AdventureGames: Voodoo Kid

Žánr: Horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 1997, Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

Poznámka: Obrázky ponechávám tak, jak je v součásné době uvidíte, pokud si hru zahrajete.

Konec jednou přijít musel! Naštěstí ne pro mne, ani ne pro moji vášeň hrát a psát o adventurách. Mluvím o Hubertu Chardotovi, který ve společnosti Infogrames stál za zatím všemi popisovanými tituly zde na blogu. Eternam (1992), Alone in the Dark 1 (1992), Shadow of the Comet (1993), Alone in the Dark 2 (1993), Alone in the Dark 3 (1994), Prisoner of Ice (1995), Time Gate: Knight´s Chase (1995) - to všechno byly unikátní hry, ve kterých tento "francouzský Josh Mendel" figuroval jako autor nebo spoluautor příběhu. Většinou se tak jednalo o hry plné voodoo, čarodějnictví a Cthulhu, kterých byl velkých fanouškem.

Málokdo však ví, že poslední zmíněná hra Time Gate se sice (některým) hráčům líbila, ale moc dobře se neprodávala a plánované pokračování tak nikdy nevzniklo. Poslední šancí v záchraně adventur u Infogrames se stal v dnešním příspěvku popisovaný projekt Voodoo Kid, který se ale nepovedl už vůbec a titul rychle zapadl. Na nových systémech navíc přestal fungovat a zapadlý by tak nejspíše zůstal na věky věků. V roce 2021 ho však skupinka Digital Theory Ltd. upravila a uvolnila do digitální distribuce společnosti GOG, kde ho můžete zakoupit za pár "šušňů".

Úvodní obrazovka hry.

Poslední hřebíček do rakve

Jak už jsem ale naznačil, pokud by jste čekali nějaké vyvrcholení Chardotovy kariéry v podobě dokonale propracované pařby plné toho nejlepšího, co doposud vymyslel, budete zklamáni. Zde se mu to bohužel nepovedlo.

Ve hře se ujímáte hrdiny v teenagerovském věku a buďto můžete hrát za bezejmenného chlapce nebo dívku. Bohužel váš výběr je čistě kosmetickou záležitostí tak, jako kdysi ve hře Alone in the Dark 1 nebo v Ečstatice. To znamená, že průchod hrou je pro obě postavy stejný. Na skutečnou souhru dvou postav si hráč holt musí ještě počkat do roku 2001 v pokračování Alone in the Dark: The New Nightmare.

Výběr hlavní postavy.

S vybraným hrdinou začínáte v jeho dětském pokoji čtením nové záhadné knihy. V té kapitán Baron Saturday (inspirace Zeměplochou?) proměnil svou posádku v zombie a má stále tu blbou tendenci kroužit kolem Ostrovů ztracených duší...

No a hádejte jak to asi pokračuje? Náš hrdina usíná, knihou je pohlcen a probouzí se přímo v podpalubí lodi před frustrovaným baronovým komorníkem. Tomu pomůže najít baronův klobouk, za což mu komorník poví, že na lodi jsou k nalezení části roztrhané mapy, která mu může pomoci k návratu zpět do Země živých.

V podpalubí.

Baron Saturday v celé své kráse.

Bezejmenný hrdna na bezejmenná lodi

No a to je vlastně vše. O nic jiného ve své podstatě nejde. S hrdinou se musíte jednoduše dostat z podpalubí (o dvou patrech), skrz ubikace, kuchyni, jídelnu až na horní palubu. Tam musíte změnit kurz a jako takový bonus si to jít vyřídit na nejvyšší stožár s Baronem Sobotou a osvobodit duše jeho posádky.

Jak ale může být složité projít starou pirátskou loď o podpalubí, horní palubě, kapitánském můstku a jednom stožáru? Odpověď je, že to vůbec není složité a pokud v některých lokacích nepřehlédnete nějaké aktivní místo ve scéně (většinou když se něco válí na podlaze), pak do cca hodinky a půl nemáte co dělat. Ve své podstatě je to ještě jednodušší hra, než Prisoner of Ice z roku 1995.

V ložnici Barona.

Ve hře v podstatě neexistuje pořádný dialog a ani o členech posádky se kromě toho, že jsou to zombií s určitými problémy, nic nedozvíme. Nečekejte žádné tajné deníky a jejich předčítání jako v sérii Alone in the Dark nebo Shadow of the Comet.

Hra je tak bohužel natahována pouze různými minihrami, jako je nastavování správných barviček na zámku, mačkání švábů nebo střílení nějakých nepohodlných baronových přisluhovačů. Na druhou stranu kvituji, že autory nenapadlo přidat nějaký nesmyslný back-tracking, kde byste museli z horní paluby zpět do podpalubí a zase zpět. To naštěstí ve hře není a s hrdinou se vždy pohybujete maximálně ve dvou lokacích.

Protože hlavní hrdina toho komentuje skutečně málo, sem a tam se taky nevyhnete použití metody všeho-na-všechno. Hlavně tedy v pozdějších fázích hry, kdy mně osobně unikalo, že mám na horní palubě pokácet nějaký totem, abych si vyrobil topůrka k sekyrkám a sekerky pak použít na stožár, abych se tam pomocí lezeckých bod a právě vyrobených seker dostal.

Cílem zde bylo sestavit tvar pavouka rotací částí zámku.

Musíte najít 4 kusy mapy.

Akční minihra.

Snad jediným plusovým bodem jsou momenty, kdy je váš hlavní hrdina lapen nějakou pastí a vy musíte opustit jeho tělo v podobě jeho duše a zkusit si projít pár lokací okolo, abyste našli způsob jak tělo osvobodit (například přečíst knihu a dozvědět se, že lano udoláte jako fakír hrou na píšťalku). Bohužel tento jediný zajímavý mechanismus už obecně velmi průměrný pocit z hraní nezachraňuje.

Opuštění vlastního těla - voodoo magie.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Voodoo Kid je klasickou point-and-click adventurou, kde je hlavní postava ovládána z pohledu třetí osoby pomocí myši. Co mě však vytáčelo bylo to, že je zde pouze jediný kurzor - kurzor ruky. Ať chcete někam jít, něco sebrat, něco použít nebo si s někým promluvit, stále zde máte zmatečně jen jeden kurzor. Průzkum předmětů nebo aktivní míst například pomocí pravého tlačítka nefunguje.

Předměty sbíráte do inventáře v podobě batohu, který je umístěn v horní části obrazovky. Většinou do něho však neseberete více jak 6 předmětů najednou a jejich kombinace je tak z 90% jasná. U zbytku si možná pomůžete nechtěnou metodou používáním všeho-na-všechno. Jak jsem už psal, je to bohužel z toho důvodu, že postava moc nemluví a aktivní místa či předměty téměř vůbec nekomentuje - díky tomu pak ani moc nevíte co máte v inventáři. Předměty se kombinují zásadně vně inventáře.

Ukázka používání předmětů.

Závěrem musím zmínit, že mě poměrně dost štvaly proluky mezi jednotlivými akcemi. Pokud na něco totiž kliknete, začnou se točit takové malé hodiny, které se točí 5 sekund před akcí a dalších 5 sekund po akci. Znám hry, které tím maskovaly například zdlouhavější načítání hry z CD, ale zde k tomu není žádný důvod a celková pomalost mě nemile překvapila.

Grafika

Hra je adventurou kombinující 2D před-renderovaná pozadí s 3D postavami. Na hře se podílel podobný tým jak na hře Prisoner of Ice - tj. například Josiane Girard jako vedoucí grafiků či Dominique Peyronnet, jako osoba zodpovědná za Motion Capture, 3D animace a cut-scény.

Zvuk

Se zvuky je to slabší a je to už taková ta klasika - uslyšíte zvuk pohybu postavy, sem tam zvuk kapající vody nebo hořícího ohně někde v krbu v kuchyni. Hudební podkres je složen z cca 4 (slovy čtyř!) motivů, které se opakují stále dokola a vy v nich rozpoznáte jen tóny voodoo bubnů nebo temnější tóny xylofonu. Dabing je zajištěn, ale je to opět jen "z nouze cnost".

Hodnocení

Voodoo Kid je pro mě osobně zklamáním - jakoby se snad jednalo jen o nějaký "freeware" pokus a autoři zcela zapomněli, že i v roce 1997 existovalo něco jako je "srovnání s konkurencí". Schválně si hru srovnejte například s hrami jako Curse of Monkey Island nebo Blade Runner, které obě vyšly ve stejný rok. Příběh je takový nijaký, výběr ze dvou postav pro průchod přesně stejnou hrou je zbytečný, ovládání je chaotické, grafika podivná. Do toho ještě nulové dialogy, vynechané pasáže dabingu a primitivní adventurní prvky s herní dobou kolem hodinky a půl.

Co s tím? Myslím, že zde dám 55% a jedno malé předsevzetí, že hru co nejdříve vymažu :-/.

PS: A nebojte - dřív nebo později se koukneme i na The Devil Inside, další Chardotovo dílo, které udělal poté, co přešel do Crya.

Historické recenze