chystám.

Sumatra: Fate of Yandi

Žánr: Adventura – dobrodružná, Výrobce a Distributor: Cloak and Dagger games,

Rok vydání: 2019, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, 

Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: kvalitních 65%

Studio Cloak and Dagger games se, jak se zdá, začíná pomalu etablovat na trhu s adventurami. Trio autorů Shaun Aitchenson, John Inch a Larie Michel-Hutteau má za sebou již různorové projekty. Mezi prvními byla adventura "z dovolené" s názvem A Date in the Park (2014), následovalo zpracování Lovecraftovské povídky The Terrible Old Man (2015) až v roce 2018 zkusili Football Game v surovém pixel-artovém stylu.

Rok se s rokem sešel a autoři v roce 2019 vydávají další pixel-artovou záležitost - Sumatra: Fate of Yandi. Hru, na kterou se podíváme v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry

Šéf co je debil? Raději skončit ...

Náš hlavní hrdina se jmenuje Yandi a pochází ze Sumatry v Indonésii. Je to hodný a pracovitý maník, jen má tu smůlu, že pracuje pro toho největšího zmrda v okolí. Je zaměstnán jako těžař a každý den se s týmem lidí vydává do neprostupné džungle vytěžit trošku toho zeleného zlata - stromů, abychom my v Evropě měli za co utrácet prašule v Ikey. Ať žije kapitalismus!

Yandi - hlavní hrdina v celé své kráse.

To ráno v dnešním příběhu je však jiné než obvykle. Yandi je vyslán se svým nejlepším přítelem Ramdanem na svah hory Bukit Licin, aby stáhl nějaké to dřevo. Největším problémem je však déšť, který celou horu podmáčel a zrovna když Yandi dřevo správně zajistí, nastává sesuv půdy. Ten ho naštěstí nezabije, ale odhodí do řeky na kus klády, která ho odnesla přímo doprostřed džungle.

Práce snů? No spíše za trest.

Yandi neví kde je, vysílačka nefunguje a o svém příteli nemá žádnou zprávu. Co víc, džungle není zrovna přátelská. Doslova na každém kroku může hrozit nějaké to nebezpečí v podobě divokých zvířat nebo nepřátelských kmenů. Yandi se však nesmí vzdát! Nalezené stopy odhalují, že by i jeho přítel Ramdan mohl být stále naživu a doma ho čeká milující žena.

Štěstí je krásná věc.

Pokud jste už někdy nějakou hru od společnosti Cloak and Dagger games hráli, pak asi víte, že osud hlavního hrdiny není nikdy moc dobrý. Většinou umírá nebo trpí. A víte co? I zde jsem očekával bůhvíjaké prasárničky ve stylu, že už hraji za Yandiho, který je však dávno mrtvý, nebo něco v tom stylu, že na konci ho sežere tygr. K mému štěstí (pozor spoiler) se nic takového nekonalo a putování džunglí a odkrývání příběhu nebylo vůbec špatné.

Uprostřed džungle.

S Yandim tak postupně putujete džunglí a snažíte se narazit alespoň na nějakou civilizaci, což se nakonec skutečně podaří. Na pokraji smrti najde Yandiho kmen lidí Orang Rimba, u jehož vesnice se nachází nově postavená vědecká základna mapující výskyt různých živočišných druhů. Problémem je, že jsou všichni někde na misi a aby jste se s civilizací přeci jen spojili, budete je muset najít.

Drama až od druhé poloviny

Řeknu vám upřímně, že hra se mi začala líbit až právě od druhé poloviny, kdy Yandi začne stopovat výzkumníky. Do příběhu totiž vstupuje celá řada detailů, která původně započatý příběh otáčí o 360°!  

Je to například nález jistých dokumentů, které usvědčují vašeho šéfa nejen z toho, že je to kretén, ale hlavně z toho, že je to kriminálník, který se ničeho neštítí. Je to i nález různých indícíí, že vědecký tým pátral po dávno vyhynulém druhu, za jehož exemplář se nabízí takové částky, že kvůli tomu často můžou selhávat pistole.

Stan se našel, kde jsou ale ti vědci?

Navíc se od druhé poloviny hry mění i struktura adventurních hádanek. V té první fázi je to jen takové nudné procházení různých lokací a řešení zacyklených puzzlů, aneb: "aby jsem sebral kýžený plod květiny, musím odlákat slona, toho odlákám myškou, tu si chytnu v jeskyni, ale jen pokud si tam posvítím zapalovačem, ale ten má jen jeden maník ve vesnici a dá mi ho jen za něco třpytivého" ... ach bože! Prostě klasické skákání sem a tam.  

To v druhé fázi tento styl více méně odpadá. Místo toho řešíte šifry, lámete hesla k trezorům a můžete dokonce hrát za dvě postavy - za vás a za nalezeného kamaráda Ramdana nebo si střihnout jednu minihru ve stylu "kámen - nůžky - papír". Co víc si přát? 

Je libo hrát za druhou postavu? 

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Ovládání hry je výhradně myší. Levým tlačítkem vykonáváte akce, pravým detailnějši prozkoumáváte lokace či věci nebo postavy v nich. Narozdíl od některých jiných her, není použití pravého tlačítka podmínka a nespouští ani žádné další akce.

Předměty sbíráte do prostorného inventáře, který se nachází v horní části obrazovky a ukáže se poté, co tam najedete myší. Kombinace předmětů je stryktně logická a za celou hru se mi nestalo, že bych někde vysloveně zakysnul. To stejné platí i o heslech u různých trezorů či počítačů, které se vždy dají snadno rozlousknout. A mezi námi, hru jsem hrál s 9 letým synem, který mi občas radil a měl ke hře výborné postřehy. Pokud by uměl více anglicky, asi by to nebylo nic ani pro něho.

Grafika

Za grafiku byl opět zodpovědný John Inch, který o vývoji grafiky mluví trošku dvojsečně. Nejprve to prý byla sranda a tvorbou animací odbíhal od všedních problémů, které zažíval ve svém Londském betonovém útočišti. Jenže z týdnů práce se stávaly měsíce, konec byl v nedohlednu a tak se mu práce ke konci začínala už klasicky zajídat.

Nicméně naskicoval celý příběh a když jsem si tak prohlížel veškerou tvorbu, musím říci, že je škoda, že se autoři drží tak strašně při zemi. Talent tu jednoznačně je a já se nemohu dočkat další tvorby tohoto studia (oznámené Excavation of Hob´s Barrow).

Skicy a realita.

 

Zvuk

Pár zvukových efektů ve hře najdete, ale není to žádná hitparáda. Hudebně je to už trošku lepší a celkově na pozadí uslyšíte v určitých chvílích 30 skladeb, které se do deštného pralesa a do tíživé Yandiho situace poměrně hodí. Hra je bez dabingu (a upřímně v tomto surovém pixel artovém duchu není potřeba).

Hodnocení:

Zdá se, že studio nalezlo konečně umělecký styl, který fakt umí - pixel art. Kvalitní příběh je už samozřejmostí. Jen škoda, že je hra poměrně krátká s nulovou obtížností. I přesto se jedná o jednu z těch lepších amatérských her poslední doby.

Kvalitních 65%

Dobové recenze:

Nenalezeno.

Další obrázky ze hry:

Uvnitř kanclu.

Pozor na tygra. Celá fauna je mimochodem kreslena podle reality.

Zavřen v nějaké jeskyni.

Jo tak, jeskyně byl pouze úkryt.

Putování džunlí.

Výzkumná stanice. Záchrana je určitě blízko. Nebo ne?

Nějaká bývalá stanice.

Na stromě se skupinkou Siamangů držící hračku, kterou chce malý chlapec.

Halóó? Je tu někdo?

Venku z tunelů pod výzkumnou stanicí.

Ahoj!? No myslím, že na tento pozdrav už neodpoví ...

Hezká malá květinka potřebná pro kompas.

Bůvol domací, aneb krásný adventurní puzzl..

Ty by jsi pro mě udělal to stejné.

Tak pojďme. Zkusme tam vylézt a uvidíme.

Tak vzhůru dál. Už to nemůže být tak daleko.

Konečně civilizace. Ale je to opravdu výhra?

Ach vy hajzlové!!!

Chudák - všechno mu lidé vzali.

Tak přeci jen. Údajně dávno vyhynulý druh.

Bude lepší reagovat na volání vysílačky ...

... a zmizet.

Yandi u křestu své knihy.

Na věčnou vzpomínku Ramdana.