pátek 28. srpna 2026

Mata Hari: Betrayal is only a Kiss Away

Žánr: Špionážní, Výrobce Cranberry Production, Distributor: DTP Entertainment,  Rok vydání: 2009,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 50%

 

 

Mata Hari - to je osobnost sama o sobě a také hra tvořená osobnostmi. Kde tedy jen začít? 

Vezmu to od vývojářů, protože mě překvapila informace, že se na hře podíleli dva matadoři, Hal Barwood a Noah Falstein, stojící za hrami Indiana Jones and the Last Crusade a Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Byl jsem tedy natěšen, co vše ve hře najdu. A to až tak moc, že jsem si hru kdysi pořídil v originálním balení a čekal jsem na vhodnou příležitost k zahrání. Ta nastala po dokončení her Posel Smrti II a III, které vyvíjelo stejné studio. O nízkou kvalitu se tak nemusíme bát, že?


Otevírací obal hry.

Hru jsem tedy začal hrát, hrál jsem ji cca 9 hodin a pokořil jsem ji - bohužel s finálním verdiktem průměrnosti. Co se tak pokazilo? Ach, asi úplně všechno. Hra není vůbec zábavná, ani napínavá a o nějaké opakovatelnosti hraní, jako v případě obou historických her o Indianu Jonesovi, nemůže být také řeč. Pokud se chcete dozvědět více, rezervujte si prosím deset minutek na přečtení tohoto příspěvku. Anebo víte co, příspěvek můžete klidně přeskočit, o nic totiž nepřijdete ...


Mata Hari - orientální tanečnice

Mata Hari, vlastním jménem Margaretha Geertruida Zelleová, byla nizozemská orientální tanečnice, která se během první světové války stala agentkou Německa a Francie. Bohužel to se jí stalo osudné. Byla zatčena a popravena ještě před koncem první světové války. 

Tak tohle asi známe všichni. Ale už méně lidí ví, že Mata neměla příliš šťastné dětství ani manželství. Její otec byl zkrachovalý podnikatel, její matka zemřela a ona se sourozenci vyrůstala u příbuzných. Od svých osmnácti let žila s o 21 let starším manželem na Jávě (kde začala poprvé používat jméno Mata Hari). Manželství však nebylo příliš ideální a dokonce přišla i o syna, který byl (prý) otráven. Mata Hari se tak rozhodla pro restart svého života - pro návrat do Evropy, kam se vrátila v roce 1904 a kde se v Paříži živila jako orientální tanečnice a budovala si svoji kariéru. 

STOP, STŘIH

A někde tady začíná i příběh hry! Konkrétně v roce 1905, kdy se naše hrdinka vydává na jednu větší akci do divadla s tím, že se zde pokusí najít svého manažera. Zároveň se zde seznámí s člověkem, který ji poprvé naverbuje na dráhu agentky. Má prý přirozený temperament, a tak nemůže mít problém dostat z důležitých osob nějaké ty informace a zároveň si vydělat pěkné peníze...

Před divadlem.

Manažer (Gabriel Astruc) nalezen.

Temperament využit.

Mata Hari - dvojitá agentka

To, co jsem sepsal výše znamená, že jako hráči za sebou máte první kapitolu a (naštěstí jen) další tři před sebou. 

Mata tak například bude zajišťovat kopie tajných britských dokumentů, kdy s nimi bude ve Francii chycena a dotlačena k oné pověstné roli dvojité agentky. Do jejího osudu jí tak začínají poprvé promlouvat Francouzi, kteří jí ihned ukládají úkol zjistit více o tajném německém projektu s názvem Jules Verne (obrovské dělo) o super stíhacím letadle či o výrobě nebezpečného plynu (nejspíše yperitu).  Mata se tak dostává mezi dva mlýnské kameny a veškeré úkoly musí splnit. Zároveň nesmí být nijak prozrazena nebo ji nesmí dostihnout jiní tajní agenti.

Nález tajného letadla.

Zdálo by se tedy, že se hra hezky rozjíždí, ale vůbec. Ten nápad o tajné agentce a úkolech, které má vykonat jak pro jednu, tak pro druhou stranu jednoznačně táhne a není marný, jenže autoři to neposkládali k sobě tak, aby to umělo jako celek zaujmout. 

Už začátek hry odehrávající se v divadle s hledáním svého manažera je vlastně jen obyčejná nudná kecačka s tím, že postupně musíte oběhnout všechny postavy a jen je řádně vyzpovídat. A to prosím děláte skoro hodinu!

A zbytek hry není vůbec lepší, jen se posunul z jednoho prostředí divadla doslova do celé Evropy a vy se budete někdy cítit tak, jako byste místo agentky ovládali nějakou delegátku z cestovní agentury. Vše začíná v Paříži, později se přesouvá do Monaka, Berlína a Madridu. Jenže jakým způsobem? Tak například do Monaka reálně cestujete jen proto, abyste zde podali zprávu zadavateli úkolů. Jedná se tak o jednu herní obrazovku a pak rychle pryč. Paříž, Berlín nebo Madrid jsou na tom stejně. Je zde sice několik herních obrazovek, ale z 90 % se pohybujete OPAKOVANĚ pouze v jedné. Tam se většinou zeptáte na jednu otázku, dostanete jednu odpověď a šup zase jinam, tj. do jiného státu a jiného města. Tam zase něco uděláte a pak hurá zase jinam. Jako ano - jednou až dvakrát to fungovat může, ale po cca 4 - 5 hodinách hry mě to přestalo bavit a hru nezachránil ani výskyt reálných postav jako vědkyně Marie Curie, pana Emila Jelínka nebo jeho dcery Mercedes.

Pokec s Mercedes Jelínek.

A mimochodem přidám ještě jeden hejt na samotnou Matu Hari, ke které jsem si nevytvořil absolutně žádný vztah. Tak unylou postavu jsem už fakt dlouho neovládal. Chyběl mi u ní nějaký charakter, náhled do jejích myšlenek nebo prostě morální balancování nad úkoly, nad tím, že leze s každým do postele a tááák...

 

Mata Hari - svůdnice

Bohužel autoři hru nedokázali oživit ani skrz nějaké herní mechaniky, minihry nebo, nedej bože, adventurní puzzly. Jak jsem psal, z drtivé většiny jen jezdíte vlakem po Evropě a v každém městě kecáte. Nicméně zkusme se na pár věcí podívat

Začneme samotnou agentkou, která je od autorů vybavena možností svést muže. Celkově jsou zde čtyři možnosti vyskakující během rozhovorů - seduction by flattering [svádění lichocením], seduction by yielding [svádění podvolením se], seduction by dismissing [svádění nedobytností]  a seduction by daring [svádění odvážností]. No jenže já jako chlap jsem při spuštění rozhovoru absolutně nedokázal poznat, co na koho platilo a tak jsem si všechny způsoby musel poctivě a úmorně oklikat. A věřím, že nejsem sám. 

Tak schválně, jak na tohoto chlapa? Jaká je jen sekvence? 

Ruku v ruce s tím je ve hře implementován způsob sbírání bodů za tři důležité vlastnosti - spycraft [špionáž; max 1000 bodů], wealth [bohatství; max 10000 bodů], skill [dovednosti; max 14000 bodů]. Je to vlastně takový IQ kvocient známý z her s Indianou Jonesem, jen je nyní rozdělen na tři separátní části. Body za "spycraft" získáváte za speciální průzkum a sběr věcí, které nejsou zobrazitelné mezerníkem (já skončil s regulérní nulou, více viz ovládání), body za wealth získáváte za taneční vystoupení a podle kvality je to od 500 do 2000 franků (já byl osobně rád za 500 až 1000) a body za skill se připisují za "rychlost a přesnost" v minihrách (přepojování telefonní linky, rozluštění kódu, vlakové minihry). Samozřejmě vše výše zmíněné se na konci sčítá a ovlivňuje osud hlavní hrdinky. 

Taneční kreace - kurzorem musíte trefit notičky v kroužku.

Asi se nyní divíte, o jakém osudu mluvím? Hra má totiž nekánonické zakončení s tím, že Mata vždy přežije popravčí četu, ale pak se podle bodů rozhoduje o její budoucnosti. V mém případě byla chudák bez peněz a skončila ve Španělsku jako pradlena a již se nikdy neviděla se svým milencem Oskarem. V jiném případě, pokud budete dostatečně TRPĚLIVÍ a budete se účastnit všech miniher, lze skončit mezi smetánkou v Monaku. 

Trpělivost je bohužel něco, co jsem neměl. Hra mě prostě neoslovila. Zmíněné telefonní dráty jsem sice přepojil sám, ale takové rozluštění tajných zpráv jsem regulérně přeskočil (možnost přeskočit je v nich implementována) a vlakové minihry jsem reálně hrál jen chvilku. Jakmile se totiž na nádraží daného města objevil agent nabízející "expres", tj. způsob, jak tuto minihru přeskočit, neváhal jsem a vždy volil tu rychlejší cestu. Hraní bylo totiž strááášně repetitivní a nudné.

Vlaková minihra. Obtížnost postupně roste (2 až 3 agenti proti vám).

A ptáte se na nějaké (dobré) adventuření? Tak tedy opět opakuji: kecat, kecat a kecat. Máloco jiného se totiž dá brát jako nějaký puzzle. 


Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Mata Hari je čistokrevná point and click adventura běžící na nějakém interním 2.5D enginu (tj. předrenderovaná pozadí a 3D postavy). Použitelné je jen levé tlačítko myši, které slouží pro všechny akce - pohyb, sběr předmětů, rozmlouvání. Dvojklikem je možné se rychle přesunout na jinou lokaci nebo přeskočit rozhovor.

Inventář je ve spodní části obrazovky a jen málokdy do něj seberete více než 6 předmětů. Kombinování předmětů lze provádět v rámci inventáře i mimo něj a je přísně logické.

Samotné rozhovory jsou řešeny stupidně - nabídka témat je u spodní obrazovky (spolu s inventářem) a bohužel nestačí na ně jen kliknout, ale musíte na ně kliknout,  "táhnout" na danou postavu a tlačítko znovu zmáčknout. Jako proč to autoři vymysleli tak složitě, fakt netuším, ale hře to určitě nepomáhá.

Ukázka inventáře a témat k rozmlouvání ve spodní části obrazovky.

Povedený je naopak deník, který se nachází v malém kontextovém menu vpravo dole. Mata si jakoby vede deník, píše si do něj aktuální postup hrou a sumarizuje, co je danou chvíli nutné udělat. Je to taková klasická berlička pro příliš zaměstnané adventuristy, kteří si ke hře sednou jednou za týden a přemýšlejí, co všechno už mají za sebou a kde vlastně skončili. Jako vždy cením!

Ve hře se mi nepovedlo nikde se zaseknout ani zemřít. 

Grafika

Ohledně grafiky jsem četl oslavné chvály, ale mně osobně se nelíbí. Všechno je totiž tak nějak až moc statické, unylé (bez energie) a vše působí neuvěřitelně stejně (art-deko). Ať jste v Paříži, Berlíně, Madridu, nebo Monaku všechno je složeno z nádraží, náměstíčka a kavárny (nebo náměstíčka a hotelu) a jedné boční uličky. Nic víc. 

A to, že se sem a tam něco hýbe jako například policista, co stále dokola honí zloděje? Nebo nějaký blázen, co stále jezdí na velocipédu? A co jako?

Ani při rozhovorech (kde se vždy aktivuje speciální okno postav) se nedíváme na nic složitého. Vidíme jen poměrně jednodušší obličeje s omezenou mimiku a bezduché rozhazování rukama. Přitom zlatý český Reprobates ukázal, že by to mohlo být o pořádný kus lepší. A propos, nevím kdo sloužil autorům jako model pro Matu Hari, ale Mata Hari to určitě nebyla. 

Rozhovor s Marií Curie

Zvuk

Zvuky či hudba (mix špionážního a kabaretního motivu) neumějí pořádně zaujmou, jakoby ve hře ani nebyly. Dabing mi nepřišel o nic lepší. Očekával bych trošku francouzského nebo německého přízvuku, ale nic z toho ve hře bohužel není.


Hodnocení

Mata Hari je pro mě nepříjemné překvapení, které mě opět utvrdilo v tom, že nejlepší je nemít žádná velká očekávání. On totiž ten rozdíl mezi tím co čekáte a tím co dostanete, může být opravdu velký. A v případě této hry to platí dvojnásob. Scénář pracuje jen se základními fakty - tj. Mata Hari, tanečnice, lehká společnice a dvojitá špionka, pracující chvilku pro Francii a chvilku pro Německo. Dále zde máte tři nudné špionážní akce, chycení a fingované zastřelení. Nic víc, nic míň.

Cestování skrz Evropu je úmorné až nelogické, u většiny dialogů jsem usínal a  adventurní puzzly jsem buďto cíleně přeskakoval nebo je doslova protrpěl. 

Jako by hru tvořilo úplně jiné studio než to, které tvořilo díly Posla Smrti. Celkové skóre vidím na čistý průměr jako například u Hotelu Mrtvého alpinisty. Hru tedy stačí projít jen jednou a raději rychle odinstalovat, aby náhodou svojí průměrností nenakazila jiné a zatím nehrané tituly :-/.

50%

 

Začátek první kapitoly.

Před divadlem.

Uvnitř divadla.

Konec první kapitoly.

 

Začátek druhé kapitoly.

Na náměstíčku v Paříži.

Na nádraží v Paříži.

Na náměstičku v Monaku.

Policejní stanice a zatčení v Paříži.
 
Berlínské nádraží.

Berlínské náměstíčko.

Mise byla úspěšná!

Konec druhé kapitoly.

 

Začátek třetí kapitoly.

Na nádraží v Monaku.

Továrna Daimler v Německu.

Tajné letadlo.

Náměstíčko v Madridu.

Spojování drátků jde.

Luštění zpráv už ne.

Konec třetí kapitoly.

 

Začátek čtvrté kapitoly.

Plánuje se použití nějaké plynu...

Hlavní milenec zatčen.
 
Snad to přestrojení bude fungovat.

"Tajná továrna" na výrobu nebezpečného plynu.

Ale jo!

BUM!

Konec čtrté kapitoly.

 

Zatčení
 
Zasedání soudu.

Odsouzení.

Popravčí četa.

Ale copak to?

Mata dožila stranou ... 

 

pátek 21. srpna 2026

Posel Smrti - remástr hudby

 

 

Posel Smrti - remástr hudby

aneb Hithit kampaň z roku 2024 

 

 

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák

 

V dnešním příspěvku se pokusím vytvořit překlenovací most mezi původní videoherní tvorbou studia Future Games a očekávaným počinem jménem Posel Smrti: Pouto Krve (odkaz na web nového Posla Smrti). Tím mostem bude ukázka toho, co hráči mohli získat, pokud (by) podpořili Hithitovou kampaň na remástr hudby k původní hře.

 

Hithit kampaň 

Psal se rok 2024 a Zdeněk Houb, jeden ze spoluautorů Posla Smrti, si uvědomil, že od vzniku hry uplynula už více než dvě desetiletí. Toto zjištění mu očividně nedalo spát a rozhodl se, že udělá malý průzkum trhu, aby zjistil, zda lidé mají stále Posla Smrti v podvědomí a zdali vůbec zareagují na to, když se někde objeví titulkové vábničky typu "plánovaný prequel Posla Smrti".

Šel na to lišácky a zároveň stylem, který je mu velmi blízký - vytvořením kampaně na remástr hudby nejen k Poslovi Smrti, ale také k dalším počinům studia - Poslovi Bohů, NiBiRu, Reprobates a Alter Ego. Kampaň nabízela různé balíčky - od pár digitalizovaných skladeb až po limitky na MC, 2 CD nebo vinylu. Vinyly pak mohly být ještě ve speciálním obalu, podepsané atd. 

Já osobně jsem se kampaně zúčastnil a záměr Zdeňka Houba podpořil zakoupením limitky hudby na 2CD za 1199Kč. Kampaň však neslibovala jen hudbu, ve hře byly i další věci - nikdy nevydané interní materiály z vývoje, tj. skici, storyboardy, náhledy, jak se grafika vytvářela, artworky NPC postav a další. K tomu ještě čtyři vytištěné plakáty formátu A3, ke každé hře jeden a podepsaný certifikát. No, jako zarytý adventurista jsem prostě nemohl odolat.

Kampaň měla za cíl vybrat 70 tisíc Kč, nakonec však skončila s bezmála 310 tisíci a zároveň ukázala, že hráči na tento velkolepý počin nezapomněli a že jsou stále lačni po nášupu.

Časově to celé vypadalo následovně. V dubnu 2024 byla kampaň ukončena. V prosinci roku 2024 se začalo s odesíláním odměn. Nicméně díky nové kampani na Posla Smrti: Pouto krve se odesílání zrovna mé zásilky posouvalo. Jednou jsem však panu Houbovi napsal a najednou, snad do týdne, byla zásilka doma. A takto pěkně vypadala:


Celá zásilka. Docela pěkné ne?

 

Popis her a  bonusů

V následujícím textu vám ukážu alespoň pár materiálů (1x výběr ze skic a 1x výběr z artworků), které bylo možné stáhnout on-line v rámci kampaně. Nechci však sdílet úplně vše, to by přeci jen nebylo úplně fér vůči těm, kteří za materiály zaplatili.

 

Posel Bohů (1998)

70% 

Posel Bohů je moje oblíbená hra, kterou jsem kdysi pařil do zbláznění. Se Stanislavem Novotným, úředníkem z památkového ústavu, se zde vydáte na úžasnou cestu za tajemstvím starých Mayů. 

Počet skic: 26

Počet artworků: 5

Hru si můžete v dnešní době stáhnout na webu oldgames.sk nebo na smetisteher.cz.

Skica - vykopávky v Mexiku.

 
Artwork - jak se vytvářela grafika

 

Posel Smrti (2003)

90%

Myslím si, že o Poslovi Smrti nemá smysl se moc rozepisovat. Je to totiž jedna z nejlepších českých her vůbec. V roli Samuela Gordona, anglického šlechtice, se snažíte vyřešit sérii podivných rituálních vražd, avšak pátrání vás nechtěně zavede až do temné historie rodu.

Počet skic: 14

Počet artworků: 60

Hru si můžete v dnešní době zakoupit například na službě steam.

Skica - původní návrh schodiště u zámku Black Mirror

 

Artwork - jak se tvoří grafika


Ni.Bi.Ru (2005)

80%

Ni.Bi.Ru je remake původního Posla Bohů. Jádro příběhu je stejné, nicméně většina lokací a postav je pozměněna nebo jsou úplně nové. Hra má úžasný drive a doslova hororovou atmosféru.

Počet skic: 14

Počet artworků: 27

Hra se v dnešní době nedá sehnat; bez záruky vyšla na old-games.com.

Skica

 
Artwork - muzeum v Praze; jeho podoba vs. původní grafika z Posla Bohů


Reprobates (2008)

75%

Reprobates alias Next Life alias Zatracenci je hra, která překvapuje zajímavým námětem inspirovaným kultovním seriálem Ztraceni. V roli Adama Raichla se probouzíte na chladné ocelové lavici v prapodivné ubikaci kdesi na tajemném ostrově. Kolem Vás jsou další ubikace a v nich různí lidé z různých časových dob. Kromě toho vždy večer začne odbíjet zvon na nedaleké věži, lidé usínají a prožívají všemožné noční můry, ze kterých se ne vždy probudí. Sen? Noční můru? Mimozemšťané? Tajný experiment? To je na vás, abyste na to přišli...

Počet skic: 4

Počet artworků: 33

Hra se dá stáhnout ze stránek collectionchamber.blogspot.com. 

Skica - původní návrh ubikace na ostrově

 

Artwork - takto měla vypadat mapka ostrova 

 

Alter Ego (2010)

65% 

Alter Ego je poslední hra studia Future Games, kde v podání zlodějíčka Timothy Moora a detektiva Briscola vyšetřujete záhadné vraždy v přístavním městěčku Plymouth. Hra se bohužel nemůže ke svým předchůdcům příliš rovnat. Podle mého názoru hru kazí méně kvalitní scénář a doslova ji zabíjí špatný konec.

Počet skic: 7

Počet artworků: 26

Hra se dá v dnešní době zakoupit na službě steam.

Skica - návrh kostela

 
Artwork - už jen vybarvit :)

 

Hodnocení

Nákupem jsem symbolicky podpořil myšlenku prequelu Posla Smrti, dostal jsem několik skvělých nahrávek hudby, které jsem si po chvilkách poslouchal při práci a k tomu jsem se prohrabal desítkami nikdy neuveřejněných skic, artworků a textů. Dostal jsem tedy přesně to, co jsem očekával, a nemůžu si vůbec stěžovat.

90% 

úterý 18. srpna 2026

Rychlé šípy: Truhlářův učeň

Žánr: Adventura – dětská, Výrobce a Distributor: Česká televize, Rok vydání: 2025,  Info: officiální web, databaze-her, Dostupnost: Online, GooglePlay a AppStore,  Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Období adventu (či konec roku obecně) se u webu České televize nese v tom smyslu, že vždy uvolní nějakou příjemnou adventur(k)u. Několikrát za sebou to byl Anča a Pepík, pak jsme se podívali do Brna s panem Mendelem, v Řecku jsme putovali do bájných Delf a pohoří Parnasu nebo jsme zažívali povedené zimní dobrodružství se Čtyřlístkem.

V roce 2025 vydala Česká televize nový televizní animovaný seriál Rychlé šípy. Na ČT Déčku odvysílali celkově sedm dílů a ze svého okolí mohu potvrdit, že děti tento počin zaujal.

Není tak divu, že na advent stejného roku vyšla, kromě druhého dílu Čtyřlístku, stejnojmenná hra s podtitulem Truhlářův učeň, na kterou se podíváme právě nyní.

Úvodní obrazovka hry

Bylo nás pět trochu jinak

Od malička jsem měl rád dobrodružství, záhady, hlavolamy; začínalo to zahraničními Příručkami mladých svišťů, pokračovalo edicí Rozum do kapsy a končilo u českého Foglara. Ježka v kleci jsem pokořil tak v páté třídě a od té doby sbíral rok co rok krásné hlavolamy Hanayama, kterých mám doma desítky. Když jsem slyšel, že hra je jedna velká šifra, musel jsem si ji prostě zahrát!

Pokud vám Rychlé šípy nic neříkají, pak vězte, že se jedná o skupinu pěti chlapců, kteří si říkají Rychlé šípy. Níže zleva doprava to jsou Jarka Metelka, Mirek Dušín (vedoucí skupiny), Červenáček (Vlastimil Čermák), Rychlonožka a Jindra Hojer. 

 

No a tito chlapci zažívají nejrůznější dobrodružství. Podnikají víkendové výpravy do okolních lesů, skal a jiných tajuplných míst, bojují proti nešvarům (kouření, lži, ničení přírody) nebo soupeří s jinými skupinami - například s Bratrstvem kočičí pracky (Dlouhé Bidlo, Štětináč, Bohouš) nebo s Černými jezdci.

Aktuální hra využívá první zmíněné - výpravu za tajemným pokladem. U místní klubovny totiž začne hořet truhlářská dílna. Tu se štěstím uhasí právě naši kluci a místní truhlář (a správce činžovního domu v jednom) klukům poděkuje tím, že jim dá záhadnou bednu, kterou zde kdysi zanechal jeho učeň jménem Tonda. Ten kdysi měl stejnou roli jako Mirek Dušín a vedl nějaký klukovský spolek. Bohužel přišla válka a parta se rozpadla.

 
Úvod příběhu.

Po otevření bedny naleznou kluci kousek mapy, šifrovanou zprávu a část smyšleného historického příběhu. Na první pohled se tedy jedná o honbu za pokladem na základě tajných šifer.

 

Máte rádi šifry? 

Jak už jsem naznačil výše, Truhlářův učeň je jedna velká šifra / hlavolam / rébus. V klubovně totiž naleznete různé rady, jak dekódovat různě psané dopisy, co znamenají symboly v Morseově abecedě nebo jaká známá hvězdná souhvězdí existují.


Alfa a omega vašeho postupu.

Tyto rady pak musíte využívat doslova v každé herní obrazovce, kde se téměř za každými dveřmi skrývá nějaká tajná zpráva, kterou musíte dešifrovat. A to, že to skutečně uděláte, si hra ověřuje tím, že musíte napsat vybrané slovo na určité pozici. Nebo zkrátka tím, že jinak nezískáte tolik potřebný kód například k otevření určitého zámku.

Vyluštíte výsledné slovo?

Ale to není samozřejmě vše. Dále budete řešit další a další hádanky - skládat obrazce, roztrhané dopisy, vyťukávat tóny na zvonkohře, překonávat bludiště a já nevím co ještě. 

Pěkný puzzle - pozicování zámku.

Klasika - sestavte dopis.

Bludiště v lese.

A jakmile to všechno zvládnete, odměnou vám bude nalezení onoho vzácného pokladu. Tak jednoduché to je!

 

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Asi jste si toho už všimli, ale tato hra je, pokud mě paměť neklame, udělána vůbec poprvé z pohledu první osoby. Ve hře tak neuvidíte žádnou postavu, ale jen jejich malé ksichtíky podle toho, kdo zrovna komentuje danou věc. Technicky bych to asi neudělal lépe.

Hra je rozdělena do dvou herních dnů. V tom prvním se pohybujete ve městě kolem činžovního domu, kde má skupina klubovnu, v druhém se pak vydáte vlakem do Olšiné do přírody. K přestupu využíváte soupis lokací, které přibývají s tím, jak hrou procházíte.  

Soupis lokací (bohužel více jich fakt není).

Všechny aktivní prvky v lokaci lze zobrazit poklepáním na malý otazníček v pravé spodní části obrazovky. Inventář a deník jsou naopak v horní části. Sebrané předměty musíte vzít, táhnout a dotáhnout až na předmět, se kterým je chcete zkombinovat. 

Minihry nelze přeskočit. 

Grafika

Grafika je opět dílem umělce Jakuba Mareše, který hry u České televize spoluvytváří už roky. Někdy u něho vidíte jeho ryzí styl (Jak bylo ve škole, Mendel: Navzdory vytrvat, Tajemství Parnasu), jindy se zase vytáhne naprosto dokonalou replikou dle přísného zadání (Čtyřlístek)

Truhlářův učeň je trošku specifický. Ve hře jsou totiž použita pozadí, která se ve větší části vyskytovala i v animovaném seriálu, kde se na nich podíleli především Andrea Arce a Veronika Jägerová (s dohledem Karla Jerie a s pomocným zástupem animátorů a lidí zodpovědných za kolorování a kompozici). Průjezd domu, dvorek se starou mýdlárnou, půda domu či výlet vlakem a pátrání v jeskyni, to vše jste už mohli vidět například v prvním, čtvrtém a pátém díle seriálu.

Průjezd domu. Nahoře hra, dole seriál.


Na půdě. Nahoře hra, dole seriál.


Jeskyně u Olšiné. Nahoře hra, dole seriál.

Zvuk

Hudba a zvuk byly vypůjčeny z Hudební banky či ze seriálu. Hlasy postavám propůjčili stejní herci jako v seriálu - např. Jaroslav Plesl namluvil Mirka Dušína, Matouš Ruml Červenáčka a Jan Maxián Rychlonožku.

 

Hodnocení 

Objektivně musím napsat, že Rychlé šípy (a truhlářův učeň) jsou pro mě asi nejlepší adventurní hrou od České televize, jakou jsem od nich (zatím) hrál. A to přitom hry viděné z vlastního pohledu moc nevyhledávám!

Určitě je to tím, že hra už není tak úplně dětskou záležitostí, jako byly dva předchozí díly Čtyřlístku, ale vyžaduje už nějakou tu soustředěnost. A ačkoliv opět nezabere více než hodinku času, nebojím se dát hodnocení 70 %!

Tak stahujte a hrajte, vy plantážníci jedni! :-) 


Další obrázky ze hry

Klubovna Rychlých šípů
 
Druhá část klubovny.

Průjezd.

Na půdě.

Na dvorku.

Cesta vlakem.

Nádraží v Olšiné.

Cesta lesem.

Mýtina.

U jeskyně.

V jeskyni.

Konec!


Phantasmagoria: A Puzzle of Flesh

Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line , Rok vydání: 1996 ,     Info: wikipedie , mobygames , databaze-her , Dostupnost: ...