Voodoo Kid

Žánr: Horor, Výrobce: Infogrames, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 1997,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG,  Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

Poznámka: Obrázky ponechávám tak, jak je v součásné době uvidíte, pokud si hru zahrajete. 

Konec jednou přijít musel! Naštěstí ne pro mne, ani ne pro moji vášeň hrát a psát o adventurách. Mluvím o Hubertu Chardotovi, který ve společnosti Infogrames stál za zatím všemi popisovanými tituly zde na blogu. Eternam (1992), Alone in the Dark 1 (1992), Shadow of the Comet (1993), Alone in the Dark 2 (1993), Alone in the Dark 3 (1994), Prisoner of Ice (1995), Time Gate: Knight´s Chase (1995) - to všechno byly unikátní hry, ve kterých tento "francouzský Josh Mandel" figuroval jako autor nebo spoluautor příběhu. Většinou se tak jednalo o hry plné voodoo, čarodějnictví a Cthulhu, kterých byl velkých fanouškem.

Málokdo však ví, že poslední zmíněná hra Time Gate se sice (některým) hráčům líbila, ale moc dobře se neprodávala a plánované pokračování tak nikdy nevzniklo. Poslední šancí v záchraně adventur u Infogrames se stal v dnešním příspěvku popisovaný projekt Voodoo Kid, který se ale nepovedl už vůbec a titul rychle zapadl. Na nových systémech navíc přestal fungovat a zapadlý by tak nejspíše zůstal na věky věků. V roce 2021 ho však skupinka Digital Theory Ltd. upravila a uvolnila do digitální distribuce společnosti GOG, kde ho můžete zakoupit za pár "šušňů".

Úvodní obrazovka hry.

Poslední hřebíček do rakve 

Jak už jsem ale naznačil, pokud by jste čekali nějaké vyvrcholení Chardotovy kariéry v podobě dokonale propracované pařby plné toho nejlepšího, co doposud vymyslel, budete zklamáni. Zde se mu to bohužel nepovedlo.

Ve hře se ujímáte hrdiny v teenagerovském věku a buďto můžete hrát za bezejmenného chlapce nebo dívku. Bohužel váš výběr je čistě kosmetickou záležitostí tak, jako kdysi ve hře Alone in the Dark 1 nebo v Ečstatice. To znamená, že průchod hrou je pro obě postavy stejný. Na skutečnou souhru dvou postav si hráč holt musí ještě počkat do roku 2001 v pokračování Alone in the Dark: The New Nightmare.

Výběr hlavní postavy.

 

S vybraným hrdinou začínáte v jeho dětském pokoji čtením nové záhadné knihy. V té kapitán Baron Saturday (inspirace Zeměplochou?) proměnil svou posádku v zombie a má stále tu blbou tendenci kroužit kolem Ostrovů ztracených duší... 

No a hádejte jak to asi pokračuje? Náš hrdina usíná, knihou je pohlcen a probouzí se přímo v podpalubí lodi před frustrovaným baronovým komorníkem. Tomu pomůže najít baronův klobouk, za což mu komorník poví, že na lodi jsou k nalezení části roztrhané mapy, která mu může pomoci k návratu zpět do Země živých. 

V podpalubí.

Baron Saturday v celé své kráse.

 

Bezejmenný hrdna na bezejmenná lodi

No a to je vlastně vše. O nic jiného ve své podstatě nejde. S hrdinou se musíte jednoduše dostat z podpalubí (o dvou patrech), skrz ubikace, kuchyni, jídelnu až na horní palubu. Tam musíte změnit kurz a jako takový bonus si to jít vyřídit na nejvyšší stožár s Baronem Sobotou a osvobodit duše jeho posádky. 

Jak ale může být složité projít starou pirátskou loď o podpalubí, horní palubě, kapitánském můstku a jednom stožáru? Odpověď je, že to vůbec není složité a pokud v některých lokacích nepřehlédnete nějaké aktivní místo ve scéně (většinou když se něco válí na podlaze), pak do cca hodinky a půl nemáte co dělat. Ve své podstatě je to ještě jednodušší hra, než Prisoner of Ice z roku 1995.

V ložnici Barona.

Ve hře v podstatě neexistuje pořádný dialog a ani o členech posádky se kromě toho, že jsou to zombií s určitými problémy, nic nedozvíme. Nečekejte žádné tajné deníky a jejich předčítání jako v sérii Alone in the Dark nebo Shadow of the Comet. 

Hra je tak bohužel natahována pouze různými minihrami, jako je nastavování správných barviček na zámku, mačkání švábů nebo střílení nějakých nepohodlných baronových přisluhovačů. Na druhou stranu kvituji, že autory nenapadlo přidat nějaký nesmyslný back-tracking, kde byste museli z horní paluby zpět do podpalubí a zase zpět. To naštěstí ve hře není a s hrdinou se vždy pohybujete maximálně ve dvou lokacích.

Protože hlavní hrdina toho komentuje skutečně málo, sem a tam se taky nevyhnete použití metody všeho-na-všechno. Hlavně tedy v pozdějších fázích hry, kdy mně osobně unikalo, že mám na horní palubě pokácet nějaký totem, abych si vyrobil topůrka k sekyrkám a sekerky pak použít na stožár, abych se tam pomocí lezeckých bod a právě vyrobených seker dostal.

Cílem zde bylo sestavit tvar pavouka rotací částí zámku.

Musíte najít 4 kusy mapy.

Akční minihra.

Snad jediným plusovým bodem jsou momenty, kdy je váš hlavní hrdina lapen nějakou pastí a vy musíte opustit jeho tělo v podobě jeho duše a zkusit si projít pár lokací okolo, abyste našli způsob jak tělo osvobodit (například přečíst knihu a dozvědět se, že lano udoláte jako fakír hrou na píšťalku). Bohužel tento jediný zajímavý mechanismus už obecně velmi průměrný pocit z hraní nezachraňuje.

Opuštění vlastního těla - voodoo magie. 

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Voodoo Kid je klasickou point-and-click adventurou, kde je hlavní postava ovládána z pohledu třetí osoby pomocí myši. Co mě však vytáčelo bylo to, že je zde pouze jediný kurzor - kurzor ruky. Ať chcete někam jít, něco sebrat, něco použít nebo si s někým promluvit, stále zde máte zmatečně jen jeden kurzor. Průzkum předmětů nebo aktivní míst například pomocí pravého tlačítka nefunguje. 

Předměty sbíráte do inventáře v podobě batohu, který je umístěn v horní části obrazovky. Většinou do něho však neseberete více jak 6 předmětů najednou a jejich kombinace je tak z 90% jasná. U zbytku si možná pomůžete nechtěnou metodou používáním všeho-na-všechno. Jak jsem už psal, je to bohužel z toho důvodu, že postava moc nemluví a aktivní místa či předměty téměř vůbec nekomentuje - díky tomu pak ani moc nevíte co máte v inventáři. Předměty se kombinují zásadně vně inventáře. 

Ukázka používání předmětů.

 

Závěrem musím zmínit, že mě poměrně dost štvaly proluky mezi jednotlivými akcemi. Pokud na něco totiž kliknete, začnou se točit takové malé hodiny, které se točí 5 sekund před akcí a dalších 5 sekund po akci. Znám hry, které tím maskovaly například zdlouhavější načítání hry z CD, ale zde k tomu není žádný důvod a celková pomalost mě nemile překvapila.

Grafika

Hra je adventurou kombinující 2D před-renderovaná pozadí s 3D postavami. Na hře se podílel podobný tým jak na hře Prisoner of Ice - tj. například Josiane Girard jako vedoucí grafiků či Dominique Peyronnet, jako osoba zodpovědná za Motion Capture, 3D animace a cut-scény. 

Zvuk 

Se zvuky je to slabší a je to už taková ta klasika - uslyšíte zvuk pohybu postavy, sem tam zvuk kapající vody nebo hořícího ohně někde v krbu v kuchyni. Hudební podkres je složen z cca 4 (slovy čtyř!) motivů, které se opakují stále dokola a vy v nich rozpoznáte jen tóny voodoo bubnů nebo temnější tóny xylofonu. Dabing je zajištěn, ale je to opět jen "z nouze cnost". 

 

Hodnocení

Voodoo Kid je pro mě osobně zklamáním - jakoby se snad jednalo jen o nějaký "freeware" pokus a autoři zcela zapomněli, že i v roce 1997 existovalo něco jako je "srovnání s konkurencí". Schválně si hru srovnejte například s hrami jako Curse of Monkey Island nebo Blade Runner, které obě vyšly ve stejný rok. Příběh je takový nijaký, výběr ze dvou postav pro průchod přesně stejnou hrou je zbytečný, ovládání je chaotické, grafika podivná. Do toho ještě nulové dialogy, vynechané pasáže dabingu a primitivní adventurní prvky s  herní dobou kolem hodinky a půl.

Co s tím? Myslím, že zde dám 55% a jedno malé předsevzetí, že hru co nejdříve vymažu :-/.

PS: A nebojte - dřív nebo později se koukneme i na The Devil Inside, další Chardotovo dílo, které udělal poté, co přešel do Crya.

 

Historické recenze

Další obrázky ze hry

Těsně před vstupem do horního patra podpalubí. Najdete kost?

Ubikace posádky.

Menší ukázka inventáře.

Během hry budeme i péct koláče.

Miniha s ozubenými koly.

Opuštění vlastního těla. Prostě voodoo magie.

Další minihra se spojením různých trubiček.

Na horní palubě.

Kapitánova pracovna.

Mapa (téměř) složena.

Menší návod co dělat s panenkami Voodoo.

Baron Saturday konfrontován.

Finální souboj živlů.

Magické schopnosti knihy vyprchaly.

Konec. Zaplať bánbůh.

Alone in the Dark: The New Nightmare

Alternativní název: Alone in the Dark 4, Žánr: Adventura – survive / horor, Výrobce: Darkworks, Distributor: Infogrames, Rok vydání: 2001, 

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam (samostatně nebo jako antologie), Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 80%

 

Sérii Alone in the Dark asi není potřeba nějak detailně představovat. Původní hra od programátora Frédéricka Raynala a scénáristy Huberta Chardota vyšla již v roce 1992 a dodnes platí za první PC survive adventuru hru s výborně zmáknutým 3D enginem.

První hra měla dokonce takový úspěch, že vznikla další 2 pokračování (a jeden maličký prequel). Z domu Derceto plného vlkodlaků a zombíků jste tak mohli zavítat do Hell´s Kitchen a bojovat s nemrtvými piráty (nejakčnější díl) nebo dokonce do westernového městečka Slaugther Gulch, kde jste mohli měřit síly s neklidnými duchy a mutanty.

Jenže poslední třetí díl vyšel v roce 1995 a pak se dlouho nic nedělo. Sem a tam se sice objevily zprávy o možném restartu série, ale většinou všechny snahy skončily v propadlišti dějin. Až teprve v prvních dnech nového milénia oznámilo maličké studio Darkworks vývoj "čtvrtého dílu". Tedy abych byl přesný, dílu, který měl sérii tzv. restarovat a sledovat Carnbyho ve třech zbrusu nových dílech. 

A jak se tento restart povedlpovedl? Na to se podíváme v dnešním příspěvku! 

Úvodní obrazovka hry.

Carnby je mrtev, ať žije Carnby

V prvních řádcích bych asi měl vysvětlit jednu věc - knírkatý čtyřicátník Carnby z přelomu let 1924 / 1925 je fuč. Autoři se ho rozhodli násilně přenést do 21. století jakoby ve stylu nelítostného lovce duchů a tím kompletně zpřetrhali jakoukoliv souvislost s prvními třemi díly. Titul The New Nightmare měl být zkrátka start nové série a autoři to chtěli udělat "znovu a lépe", ačkoliv všichni již víme, že žádné přímé sequely bohužel nikdy nevznikly a titul tak zpětně nikam moc nezapadá.

I já osobně se musím přiznat, že ze začátku jsem na vše koukal poměrně nevěřícně, avšak v průběhu hraní mi hra a nový Carnby přirostly nečekaně k srdci. A to i přes ty jeho dlouhé vlasy! :)

Na obrázcích napravo je vždy Carnby. Nahoře nový, dole původní visuál.

S našim hrdinou Carnbym se to má tak, že se již v pouhých 14 letech dostal do agentury soukromého detektiva Charlese Fiskeho, ke kterému si vytvořil velmi blízký vztah a spolu pak pracovali na nejrůznějších případech výskytu paranormálních jevů. 

V roce 2001 se však Fiskovi stal jeden případ osudný. Spolu s Carnbym tu dobu pracovali pro tzv. Úřad 713 (Bureau 713) a on sám byl svým zaměstnavatelem Christopherem Lambem poslán na Shadow Island (ostrov, kde se celý příběh odehrává), aby prozkoumal různé nevysvětlitelné události reportované Obedem Mortonem, jedním z posledních majitelů ostrova a sídla na něm. Bohužel se od té doby nehlásí a nikdo neví co se mohlo stát. 

Jak asi už tušíte, vy budete druzí na řadě, abyste zjistili, co se na ostrově mohlo stát. V duchu prvního dílu se k vám dokonce přidá nečekanná posila - Aline Cedrac, mladá profesorka historie (nebo spíše etnologie), která má hned dva důvody, proč se na ostrov vydává. Prvním z nich je tajemný indiánský kmen Abkani(s)ů, tj. původní kmen sídlící na ostrově, příhodný pro její profesoroská studia. Druhým je pak fakt, že by zmíněný Obed Morton mohl být jejím otcem. 

Na ostrov se přepravujete společně letadlem, na které však zaútočí nějaká entita a vaše cesty se hned na začátku rozdělí. Vy skončíte v zahradě sídla Mortonů zatímco Aline na jeho střeše...

Brána do sídla Mortonů je zamknuta. Jak se jen dostat dovnitř?

Dobrodružství tedy může začít. A nebojte, jak už to totiž tak bývá, obyčejné vyšetřování zmizení kolegy nebo obyčejné poklábosení s podivýnským majitelem se rázem zvrtne a již klasicky budete odhalovat pokřivenou historii rodu a snažit se jistým lidem překazit plány na otevření brány do tejmného světa, z něhož by na zem mohlo proniknout nepopsatelné zlo. Prostě výborná hororová klasika, která baví! :)

 

Dvě hry v jedné

Pokud si ještě pamatujete první díl, pak jistě víte, že hra se dala projít za dva charaktery. Prvním byl onen Edward Carnby a druhá Emily Hardwoodová, neteř zemřelého majitele domu Derceto. Ta však ve hře nebyla ničím zvláštním - prostě jste hráli buďto za jednoho nebo za druhého, ale všechny vaše kroky, tj. puzzly na které jste narazili, zbraně, které jste používali či kopy a údery, to vše bylo naprosto totožné.

To v The New Nightmare se autoři skutečně vytáhli a naservírovali nám odlišné průchody hrou. Zkušenost sice radí zvolit si Carnbyho a projít s ním hru, jenže to by jste se připravili o pořádnou nálož zajímavých událostí, které můžete odhalit jen s Aline. 

Pokud bych mírně zaspoileroval, tak si například představte začátek příběhu - na Shadow Island se dostanete skrze pozvání jistého Obeda Mortona. Pokud však hrajete za Carnbyho, nemáte absolutně šanci se s ním potkat (až na cca 2-3 sekundy na konci hry). Většinou jen čtete jeho zprávy nebo posloucháte jeho vzkazy ze záznamu. To Aline je dotyčnému mnohonásobně blíže a vy jako hráči máte všechny detaily krásně naservírované až přímo pod nos.

Knihy, svitky, deníky - to je alfa a omega k pochopení celého příběhu!

A co tajemný De Certo zmiňovaný v textech? Takový záhadný muž, který očividně přispěl k úpadu rodu Mortonů. S Carnbym opět nemáte absolutně žádnou šanci se k němu dostat, kdežto jakmile hrajete za Aline - bum, hned po půl hodině vás bude otravovat, aby jste ho osvobodili ze zrcadla (což samozřejmě nedělejte).

Stejně tak platí, že s Aline navštívíte mírně odlišné lokace, jako například hřbitov a hrobku rodu Mortonů, observatoř či jeskyně Abkani(s)ů a většinou je to dokonce účelné, jinak by jste zase nemohli pomoci Carnbymu v jeho příběhu. Mezi oběma charaktery je totiž nenápadné spojení skrze vysílačku a na určitých místech se prostě vyplatí zavolat si o malou pomoc.

Scénáristům na tomto místě patří jednoznačná poklona, za to, jak vše dokázali propojit v jeden plně fuknční celek s desítkami hodin zábavy, tedy pardon, napětí (20+).

 

Akčnost kam se podíváš

A nyní k další zajímavé pasáži, kterou jsou akce. Pokud jste hráli předchozí tituly, tak jistě víte, že nejakčnější a dost kritizovaný byl druhý díl série. Avšak to jste ještě nehráli tento recenzovaný díl :)-. Akčních scén je tu tolik, že dokonce poslední část hry není o ničem jiném než o tom, kdo bude rychlejší - vy a nebo monstra.

Ale všeho dočasu. Pokud začnu Carnbym, pak hned v úvodu má dvojhlavňovou pistoli nebo později trojhlavňovou brokovnici. Ještě později získá dokonce příruční raketomet nebo vrhač granátů, následovaný plasmovou pistolí, nebo pistolí speciálně sestrojenou proti stínovým potvorám. Věřte mi však, že všechny ty zbraně jsou potřeba - s mečem nebo pánvičkou na palačinky z onoho druhého dílu by jste tu toho moc nesvedli.

Pod útokem

 

Potvor je ve hře požehnaně - nemrtví psi, jakési čtyřnohé vřískající kreatury (viz obrázek výše), fotosauři (ti citlivý na světlo), hybridi (něco jako lidské zombie), hnusní arachnocidi či přerostlé dvoumetrové kudlanky, které z vás na pár mávnutí udělají jen mastný flek na podlaze.

K tomu dokonce nechybí souboj s tzv. bossy. Prvního okřídleného šmejda potkáte cca v půlce hry v knihovně a druhého pak na konci hry. Oba vám dají určitě zabrat a já se musím přiznat, že jsem na způsob jejich likvidace přišel až kouknutím se na on-line návod.

Zmutovaný Alan Morton.

 

Většina recenzí pak ráda tvrdí, že Aline to má jinak, že je méně akční nebo dokonce, že její putování více připomíná klasickou adventuru. Já osobně to potvrdit nemohu. Sice je pravda, že Aline s větší četností padají světloplachá monstra a ty může zahnat baterkou nebo rozsvícením světel v pokoji, na druhou stranu je však může i zlikvidovat zbraní. Já osobně jsem našel více méně totožný arzenál zbraní a na určitých místech na mě útočili dokonce ještě hnusnější potvory, než na Carnbyho. Dokonce zde existuje i podobný "boss-fight" na stejných místech, jako u Carnbyho. Jednou tedy v knihovně, jednou na konci hry.  

A abych nezapomněl - u obou postav se některá monstra ráda znovu objevují v plné síle i když jste je už zabili!

 

Adventurní část na ústupu 

Jak jste již asi dokázali vydedukovat, tato hra je ryzí hororový survival plný akce a to znamená, že chtě-nechtě musela jít adventurní část do pozadí. Celkově nejodpornější a nejméně záživné je hledání klíčů a následně dveří, ke kterým pasují. Tato stupidita vám v první třetině hra zabere tak 70% času.

Ani se zbytem to není o mnoho lepší a celkově se nějaké zajímavé adventurní prvky dají posčítat na prstech jedné ruky. Většinou se totiž mačkají jen iniciály rodinných příslušníků nebo se vyťukávají data jejich narození nebo úmrtí. Vrcholem všeho byly dva puzzly. V prvním jste měli najít dvě části fotografie, otočit ji a sečíst dvě čísla, která vám dají kombinaci do tajné místnosti v knihovně. V druhém jste pak měli nalézt tři krvavé symboly a ty pak stisknout v kapli, aby jste otevřeli tajné dveře do laborky pod ní. Toť bylo za Carnbyho více méně vše a Aline na tom byla velmi podobně.

Jeden z těch "složitějších" puzzlů. No posuďte sami.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Ovládání je kamenem úrazu celé hry. Hra totiž byla studiem Darkworks původně vyvíjena na Playstation a až později se autoři rozhodli oslovit studio Spiral House, které ji portovalo na PC (Windows). 

Hra se tedy ovládá zásadne na klávesnici, přičemž klávesy W-A-S-D slouží k pohybu, levým SHIFTem běháte, levým CTRL se připravujete k vykonání akce (střelba) a mezerníkem vykonáváte veškerou akci (střelba, průzkum, sběr předmětů, otevírání dveří, aktivování hádanek, aj).

Do inventáře se dostanete klávesou I, vysílačku aktivujete pomocí klávesy R a mapu pomocí klávesy M. Rovnou vám však říkám, že na mapu zapomeňte - je neuvěřitelné holá a nepřehledná a já se v ní nedokázal úspěšně zorientovat. Oproti tomu je vysílačka skvělou pomocnicí, neboť většinou když s ní Aline zavoláte, většinou vás uklidní nebo poskytne nějakou radu či hint (naopak to funguje úplně stejně). A jak jsem už psal, v některých fázích hry je tato spolupráce dokonce nutností!

Inventář je pěkně strukturovaný a má 4 sekce, mezi kterými překlikáváte směrovými klávesy a potvrzujete ENTERem. K tomu v pravém horním rohu vidíte Carnbyho ukazatel zdraví. Samotné sekce inventáře jsou Zbraně [Weapons], Předměty [Objects], Zápisník [Notebook] a Dokumenty [Documents].

Ukázka sekcí inventáře.

Každé sekce pak mají své možnosti. V případě zbraní je to například výběr zbraně, nabití zbraně, atd. V případě předmětů je to jejich prozkoumání (otáčení s předmětem), použití (klasicky klíč na dveře), spojení (například již zmíněné dvě části fotografie, modrá čočka a světlo z baterky) či přečtení zápisníků nebo jiných dokumentů.

Ukázka celého arzenálu zbraní.

 

Tím však přicházíme do negativní fáze hodnocení. Představte si nyní, že máte nabít nebo nedej bože si zbraň vyměnit a nabít. Nejprve křečovitě držíte levý CTRL a mačkáte Mezerník. To musíte přerušit, zmáčknout I, najet na zbraně, potvrdit Enterem, zbraň vybrat, potvrdit Enterem, zvolit směrovými šipkami "nabití" a potvrdit opět Enterem. Následně již pomocí Esc ze všech sekcí vylézt ven a znovu rychle stisknout křečovitě levý CTRL a být připravem mačkat Mezerník. Uff - to prostě bolí!!! 

Druhou zvláštností, která se mi osobně moc nelíbila bylo ukládání skrze tzv. přívěšky uložení [charm of saving]. V průběhu hry nacházíte specifické přívěšky a jakmile je použijete, hra se uloží. Jenže se uloží poměrně nešikovně - vždy na začátku dané lokace a pokud nedej bože někde následuje rozhovor a střet s nějakým tužším nepřítelem a vy z nějakého důvodu nevyhrajete, pak se vše načítá od znovu ze začátku lokace vše musíte podstoupit znovu a znovu (v lokaci Knihovna si užijete svoje :) )!

 

Grafika

Grafika - to je lahoda! The New Nightmare exceluje ve vytváření temné a napínavé atmosféry díky svému detailně předrenderovanému prostředí. Hra využívá statické, uměle vytvořené scény s vysokou úrovní detailů - od zchátralého sídla, přes pochmurné zahrady až po jeskyně temného světa stínů připomínající hry DarkSeed. Každé místo vypadá tak, že je navrženo s pečlivostí, aby umocňovalo pocit naprosté izolace a neklidu.

Ukázka velmi povedených míst. Uvnitř sídla, u letadla, v jeskyni.

 

Hra také využívá hrátky se světlem - jako hráči se pohybujete často ve stínech, kde jediným způsobem, jak prozkoumat okolí nebo odehnat nebezpečí, je použití baterky či jiného světelného zdroje. Temnota je v podstatě nepřítel a poprvé v sérii název hry "Alone in the Dark" dostál svého jména! 

Tento koncept navíc přidává hře na psychologické intenzitě, protože vás udržuje v neustálém napětí a strachu z neznámého. 

Mimochodem přesně toho využívají fanoušci série a hru neustále zlepšují skrze různé grafické patche (např. ReShade32.dll), který grafiku povyšuje až do rozlišení HD.

Zvuk

Hudba a zvukové efekty hrají opět klíčovou roli v budování celkového hororového zážitku. Soundtrack, vytvořený skupinou Low Distortion Unit, nabízí temné industriální a ambientní tóny, které dokonale podtrhují děsivou atmosféru hry. Ve hře je dynamická hudba, která se mění podle situace - ticho v případě prostého prozkoumávání temných zákoutí a intenzivní při střetu s nepřáteli.

Ve hře také nechybí již klasické zvukové efekty jako kroky ozývající se z temných chodeb, náhlé zavrzání dveří, vzdálené šepoty či ozvěny vašich kroků. Jednoznačně mistrovsky zpracovaná záležitost!

Mistrný je i dabing a jen díky němu přimhouříte oči nad absencí titulků.

 

Hodnocení

V hodnocení začnu trošku nezvykle nedostatky. Těch není paradoxně moc, ale zamrzí. V roce 2001 by totiž jen málokdo čekal statické kamery, absenci myši nebo nekomfortní přebíjení přes inventář skrz 7-mi násobné mačkání jedné klávesy. Nešikovné je i ukládání pozic.

Připravte se také na to, že adventurní mechanismy ustoupily a jediné co neustále v první třetině řešíte, je nalézání různých klíčů a následně i dveří, které tyto klíče odemykají (sklepení -> půda -> lobby -> půda -> tajná chodba a zpět = šílenost). V poslední třetině zase likvidujete nepřátele rychleji než kdovíjaký akční hrdina.

Na druhou stranu se jedná o žánr survive-hororu a já musím říci, že se mi hra líbila. Jako bych hrál každý předešlý díl s mnohem hezčí grafikou a hororovější atmosférou. Nechybí zde strašidelný dům s šílenými majiteli, brány do temných světů, hordy nemrtvých monster a zmutovaných nešťastníků. Prostě survival pařba jak má být!

80%

 

Historické recenze hry

 

Další obrázky ze hry

Před panstvím.

Že by tajná cesta do sídla?

Brodění se vodou.

Pokud na předměty posvítíte, jemně světélkují.

Carnby s trojhlavňovou brokovnicí ve sklepení sídla.

První setkání s Aline. Ale jen na pár minut ...

Edenshaw - bájný ochránce ostrova. No jeho ochrana se minula účinkem.

V pracovně.

Spojovací točité schodiště.

Další z mnoha pracoven.

Pracovna.

U jedné z vížek domu.

Konečně venku z toho zpropadeného baráku.

Kdo je tento nešťastník nevím...

... jisté ale je, že někde ztratil hlavu.

Hlava se našla.

Bájné indiánské místo.

Před vchodem do kaple.

Alan Morton - zlý bratr Obeda Mortona.

Někde v podzemí.

Pomoc Aline při překlad prastarých desek.

V temném světě.

V jedné z mnoha chodeb.

Scenérie jako z Vetřelce.

Mírně zmutovaný Obed Morton.

Porazit hlavního bose, získat hlavu a je konec :).

Edenshaw se už o ostrov postará.