Space Quest 2 (VGA)

Žánr: Sci-fi, Výrobce: Infamous Adventures, Distributor: Infamous Adventures, Rok vydání: 2011 / 2019,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: itch.io, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

V předchozím příspěvku jsem tak detailně popisoval remake Space Questu 1, až z toho málem vznikl "walkthrough" :-). Pár věcí přesto vypíchnu znovu - hra vznikla v roce 1991 a vydala ho Sierra On-line, tedy stejná společnost, která stojí za původní šestidílnou sérii. Mé hodnocení nakonec skončilo jen mírně nad průměrem a důvodů jsem k tomu měl hned několik. Hra byla pouhou graficky vylepšenou kopií svého předchůdce, kdy minimálně v několika momentech autoři, kteří hru předělávali úplně zapomněli k čemu se hra původně hlásila (Star Wars) a navíc díky VGA ovládání a ulehčení některých puzzlů byla hra spíše určena na speedrun, než na nějaké dlouhé adventuření. Celkově tedy žádný zázrak... 

Chuť jsem si rozhodl spravit remakem druhého pokračování, který původně vyšel v roce 2011 (verze 2.0 v roce 2019) a může za něj nezávislé studio Infamous Adventures. To bylo založeno kolem roku 2004 Shawnem Millsem a jeho kamarádem Stevenem Alexandrem. O Shawnovi jsem již psal ve spojení s absolutně výbornou knihou The Sierra Adventure: The Story of Sierra On-Line a není tak velkým překvapením, že i zde to byl právě on, kdo táhl celý projekt, jako již dříve King´s Quest III o pár let dříve.

Hra mě na první pohled zlákala, ale podobných momentů jsem už pár zažil a tak jsem k ní přistupoval s rezervou. Nakonec se však ukázalo, že k obavám nebyl nejmenší důvod - proč, to se dozvíte níže.

Úvodní obrazovka hry. Nahoře remake, dole originál.

Napravené chyby prvního dílu

Hned na úvod prozradím, že hra se hraje skutečně výborně a vylepšila mi náladu tak, že jsem si řekl, že šanci dostanou i jiné remaky, které jsem dříve zavrhl. 

Pojďme ale popořadě. V případě remaku prvního dílu a vlastně i v případě původního druhého dílu mi neskutečně vadilo, že se půlka příběhu schovala do manuálu, který první polovina hráčů nevlastní a ta druhá ho nečte. S postavou jste tak byli vrženi do hry a po vzoru i jiných her (Black Cauldron, King´s Quest) jste absolutně nevěděli kdo jste, kde jste nebo nedej bůh, co máte dělat.

Infamous adventures mě však neskutečně potěšili hned v úvodu a jejich remake začíná chvíli po konci prvního dílu, kdy je Roger Wilco pozván do Letterdroid  Show, ve které se chvástá o tom, jak se Sarieny zatočil a jak jej podle něj hlavní padouch zalezlý někde v jeskyni.

Letterdroid show a účinkující Roger Wilco.

 

Problémem je, že onen padouch jménem Sludge Vohaul sleduje onu show taktéž a není zrovna dvakrát rád, že se mu někdo vysmívá. Za Rogerem tak vysílá skupinku svých otroků (po Sarianech jsou to Opolidi), aby ho zajali a přivezli. Chudák Roger o přepadové akci samozřejmě nemá ani potuchy a v klidu si uklízí na vesmírné stanici na orbitu planety Xenon, když je najednou skutečně přepaden a unesen.

Orbitální stanice nad Xenonem - nahoře remake, dole originál.

Hlavní padouch (který je až náramně podobný Darth Vaderovi) mu poté odhalí svůj zlověstný plán. Rogerovu rodnou planetu Xenon chce zamořit armádou neodbytných pojišťováků nabízejících životní pojištění [v originále door-to-door life insurance salesmen], kteří xenonskou civilizaci dovedou k pomalému, ale zato jistému zániku. 

Co to je za blbost, říkáte si? Jeden z autorů, Mark Crowe, to okomental kdysi tak, že tým měl menší krizi a došly jim nápady. A já to zase musím okomentovat tak, že se zde výborně hodí známe pořekadlo "že je to tak blbý, až je to dobrý". 

Sludge Vohaul - nahoře remake, dole originál.

Jemné rozdíly vůči originálu neurazí a baví!

"Otvírák" příběhu Space Quest 2 je tedy naprosto stejný, jako v případě svého předchůdce. A nejinak na tom bude i váš ultimátní cíl - Vohaulovi uniknout a jeho plán překazit. Vše ale v mnohem, mnohem a ještě jednou mnohem hezčím provedení. Dokonce se nebojím napsat, že v tak dobrém, které zpětně sráží remake prvního dílu.  

Labionská potvůrka. Buďto ji dejte Rubikovu kostku nebo prchněte zpět do vody - ona zmizí.

Jakmile Roger se svým doprovodem havaruje na planetě Labion, začnete obdivovat cit a smysl pro detail, který autoři museli vynaložit při tvorbě všech pozadí. 

Dobrou zprávou také je, že veškeré putování po planetě je téměř totožné se svojí předlohou a já osobně zaznamenal jen jeden menší rozdíl. Ten je ukryt v bludišti s popínavou masožravou květinou. Zatímco v originále bludiště musíte projít, v remaku vás kytka nakonec vždy dostane a fígl je v tom, že ji musíte nakrmit malým zeleným zajícem (ten dříve spadl do pasti), kterému do zádele narvete elektronický bzučák z vraku lodi :-). Trošku ujeté, ale nevadilo mi to. 

Stejně úsměvně působí i pár dalších detailů. Jednou je to fakt, že místo obtloustlé obludy z originálu vás chytne Predátor nebo, že Roger vztyčí na obludu v roklině prostředníček.

Animace úniku před jednou potvorou.

Kde se hra začne významně odlišovat od svého originálu je v prostředí Vohaulovy základny. Zde sice zůstává ultimátní adventurní část se zavřenými dveřmi, posunující se plošinou a vaší jistou smrtí, ale každá z verzí pracuje jiným způsobem v tom, kde a jak najdete všechny potřebné předměty, aby jste onu část překonali. V originální verzi musíte projet všechna dostupná patra (3-4-5 a zpět) a ve všech použijete tak maximálně příkaz "press button". Ten vždy otevře jisté dveře do úklidového kumbálu, ten prozkoumáte, seberete vše potřebné a ... a konec zvonec.

 

Tak co, pamatujete si na tuto část hry? A víte jak ji překonat?

To v remaku jsou patra podobná, ale autoři výborně vyplnili nudné putování zajímavými popkulturními odkazy. Nově tak můžete navštívit soukromou restauraci Monolith-burger a poklábosit s naprosto deprimovaným robotem Marvinem známým z filmu nebo knihy Stopařův průvodce po Galaxii, můžete si jít vyzkoušet záchodky (doslova), ve vězení potkat oblizujícího se Hannibala Lectera či dostat první a zároveň poslední polibek od Vetřelce.

Obsluhující Marvin. Jak to asi může chutnat?

Po svačince se hodí trošku pročistit střeva :).

Oups :)

A jako absolutní bonus si na jednom z automatů můžete zapařit kompletní remake hry Troll´s Tale. Ano, to je ta prvotina od Ala Lowe z roku 1983, kde se svým bezejmnenným hrdinou máte najít 16 ukradených předmětů trpasličího krále Marka a navrátit mu je. Sice je to taková hloupost ve stylu "hidden-object game", sice to Sierra On-Line svého času nabízela ve školách pro druháky a třeťáky, ale i tak mně to mile potěšilo a třeba si i někdy zapařím originál. Uvidíme. 

Takže jak vidíte, hra se Infamous Games skutečně povedla. Přesto všechno pár negativních řádků musím napsat. Už se to bude stávat klasikou, ale věřte mi, že každý adventurní začátečník a neznalezec her od Sierry bude velmi hlasitě nadávat. Důvodem je možné úmrtí hlavního hrdiny (na planetě Labion je možností fakt hodně!) a slepé konce. Zapomenete-li nějakou věc, máte prostě smolíka.

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání se nese ve stylu remaku prvního dílu, tj. pomocí VGA ikonového systému.  Bohužel včetně dvou zcela redundatních tlačítek umožňující očichávat i ochutnávat předměty. Tyto ikony jsem považoval za nadbytečné už ve Space Quest IV, nerad jsem je viděl u remaku prvního dílu a ani zde nejsou ničím jiným, než ikonami, které nedělají zhola nic - jen generují text.

Inventář je na svém klasickém místě a na rozdíl od prvního dílu si dávejte pozor, že lze předměty kombinovat jak vně, tak uvnitř inventáře - viz odstaveček o zkombinování mrtvoly zeleného zajíce s divným pípajícícm přístrojem, který mu strčíte do zádele. Ve hře narazíte přibližně na dvě desítky předmětů (srovnatelné s předchozím dílem).

Na uložení máte celkově asi 20 pozic a veškeré pozice se zapisují do registrů dané hry, kterou mimochodem nemusíte ani instalovat. Stačí stáhnout archiv, rozbalit a spustit "exáč". 

Jediný maličký problém týkající se programu jsem zaznamenal na úplném konci, kdy jsem se dostal z Vohaulovy zmenšovací pasti a z nějakého důvodu hra buďto spadla, sekla se nebo se nezobrazoval horní ikonový bar a daný moment jsem překonal až na cca 5. pokus neustálého restartování hry. Protože jsem podobné seky viděl i na youtube, věřím, že nejsem jen "hloupá" výjimka, ale že se jedná o maličký bug.

Grafika

Na grafice spolupracoval druhý ze zakladatelů Infamous Games - Stevne Alexander s Ellisou Ng a nutno ještě jednou zdůraznit, že odvedli skutečně výbornou práci a vytvořili přesně takový remake, jaký by každý fanoušek očekával.

Zvuk

Krása se skrývá i ve zvukovém doprovodu. Veškerá hra je příjemně ozvučena a navíc, nyní se držte, kompletně nadabována. Ve hře prý najdete dabing čítající úctyhodných 4000 řádek psaného textu a i přesto, že to jsou upravené hlasy členů Infamous Games, působí až náramně dobře!

 

Hodnocení

Kluci a holky z Infamous Adventures se vytáhli a poměrně nudný druhý díl přepracovali do takové podoby, který se mi po všech stránkách zamlouval - a zamlouval se mi o poznání více než remake prvního dílu (až na to čmuchání a ochutnávání). Ovládání funguje na jedničku, grafika je udělána s citem a smyslem pro detail a do toho hraje povedená hudba a je slyšet ještě lepší dabing. Tak hurá do hry!

70%

 

Další obrázky ze hry

Orbitální stanice nad rodným Xenonem - aktuální působiště Rogera Wilca.

V šatně po "venkovním" úklidu.

Transport do dolů.

Pozor na masožravé houby - kolem nich prostě neprojdete.

Vesmírná pošta funguje doslova na počkání.

Osvobození malého přítele. Nezapomeňte ho následovat.

 

 

Kurz potápění.

Jedna hladná Labionská potvora (nebo Predátor?).

Krásný výhled.

Místní "hodné" obyvatelstvo.

Putování jeskynním bludištěm.

Konečně u platformy.

Párek hezkých detailů bez původního porovnání.

Roger očividně změnil barvu vlasů :).

Přistání na Vohaulově základně.

Samotný Vohaul.

Pěkný detail družného rozhovoru.

Roger v kriospánku. Přesně takto začíná III. díl.

Menší oslavička.

Space Quest 1 (VGA)

Žánr: Sci-fi, Výrobce: Sierra On-Line, Distributor: Sierra On-Line , Rok vydání: 1991,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: Steam, GOG, Čeština: Ne

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 60%

 

Remake Space Questu 1 s podtitulem Roger Wilco in the Sarien Encounter je další hrou, kterou se Sierra na začátku devadesátek rozhodla rehabilitovat. O rok dříve to již zkusila s King´s Questem 1 a ve stejném roce, tj. 1991, se do světa hodlá podívat i Larry v novém VGA oblečku.

Co víc, hra vychází ve stejnou dobu jako její čtvrté (trošku podivné) pokračování. Narozdíl však od něj se na remaku nepodílí původní autoři - Mark Crowe a Scott Murphy, kteří jsou sice v manuálu uvedeni, ale reálně na hru nesáhli. 

Jaká hra je, v čem se liší oproti své originální předloze a je na ní vidět, že ji nevytvořili oni původní autoři? To vše byste měli najít v níže napsaném příspěvku.

 

Úvodní obrazovka hry - nahoře VGA, dole EGA.

Uklízeč dostal své jméno, ale zbytek aby pohledal ...

Space Quest je poměrně profláknutá hra, ale speciálně pro "nováčky" považuji za důležité zmínit dva detaily. Zaprvé musím zkritizovat začátek hry. Ten je totiž vůči svému předchůdci značně osekán o jakékoliv informace o tom kdo jste, kde se nacházíte nebo proč po vás jdou nebezpeční Sarieni. Sierra totiž vsadila na to, že lidi umí číst a vše nafrkala do manuálu hry.

Za mě je to hrozná chyba, protože položme si ruku na srdce, kdo z nás hráčů čte manuály? Já osobně manuál (nebo návod) čtu jen tehdy, když jsem opravdu v koncích a vždy u toho strašně nadávám. Nikoliv proto, že mně vadí např. anglický jazyk, ale proto, že mě vždycky dokáže kompletně nas***, tedy pardon, naštvat, že samotná hra není prostě schopná mi poskytnout ten komfort a příběh mi odvyprávět sama a firmy to musí zachraňovat různými "berličkami". Takže nezapomeňte - pokud hrajete VGA verzi, přečtěte si prvně manuál a nebo můj příspěvek o EGA verzi!

 

Arkáda - nahoře VGA, dole EGA.

Zadruhé mě zamrzelo, že jsem ve hře opět nenašel jedinou zmínku toho, kdo za celým úkladným plánem stojí. Sice to vše vypadá na Sarieny, ale ve druhém díle se z ničeho nic ukáže hlavní strůjce a ačkoliv Roger tvrdí, že ho odhalil, nic takového nenastalo ani v originálu ani v remaku (nebo o tom alespoň nevím). Je to podobně blbá situace, jako když je Roger stíhán ve třetím díle jistým androidem za nezaplacení píšťalky a přitom ji ve druhém díle získal grátis. Autoři se nad takovými detaily očividně nezamýšleli.

Nepoučitelná Sierra, nebo snad hráči?

Ponechme však mou kritiku zatím stranou a podívejme se spíše na to, jak se vám hra bude hrát. To upřímně závisí na tom, jaký postoj k hrám od Sierry máte, protože i v tomto případě se můžete dostat do slepého konce a i v tomto případě můžete umřít. Proč? Protože Sierra... 

Ale nezoufejte, ačkoliv jsem jistě ovlivněn jejím předchůdcem, kterého jsem pařil tak rok a půl zpětně, hra mi nepřišla úplně marná. Pokud půjdeme postupně a do detailu, můžeme začít Arkádou - lodí, ze které se máte v úvodu dostat. V originále jste na to měli 15 minut. Problémem však bylo, že čas běžel skrytě (dal se odečíst jen na počítači v řídící místnosti) a než jste si loď prošli, vyzkoušeli kdejaký příkaz v parseru, odečet byl u konce a to znamenalo jistou smrt. 

V remaku se oněch 15 minut odečítá také, ale jsou vždy zobrazeny někde viditelně na hlavní obrazovce a přesně tak vidíte, kolik vám ještě zbývá času. Navíc díky VGA grafice jsou všechny předměty krásně viditelné (není potřeba je lovit příkazy LOOK AROUND a bouchat je zpětně do parseru) a kromě toho, že jsem se jednou musel schovat za sloup, nemohu říci, že by jsem se někde zasekl (ale umřel jsem, to nebudu zapírat).

Nezapomeňte, že někdy je řešení jednoduché :).

Možnou malou nepříjemnost představuje implementace protipirátské ochrany a hned na ni bohužel narazíte na Arkádě. Zde v družném rozhovoru s umírajícím vědcem dostanete tajný kód k přístupu do databáze knihovny, abyste z ní ukořistili jistou kazetu. Zatímco v originálu to bylo jedno slovo, jmenovitě "Astral Bodies", v remaku to může být slovo jakékoliv z předem daného výběru a navíc ono slovo musíte pomocí manuálu převést do jistého kódu, aby vám z knihovny vůbec něco vypadlo.

Mimochodem na všechny texty, tajná hesla nebo číselné kódy si dávejte pozor a zapisujte si je bokem na papír. Platí totiž "co hra to unikát" a s každou novou hrou se mění a určitě nechcete dojít až do konce a zjistit, že nevíte nějaký kód a uvíznout ve slepém konci.

Autory silně chápu, ale je to neuvěřitelně otravné!

Ukázka momentu použití manuálu při protipirátské ochraně.

Po útěku na Keronu a do přístavu Uncle Flats to bude všechno velmi podobné - tedy přímočaré a rychlé. Na celé planetce totiž nemůžete jít nikam jinam, než k obrovské kostře (jinak vás sežere pouštní červ) a v onom přístavu si peníze na novou loďku vyděláte až dětsky snadně zmanipulováním automatu magnetem. Což je mimochodem výborný ekvivalent k původnímu heslu "holy shit", které automat pobláznilo stejným způsobem. Nově také můžete přeskočit minihru s kluzákem za ztrátu pouhých 5 bodů. 

Jedinými podpásovkami jsou momenty, kdy se příliš unáhlíte a skončíte ve slepé uličce. Jednou je to v momentě, kdy prodáte svůj kluzák nějakému překupníkovi, aniž by jste věděli, že pokud nabídku poprvé odmítnete, přijde podruhé a přidá k tomu "raketový batoh" a podruhé je to v momentě, kdy za těžce utržené Buckazoidy (místní měna) koupíte nevhodného droida nebo loď. 

A pokud znáte Police Quest, tak asi nemusím zdůrazňovat, že si musíte pohlídat vytažení klíčků ze zapalování, jinak vám kluzák někdo ukradne a opět nastane dead-end :-).

Nabídka 30 buckazoidů a raketový batoh k tomu zní dobře.

A co poslední lokace, kde se Roger ocitne v Sarienské lodi? Tu už raději popisovat nebudu, ale věřte, že pokud jste se dostali až na ni, pak už dohrání hry do konce je otázka minut.

Suma sumárum hra se mi nehrála vůbec špatně a upřímně mně jen mrzelo, že jsem ji dohrál za jeden sobotní večer a mnohonásobně déle mi trvá se vyžvejknout v tomto příspěvku. 

Ovládání, grafika a zvuk

Ovládání

Hra frčí na enginu Sierra Creative Interpreter - SCI1 a díky tomu můžete zapomenout na textové hrátky s parserem, který sice ve Space Quest 1 nebyl úplně špatný, ale uměl potrápit. Vše je nahrazeno ikonovým systémem umístěným v horní části obrazovky. Ten nabízí výběr pro chůzi, prozkoumání, sebrání předmětů a mluvu. Po vzorku Space Quest IV obsahuje navíc ještě ikonky pro očichání a ochutnání.

Ikonový systém.

Co se týká těch dvou posledních ikonek, tak vězte, že jsou téměř zbytečné a Sierra jen musela zaplatit lidi, aby pro jejich použití napsali spousty povrchních monologů. Jediný snad zajímavý (a sakra debilně skrytý) easter-egg na čtvrtý díl, který je aktivován onou ikonou pro ochutnání, je až na Sarienské lodi poté, co Roger oblízne jakousi fialovou věc nad místní prádelnou. 

Latex Babe pobíhající kolem.

Když už jsme u těch easter-eggů, tak vám prozradím, že ve hře existují ještě minimálně dva. Jeden je na Keroně, kde se těsně před jejím opuštěním objeví časový transportér (opět) ze čtvrtého dílu a ten druhý easter-egg je dostupný při úniku z Arkády při stisknutí tlačíta "Nemačkat". Narozdíl však od originálu, kdy jsme se ocitli ve hře King´s Quest 1, nás zatáhne do hry Conquests of the Longbow.

Tento Easter-egg ještě fakt ujde :).

Ještě se vrátím krátce k inventáři, který se taktéž nachází v horní liště a kam mizí veškeré sebrané předměty. Předmětů ve hře je tak přibližně 20 a všechny mají své logické použití. Kombinace probíhá zásadně mimo inventář a hráč si tak musí pohlídat jen to, že některé předměty v sobě mohou ukrývat další a objeví se až při prozkoumání (souprava poslední záchrany). 

Ukázka inventáře.

Grafika

Původní EGA grafika běžela pod enginem AGI a měla rozlišení 160x200. Engine SCI1 již zvládá pohlednou VGA grafiku (jak asi vidíte na obrázcích všude okolo) do maximálního rozlišení 640x480.

A grafika je vlastně ta nejviditelnější věc, která se ve hře změnila.  Všechny lokace byly znovu ručně nakresleny armádou grafiků pod vedením Douglase Herringa a všechny jsou  fakt povedené. Tou nejzajímavější změnou je pustina na planetě Kerona. V původní hře putoval Wilco mezi skálami zatímco v předělávce jsou skály nahrazeny obrovskou kostrou neznámého tvora. 

Je to sice zjevný odklon od původního parodování Star Wars a planety Tatooine (stejný pocit získáte i v remástrovaném vesmírném přístavu, který je více "fancy"), ale nemohu říci, že by mi to nějak vadilo.

 

I onu rostlinku v remaku najdete - jen na jiné obrazovce.

Zvuk

Zvuk se vám vůči originálu bude líbit, už žádné píp-píp nebo bíb-bíb, ale plná podpora Sound Blasteru (nebo o rok později krachujících karet Ad-Lib). Pro každou lokaci či akci vytvořil Ken Allen krásný zvukový podkres, který vždy přispívá k herní atmosféře. A tak jediné co mě strašně mrzí je, že se do hry nedostal povedený dabing jako v případě čtvrtého dílu.

Hodnocení

Silně podsvětelnou rychlostí jsme dorazili až na konec příspěvku. A mé pocity? Space Quest není úplně špatný remake a možná, že je nakonec i dobře, že do něho oba původní autoři nepromluvili, protože bůh ví, jakou koninu by mohli vymyslet (2. ani 4. díl mi nesedl). Grafické provedení je fajn, herně se jedná o klasickou Sierrovku s pár slepými konci a možností úmrtí. 

Pokud znáte originál, během jednoho víkendu budete mít v seznamu nedohraných her o jednu hru méně - je to klasická speed-run varianta. Pokud originál náhodou neznáte, hru si alespoň vyzkoušejte a uvidíte :). Celkově lehký nadprůměr. 

60%

 

Dobové recenze

(Ve vlastním archivu) nenalezeny

 

Další obrázky ze hry

 

Mrtvý doktor Vohaul.

 

Jako kresby pozadí a animace se povedly.

 

Nebojte, most po kterém projdete jen 2x je zde stále!

Podzemí na Keroně.

Tajná laborka Keroňanů.

Bar v Ulence Flats.

Hraní na automatu :) Ve VGA může být zmanipulováno magnetem.

Budoucí kocábka.

Kam jedem? Do sektoru IB, jehož kód musíme najít v manuálu.

Prádelna na Sarienské lodi Deltaur.

Hvězdný generátor v celé své kráse.

Hvězdný generátor vyhozen do vzduchu a hurá pryč.

Koneeec ! :)