Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce

Český název: Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce Žánr: Adventura – pohádka, Výrobce: Centauri Production Distributor:  Bohemia Interactive, Rok vydání: 2000,  Info: wikipedie , mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Nejsem člověkem, který by byl nějaký extrémní filmový znalec, ale dovolím si tvrdit, že snad neexistuje v České republice osoba, který by neznala legendární pohádku Mrazík. Legendární to výtvor sovětského režimu z roku 1964, který od přeložení do češtiny pravidelně v období Vánoc okupuje televizní obrazovky snad všech TV stanic.

A co kdybych Vám navíc řekl, že na motivy tohoto filmu vznikla v roce 2000 krátká, ale vydařená rodinná adventura? Nebojte se, není to prachsprostá vykrádačka filmu, ale výborné dílo z dílny Centauri Production.

Úvodní obrazovka hry

 

Babičko vyprávěj

Hra začíná pohledem do obyčejné chaloupky, kde se na peci k sobě choulí dvě děti dožadujíc se večerní pohádky od své babičky (trošku to připomíná start The Longest Journey). Babička je tak vlastně vypravěčkou celého příběhu o chamtivosti, pýše a především lásce, které vzplanula mezi dvěma mladými lidmi. Ti však budou muset překonat ve 4 kapitolách nejednu překážku, aby se jejich osudy skutečně střetly.

Příběh o Mrazíkovi nemá smysl moc rozpitvávat, neboť je notoricky znám ve všech slovanských zemích. Mladé Nastěnce umřela maminka a její tatínek si našel další ženu (nebylo by lepší, kdy zůstal raději sám?), taktéž vdovu s dcerou Marfušou, do jejíchž chalupy se s Nastěnkou přistěhoval. Tím však začalo nekonečné peklo. Macecha nebohou Nastěnku nesnáší, neustále jí komanduje, přidává další práci a ubírá jídla. Tatínek raději ani nedutá a Marfuška - zlatíčko vesele odpočívá na peci bez známky snahy s něčím pomoci.

Jedna z prvních obrazovek za Nastěnku.

Ivánek, druhá hratelná postava hry, to měl naopak. Vychováván maminkou se z něj stal pěkný bohatýr (dneska bychom řekli metrosexuál). Stále vyšňořen, stále se zrcátkem u pasu. Bohužel byl nesnesitelně ješitný a pyšný, díky čemuž nepochodil u bájného Dědečka Hříbečka, který ho za jeho vychloubání zaklel do podoby medvěda.

Ivánek, jeho maminka a jejich chalupa.

Ale jak už to tak bývá ve všech podobných pohádkách, Ivan nakonec zmoudřel a všechny své špatné skutky odčinil. Nastěnka byla sice vyhnána z chalupy, ale díky dědečkovi Mrazíkovi (paradoxní je, že film se jmenuje Mrazík, ale onen Mrazík se zde vyskytuje jen v pár snímcích a jinak o něm není ani slechu ani vidu) se nakonec s Ivánkem potkali a vzali se. Měli spoustu dětí a pokud neumřeli, tak žijí  ... no však to dál určitě znáte.

Přes čtyři roční období do cíle

Jak jsem již napsal, samotný příběh Mrazíka je notoricky znám a je až neuvěřitelně lineární. To znamená, že pokud by ho autoři jen zkopírovali, nejspíše by herní doba byla kolem pouhých 2  - 3 hodin. Tým tak musel přijít s něčím originálním, aby se děj mírně protáhl, ale aby byl také stále atraktivní a věrný ruské mytologii.

Hra se skládá ze 4 kapitol. Nejsou sice číslované, ale postupně se přepínáte nejen mezi postavami, ale i ročními obdobími. Chvilku hrajete za Nastěnku a prožíváte s ní její domácí teror, chvilku zase ovládáte nevycválaného Ivana. 

V první kapitolce začínáte za Nastěnku a tak nějak se seznamujete s herním prostředím. Oddálíte východ sluníčka, dopletete Marfušce ponožku, nakrmíte zvířátka, poklidíte dvoreček a tím to tak nějak skončí. 

Ve druhé kapitolce hrajete za Ivana a utíkáte do světa najít si tu pravou nevěstu

"Ustupte, jen ustupte- nebuď prašná cestičko! Dobrý junák teď tebou jde, chce poznat svět maličko. Před naší, za naší, cesta má ať nepráší, hej!" 

Okradete místního převozníka, vyfakujete babičku, která Vás žádá o doprovod skrz les, pošlete loupežnické kyje do nebe a potkáte Dědečka Hříbečka, který Vám dá co proto a promění Vás za Vaše chování na medvěda. 

Třetí kapitolka je asi nejdelší a kompletně mimo film. V ni se opět setkáváte s Nastěnkou a úkolem Vám bude sehnat cop a krásně malovanou čelenku pro Vaší milovanou sestřičku. Tato kapitola Vám přijde až nekonečně dlouhá a až nesmírně zacyklená. Neboť cop by byl, ale Mína (ta co ho vlastní) je zrovna nešťastná z toho, že ji její milý Saša napsal jakýsi podezřelý dopis. Ten dopis Vám pomůže rozluštit věštkyně, jenže chce zlatý svícen z kostela, ten však dostanete jen tehdy .... no znáte to. Prostě pokračujete jen za podmínky, že splníte nějaký ten úkol předtím. Na druhou stranu je to sice otrava, ale to, proč to autoři takto udělali je vcelku zřejmé. 

Nastěnka ve městě.

Čtvrtá kapitolka pak celý příběh uzavírá u Baby Jagy a u Mrazíka (ten má zde, podobně jako ve filmu, jen malé cameo [česky: štěk]). 

Ovládání, grafika a zvuk

Hra je čistokrevná point & click adventura a ovládá se myší. Levé tlačítko myši slouží k pohybu, sběru předmětů a komunikaci. Pravým tlačítkem pak prozkoumáváte věci důkladněji. Jako malý hint Vám doporučuji důkladně prozkoumat vylovenou botu z řeky a sestřelenou husu. V jednom případě totiž získáte prsten a v druhém husí pírko, které Vás bude navigovat do další, jinak nepřístupné, lokace.

Ohledně průzkumu je vhodné zmínit, že některé lokace se stanou přístupné až po detailním průzkumu a prokecání dalších NPC postav. Typickým příkladem je tajný vchod z jeskyně u Dědečka Hříbečka.

Inventář je viditelný po najetí myšítka do horní části obrazovky. Většinou v něm máte jen několik předmětu jejichž vzájemná kombinace či kombinace s jinými předměty v obrazovce je těžce pohodová. Vážně jsem nenašel snad ani jediný předmět, u kterého bych se nějak nervoval s čím a proč ho mám použít. 

Z hlediska grafiky se jedná o téměř čistokrevnou 2D ručně malovanou adventuru, ačkoliv pár věcí, jako například chaloupka na kuří nožce, byla modelována ve 3D. A musí se nechat, že to nepůsobí vůbec špatně! Grafika jede v rozlišení 640x480px a je až neuvěřitelné, jak dobře některé lokace vypadají. Například obrazovku s východem Jitřenky (sluncem), s Ivánkovou chalupou či s místním městečkem bych podezříval skoro až z 4K. Tak dobře některé scenérie opravdu působí! 

Při bližším zadívání se, zde dokonce najdeme dvoj až trojvrstvý paralaxní scrolling. Dokonce je ve všech obrazovkách, které se nějakým způsobem hýbou s pohybem hlavní postavy. U Nastěnky je to třeba ihned před chalupou, u pole, u cesty ke kostelu, a u mnoho jiných obrazevek.

Nutno podotknout, že to všechno je převážně díky Karlovi Matějkovi, který očividně chytil slinu v předchozím projektu Polda 2. V Mrazíkovi se postaral o kresbu pozadí, animaci postav a objektů a hrátky s motion capture systémem, jehož výsledek byl použit do krátkých animovaných videí, které hru ještě o trošičku vylepšují.

Jitřenko, ještě chviličku.

Závěrem dodávám, že hra byla napsána v in-house kódu společnosti Centauri Production CPAL2 (dneska už možná archaickém a dávno zapomenutém).

Zvuková stránka je velice povedená a postaralo se o ni duo Pavel Lhoták a Ondřej Matějka. Ve hře hrají hezké melodie s ruskými motivy a do toho krásně šumí stromy, či žbluňká voda. Co je však možná ještě více povedené je samotný dabing, který si vzal na starost režisér Ladislav Hrádek ze studia Hrádek.  Dabingu Ivana se ujal opět pan Josef Zíma (ten mimochodem mluvil i filmového Ivánka). Nastěnku namluvila Klára Sedláčková, neboť původní dabérka Eva Klepáčová (manželka Josefa Zímy) již neměla takový "dětský a nevinný" hlásek, který by se k Nastěnce hodil. Velmi povedený je také hlas Martina Dejdara, který jej propůjčil postavám jako Pařez Pařez, ženich pro Marfušu, malíř na kopci, Baba Jaga či Drak Gorič.

Hodnocení

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce je hrou čerpající z výborného příběhu, který je navíc doplněn o zcela nové a původní nápady. Za mě se jedná o příjemnou rodinou adventuru na období vánočních svátků, která je navíc díky své obtížnosti přístupná i mladšímu publiku.  Herní doba kolem 5 hodin jen podtrhuje řádky, které jsem napsal výše. 

Mezi ostatními českými hrami té doby (Polda 3, Ztracený Ostrov) se celkově jedná o slušný nadprůměr a určitě stojí za zahrání.

70%

Zajímavost na závěr:

Ve hře je ukryt malý ... no jak to nazvat? Grafický Easter Egg? Pokud hrajete za nastěnku, uložte hru pod názvem "pred ivanem" (bez uvozovek). Z Nastěnky se stane Ivan - tedy alespoň graficky, hlasy zůstávají stále stejné.

Je libo mít v chalupě Ivánka místo Nastěnky? :)

Recenze v dobových časopisech

Další obrázky ze hry:

Úvodní obrazovka.

Sem a tam postavičky prochází různými věcmi - zde např. plotem.

Chaloupka, dvorek, Nastěnka a tatínek se slepičkami.

Místní zvířata. Očividně trpící nějakou nemocí.

Okolí domku.

Ivánek s loupežníky.

Kapitolka s bídou není vůbec špatná!

Easter Egg na Laurela a Hardyho?

Městečko za tmy.

Bude veselka! "Nastěnku chci za žanu, ha ha ha!"

U Baby Jagy.

Pojďme se podívat do kouzelného kotle kde Nastěnka ukrývá.

Před domkem dědečka Mrazíka.

Zmrzlá Nastěnka.

 

KRÁSNÉ PROŽITÍ SVÁTKŮ VÁNOČNÍCH

 A 

VŠE NEJLEPŠÍ  DO NOVÉHO ROKU 2024!

A jaké to předsevzetí jsem si dal do roku 2024? V první řadě pokračovat v hraní adventur a psaní o nich. Za těch pár měsíců roku 2023 se mi podařilo popsat nejen pěknou řádku plných her, ale i demoverzí her, které se na nás teprve chystají.

Pojďme ale od začátku. V následujícím roce bych rád pokračoval u firmy Revolution Software. Rád bych si znovu zahrál Beneath a Steel Sky a na to navázal hrou Beyond a Steel Sky. K tomu bych ještě rád přidal "Bondovku" In Cold Blood, která mě totálně minula. Na co se však opravdu těším je "Reforged" verze Broken Swordu 1. Originální vydání jsem dohrál cca 3x a tu vylepšenou si kupuji okamžitě v den vydání!

Od Sierry bych v letních měsících rád opět pokořil nějakou sérii. Už dlouho se třepu na Police Quest (1 - 4), který jsem, na rozdíl od jiných sérii, nikdy nehrál.  Taktéž bych chtěl znovu rozahrát sérii Quest for Glory 1 - 5 (včetně nové Hero-U). První díl ve VGA mám už skoro kompletní a tak bych v hraní rád pokračoval. Stejně tak bych rád dokončil Black Cauldron a podíval se na Gold Rush!, tedy dvě další hry, které mě totálně minuly.

Z českých her bych si rád znovu zahrál Poldu 2 (remástr), který mi přijde z kampaně na Hit-Hitu a k tomu bych přes vánoční svátky sáhl na Pohádku o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce. Doufám také, že se mi podaří projít další dvě originálky koupené v roce 2023, a to konkrétně Tale of Hero a Belief & Betrayal.

Mimoto bych moc rád konečně dokončil hry z roku 2022 (Crowns and Pawns, Syberia 4, Voodoo Detective) a z roku 2023 (Life of Delta, Superfluous Returnz).

O dušičkách by to chtělo navázat na Dark Seed 2, případně I Have No Mounth and I Must Scream či některou z her Alone in the Dark (2, 3 a 4 The New Nightmare).

No a jako bonus nesmím zapomenou na The Longest Journey a její sequel s názvem The Dreamfall.

Krásných 34 her! A to nepočítám to, že bych rád dočetl množství knih a alespoň částečně se s Vámi podělil o jejich obsah.

Pokud tedy vše půjde podle plánu, na konci roku bych měl mít dohranou většinu her tak, abych se mohl dále soustředit na hry od Lukasů, Deadelic Games, Animation Arts, Pendulo Studio a Phoenix Online Studios. 

 

 

Lure of the Temptress

Český název: Vábení svůdnice Žánr: Adventura – historická / pohádková, Výrobce: Revolution Software Distributor:  Virgin Interacvite, Rok vydání: 1992,  Info: wikipedie , mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG (zdarma) Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 50%

Lure of the Temptress je herní debut anglického studia Revolution Software, které později přineslo takové pecky jako duo her Beneath a Steel Sky (1, 2), sérii Broken Sword (1, 2, 3, 4, 5, 1 - Reforged a připravovanou 6) či In Cold Blood. Jak to však celé začalo?

Za všechno může Charles Cecil, jedna z nejvýraznějších osob světové adventurní tvorby.  Ten se spolu se třemi dalšími lidmi, Noirin Carmody (jeho budoucí žena), Tony Warriner (programátor) a David Sykes (programátor) rozhodl v roce 1990 založit malé anglické studio s názvem Revolution Software a soustředit se na tvorbu adventur.

K nim se později, na Cecilův popud, přidal Dave Cummins (jeho bývalý kolega z jiného dřívějšího zaměstnání; již zemřel) a s ním, díky jeho nadání sepisovat sáhodlouhé reporty, začal tvořit příběh hry. Původní pracovní název hry byl "Vengeance" (msta / odplata) a v jádru vypadala jinak. Jednou Charlesovi volala jistá Alison Beasley z managementu vydavatelské společnosti MirrorSoft (firma spadající do impéria multimilionáře Roberta Maxwella (1923 -1991); zkrachovala před vydáním hry a proto se vydavatel stal Virgin) a ta mu řekla, že potřebují pár pracovních jmen hry pro budoucí reklamu. Charles jí nadiktoval pár názvů, mezi kterými byl i Lure of the Temptress. Ke svému překvapení mu stejná žena volala o pár dní později s tím, že Lure of the Temptress se všem líbí nejvíce a že se tak musí za každou cenu jmenovat!

Problémem však byly dvě věci. Zaprvé ve hře nebylo žádné "vábení" a za druhé tam nebyla ani žádná "svůdnice". Alison se však nedala odbýt a zeptala se, zda by byl problém hru mírně upravit a dodat jak vábení tak onu svůdnici. Hra prý stejně byla příliš krátká a zasloužila si dodělat. Charles souhlasil, oba se dohodli na půlročním odkladu hry a scénář se začal přepisovat ve světle názvu "Lure of the Temptress".

Úvodní obrazovka hry

Abych se přiznal, tuto hru jsem si kdysi koupil v originále ve výprodeji. Mám ji stále doma a hrál jsem ji kolem roku 2000! Bohužel s mojí mizernou angličtinou jsem byl rád, že jsem se dostal z vězení a pak jsem absolutně netušil co dál dělat. 

Jsem proto nesmírně rád, že hra je od roku 2003 vedena jako freeware, že je zcela zdarma a já se do ní mohu pustit znovu a tentokrát ji snad dohrát. Pojďme se tedy podívat na to, o co v příběhu jde.

 

Ospalé Turnvale

Na malém městečku Turnvale by nebylo až tak nic extra zajímavého nebýt toho, že vyrostlo na místě, které dříve patřilo zlému démonovi. Jeho životní forma sice byla už dávno zničena, ale jeho zlá duše stále přežívá a vyčkává na někoho, koho bude moci využít ke svému návratu.

Pomocnou ruku mu podá mladá čarodějka Selena. Ta je v učení mocnějšího mága Taidgha, ale prahne po větší moci. Prahne po tom ovládnout temnou magii. Démon posedne Selenu a začne plánovat, co dalšího by mohl ovládnout. Na pomoc si přivolá bandu lidožravých zlobrů, kterým se říká Skorlové a začne tyranizovat Turnvale a přilehlé okolí. Místní lidé (odboj) sice zorganizují malé povstání, to je však díky zrádci ve vlastních řadách rychle prozrazeno a rozprášeno ...

Náhončí Diermot na scéně

Ve stejnou dobu se na opačné straně království účastní král se svými společníky honitby a navštíví při tom malou vesničku, kde bydlí i náš hrdina Diermot. Ten v návštěvě krále vidí příležitost, jak si vydělat nějaký ten peníz a dobrovolně se stává nadháněčem divoké zvěře. 

Ratpouch / Ratty - Váš kamarád. Většina hráčů ho však překřtila na "k*k*ta".

 

Vše probíhá klidně dokud nedorazí posel, který králi zvěstuje zvláštní zprávy z městečka Turnvale, kde se děje něco, co rozhodně není královi po chuti. Rozhodne se tedy situaci prověřit. Bohužel co nečeká je, že by proti němu někdo vyslal hordu zlých zlobrů, kteří krále zabijí a Diermota vhodí do kobek pod Turnvale, kde má buďto umřít hlady, na mučidlech nebo jako potrava pro zlobry.

Za SVODOBU!

Ani jeden zmíněný scénář není logicky dobrý a tak se Diermont rozhodne z vězení utéci. Na své cestě za svobodou se potkává s Ratpouchem, místním šaškem, který byl odsouzen taktéž k trestu smrti a také se dozvídá o místním odboji od jednoho člena, který bohužel krátce na to umírá. 

Z vězení se skutečně za chviličku dostanete skrz tajnou chodu (zaplať pánbůh, že ve hrách existují tajné chodby) a protože jste ve městě úplně nový, Vaše kroky povedou ke členům odboje a v první fázi hry bude nutné jim trošičku pomoci. Některé (Geowin) osvobodit ze spárů Seleny a jiné (Morkuse) zase usvědčit ze zrady. 

Pokud se Vám to povede, odměnou Vám bude další postup hrou s finálním plánem na zničení zlé Seleny. A já Vám držím obě pěsti, aby se Vám to povedlo s minimem záseků NPC postav :)

Ovládání, grafika a zvuk

Hra je čistokrevná point & click adventura a ovládání se výhradně myší, avšak takovým trošku krkolomným způsobem. Levé tlačítko funguje pouze na průzkum, pravým tlačítkem pak řešíte vše ostatní. Kliknete-li například pravým tlačítkem na dveře, vyskočí další skrolovací okno s tím, co s dveřmi chcete provést.

Ukázka interakce

Ok. Dveře ujdou. Těžko si je můžu "Vzít" a nebo "Použít" a tak jediné co zůstává je "Otevřít" či "Zavřít". S postavami nebo s dalšími předměty to však tak jednoznačné není. Nabídka Vám bobtná pod rukama podle toho, jak ve hře postupujete a stalo se mi, že jsem absolutně přehlédl, že se ženské u kováře mám ptát na nějaké květiny.

Co víc, některé postavičky můžete i naskriptovat, aby za Vás vykonali nějaké akce. Ratpouchovi tak například můžete "Dát paklíč" a "Poslat ho na náměstí" aby "Odemknul zámek" a "Otevřel dveře". Proč si to Diermot nemůže udělat sám, jsem do dnešní doby nepochopil :).

NICMÉNĚ, až na pár zapeklitých adventurních špeků musím napsat, že hra není až tak moc těžká, za jakou jsem ji pokládal. Od začátku do konce na sebe vše navazuje a pokud dáváte v psaném textu pozor, pak se snad ani nemůže stát, že by jste hru nedohráli za jedno odpoledne. A to i s detailní analýzou toho, co se stane, když některé akce neuděláte přesně tak, jak se po vás chce. Například nesebrání mince z rozpáraného pytle v kobce - žádný problém, usmrcení Ratpouche - velký problém (ačkoliv ho za hru využijete cca 1x či 2x a jinak je zcela zbytečný!!!).

Když už se motám kolem těch postav, tak zde MUSÍM ZDŮRAZNIT jednu věc, které mé nervy drásala více než jakýkoliv adventurní špek. Hra byla napsána v enginu jménem Virtual Theatre a jak už název napovídá, tento engine speciálně podporoval náhodné chování všech NPC postav. Jinými slovy si všechny postavy (kromě těch za barem nebo násosků) žijí tak nějak svůj městský středověký život. Pohybují se po městě nezávisle na sobě, sem a tam do sebe vrazí, nebo se pozdraví, pokecají, atd. Problémem je otřesný path-finding. Sem tam se postavy zasekávají, překáží v cestě, vyruší zadaný příkaz, takže ho musíte zadávat třeba 3x. No prostě vopruz. Poslední hřebíček do rakve tomu u mě nasadil samotný Ratpouche, který se z nepochopitelného důvodu šel podívat na místo, kde jsme vypadli ze stok pod kobkou a na tomto místě se zasekl. A to ještě tak blbě, že problikával mezi 2 obrazovkami a já ho napoprvé ani neviděl. Zkrátka a jednoduše řečeno, pokud na této hře mám něco zkritizovat, bude to hlavně nedokonalý engine.

Jeden adventurní špek - květina Cowbane se stane aktivní až po určitém rozhovoru v kovárně.

Grafická stránka hry je "dobrá". Prostředí Turnvale je nakresleno obstojně a využívá plně vše 256 barev. Za zmínku stojí především hrátky s dynamickým stínováním (vrhající se stín od ohně v krbu, změna světla u dveří při jejich otevření (světlo proniká dovnitř místnosti) a zavření.

Jak již napsáno výše, hra vyšla v roce 1992 na několik platforem. PC a Amiga dominovaly. Hra na PC měla lepší grafiku, ale používala jen MIDI (takové ty hrozné pípavé zvuky). Kdykoliv tak kovář Luthern uhodil do kovadliny, Váš počítač pípl tak, že Vám to málem protrhlo ušní bubínky. Naproti tomu byla Amigáčská verze hezky ozvučena (v ulicích například štěkal pes) ale zase měla horší grafiku. V roce 2003  hra vyšla jako freeware, spustitelná rovnou pod enginem ScummVM a v něm kombinuje obě přednosti. Nicméně nečekejte, že budete z výsledku nějak extra odvařeni. Sam a tam sice něco hraje, ale žádná sláva to není. 

Hodnocení:

Debutující hra od studia Revolution Software. Hra má zajímavý historicko pohádkový námět a povedené grafické zpracování. Taktéž spoustu zajímavých myšlenek, které však nejsou kolikrát dotaženy úspěšně do konce. Požitek ze hry kazí mizerné skriptování NPC postav a obecně kratší herní doba. Hra určitě není top a velkým hrám roku 1992 nesahá ani po kolena (po kotníky ještě ano :)). Na druhou stranu však také nikoho neurazí! Max. 50%.

PS: A co ten konec s tou Geowin? To se to nemohlo vymyslet nějak lépe?

Dobové časopisy

Recenze na Lure of the Temptress nevyšla v žádném českém časopise. Jediná zmínka o této hře byla v časopise Excalibur č. 12 v podobě návodo-recenze od autora, nebo týmu autorů, THE PLAYERS. Ten / ti hru hodnotili nebývale vysokým hodnocením 90% se kterým se jen těžko dá souhlasit. Přeci jen Sierra ve stejnou dobu uvolnila svoji vlajkovou loď s návzem King´ Quest 6, či Quest for Glory 3 a nebo Lauru Bow 2 a LukasArts zase triumfoval s Indiana Jones and the Fate of Atlantis či Monkey Islandem 2. A všechny zmíněné hry byly na mnohonásobně vyšší úrovni a stejně se některé k 90% nepřiblížily.  

Nicméně onen návodo-recenzní článek nejdete níže pod textem.

A k návodu přidám jen trošku češtiny. V jeden moment totiž máte nasbírat tři byliny, v angličtině je to Houndstooth, Cowbane a Elecampane. Do češtiny přeloženo jako Úžanka lékařská, Rozpuk jízlivý, Oman Pravý. Rozpuk jízlivý roste na zahrádce u kováře, ale stane se aktivním až tehdy, když si o něm promluvíte s ženou uvnitř.

Další obrázky ze hry

(s volným překladem pasáží v intru a outru)

" Království si žilo v míru; po desetiletích nepokojů sjednotil král své hádavé poddané. Pod jeho vládou nyní lidé prosperují a úrodá vzkvétá." 

"Král se svými společníky navštívil při lovu naši vesnici. To mně, Diermotovi, poskytlo šanci se na pár dní stát jejich nadháněčem. Jamile nečekaně dorazil posel, měl jsem vědět, že něco není úplně v pořádku ..." 

 

 

"Povstání v dalekém městečku Turnvale, krásná mladá čarodějka jménem Selena; všechno to znělo tak napínavě - ale také přílis nebezpečně! Osedlal jsem mého poníka a chtěl jsem se nepozorovaně zdekovat pryč. Ale to hloupé zvíře asi cítilo rostoucí napětí a další co si pamatuji bylo, že jsem jel s královskou stráží!"

 

 

 

"Za úsvitu jsme se konečně přiblížili k městečku Turnvale. I přes ranní mlhu jsme mohli slyšet vytí a řev přibližující se armády. Až když se před námi zjevili, zjistili jsme, že Selana na nás poslala armádu zlobrů. To bylo poprvé co jsem setkal s rasou Skorl."

"Zde na kopci nad městem král padl a zde byl pohřben pár jeho společníky, kteří přežili onu bitvu. Město padlo za oběť Seleny a jejích Skorlů; a já jsem po pádu z koně upadl do bezvědomí. Když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem uvězněn ve špinavých Turnvaleských kobkách. Toto je můj příběh ... "

---------

Sranda na mučidlech? Ani nápad!

S Rattym jsme unikly skrz odpadní svod.

Před místní radnicí. Stopy odboje (počmáraný nápis radnice) je patrný.

Místní kovář Luthern a jeho ... matka?

Před hospodou s mítním šmelinářem Mallinem.

Geowin je volná. Přeměněn za Selenu jsem je oklamal :)

Průchod k bájnému drakovi.

I boss-fight je tu. Naštěstí ne s drakem, ale jen nějakým strážcem.

Drak, který mi pomůže získat bájný medailon, se kterým Selenu můžeme porazit.

Před místním "klášterem"?

Geowin vykládá historii o Seleně.

Tajný rozhovor o tom, jak se později dostat do zámku.

Celé Turnvale a ohromný zámek.

Mladý otrok Minnow, syn Morkuse.

Kuchyně Skorlů.

Někde v zámku.

I takto to může skončit. Mimochodem zde krásně vidíte visuál Diermota.

Šéfe, teče Vám sud s vínem.

Druhý boss-fight za mnou. Cesta k Seleně je volná.

Selena! Celkem pěkná, že?

Ok. Tak jsem se spletl. Ten škorpión se mi už tak nelíbí...

---------

"... a tak bylo městečko Turnvale osvobozeno od Seleniného zlého tyranství. Skorlové sice zůstali, ale stali se součástí jinak ospalého města. Morgus byl s ostudou z města vyhnán, zatímco jeho syn Minnow se stal učedníkem kováře Lutherna."

 

"A má krásná Geowin? Trošku se jí zakulatilo bříško. Někdy si představím ty překvapené tváře Nellie, Rattyho (Ratpouche) a všech mých přátel kdybych je navštívil v hospůdce u Straky. Nicméně tato kapitola mého živote je uzavřena. Když totiž byli Luthern a Geowin oddáni, opustil jsemem Turnvale, snad nadobro."