Tale of a Hero

Český název: Tale of a Hero, Žánr: Adventura – pohádková / dobrodružná, Výrobce: Unknown Identity / Future Games, Distributor: Future Games, Rok vydání: 2008,  Info: wikipedie, mobygames, databaze-her, Dostupnost: - , Čeština: Ano

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 70%

 

Unknown Indentity / Future Games se do srdcí všech správných adventuristů zapsalo již projekty Posel Bohů (1998), Posel Smrti (2003), remakem Ni.Bi.Ru: Posel Bohů (2005) či Reprobates (Zatracenci; 2007). Všechno výborné tituly běžící na in-house AGDS enginu. Všechny zmíněné tituly pojí originální scénář, výborná grafika od bratrů Pekárkových a perfektní hudba od Zdeňka Houba.

Jenže! Tvorba her není tak snadná, jak se může zdát. Jsou za tím měsíce tvrdé práce a český trh je příliš malý na to, aby uživil studio vydávající pouze adventury. Studio tak zkouší propagovat své tituly i v zahraničí,  stává se vydavatelem cizích her na českém trhu (Belief and Betrayal, 2007) nebo nabízí svůj ověřený engine AGDS k tomu, aby na něm další dobrodruzi videoherní scény zpracovali své projekty.

Poslední možnost je využita lidmi šikujícími se kolem Pavla Černohouse, který přichází s mystickou pohádkou Tale of a Hero - tedy žánrem, který se moc často nevidí. Vývoj hry byl oznámen již v roce 2006 a trval necelé dva roky.

Úvodní obrazovka hry

 

Příběh "hrdiny"

Pokusy o zničení lidské společnosti, smrtelné kletby, zničené lidské životy - u většiny adventur nového milénia stále stejná písnička. Pohádkové příběhy, ve kterých bychom opět dostali možnost ovládat kralevice lopotícího se za štěstím (připomeňme klan Grahamových ze série King´s Quest) jsou zdá se ty-tam. Vzniklou mezeru se pokusí zaplnit právě hra Tale of a Hero s hlavním hrdinou Olafem.

Olafova rodina pochází původně z Greodenského království, kde jeho otec, Halvard z Orlích hor, byl ve službách krále Auglémia. Býval to šéf jeho královské gardy a udatný drakobijec. Jenže pak odmítl táhnout do jedné z válek, kterou si král vymyslel a šlo to s ním z kopce. Byl vyhnán i s celou rodinou daleko do Mlžené kotliny. Olafova matka cestu z království nezvládla a zemřela. Halvard zůstal s Olafem sám. Živili se jako rybáři a sem a tam dostával Olaf vojenský výcvik.

Olaf a Alia před jeho domkem.

 

Olaf se stal známý široko daleko a pokud někdo potřebuje s něčím pomoct, je více než jasné za kým se chodí. Stejně tak začíná i příběh samotné hry - místní vesničané osloví Olafa s tím, že by se rádi zbavili bahenního obra a spustí ho do jeho jeskyně. Jenže ouha, v jeskyni není bahenní obr, ale Dolsimian - jakási kamenná kreatura, na kterou Olaf se svým pidi nožíkem nestačí a bude muset svoji svízelnou situaci vyřešit trošku jinak - diplomaticky.

Od tohoto okamžiku je jasné, že slovo "hrdina" je jen prodejní název hry a hráč bohužel nemůže čekat žádné souboje alá Quest for Glory (mimochodem ačkoliv někteří hráči hru s tímto skvostem rádi porovnávají, má do ní opravdu, ale opravdu velmi daleko). Olaf totiž jde na vše velmi promyšleně. Tam, kde by hrdina Spielburgu, Tarny a Mordávie tasil ostrý meč, tam Olaf začíná mlejt pantem jako nějaký protřelý obchoďák. Nejhorší je, že Olaf tou hubou mele po celou dobu hry až tak moc, že si říkáte, proč autoři nezasadili příběh o pár století, nebo alespoň o pár desítek let, dříve, kdy např. Halvard táhl do boje proti ohnivému drakovi Ariochovi. 

Čtyři ukecané kapitolky bohatě stačí

Hra se skládá celkově ze 4 kapitolek, které na sebe přímo navazují. První z nich je takové malé intro do příběhu, kdy se s Olafem seznamujeme. V druhé kapitole Olafa navštíví čarodějka Pripogala, která mu přijde zvěstovat jeho brzkou zkázu (ach, co si více přát, že?). Prý se po dlouhé době probudil ledový obr Krugell a má na Vás velkou pifku za to, že jeho bratra odrovnal Váš dávno zesnulý otec. Je prý dokonce tak naštvaný, že unesl princeznu Ereu, se kterou se znáte z dětství a chystá se jí ublížit. Řešení existuje více, ale Olaf se rozhodne proti Krugellovi bojovat. Protože však neví jak, hledá ve druhé kapitole někoho, kdo mu s tím trošku píchne.

Stará chýše čarodějky Pripogali. V pozadí rozvaliny města Tor.

 

Ve třetí kapitole s Olafem hledáte v temných oceánských hlubinách bájný amulet zvaný Boží dech, který jako jeden z mála (z těch dostupných) Vám může pomoci zmírnit nebo otočit ledový dech obra Krugella v případě, že by ho na Vás použil. 

Jedná se o jednu z nejdelších a (opět) nejukecanějších kapitol vůbec, neboť Boží dech se neválí nikde jen tak a cesta k němu vyžaduje (zcela nesmyslně) pochopení a vyřešení letitých svárů mezi Nautisany a Titány. Tedy lépe řečeno, mezi dědečky těchto dávno zaniklých civilizací.

Bájný chrám Nautisanů a Titánů - tak už víte co je na obálce hry :).

 

Poslední čtvrtá kapitola Vás přenese (do různých kapitol cestujete portály, které vždy vytvoří Pripogala) do severních krajů, do království obra Krugella. V této kapitole musíte obra vypátrat a zabít dřív než on zabije Vás. Trošku klišoidní a moc průhledný závěr hry, nemyslíte? No nebylo by to Future Games, aniž by nám autoři nenaservírovali nějaké to překvápko na konec. Vězte tedy, že tak jednoduché to nebude a nakonec budete velmi překvapeni, o co v příběhu vlastně šlo.

Ledové planiny.

Hejtři miniher budou skákat hodně vysoko

Každý pravý adventurista má rád, když si hru může procházet, objevovat nové způsoby kombinování předmětů, aj. Menší shoda hráčů panuje v případě Miniher. Někteří je zatracují, jiní milují. Jak na tom hra je?

Postup ve hře je svým způsobem lineární. Dějová linka a úkoly jsou přesně dané a nestane se, že by jste někdy sešli z předem vyšlapané cestičky. Menší, nazval bych to ozvláštnění, se týká možnosti kombinování předmětů, které lze kombinovat různě. Pokud si např. vzpomenete na Bílého sumce (první kapitola), kterého musíte oživit, aby jste z něho dostali šupinu a mohli dýchat pod vodou, pak to lze provést dvěma způsoby. Zaprvé ho celého můžete hodit do fontány s živou vodou a pak ho zase vylovit, nebo zadruhé, živou vodu si můžete nabrat do misky a tu poté na sumce použít. 

Je to sice taková "blbost" ale ani nevíte, jak to v některých hrách schází!!

Chrám s živou vodou.

Co se týká možných i nemožných zákysů, tak těch je ve hře skutečně poskromno. Já osobně jsem musel nahlédnout cca třikrát do návodu. Dvakrát proto, že jsem přehlédl nějaký předmět (nepovažuji to za pixel-hunting, ale moji osobní zbrklost) a jednou proto, že jsem si blbě načasovával krmení želvy před Mjorginovou pokladnicí. Ačkoliv způsob řešení je stejný jako v případě např. legendárního penicilinu u Ištoků v Poldovi 1 nebo v případě rozdělání ohníčku u Elvise v Broken Swordu 4 ( = nikdo se nesmí dívat), jde zde navíc o správné načasování. Dávejte si proto pozor!

Celkově si adventuření "tak akorát" užijete. Hra zkrátka není ani moc těžká, není ale ani příliš lehká.

No a konečně k těm minihrám. Ty se ve hře ... chvilka napětí ... vůbec nevyskytují. V Mjorginově pokladnici to sice už už vypadalo na rébus, kde by se měly přepozicovat dlaždice tak, aby vznikl nějaký obrazec, ale Olaf to vyřešil velmi prostě - vzal kladivo, dlaždice rozmlátil a to co našel pod nimi prostě stiskl tak, jak se chtělo. Hehe. Takové řešení považuji za zcela originální, které jsem snad ještě nikde neviděl (a nebo si to už nepamatuji).

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Tale of a Hero je klasická 2.5D point & click adventura - 3D postavička se pohybuje na 2D předrenderovaném pozadí. Postavička se ovládá výhradně myší, přičemž cca 90% akcí zvládne levé tlačítko myši. Pravé slouží v (celkem zbytečných) 10% procentech k detailnímu průzkumu, které Vás však někdy může posunout více dopředu. 

Inventář se nachází v horní části obrazovky a stane se aktivním jen pokud na něj najedete myší. Veškeré předměty v něm i mimo něj, pokud se dají s něčím jiným kombinovat, začnou krásně světélkovat - typický prvek všech her od Future Games. Kombinace předmětů je celkem logické ač se někdy nevyvarujete používáním všeho na všechno (např. sliz z mořských okurek + zbytek rezavého dalekohledu = návnada).

Hledání předmětů celkem ujde a ačkoliv jsou lokace velmi rozlehlé, většina předmětů na Vás volá již z dálky. Buďto tím, že do pozadí prostě "nezapadají" a nebo jsou až moc podezřelé. Nemějte tak strach z pixel-huntingu ani přesto, že zde není žádné tlačítko ukazující aktivní lokace v obraze.

Hráči také docení, že v případě cestování mezi lokacemi se dá použít rychlý dvojklik, případně mapka, kterou Olaf vždy někde najde.

 

Grafika

Autoři dostali Futurácký AGDS Engine, na kterém běžely všechny předešlé hry (Posel Smrti, Ni.Bi.Ru., Reprobates). Ve hře na Vás čeká přibližně 110 herních obrazovek a hra běží v rozlišení 1024x768. Kvalita grafiky samotné je však průměrná a působí značně utahaně. Tak například už více než 10 let zpět je znám paralaxní scrolling, který dělá z "obyčejné 2D" dojem krásného 3D, ale autoři jej nevyužili ani jednou - škoda. Stejně utahaným dojmem působí i cut-scény, které bych mimochodem kolikrát i oželel.

 

Zvuk

Ozvučení hry se stále drží na poměrně solidní úrovni. Za zvukové efekty byl zodpovědný Jan Kavan (vzpomeňte na jeho nejnovější hru Someday You´ll Return z 2020 a director´s cut z roku 2023) a za hudbu Jan Krychtalek. Samozřejmě není to originální tvorba Zdeňka Houba jako v případě předešlých her (Posel Smrti, Ni.Bi.Ru., Reprobates), ale ani jednou jsem neměl tendenci ozvučení ztlumovat nebo vypínat. 

Dabing si po velmi povedených hrách jako Mrazík, Ztracený Ostrov, Ni.Bi.Ru či Reprobates vzalo na starost opět pražské studio Hrádek v čele se zkušeným producentem Ladislavem Hrádkem. Do hlavní role Olafa byl obsazen Miloslav König (nejvíce známý jako Kristoff z Ledového království), obra Krugella namluvil Miloslav Mejzlík, legendární Jana Mařasová propůjčila hlas princezně Erei a Hana Czivišová namluvila Pripogalu. Samá zvučná jména řekli by jste, ale výsledek není příliš oslnivý. 

Rozhovory jsou totiž až příliš košaté (však na ně padlo více než 100 normostran textu!) a hercům, ač se snaží sebevíc, se nedaří navodit pravou "hrdinskou" atmosféru. Pokud si ještě pamatujete na Posla Bohů z roku 1998, kde Pavel Soukup až nepochopitelně flegmaticky dabuje Standu Novotného, pak zde tomu nebude jinak. Je to trošku v rozporu s názvem hry, ale nemohu se zbavit pocitu, že místo "hrdiny" se v 90% hraje za "suchara".

Hodnocení:

Příběh hry je kvalitní a svým způsobem originální - jeden hrdina, jeden antagonista a na závěr již klasická zrada, kterou si Future Games nemohlo odpustit. Hráči však mohou mít nepříjemný "wtf" pocit z toho, jak je celý příběh vyprávěn. Jedná se o takové prapodivné retrospektivní popisování dávné fantastické minulosti, ke které se současná situace nedá vůbec porovnat - bájná města zanikla, z titánů jsou dědové a hrdinové vymřeli. 

Na druhou stranu jsou tyto nedostatky vykompenzovány skutečně ryzí mystickou pohádkou obsahující mluvící tvory, živou vodu, prapodivná orákula, dávno ztracené civilizace, aj.

Grafická stránky hry je "fajn", ale řekněme si narovinu, že se zasekla v čase. Například v roce 2003 by byla super ale v roce 2008 působí již takovým utahaným dojmem. Cut-scény taky za moc nestojí a celkové ozvučení nedosahuje kvalit předchozích her.

Takže co s tím? Ačkoliv hra nepůsobí příliš povedeně, jedná se vpravdě o zajímavý český titul, který nemůže být na špici, ale ani si nezaslouží být sražen nízkým hodnocením. 

70%

Easter-eggy

Ve hře jsem narazil na dva povedené Easter Eggy. Prvním z nich je kyj ledového obra Krugella, který se jmenuje Posel Smrti, druhým je pak Černé zrcadlo dále v ledové jeskyni (překlad jako Black Mirror je oficiální jméno Posla Smrti)

Dva odkazy na legendu českých adventur - Posla Smrti.

 

Další obrázky ze hry:

V jeskyni u Dolsimiana (Noga). Odpočívá v pravém horním rohu.

V jeskyni v družném rozhovoru s Dýmákem.

Kdo to otravuje takto v noci? Aha - Pripogala.

Kam jsem si jen dal klíček od zámku od spíže?

Hezký malý domeček. 

Mapka Mlžné kotliny.

Před místní hospodou.

Mašek - Allin otec a váš (snad) budoucí tchán.

Poslední zbytky města Tor - tajný chrám s živou vodou.

Mykorus. Bájné orákulum města Tor.

Uvnitř podvodního chrámu.

Mrtvá posádka lodi.

Vrak lodi kdysi přepravující Boží dech.

U příbytku posledního Nautisana.

Apidulas. Jeden z posledních Nautisanů.

Mapka podvodního světa.

Uvnitř jeskyně vedoucí pryč z podvodního světa.

Na suchu s modrými hvězdicemi. 

Když se dva perou, třetí se směje ...

Ledové planiny obra Krugela.

Po schodech nahoru a hurá na Krugella!

Souboj s Krugellem.

Safra, co se to tu děje? Vypadá to, že všechno je nějak jinak.

Jen boty a šaty. Pripogala se nám nějak vypařila.

Na věčnou památku.

I já děkuji za povedenou hru! 

Polda 5

Český název: Polda 5, Žánr: Adventura – detektivní, Výrobce: Zima Software, Distributor: Zima Software, Rok vydání: 2005,  Info: wikipedia, mobygames, databaze-her,  Dostupnost: Steam, Čeština: Ano.

Sepsal: Kamil „DarkMan“ Novák , Hodnocení: 40%

 

Polda Pankrác - česká stálice mezi adventurními hrdiny. Polda 1 (scénář: Jaroslav Wágner) vyšel v roce 1998 a jednoznačně zabodoval zajímavým příběhem a skvělým profesionálním dabingem. Dvojka (scénář: Jan Kvasnička)  následovala o rok později a znamenala posun české videoherní scény. Především díky Danu Faltovi a Karlu Matějkovi, kteří se ve hře vyřádili a přiřadili jí takový "LucasArtsovský" styl. Třetí díl (scénář: Vojtěch Krump, Miroslav Sábo) následoval v roce 2000 a nesl se v duchu předchozího dílu, jen s tím rozdílem, že Pankrác povýšil na soukromého detektiva. Čtvrtý díl (scénář: Petr Svoboda, Vojtěch Krump, Miroslav Sábo) potřeboval trošku více času a vyšel až v roce 2002. Tehdy všechny uchvátil výborným 3D zpracováním a temnější atmosférou. V malém českém videoherním rybníčku tento díl působil jako zlatá rybka a přinesl studiu Zima Software nemalé peníze.

Po 3 dalších letech tu máme Poldu 5 (scénář: Josef Nemet). Je obecně známo, že se hra začala vyvíjet chvíli po 4. díle, jenže vývoj nešel vůbec podle plánu a byl dokončen až na třetí pokus. 

První verze měla být plně ve 3D s dynamickými kamerami a svým způsobem by docela připomínala Horké léto 3 a 1/2. Jenže to bylo moc velké sousto. 

Druhá, umírněnější, verze (obrázky přidávám na konec příspěvku) měla být ve stylu 2,5D - na předrenderovaných pozadích se měla pohybovat 3D postavička Pankráce. Jenže hlavní programátor Petr Svoboda měl touhu pracovat v zahraničí a na začátku vývoje odjel do Austrálie. Projekt předal svému kamarádovi, taktéž programátorovi, a doufal, že se nějak dokončí. Bohužel menší zkušenost s videoherním průmyslem si vybrala svoji daň a projekt ztroskotal. Nepomohly ani prosebné telefonáty do Austrálie, aby se pan Svoboda vrátil.

Ten se nakonec přeci jen vrátil (z jiných důvodů) a vývoj začal napotřetí. Scénáře se ujal již zmíněný Josef Nemet a vymyslel ... no ... ne zrovna moc kvalitní zápletku, na kterou se podíváme detailněji v dnešním příspěvku.

Úvodní obrazovka hry. Pankrác - beru, ale ta ženská?? 

 

Tentokráte až do vesmíru

Příběh Poldy 5 začíná celkem nevinně. Pankrác si vesele odpočívá ve svém domku v Lupanech, když v tom mu zazvoní na dveře pošťák nechajíc mu na schodech záhadný tikající balík. Po rozbalení balíku Pankrác najde malé komunikační zařízení či nějaký lokátor se vzkazem, ať se dostaví na předem stanovené místo - na vrakoviště za městem.  Když tam dorazí, je přenesen na jakousi podivnou základnu tajných agentů starajících se o správný chod dějin.  Agentura na základně nese název P.R.Č.A., aneb Policejní Rekonstrukce Časových Abnormalit, a jak název napovídá, bude to velké ... velké cestování. Tedy pardon - jeden by to očekával, ale realita je úplně někde jinde.

P.R.Č.A. poté co Pankrác rozpustil jakousi povzbuzující pilulku v kávě pro celou základnu.

Polda Pankrác byl zkrátka vybrán jako další speciální agent, který se musí postarat o správné dodržování dějin. Z nějakého důvodu se totiž historický sled dějin začíná kazit. První abnormalita se týká období Trójských válek. Z nějakého důvodu se stalo, že Trójané prokoukli plán Řeků s legendárním Trójským koněm a jednoduše jej zapálili. Bohužel při tom umřeli i všichni hrdinové, kteří měli způsobit pád Tróje. Samotná Trója se tak stala nejmocnějším státem a podmanila si celý svět. 

Vojáci chrápou - rychle otevřít vrata a vpustit Řeky dovnitř.

Druhá abnormalita nás zavede do období první světové války, někam do roku 1915. Zde jistý profesor Johan van der Berg vynalezl (nebo spíše mu byly někým podsunuty výkresy) proudový motor a Německá ofenzíva měla decimující efekt.

Na vojenské základně v roce 1915.

U této abnormality začíná Pankrác tušit, že za vším musí být nějaký záškodník a pokusí se ho vypátrat. Bohužel než se mu to podaří, stačí se pokazit další událost, tentokráte ve starověkém Egyptě. Zde nečekaně zemřel mladý a nadějný faraon a egyptské království přestalo bez jeho vlády zcela fungovat. Pokud trošku zaspoileruji, tak zde to bude mít Pankrác asi nejtěžší, protože nahradit mrtvého faraona není jen tak.

Vlevo vezír Imhotep, napravo velitel gardy.

No a bohužel to je vše. Tři poměrně nudné a strohé mise, které do sebe ani příliš nezapadají. Pankrác skáče mezi svojí misí a základnou. Sice je to pokaždé trošku jiné, sice je zde jasný odkaz na 4. díl, ale stále je to hrozně málo. Navíc vše je nesmyslně těžké a nelogické, viz. níže.

 

Tak to je P.R.Č.A., nebo ne? 

Každého z Poldů jsem měl svým způsobem rád. Nebyla to vždy "prča", ale hraní jsem si užíval. První díl má správný policejní humor ve stylu Policejní akademie s mírně neurotickým protagonistou. Druhý a třetí díl byly naopak poklidné adventurky s grafickým provedením, které se mi skutečně zamlouvalo. Sem tam se utrousil nějaký ten humor či dvojsmysl, ale vše bylo prostě v normě. Čtyřka byla trošku vážnější a na humor moc času nezbylo. Ale vadilo to někomu?

U pátého pokračování mám dvě hypotézy. Zaprvé je možné, že autoři byli v předchozích dílech až neuvěřitelně "pod pantoflem" a až nyní se teprve rozhodli nám to vrátit i s úroky. Nebo zadruhé, byli totálně zhulení. Jak jinak si vysvětlit takové prapodivné úkazy (teleport vypadá jako velká PRDEL; abyste otevřeli dveře, musíte si nejprve oskenovat PRDEL, aj) či sexuální narážky (v jeden moment se na stanici strhne gruppen sex, je tam úchylný důstojník prznící roboty, aj) nebo jakási zaujatost vůči kočkám (ve hře Pankrác zlikviduje minimálně tři). No ach můj bože!! 

A to není vše! Každý Polda obsahoval vždy nějaké POVEDENÉ adventurní špeky, nad kterými si hráči lámali své hlavy několik hodin, někdy i déle. Polda 5 však všechny předchozí díly strčí hravě do spodní kapsy nohavice svých kalhot (bože, kdo to kreslil?). A proč?

Jedna ze tří ubožaček.

Už prolog na vrakovišti si mi pěkně pohrával s nervy a začal jsem mít tiky v oku.  Na stanici P.R.Č.A. se mi nervy úplně rozhodily. V jeden moment má totiž Pankrác odposlouchávat rozhovor svého šéfa s Darvinem (ano, ten maník s teorií evoluce). Přes dveře to nejde - nic prostě neslyšíte. Pankrác jen suše oznámí, že si musí vyčistit uši. To však není žádná nápověda, nýbrž totálně zbytečný komentář. No dobře, tak to zkusíme s kelímkem od kávy - stále to není ono. Zároveň však nevíte co dalšího udělat. Co třeba to nějak upravit kapesním nožem? Nejde. Ach jo! Tak co ta hra po mě chce? Nebudu Vás napínat - až zkoušením všeho na všechno jsem náhodou použil jakési hnusné sousoší na to, abych v kelímku udělal díru.

Jediný exces ve hře? To ani omylem. Třetinu věcí ve hře jsem řešil podobným způsobem a už někde u Tróje se mi to začalo neuvěřitelně zajídat. Nebýt vylepšení v podobě zobrazení aktivních míst a možných kombinací předmětů, hru bych asi smazal. 

U Tróje a Německa mně také neuvěřitelně štvaly rozlehlé lokace, ve kterých se Pankrác pohybuje. Zvláště pak v případě, že se zaseknete a chodíte bezcílně sem a tam, Vám to může pocuchat nervy. Vůbec nevím proč autoři tyto dvě lokace neudělali stejně jako tu poslední, Egypt, kde umožnili pohyb pomocí mapky. Fantastická věc, ale je škoda, že není využita více!

Mapka Egypta - palác, pokladnice, rybář a posvátná hora.

Mimochodem, už když jsem chtěl poslední lokaci vychválit do nebes, tak přišel její konec. Až neuvěřitelně rychlý a i v oku nezkušeného hráče to musí působit divně. Dokonce se traduje, že závěrečné novinové články byly do hry přidány proti rozhodnutí ředitele Zima Software. To snad chtěli Poldu vážně zlikvidovat? Jako po tom veškerém skvělém dobrodružství, které jsme si užívali už od roku 1998? Ani se mi tomu nechce věřit.

 

Ovládání, grafika, zvuk

Ovládání

Hru ovládáte pouze levým tlačítkem myši. Tím prozkoumáváte, mluvíte, sbíráte předměty a kombinujete je. Na pravé tlačítko jednoduše zapomeňte - žádný kecy okolo nejsou nutné (on už je scénář stejně domrven). Ve hře funguje dvojklik na rychlý posun v obraze nebo mezi lokacemi a v nejnovější verzi je taktéž funkční zobrazení aktivním míst v obraze (bože, díky za to). Postava Pankráce má stabilní path-finding a hra je celkově robustní.

Ukázka rozhovorů

Inventář je dosažitelný kliknutím na ikonu INV v pravém horním rohu obrazovky nebo ho vyvoláte kliknutím na pravé tlačítko myši. Dobrou zprávou také budiž, že se Vám předměty v inventáři hromadí jen velmi pozvolna a nikdy jich není tolik, aby jste o nich ztráceli přehled.

Ukládání je po vzoru všech předchozích dílů opět omezené - 7 pozic a jeden autosave. 

Grafika

Z hlediska grafiky ani nevím, zda se k tomu nějak vyjadřovat nebo nikoliv. Ponechme stranou zahraniční kvalitu, ponechme stranou českou tvorbu ... moment, co všechno musím ignorovat, aby se mi Polda 5 po grafické stránce líbil?

Ok. Tak tedy upřímně. V roce 2003 vychází hra XIII - poměrně povedená 3D střílečka střihnutá komixovým stylem. Toho bylo docíleno díky nové technologii grafických karet - tzv. Pixel Sharedů a grafickému stylu Cel-Shade. Tým grafiků se rozhodl použít něco podobného a výsledek je možná novátorský, ale zároveň také otřesný. 

Samotný Pankrác je taky úkaz sám pro sebe. Proč ho sakra oblékli do tak debilních šatů? No uznejte sami - dvojtriko s motivem PacMana a kalhoty s kapsami někde u kotníků. Dokonce si ani nikdo nedal práci uzpůsobit mu úbor podle aktuální mise - je zkrátka velmi těžké si představit, že by někdo v takovém úboru běhal před podezřívavými Němci v první světové válce. Zlatý Polda 4!

Zvuk

Promiňte - předchozí odstavce mě tak dostaly, že ani nevím, jak kvalitní zvuky hra měla. Jediné co stojí za zmínku je dabing od pana Luďka Soboty, který opět předvedl vynikající výkon. Zbytek dabérů, ač jsou mezi nimi i Zdeněk Izer a Jan Šťastný, už nepodává takový výkon, jaký by jeden očekával.  Co se nepovedlo vůbec je přepis mluvy do titulků. Ty jsou někdy s překlepy, jindy je ignorována shoda podmětu s přísudkem a někdy dokonce nesedí mluvené slovo a text vůbec.

 

Hodnocení:

Sérii Polda mám rád, hodně rád, ale nesmí v ní být zahrnut 5. díl. Scénář je slabý (stupidní cestování časem a řešení časových abnormalit decimující normální chod dějin). Ve hře jsem jen stěží zvládal nějaký smysluplný postup (adventurní hádanky jsou nelogické) a velmi mně chyběly nějaké minihry. Grafika využívající Cel-Shade byla sice "zajímavá novinka" tehdejší doby, ale její napasování na tuto hru je prostě mimo a v porovnání s jinými hrami působí značně ulítlým dojmem.

Bohužel. Jen 40% s dodatkem, že hru považuji za nejhorší z celé série s nulovou znovuhratelností.

 

Historické okénko:

Přidávám náhled alespoň tří lokací ze zrušeného Poldy 5. Je vážně škoda, že se projekt zrušil.

Dobové recenze:

Fyzicky bohužel nemám žádný časopis, který by se danou hrou nějak více zabýval. V té době jsem už totiž žádné časopisy neodebíral a soustředil se na školu (a jiné mimoškolní aktivity 17ti letého kluka). Hru jsem si koupil kdysi jako přílohu časopisu ABCčko a bohužel ani nevím, zda-li jsem ji někdy dříve dohrál. Pamatuji si jednoznačně vrakoviště, pamatuji si stanici P.R.Č.A. a ještě i Tróju. Zbytek vůbec. Je tak možné, že jsem ji rozehrál a rychle skončil.

 

 

Další obrázky ze hry

Místo určení je až za plotem. Jak se tam jen dostat?

Provizorní trampolína to vyřešila :)

Průzkum na stanici P.R.Č.A.

Hlavní velitel základny.

Trójská anomálie.

Na pláži před Trójou. Napravo je vidět pták ohnivák.

Pes Kerberos jako hlídač řeckého loďstva.

Řecké kadiboudy.

Stan mrtvého Achilea a nějaká polévečka.

Mistr tesař.

Trójský kůň nějak shořel :/

Kapitán se vysral a šel si umýt prdel do lavóru. Kocour mezitím natáhl brka.

Jeden z mnoha způsobů jak ve hře umřít!!

Uvnitř Tróje.

Stačí jen otevřít bránu. Ale jak se zbavit toho Trójana?

Trójané chrápou.

Kerberos zasažen amorovým šípem.

Zpět na stanici. Co ten brajgl?

Počítači, počítači, řekni kam se nyní vydat?

Německo 1915 a profesor se válí ožralý pod mostem.

Někde u zahrádky.

Velitelova žena. Naštěstí je blbá jak necky.

Německá základna ve dne.

Před hangárem, kde je ukryto prototyp tajného letadla.

Sakra, co se to na té základně zase stalo.

V Egyptě - nejspíše někde u moře.

U rybáře.

U bazénku s krásnou děvou. Bohužel není pro Vás.

Proradný vezír nalevo, velitel gardy napravo.

Zobrazení aktivní míst v obraze funguje skvěle.

Před královskou pokladnicí.

Trošku dále, těsně před vstupem do pokladnice.

Ach tak tady ten Faraon skončil.

Uvnitř pokladnice.

Závěrečné titulky 1

Závěrečné titulky 2

Závěrečné titulky.