Galador - The Prince and the Coward

Český název: Galador - Princ a zbabělec, Žánr: Adventura – pohádková,  Výrobce: Metropolis Software,  Distributor: IPS Computer Group,  Rok vydání: 1998,  Info: wikipedie, mobygames, databazeher,  Dostupnost: GOG

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 75%

Polská (komerční) adventurní tvorba se začala rozvíjet kolem roku 1993, kdy tehdy maličké studio Metropolis Software vydalo hru Tajemství sošky (v originále Tajemnica Statuetky). V roce 1994(6) vydalo studio Seven Stars nepříliš povedenou hru Příhody z Galské země (v originále Kajko i Kokosz). Hra byla na motivy příběhů Asterixe a Obelixe a s hlavními hrdiny, Kajkem a Kokošem, jste museli zatočit s nerudnými zbojníky, kteří ohrožovali rodnou vesničku Mirmilowo. O další rok později přišel Metropolis Software s výborným Agentem Mlíčňákem (v originále Teen Agent). Ve hře jste se ujali Kevina Hoppera, mladíka na jehož bedra padlo vyřešit záhadnou krádež zlata z Polských bank. Hru do Česka přinesl Vochozka s výborným českým překladem od Andreje Anastasova a zdálo se, že kromě české herní scény budeme zásobeni hrami i z té polské.

Nicméně se tak nestalo a adventury z Polska se dlouho neukázaly. Až v dubnu roku 1998 spatřila světlo (světa) hra Galador - Princ a Zbabělec (v originále Ksiaze i Tchorz), na kterou se v dnešním příspěvku podíváme detailněji.

Tato krásně kreslená pohádková hra však neuvěřitelně rychle zapadla. Poláci hru zvládli přeložit jen do němčiny a tak se stalo, že v české kotlině hra nebyla nikdy oficiálně recenzována (preview z časopisu GameStar najdete na konci příspěvku). 

Až v roce 2021 se stal malý zázrak - jistá skupinka fanoušků hru přeložila do angličtiny, hra získala podporu v programu ScummVM a v roce 2022 byla oficiálně vydána na GOGu. Neuvěřitelných 24 let tedy trvalo, než si hru mohl opět někdo "oficiálně" zahrát a pokud jsou mé informace správně, tak řádky níže obsahují vůbec první český detailní popis!

Úvodní obrazovka hry

Necítím se ve své kůži...

Autorem příběhu je polský spisovatel Jacek Piekara zaměřující se na fantazy literaturu. Ve své době také byl redaktorem různých polských herních magazínů a díky tomu se jednou střetl se šéfem studia Metropolis Software Adrianem Chmielarzem a po družném rozhovoru se rozhodli vytvořit krásnou fantazy pohádkovou hru, která by čerpala z autorových příběhů

Díky tomu tak můžeme vidět intro hry, ve kterém nám Arivald (postava z Piekarových děl), největší kouzelník všech dob, vypráví jeden ze svých mnoha příběhů, které zažil. 

Arivald - vypravěč příběhu a Galadorův pomocník.

Děj se odehrává ve smyšlené zemi plné princů, princezen, draků, bojovných trpaslíků, upírů, mrtvých či nemrtvých rytířů a nekromantů (ano, skutečně je tu od každého něco). Nejznámější ze všech byl však onen nekromant, který zaprodal svoji duši peklu za to, aby vládl nesmírnou silou - dokonce tak velkou, že se mu nějak podařilo jeho duši z pekla osvobodit. 

Zodpovědný démon (chápej čert, ale démon zní lépe), který to všechno spískal a byl za unik nekromantovy duše zodpovědný, však vymyslel přímo pekelný plán. Našel jsi obětního beránka - našeho (bezejmenného) hrdinu a nabídl mu, že jeho, do té doby mrzký a bídný život vymění za život plný dobrodružství a titul prince. 

A tak se i stalo. Jenže velmi nezvykle. Duše našeho hrdiny byla přemístěna do těla prince Galadora a naopak duše prince byla poslána do pekla, aby zaujmula místo uniklé nekromantovy duše tak, aby nikdo nic nepoznal. Chytrý plán, ale krást duše bez souhlasu majitele je přeci jen mimo všechna pravidla.

Opuštěný hřbitov.

Náš hrdina se tak ocitá na opuštěném hřbitově, kam prchl z hrobky černého rytíře, kterého se skutečný princ vydal porazit a bude na něm sjednat nápravu.

Cesta do pekla a zpět

Najít cestu do pekla bude váš ultimátní cíl. Určitě ne však jednoduchý a s hrou budete zápasit minimálně po dobu několika dní - tedy za předpokladu, že budete hrát bez návodu.  

Na začátku začínáte na onom hřbitově a přístupné lokace jsou jen hrad Garrahan, malé městečko a jakási chýše místního poutníka. Jakmile však hrou postupujete, lokací začne přibývat a věřte mi, že je budete muset všechny navštívit a důkladně prozkoumat  - a to nejen jednou! 

Mapka království

K tomu vám pomůže mapka, kterou dostanete na začátku hry od Arivalda. Ta je v prvopočátku "roztrhaná" a další lokace se zobrazují až poté, pokud skutečně získáte důvod je navštívit. Díky tomu se tak podíváte do temného zámku Fjord, doputujete k ruinám bájného místa Silmanion, poškádlíte draka v jeho sluji nebo si stopnete převozníka Chárona u místního mlýna, aby vás hodil přímo před pekelnou bránu (odkaz na to, že čerti v pohádkách vždy strašili blízko mlýna).

Přímo před peklem. Tak hurá dovnitř.

Navíc nebudete ošizeni ani o věrného sidekicka. Vedle Arivalda se k vám přidá i kráska, princezna Shandria, kterou vysvobodíte z Drákulovy (ano, ten je tu taky) moci. Co víc si jen přát?

Všechny adventurní špeky na jednom místě

A jak se výše popsaný příběh hraje? No, hra vám nedá nic zadarmo. Je zkoupá na slovo a obsahuje nespočet adventurních špeků, které jakoby by byly vytaženy ze všech známých titulů.

První jsou klasické rozhovory alá Monkey Island. Aby jste totiž z okolních postav dostali nějaký předmět či informaci, budete je muset dialogově úplně vyždímat (zlodějíček na náměstí) nebo se ptát na otázky v takovém pořadí, které jsou nejvíce smysluplné či trefné (hrobka mrtvého válečníka, mnich v kostele v jiném světě, probuzení Lucifera). 

V hrobce mrtvého válečníka.

Dostanete se dokonce do situace podobné té s legendárním kozlem v Broken Swordu, kdy hráč, ačkoliv to vůbec nečeká, dostane v animované sekvenci možnost ovládat hlavního hrdinu, který najednou umí i běhat. 

Něco podobného je i v této hře, kdy před hrobkou mrtvého válečníka narazíte na přízraky, které blokují cestu a Galador by před nimi automaticky utekl (není to poprvé a útěky jsou plně automatické). Jenže v tomto konkrétním případě se opět nečekaně aktivuje kurzor, vy Galadora můžete ovládat, zůstat s ním na místě a tak zjistit, že se vlastně jedná jen o neškodné přízraky.

Všimněte si jak Galador utíká, ale zároveň ze aktivuje kurzor myši a vy můžete zasáhnout.

Do toho si započtěte ještě šikovně schované předměty, kdy minimálně ve dvou případech jsem se cítil jako u "hidden-object" her. V prvním případě to byl rým v kapse místního barda, v tom druhém diamantový boxer na ruce mrtvého válečníka.

Také vás musím varovat, že bez obligátního všechno-na-všechno to prostě nepůjde. Já osobně jsem se zasekl na tolika místech, že mě hanba fackuje ještě při psaní tohoto příspěvku. Nevěděl jsem, že mám použít bačkoru od bezdomovce na urozeného obchodníka (je to vlastně zlodějské znamení), nevěděl jsem, jak projít přes pavučinu v dračí sluji ( = bouchnutí mečem do "skály"), nevěděl jsem, že na mnicha v hostinci mám použít nekromantův svitek, aby se nafoukl a já získal "lano", nevěděl jsem ... no bylo toho skutečně dost a jakmile jsem se po několika dnech dostal do pekla, sáhl jsem natvrdo po návodu a hru už dokončil za pár minut.

Množství miniher překvapí

Na minihry jsem úchyl a ještě si pamatuji, jak se na přelomu roku 1999 a 2000 předháněl Polda (2 a 3) s Horkým létem (2) v tom, kdo bude mít ve hře více miniher. Tato hra vznikla o rok-dva dříve a má jich v sobě hned několik. V hospodě si můžete zahrát "plácanou" a vyhrát nějaký ten stříbrňák (je však k ničemu) či můžete (no spíše musíte) otevřít truhlu v královské pokladnici.

Postřeh!

Jindy zase musíte vyluštit hádanku a aktivovat na oltáři přesně dané symboly, aby se vám zjevil most a vy mohli pokročit k Pánovi Slunce. Přičemž tato hádanka umí být proměnlivá. Při prvním hraní jsem měl stisknout symboly značící "nepřátele země", zatímco při druhém jsem byl dotázán naopak na "přátele".

No a poslední minihra mi silně připomněla legendárních 7 dní a 7 nocí. Ve hře Galador jste v jeden moment uvězněni ve vězení a máte se z něj dostat zatlačením na obří balvan. Sílu pak určujete mačkáním levého a pravého tlačítka myši - pěkně pomaličku a přesně. Jen tak se totiž ukazatel zbarví do zelena a cesta bude volná.

Galador proti obrovskému balvanu.

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Galador je čistokrevná 2D point-and-click adventura, bohužel však s mírně zastaralým systémem ovládání. Levým tlačítkem chodíte a po kliknutí pravým tlačítkem na aktivní postavu či předmět se objeví rolovací menu s příkazy jako "přijít k", "prozkoumat", "sebrat", "použít", "promluvit", aj. 

Co autory vedlo k tomu, aby tento systém použili mi není jasné, protože už v roce 1995 měl Agent Mlíčňák poměrně moderní klikací styl levého a pravého tlačítka myši a jeden by čekal, že se vylepší a použije znovu - no nestalo se tak.

Tak co s hrobníkem uděláme? "Půjdeme k němu" a "Promluvíme si".

Stejné rolovací menu funguje i v inventáři, kde si navíc musíte dávat pozor na rozdíly mezi "použít" a "dát". Inventář se aktivuje přejetím myši do horní části obrazovky, je v podobě malé truhličky a místo v něm je na cca 15 předmětů, které však v jeden časový okamžik budete mít jen stěží. Většinou se jedná o 10 předmětů z nichž ty vůbec nejpoužívanější jsou různé pergameny či náhrdelníky.

Ukázka inventáře.

Path-finding postav a vlastně celý program je vytvořen velmi robustně. Ve hře nenarazíte na žádný slepý konec a ani nemůžete zemřít (za předpokladu, že si nesmažete hru z harddisku). On totiž hlavní hrdina v případě, že mu hrozí nějaké nebezpečí, tak prostě uteče.

Závěrem zmíním, že hru načtete stiskem klávesy F1, uložíte ji stiskem klávesy F2 a do menu ScummVM se dostanete přes CTRL+F5.

Grafika

Po grafické stránce je hra jednoznačně úžasná. Na rozdíl totiž od všech profesionálních recenzí doby minulé, které vždy zatracovaly "Disneyovský cartoon" styl her King´s Quest VII, Curse of Monkey Island, Discworld II nebo Warcraft Adventure, mně se vždy líbil. Zvláštně u pohádkových příběhů v něm nevidím nejmenší problém a naopak oceňuji, že se někdo snaží hru stylizovat do hraného příběhu.

Ručně kreslená pozadí s velkým množstvím NPC a ještě větším množstvím animací  mají totiž něco, co mi u většiny her chybělo a stále občas chybí - život. Každá postavička je totiž tak věrně nakreslena, že okamžitě poznáte i její pravý charakter. Typickým příkladem budiž opilecký Arivald, zloděj uvězněný na náměstíčku, banda potulných obchodníčků, interakce Barda a jeho ženy a mnoho dalšího :).

Sem a tam se ve hře objeví i povedená animovaná scénka ve stejném duchu, jako je intro nebo outro. Jednou je to například scéna s naštvaným Maďarským řezníkem, jindy zabití místního upíra nebo odhalení místní krásky, princezny Shandrii.

Jedna klasická animace - zabití upíra.

Do toho si občas můžete všimnou náznaku o pokusy s paralaxním scrollingem a každá postava či každá věc má své věrné stínování.

Zvuk

Ve hře hraje příjemná hudba, která nevybočuje ze standardů tehdejší doby a je v podobné kvalitě, jako například v českém Poldovi. Hra obsahuje i polský dabing, který mi svojí kvalitou připomínal ten z Dračí historie - tedy dabing vytvořený poloprofesionálními či začínajícími herci (tento popis berte prosím s rezervou neboť na polskou mluvu nemám sluch).

Hodnocení

Galador je příjemným překvapením a vůbec nechápu, že se autoři nesnažili hru více propagovat již před mnoha lety. Hra má vše, co dělá adventuru adventurou, tj. pěkný pohádkový příběh, výborné grafické provedení, extrémní množství rozdílných adventurních špeků, několik miniher, sympatického sidekicka a šťastný konec bez umírání a slepých konců.

Archaicky naopak působí ovládání a hráč se musí připravit i na fakt, že hra je zkoupá na slovo a nic mu nedaruje zadarmo.

Hra si určitě zaslouží 75% a mé skromné doporučení.

Preview z dobových časopisů:

Jak jsem již psal v úvodu příspěvku, hra se dříve nedočkala anglického překladu ani české distribuce a nejspíše proto nebyla ani nikdy recenzována lokálními časopisy.  Přesto o ní herní novináři věděli a těšili se na ni. Koukněte schválně do časopisu Game Star z únoru a března roku 1999. 

S datem je to takový časový paradox, protože jak jsem již psal, hra vyšla pouze lokálně a přelom roku 1999 / 2000 byl plánován pro rozšíření distribuce do zahraničí. Z celkového plánu se však povedlo dostat hru jen na německý trh pod názvem Galador: Der Fluch des Prinzen.

Další obrázky ze hry

Rozhovor s Arivaldem.

Jednoznačně okouzlující grafika!

Městečko. Nezapomeňte se všemi důkladně promluvit!

Místní hospoda.

Opuštěný chrám

Před vstupem do hradu Garrahan.

Místní Bard - nezapomeňte na verš v jeho kapse.

Tajemný zámek Fjord.

V přestrojení za medvěda uvnitř hradu.

V královské pokladnici.

Nekromantova laborka

Pán Slunce

Zámek Fjord poté, co jej Pán Slunce trošku prozářil.

Copak s ním uděláme? Bez víka si totiž pěkně koleduje ... :)

Kdesi v Maďarsku - teda asi.

Vstup do dračí sluje. Jsem zvědav kolik lidí projde přes tu pavučinu bez návodu :).

Přímo u Draka.

Opuštěný mlýn.

Ruiny Silmanionu.

Uvnitř mlýna s tajnou kráskou.

U močálů. 

V převleku cizinky, aby jste získali jed.

Trošku se přiotrávit, ulehnout na molo a čakat.

A jsme před branami pekla.

Tak kudy se v tom pekle vydáme?

Tito dva budou tuhý oříšek.

Někdy se musí použít hrubá síla.

:-) 

Téměř u konce. Už jen doufat, že se Lucifer smiluje a zjedná pořádek.

Konec dobrý, všechno dobrý.

 

 

Agent Mlíčňák

Žánr: Adventura - detektivní, Výrobce: Metropolis Software, Distributor:  Metropolis Software / Vochozka Trading, Rok vydání: 1995,  

Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: GOG, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

Metropolis software bylo Polské herní studio, které bylo založeno Adrianem Chmielarzem a Gregorym Miechovskim v roce 1992. První hra, kterou společnost vydala byla adventura Tajemství sošky z roku 1993. Hra z vlastního pohledu, složená z lokálních fotek (něco jako Ramonovo kouzlo) sice nebyla žádná hitparáda, ale v tehdejším Polsku stačila na to, aby se studio mohlo pustit do dalšího projektu, který bude součástí dnešního příspěvku - Teen Agent alias Agent Mlíčňák.

Teen Agent původně vyšel v únoru roku 1995 na 3 disketách a do České republiky ho dostala společnost Vochozka Trading, která překlad svěřila tehdy 22 letému Andrejovi Anastasovovi, tehdejšímu redaktorovi časopisu SCORE. Zajímavostí je, že o rok později ji Metropolis vydal znovu, tentokráte na CD s polským dabingem a pod názvem New Teenagent.

Hra se stala okamžitě hitem nejen v Polsku ale i v Česku (koukněte na recenze níže) a znamenala další start pro rovnou 5 dalších projektů z nichž adventurně nejznámější je asi Galador: The Prince and the Coward, na který se podíváme hned přístě.

Úvodní obrazovka hry.

Zelenáč detektivem

Píše se rok 1995 a v polských bankách začnou mizet ohromné zásoby zlatých cihel. V jeden moment tam jsou, ale za chvilku jsou už pryč. Policie je bezradná a proto se případu ujme tajná vládní organizace Hurvínkovo spasení (tj. volný překlad originálního názvu RGB). Jenže ani tato organizace si neví rady. Zkusili už všechno možné, ale výsledek se nedostavil. 

Krádež zlatých cihel v přímém přenosu.

Zkusí tedy něco, co ještě nikdo nezkusil - najmout si věštkyni. Ta sama ví kulové, ale letmým pohledem do Zlatých stránek (kdo neví, co to je, googlete :-)) určí onoho vyvoleného, který jediný může případ vyřešit. Jeho jméno je Kevin Hoppef (v originále Marek Hopper; v angličtině Mark Hopper - postava vytvořena podle Marka Chmielarze, bratra jednoho z autorů, jehož příjmení bylo volně přeloženo do angličtiny jako Hop = Chmel).

Kevin se sice chvilku zdráhá, ale poté co mu šéf Hurvínkova spasení ozřejmí, že na hrdiny letí holky, neváhá ani chviličku a pouští se do případu, aby odhalil, kdo za mizením zlata skutečně stojí.

Poznámka: Dodnes si myslím, že příjmení Hoppef je zkomolenina, kdy Andrejovi sklouzl prst z "r" na "f".

Tři hlavní části hry

Nebudeme si lhát, hra je relativně přímočará a krátká. Je rozdělena jen na 3 části, které do sebe krásně zapadají. 

V první části musí Kevin složit zkoušky ve vojenském výcvikovém táboře - dostat se z vězení, vymámit z nepřekonatelného šéfa tajné heslo a následně onoho šéfa i najít. Jen tehdy totiž dostane dostatečně vysoké ohodnocení na to, aby mohl být nasazen do akce do místa údajného pachatele, ke kterému se však nemůže nikdo dostat dostatečně blízko.

Před výcvikovým táborem.

 

Po zkouškách vyfasuje Kevin super lepidlo a je vyslán do nepojmenované vesničky o dvou baráčcích, jedné hájence, rybníku, tajné jeskyně a takového malého megalomanského sídla místního miliardáře Pankráce Oblouka (v originále Jan Ciagwa, v angličtině John Note). Cílem bude otravovat kolem baráku tak dlouho, až se Oblouk ráčí ukázat a udělat tak osudovou chybu svého života. 

Tato část je k hráčům vůbec poprvé trošku tvrdá (viz adventurní zákysy níže) a ačkoliv dobové recenze nešetří chválou o tom, jak je hra "logická a lehká", věřím, že většina hráčů s ní bude mít problémy.

Před sídlem miliardáře Oblouka.

 

A konečně poslední část nebude o ničem jiném, než o krátkém putování obrovským sídlem a usvědčením padoucha - nejlépe chyceného přímo při činu. Více toho od hry bohužel nečekejte. 

Aha, takže zde byl i nějaký komplic.

Adventurní zákysy umí stále překvapit

České recenze, které již tradičně najdete na konci příspěvku, hru vyzdvihují pro svoji optimální obtížnost. K tomu se však musím trošku vyjádřit. 

Hra určitě není žádný hardcore - nemůžete zemřít a nemůžete se ani dostat do slepého konce. Dokonce se i mezi jednotlivými částmi hry čistí inventář a zcela nesmyslné předměty zmizí. Jenže to je z těch pozitiv vše. 

Hra totiž obsahuje tolik specifických adventurních špeků, že nějaký čas na nich prostě strávíte a někdy pomůže jen metoda všechno-na-všechno nebo kouknutí se do návodu. První a třetí část hry ujdou a jediné problémy, které jsem zaznamenal bylo vypuštění ptáka na rádio v místní nálevně (v první části) nebo otevírání různých šuplíků a vytahování knih z knihovny (v části třetí). Prostřední část hry je však jiné kafé a já bojoval konkrétně s pixel-huntingem a nekonečným back-trakingem, kdy předmět nalezen na jednom místě musím donést do místa druhého, abych dostal něco, co donesu do místa třetího a mezitím zase musím projít místo první...

Nejtužší vytuhnutí přišlo 3x. Poprvé jsem nevěděl, že během potápění musím rychle poklepat na neviditelnou kotvičku v levém spodním rohu. Zadruhé jsem nezjistil, že vypínač ve sklepě (ve druhé části hry) se dá objevit až poté, co praštíte dveřmi a opadne kus omítky (vlezte dovnitř, vylezte ven, zavřete víko, potom ho znovu otevřete a slezte dolů).

Potápění v místním rybníce. Cílem je kotva.

Posledním zákysem bylo začernění brambory prachovkou a její vhození do díry ve stromu u Obloukovy vily. Ačkoliv je to jen brambora, stejně vybouchne jako granát a vypudí zvíře v díře. Logické, že?

Ať žije SCORE!

Jsme téměř u konce a já musím vypíchnout ještě překlad hry (jen textový, dabing počeštěn nikdy nebyl). Ten byl historicky velmi komplikovaný a sám se divím, že to všechno tak dobře dopadlo.

Nejprve totiž hra vyšla v Polsku a obsahovala řadu vtípků, které však byly pro cizince absolutně neznámé. Zahraniční vydavatel do hry zase přidal anglické "joky", kterým zase v roce 1995 nerozuměli místní. Vznikl tak jakýsi paskvil, který dostala firma Vochozka Trading k počeštění. Na první pohled velmi těžkého úkolu se ujal legendární Andrej Anastasov a s humorem sobě vlastním hru přeložil pro české publikum. Dokonce tak dobře, že si lidé dříve mysleli, že hra pochází z Česka.

Překlad je fakt dobrý a spousty situací vám vyčaruje úsměv na rtech ještě větší než jakýkoliv nový Polda. Dokonce jsem si všiml, že Andrej nelenil a do hry propašoval pár narážek na časopis SCORE, ve kterém tehdy působil jako redaktor.  A aby taky ne, časopis byl v roce 1995 na vzestupu a Anastasov s Eislerem si získávali svůj "božský" status. Pár větiček propašovaných do hry jim tak nemohlo v žádném případě uškodit.

Odkazy na časopis SCORE jsou ve hře viditelné. Ale nebojte, je jich jen několik (asi 3).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hra je čistokrevná point & click adventura a ovládá se výhradně myší. Ovládání je však ve srovnání s jinými tituly mírně přehozené - levým tlačítkem "pouze" prozkoumáváte a pravým provádíte všechny akce, tj. chodíte, sbíráte věci, mluvíte, či kombinujete předměty. 

Samotná kombinace předmětů je možná jak v inventáři, tak mimo něj. Někdy dokonce stačí jen na předmět v inventáři poklepat a spustí se automatická animace. Ve hře jsou celkem dvě takové situace. První je výkop jakési díry ze zadní strany Obloukovy vily, druhá je pak již zmíněné potápění u rybníku, kdy se nejprve v inventáři musí zkombinovat ploutve a potápěčské brýle a pak tento "oblek" použít. V inventáři se také vyplatí posbírané předměty řádně prozkoumat - sem a tam umí něco vypadnout.

Prostorný inventář.

Samotný inventář se nachází v horní části obrazovky a zobrazí se, pokud do této části najedete myší. Do menu hry se dostanete trošku netradičně stisknutím tlačítka F1.

Na konec musím zmínit jeden detail, který mi ve hře trošku chyběl - mapa. V druhé časti hry se totiž dostanete do vesničky se spoustou lokací. Předměty jsou obvykle v jedné části, jejich použití v části druhé a vy musíte veškerou štreku chodit z obrazovky do obrazovky. Přitom by stačilo udělat mapu vesničky přesně tak, jak ji vidíme při startu této části. Jen si vzpomeňte jak něco podobného pomohlo například české Dračí historii.

Krásný přehled vesničky. Jeskyně je sice mimo, ale to nevadí :).

Grafika

Grafické provedení se pohybuje od průměrného až po fantastické. Průměrné jsou převážně interiéry zatímco exteriéry se povedly mnohem více. Ačkoliv hra využívá širokou paletu 256 barev v rozlišení 640x480, grafici je příliš dobře nevyužili a všechno má takový až nepřirozený "naoranžovělý" tón. Hra má kolem 30 lokací. 

Zcela fantasticky ale vypadají animace postav nebo akcí, která provádějí a od dob Simona jsem je ani v takové míře neviděl. 

Ukázka dokonalých animací.

Zvuk

Hrou se line příjemná hudba, kterou složil polský umělec Radek Szamrej. Verze z GOGu navíc obsahuje i originální polský dabing, který vyšel v již zmiňované CD verzi. Jeho kvalita je sice v dnešní době sporná, ale v roce 1995 to bylo veledílo. A pokud se historické údaje nepletou, CD verze Agenta Mlíčňáka je vůbec první polskou CD-ROM hrou!

Hodnocení

Agent mlíčňák byla a stále to je fajn hra, reflektující popkulturu roku 95. Hra je sice kratší, zato ale velmi dobře promyšlená. Pár zákysů vás sice potrápí, pocit frustrace se však nedostaví. Grafika je sice trošku starší, ale animace vás mile překvapí. Překlad od Andreje Anastasova opět skvěle odráží situaci na české herní scéně daného roku. 

Hru si určitě užijete a mně nezbývá nic jiného, než jí přiznat krásných 70%

Dobové recenze

SCORE 19 (7/95 - 80%) , LEVEL 8 (8/95 - 75%), Excalibur 49 (9/95 - 87%). Recenze na tuto hru vyšly ve všech tehdejších časopisech a všechny ji vyzdvihují do neuvěřitelných výšin. Jako určitě špatná není, ale dávat jí skoro 90% je přeci jen trošku moc.

Další obrázky ze hry

Před výcvikovým táborem.

Uvnitř tábora. I se stylovým barem.

Tak kampak se ten kapitán schoval? Že by do sudů?

Na okraj rybníka.

Před hájovnou.

Jeden ze dvou domečků ve vesničce. Tomu chlapci to upravte na jeho výšku.

Uvnitř domku. Ta flinta se bude hodin na krkavce.

Druhý domek. Víko od sklepa otevřete 2x.

Ach, krásná (P)Anna a její maminka?

Ploutve a brýle se budou hodit.

Stráž otravujte pořád dokola. Majitel Oblouk nakonec vyjde ven.

Zadní část domu.

Naprosto zbytečná akce. Ale musíte ji udělat.

V obýváku.

Á, pak Oblouk osobně. Přeci jen vyšel.

Před domem.

Rozhovor padoucha a jeho poskoka - vědce, který to vše vymyslel skrze pilulky času.

Těsně před cílem.

Výrobna pilulek času?

Chycen při činu!

Finální rozhovor ... 

... a konec hry :)