AdventureGames: Reprobates

Český název: Zatracenci, Žánr: Adventura – mysteriózní / temná sci-fi, Výrobce: Future Games, Distributor (v ČR): Future Games, Rok vydání: 2008, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

Od české společnosti Future Games (zanikla v roce 2011) jsem hrál již pěknou řádku her a vsadím se, že některé z nich možná ani neznáte. První hrou byl samozřejmě Posel Bohů z roku 1998, kterého jsem hrával do zbláznění a legendární hádanka s kuličkami na konci hry mi nedá spát ještě dnes. Následoval Posel Smrti, na kterého osobně nedám dopustit a regulérně ho vepisuji do jakéhokoliv komentu na dotaz "What is the best adventure game you´ve ever played?". Sepsal jsem zde příspěvek i na Ni.Bi.Ru., remástr původního Posla Bohů, který možná nedosáhl takových kvalit jako Posel Smrti, ale i tak byl velmi povedený. Pak jsem si dokonce sehnal originálku Belief and Betrayal, hry, kterou na český trh taktéž přineslo Future Games coby vzdálená ruka vydavatele DTP, pod něhož tvůrci spadli při vývoji Posla Smrti. Poslední hrou byla pohádka Tale of Hero, kterou na enginu firmy tvořil tým Pavla Černohouse, neboť hlavní tým byl zaměstnán praci na právě dnes popisované hře - Reprobates (v ČR) nebo také Next Life (v zahraničí).

Originálka hry. Krabička s DVD a manuál. Dnes téměř nespustitelná.

Na Reprobates (v překladu Zatracenci) se hodně vsázelo a hra se objevila v každém "hot news" v roce 2007. Jenže všechno dopadlo trošičku jinak, než se původně plánovalo, hra nebyla kladně přijata a čeští hráči se jí málem ani nedočkali. Zahraniční vydavatel DPT totiž zavelel a Future Games hru vydalo nejprve ve Francii a Německu pod názvem Next Life. Čeští hráči na hru čekali ještě rok a když ji dostali do rukou, ani oni nebyli příliš nadšení.

Zaprvé lidi štvala specifická protipirátská ochrana (SecuRom a StarForce), která mimochodem dnes dělá hru (téměř) nespustitelnou a zadruhé ani samotný styl hry nezaujal a firma vydala nejeden patch, aby ponížili hráčskou kritiku. Proč a čeho se týkala? A je hra opravdu tak špatná? Na to se určitě podíváme v dnešním příspěvku!

Úvodní obrazovka hry. (Sehnal jsem Eng verzi a počeštil ji).

Nebe, peklo, ráj, ufoni, vláda, experimenty?

Pojďme si nejprve naťuknout příběh a trošku ho porovnat s hrami, které již dříve nabídly něco podobného.

Ve hře se ujmeme 23 letého Adama Raichla, technika, který se v úvodu hry vydává na cestu autem. Jakmile Adam nastartuje svoje auto, ucítí uvnitř hlavy ostré bodnutí a záblesk připomínající cestu světelným tunelem. Po pár sekundách je však tento nepříjemný pocit pryč a Adam se rozhodne pokračovat. Sešlapuje tedy pedál svého stříbrného GMC a zamíří si to na karlovarskou výpadovku. Cesta probíhá poklidně a Adam poslouchá v rádiu nudný pořad řešící vliv stresu na lidský organismus. V jeden moment však zvoní telefon, který Adam bere a přestává se plně věnovat řízení. A i přesto, že je na hlavní silnici srazí jeho auto cisterna.

Poslední co Adam vidí je bílé světlo a opět onen záblesk připomínající cestu světelným tunelem. Probouzí se na studené kovové posteli v malé místnosti, o které po chvilce zjišťuje, že je to jeden z deseti bungalovů na jakémsi opuštěném ostrově. V nich je samozřejmě několik dalších lidí s podobnou minulostí. Vzájemně se však neznají.

Adam absolutně netuší co se děje. Je snad mrtvý a je v nebi, pekle nebo je to očistec? Může se vykoupit?

Co však znamená tajemná zvonice na útesu ostrova, o které je známo, že jakmile třikrát odbije, lidé usnou a začnou prožívat všemožné noční můry. Není to jen tajný vládní nebo snad mimozemský experiment?

A nebo je to celé jen sen, či stav mysli? To jsou všechno otázky, na které se v průběhu hry snažíte dojít.

Adam Raichl před svým bungalovem nahoře a tajemná zvonice dole.

Přijde vám to povědomé? Však dvě hry s podobným námětem již známe z minulosti a obě se hráli prozatím velmi dobře.

První hrou je I Have No Mouth, and I Must Scream z roku 1995, dílo na motivy stejnojmenné povídky Harlana Ellisona. Ve hře jsme se ujali celkem pěti jednotlivců, pěti posledních ubožáků na planetě Zemi se kterými si hraje superpočítač "AM", který zbytek lidstva již dávno vyhladil. AM staví dané jednotlivce do různých situací a mučí je tím do zbláznění.

Tou druhou hrou je Sanitárium z roku 1998, ve které se hlavní postava Dr. Max Laughton probírá po autonehoně v blázinci a snaží se přijít na to, co se s ním vlastně děje. Blázinec totiž střídá tajemný ostrov plný zmutovaných dětí, jindy se zase vtěluje do těl jiných bytostí, atd.

V kontextu je nutné zdůraznit, že ve všech případech je tahounem obyčejná podstata bytí. Chtít žít je prostě neskutečně silné téma a ačkoliv se s ním sakra špatně pracuje, tak pokud se to zvládne, jsou z toho hry s nezapomenutelným zážitkem. A vlastně nejen hry! Jen si vzpomeňte na seriál Ztraceni (ten sice na konci dojebali jak mohli, ale původní nápad byl super)!

Pomalý, ale zato chytlavý děj

Nemá smysl to asi moc dlouho zdržovat a rovnou napíšu, že příběh Reprobates scénáristé naštěstí zmákli poměrně dobře a já jsem si hru jednoduše užil. Celkově jsem u ní strávil přibližně 20 krásných hodin, zkoušel jsem prolézat každou píď, zkoušel jsem kombinovat každý nesmysl a vést rozhovory opravdu s každým.

Abych vám děj trošku přiblížil, pak vězte, že začínáte na ostrově seznamováním se s dalšími nebožáky. Ti pochází často nejen z jiných zemí, ale také dokonce i z jiných časů - vždy však mezi 19. a 20. stoletím. Tito lidé se navíc v průběhu hry obměňují, protože poté co upadnete do bezvědomí prožíváte ony zmíněné "noční můry" a hrozí, že se jednoduše už neprobudíte.

Někteří lidé navíc v průběhu hry páchají i sebevraždy.

Co se v těch snech děje? Co mají všichni tito lidé společného? Co vás bude vůbec ve snech čekat? To všechno jsou otázky, na které postupně získáváte odpovědi. A jakmile se navíc už začnete cyklicky opakovat a říkat si, že je to nuda a dál to nevede, tak bum a nalézáte tajemné vzkazy od jistých lidí, kteří na ostrově byli kdysi před vámi a kteří vlastně odhalili o co tu jde. Rázem tak jste úspěšně zaháčkování až na zbytek hry.

Jeden z mnoha tajných vzkazů.

Ve hře celkově prožitejte tři noční můry (ač se jich plánovalo původně 5), ve kterých jednoduše bojujete proti strachu (či stresu chcete-li), ať už jakéhokoliv původu. V první noční můře se například pohybujete po ocelových konstrukcích velkých budov bez dohledu na jejich spodek. V druhé noční můře se musíte vypořádat s možnou kolizí vlaku a vašeho auta a následně asistovat všem zúčastněným po autonehodě, kterou nedopatřením způsobíte. V poslední noční můře jste zase postaveni proti vašemu parťákovi Edwinovi z ostrova přímo na půdě márnice. Atmosféra by se v některých okamžicích dala krájet a hudební motiv mi navozoval naprosto stejné pocity strachu jako kdysi u Posla Smrti. Ty byly navíc podpořeny faktem, že postava může kdykoliv umřít a je potřeba se chovat vážně opatrně!

První noční můra - obří ocelové konstrukce.

Druhá noční můra - márnie.

Nechci vám prozrazovat příliš, ale veřte, že jste součástí tajného a nepovoleného experimentu a nemůžou za to protentokrát mimozemšťané :). Více ale prozrazovat nechci. Zkuste si hru zahrát a uvidíte sami, jak se vám bude líbit.

Adventurní problémy? Snad v dalším životě!

Pokud jste někdy hráli nějakou předchozí hru od studia Future Games, tak jistě víte, že se studio vždy soustředilo na kvalitní příběh, nikdy ne na to, aby hráčům házeli klacky pod nohy v podobě nepřekonatelných adventurních chytáků nebo nějakých stupidních miniher (úlety v Poslovi Bohů budiž jim odpuštěny :-) ).

Nejinak je tomu i u této hry. Hra je rozdělena celkově na devět kapitol (střídaní dne a noci na ostrově, 3x noční můry a 2x dobrodružství na sopečném ostrově), ale smysl dává bavit se jen o některých.

Tak například v ostrovní části téměř neexistuje moment, ve kterém by jste se zasekli (kromě jednoho bugu, který zmiňuji v sekci ovládání). Podstatou je tu totiž sebrání pěti kamenů, tří klacků a jedné suché trávy s jejichž pomocí zvládnete pokořit více než polovinu adventurních puzzlů ať už mluvíme o tom, že musíte něco zničit ohněm (kameny + tráva + přiložení pomocí klacků = oheň) nebo pomocí síly (kamen + klacek = nástroj). Vše ostatní se totiž dá řešit pouhým nalezením všech vedlejších postav a promluvením si s nimi. Pokud by tak jeden čekal, že bude Adam rozebírat bungalovy, dostane se ve zvonici ke zvonu a nebo jiné technikálie, bude zklamán. Nic takového zde není a věřte mi, že jediným extrémem bude objevení tajné jeskyně a opětovně se z ní dostat.

Hledání roztroušených lidí po ostrově je alfa-omega hry.

V nočních můrách se však jedná o nefalšovaný (ale povedený) adventurní zážitek daný čistě dedukcí hráče. Neexistují zde totiž více méně vedlejší postavy a tím pádem ani jakákoliv nápověda plynoucí z rozhovorů. Hráč musí mít navíc bystré oko - předměty dříve neaktivní se aktivují po nějaké dříve provedené akci nebo se prostě jen tak zjeví (kniha, kterou dříve nechtěl Adam přečíst si přečte až ve chvíli, kdy bude vymýšlet past na Edwina).

Edwin nebo my.

K tomu navíc autoři přidali několik povedených miniher. No, i když to je věc názoru. Asi tři minihy jsou hlavně o šikovnosti a postřehu a četl jsem na ně nepěkné hejty skoro ze všech koutů světa, které dokonce autory přinutili k patchi, díky jehož instalaci je můžete přeskočit stiskem tlačítka CTRL. Já jsem hrál ještě verzi bez tohoto patche a všechny minihry zvládl.

Žlutá kulička musí aktivovat všechny zelené tečky, vyhnout se dírám a oranžovým koulím.

Všechny minihry jsou na čas! Podaří se vám zde složit jednu kompletní zelenou řadu?

Poslední část odehrávající se na sopečném ostrově je pak vlastně kombinací obou předchozích. Máme tu pár lidí, se kterými můžeme promluvit a máme tu povedené řešení různých zámků. K tomu mě poměrně bavilo i překonávání překážek na útesech. Jediné kde jsem vytuhl bylo dostání se z věže ruiny kostela, kdy jsem absolutně nechápal, že si mám zahrát na Indiana Jonese a slanit se z protilehlé věže, kam jsem se dostal hodem lana a kotvičky.

Všimněte si malý znaků u písmen MDIC. Že by kód 1599? :). Kde ho jen použít?

Cestování po skalách není úplně marné. Jen si člověk musí dávat pozor na energii.

Abych to tedy nějak uzavřel, z ryze adventurního hlediska neexistuje téměř nic, na co bych si nějak významně stěžoval. Dostal jsem vše, nač jsem se těšil z předchozích her a řešení bylo na 99% logické.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Reprobates je hra, která byla postavena již na třetí verzi AGDS in-house enginu, který nejen umožňuje simulovat atmosférické efekty jako v předchozích hrách, ale soustředí se více na realističnost postav - jejich animace, změna stavu oblečení (nové vs znečištěné) a mimiky v obličeji.

Celou hru ovládáte levým i pravým tlačítkem myši. Levé tlačítko slouží k chůzi, sebrání předmětů, používání předmětů, rozhovorům a k ZÁKLADNÍMU průzkumu. Pokud jste na ostrově, nic jiného nebude potřeba používat.

Pokud se však dostanete do "nočních můr", aktivuje se i pravé tlačítko, které slouží k DETAILNÍMU průzkumu a bez jeho používání to fakt nepůjde. Je to zkrátka stejný princip jako již v Poslovi Smrti nebo v Ni.Bi.Ru.

Dvojklik slouží k rychlému přesunu mezi obrazovkami, případně k rychlejšímu rozpohybování Adama, který začne běhat. To ho však stojí "vitalitu", o které si ještě povíme více níže. Všechny východy z lokací se zobrazí po stisku klávesy "E", kdy tato možnost byla do hry přidána jako jakási alternativa k mapce ostrova, kterou původně měl mít hráč k dispozici, ale do finální verze se nějak nedostala.

Z hlediska pohybu hlavní postavy ještě musím napsat, že mě občas štvalo nešikovné přešlapování Adama v případě, že měl provést nějakou akci. Někdy dokonce danou akci (např. sběr předmětů) neprovedl a bylo nutné ho do toho nutit znovu a znovu.

Čtyři různé možné východy z jedné lokace.

Předmětů, které v průběhu hry musíte sebrat, je tak akorát a drží se striktně v množstevních mantinelech předchozích her. Stejně tak je to s jejich viditelností, kdy tak 95% všech je viditelných již z dálky, 4% se bude hledat fakt těžko (např. holínky v noční můře "Autonehoda", najednou objevší se skalpel v noční můře "Nemocnice") a zbylé 1% už nepovažuji za pixel-hunting, ale grafický bug (místo na útesu hlásící se jako spadlý kmen i když tam v reálu žádný není), viz níže. Bez mučení také přiznávám, že jsem zde vytuhl a musel otevřít návod, do kterého jsem koukl cca 3x za celou hru.

Vidíte zde nějaký "spadlý kmen"? Já teda ne.

Inventář se nachází ve spodní části obrazovky a sebrané předměty můžete kombinovat jak v něm, tak mimo něj (předměty světélkuji, pokud se dají zkombinovat) . Nezapomínejte také, že některé předměty je výhodné prozkoumat pravým tlačítkem, neboť mohou něco ukrývat (deštník se rozvine a podáte si s ním klíče). Opět se však jedná o klasické mechanismy z předchozích her a zkušené hráče nic ze zmíněných věcí nemůže překvapit.

Poslední o čem je nutné pohovořit je několikrát zmíněná vitalita či energie hlavního hrdiny. Ta je reprezentována ukazatelem v pravém horním rohu obrazovky a funguje pouze na ostrově, v nočních můrách je neaktivní.

V tajné jeskyni. Červený box zvýrazňuje ukazatel energie.

Energie je novým prvkem, který je typický spíše pro žánr RPG her, ale podstata je doufám jasná. Adam, tím jak může běhat či překonávat nějaké specifické překážky (odvalení těžkých balvanů) se unavuje a klesá mu tedy energie. Tu můžete zpět doplnit jídlem či pitím, které máte v bungalovu v podobě láhve vody a sušenek. Pokud vám něco z toho dojde, v každém dalším bungalovu se nachází to stejné (ostatní asi nejí :) ). Zajímavým funny faktem také je, že energii doplníte i při použití toalety.

V pozdějších fázích hry můžete energii dokonce doplnit konzumací ovoce či bobulí nebo pomocí vody z průzračných říček, vodopádů či pítek.

Péče o vlastní energii za mě není špatný nápad a s dvojklikem na rychlý pohyb mezi lokacemi dokonce ani nehrozí, že vám někdy dojde, přesto si něj řada hráčů jak v Česku tak v zahraničí stěžovala. Zajímavostí tak je, že se autoři rozhodli vydat patch 1.3.1., který tuto energii ruší, ale možnost konzumace jídla či pití stále zůstává.

Grafika

Grafická stránka hry je jednoduše dokonalá a kopíruje styl předchozích her. Opět se jedná o předrenderované pozadí s vysokými detaily a když tak srovnáte Sinking Island od Benoit Sokal a právě Reprobates, myslím, že se jsme se v té době neměli za co stydět. Mně osobně se líbí jak pohyb na ostrově, který se v každý jednotlivý den zobrazoje jinak (z různých úhlů kamer) a umocňuje tak jeho plastičnost, tak následné lokaci v jeskyních či na sopečném ostrově a unvnitř tajné laboratoře.

Naprosto dokonalé jsou pak detaily jednotlivých postav, které jsou vždy prokresleny do detailů v případě, že s nimi chcete vést rozhovory. Zajímavostí je, že se nejedná o žádný Motion Capture (na to nebyly peníze), ale o poctivou ruční animaci.

Nějaký šílený křesťan.

Eva z Brna :) (Vážně!)

Zvuk

Za zvukové efekty, hudbu a dabing byl zopovědný opět Zdeněk Houb a odvedl jednoznačně výbornou práci. Ve hře je nespočet povedených zvukových efektů a nemá smysl se jim nějak významně zabývat - je tu prostě vše co má být (chůze, déšť, hromy, blesky, zpěv ptáků, šumění moře, sběr a používání předmětů a mnoho, mnoho dalšího). V každé noční můře navíc hraje povedená hudba velmi podobné těm, které jsme slyšeli již v předchozích hrách a které uměly podpořit zážitek z hraní. Hudba se navíc v daných akcích dynamicky zvyšuje či snižuje.

Povedený je též i český dabing a pokud si například na youtubu poslechnete i jiné jayzkové mutace, určitě mi dáte zapravdu, že ten český se povedl nejlépe. Jen mi trošku chybí jistá imitace zahraničních akcentů a napodobování slangů (postavy vyskytující se ve hře jsou z jiných zemích a dokonce z jiných dob).

V hlavních rolích například uslyšíte Václava Rašilova (Adam Raichl), Otmara Brancuzského (Boris), Jaroslavu Pokornou (Danica), Helenu Brabcová (Dorothy, Maria), Annu Suchánkovou (Eva), a další.

Hodnocení

Na počátku příspěvku jsem si položil otázku "Zda-li je hra Reprobates tak špatná, jak se říká a pokud ano, tak proč?". Po 20 hodinách příjemného hraní a asi 2 hodinách detailního popisu mohu s klidným svědomím říci, že Reprobates je dalším nadmíru povedeným kouskem od studia Future Games. Ano, má sice své neduhy v podobě repetitivního bloudění po ostrově, nic neříkajících rozhovorů a několika bugů, avšak na druhou stranu se hráči dozví naprosto vše, zápletka příběhu je originální a dokonce i adventurní části s minihrami není okoukaná. Přede mnou je tak poslední počin jménem Alter Ego.

75%

Dobové recenze:

V danou dobu jsem bohužel neodebíral žádné tištěné časopisy.

Další obrázky ze hry

První den na ostrově