Horké léto: aneb Majer v akci

Český název: Horké léto: aneb Majer v akci, Žánr: ujetá adventura, Výrobce: Maxon, Distributor: JRC, Rok vydání: 1998,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-her,  Dostupnost: Shareware, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 65%

 

Přelom let 1995/96 byl pro český herní rybníček přelomový. Vyšla totiž Dračí historie, která byla, na rozdíl od Tajemství oslího ostrova, vnímána již ve větším měřítku a více pozitivněji (SCORE 60%, LEVEL 70%, Excalibur 88%). Spousta hráčů ve svých pařanských doupatech najednou toužila dělat totéž. Vznikaly různé teamy či firmičky a zkoušely vytvořit něco podobného či něco ještě lepšího. Rok 1998 byl tak doslova nadupán zajímavými hrami jako Léto s Oskarem, Hovniválové, Polda, Posel Bohů nebo dnes probírané Horké léto.

Hra Horké léto vznikala kontinuálně na dvou frontách. První pomyslnou linku tvoří Victor Bocan, dnes známý publicista, scénárista a designer. Ten začátkem devadesátek patřil nejen mezi klasické hard-core pařany, ale toužil dělat i něco jiného. Jako věrný čitatel časopisu SCORE si v č.34 všiml inzerátu od firmičky RENACO, která hledala 2D, 3D grafiky a scénáristy. Neváhal ani chviličku a na inzerát odpověděl. Rázem se dostal pod křídla Miroslava Mrňi, podnikatele, který v 90sátkách měl kontakty snad všude a uměl využít potenciál.

Mrňa pak Victora natáhl do projektu firmičky Maxon Marka Píši, jež se od počátku soustředila na grafický design (např. návrh reklam, obchodních log, aj.) - ona pomyslná druhá linka našeho příběhu. Spolupráce to byla více méně na dálku, kdy Victor (scénář) pracoval v Praze a tým Marek Píša (grafika) a Vilém Foldes (zvuk) dělali z Mladé Boleslavi. I přesto však tato spolupráce byla úspěšná a Horké léto bylo vydáno. Prodeje byly slibné a peníze bohatě stačily i na další pokračování, o kterém si však povíme něco zase příště.

Úvodní obrazovka hry

 

Majer, Honza Majer...

Ve hře se ujmeme mladého flákače a milovníka zlatavého moku, Honzy Majera. Jeho otec pracuje jako profesor botaniky a zrovna dostal grant na to, aby prozkoumal vzácnou flóru (rostliny) na vzdálených ostrovech Pacifiku. Neváhá a na výlet se chce vypravit s celou rodinou. Protože byl Honza Majer nejdále v místním pivovaru, rozhodne se vyrazit také. Koukne do atlasu, co to je ten Pacifik, zabalí plechovku piva a hurá na cestu.

"Kluci mi říkaj Rambo a holky kreténe. Ale jinak jsem Majer, Honza Majer."

Cesta probíhá podle plánu až do doby, než rodinka zakotví se svojí lodí u neznámého ostrova. Tam je totiž přepadnou místní lidožrouti a zajmou celou rodinu s tím, že si z nich brzy připraví něco dobrého.

Lidožrouti nesoucí otce.

Ani pro takového budižkničemu, jako je Honza, to není košer a rozhodne se svoji rodinu zachránit. Cesta to však nebude úplně jednoduchá a můžete mi věřit, že se v některých ze tří kapitolek pěkně zapotíte.

Hra se dá pomyslně rozdělit na tři části, které na sebe přímo navazují. V první části se Honza musí zorientovat a vymyslet, jak se dostat za lidožrouty na druhý ostrov. Problémem je klasická adventurní hádanka: moře a žralok v něm, která určitě potrápila nejednoho adventuristu. Mimochodem na toho žraloka (a později i lidožrouty a mafiánské gorily) si dávejte opravdu pozor a neklikejte moc zbrkle - hra může bez varování skončit vaší smrtí.

Papoušek Lóra - vděčný to pomocník.

V druhé kapitole Honza doputuje na nehostinný ostrov lidožroutů, musí se dostat do jejich vesnice a najít místo, kde jsou rodiče se ségrou drženi v zajetí a osvobodit je.

Ani potom příběh nekončí, neboť se rodině do cesty postaví mafiánec Florián Andreas. Tomu náhodou patří všechny ostrůvky okolo a dostal šílený nápad, aby mu Majer starší, jakožto odborník na rostliny, připravil novou drogu z extraktu tropických rostlin. Rodina je tedy znovu rozdělena a Honza musí jít do akce už potřetí.

Jedna z goril velkého šéfa Andrease.

Na hráče tak čeká cirka tříhodinový (nebo i třítýdenní) původní příběh, plný černého humoru, akčních scének a trošky té krve navíc.

Klasická 90tková atmosféra

Poslední napsaný odstaveček je dosti výstižný sám o sobě. Ve hře totiž existuje několik nepříjemných zákysů, které Vás mohou stát spousty vyrvaných vlasů z vaší bujné kštice. 

Prvně jsou to nepřehledné přechody mezi lokacemi. Například v první kapitole se dá lehce přehlédnout, že u stanu lze použít i "horní" cestu, která Vás dostane do lokace, kde můžete konečně pokácet strom na stavbu voru (mimochodem palem je všude spousta, ale nejde s nimi nic dělat). Tento stejný problém se opakuje i v případě třetí kapitoly v kůlně, kde se opět dá přehlédnout žebřík vedoucí do dalšího patra kůlny.

Zadruhé je to výskyt minima nápověd, co s danými předměty dělat. Řekněme například, že jste v první kapitole a máte zlikvidovat žraloka. Protože ho nejde zastřelit, je jasné, že to půjde přes návnadu. Většina hráčů ještě zvládne zastřelit opici, vykuchat ji a dát do ní pytlík střelného prachu s knotem. Jenže ouha, to stále nefunguje. Sakra, proč?! Bohužel žádná rada - hra mlčí. Po chvilce (asi dva dny nervů a dlaně s hrstmi vlasů) lze nalézt nepřehledný kokos, srazit ho šutrem, udělat do něj díru nožem, vsypat do něj prach a zastrčit knot. To celé pak vrazit do tuhé opice a hodit žralokovi. Ach bože!! Nemohl třeba Majer říct něco ve smyslu "Ne, nejprve ten střelný prach musím do něčeho dát?". Tak stupidní věc a ani nevíte, jak by to pomohlo :).

V třetí kapitole pak ani adventurní guru nepozná, že má odsunout páčidlem křeslo ve sklepě (nebo se křesla běžně odsunují páčidlem?) nebo, že má sebraný žebřík  přistavět ke zdi a nikoliv k oknu (ten žebřík je prostě příliš malý a málokomu dojde, že ho lze použít k vylezení do 2. patra, když klidně stačí do prvního).

A hele, copak se to skrývá za křeslem?

Problémem také je, že některé věci nalézáte až zpětně. V prvních momentech neaktivní věci (nebo věci nesebratelné) se později aktivuji a vy je můžete sebrat. Extrém je to ve třetí kapitole, která vám zpřístupní nejen sídlo mafiána, ale i oba předešlé ostrovy a vy je musíte opět procházet, pozorně se dívat a zkoušet, co by dalo použít pro další postup ve hře.

Na druhou stranu, abych stále jen nekritizoval něco, co bylo v 90. standardem, hra  je udělána velmi stabilně. Nepadá, neseká se a co víc, na rozdíl od rok starého Gooky, nemůžete narazit na slepý konec. Halelujah!

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Horké léto je klasická point-and-click adventura. Ovládáním šla však trošku proti zajetým standardům. Ovládá se sice myší, ale tlačítka fungují nestandardně - přesně naopak než jste zvyklý. Levým tlačítkem chodíte a zkoumáte. Pravým naopak mluvíte nebo sbíráte či kombinujete předměty. Předměty samotné ukládáte do prostorného inventáře, do kterého se dostanete stiskem mezerníku (intuitivnější by spíše bylo stisknutí "I", ale budiž). V inventáři doporučuji vše řádně prozkoumat. Sem a tam z některé věci může vypadnout malá nápověda. Průzkum je pomocí obřího "oka", které se vyskytuje uprostřed inventáře (předmět vezmete a posunete ho na oko).

Inventář. Moc jsem si na něj nezvykl.

Neduhem je pak sběr předmětů, které ani nepotřebujete. Naštěstí to není tak extrémní jako v Poldovi a budík, peníze či rozkládací stolička se dá v klidu přežít,

Zbytek průšvihů, jako jsou NEhezky schované předměty, vstupy do lokací, či back-tracking jsem už komentoval. Sice to není nic pěkného, ale v 90sátkách to nejspíše ani jinak nešlo a musíte to chtě-nechtě přetrpět.

Grafika

V grafice je jen málo věcí, které bych mohl vytknout. Hra běží v 256 barvách, rozlišení 640x480 (SVGA) a obsahuje 43 herních obrazovek (Polda obsahoval obrazovek jen 35, Posel Bohů zhruba 70, Léto s Oskarem cca 80). Zajímavý je styl kresby zdegenerovaných postaviček alá "Trnky Brnky", který se jedněm líbí, druzí ho zatracují. 

Ve hře nemusíte mít strach z pixel huntingu, ale minimálně u dvou obrazovek bych ocenil, kdyby kreslíř nějak zdůraznil přechod mezi nimi. Typickým zástupcem budiž kůlna u mafiána, kde sice existuje vstup na půdu, ale je tak nenápadný, že já ho prostě neviděl.

 

Zvuk

Hra nemá žádnou hudbu, ale o zvukové efekty se celkem pěkně postaral Vilém Foldes. Kromě cvakavého zvuku při Majerově chůzi lze v prvních lokacích rozeznat typické zvuky džungle či šumění moře. Na zahradě mafiánského sídla zase klidně pozpěvují ptáčci. 

Za zmínku také stojí dabing. O ten se postaral Zdeněk Izer, který nadaboval každou postavu, nezávisle na tom, jestli to byla mužská role, ženská nebo zvířecí. Volba tohoto komika přitom nebyla hned jasná. Nejprve se přemýšlelo nad profesionálním dabingem, ale profesionální dabéři byli prostě moc drazí. Později měl být obsazen Martin Dejdar, ale ten byl zrovna za rodinou v Americe a nemohl. Volba tedy padla na mistra Izera, který byl v té době extrémně populární.

Dialogy jsou čistě pubertální, ale v Izerově podání jsou i po letech prostě boží. Ano, smíchy se samozřejmě neválím po podlaze, ale mírný škodolibý úškleb tam byl skoro vždy. Asi jsem z té puberty ještě nevyrostl :).

Hodnocení

Hodnocení vezměme nejprve trošku historicky. Jak známo, v roce 1998 existovaly pouze dva tábory hráčů - hráči uznávající jen Horké léto a hráči uznávající jen Poldu. O ostatních hrách nikdo ani neslyšel. Jeden tábor vyzdvihoval Izera, druhý Sobotu. Jedněm se líbil grafický styl Marka Píši, druhým pak Jaroslava Wagnera. Největším sporem pak vždy bylo řešení jednotlivých hádanek - kdo to má lepší, kdo horší, atd. 

A jaká je pravda?

Obě hry jsou velmi povedené a obě mají něco do sebe. Mně osobně vadí menší logičnost hádanek a netradiční ovládání, na které jsem si jen těžko zvykal. Nakonec i detektivní prácička Pankráce mi přijde o něco lepší než akčnost Majera. Subjektivně 65%

Dobové recenze:

Další obrázky ze hry:

Vypůjčená loďka na rodinou dovolenou.

Spící opička. Za chvilku návnada pro žraloka.

Na každém správném ostrově musí být tajná jeskyně.

Vor je hotov.

Ostrov lidožroutů.

Bílí lidožrout - kuchař.

Trošku divná brána, ale za ní jsou určitě Honzovy rodiče.

Cesta ke kleci - jen druhou stranou.

Nalezeni! Sláva.

Ty ladné ženské křivky ...

Uklízečka - bývalá žena mafiána Floriána Andrease

Barbara - aktuální žena mafiána Floriána Andrease.

Kůlna - moje noční můra.

Slunící se zahradník, který popíjí VODKU.

Kuchařka si dává šlofíček.

Tuhý slunící se zahradník - bez vodky.

Tejné dveře ve sklepě.

Copak je asi v trezoru?

Past sklapla, šutr letí ...

... a otec je volný!

Pokus o volání o pomoc.

Osvobození! 

Konec :) 

Belief and Betrayal

Český název: Zrada a Víra, Žánr: Adventura – mysteriózní / detektivní, Výrobce: Artematica Entertainment, Distributor (v ČR): Future Games, Rok vydání: 2008,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 55%

Artematica Entertaining (dnes Be2Bit) bylo italské herní studio založeno v roce 1996 Riccardem Cardinim. Od počátku se soustředili na adventury a hry se sportovní tématikou. Prvotinou adventurního žánru byla hra Druuna: Morbus Gravis (2001; zcela nehratelná hra s hrdinkou s prsy č. 5). Jako druhá pak v roce 2004 vyšla detektivní pařba s názvem Crime Stories: From the Files of Martin Mystére. Autoři se polepšili, hra si našla své příznivce a studo se okamžitě pustilo do dalšího detektivního příběhu s historicko-mysteriózním příběhem.

Je to hra Belief and Betrayal, masově distribuovaná hra (zabalené kopie lze stále nalézt ještě dnes) po celé Evropě již koncem roku 2007. U nás se díky svému temnému mysterióznímu příběhu zalíbila studiu Future Games, které se ji rozhodlo počeštit a vydat. Prodeje však nebyly příliš vysoké a sotva se zaplatily náklady s hrou spojené.  Proč se tak stalo? Jednak máme rok 2008 (světová krize), jednak o adventury je citelně menší zájem než kdy dřív a v neposlední řadě on-line kritici hře nedávali bůhvíjak vysoké hodnocení a v časopisech se hra snad ani neobjevila. Jak to s ní objektivně je? Na to se podíváme v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry

Prvopočátky letopočtu byly těžké

Neznámo vždy lákalo a dávalo popustit fantazii o tom, co se asi dříve mohlo dít. Nacisté, Leonardo da Vinci, Templáři - to jsou nevyčerpatelná témata, ze kterých se do adventurních her propsalo už mnoho a mnoho zajímavého. Navíc jsou to věci, o které je v herní komunitě vždy zájem.

Nejinak tomu je i v aktuálně popisované hře, která nás zavádí rovnou do doby života Ježíše Krista - pocestného kazatele a zakladatel křesťanství. Toho jak víme doprovází 12 apoštolů a společně hlásí víru o "Království Božím (jinak též Království nebeském)". Ačkoliv v dnešní době již nikdo s jistotou neví, co to přesně znamenalo, někteří (např. Svědkové Jehovovi) věří, že se jednalo o Božskou vládu, která nastane poté, až Bůh zasáhne a zničí současný systém věcí.

Jenže ouha, Ježíš i učedníci jsou za své kázání pronásledováni až jsou nakonec zrazeni jedním z nich - Jidášem Iškariotským, který si za zradu řekl o bájných 30 stříbrných. Nikdo samozřejmě neví, zda to je pravda nebo ne, ale takových 30 stříbrných se od té doby považuje za symbol zrady, za symbol ďábla, za něco mystického s nadpřirozenými schopnostmi. Vznikají o tom povídky, seriály i filmy a nyní i hra - Belief and Betrayal!

Příběh Jonathana Dantera

Pokud by jste vlastnili německou verzi hry nesoucí podtitul "Das Medallion des Judas", hned by bylo jasné o co půjde :). My však musíme ještě chvilku předstírat, že zatím o ničem nevíme. 

Ve hře se ujmeme Jonathana "Jo" Dantera, výborného New Yorského redaktora časopisu The Manhattan Mirror. Toho jeho šéf zrovna vysílá na nějakou konferenci do Miami, aby udělal interview s jedním z nejznámějších kardinálů, kardinálem Gregoriem.

U Jonathana doma - rozhovor se bude muset zrušit.

Jenže co čert nechce, máte hovor, který není zrovna dvakrát příjemný. Volá Vám detektiv (pardon, v Anglii samozřejmě vrchní konstábl) Twinings ze Scotland Yardu, který Vás informuje o násilné smrti Vašeho strýce Franka Dantera a žádá Vás, aby jste se urychleně dostavil do Londýna. Vše je však nějak divné a nedává to smysl - Váš strýc má být mrtvý už přes 10 let. Ale což, díky dobře cvičenému novinářskému nosu, který větří nějaký zajímavý článek, do Londýna nakonec přeci jen odcestujete.

V Londýně je Vám pak sděleno, že se Váš strýc stal vatikánským tajným agentem chráníc ty největší církevní tajemství. Bohužel díky této roli musel už před lety fingovat svoji smrt, aby neohrozil svoji rodinu. Policie má také zprávy o tom, že prý dva dny před svojí smrtí umístil něco do bezpečnostní schránky na letišti (sakra, kdo umisťuje tajné věci do schránek na letišti?). Rádi by to vyzvedli, ale musí se čekat na speciálního agenta CIA z USA. Dostanete tak alespoň klíče od bytu, kde Váš strýc pobýval a musíte čekat...

Ve Frankově bytě.

V tento moment se příběh začíná pěkně rozjíždět. Agent sice dorazí, ale jeho chování je trošku jiný, než by jste očekávali. Místo slibované pomoci na Vás vytasí svůj kvér s tlumičem se slovy, že s ním máte okamžitě jít. Intonace v jeho hlase, pohled do tlumiče a vědomí toho, jak v poslední době umírají vatikánští agenti, nevěští nic dobrého.  Štěstím tak budiž zjevení tajemné osoby, Kate McKendalové, která hrozbu jisté smrti odvrátí za pověstných pět minut dvanáct.

Jako George a Nicol z legendárního Broken Swordu

Kate je členkou Odkazu (v angličtině Legacy) a onen Odkaz je něco jako organizace pracující pro Vatikán chráníc tajné agenty. Na druhé straně však stojí mocná Sekta (lidi proti Vatikánu), které se v poslední době dostala k moci a zdá se, že začala po něčem pátrat a tentokrát jde i přes několikrát zmiňované mrtvoly. Vaši hrdinové tak budou mít ve hře co dělat!

Hra za Kate - před knihovnou v Londýně.

Čtete dobře! Pokud Vám totiž Johnatan se svými prošedivělými vlasy, otřesnou motorkářskou bundou a toporným pohybem nepadl do oka, nezoufejte! Hra Vám umožní hrát i za Kate. Ta sice vypadá jako protivná učitelka ze základní školy, která si myslí, že pobrala všechnu moudrost světa, ale určitě to jde přežít.  Společně prozkoumáte zákoutí Londýna, jeho letiště a místní Scotland Yard. Pokračovat budete do Francie do Chartress, do Říma, Vatikánu či Benátek. 

A proč to všechno? Držte se, nyní to totiž přijde! Díky nastudované historii, kterou jsem uvedl na začátku to lze celé propojit. Představte si totiž, že Jidáš ony přijaté peníze za zradu Krista vrátil a protože byly prokleté, nikdo nechtěl, aby se šířily po světě. Někdo se tak zasloužil o to, že je roztavil a udělal z nich jeden jediný medailon - relikvii známou jako Imago Sanctissimus, která má sílu změnit chod života na planetě Zemi. Nebo že by to byl všechno jen nesmysl?

V Římě.

Ať už tak nebo tak, riskovat život celé planety se určitě nevyplatí a k onomu medailonu se musíte dostat dříve než zlořádi ze zmíněné Sekty.

Adventurní slabota

Člověk by si řekl, že taková zajímavá hra bude poměrně složitá, opak je však pravdou. Drtivou většinu lokací (hra obsahuje prolog a 6 kapitol) procházíte jako nůž máslem a jen málokdy se může stát, že by jste se někde zasekli a pokud ano, pak jen díky tomu, že jste něco jednoduše přehlédli.

Ze začátku hraní (v celém Londýně) jsem dokonce měl nepříjemný "WTF" pocit z toho, že se snad ani nejedná o adventuru, ale o nějakou jeho odlehčenou odnož. V uličkách Londýna jsem totiž odlákal bezďáka od fotobuňky, získal fotku, předal ji nějakému maníkovi a první kapitola byla u svého konce.

Krátké, viďte. No mezi námi - pokud jste zkušený adventurista a pokud budete více pozorný nežli já, pak Vám jedna kapitolka zabere cca 20 - 30 minut a to znamená, že herní doba nepřekročí 3 hodiny - no nic moc! Kdepak jsou ty pařby s délkou 10 či 20 hodin?

Bohužel mě hra zklamala i z hlediska řešení nějakých rébusů či miniher. Všude se zmiňují tajné manuskripty, otevřený spor mezi Katary a Templáři a jeden by už čekal nějaké pěkné zpestření v podobě lámání tajných kódů, šifer či otevírání nějakých tajných dveří. Bohužel nic z toho se ve hře nevyskytuje. Tedy alespoň ne v pravém slova smyslu - sice zde najdete nějaké točení se zrcadly či točení s ozubenými kolečky, ale co to jako má být? Třikrát zmáčknete tlačítko a máte vyřešeno!

Nastavování zrcadel

Které kolečko je to správné?

Zkrátka a jednoduše pokud je příběh průhledný od první minuty hraní a puzzly zklamaly, už zbývá jen grafika a nějaké mechanismy. 

Ovládání, grafika, zvuk:

Ovládání

Ovládání hry je převážně příjemné. Nevýhodou tak budiž jen fakt, že obsahuje několik netypických mechanismů, na které hráči nejsou obecně zvyklý a mohou jim tak činit obtíže.

První čeho si určitě všimnete je obrovský zlatý kruh, který ve mě vždy vzbuzoval pocit, že jím má hlavní hrdina proskočit, nicméně působí zde jen jako obyčejný kurzor. Ten se mění podle toho, zda s postavou někam jdete, nebo zda míříte na nějaký předmět, který můžete prozkoumávat  nebo s ním interagovat.

Většina předmětů je ve hře krásně vidět, nicméně najde se pár záludností (většinou nějaké knihy či otvory), které odhalíte jen v případě pomalého pohybu myšítka po celé obrazovce A NEBO, když stisknete mezerník, který je všechny zobrazí. Předměty se ukládají do prostorného inventáře, který se ukáže najedete-li myškou do spodní strany obrazovky. Sem a tam mě sice štvalo, že nepotřebné předměty mezi jednotlivými kapitolami nemizí, na druhou stranu adventurní špeky alá MacGyver (kočka + sponka = tank) zde nečekejte! Vše je poměrně jasné a přímočaré.

Pokud by jste se přeci jen dostali do slepé uličky, doporučuji si přečíst  "deníček", kde si hrdinové vedou zápisky. Tento deníček vyvoláte najetím myšky na levou stranu obrazovky. 

Ukázka deníku.

No a nyní konečně k tomu zmíněnému mechanismu. Kromě zápisků v deníčku zde totiž existují ještě tzv. INDÍCIE, ty vyvoláte pokud se myškou posunete pro změnu na pravou stranu obrazovky. INDÍCIE JSOU ROLOVACÍ (existují zde malé šipky doprava a doleva) a většinou jsou to jednoduché věty. Některé, jako například "můj telefon v Evropě nefunguje", nedělají vůbec nic, jiné jako "Hodiny Frankova dědečka byly vždy zastavené" musíte vhodně použít - v tomto konkrétním případě na kapesní hodiny v inventáři. 

Ukázka použití indície.

Je to mechanismus, na který jsem neustále zapomínal. Jednou jsem například byl zaseklý v oblasti Vatikánu jen proto, že mě strážník nechtěl pustit do místního mauzolea. Vyzkoušel jsem vše, promluvil si se všemi - nic. Až po nakouknutí do návodu jsem prozřel. Zapomněl jsem použít indicii na druhého hlídače, který toho prvního může odlákat. Shame on me!

Jako poslední zmíním pohyb postavy. Ten je sice hrozný z hlediska animace, ale výborný z hlediska plynulosti; path-finding funguje na jedničku. Pokud hráč dvakrát zmáčkne levé tlačítko myši, postava může běhat. Pokud navíc zmáčkne pravé tlačítko mezi obrazovkami, okamžitě se přesune. Jedinou nedokonalostí někdy bylo, že do / z některých lokací se lze dostat jen pomocí mapy daného místa - např. Alanovo letiště.

Grafika:

Hra se řadí do 2.5D third person adventur. Jedná se o to, že na obrazovce ovládáte postavičku, která je ve 3D, zatímco veškeré pozadí jsou předrenderovaná. Postavy jsou "toporné", tedy kostrbaté, neohrabané (animace chůze nebo běhu), nedodělané a styl připomíná prvotiny z let cca 1998 - 2000. Sympatie si k nim zkrátka nevytvoříte. 

Co je však úžasné, jsou pozadí. Ze začátku hry to sice vypadá všelijak a v případě bloudění bočními uličkami Londýna jsem si už říkal, že to snad není možné, ale v druhé části, kdy hlavní hrdinové cestují do Chartres, Říma, Vatikánu a Benátek se to rozjelo v ultra krásnou podívanou. Megalomanské scenérie, na kterých dříve ujížděl Benoit Sokal v Sybérii, byly téměř na každé obrazovce. V některých případech bylo dokonce vidět, že autoři museli hoooodně přemýšlet, jak pozadí nakreslit, aby obsahovalo co nejvíce detailů a přitom se do obrazovky vůbec vešlo. Schválně se níže zadívejte na 4 vybrané obrázky a uznejte sami, že vytvořit něco takového muselo dát pořádnou práci.

Katedrála v Chatres (jedna z mnoha Notre-Dame)

Náměstí ve Vatikánu.

Uvnitř galerie.

Benátky - zadní strana náměstí sv. Marka, zvonice sv. Marka v pozadí.

Ano, znalý člověk může vždy namítat, že tomu chybí nějaké detaily, jako například, že absentuje jakákoliv snaha o paralaxní scrolling a obrázky tak působí strašně staticky, ale upřímně mi to ani moc nevadilo. Děj začínal být pěkně temný, do hry začínala být zatažena špička církve a lokace, které jsem navštívil tomu odpovídaly na jedničku. Trojice artistů, jmenovitě Sergio Rocco, Alessio Fallabrino a Alberto Viapiano, se zkrátka vytáhla a odpustíme jim i nižší rozlišení 1024x768, ve kterém hra běží.

Za zmínku stojí i cut scény, kterých je ve hře opravdu hodně a pokaždé se na ně velmi pěkně dívá. Někdy je to sice srandovní (souboj Jonathana a mnicha), ale to vůbec nevadí - kéž by např. česká hra Tale of a Hero měla něco podobného!

 

Zvuk

Ve hře hraje stále dokola několik skladeb. Je jich cca 5-6 a neustále se opakují ve smyčkách. K některým lokacím jednoznačně sedí, k jiným už vůbec a vy si jen říkáte, že je neskutečná škoda, že tomu autoři nevěnovali větší úsilí.

To stejné platí o dabingu. Hru mám pouze s anglickým dabingem, které zajistilo nejspíše dtp entertainment. V případě vedlejších rolí nemám námitek - postavy mluví klidně, své role umí ztvárnit velmi věrohodně - ať už se pohybujete v Itálii nebo Francii. Hlavní postava mi však moc nesedí a působí až moc umělo-arogantním dojmem. Hodně mě také štvalo, že nedostal do vínku bohatou slovní zásobu a při fázi kombinování předmětů se opakují cca 3 - 4 fráze, které se ani k dané věci či akci nehodí.

Hodnocení:

Se hrou Belief and Betrayal je to těžké. Příběh je fajn, ale určitě Vám, stejně jako mně, přijde okoukaný (Broken Sword 1, 3, 4) a celkové rozzuzlení bylo takové nemastné neslané. Adventurní hádanky zde v podstatě nejsou a nějaké očekávané minihry absentují úplně. Grafika pozadí je výborná, 3D grafika postav je však toporná. Zvuk je mírně odfláknutý. K prošedivělému hlavnímu hrdinovi si vztah nevypěstujete a druhá postava zase vypadá jako nepříjemná učitelka, kterou jsem se zatnutými zuby přežil.

Mé doporučení patří spíše hře Memento Mori, která ukazuje, jak by se detektivní a mysteriózní adventury v roce 2008 měly dělat. Celkově a maximálně jen 55%.

Dobové recenze:

Nepodařilo se mi najít žádné časopisy.

Další obrázky ze hry:

U Johnatana doma v New Yorku.

V átriu Frankova bytu v Londýně.

Frankův byt.

Konfrontace s prodejným agentem CIA.

Kate ve sklepení Frankova bytu.

Úkol zní jasně: "sežeň fotku"!

Vidím fotobuňku, ale stojí v ní nějaký ožrala.

Bloudění kolem bloku průmyslových budov kdesi v Londýně.

Dům Kateina otce - pokladníka Odkazu.

Pokladníkovi to asi vychází.

Hodně vychází!

Damien - pomocník a třetí hratelná postava. Bohužel jen na chvíli.

Před Damianovým bytem.

Ten bordel okolo mi připomíná ČR :)

Hangár místního maníka, který nás již brzo přepraví mimo Londýn.

Alan - majitel hangáru.

Letadlo se jmenuje Amazon Queen - krásný Easter Egg :)

V Londýnské knihovně zbývá získat pár knih - k čemu, to nevím!

V zadní části knihovny.

Pokec s knihovníkem.

Damian to má bohužel už spočítané.

Nikdy jsem nepřišel na to, proč jsou ti lidi tak rituálně vražděni. 

Před katedrálou v Chantres.

Zkusíme se porozhlédnout kolem.

PDAčko. Zajímavý nápad, škoda, že už použitý např. v BR4.

V postranních uličkách v Chantres.

Uvnitř Chantres

Detail jakéhosi oltáře v katedrále.

Před galerií ve Vatikánu.

Uvnitř galerie.

Uvnitř galerie.

Uvnitř galerie.

Kdesi v Římě.

Mauzoleum v Římě.

Uvnitř mauzolea.

V družném rozhovoru s Twiningsem. Naštěstí není členem Sekty.

Tak co mi Frank nechal ve schránce?

Před Scotland Yardem.

Tajný kodex je na dosah ruky.

Středověký kodex, který pomůže rozluštit zprávu a látce.

Kate vysvobozena, mniši poraženi.

Image Sanctissimus - tak tohle se stalo z těch 30 stříbrných.

Pojďme Kat, už je kousek a rozlouskneme tu záhadu.

Poslední dveře a ...

... a kruh se uzavřel.

Kardinál osobně! To je ale překvapení.